2005/876/SVVRozhodnutí Rady 2005/876/SVV ze dne 21. listopadu 2005 o výměně informací z rejstříku trestů

ROZHODNUTÍ RADY 2005/876/SVV

ze dne 21. listopadu 2005

o výměně informací z rejstříku trestů

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 31 a čl. 34 odst. 2 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise (1),

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle článku 29 Smlouvy o Evropské unii si Evropská unie klade za cíl poskytovat svým občanům v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň ochrany. Tento cíl předpokládá, že si příslušné orgány členských států budou vyměňovat informace o odsouzeních za trestné činy osob, které se zdržují na území členských států.

(2)

V souladu se závěry zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 přijala Rada dne 29. listopadu 2000 program opatření určených k provádění zásady vzájemného uznávání v trestních věcech (3). Toto rozhodnutí přispívá k dosažení cílů stanovených v programu opatřením č. 3, které vyzývá k zavedení vzorového formuláře žádosti o výpis z rejstříku trestů vycházejícího z podobného formuláře vypracovaného pro schengenské orgány, přeloženého do všech úředních jazyků Evropské unie.

(3)	Články 13 a 22 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959 (4) stanoví postupy předávání informací o odsouzeních mezi smluvními stranami, jež jsou však příliš zdlouhavé a nesplňují požadavky na soudní spolupráci v takovém prostoru, jakým je Evropská unie.

(4)	Konečná zpráva o prvním vyhodnocovacím kole – vzájemná právní pomoc v trestních věcech (5) vyzvala členské státy, aby zjednodušily postupy pro předávání dokumentů mezi státy případně použitím vzorových formulářů pro usnadnění vzájemné právní pomoci.

(5)

Dne 25. března 2004 pověřila Evropská rada Radu, aby posoudila opatření pro výměnu informací o odsouzeních za teroristické trestné činy a možnost evropského rejstříku odsouzení a zákazu činnosti, a Komise ve svém sdělení o opatřeních, která mají být přijata v boji proti terorismu a jiné závažné trestné činnosti, zejména za účelem zlepšení výměny informací, zdůraznila důležitost účinného mechanismu předávání informací o odsouzeních a zákazech činnosti.

(6)

Toto rozhodnutí respektuje zásadu subsidiarity stanovenou v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství, neboť zlepšení postupů předávání informací o odsouzení mezi členskými státy nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států a vyžaduje koordinované opatření na úrovni Evropské unie. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedených článcích nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(7)

Zdokonalení postupů předávání údajů o odsouzení předpokládá, že odsouzení vynesená v členském státě proti státním příslušníkům jiného členského státu budou známa co nejrychleji v členském státě jejich příslušnosti a že každý členský stát bude moci ve velmi krátké době získat potřebné informace z rejstříků trestů ostatních členských států.

(8)

Toto rozhodnutí doplňuje a usnadňuje dosavadní mechanismy předávání informací o odsouzeních založené na platných úmluvách. Ustanovení týkající se žádostí o výpis údajů z rejstříku trestů se zejména nedotýkají možnosti soudních orgánů sdělovat si navzájem přímo informace z rejstříku trestů podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované aktem Rady ze dne 29. května 2000 (6). Toto rozhodnutí nicméně stanoví konkrétní právo ústředních orgánů členského státu zasílat žádost o informace z rejstříku trestů ústředním orgánům jiného členského státu za podmínek stanovených vnitrostátním právem.

(9)	Osobní údaje zpracovávané podle tohoto rozhodnutí budou chráněny v souladu se zásadami stanovenými v Úmluvě Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob při automatickém zpracování osobních údajů.

(10)

Podle doporučení Rady Evropy č. R (84) 10 o rejstříku trestů a o rehabilitaci odsouzených osob slouží rejstřík trestů zejména k tomu, aby orgány odpovědné za systém trestního soudnictví byly informovány o předchozích odsouzeních osoby, která je účastníkem soudního řízení, a tak mohly při svém rozhodování brát v úvahu konkrétní okolnosti každého případu. S ohledem na to, že veškeré ostatní využití rejstříku trestů, které by mohlo ohrozit vyhlídky na sociální začlenění odsouzeného, musí být co nejvíce omezeno, je možné v souladu s vnitrostátními právními předpisy dožádaného a dožadujícího státu omezit použití informací předaných podle tohoto rozhodnutí k jiným účelům než v rámci trestních řízení.

(11)	Toto rozhodnutí ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a potvrzené Listinou základních práv Evropské unie.

(12)	Toto rozhodnutí neukládá členským státům povinnost evidovat ve svých rejstřících trestů jiná odsouzení nebo informace o trestních věcech, než jaké jsou povinny evidovat podle svého vnitrostátního práva.

(13)	Toto rozhodnutí se nevztahuje na předávání soudních rozhodnutí nebo jejich opisů,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Ústřední orgán

1.   Pro účely článků 2 a 3 určí každý členský stát ústřední orgán. Pro zasílání informací podle článku 2 a vyřizování žádostí podle článku 3 mohou však členské státy určit jeden nebo více ústředních orgánů.

2.   Členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi, který orgán určily podle odstavce 1. Generální sekretariát Rady oznámí tyto informace ostatním členským státům a Eurojustu.

Článek 2

Informace o odsouzeních poskytované z vlastního podnětu

Každý ústřední orgán neprodleně informuje ústřední orgány ostatních členských států o odsouzeních za trestné činy a o následných opatřeních zapsaných do rejstříku trestů týkajících se jejich státních příslušníků. Pokud je dotyčná osoba státním příslušníkem dvou nebo více členských států, informace se sdělí každému z těchto členských států, není-li tato osoba státním příslušníkem členského státu, na jehož území byl odsouzen.

Článek 3

Žádost o informace o odsouzeních

1.   Pokud jsou požadovány informace z rejstříku trestů členského státu, může ústřední orgán v souladu s vnitrostátním právem zaslat žádost o opis z evidence rejstříku trestů a o související informace ústřednímu orgánu jiného členského státu. Všechny žádosti o informace se zasílají na formuláři žádosti, který je uveden v příloze.

Pokud některá osoba žádá o informace o svých zápisech v rejstříku trestů, může ústřední orgán členského státu, v němž je žádost podána, v souladu s vnitrostátním právem zaslat žádost o opis z evidence rejstříku trestů a o související informace ústřednímu orgánu jiného členského státu, má-li nebo měla-li dotyčná osoba bydliště v dožadujícím nebo dožádaném členském státě, nebo je-li nebo byla-li státním příslušníkem dožadujícího nebo dožádaného členského státu.

2.   Ústřední orgán dožádaného členského státu zašle odpověď ústřednímu orgánu dožadujícího členského státu na formuláři uvedeném v příloze k tomuto rozhodnutí neprodleně a v každém případě ve lhůtě nepřesahující deset pracovních dnů v souladu s podmínkami stanovenými v jeho vnitrostátním právním řádu, předpisech nebo praxi. Odpověď obsahuje informace obdržené podle článku 2 a evidované v rejstříku trestů dožádaného členského státu.

Je-li žádost podána za dotyčnou osobu v souladu s odst. 1 druhým pododstavcem, nesmí lhůta uvedená v prvním pododstavci tohoto odstavce překročit 20 pracovních dnů od doručení žádosti.

3.   Potřebuje-li dožadující členský stát další informace pro zjištění totožnosti osoby, které se žádost týká, neprodleně konzultuje dožádaný členský stát, aby mohl poskytnout odpověď do deseti pracovních dnů od doručení žádosti o dodatečné informace.

4.   K odpovědi se přikládá opis nebo výpis z evidence rejstříku trestů za podmínek stanovených vnitrostátním právem.

5.   Žádosti, odpovědi a jiné důležité informace mohou být sdělovány jakýmikoli způsoby způsobilými pořídit písemný záznam za podmínek, které přijímajícímu členskému státu umožní určit jejich pravost.

Článek 4

Podmínky použití osobních údajů

1.   Dožadující členský stát může použít osobní údaje sdělené podle článku 3 pro účely trestního řízení pouze pro účely trestního řízení, pro které byla žádost podána a které bylo uvedeno na formuláři uvedeném v příloze.

2.   Osobní údaje sdělené podle článku 3 pro jiné účely, než je trestní řízení, smí dožadující členský stát použít v souladu se svým vnitrostátním právem pouze pro účely, pro které byla žádost podána, a v rámci omezení uvedených dožádaným členským státem na příslušném formuláři.

3.   Tento článek se nevztahuje na osobní údaje získané členským státem podle tohoto rozhodnutí a pocházející od dotyčného členského státu.

Článek 5

Jazyky

Dožadující členský stát zašle formulář v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků dožádaného členského státu. Dožádaný členský stát odpoví buď v jednom ze svých úředních jazyků, nebo v jiném jazyce přijatelném pro oba členské státy. Každý členský stát může při přijetí tohoto rozhodnutí nebo později uvést v oznámení generálnímu sekretariátu Rady, které úřední jazyky orgánů Evropských společenství pro tyto účely přijímá. Generální sekretariát Rady oznámí tuto informaci členským státům.

Článek 6

Vztah k jiným právním aktům

1.   Ve vztahu k členským státům toto rozhodnutí doplňuje a usnadňuje použití ustanovení článků 13 a 22 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959 a jejích dodatkových protokolů ze dne 17. března 1978 (7) a 8. listopadu 2001 (8), jakož i Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. května 2000 (9) a protokolu k ní ze dne 16. října 2001 (10).

2.   Pro účely tohoto rozhodnutí se členské státy vzdávají práva vzájemně uplatňovat své výhrady vznesené k článku 13 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959. Tímto rozhodnutím nejsou dotčeny výhrady k článku 22 uvedené úmluvy. Podobné výhrady je možné uplatnit k článku 2 tohoto rozhodnutí.

3.   Tímto rozhodnutím není dotčeno používání příznivějších ustanovení v dvoustranných nebo vícestranných dohodách mezi členskými státy.

Článek 7

Provedení

Členské státy provedou toto rozhodnutí co nejdříve a v každém případě nejpozději 21. května 2006.

Článek 8

Nabytí účinku

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. C 322, 29.12.2004, s. 9.

(2)  Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

(3)  Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 10.

(4)  Rada Evropy, Řada evropských smluv č. 30.

(5)  Úř. věst. C 216, 1.8.2001, s. 14.

(6)  Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 3.

(7)  Rada Evropy, Řada evropských smluv, č. 99.

(8)  Rada Evropy, Řada evropských smluv, č. 182.

(9)  Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 3.

(10)  Úř. věst. C 326, 21.11.2001, s. 1.

---

---