2005/709/ES2005/709/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 2. srpna 2004 o státní podpoře poskytnuté Francií ve prospěch France Télécom (oznámeno pod číslem K(2004) 3061) (Text s významem pro EHP)

(1)

Dopisem ze dne 31. ledna 2003 Komise informovala Francii o svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES (dále „rozhodnutí o zahájení“) proti finančním opatřením uplatňovaným francouzskými úřady ve prospěch France Télécom (dále „FT“ nebo „společnost“) a proti režimu živnostenské daně, který je uplatňován vůči tomuto operátorovi. Popis skutečností, které vedly k zahájení tohoto řízení, není součástí tohoto rozhodnutí (2).

(2)

Rozhodnutí o zahájení bylo oznámeno Francii 31. ledna 2003. Po opravě věcných chyb byla Francii oznámena opravená verze dne 7. března 2003.

(3)

Francie poskytla Komisi dodatečné informace v dopisech ze dne 4. dubna 2003, 15. května 2003 a 29. ledna 2004.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (3). Komise vyzvala třetí strany, aby se vyjádřily k těmto podpůrným opatřením.

(5)

Komise obdržela od dotčených třetích stran následující připomínky:

(6)

Komise je předala 16. května Francii, aby jí dala možnost se k nim vyjádřit.

(7)

Francouzská strana předala své stanovisko v dopisech ze dne 30. června 2003 a 29. července 2003.

(8)

Komise obdržela další informace a podklady od třetích stran, které jsou vyjmenovány níže:

(9)

Komise požádala francouzskou stranu o další vysvětlení v dopisech, jejichž výčet dle dat je uveden níže:

(10)

Komise odeslala francouzské straně dopisy uvedené bodem odstavci 8 dne 3. května 2004 a 14. června 2004.

(11)

Komise vyslechla během různých schůzí v průběhu řízení zástupce třetích stran.

(12)

Komise se setkala s francouzskou stranou a společností FT dne 22. ledna 2004, 16 a 23. června 2004.

(13)

Faxem ze dne 5. července 2004 předala francouzská strana Komisi nové výpočty týkající se speciálního režimu živnostenské daně. Ve dnech 13, 15 a 16. července 2004 předala francouzská strana Komisi doplňující informace.

(14)

Pouze tento zvláštní režim živnostenské daně, který je používán vůči FT tak, jak je vidět v rozhodnutí o zahájení, je předmětem tohoto rozhodnutí.

(15)

Zkoumaná opatření byla již detailně popsána v rozhodnutí o zahájení (7). K jejich popisu se bude toto rozhodnutí vracet pouze v nutném případě.

(16)

Až do roku 1990 byla činnost společnosti FT vykonávána ředitelstvím Ministerstva pošt a telekomunikací. Jakožto státní správa veřejných služeb, bývalé generální ředitelství telekomunikací nepodléhalo žádné z následujících daní: i) živnostenské dani, ii) dani z pozemků a nemovitostí a iii) dani ze společností (8). Ředitelství bylo dotováno z vedlejšího státního rozpočtu, který byl silně přebytkový a byl podřízen odvodům ve prospěch hlavního státního rozpočtu z titulu zisku a výběru dávek. Tyto odvody sloužily k financování specifických činností.

(17)

Zákon č. 90-568 ze dne 2. července 1990 o organizaci veřejné správy pošt a telekomunikací transformoval bývalé generální ředitelství telekomunikací na dvě různé právnické osoby veřejného práva (La Poste a FT) s finanční samostatností a podléhající obchodnímu právu. Poskytnutí statutu právnické osoby těmto dvěma jednotkám mělo vést k aplikaci daňové soustavy veřejného práva. Podle článku 1654 obecných daňových pravidel (dále CGI): „Veřejná zařízení, státní průmyslové nebo obchodní provozovny, podniky, v nichž má stát nebo správní celky účast, musí zaplatit, v rámci podmínek stanovených veřejným právem, veškeré daně, kterým podléhají soukromé podniky vykonávající stejnou činnost“. Z toho plyne, že FT měl podléhat daním dle veřejného práva od samého počátku svého vzniku, tj. od 1. ledna 1991 (čl. 1 zákona č. 90-568 ze dne 2. července 1990). Avšak v protikladu k této zásadě, která je připomínána samotným zákonem č. 90-568 (9), zákonodárce ustanovil pro FT daňová pravidla odchylující se od veřejného práva (články 18–21 zákona č. 90-568) v rámci dvou režimů, jednoho režimu „přechodného“, platného v době od 1. ledna 1991 do 1. ledna 1994, a posléze režimu „konečného“, platného od 1. ledna 1994 bez omezení trvání:

(18)

Připomínky zaslané zúčastněnými stranami se omezují na opakování argumentů předložených Komisí v rozhodnutí o zahájení. Proto nebudou připomínky opakovány v tomto rozhodnutí.

(19)

Argumentace francouzské strany se soustřeďuje na základní bod a to, že zvláštní režim uplatňovaný státem ve prospěch FT nepřinesl této společnosti výhodu. Francouzská strana přiznává, že FT byl podřízen speciálnímu režimu živnostenské daně v letech 1991 až 2002, ale zároveň se domnívá, že tento režim nepřinesl společnosti žádnou výhodu a nijak nezasáhl veřejné zdroje, neboť ve skutečnosti se jednalo o nadměrné zdanění, než jaké ukládá veřejné právo. Tyto závěry opírá francouzská strana o tři základní body:

(20)

Na druhém místě francouzská strana tvrdí, že zmíněné opatření by mělo být považováno za existující. Během schůzí s Komisí, které se konaly 16 a 23. června 2004, francouzská strana zpochybnila oprávněnost výpočtů, které sama poskytla před časem Komisi a které se týkaly rozdílu mezi živnostenskou daní placenou společností FT a tou, která měla být placena, kdyby společnost podléhala veřejnému právu. Podle francouzské strany je nemožné provést s jistotou výpočet daňové úlevy společnosti FT od roku 1994 v souvislosti s živnostenskou daní. Z tohoto důvodu by podle francouzské strany Komise neměla v této otázce rozhodovat. Dopisem ze dne 5. července 2004 předložila francouzská strana Komisi nové výpočty (připravené samotným FT), které se nesnaží dokázat, že jsou přesnější, ale chtějí jednoduše dokázat nemožnost odhadnout s přesností výhodu, kterou FT od roku 1994 získal z důvodu zvláštního režimu živnostenské daně.

(21)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES předpokládá, že podpora poskytnutá státem nebo z prostředků státu v jakékoli jiné formě, která zkresluje nebo hrozí zkreslováním konkurence tím, že upřednostňuje určité společnosti nebo určitou výrobu, není slučitelná se společným trhem, pokud se dotýká směn mezi členskými státy. V rozhodnutí o zahájení Komise konstatovala, že a priori všechny prvky představující podporu státu ve smyslu čl. 87 odst.1 Smlouvy o ES jsou zde pohromadě. Tento rozbor je opakován v tomto rozhodnutí pouze v zásadních závěrech (13):

(22)

Aby bylo možné analyzovat režim živnostenské daně v období 1991–1993, je třeba prověřit první argument, který předložila francouzská strana a podle kterého dávky ve prospěch hlavního státního rozpočtu, které hradil FT v letech 1991–1993, měly podobu daně a mohou být považovány za ekvivalent živnostenské daně podle zvláštních předpisů. K tomuto bodu Komise poznamenává, že v souladu s právním řádem nemůže být popřena existence podpory jen proto, že podnik zvýhodněný daňovým režimem podléhá z jiného titulu těžšímu daňovému zatížení (14). Každá daň má svou logiku a odlišné předpoklady.

(23)

Co se týká daňové povahy dávky, Komise v první řadě zdůrazňuje, že tato dávka není zákonem výslovně spojena s živnostenskou daní. Zákon v žádném případě neříká, že tato dávka nahrazuje živnostenskou daň. Výše této dávky nebyla stanovena podle stejných principů, podle kterých se stanovuje výše živnostenské daně.

(24)

Kromě toho Komise vyzdvihla v rozhodnutí o zahájení fakt, že paušální částka, kterou platil FT státu z titulu příspěvku do státního rozpočtu, byla stejná jako zisk, který platila společnost P.T.T. státu v letech 1989 a 1990. Komise proto předpokládala, že platba této částky se podobá spíše dávce z výsledku hospodaření společnosti FT než zvláštnímu zdanění z titulu živnostenské daně.

(25)

Před rokem 1990, když ještě byly aktivity FT řízeny ředitelstvím Ministerstva pošt a telekomunikací, vedlejší státní rozpočet, který používalo toto ředitelství, byl přebytkový. Aby bylo možné vyrovnat schodek hlavního státního rozpočtu, tento vedlejší rozpočet byl podřízen placení dávky ve prospěch hlavního státního rozpočtu z titulu „přebytku výsledku hospodaření“, ke které byly posléze přiřazeny další dávky, které měly financovat zvláštní akce. V roce 1988 se vláda zavázala stabilizovat do roku 1992 příspěvky z vedlejšího státního rozpočtu do hlavního státního rozpočtu ve výši 13,7 miliardy FT pro rok 1989 a ve výši 14 miliard FF na rok 1990. A je to právě tato částka, na kterou se odvolává zákon č. 90-568 při stanovení výše dávky požadované po FT ve prospěch hlavního státního rozpočtu na roky 1991, 1992 a 1993 (15).

(26)

Obecněji vzato, znaky této dávky (paušální platba, částka stanovená na základě dosaženého zisku podniku v minulosti) nejsou takové jako u klasické daně.

(27)

S přihlédnutím k její historii a způsobu definování, tato dávka se blíží spíše účasti na výsledku hospodaření.

(28)

Nicméně, i když není dávka zákonem výslovně spjata s živnostenskou daní, je spjata se zvláštním daňovým režimem použitým vůči FT. Zákon č. 90-568 stanoví, v rámci téže kapitoly zvané „daně“ a ve stejném článku, že FT nemusí platit jiné daně (než ty, které platí stát) a že musí platit tyto dávky ve prospěch hlavního státního rozpočtu. Tato dvě opatření jsou uplatňována ve stejném období (od 1. ledna 1991 do 1. ledna 1994).

(29)

Navíc má tato dávka typické prvky zdanění, neboť se jedná o finanční plnění vybírané definitivně z titulu moci, státem či jinou veřejnou jednotkou, a bez protislužby. Tyto dávky navíc poskytují státu zdroje.

(30)

Zdálo by se tedy, že cílem článku 19 tohoto zákona bylo nastolení přechodného období 3 let, během kterého by FT pokračoval v úhradách stejných částek státu jako v minulosti, kdy se jednalo o participaci na výsledku hospodaření, a v témže účetním období by byl zproštěn placení všech daní (jiných než těch, které platí i stát). Okamžitá podřízenost společnosti FT daňovému režimu veřejného práva by byla přinesla mimo jiné platby místních daní (přijímané místními samosprávami a ne státním rozpočtem, jako např. živnostenská daň), což by bývalo přineslo snížení příspěvku ze strany FT ve prospěch hlavního státního rozpočtu (protože by nebyla ihned zavedena nová forma účasti státu na výsledcích hospodaření).

(31)

Závěrem lze říci, že se zdá, že dávky ve prospěch hlavního státního rozpočtu, kterým FT podléhal v letech 1991–1993, měly smíšenou povahu, a to zčásti daňovou a částečně se jednalo o podíl na výsledcích hospodaření vzhledem k tomu, že tyto dávky zajišťovaly, že během tohoto přechodného období 3 let podnik uhradí státu částku, která se rovná částce, kterou by podnik zaplatil na daních v případě, že by podléhal veřejnému právu, navíc ještě doplněnou o částku odpovídající dávce z výsledku hospodaření. Jinými slovy, zvláštní dávka, kterou platil FT státu v letech 1991–1993, měla dvojí funkci: měla roli platby různých daní a – co se týče zbytku – měla roli participace státu coby vlastníka na výsledku hospodaření.

(32)

Ve světle výše uvedených informací (zejména částečně daňového charakteru dávky a vztahu mezi dávkou a specifickým daňovým režimem podniku), dokonce i bez výslovného písemného určení, podle kterého tato dávka musí být považována za zvláštní způsob placení živnostenské daně, Komise dospěla k závěru, že tato dávka během let 1991 až 1993 byla zčásti ekvivalentní – platbě daní, včetně zejména platby živnostenské daně a – pokud jde o zbytek – účasti státu jako vlastníka na výsledku hospodaření podniku.

(33)

V této souvislosti stojí za to dodat, že podle informací předaných francouzskou stranou během let 1991 až 1993 byla zmíněná dávka vyšší, než daně, které by býval musel FT platit, pokud by byl podléhal režimu živnostenské daně a dani ze společností dle veřejného práva. Z toho plyne, že během tohoto období FT nezískal žádnou výhodu, která by vyplývala z odpuštění živnostenské daně. Přesto však Komise připomíná, že během let 1991 až 1993 FT nepodléhal jiným daním než těm, kterým podléhal stát (společnost zejména nemusela uhradit daň z pozemků a nemovitostí). V důsledku toho a aby se Komise ujistila, že odpuštění živnostenské daně a její nahrazení zmíněnou dávkou neposkytlo společnosti FT daňovou výhodu, požádala Komise francouzskou stranu o informaci, zda zmíněná dávka byla vyšší než všechny daně, které by FT platil v případě, kdyby podléhal zdanění dle veřejného práva (a ne pouze vyšší než částka živnostenské daně a daně ze společností) (16). Během schůzí s Komisí, které se konaly 16. a 23. června 2004, francouzská strana potvrdila, že dávka byla opravdu vyšší než částka všech ostatních daní. V důsledku toho se Komise nedomnívá, že by byl FT zvýhodněn v období mezi roky 1991 a 1993 tím, že společnost podléhala speciální dávce, která měla smíšenou podobu a to takovou, že se zčásti rovnala platbě různých daní a – pokud jde o zbytek – dávce z výsledku hospodaření, která byla vyšší než částka daní a dávek, od kterých byl FT osvobozen.

(34)

Abychom analyzovali režim živnostenské daně v období let 1994–2003, je zapotřebí prověřit druhý a třetí argument předložený francouzskou stranou.

(35)

Francouzská strana zdůrazňuje skutečnost, že zákon č. 90-568 ustanovil „jednou provždy“ jediný daňový režim, který se vztahuje na FT v letech 1991 až 2002. Podle něj je nutné provést celkový výpočet výhody, kterou mohl tento režim přinést společnosti FT za celé období 1991–2002. To znamená, podle názoru francouzské strany, že nadměrné zdanění FT za jeden rok by mohlo „kompenzovat“ nedostatečné zdanění FT za jiný rok. Přesněji řečeno, francouzská strana tvrdí, že nedostatečné zdanění FT za „konečné“ období (1. leden 1994–1. leden 2003) je kompenzováno nadměrným zdaněním (způsobeným placením dávek) za „přechodné“ období (1. leden 1991–31. prosinec 1993). Částka placená státu společností FT z titulu této dávky v letech 1991, 1992 a 1993 byla do té míry vyšší, že v případě aplikace veřejného práva by přesáhla výhodu, kterou FT získal ze specifických podmínek definice živnostenské daně během „konečného“ období.

(36)

Toto zdůvodnění nemůže být přijato. Zákon č. 90-568 ustanovil dva výrazně odlišné daňové režimy:

(37)

Podle právního řádu, podpora poskytnutá podniku nemůže být „kompenzována“ zatížením tohoto podniku jiným specifickým výdajem. Soud tedy vyloučil, že daňová úleva v oblasti sociálních výdajů na rodinné přídavky ve prospěch některých podniků „kompenzuje“ dodatečné zatížení těchto podniků z titulu pojištění v nezaměstnanosti (17).

(38)

S přihlédnutím k právnímu řádu, Komise nemůže připustit, že „nedostatečné zdanění“ FT z titulu živnostenské daně od roku 1994 by mohlo být kompenzováno speciální dávkou placenou společností FT mezi roky 1991 a 1994, která nebyla ve vztahu k živnostenské dani. Jak Komise již konstatovala, zákon č. 90-568 nestanoví, že speciální dávka nahrazuje živnostenskou daň. Výše této dávky nebyla taktéž určena na základě parametrů, které určují výši částky živnostenské daně, ale v závislosti na zisku, který společnost P.T.T. skládala státu v letech 1989 a 1990. S přihlédnutím k její historii a způsobu definování, tato dávka se spíše podobá dávce z výsledku hospodaření než zvláštní dani z titulu daně živnostenské. Toto mělo normálně vést Komisi k vyloučení veškeré kompenzace a k úvaze, že neplacení živnostenské daně v „přechodném“ období představuje rovněž specifickou výhodu poskytnutou podniku.

(39)

Výjimečně Komise uznala, že dávka placená společností v období 1991 až 1993 byla ekvivalentní platbě živnostenské daně. S přihlédnutím k nejasné povaze této dávky, která se zdá být spojena se specifickým daňovým režimem aplikovaným vůči FT (18), a také proto, že dávka přesáhla výši částky, kterou by společnost platila, kdyby podléhala daňovému režimu veřejného práva a s ohledem na přechodný charakter zmíněného režimu se Komise rozhodla přiznat podniku výhodu pochybnosti a rozhodla se uznat, že dávka měla zčásti povahu daňovou a že byla rovněž ekvivalentní platbě daně. Nicméně všechny součásti dávky, které by přesáhly výši daňového výdaje dle veřejného práva, nemohou být pochopeny jinak než jako kapitálová odměna, což zbavuje provedení kompenzace právního základu. Vzájemná kompenzace částek placených společností FT z titulu zisku a sníženého zdanění FT z titulu živnostenské daně by vedla k záměně dávek různé povahy (daňové slevy s majetkovým prospěchem), což je nepřípustné.

(40)

Nakonec Komise podotýká, že zákon č. 90-568 v žádném případě nepředpokládal kompenzaci nedostatečného zdanění společnosti FT od roku 1994 nadměrným zdaněním v letech 1991 až 1994. Globální výpočet, předložený francouzskou stranou, by přinesl nutnost rekvalifikovat zpětně nadměrné zdanění, údajně placené společností FT během „přechodného“ období jako daňovou zálohu (daňový úvěr), které je nutno odečíst v příštích letech, což však v žádném případě nebylo cílem zákona č. 90-568, když byly tyto dva režimy zavedeny. Pokud nyní francouzská strana navrhuje kompenzovat vzájemně různé dávky (speciální smíšenou dávku – zároveň daň a dividenda – a snížené zdanění FT z titulu živnostenské daně) ve dvou rozdílných obdobích, není to v souladu s daňovými pravidly vyplývajícími z francouzského práva, ale jde o zdůvodnění a posteriori mající za cíl zabránit vrácení podpory, kterou získal FT.

(41)

Následkem toho nemůže Komise přijmout druhý argument francouzské strany, podle kterého bylo zapotřebí provést celkový výpočet výhody přiznané tímto režimem společnosti FT v celém období 1991–2002.

(42)

To znamená, že rozdíl mezi živnostenskou daní ve skutečnosti uhrazenou společností FT a tou, kterou by platila dle veřejného práva od 1. ledna 1994 do 1. ledna 2003, je státní podporou, neboť představuje výhodu pro FT získanou ze zdrojů, které měly být součástí hlavního státního rozpočtu.

(43)

Komise rovněž nemůže přijmout ani argument, podle nějž je živnostenská daň součástí výpočtu zdanitelného zisku, tudíž že oprava případného nedostatečného zdanění z titulu živnostenské daně by měla být doprovázena snížením částky daně ze společností, neboť zdanění podniku z titulu živnostenské daně a z titulu daně ze společností je neoddělitelně spjaté.

(44)

Tento argument byl zamítnut soudem, který jasně sdělil, že „… Komise nesmí ve svých rozhodnutích, jimiž nařizuje vymáhání státní podpory, vyčíslovat dopad daně na vymáhanou částku podpory, neboť tento výpočet je v působnosti národního práva, ale musí se omezit na sdělení hrubé vymáhané částky. To však nebrání tomu, aby národní orgány během vymáhání odečetly případně z vymáhané částky určité částky dle vnitřních předpisů, ale za podmínky, že tato vnitřní pravidla zcela neznemožní vrácení zmíněné částky nebo kdyby tato pravidla měla diskriminační charakter vzhledem k podobným případům posuzovaným podle vnitřního práva“ (19).

(45)

Co se týká druhu podpory, Komise potvrzuje své předběžné závěry předložené v rozhodnutí o zahájení, podle kterého zmíněná podpora musí být považována za novou. Odchylný režim živnostenské daně byl ustanoven zákonem z roku 1990 (tj. po vstoupení Smlouvy v platnost), aby zabránil tomu, že FT, který se stal veřejným provozovatelem, byl podřízen daním veřejného práva. Mimo to, od roku 1988 byl telekomunikační sektor postupně liberalizován. Protože je jasné, že FT získal od roku 1994 podporu prostřednictvím specifického režimu živnostenské daně, a protože v té době byl trh, kde působil FT, již alespoň částečně konkurenční (20), Komise musí učinit závěr, že zmíněné opatření je novou podporou.

(46)

Francouzské orgány se domnívají, ať je tomu jakkoliv, že údajný režim podpory ve prospěch FT ustanovený zákonem č. 90-568 je režimem existující podpory, kterou nelze vymáhat. Poznamenávají, že tento režim byl zaveden zákonem č. 90-568 ze dne 2. července 1990 a mají za to, že je to právě 2. červenec 1990, kdy podpora byla přiznána společnosti (tj. den, kdy byl zákon přijat). O zahájení řízení bylo rozhodnuto 30. ledna 2003, tedy deset let po té, co podpora byla poskytnuta. Francouzská strana tvrdí, že v souladu s článkem 15 nařízení (ES) č. 659/1999 se na údajnou podporu ve prospěch FT „vztahují“ pravidla Společenství o promlčení státní podpory.

(47)

V tomto ohledu je nutné připomenout, že článek 15 předpokládá:

„1.   Pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let.

2.   Promlčecí lhůta počíná dnem, kdy je protiprávní podpora udělena příjemci buď jako jednotlivá podpora, nebo v rámci režimu podpory. Jakékoli opatření přijaté Komisí nebo členským státem jednajícím na žádost Komise, týkající se protiprávní podpory, přerušuje běh promlčecí lhůty. Každým přerušením počíná lhůta běžet znovu. Promlčecí lhůta se staví po dobu, kdy je rozhodnutí Komise předmětem jednání před Soudním dvorem Evropských společenství.

3.   Jakákoliv podpora, jejíž promlčecí lhůta uplynula, je považována za existující podporu.“

(48)

Je vhodné připomenout, že lhůta deseti let, stanovená článkem 15 nařízení (ES) č. 659/1999, „zdaleka není veřejným principem, který přeměňuje novou podporu na existující a vylučuje pouze navrácení podpor, které byly poprvé přiznány více než deset let před první intervencí Komise“ (21). V důsledku článku 15 nařízení z toho plyne, že podpora, které požíval FT z titulu specifického režimu živnostenské daně, by neztratila povahu nové podpory proto, že režim začal být aplikován před více jak deseti lety. Pouze podle tohoto ustanovení by Komise mohla nařídit jen navrácení podpor, které využíval podnik během posledních desei let předcházejících jejímu zásahu. Avšak vzhledem k tomu, že se FT těšil z podpory od roku 1994 a že nařízení o zahájení je z 30. ledna 2003, Komise musí nařídit navrácení zmíněné podpory v celé její výši.

(49)

Právě tak je nutné vyzdvihnout, že podle článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999 „pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let“ a že lhůta počíná běžet „dnem, kdy je protiprávní podpora udělena příjemci... v rámci režimu podpory“. Podle nařízení je proto důležité datum, ke kterému byla jednotlivá podpora přiznána příjemci v rámci režimu podpor, a ne datum, ke kterému byl ustanoven režim. Jinými slovy řečeno, promlčení článku 15 nařízení znemožňuje Komisi nařídit navrácení podpory přiznané protiprávně příjemci před více než deseti lety, ale v žádném případě se nevztahuje, v rozporu s tvrzením francouzské strany, na samotné režimy podpor. Z toho plyne, že v případě režimů podpor, promlčecí lhůta pro navrácení počíná běžet ne dnem stanovení režimu, ale dnem, kdy byla podpora skutečně přiznána příjemci. Zákon č. 90-568 ustanovil režim podpor ve prospěch FT (22). Z toho plyne, že promlčecí lhůta podpory přiznané společnosti FT v rámci specifického daňového režimu nezačíná běžet dnem přijetí zákona č. 90-568, ale dnem, kdy byla podpora skutečně společnosti FT přiznána, tj. ročně v okamžiku, kdy je živnostenská daň splatná.

(50)

Co se týká přerušení běhu promlčecí lhůty, není zapotřebí formálního rozhodnutí Komise, aby lhůta byla přerušena, v rozporu s názorem, který zastává francouzská strana. Podle článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999 „ jakékoli opatření přijaté Komisí … týkající se protiprávní podpory, přerušuje běh promlčecí lhůty“. Soud již rozhodl, že pouhá žádost o vysvětlení může přerušit běh promlčecí lhůty podle článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999 (23). V tomto případě první žádost o informace, která byla Komisí adresovaná francouzské straně a týkala se speciálního režimu živnostenské daně aplikovaného na FT, je z 28. června 2001. Tohoto dne byl proto přerušen běh promlčecí lhůty ve smyslu článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999 (24).

(51)

V důsledku toho, pouze podpory přiznané společnosti FT před více jak 10 lety před první žádostí o informaci (tj. před 28. červnem 1991) nemusí být navráceny. Jelikož jde o případ, kdy podpora byla přiznána společnosti FT od začátku období 1994 v rámci režimu živnostenské daně pro období 1994–2003, Komise musí nařídit navrácení zmíněné podpory v celé její výši.

(52)

Francouzské orgány neuplatnily žádný konkrétní argument na podporu slučitelnosti podpory. Komise zdůrazňuje, že na základě předložených důvodů v odstavcích 122 a 123 rozhodnutí o zahájení předpokládá, že podpora není slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 2 nebo čl. 87 odst. 3 písm. a), c) (s odvoláním na ekonomický rozvoj určitých regionů), d) a e). Kromě toho zmíněná podpora není spojena s žádným projektem restrukturalizace podniku, ale představuje spíše podporu chodu podniku. V důsledku toho tuto podporu nelze považovat za slučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) (s odvoláním na ekonomický rozvoj určitých ekonomických aktivit).

(53)

Ve světle předcházejících informací Komise konstatuje, že:

(54)

Podle odhadů učiněných ve zprávě předané parlamentu generálním ředitelstvím Daňového úřadu v listopadu 2001 „okamžitá normalizace daňových podmínek FT v souvislosti s živnostenskou daní by přinesla pro podnik, při nezměněné sazbě [tj. nezávisle na rozhodnutích přijatých místními samosprávami] zvýšený náklad na daně ve výši 198 milionů EUR“. Mezitím francouzská strana poskytla dopisem ze dne 15. května 2003 přesnější informace o nedostatečném zdanění FT z titulu specifického režimu živnostenské daně (viz následující tabulka):

(55)

Dopisem ze dne 29. ledna 2004 francouzská strana informovala Komisi, že živnostenská daň, které podléhal podnik v roce 2003 (první rok, kdy bylo aplikováno veřejné právo) dosáhla výše 773 milionů EUR, a byla tak výrazně nižší než částka 971 milionů EUR, předpokládaná na rok 2002, zatímco skutečně dlužná částka živnostenské daně nebyla ještě známa, a podtrhla, že zpětný výpočet tohoto čísla na základě předchozích let potvrzuje a posiluje jejich stanovisko, neboť ukazuje nadměrné zdanění FT oproti tomu, které vyplývá z veřejného práva.

(56)

Během schůze Komise ve dnech 16 a 23. června 2004, francouzská strana tvrdila, že výpočet předaný v předchozím období Komisi byl nepřesný a že je nemožné odhadnout s jistotou výši podpory, kterou získal FT pro období let 1994–2003. V důsledku toho francouzská strana vyzvala Komisi, aby nerozhodovala o podpoře, kterou údajně získal FT z titulu speciálního režimu živnostenské daně.

(57)

Co se týká tohoto posledního argumentu, Komise zaznamenala, že se jedná o nový argument, který si protiřečí s předchozím stanoviskem francouzské strany, která předala 15. května 2003 odhad, který posléze ještě doplnila 29. ledna 2004. Mimo jiné francouzské orgány nezpochybnily přesnost odhadu během celého trvání řízení. Až na schůzi v červnu 2004, kdy již bylo zřejmé, že práce Komise spěje k závěru, francouzská strana zpochybnila odhady, které poskytla dříve. Za těchto okolností nemůže být přijat argument, že je nemožné provést přesný výpočet výše podpory, kterou FT získal.

(58)

Kromě toho francouzská strana předala Komisi dne 5. července 2004 nové odhady týkající se živnostenské daně, kterou by platil FT, kdyby podléhal veřejnému právu v letech 1991 až 2002. Faxem ze dne 13. července 2004 francouzská strana upřesnila, že „tyto odhady se opírají pouze o skutečnou částku živnostenské daně, která je v současnosti známá a kterou společnost FT platila za rok 2003 na základě pravidel veřejného práva“. Faxem ze 16. července 2004 francouzská strana upřesnila použitou metodiku pro nové odhady:

(59)

S přihlédnutím k protichůdným informacím francouzské strany, Komise nemůže v tomto okamžiku určit přesnou částku podpory k navrácení, ale předpokládá, že FT přijal státní podporu, jejíž kapitálová část představuje zhruba 798 milionů EUR až 1 140 milionů EUR. K tomu nutno připočíst úroky od data, kdy podporu získal příjemce, až do okamžiku, kdy bude vrácena (25). Přesná výše podpory k navrácení bude stanovena Komisí ve spolupráci s francouzskou stranou v rámci řízení o navrácení nejpozději před 1. listopadem 2004.

(60)

Na závěr se Komise domnívá, že specifický režim živnostenské daně aplikovaný mezi roky 1994 a 2003 ve prospěch FT mu přinesl výhodu formou státní podpory tím, že byl nedostatečně zdaněn ve srovnání se zdaněním dle veřejného práva. Tato státní podpora, která byla francouzskými orgány přiznána v rozporu s jejich povinností předběžného oznámení, je neslučitelná se společným trhem a musí být navrácena. Komise vyzývá francouzské orgány v souladu s jejich povinností loajální součinnosti spolupracovat s ní na stanovení výše podpory k navrácení,