2005/406/ES2005/406/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 15. října 2003 o opatřeních ad hoc uplatňovaných Portugalskem ve prospěch společnosti RTP (oznámeno pod číslem dokumentu K(2003) 3526) (Text s významem pro EHP)

Publikováno: Úř. věst. L 142, 6.6.2005, s. 1-25 Druh předpisu: Rozhodnutí
Přijato: 15. října 2003 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 6. června 2005 Nabývá účinnosti: 6. června 2005
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 15. října 2003

o opatřeních ad hoc uplatňovaných Portugalskem ve prospěch společnosti RTP

(oznámeno pod číslem dokumentu K(2003) 3526)

(Pouze portugalské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2005/406/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na čl. 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

poté, co vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek v souladu s výše uvedenými články (1), a s ohledem na tyto připomínky,

vzhledem k těmto důvodům:

I.   POSTUP

(1)

Prostřednictvím třech stížností z let 1993, 1996 a 1997 podaných soukromou televizní společností SIC byla Komise informována o sérii opatření ad hoc a ročních kompenzačních opatření, které Portugalsko provádělo ve prospěch veřejnoprávní televizní společnosti RTP.

(2)

Dopisem ze dne 15. listopadu 2001 informovala Komise portugalské orgány, že se v souvislosti se sérií opatření ad hoc ve prospěch společnosti RTP rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(3)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek.

(4)

Dopisy ze dne 28. a 31. ledna 2002 obdržela Komise připomínky od portugalských orgánů, později obdržela také připomínky od ostatních zúčastněných stran.

(5)

Připomínky společnosti SIC, autora stížnosti, byly obdrženy prostřednictvím dopisů ze dne 8. února a 9. května 2002, dopisem ze dne 8. května 2002 byly obdrženy připomínky soukromé televizní společnosti TVI, dopisem ze dne 9. května 2002 připomínky Evropské asociace provozovatelů soukromého vysílání (ACT – Association of Commercial Broadcasters) a dopisem ze dne 12. června 2002 připomínky soukromé italské televizní společnosti Mediaset. Dne 16. května a 4. srpna 2003 obdržela Komise od společnosti SIC v této záležitosti další dopisy.

(6)

Obdržené připomínky Komise předala portugalským orgánům, které na ně reagovaly dopisem ze dne 25. března 2003. Dopisem ze dne 29. července 2003 odpověděly portugalské orgány na doplňující otázky vznesené Komisí.

(7)

Toto rozhodnutí se bude týkat výhradně opatření ad hoc, které jsou předmětem rozhodnutí o zahájení řízení. Následně se toto rozhodnutí bude zabývat finančním vztahem mezi společností RTP a portugalským státem během zmiňovaného období 1992–1998.

(8)

Stejně jako rozhodnutí o zahájení řízení se toto rozhodnutí nebude zabývat otázkami týkajícími se právní klasifikace a slučitelnosti ročních „kompenzačních plateb“ poskytnutých společnosti RTP se Smlouvou. Protože tyto otázky vedou k prvotnímu zjištění, že se jedná o pomoc, budou projednávány v odděleném řízení podle článku 17 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (3).

(9)

Pro účely celkového přehledu o finančních vztazích mezi portugalským státem a společností RTP v období uvedeném v tomto šetření však Komise musí vzít v úvahu nejen opatření ad hoc, ale také finanční pomoc udělenou společnosti RTP formou ročních „kompenzačních plateb“. Proto se Komise v tomto rozhodnutí bude zabývat ročními „kompenzačními platbami“ pouze pokud to bude nutné k vyjasnění jejího postoje k opatřením ad hoc.

II.   PODROBNÝ POPIS DANÝCH OPATŘENÍ

(10)

Roční „kompenzační platby“ tvoří hlavní nástroj ke kompenzaci společnosti RTP. Během období 1992–1998 obdržela společnost RTP 66 495 milionů PTE k pokrytí nákladů vyplývajících z plnění povinností veřejné služby. Právním základem pro tuto kompenzaci je článek 5 zákona č. 21/92 (4).

(11)

Tabulka 1 znázorňuje rozdělení ročních kompenzačních plateb udělených společnosti RTP během období uvedeného v tomto rozhodnutí.

Tabulka 1

Částky ročních kompenzačních plateb v období 1992–1998

(v milionech PTE)

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

6 200

7 100

7 145

7 200

14 500

10 350

14 000

Zdroj: Usnesení Rady ministrů č. 18/92, 21/93, 19/94, 25-A/95, 97/96, 83/97 a 1/99.

(12)

Po přeměně na akciovou společnost byla společnost RTP osvobozena od placení daní a poplatků za registraci při zakládání společnosti, jejichž celková výše činila 33 milionů PTE. Založení jakékoliv společnosti, změna jejího statutu či samotné společnosti však obyčejně podle portugalských právních předpisů podléhá placení daní a poplatků.

(13)

Právní základ takového osvobození tvoří čl. 11 odst. 1 zákona č. 21/92, který stanoví toto:

„Stanovy společnosti RTP SA se schvalují (…), jsou veřejně známy, příslušná registrace, která probíhá neoficiálně bez placení daní nebo poplatků, je založena na zveřejnění v deníku Diário da República.“

(14)

Ustanovení čl. 11 odst. 1 vychází ze zákona č. 84/88. Článek 1 tohoto zákona stanoví, že veřejné podniky, i státní, mohou být podle nařízení vlády přeměněny na akciové společnosti. Akt stanovený nařízením vlády, kterým byly schváleny stanovy akciové společnosti, je dostatečným titulem ke splnění požadavků na registraci (5).

(15)

Na druhou stranu podle čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92 jsou všechny činnosti přímo spojené se změnou právní podstaty společnosti osvobozeny od jakýchkoliv dalších daních nebo poplatků spojených s registrací.

(16)

Ustanovení čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92 vychází z nařízení vlády č. 404/90 (6). Na základě článku 1 tohoto dokumentu mohly být až do 31. prosince 1993 společnosti, které přikročily ke spolupráci či spojení, osvobozeny od daně z převodu majetku, potřebného v souvislosti s přikročením ke spolupráci či spojení, stejně jako od poplatků a ostatních právních povinností, které by byly zapotřebí při realizaci těchto přeměn.

(17)

S otevřením portugalského televizního trhu bylo rozhodnuto přistoupit k oddělení sítě pro šíření televizního signálu od majetku RTP a vytvořit nový subjekt „Teledifusão de Portugal“ (TDP) s kapitálem v hodnotě 5,4 miliard PTE (7). Hodnotu nového subjektu stanovily dvě nezávislé instituce, banka Banco Nacional Ultramarino (BNU) a Banco Português de Investimento (BPI) (8).

(18)

V roce 1993 zaplatil stát společnosti RTP za odkup sítě pro šíření televizního signálu TDP částku 5,4 miliard PTE (hodnota vyplývající z nezávislého ohodnocení), což odpovídalo hodnotě přenechaných aktiv (9).

(19)

Dále je uveden přehled kontextu, v jehož rámci došlo k uzavření dohod. Bude popsán vývoj vlastnictví společnosti Portugal Telecom, stejně jako uložené poplatky a dohody uzavřené se společností RTP.

(20)

Během období 1991–1994 byla portugalská síť pro šíření televizního vysílání majetkem veřejného podniku TDP SA. Od roku 1994 vlastní televizní síť společnost Portugal Telecom, podnik, který vznikl fúzí společností Telecom Portugal SA, Telefones de Lisboa e Porto SA a TDP SA. Po vytvoření společnosti Portugal Telecom snižoval stát pravidelně svou účast v této společnosti. V roce 1995 bylo prostřednictvím veřejné zakázky prodáno 26,3 %. Druhá část byla prodána ve veřejné aukci v červnu 1996, čímž se účast státu snížila na 51 %. V polovině roku 1997 se účast státu snížila na 25 % a v polovině roku 1999 na 10,5 %. V současnosti je podnik privatizován (10).

(21)

Zákon č. 58/90 jasně stanoví, že pokud soukromí provozovatelé nezaplatí včas poplatky za používání sítě pro šíření televizního vysílání, může jim být odebrána licence (11).

(22)

Provozovatel sítě nedělal žádné rozdíly v poplatcích uplatňovaných vůči společnosti RTP a vůči soukromým televizním provozovatelům. Ve skutečnosti je protizákonné uplatňovat jakékoli rozdíly v poplatcích pro veřejného provozovatele RTP a soukromé subjekty využívající síť (12). Až do roku 1997 se úroveň poplatků uplatňovaných provozovatelem sítě zakládala na právně stanovených parametrech (13). V roce 1997 bylo dosaženo dohody mezi Ústavem pro prostředky veřejné komunikace (Instituto para os Meios de Comunicação Social), Generálním ředitelstvím pro obchod a hospodářskou soutěž a společností Portugal Telecom, která stanovila maximální ceny, jež společnost Portugal Telecom může účtovat za šíření televizního signálu.

(23)

Společnost RTP musela platit roční poplatek vlastníkovi sítě pro šíření televizního vysílání (14). Společnost RTP vždy zpochybňovala výši placených poplatků, protože roční poplatek odpovídal více než polovině hodnoty sítě k datumu převodu. I když společnost RTP zahrnula do svých pasiv všechny náklady na síť pro šíření televizního vysílání, včetně úroků z prodlení, požadované poplatky nezaplatila včas.

(24)

Pro společnost RTP je síť vzhledem k přenosu programů nepostradatelná. Na druhou stranu je společnost RTP jedním z hlavních uživatelů sítě (kromě komerčního provozovatele společnosti SIC).

(25)

Během období 1992–1998 přijal provozovatel sítě od společnosti RTP zpožděné platby příslušných poplatků, a také se dosáhlo různých dohod o stanovení splátkového kalendáře dluhu mezi společnostmi RTP a Portugal Telecom (15). I po roce 1998 byly mezi těmito dvěma podniky uzavřeny dohody o splátkovém kalendáři dluhu. V dohodě ze dne 31. května 2001 byl dluh společnosti RTP vůči společnosti Portugal Telecom sloučen, včetně úroků z prodlení. V této době se tyto dva podniky dohodly, že celkový dluh bude splácen v deseti půlročních splátkách uskutečněných v platbách vždy do 30. června a do 30. prosince každého roku.

(26)

Dne 3. července 2003 společnost ANACOM, subjekt v té době zodpovědný za pravidla určování výše cen za používání sítě pro šíření televizního signálu, rozhodla, že společnost Portugal musí snížit své ceny za rok 2002, a to o 14 % plus dalších 1,2 % počínaje lednem 2003.

(27)

V rámci své licence na veřejnou službu v telekomunikační oblasti je společnost Portugal Telecom povinna poskytovat služby distribuce a šíření telekomunikačních signálů. Povinnost všeobecné služby společnosti Portugal Telecom, jejíž negativní marže může být kompenzována státem, nezahrnuje poskytování služby distribuce televizního signálu pro společnost RTP (16).

(28)

Společnost RTP měla za období 1983–1989 u Správy sociálního zabezpečení dluh v hodnotě 2,189 miliard PTE, který byl důsledkem neplacení příspěvků této instituci. Dluh vznikl díky rozdílným výkladům společnosti RTP a Správy sociálního zabezpečení týkajícím se placení příspěvků sociálního zabezpečení v souvislosti s přesčasovými hodinami zaměstnanců a odměnami umělců.

(29)

Výklad Správy sociálního zabezpečení vycházel z čl. 2 písm. e) prováděcího nařízení č. 12/83 ze dne 12. února 1983. Aby se obě zúčastněné strany vyhnuly soudnímu procesu, podepsaly dohodu, podle níž se Správa sociálního zabezpečení vzdala úroků z prodlení a akceptovala platbu podle nového splátkového kalendáře. Po urovnání právního sporu nebylo prováděcí nařízení nikdy zrušeno.

(30)

Dne 6. května 1993 bylo společným prohlášením ministra financí a ministra sociálních věcí povoleno splácení dluhu podle nového splátkového kalendáře ve 120 měsíčních splátkách a byly zrušeny pokuty a úroky v hodnotě 1,206 miliard PTE.

(31)

Normy povolující platby v podmínkách výjimky dluhů vůči Správě sociálního zabezpečení vycházejí z nařízení vlády č. 411/91. V souladu s čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení je povolení nezbytné pro zabezpečení životaschopnosti zadlužené společnosti. Výjimky z uvedené podmínky se mohou uplatnit zejména na základě skutečnosti uvedené v písmenu d), pokud zadlužená společnost „byla předmětem obsazení, samosprávy nebo intervence státu“.

(32)

V roce 1994 vydala společnost RTP dluhopisy v celkové hodnotě 5 miliard PTE. Podle prospektu o této emisi dluhopisů garantovala samotná společnost RTP splacení půjčky ze svých příjmů.

(33)

Dne 18. září 1996 byl mezi společností RTP a ministerstvem kultury uzavřen protokol o podpoře kinematografie, který upřesňuje povinnosti RTP ohledně podpory kinematografické produkce. Ustanovení protokolu neuvádí pro RTP žádné konkrétní financování ad hoc v souvislosti s její povinností podpory kinematografického odvětví.

(34)

RTP provedla studii o možnostech restrukturalizace společnosti v období 1996–2000, která se neprojevila v žádném finančním závazku ze strany státu.

(35)

Každoročně během období 1994–1997 navyšoval stát kapitál společnosti RTP. Následující tabulka ukazuje přehled různého navýšení kapitálu, které dosáhlo výše 46,8 miliard PTE.

Tabulka 2

Navyšování kapitálu během období 1994–1997

(v milionech escudů)

Rok

1994

1995

1996

1997

Navýšení kapitálu

10 000

12 800

10 000

14 000

Kapitál k 31. prosinci

22 708

35 508

45 508

59 508

Zdroj: Účetní závěrky RTP.

(36)

Smlouvy o veřejné službě uzavřené mezi portugalským státem a společností RTP počítají s účastí státu na investicích realizovaných společností RTP převážně ve formě navyšování kapitálu (17).

(37)

V prosinci 1998 byla uzavřena smlouva o „přidružené“ půjčce mezi Fondem regulace veřejného dluhu a společností RTP. Smlouva stanovila podmínky, za kterých může fond poskytnout půjčku v hodnotě 20 miliard PTE určenou k navýšení kapitálu společnosti.

(38)

Fond regulace veřejného dluhu spravuje Ústav pro správu státního úvěru. Ústav pro správu státního úvěru odpovídá za řízení dluhu Portugalska a za plnění centrálního programu půjček v souladu se zákonem upravujícím režim veřejného státního dluhu (18) a pokyny určenými vládou. Ústav pro správu státního úvěru je spravován ministerstvem financí (19).

(39)

Ode dne, kdy byla dána částka k dispozici, se z půjčky pro společnost RTP platily roční úroky v sazbě Lisbor po dobu dvanácti měsíců, vypočítané k prvnímu dni každého období a zvyšované o 20 základních bodů (20).

(40)

Podle smlouvy měla být půjčka splacená do 31. prosince 2003, přičemž se tato lhůta mohla prodloužit na základě vzájemné dohody o jeden až dva roky. Společnost RTP nezaplatila úroky z půjčky, smlouva totiž uvádí, že dlužné úroky spojené s prvními čtyřmi ročními splátkami se mají kapitalizovat (21).

(41)

Smlouva uzavřená mezi Fondem stabilizace veřejného dluhu a společností RTP byla vypracovaná v souladu s pokyny stanovenými ve společném prohlášení státních tajemníků pro veřejnou komunikaci, státní pokladnu a finance ze dne 17. prosince 1998.

(42)

Veřejnoprávní televizní společnost RTP vznikla na základě listiny ze dne 15. prosince 1955 po rozhodnutí státu založit veřejný podnik, kterému by byla udělena koncese na poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání (22).

(43)

Až do 80. let měla společnost RTP monopolní postavení na televizním trhu. V 90. letech začala čelit konkurenci soukromých televizních společností SIC a TVI, kterým stát poskytl v únoru 1992 licence na využívání třetího, respektive čtvrtého kanálu (23).

(44)

Stanovy RTP z roku 1992 vyplývající ze zákona č. 21/92 (dále jen „zákon č. 21/92“) změnily tuto společnost na společnost akciovou (24).

(45)

Společnost RTP vyvíjí zároveň činnost komerční i veřejnoprávní televize. Společnost může ze zákona vykonávat jakoukoli činnost, ať už komerční nebo hospodářskou, která souvisí s televizní činností (25).

(46)

Komerční činnosti vyvíjí společnost RTP prostřednictvím finanční účasti v jiných společnostech, právně odlišných od společnosti RTP, které mají vlastní strukturu a vlastní účetní systém.

(47)

Jak můžeme vidět v následující tabulce, vykázala společnost RTP ve sledovaném období ztráty. V roce 1996 se finanční situace zhoršila natolik, že vlastní čistý kapitál dosáhl záporné hodnoty.

Tabulka 3

Hospodářské a finanční údaje společnosti RTP za období 1993–1998

(v milionech escudů)

 

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Čisté zisky (ztráty)

(7 883)

(19 558)

(26 581)

(18 512)

(32 223)

(25 039)

Vlastní jmění

1 557

8 071

4 269

(4 274)

(20 586)

(50 827)

Aktiva

39 418

42 262

56 078

67 654

62 340

83 843

 (26)Finanční dluhy

22 402

26 855

30 258

44 922

44 885

92 775

Zdroj: Finanční výkazy RTP.

(48)

Společnost RTP zabezpečuje poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Definice, kompetence a financování této služby je upraveno různými právními dokumenty.

(49)

Zákon č. 58/90, který upravuje výkon televizní činnosti, zavedl normy platné pro pět soukromých provozovatelů a zároveň stanovil povinnost státu zabezpečit veřejnou službu v oblasti televizního vysílání (27). Zákon č. 21/92, který se vztahuje na stanovy RTP, určuje hlavní povinnosti veřejné služby a jejího financování.

(50)

Veřejná služba a příslušné financování jsou podrobněji popsány ve dvou smlouvách o veřejné službě uzavřenými mezi společností RTP a portugalským státem (28).

(51)

Článek 4 zákona č. 21/92 stanoví, že mezi státem a společností RTP se má uzavřít smlouva o koncesi, a určuje základní povinnosti veřejné služby, které mají být v rámci této smlouvy plněny. Čl. 4 odst. 2 stanoví obecné zásady, které společnost RTP musí dodržovat při výkonu svékoncesionářské činnosti (29). Ustanovení čl. 4 odst. 3 uvádí povinnosti veřejné služby v oblasti televizního vysílání (30).

(52)

Smlouvy o veřejné službě potvrzují povinnosti společnosti RTP v rámci veřejné služby. V první řadě společnost RTP podléhá všeobecným povinnostem a povinnostem ohledně programového obsahu (31). Společnost RTP má poskytovat veřejnou službu v oblasti televizního vysílání, v jehož rámci má využívat dva kanály a poskytovat obyvatelstvu kontinentálního Portugalska všeobecné pokrytí. První kanál má všeobecnější charakter a měl by nabízet všeobecnější programovou strukturu. Druhý kanál by se měl zaměřovat především na specifické publikum a nabízet kulturní, vzdělávací a vědecké programy. Jeden z kanálů musí pokrýt i autonomní region Azory a Madeiru.

(53)

Na druhou stranu ukládají smlouvy společnosti RTP speciální povinnosti, pokud jde o programovou strukturu (32). Existují normy vztahující se na kvalitu (pluralismus, nestrannost informací, atd.) a obsah programů (původní tvorba-fikce, sportovní programy, programy pro děti, portugalská produkce a kultura, domácí zprávy a zábavné programy). Společnost RTP by měla poskytovat vysílací čas určeným subjektům, podporovat kinematografii a ostatní formy audiovizuální tvorby, podporovat tvorbu vzdělávacích a školících programů, zabezpečit výměnu programů s autonomními regiony a podporovat spolupráci s dalšími subjekty, které na území Evropské unie poskytují veřejnou službu v oblasti televizního vysílání. Společnost RTP však také musí plnit speciální povinnosti v oblasti programové struktury v rámci mezinárodní spolupráce. Společnost RTP musí například vyrábět a vysílat programy pro portugalské komunity v zahraničí, pro africké země, kde je úředním jazykem portugalština, a pro Macao. Společnost RTP musí zabezpečit činnost společnosti RTP Madeira a RTP Azory a udržovat produkční centra a odloučená zahraniční pracoviště.

(54)

Zatřetí ukládají smlouvy společnosti RTP speciální povinnosti. Společnost RTP musí například udržovat audiovizuální archívy, zavádět technické inovace do svých vybavení a činností, podporovat nadaci Národního divadla S. Carlose (Fundação do Teatro Nacional de S. Carlos) a poskytovat ostatní služby, které budou v té chvíli zapotřebí.

(55)

Na základě článku 5 zákona č. 58/90 byla společnosti RTP přidělená koncese na veřejnou službu v oblasti televizního vysílání na období 15 let, kterou je možno prodloužit na období dalších 15 let a která se vztahuje na příslušné frekvence prvního a druhého kanálu. Článek 4 zákona č. 21/92 zdůrazňuje, že společnost RTP je koncesionářem veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Doložka 1 smluv o veřejné službě potvrzuje, že společnost RTP je provozovatelem veřejné služby v oblasti televizního vysílání (33).

(56)

Smlouvy o veřejné službě ustavují Kontrolní radu (Conselho de Opinião) (34), složenou ze zástupců z různých oblastí veřejného života, která může zasáhnoutazkontrolovat, zda společnost RTP plní všeobecné povinnosti a speciální povinnosti v rámci poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání.

(57)

Společnost RTP musí ministerstvu financí každoročně předkládat plán činností a rozpočet pro budoucí rok v souvislosti s poskytováním veřejné služby, spolu s posudky Auditorské kanceláře (Gabinete de Auditoria) a Kontrolní rady společnosti. Kromě toho musí předložit zprávu o povinnostech veřejné služby za předcházející rok spolu s posudkem Auditorské kanceláře (35).

(58)

Ministr financí a člen vlády zodpovědný za veřejnou komunikaci kontrolují plnění smluv o veřejné službě. Hlavní finanční inspekce (Inspecção-Geral de Finanças) kontroluje finanční plán. Každoročně se také musí provádět externí audit realizovaný specializovanou společností (36).

(59)

Nová smlouva o veřejné službě stanoví také sankce, které stát uplatňuje v případě neplnění smlouvy a které mohou mít podobu pokuty, konfiskace, odstupného nebo zrušení samotné smlouvy o koncesi.

(60)

Článek 5 zákona č. 21/92 opravňuje společnost RTP přijímat kompenzační platby od státu za poskytování veřejné služby. Toto právo potvrzuje smlouva o veřejné službě.

(61)

Kromě systému ročních kompenzačních plateb smlouvy o veřejné službě dále stanoví:

platby za určité služby stanovené v dohodách o poskytování služeb, které podepsaly nebo se chystají podepsat státní správa a společnost RTP (37);

účast státu na veškerých investicích realizovaných společností RTP, týkajících se zejména investic do infrastruktury, které jsou potřebné k fungování produkčních a vysílacích středisek autonomních regionů Azory a Madeira, do audiovizuálních archívů, do mezinárodního vysílání RTP a jiných investic, které musí koncesionářská společnost realizovat z technologických důvodů (38).

(62)

Určení nákladů a příjmů souvisejících s povinností veřejné služby, při kterých společnosti RTP vzniká nárok na kompenzační platbu, probíhá na základě systému analytického účetnictví. Smlouvy upřesňují kritéria pro výpočet nákladů způsobilých k úhradě každé povinnosti v rámci veřejné služby (39).

(63)

V rámci tohoto systému analytického účetnictví rozložila společnost RTP náklady a příjmy (například náklady na personál a materiál) na určitý počet činností (řízení programové struktury, přímé a nepřímé náklady na programovou strukturu, náklady na šíření signálu, náklady na vysílání, náklady na prodej a všeobecné náklady).

(64)

Přímé náklady na různé činnosti se rozdělí mezi různé nákladové střediska (například mezi společnosti RTP 1, RTP 2, RTPi a RTP Africa). Nepřímé náklady se připíší nákladovým střediskům na základě souvisejících analytických kritérií (například počet odvysílaných hodin) (40).

(65)

Systém rozložení nákladů má tyto charakteristiky:

v rámci smluv o veřejné službě je možné kompenzovat v souladu s metodou popsanou ve smlouvách jen čisté náklady na provoz. Finanční závazky, mimořádné výdaje a zabezpečení, které přímo nesouvisí s činností, jsou z kompenzace vyloučeny (41),

pro výpočet uhraditelných čistých provozních nákladů musí společnost RTP odpočítat provozní příjmy z každé plněné povinnosti v rámci veřejné služby od provozních nákladů,

v rámci předešlé smlouvy o veřejné službě nebyla možná žádná kompenzace za všeobecnou povinnost provozování společností RTP 1 a RTP 2 a za pokrytí autonomních regionů prostřednictvím jediného kanálu v rámci veřejné služby (42),

v rámci nové smlouvy o veřejné službě mohou i provozní náklady společností RTP 1 a RTP 2 být předmětem kompenzačních plateb, není však možné žádná dodatečná kompenzace, pokud čisté provozní náklady společností RTP 1 a RTP 2 překročí jejich předpokládanou výši (43).

(66)

V souladu s uvedenou metodou výpočtů nákladů předložila společnost RTP čisté náklady na poskytování veřejné služby ve výročních zprávách o veřejné službě. Následující tabulka uvádí přehled nákladů na činnosti veřejné služby, které opravňují k přijmutí kompenzační platby.

Tabulka 4

Oznámené a uhraditelné čisté náklady na poskytování veřejné služby

(v milionech escudů)

 

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Teletext

 

 

 

 

 

112,9

86,8

Provoz televize RTP Internacional

882,3

1 517,4

1 826,9

1 890,8

2 059,6

3 999,1

3 712,9

RTP Afrika

 

654,7

1 332,0

Přímé vysílání RTP 1 pro Madeiru a Azory

76,8

295,4

Audiovizuální archívy

509,1

241,6

402,7

492,7

184,9

909,4

672,1

Spolupráce s africkými zeměmi s portugalštinou jako oficiálním jazykem

186,9

128,4

172,2

148,6

144,9

202,4

200,3

Diferenciál pokrytí

406,7

1 312,8

1 314,2

1 050,3

1 050,0

622,6

208,6

Delegace/dopisovatelé

797,8

658,2

681,1

642,7

583,2

457,2

211,0

Nadace Teatro Nacional de S. Carlos

 

50,0

55,0

60,0

60,0

60,0

60,0

Podpora kinematografie

 

215,0

95,0

27,5

156,5

391,1

352,8

Provoz středisek autonomních regionů

3 453,4

3 486,0

3 685,9

3 696,1

3 846,6

3 459,2

2 855,2

Vysílání pro specifické subjekty

482,0

350,6

151,1

94,6

80,8

 

 

 (44)Sport TV

 

 

 

 

 

 

– 440,0

Čisté náklady na provoz RTP 1

 

 

 

 

 

16 946,1

11 916,6

Čisté náklady na provoz RTP 2

 

 

 

 

9 050,6

10 080,6

8 637,6

Celkové čisté provozní náklady

6 718,2

7 960,0

8 384,1

8 103,3

17 217,1

37 972,1

30 101,3

Zdroj: Informace portugalských orgánů a zprávy o poskytování veřejné služby.

(67)

V následující tabulce je přehled investic společnosti RTP do vybavení na činnosti v rámci veřejné služby. Zároveň uvádí i skutečné investice do činností v rámci veřejné služby tak, jak jsou vedeny v ročních finančních výkazech i investice oznámené ve zprávách o poskytování veřejné služby. Jak je možné vidět, investice do činností v rámci veřejné služby byly vyšší než investice uvedené ve smlouvách o veřejné službě.

Tabulka 5

Investice do činností v rámci veřejné služby

(v milionech escudů)

 

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Celkem

Finanční výkazy

2 632,6

2 102,0

2 763,9

992,7

1 480,4

4 037,4

6 054,2

20 063,2

Zprávy o poskytování veřejné služby

2 327,3

98,0

1 975,1

154,4

28,1

4 037,4

6 127,8

14 748,1

Rozdíl

305,3

2 004,0

788,8

838,3

1 452,3

0

– 73,6

5 315,1

Zdroj: Finanční výkazy RTP a zprávy o poskytování veřejné služby.

(68)

Cílem opatření bylo kompenzovat společnost RTP za plnění povinností v rámci veřejné služby, které jí byly uloženy, a financovat její investice.

(69)

V Portugalsku se provozovatelé veřejné služby nevybírali v rámci procesu, ve kterém by všechny zúčastněné společnosti měly možnost předložit částky na kompenzační platbu, použitých při výkonu koncese na veřejnou službu v oblasti televizního vysílání. Společnost RTP byla vybrána vládou, aby poskytovala veřejnou službu v oblasti televizního vysílání.

(70)

Od roku 1992 jsou na portugalském trhu veřejnoprávní i soukromí provozovatelé televize. Kromě společnosti RTP mají i soukromí provozovatelé SIC a TVI licenci na provozování televizních kanálů. Společnost SIC byla prvním soukromým provozovatelem, jehož televizní vysílání začalo dne 6. října 1992. Opatření ve prospěch společnosti RTP mohou poškodit hospodářskou soutěž portugalského televizního trhu.

(71)

Komise zahájila řízení v důsledku rozsudku Soudu prvního stupně z roku 2000 (45). Tento rozsudek anuloval rozhodnutí Komise z roku 1996 (46).

(72)

Na druhou stranu, s přihlédnutím k době potřebné pro prvotní posouzení a k pochybnostem ohledně úměrnosti financování uhraditelných nákladů na veřejnou službu společnosti RTP, zahájila Komise řízení v souvislosti se stížnostmi, které předložila společnost SIC v letech 1996 a 1997. Opatření se vztahují na platby státu za převod sítě pro šíření televizního vysílání, emisi dluhopisů, podpory kinematografie, plánu restrukturalizace na roky 1996–2000, navyšování kapitálu v letech 1994–1997 a půjčky.

(73)

Po zahájení vyšetřovacího řízení a vzetí v úvahu celkových uhraditelných nákladů společnosti RTP v letech 1992–1998 měla Komise pochybnosti o tom, zda portugalský stát v souvislosti s náklady na poskytování veřejné služby neposkytl společnosti RTP nadměrnou platbu.

III.   PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(74)

V důsledku zahájení vyšetřovacího řízení podaly k opatřením své připomínky různé zúčastněné strany. Následuje přehled důležitých připomínek zúčastněných stran seřazených podle opatření.

(75)

Společnosti SIC a TVI argumentovaly, že osvobození od daní a poplatků za registraci vytvoří výjimku v pravidlech uplatnitelných pro jakoukoli změnu ve stanovách společnosti. Společnost SIC uvedla, že rozsah uplatnění opatření není omezen jen na vytvoření společnosti RTP. Na základě čl. 11 odst. 2 svých stanov těží společnost RTP ze všeobecného osvobození od daní a poplatků za jakýkoli zápis a registraci.

(76)

Společnost TVI uvedla, že společnost RTP těžila též z osvobození od poplatků souvisejících s vydáním právních dokumentů.

(77)

Pokud jde o úlevy v placení poplatků za používání sítě pro šíření televizního vysílání, prohlásily zúčastněné strany, že by se mělo ujasnit, zda byly uplatněny úroky a v jaké míře a zda byly uskutečněny platby ve prospěch společnosti Portugal Telecom. Kromě toho by se také měla zjistit současná výše dluhu společnosti RTP vůči společnosti Portugal Telecom.

(78)

Společnosti SIC a TVI předložily své připomínky ke stanovení splátkového kalendáře dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení. Potvrdily, že společnost RTP byla oprávněná odepisovat své dluhy vůči Správě sociálního zabezpečení za jiných podmínek, než za těch, které se uplatnily na jiné společnosti podle nařízení vlády č. 411/91. Společnost ACT zdůraznila ústřední úlohu státu v dohodě.

(79)

Pokud jde o prodej sítě pro šíření televizního vysílání, uvedly společnosti ACT a TVI, že by se měla provést ekonomická a účetní analýza hodnoty majetku nově vytvořené společnosti TDP s cílem zjistit, zda nedošlo k nadměrné kompenzaci. Společnosti Mediaset a ACT k této otázce uvedly, že síť pro šíření televizního vysílání nebyla vytvořena samotným provozovatelem, ale díky státnímu financování. Z toho vyplývá otázka, zda je kompenzace společnosti RTP vzhledem k těmto státním aktivitám oprávněná.

(80)

Pokud jde o emisi dluhopisů, zdůraznila společnost SIC, že pokud se vezme v úvahu finanční situace společnosti RTP, byla emise na trhu přijatá jen proto, že 100 % vlastníkem byl stát. Kromě toho, společnost Mediaset uvedla, že Komise by měla ve své analýze přezkoumat spíše význam než formu záruky.

(81)

Pokud jde o Protokol o podpoře kinematografie, společnost SIC poznamenala, že stát se zavázal odškodnit roční náklady související s povinností poskytování veřejné služby, které zahrnují podporu kinematografie, přičemž společnost RTP je tak v té samé věci financovaná dvakrát. Společnost TVI uvedla, že už byly podepsány podobné protokoly se soukromými společnostmi, ale pouze společnost RTP těží ze státní podpory. Na druhou stranu argumentovala společnost TVI tím, že Protokol o podpoře kinematografie z roku 1996 byl nahrazen v roce 2000 novým, přičemž se stanovilo, že se společnost RTP bude podílet na spolufinancování veškerých filmových projektů, které využívají finanční podpory ze strany ICAM (Instituto do Cinema, Audiovisual e Multimedia — Ústav kinematografie, audiovizuální tvorby a multimédií). Společnost Mediaset k této otázce uvedla, že podle toho, zda budou podmínky financování požadovat po veřejném provozovateli, aby se podílel na koprodukci s nezávislými producenty, je důležité zajistit, aby veřejnému provozovateli nebyla poskytnuta nepřímá výhoda ve vztazích s těmito producenty kinematografie.

(82)

Pokud jde o navyšování kapitálu během období 1994–1997, společnosti SIC, ACT, Mediaset a TVI uvedly, že žádný rozumný akcionář by nenavýšil kapitál společnosti s takovou charakteristikou, jako má společnost RTP. Navýšení kapitálu proběhlo ve společnosti s vysokým deficitem a neexistencí plánu na komplexní restrukturalizaci, která by obnovila její životaschopnost.

(83)

Společnost SIC také uvádí, že žádná finanční instituce by neposkytla půjčku společnosti RTP s ohledem na její faktický úpadek v roce 1996.

(84)

Společnost Mediaset a ACT požadovaly v průběhu vyšetřování zvýšení nezávislého dohledu nad poskytováním veřejné služby. Soukromé televizní společnosti SIC a TVI uvedly, že Komise by měla dojít k závěru, že tato opatření státní podpory jsou neslučitelná vzhledem k tomu, že veřejné zdroje poskytnuté společnosti RTP jsou neúměrné.

IV.   PŘIPOMÍNKY PORTUGALSKÝCH ORGÁNŮ

(85)

Pokud jde o osvobození od daní a poplatků za registraci, portugalské orgány poznamenaly, že pokud nebyla zapotřebí veřejná listina k uskutečnění přeměny veřejného podniku na akciovou společnost, neexistoval ani žádný základ pro výběr těchto daní a poplatků.

(86)

Co se týká připomínek společnosti SIC k čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92, uvedly portugalské orgány, že portugalský zákonodárce neposkytl veřejným podnikům žádné zvláštní finanční výhody vzhledem k přeměně společností nebo restrukturalizaci. Výjimka se zakládala na nařízení vlády č. 404/90.

(87)

Pokud jde o zpožděné platby za používání sítě, portugalské orgány potvrzují, že stanovení splátkového kalendáře dluhu ze strany společnosti Portugal Telecom bylo společnou strategií v obchodních vztazích mezi věřitelem a dlužníkem a nebylo výsledkem zásahu státu.

(88)

Portugalské orgány potvrdily, že počáteční dohoda mezi Správou sociálního zabezpečení a společností RTP o stanovení splátkového kalendáře dluhu a zrušení úroků a pokut má původ v právním konfliktu, který se týká ústavnosti regulačního nařízení č. 12/83 upravujícího základ pro příspěvky na sociální zabezpečení vzhledem k odměnám za poskytování mimořádné práce. Dohoda o regulaci dluhu uznala výklad společnosti RTP, že odměňování nebylo předmětem příspěvků pro Správu sociálního zabezpečení, což potvrdil i odborník na finanční kontrolu.

(89)

Portugalské orgány pak také potvrdily, že formální povolení této dohody ze strany vlády neposkytlo společnosti RTP žádnou zvláštní finanční výhodu vzhledem k jiným společnostem v podobné situaci ve smyslu nařízení vlády č. 411/91. Portugalské orgány potvrdily, že pro společnost RTP platí zrušení čl. 2 odst. 1 písm. d), protože společnost byla předmětem státního zásahu a prošla nestabilním obdobím pod vedením administrativního výboru jmenovaného vládou v roce 1997 (47). Podle portugalských orgánů všeobecný charakter podtrhuje skutečnost, že podle stejného zákona byla stanovena dohoda s jednou ze zúčastněných stran.

(90)

Pokud jde o platbu za převod sítě pro šíření televizního vysílání v roce 1993, portugalské orgány se vyjádřily, že financování bylo přímo spojené s procesem rozdělení a prodeje sítě přenášející a vysílající televizní signál. Stát získal společnost TDP od společnosti RTP a úhradu realizoval prostřednictvím navýšení kapitálu společnosti RTP ve zcela totožné hodnotě jako aktiva, která byla převedena, čímž se vylučuje státní podpora.

(91)

Pokud jde o emisi dluhopisů se státní zárukou, portugalské orgány se brání, že půjčka akcionáře s sebou nenesla žádnou záruku ze strany portugalského státu, tak jak je to uvedeno v technické dokumentaci související s touto otázkou.

(92)

Co se týče Protokolu o podpoře kinematografie, portugalské orgány uvedly, že protokol z roku 1966 vysvětluje a stanovuje formy povinnosti veřejné služby poskytované společností RTP ve smyslu podpory a propagace kinematografické produkce. Podle Protokolu by společnost RTP měla spolufinancovat „projekty, které jsou předmětem finanční podpory“ a které byly vybrány zodpovědným státním subjektem. V souladu s portugalskými orgány, podmínky protokolu uzavřeného se společností RTP nebyly srovnatelné s těmi, které uzavřely televizní společnosti SIC a TVI, vycházíme-li ze skutečnosti, že společnost RTP měla povinnost spolufinancovat kinematografická díla, která by z televizního hlediska mohla být málo či zcela nezajímavá. Podpora poskytnutá společnosti RTP však byla rozhodně mnohem vyšší než přiměřená hodnota vysílacích práv na díla vhodná pro televizní vysílání.

(93)

Co se týče plánu na restrukturalizaci pro období 1996–2000, portugalské orgány informují, že plán nebyl realizován a proto nevytvořil základ pro jakoukoli formu finanční podpory ze strany státu ve prospěch RTP.

(94)

Pokud jde o půjčku, uvedly portugalské orgány, že technické podmínky související s půjčkou způsobily, že finanční operace podléhala úrokové sazbě podle tržních kritérií.

(95)

Na druhou stranu portugalské orgány argumentovaly, že navýšení kapitálu v období 1994–1998 vytvořilo nástroj na financování nákladů spojených s poskytováním veřejné služby v oblasti televizního vysílání společně s placením kompenzačních plateb.

(96)

Podle portugalských orgánů se model financování, který měl kompenzovat společnosti RTP náklady na veřejnou službu, ukázal jako nedostatečný a způsoboval další zadlužení. V první řadě byly kompenzační platby kalkulovány vždy pod hranicí skutečných potřeb na financování veřejné televizní služby. Za druhé, portugalský stát tyto platby systematicky vyplácel se zpožděním. Proto se společnost RTP musela spoléhat na financování výdajů na chod společnosti prostřednictvím bank a nemohla započítat úroky a amortizaci do nákladů souvisejících s veřejnou službou. A za třetí, musela společnost RTP platit státu DPH z kompenzačních plateb, což snižovalo jejich čistou hodnotu.

(97)

Portugalské orgány potvrdily, že osvobození od daní a poplatků (i), úlevy v placení za používání sítě pro šíření televizního vysílání (ii), stanovení splátkového kalendáře pro dluh vůči Správě sociálního zabezpečení (iii), úhrada za převod sítě pro šíření televizního vysílání (iv), Protokol o podpoře kinematografie (v) a půjčka, kterou společnost RTP získala v roce 1998 (vi), nespadají pod pojem státní podpora. Pokud jde o slučitelnost ostatních opatření, portugalské orgány trvají na tom, že by se měla považovat za kompenzaci nákladů na veřejnou službu, a ne za státní podporu (48), případně by se jejich slučitelnost s právními předpisy Společenství měla posuzovat podle čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

(98)

Pokud jde o výpočet nadměrnosti kompenzací, uvádějí portugalské orgáíny toto:

zařazení nákladů na provoz RTP 2 v roce 1996 jako uhraditelných nákladů na veřejnou službu je založeno na smlouvě o veřejné službě z roku 1996, podle které kompenzační platba týkající se nákladů na provoz RTP 2 vstoupila v platnost dnem 1. ledna 1996 (49),

půjčka 20 miliard PTE nemůže být považována za kompenzační platbu, protože byla poskytnuta v souladu s tržními podmínkami,

cílem navyšování kapitálu bylo též financování investic a nejen finanční platby uhraditelných nákladů na zabezpečování veřejné služby. Povinnost státu jako akcionáře podílet se na financování investic, které jsou považovány za důležité, vyplývá ze smluv o veřejné službě z roku 1993 a 1996 (50),

kompenzační platby byly předmětem placení DPH, čímž byla čistá hodnota nabytá společností RTP nižší,

ve smyslu smlouvy o veřejné službě z roku 1996 byly náklady na veřejnou službu uhraditelné jen do výše předpokládané rozpočtové dotace.

(99)

Vzhledem ke všemu výše uvedenému dospěly portugalské orgány k závěru, že finanční kompenzace ve prospěch společnosti RTP za její povinnost v rámci veřejné služby by se neměla považovat za nadměrnou anebo nepřiměřenou.

V.   POSOUZENÍ OPATŘENÍ/PODPORY

(100)

Aby mohla Komise určit, zda opatření představují podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, musí posoudit, zda opatření ve prospěch RTP:

jsou poskytnuta státem nebo pocházejí ze státních zdrojů,

směřují k poškozování hospodářské soutěže,

zvýhodňují určité podniky nebo výrobu určitých produktů,

ovlivňují obchodní výměnu mezi členskými státy.

(101)

Veřejné zdroje jsou zahrnuty do osvobození od notářských a registračních poplatků, protože ztráta daňových příjmů se rovná spotřebě státních zdrojů ve formě daňových výdajů (51).

(102)

Pokud jde o zahrnutí veřejných zdrojů do akceptování zpožděných plateb společnosti RTP za používání sítě pro šíření televizního signálu ze strany provozovatele vysílací sítě, zdůrazňuje Komise následující. Akceptováním neuhrazení poplatků za používání sítě a příslušných úroků, které vyústilo v nahromadění dluhu během období vyšetřování, se provozovatel sítě zřekl příjmů a pravděpodobně využil půjčky na trhu pro financování svých operací.

(103)

Vezme-li se v úvahu, že společnost Portugal Telecom byla během období, které je předmětem vyšetřování, privatizována postupně, Komise musí rozlišit období, během kterého měl stát ve společnosti Portugal Telecom majoritní nebo minoritní účast.

(104)

Co se týče období po druhé polovině roku 1997, Komise zastává názor, že jakákoli ztráta příjmů společnosti Portugal Telecom se nemůže považovat za „veřejné zdroje“, vzhledem k tomu, že státní účast ve společnosti Portugal Telecom byla omezená na 25 % s tím, že v následujících letech se snížila ještě více a další hlavní akcionáři měli v podniku podíly (52). Navíc, jak je zřejmé v bodě 27, nemohla společnost Portugal Telecom obdržet státní kompenzaci za případné ztráty vyplývající z akceptování zpožděných plateb ze strany společnosti RTP. Proto Komise došla k závěru, že od druhé poloviny roku 1997 se nejednalo o státní zdroje.

(105)

Pokud jde o období předcházející první polovině roku 1997: v období před první polovinou roku 1997 ovládal společnost Portugal Telecom stát, jelikož byl majoritním vlastníkem podniku. To znamená, že každá ztráta v příjmech způsobená akceptováním zpožděných plateb, které se vztahují na období před první polovinou roku 1997, se musí považovat za „veřejné zdroje“. (53).

(106)

V první řadě musí Komise posoudit, zda chování provozovatele sítě před první polovinou roku 1997 vedlo ke ztrátě státních zdrojů. Ve skutečnosti se provozovatel akceptováním platebních úlev choval vůči společnosti RTP jako veřejný věřitel. To znamená, že jeho chování by se mělo porovnávat s postupem veřejného nebo soukromého věřitele, který se snaží získat dlužnou částku a který proto uzavírá dohody s dlužníkem, na základě kterých se tento dluh rozdělí na části nebo splátky s cílem usnadnit jeho splácení (54). Úroky, které se běžně uplatňují na tento typ úvěrů, úroky z prodlení, mají za cíl vynahradit utrpěnou ztrátu věřitele z důvodu zpoždění v plnění závazků ze strany dlužníka. Úroková sazba úroků z prodlení uplatněná veřejným věřitelem by měla být totožná se sazbou, kterou by za podobných okolností uplatnil soukromý věřitel (55).

(107)

Po zahájení řízení a po připomínkách třetích stran nedodaly portugalské orgány dostačující informace o úrokové sazbě uplatněné veřejným provozovatelem sítě, ani o referenční tržní úrokové míře. Proto Komise nemůže vyloučit, že úrokové sazby uplatněné společností Portugal Telecom před první polovinou roku 1997 představují ztrátu státních zdrojů.

(108)

Za druhé, Komise nejenže musí posoudit, zda opatření zahrnuje státní zdroje, ale musí též rozhodnout o tom, zda byly veřejné orgány účinně zapojeny do přijímání opatření (56).

(109)

Nebylo zpochybněno, že stát před první polovinou roku 1997 mohl kontrolovat společnost Portugal Telecom a uplatňovat dominantní vliv na její operace vzhledem k tomu, že vlastnil více než 50 % akcií podniku.

(110)

V průběhu vyšetřování nezjistila Komise nic, co by naznačovalo, že portugalské orgány byly účinně zapojeny do uzavírání dohod souvisejících s akceptováním zpožděného hrazení dluhu ze strany provozovatele vysílací sítě (57).

(111)

Jak je uvedeno v bodu 22, stát reguloval tarify a službu vysílání televizního signálu, kterou měl provozovatel sítě poskytovat jako součást své koncesionářské smlouvy uzavřené se státem. Právní ustanovení však nestanovovala žádný rozdíl mezi službami a tarify, které měl provozovatel sítě poskytovat veřejnoprávní televizi RTP a soukromým provozovatelům televize. Stejně tak provozovatel sítě nemusel poskytovat povinnou všeobecnou službu společnosti RTP ve smyslu služby vysílací sítě.

(112)

Komise proto nesouhlasí se zúčastněnými stranami, které argumentují, že byly diskriminovány, jelikož zákon o televizi předpokládal jen ztrátu vysílací licence pro soukromé provozovatele, kteří by nezaplatily v určené lhůtě poplatek za používání sítě. Ačkoliv zákon předvídal pouze následky případného neplacení ze strany soukromých provozovatelů, na společnost Portugal Telecom se nevztahovala povinnost poskytovat svoje služby společnosti RTP, bez ohledu na to, zda společnost RTP hradila či nehradila poplatky.

(113)

Na druhou stranu nebyl provozovatel sítě zapojen do struktur státní správy, protože byl vytvořen v souladu s právem o společnostech jako akciová společnost.

(114)

Portugalské orgány potvrdily, že veřejné orgány se přímo ani nepřímo nepodílely na akceptování zpožděných plateb společnosti Portugal Telecom. Ani třetí strany nepoukazovaly na zapojení státu do tohoto opatření.

(115)

Nakonec, jak to potvrzuje bod 25, chování provozovatelů sítě bylo stejné před i po první polovině roku 1997. Po první polovině roku 1997 provozovatel sítě pokračoval v uzavírání dohod o placení poplatků se společností RTP. Ve skutečnosti se zdá, že hlavním důvodem těchto dohod se společností RTP byl spor o výši ročního poplatku spojený se vzájemnou závislostí mezi oběma podniky. Této skutečnosti nasvědčuje i rozhodnutí společnosti ANACOM z roku 2003, podle kterého musela společnost Portugal Telecom výrazně snížit svoje ceny.

(116)

Na základě argumentů uvedených v předcházejících bodech došla Komise k závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že by provozovatel sítě musel akceptovat zpožděné platby na základě nařízení veřejných orgánů. Stejně tak nic nenasvědčuje tomu, že by veřejné orgány byly zapojeny do přijímání tohoto opatření (58). Kromě toho byly při privatizaci podniku uzavřeny i další podobné dohody. Proto nelze toto opatření připisovat státu, z čehož vyplývá, že ani nemohlo vést ke ztrátě státních zdrojů.

(117)

Co se týče stanovení splátkového kalendáře dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení, jakož i zřeknutí se úroků souvisejících se zpožděnými platbami, Komise se domnívá, že Správu sociálního zabezpečení nelze považovat za podnik. Nevykonává ekonomickou činnost, ale je spíše veřejným subjektem, jehož úkolem je správa sociálního zabezpečení (59). Na druhou stranu však povolení ke stanovení splátkového kalendáře nedala samotná Správa sociálního zabezpečení, ale vzniklo na základě společného rozhodnutí státního tajemníka ministerstva financí a Správy sociálního zabezpečení a státního tajemníka zastupujícího ministra. Na základě tohoto povolení se stát v podstatě zřekl příjmů, protože za normálních okolností by mohl získat 1,206 miliard PTE z úroků nezaplaceného dluhu. Z toho jasně vyplývá, že byly zahrnuty státní zdroje a opatření provedené státem.

(118)

Navýšení kapitálu společnosti RTP a poplatky za síť pro šíření televizního vysílání byly realizovány přímo státem ze státního rozpočtu. Je tedy zřejmé, že podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy se tyto prostředky považují za státní zdroje.

(119)

Komise nemůže souhlasit s portugalskými orgány, že půjčka nezahrnuje žádné státní zdroje. Je třeba připomenout, že koncept státních zdrojů obsahuje stejně výhody poskytnuté subjekty určenými anebo vytvořenými pro tento účel státem (60). Smlouva o půjčce byla uzavřena mezi společností RTP a Fondem regulace veřejného dluhu, který je spravován Ústavem pro správu státního úvěru. Existuje právní dokument, který stanoví, že ústav je pod dohledem ministra financí (61). To znamená, že zdroje poskytnuté Fondem regulace veřejného dluhu je nutné považovat za zdroje státní.

(120)

Na druhou stranu můžeme opatření připsat přímo portugalskému státu vzhledem k tomu, že šlo o společné rozhodnutí státních tajemníků pro komunikační prostředky, státní pokladnu a finance ze dne 17. prosince 1998, kterým byly stanoveny podmínky smlouvy.

(121)

Nebyly přijaty žádné informace, které by potvrzovaly, že by emise dluhopisů společnosti RTP byla provázena státní zárukou. V souladu s prospektem k této emisi dluhopisů zaručuje společnost RTP splácení dluhu. V období emise neměla RTP právní statut, ze kterého by jasně vyplývala záruka ze strany státu. V roce 1992 se podnik na základě zákona č. 21/92 přeměnil z veřejného podniku na akciovou společnost. Proto se Komise domnívá, že k emisi dluhopisů došlo v tržních podmínkách a stát se nezřekl zisků. Nešlo tedy o žádné státní zdroje. V rozporu s tvrzeními třetích stran se Komise domnívá, že skutečnost, že je společnost RTP vlastněná státem, nemá vliv na tento závěr, jelikož Smlouva o ES je, pokud jde o státní anebo soukromé vlastnictví, neutrální (62).

(122)

Pokud jde o Protokol o podpoře kinematografie z listopadu 1996, Komise nemůže souhlasit s připomínkami třetích stran, že společnost RTP na základě tohoto protokolu obdržela dodatečné finanční zdroje. Tento protokol podrobně popisoval způsob, kterým měla společnost RTP zabezpečit plnění svých povinností veřejné služby v oblasti podpory kinematografické produkce (63), avšak bez jakékoliv dodatečné finanční kompenzace společnosti RTP. Finanční kompenzace související s povinnostmi společnosti RTP v oblasti kinematografické produkce už byla možná v rámci všeobecného systému kompenzací, v souladu se zákonem č. 21/92 (64). Proto tento protokol nelze považovat za opatření dočasného financování. Z tohoto hlediska protokol sám o sobě nevede ke ztrátě státních zdrojů, jelikož stát na základě uvedeného protokolu neposkytuje společnosti RTP žádné dodatečné finanční zdroje.

(123)

Plán restrukturalizace na období 1996–2000 zjevně představoval jen předběžnou studii vypracovanou společností RTP bez jakéhokoliv finančního závazku ze strany portugalského státu. Proto se Komise domnívá, že nezahrnuje žádné státní zdroje. Ze strany třetích stran k uvedené otázce nebyly podány žádné nové podněty.

(124)

Na základě výše uvedeného lze dojít k závěru, že Protokol o podpoře kinematografie, plán restrukturalizace na období 1996–2000, zpoždění plateb za používání sítě pro šíření televizního vysílání a emise dluhopisů nepředstavují státní podporu, vzhledem k tomu, že nešlo o žádné státní zdroje.

(125)

V souvislosti s osvobozením od notářských a registračních poplatků by měla Komise určit, zda opatření poskytlo společnosti RTP všeobecnou výjimku z fiskálních povinností a zda bylo uplatněno výhradně na společnost RTP (nebo jen na veřejné podniky) a ne na soukromé podniky. Kromě toho by Komise měla rozhodnout, zda společnost RTP získala dostatečnou výhodu související s nezaplacením poplatků za vydání právních listin a zda byla společnost RTP též osvobozena od registračních poplatků souvisejících se všemi ostatními službami, ve smyslu čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92.

(126)

V první řadě se Komise domnívá, že cílem uvedeného článku 11 bylo osvobodit společnost RTP od registračních a podobných poplatků, které přímo souvisely se změnou jejího statutu. Zatímco v odstavci 1 se hovoří o základní povinnosti registrace stanov v Národním rejstříku právnických osob (Registo Nacional de Pessoas Colectivas), odstavec 2 hovoří o jiných požadovaných registračních úkonech přímo souvisejících se změnou právního stavu společnosti (tj. registrace hmotného a nehmotného majetku, atd.). Informace portugalských orgánů ve skutečnosti ukazují, že společnost RTP není plně osvobozena od registračních poplatků, protože už ve více případech zaplatila notářské a registrační poplatky související se změnami v podniku po její přeměně na akciovou společnost (65). Proto Komise nesouhlasí s názorem zúčastněných stran, že společnost RTP byla zvýhodněna všeobecným osvobozením od notářských a registračních poplatků.

(127)

Zadruhé Komise souhlasí s portugalskými orgány, že čl. 11 odst. 1 zákona č. 21/92, na jehož základě byla společnost RTP osvobozena od notářských a registračních poplatků, jí neposkytuje zvláštní výhodu. Potvrzuje tak jen uplatnění zákona č. 84/88 na specifický případ společnosti RTP, v souladu s kterým mohou být veřejné podniky nařízením vlády přeměněny na akciové společnosti, přičemž toto nařízení vlády schvaluje stanovy akciové společnosti a představuje dostatečný dokument pro všechny potřebné registrační úkony.

(128)

Odlišný přístup k veřejným podnikům, jejichž právní statut se mění na akciovou společnost, vyplývá z vnitřní logiky systému a neposkytuje jim žádnou zvláštní výhodu, vzhledem k nepřítomnosti faktorů, které by vedly k placení poplatků. Je třeba provést notářské úkony s cílem osvědčit dokumenty, kterými se zakládá nebo mění společnost tak, aby byly právoplatné. Zdá se však, že tyto úkony jsou nadbytečné v případě podniků, jejichž právní statut byl změněn na akciovou společnost na základě legislativního aktu, vzhledem k tomu, že takový akt již potřebnou právní moc má.

(129)

To, co platí pro registrační náklady, se dá použít i na poplatky za zveřejnění. V rámci svých pravomocí veřejného orgánu musí stát zveřejňovat právní změny v deníku Diário da República. Vzhledem k tomu, že zákon č. 21/92, který schvaluje nové stanovy společnosti RTP, už stát zveřejnil, nebylo zapotřebí požadovat od společnosti RTP další náležitosti týkající se zveřejňování, které by se mohly vyžadovat od soukromých společností. Deník Diário da República obsahuje úplné znění stanov společnosti RTP, což má stejný účinek jako zapsání včetně požadavku informovanosti třetích stran.

(130)

Zatřetí Komise souhlasí s portugalskými orgány, že čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92, na jehož základě byla společnost RTP osvobozena od ostatních registračních poplatků přímo souvisejících se změnou právního statutu společnosti, neposkytuje společnosti RTP žádnou zvláštní výhodu. Čl. 11 odst. 2 zákona č. 21/92 pouze potvrzuje uplatnění článku 1 nařízení vlády č. 404/90, podle kterého může být podnikům poskytnuto osvobození od daně z převodu a jiných poplatků souvisejících s majetkem potřebným při sloučení či spolupráci. Nařízení vlády č. 404/90 platí pro všechny podniky, které přistoupily k aktům sloučení nebo spolupráce po 31. prosince 1993. Osvobození od dalších registračních poplatků poskytnuté společnosti RTP jí nedává žádnou zvláštní výhodu, protože se vztahuje na všechny podniky ve stejné situaci.

(131)

Po vyhodnocení připomínek třetích stran a portugalských orgánů došla Komise k závěru, že počáteční dohodu mezi Správou sociálního zabezpečení a společností RTP nelze považovat za výsledek typického chování soukromého provozovatele. Spor se týkal otázky, zda výklad určitých norem Správy sociálního zabezpečení, tak jak byly stanoveny v prováděcím nařízení č. 12/83, byly správné z právního hlediska. Tato dohoda potvrdila výklad společnosti RTP, kterou potvrdil i posudek odborníka na daňovou oblast, který došel k závěru, že prováděcí nařízení je protiústavní. Po dohodě však toto prováděcí nařízení nebylo zrušeno. Proto je nutné dojít k závěru, že opatření bylo uplatněno na společnost RTP selektivně bez dopadu na použitelnost výkladu norem Správy sociálního zabezpečení v jiných podnicích.

(132)

Navíc nemůže Komise souhlasit s portugalskými orgány, že povolení splátkového kalendáře dluhu a zřeknutí se pokut a úroků byly uděleny v rámci všeobecného systému použitelného pro všechny podniky v obdobné situaci na základě nařízení vlády č. 411/91 a že proto neposkytlo společnosti RTP zvláštní výhodu.

(133)

Cílem tohoto rozhodnutí je určit, zda uplatnění takového režimu vůči společnosti RTP bylo selektivní, aniž by byla předjímána selektivní nebo všeobecná povaha tohoto režimu.

(134)

Aby se prokázalo, že stanovení splátkového kalendáře dluhu je nezbytné k zabezpečení životaschopnosti společnosti, vyžaduje nařízení vlády č. 411/91 vypracování hospodářské a finanční studie. Společnost RTP nikdy takovou studii o životaschopnosti ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení vlády č. 411/91 nevypracovala.

(135)

Kromě toho podmínku uvedenou v čl. 2 odst. 1 písm. d) nebylo možné uplatnit na společnost RTP, protože k regulaci dluhu nedošlo po zásahu státu. Komise nesouhlasí s portugalskými orgány, které uvádějí, že zásahy státu měly vliv na chod dlužné společnosti a že společnost RTP se v čase zásahů států řídila vládním nařízením. Ačkoliv společnost RTP podléhala v roce 1997 osobitému režimu řízení (66), byl tento režim ukončen přijetím stanov společnosti RTP v roce 1980, zatímco dluh vůči Správě sociálního zabezpečení se nahromadil v období 1983–1989. Komise se domnívá, že povolení regulace dluhu společnosti RTP se nemůže chápat v rámci všeobecného režimu v souladu s nařízením vlády č. 411/91, protože společnost RTP nesplňovala kritéria stanovená v zákonu o povolení regulace dluhu. Z toho vyplývá, že opatření bylo na společnost RTP uplatněno selektivním způsobem.

(136)

Navíc povolením splátkového kalendáře dluhu se měl stát chovat jako veřejný nebo soukromý věřitel, který se snaží získat dlužné částky a který za tímto účelem uzavírá dohody o splátkovém kalendáři dluhu s cílem usnadnit jeho splácení (67). Úroková sazba úroků z prodlení uplatněná státem by měla být totožná se sazbou, kterou by uplatnil za stejných okolností soukromý věřitel. Komise se domnívá, že soukromý věřitel, který by měl v úmyslu podniknout právní kroky za účelem zaplacení dluhu, by uplatnil přinejmenším zákonnou úrokovou sazbu. Portugalské orgány se tudíž nevymáháním zaplacení úroků i přes existenci exekučních mechanismů nechovaly tak, jak by se choval soukromý věřitel, který by se úrokovou sazbu snažil maximalizovat. Kromě toho se dluh vůči Správě sociálního zabezpečení nahromadil v období 1983–1989 a ke změně harmonogramu došlo až v roce 1993. Za takových podmínek by soukromý věřitel nepovolil, aby došlo k podobnému nahromadění zpožděného dluhu během takového dlouhého období bez toho, aniž by podnikl nějaké kroky na jeho vymáhání. Z toho tedy vyplývá, že opatření představovalo pro společnost RTP zvláštní výhodu.

(137)

Pokud jde o platby za převod vysílací sítě a přenos televizního signálu, Komise nemůže vzít v úvahu připomínky třetích stran, které zpochybňují výpočet hodnoty sítě. Komise již ve svém rozhodnutí týkajícím se financování společnosti RTP ze dne 2. října 1996 došla k závěru, že cena za síť, kterou stát zaplatil společnosti RTP, odpovídala tržní hodnotě a nepředstavuje státní podporu (68). Tento závěr nebyl u Soudu prvního stupně ze strany společnosti SIC napaden (69).

(138)

Komise také nesouhlasí s tvrzeními, že kompenzace není opodstatněná vzhledem ke skutečnosti, že síť pro vysílání a přenos televizního signálu byla vybudována pomocí státního financování. Komise se domnívá, že funkce státu jako investora by se neměla zaměňovat s funkcí veřejného orgánu. Ačkoliv stát vlastnil 100 % akcií společnosti RTP a stal se také stoprocentním vlastníkem společnosti TDP, z důvodu transparentnosti byly oba podniky právně i finančně nezávislé. Síť byla součástí aktiv společnosti RTP. Kompenzace poskytnutá státem veřejnému podniku RTP na základě tržní hodnoty sítě, která se měla oddělit od aktiv společnosti RTP, nebyla tedy finančním zvýhodněním tohoto podniku, poněvadž kompenzace odpovídala skutečné hodnotě těchto aktiv. Z toho tedy vyplývá, že opatření nepředstavuje pro společnost RTP výhodu a ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES se nepovažuje za státní podporu.

(139)

Po posouzení připomínek třetích stran a portugalských orgánů došla Komise k závěru, že navýšení kapitálu v období 1994–1997 představovalo pro RTP finanční výhodu. Jak je zřejmé z tabulky 3 a vezme-li se v úvahu slabá finanční situace společnosti RTP během realizace kapitálových navýšení, je možné tvrdit, že žádný soukromý investor by nevložil kapitál do podniku, pokud by se v rozumné časové lhůtě nedala očekávat jeho návratnost. Ve skutečnosti se finanční situace společnosti RTP i přes navýšení kapitálu zhoršila. Ani portugalské orgány ani třetí strany neuvedly, že by se Portugalsko během navyšování kapitálu podniku chovalo jako soukromý investor.

(140)

Komise nesouhlasí s portugalskými orgány, že by půjčka poskytnutá v roce 1998 odpovídala tržním podmínkám. Aby půjčka nepředstavovala státní podporu, měly by související podmínky (zabezpečení půjčky a úroková sazba) odrážet riziko, které nastává při poskytování půjček jakémukoliv podniku (70). Riziko a následně i úroková sazba se zvýší, pokud se podnik nachází v hospodářské a finanční situaci s nižším stupněm důvěryhodnosti, než který by finanční instituce pro poskytnutí půjčky vyžadovala.

(141)

Jak je zřejmé z tabulky 3, v době, kdy byla poskytnuta půjčka, se společnost RTP nacházela v obzvláště těžké finanční situaci a to do té míry, že dluhy převyšovaly hodnotu aktiv společnosti a společnost vykazovala záporný výsledek. Z tohoto hlediska byl podnik prakticky v úpadku.

(142)

V první řadě je třeba podotknout, že půjčka sestávala z „přidružené“ půjčky, jinými slovy z půjčky bez záruky podložené majetkem a v případě úpadku podniku by byla pro účely splacení řazená až za všechny věřitele, ale před akcionáře. Neexistence přiměřené záruky podložené majetkem znamená v rámci této půjčky, že nebyla poskytnutá podle tržních podmínek a že se jednalo o podporu. Vezme-li se v úvahu praktický úpadek společnosti RTP při poskytnutí půjčky, žádná finanční instituce by ji neposkytla„přidruženou“ půjčku, pokud by se výrazně snížily předpoklady jejího splacení ze strany RTP. Ve skutečnosti půjčku neposkytla soukromá finanční instituce, ale Fond regulace veřejného dluhu.

(143)

Zadruhé se dá namítnout, že úroková sazba uplatněná na půjčku zjevně neodráží její skutečné riziko. Nejenže je pod referenční sazbou, kterou Komise běžně používá pro výpočet prvku podpory obsaženého v režimu bonifikace úroků (71), ale běžný tržní subjekt by kromě jistých záruk vyžadoval i úrokovou sazbu, která by kompenzovala zvýšené riziko návratnosti.

(144)

Vzhledem k tomu, že finanční situace společnosti RTP za normálních okolností neumožňuje poskytnutí „přidružené“ půjčky, půjčka se prakticky rovná finanční podpoře a pro společnost RTP představuje výhodu.

(145)

Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že stanovení splátkového kalendáře dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení, navýšení kapitálu během období 1994–1997 a půjčka poskytnutá v roce 1998 představovaly hospodářskou a finanční výhodu v porovnání s konkurenčními podniky, kterým nebyly poskytnuty stejné prostředky.

(146)

Portugalský televizní trh se otevřel hospodářské soutěži nejpozději v roce 1992, proto na něm byly přítomní konkurenti v období, ve kterém byla společnost RTP zvýhodněna určitými opatřeními. V únoru roku 1992 byly uděleny licence na vysílání soukromým televizním společnostem SIC a TVI a v říjnu roku 1992 začala společnost SIC v Portugalsku vysílat.

(147)

Komise nesouhlasí s postojem portugalských orgánů v tom smyslu, že dohoda o dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení by neměla spadat pod státní podporu, protože samotný dluh vznikl ještě před otevřením portugalského televizního trhu. Finanční výhoda byla společnosti RTP poskytnuta v květnu 1993 po otevření televizního trhu, čímž jí vlastně byla poskytnuta ekonomická výhoda.

(148)

Na základě shora uvedeného došla Komise k závěru, že opatření poskytnutá státem mohla společnosti RTP zabezpečit hospodářskou a finanční výhodu v porovnání s konkurenty, kterým takové prostředky poskytnuty nebyly, a tím byla narušena hospodářská soutěž ve smyslu čl. 87 odst. 1.

(149)

Opatření státu spadají pod ustanovení čl. 87 odst. 1, neboť ovlivňují obchodní výměnu mezi členskými státy. K tomu dochází vždy, když jsou dané aktivity předmětem obchodu v rámci Společenství. V tomto případě společnost RTP, která je příjemcem, vyvíjí aktivity na mezinárodním trhu. Ve skutečnosti vyměňuje televizní programy prostřednictvím UER (Unie evropských veřejnoprávních televizí) a účastní se systému Eurovize (72). Kromě toho je společnost RTP přímým konkurentem soukromých televizních stanic, které vyvíjí činnost na mezinárodním televizním trhu a které mají mezinárodní strukturu vlastníků (73).

(150)

Z toho se tedy dá vyvodit, že opatření ve prospěch společnosti RTP ovlivnila obchodní výměnu mezi členskými státy ve smyslu čl. 87 odst. 1.

(151)

Vzhledem k výše uvedenému se musí dojít k závěru, že kromě případných povinností v rámci veřejné služby uložených společnosti RTP představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES následující opatření: stanovení splátkového kalendáře dluhu vůči Správě sociálního zabezpečení, navýšení kapitálu v období 1994–1997 a půjčka poskytnutá v roce 1998.

(152)

Jak však již bylo dříve zmíněno, má společnosti RTP uloženu povinnost televizního vysílání v rámci veřejné služby. Soudní dvůr Evropských společenství v rámci rozsudku ve věci Altmark prohlásil, že opatření státu, která kompenzují náklady na veřejnou službu, nespadají pod pojem státní podpory v souladu s čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES, pokud jsou zároveň splněny tyto podmínky (74):

příjemce musí být účinně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány,

parametry, na základě kterých se vypočítá výše kompenzace, musí být předem stanoveny objektivní a transparentní formou,

výše kompenzace nesmí překročit výši prostředků, které jsou zapotřebí na pokrytí celkových anebo částečných nákladů způsobených plněním veřejné služby při zohlednění přiměřeného zisku z plnění těchto povinností,

pokud výběr podniku neproběhne formou veřejné soutěže, úroveň potřebných kompenzací se musí určit na základě analýzy nákladů, které by průměrný, dobře spravovaný a průměrně vybavený podnik potřeboval k plnění těchto povinností.

(153)

Pomineme-li první a třetí podmínku, zdá se, že opatření ad hoc uvedená v bodě 151 nesplňují druhou a čtvrtou podmínku rozsudku ve věci Altmark a to z dále uvedených důvodů.

(154)

Je zřejmé, že financování poskytnuté ve formě dohody se Správou sociálního zabezpečení a ve formě půjčky nebylo součástí systému kompenzací s předem objektivně a transparentně stanovenými parametry (druhá podmínka). Naopak, bylo založeno na momentálních rozhodnutích, které se dají připsat státu.

(155)

Navíc, tak jak je uvedeno v bodě 61, smlouva o veřejné službě předpokládala zvláštní možnost financování investic na vybavení potřebné pro výkon veřejné služby, a to formou navýšení kapitálu. Smlouvy o veřejné službě neomezují investice pouze na veřejné služby, ani jasně nedefinují podmínky a omezení účasti státu, předpokládají pouze možnost účasti státu na investicích společnosti RTP v pozici akcionáře. Proto se Komise domnívá, že i navyšování kapitálu nemůže být posuzováno v rámci systému kompenzací s předem objektivně a transparentně stanovenými parametry.

(156)

Je také zřejmé, že společnost RTP nebyla vybrána formou veřejné soutěže, která by zaručovala nejnižší možné náklady. Nic nenasvědčuje tomu, že by výše jednorázových plateb byla určena na základě analýzy vzniklých nákladů průměrného podniku (čtvrtá podmínka).

(157)

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že v tomto případě nejsou splněny všechny podmínky rozsudku ve věci Altmark. Proto se opatření uvedená v bodě 151 musí považovat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(158)

Soudní dvůr systematicky tvrdí, že článek 86 umožňuje výjimky ze zákazu státní podpory podnikům, které vykonávají služby všeobecného ekonomického zájmu (SGEI-service of general economic interest). Rozsudek ve věci Altmark jasně potvrdil, že státní podpora, která kompenzuje náklady vzniklé podniku za poskytování SGEI (service of general economic interest), může být považována za slučitelnou se společným trhem, v případě, že respektuje podmínky uvedené v čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES (75).

(159)

Soudní dvůr objasnil, že aby se při opatření dala použít výjimka, je třeba splnit zásady definice, kompetence a úměrnosti. Komise je toho názoru, že pokud jsou respektovány tyto zásady, není vývoj obchodní výměny ovlivněn opatřením, které je v rozporu se zájmy Společenství.

(160)

Sdělení Komise ohledně uplatňování pravidel v oblasti státní podpory pro televizní vysílání v rámci veřejné služby (76) vysvětluje, jak jsou tyto zásady uplatňovány pro odvětví televizního vysílání. V souladu s tímto sdělením musí Komise posoudit, zda (77):

činnosti RTP odpovídají povinnostem veřejné služby, které jsou jako takové jasně definované členským státem (definice),

bylo poskytování této služby oficiálně uložené RTP portugalskými orgány (kompetence),

je financování úměrné čistým nákladům na poskytování veřejné služby.

(161)

Jak se uvádí v Amsterodamském protokolu (78) a ve sdělení o televizním vysílání (79), mají členské státy pravomoc definovat kompetence televizní společnosti v rámci veřejné služby. V oblasti televizního vysílání je úloha Komise omezená na ověřování existence každé zjevné případné chyby v definici veřejné služby. Taková chyba by znamenala zneužití definice veřejné služby.

(162)

Vzhledem ke specifické povaze odvětví televizního vysílání považuje Komise za legitimní takovou definici, která přisuzuje určenému subjektu televizního vysílání funkci dodavatele vyváženého a různorodého programu v souladu s interpretačními ustanoveními protokolu (80). Taková definice bude v souladu s cílem naplňovat demokratické, sociální a kulturní potřeby specifické společnosti.

(163)

Jak je uvedeno v bodech 51 a 52, má podle zákona č. 21/92 a smluv o veřejné službě společnosti RTP z titulu všeobecné veřejné služby televizního vysílání povinnost zaručit vysílání na dvou kanálech, které pokrývají celou zemi. Zatímco první kanál má vysílat programy všeobecnějšího charakteru, druhý kanál má vyhovovat specifičtějším potřebám televizního publika. Na druhou stranu body 53 a 54, zákon č. 21/92 a smlouvy o veřejné službě podrobněji stanoví povinnosti společnosti RTP, pokud jde o obsah programů, mezinárodní spolupráci a některé jiné zvláštní povinnosti.

(164)

I když je definice veřejné služby televizního vysílání společnosti RTP příliš obsáhlá a všeobecná, v souladu s interpretačními ustanoveními Amsterodamského protokolu považuje Komise tuto „všeobecnou“ definici za legitimní (81). Proto Komise považuje za legitimní všeobecnou definici veřejné služby vysílání, které poskytuje společnost RTP prostřednictvím dvou kanálů pokrývajících celou zemi, jednoho všeobecnějšího charakteru a druhého určeného specifičtějšímu publiku. Můžeme považovat tuto definici za vyhovující demokratickým, sociálním a kulturním požadavkům portugalské společnosti.

(165)

Komise též považuje za legitimní povinnosti, které podrobněji určují způsob, jakým má společnost RTP zabezpečovat všeobecnou povinnost televizního vysílání v rámci veřejné služby. Tyto povinnosti jsou v souladu se zněním Amsterodamského protokolu a vyhovují demokratickým, sociálním a kulturním požadavkům portugalské společnosti.

(166)

Ačkoliv Komise považuje zabezpečování veřejné služby ze strany společnosti RTP za legitimní, musí ověřit, zda tato definice obsahuje či naopak neobsahuje jakékoliv zjevné chyby.

(167)

Vezme-li se v úvahu ustanovení 45 směrnice o televizi bez hranic, Komise může přijmout definici veřejné služby společností zajišťujících televizní vysílání, která by obsahovala povinnost přispívat významnou měrou k investicím do evropské audiovizuální tvorby, pokud by kinematografická práva z ní vyplývající umožnila její vysílání v rámci plnění veřejné služby (82).

(168)

Komise je toho názoru, že povinnost podpory kinematografie uložená společnosti RTP je zahrnutá ve veřejné službě televizního vysílání, protože společnost RTP v rámci veřejné služby vysílá filmy, ke kterým získala distribuční práva.

(169)

Proto Komise nemůže souhlasit s připomínkami podanými zúčastněnými stranami, že povinnost společnosti RTP týkající se kinematografie a příslušného financování je diskriminační. Zúčastněné strany uvedly, že soukromé televizní společnosti s portugalskými orgány podepsaly také protokoly o podpoře kinematografii, přičemž z nich pro ně nevyplývá žádná kompenzační platba. Komise je toho názoru, že je třeba rozlišovat mezi dobrovolně podepsanými dohodami o podpoře kinematografie mezi státem a soukromými společnostmi a povinnostmi veřejné služby televizního vysílání uloženými společnosti RTP na vysílání kinematografické produkce a na její financování. Je zřejmé, že společnosti RTP byla výslovně svěřena funkce veřejné služby v oblasti podpory určitých kinematografických produkcí, které jsou následně vysílány jako televizní programy v rámci veřejné služby, zatímco soukromým televizím taková funkce veřejné služby svěřena nebyla. Ve skutečnosti se společnost RTP stává nástrojem, který stát používá na podporu kinematografie. Případné výhody ze strany společnosti RTP pro kinematografii mohou představovat státní podporu a jako takové musí být posouzeny. Toto rozhodnutí nemá vliv na případné posouzení možných výhod poskytnutých filmovým výrobcům.

(170)

Vzhledem k výše uvedenému dospěla Komise k názoru, že spolufinancování portugalské filmové tvorby společností RTP, která je následně vysílaná na kanálech veřejné služby, může být považováno za zvláštní legitimní povinnost, která je zapotřebí k plnění všeobecné povinnosti veřejné služby společnosti RTP v oblasti televizního vysílání. Proto tato povinnost nepředstavuje zjevnou chybu.

(171)

Komise je však toho názoru, že právní povinnost poskytovat „další služby, které budou specifikované na základě opatření ad hoc (83) uložené společnosti RTP, není dostatečně přesná na to, aby Komisi dopředu a s dostatečnou právní jistotou umožnila posoudit, zda takové služby mohou být považovány za součást veřejné služby. Ačkoliv je Komise toho názoru, že „další služby, které budou upřesněny“ nejsou jasně definovány, zjistila, že během posuzovaného období nebyly na základě uvedeného ustanovení realizovány žádné platby (84).

(172)

Vzhledem k výše uvedenému došla Komise k závěru, že činnosti společnosti RTP tak jak jsou popsány v zákonu č. 21/92 a opětovně definovány ve smlouvách o veřejné službě, představují jasně definované povinnosti veřejné služby. I když povinnost poskytovat „další služby, které budou upřesněny na základě opatření ad-hoc“ není dostatečně přesná na to, aby se dalo dopředu konstatovat, zda všechny poskytované služby v jejím rámci mohou být považovány za součást veřejné služby, nebyly v období 1992–1998 na základě uvedeného ustanovení poskytnuty žádné platby.

(173)

Na druhou stranu musí Komise posoudit, zda povinnosti veřejné služby byly uloženy příjemci financování.

(174)

V souladu se sdělením o televizním vysílání musí Komise ověřit, zda byly kompetence v rámci veřejné služby uděleny společnosti RTP formou úředního aktu (85).

(175)

Jak je uvedeno v bodu 55, povinnosti veřejné služby byly jasně uloženy společnosti RTP na základě různých zákonů a smluv: článku 5 zákona č. 58/90, čl. 4 odst. 1 a článku 5 zákona č. 21/92 a doložky 1 smluv o veřejné službě.

(176)

Komise nedostala od zúčastněných stran ani od portugalské vlády žádné připomínky v tom smyslu, že by veřejná služba nebyla společnosti RTP dostatečně uložena formou úředního aktu. V souladu se sdělením o televizním vysílání a vzhledem k zákonům a smlouvám uvedeným výše Komise došla k závěru, že neexistují žádné pochybnosti, pokud jde o skutečnost, že společnost RTP musí zabezpečovat plnění povinností veřejné služby v oblasti televizního vysílání, a z tohoto důvodu byly společnosti RTP úředně uloženy kompetence v rámci veřejné služby.

(177)

Nejen, že veřejná služba musela být uložena společnosti RTP formou úředního aktu, ale také se muselo zabezpečit poskytování veřejné služby, tak jak bylo stanoveno. Jak již bylo uvedeno v bodech 56 až 59, byly vytvořeny různé mechanismy kontroly s cílem zabezpečit, aby společnost RTP vykonávala povinnost veřejné služby tak, jak bylo stanoveno.

(178)

Zaprvé společnost RTP musela předkládat zprávy týkající se povinností veřejné služby a plány spolu s posudky vydanými Odborem auditu. Společnost RTP skutečně vypracovala zprávy týkající se povinností veřejné služby v období mezi roky 1992–1998, které popisovaly plnění každé z povinností veřejné služby a specifikovaly náklady spojené s plněním každé z těchto povinností na základě analytického účetnictví.

(179)

Zadruhé ministerstvo financí a člen vlády odpovědný za komunikaci se společností ověřovali plnění smlouvy o veřejné službě a hlavní finanční inspekce předala k auditu finanční plán.

(180)

Zatřetí každý rok musel být proveden externí audit. Komise nemůže souhlasit se společností SIC v tom, že náklady na veřejnou službu tak, jak je prezentují portugalské orgány, a údaje ohledně společnosti RTP uvedené v jejich smlouvách o veřejné službě a v ročních účetních výkazech nejsou důvěryhodné, a nemohly být proto dostatečně kontrolovány. Komise zdůrazňuje, že oficiální revizor účtů vykonával během období 1992–1998 roční audit finančních výkazů společnosti RTP. Kromě toho, i když ke zprávám ohledně povinností veřejné služby nebyla vždy přiložena auditorská zpráva, přísná pravidla systému účetnictví zabezpečovala, že náklady na plnění každé z povinností veřejné služby s nárokem na kompenzační platby mohly být ověřeny a správně kontrolovány.

(181)

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že proběhla kontrolní činnost na třech různých úrovních: odborem auditu na interní úrovni, odpovědnými státními orgány a externí auditorskou firmou. I když se zdá, že nebyl prováděn systematický externí audit zpráv o veřejné službě, popsaný systém zabezpečoval, že služba byla poskytována tak, jak bylo stanoveno. Komise tedy dospěla k závěru, že během období 1992–1998 existoval účinný mechanismus, který zabezpečoval efektivní dohled nad plněním povinností veřejné služby společnosti RTP.

(182)

Třetí kritérium, které musí Komise posoudit, spočívá v určení, zda je financování úměrné čistým nákladům na poskytování veřejné služby.

(183)

Ve sdělení o televizním vysílání Komise popsala kritéria, na základě kterých zamýšlí posuzovat úměrnost financování státem s požadavkem, aby státní podpora nepřekročila čisté náklady na výkon funkce veřejné služby a aby nedocházelo k deformacím na trhu, které nejsou potřebné k plnění funkcí veřejné služby (86).

(184)

Zaprvé k přesnému určení nákladů na činnosti veřejné služby vyžaduje sdělení o televizním vysílání příslušné rozdělení nákladů a příjmů mezi veřejnou službu a obchodní aktivity.

(185)

Jak je uvedeno v bodech 62 až 64, definují smlouvy o veřejné službě způsob určování nákladů a příjmů, které společnost RTP musí uplatňovat. V tomto případě je funkce Komise v principu jednodušší vzhledem ke skutečnosti, že společnost RTP používá systém analytického účetnictví, který umožňuje kvantifikaci předpokládaných nákladů vzniklých podniku pro účely realizace každé z funkcí veřejné služby, při které vzniká nárok na úhradu.

(186)

Na základě tohoto systému je každá volitelná položka výdajů 1 určena na jednu aktivitu a následně rozdělena na různé funkce veřejné služby společnosti RTP, které jsou hrazeny na základě objektivních účetních zásad.

(187)

Vzhledem k tomu, že příjmy vyplývající z každé hrazené funkce veřejné služby jsou odpočítány od provozních nákladů na jejich realizaci, systém zaručuje, že roční kompenzační platby jsou omezeny na čisté náklady na každou z povinností veřejné služby (viz bod 65).

(188)

Vezme-li se v úvahu vše výše uvedené, Komise dospěla k závěru, že parametry, jejichž cílem je určit náklady, jsou v principu stanoveny objektivním a transparentním způsobem.

(189)

Komise si však všímá, že pravidla pro kompenzaci nákladů mohou podhodnotit skutečné čisté náklady na veřejnou službu poskytovanou společností RTP a mohou vést k nedostatečnému strukturálnímu financování skutečných potřeb.

(190)

Jak je uvedeno v bodu 65, v souladu s metodou výpočtu nákladů definovanou ve smlouvách byly určité náklady na veřejnou službu vyřazeny z hrazení formou ročních kompenzací (87). Kromě toho informovaly portugalské orgány Komisi o tom, že i přesto, že společnost RTP musela platit DPH z přijatých ročních kompenzačních plateb, nebylo možné vzít v úvahu výsledné náklady v souladu s účetními pravidly (bod 96). Konečně společnost RTP do svých zpráv o veřejné službě nezahrnula všechny investice do vybavení na činnosti spojené s výkonem veřejné služby i přesto, že byly zaznamenány v jejím účetnictví (viz bod 67).

(191)

V souladu s ustanoveními Amsterodamského protokolu jsou však členské státy pověřené financováním televizních společností, které provozují televizní vysílání v rámci veřejné služby. V tomto případě se portugalské orgány rozhodly nehradit část nákladů, které vznikly poskytovateli této služby v souvislosti s plněním jeho úkolů.

(192)

V předmětném případě stát poskytnul společnosti RTP nejen roční kompenzační platby, ale poskytnul jí také dodatečné finanční prostředky ve formě navýšení kapitálu, půjček a ve formě dohody se Správou sociálního zabezpečení.

(193)

I když smlouvy o veřejné službě počítaly s financováním ze strany státu ve formě ročních kompenzačních plateb nákladů na provoz a s možností navýšení kapitálu vzhledem k investicím realizovaným společností RTP, právní ustanovení o veřejné službě vykonávané společností RTP nepředpokládala žádné financování formou půjček a odpočtů sociálního zabezpečení. V souladu s bodem 57 sdělení o televizním vysílání však musí Komise vyhodnotit, zda jsou všechna opatření úměrná čistým nákladům na veřejnou službu. Jen tak může být financování společnosti RTP považováno za slučitelné s čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES.

(194)

Komise je také toho názoru, že povinnosti v rámci poskytování veřejné služby uložené společnosti RTP, při kterých nevzniká nárok na kompenzaci v souladu se smlouvami o veřejné službě, mohou být skutečně považovány za legitimní a jako povinnosti veřejné služby jasně definovány a státem formálně uloženy poskytovateli veřejné služby. Následně tedy v souladu s právními předpisy Společenství může portugalský stát hradit veškeré čisté náklady na veřejnou službu poskytovanou společností RTP.

(195)

Pro účely tohoto rozhodnutí není potřeba znovu přikročit k přesnému výpočtu veškerých skutečných čistých nákladů, které společnosti RTP vznikly při plnění povinností v rámci poskytování veřejné služby. Skutečnost, že celkové finanční prostředky státu přijaté společností RTP během období 1992–1998 nepřekročily výši čistých více nákladů vzniklých společnosti při plnění uvedených funkcí spojených s poskytováním veřejné služby v daném období, je dostatečně prokázána.

(196)

Tabulka 6 uvádí přehled nákladů na veřejnou službu poskytovanou společností RTP (investiční náklady a čisté provozní náklady) tak, jak byly vypočítány podle platných pravidel účetnictví a kompenzací přijatých na investice a provozní náklady.

(197)

V první řadě jsou zde uvedeny investice do vybavení na činnosti v rámci veřejné služby (jak už byly uvedeny v tabulce 5) a předpokládaná výše kompenzací na financování investic (jak již bylo uvedeno v tabulce 2). Zadruhé se zde uvádějí čisté provozní náklady společnosti RTP (již uvedeny v tabulce 4) a předpokládané kompenzační platby na úhradu těchto nákladů (již uvedeny v tabulce 1). A jako poslední tabulka uvádí výhodu poskytnutou formou podpory ad hoc vyplývající z dohody se Správou sociálního zabezpečení a formou půjčky.

Tabulka 6

Souhrn potřeb financování a kompenzací čistých provozních nákladů veřejné služby v souladu s účetními pravidly

(v milionech escudů)

 

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Celkem

Investiční náklady

2 632,6

2 102,0

2 763,9

992,7

1 480,4

4 037,4

6 054,2

20 063,2

Navýšení kapitálu

– 0

– 0

– 10 000,0

– 12 800,0

– 10 000,0

– 14 000,0

– 0

–46 800,0

Rozdíl mezi investičními náklady a kompenzacemi

2 632,6

2 102,0

– 7 236,1

– 11 807,3

– 8 519,6

– 9 962,6

6 054,2

– 26 736,8

Provozní náklady na veřejnou službu

6 718,2

7 960,0

8 384,1

8 103,3

17 217,1

37 972,1

30 101,3

116 456,1

Kompenzační platby

– 6 200,0

– 7 100,0

– 7 145,0

– 7 200,0

– 14 500,0

– 10 350,0

– 14 000,0

– 66 495,0

Sociální zabezpečení

– 1 206,0

– 1 206,0

Půjčky

 

 

 

 

 

 

– 20 000,0

– 20 000,0

Rozdíl mezi provozními náklady a kompenzacemi

518,2

– 346

1 239,1

903,3

2 717,1

27 622,1

– 3 898,7

28 755,1

Zdroj: Finanční zpráva a zprávy o veřejné službě.

(198)

Jak již bylo zdůrazněno, systém ročních kompenzačních plateb zvolený portugalskými orgány znamenal, že skutečné náklady na výkon funkcí veřejné služby zabezpečovaných společností RTP byly podhodnoceny, přičemž tento systém vedl k nahromadění dluhů. S cílem udržet finanční rovnováhu společnosti RTP použily portugalské orgány v další fázi nástroje ad hoc na financování nákladů vzniklých při poskytování veřejné služby společností RTP.

(199)

Jak je zřejmé z tabulky 6, navýšení kapitálu nadměrně kompenzovalo investice do veřejné služby ve výši 26,7368 miliard PTE, zatímco provozní náklady byly nedostatečně financovány formou kompenzačních plateb a jiných forem podpory ad hoc ve výši 28,7551 miliard PTE. I přesto, že navýšení kapitálu směřovalo především k financování investic do vybavení, bylo též použito na úhradu nahromaděných dluhů.

(200)

Jak je zřejmé z tabulky 6, celkové kompenzace byly o 2,0183 miliard nižší než čisté náklady na poskytování veřejné služby (28,7551 minus 26,7368 miliard PTE). Následně tedy Komise dospěla k závěru, že v souladu s pravidly Společenství je celkové financování státem úměrné čistým provozním nákladům na veřejnou službu poskytovanou společností RTP v období, které je předmětem vyšetřování.

(201)

Komise je toho názoru, že přijaté prostředky byly pravděpodobně ještě nižší než celkové náklady vzniklé při realizaci povinností v rámci veřejné služby uložených společnosti RTP státem, vzhledem k tomu, že tabulka 6 nezahrnuje celkové náklady na veřejnou službu poskytovanou společností RTP v období 1992–1998.

(202)

V souladu se sdělením o televizním vysílání musí Komise zabezpečit nejen to, aby financování státem bylo úměrné čistým nákladům na poskytování veřejné služby, ale také to, aby nedocházelo k narušení trhu, pokud jde o obchodní aktivity vyplývající z veřejné služby, při kterých není možno přesně určit náklady z hlediska příjmů a které nejsou zapotřebí pro účely plnění úlohy poskytovatele veřejné služby. K takovému narušení by došlo, pokud by společnost RTP vyvolala snížení cen reklamy na trhu, čímž by způsobila snížení příjmů svých konkurentů (88). V takovém případě by společnost RTP nemaximalizovala své obchodní příjmy a bezdůvodně by zvýšila potřebu státního financování. V souladu se sdělením o televizním vysílání by takovéto chování, pokud by se potvrdilo, nemohlo být považováno za standardní pro funkce veřejné služby uložené subjektu televizního vysílání (89).

(203)

V rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení Komise uvedla, že pokud by se potvrdilo takové chování, vzala by v úvahu tato narušení a následnou potřebu vyššího financování ze strany státu při posuzování možnosti nadměrných kompenzací. V této fázi řízení Komise uvedla, že „na základě informací, které má Komise k dispozici v daném okamžiku, není možno určit, zda se společnost RTP takto chovala“ (90).

(204)

V návaznosti na výzvu k předložení připomínek na začátku řízení nedostala Komise žádné informace od konkurentů společnosti RTP, které by naznačovaly nebo potvrzovaly chování společnosti RTP v rámci obchodního trhu poškozující konkurenční prostředí, což by mohlo vést k vyššímu státnímu financování, neslučitelnému se Smlouvou (91).

(205)

V tomto kontextu zastává Komise názor, že neexistuje nic, co by takovéto chování potvrzovalo. Komise tedy konstatuje, že se nezdá, že by se společnost RTP chovala v rozporu se zásadami hospodářské soutěže, což by vedlo ke zvýšené potřebě státního financování, a že by výsledkem takového chování byly nadměrné kompenzace.

(206)

Vzhledem k výše uvedenému Komise dospěla k závěru, že dohodu se Správou sociálního zabezpečení, navyšování kapitálu a „přidruženou“ půjčku je třeba považovat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Financování společnosti RTP formou opatření ad hoc je slučitelné se společným trhem v souladu s čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES. Celkové financování je úměrné čistým nákladům odpovídajícím jasně definovaným a uloženým povinnostem veřejné služby. Státní financování tedy neovlivnilo podmínky obchodní výměny a hospodářské soutěže v rámci Společenství způsobem, který by odporoval společnému zájmu v souladu s ustanoveními čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES (92).

VI.   ZÁVĚR

(207)

Komise je toho názoru, že Portugalsko zavedlo předmětná opatření ad hoc nezákonně a porušilo tím čl. 88 odst. 3 Smlouvy. V souladu s výše uvedenou analýzou Komise uvádí, že dohoda se Správou sociálního zabezpečení uzavřená v roce 1993, navyšování kapitálu v období 1994–1997 a půjčka z roku 1998 představují státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Opatření poskytnutá ze státních zdrojů ohrožují hospodářskou soutěž upřednostňováním společnosti RTP a ovlivňují obchodní výměnu. Podle výše uvedené analýzy nesplňují opatření podmínky rozsudku ve věci Altmark, protože nemohou být považována za součást systému kompenzací, jehož parametry byly předem objektivně a transparentně stanoveny. Kromě toho je zřejmé, že společnost RTP nebyla vybrána prostřednictvím veřejné soutěže, která by zaručovala nejnižší možné náklady, a nic nenasvědčuje tomu, že výše dočasných plateb byla určena analýzou nákladů, které by vznikly typickému podniku.

(208)

Výjimka uvedená v čl. 86 odst. 2 je použitelná na opatření ad hoc. Podle výše uvedené analýzy opatření kompenzovala povinnosti, které byly jasně definované a uložené společnosti RTP v rámci poskytování veřejné služby. Jak bylo uvedeno výše, jsou opatření ad hoc úměrná čistým nákladům na zabezpečování veřejné služby společností RTP. Opatření nenarušují hospodářskou soutěž způsobem, který by byl v rozporu se zájmy Společenství, protože jsou úměrná čistým nákladům na veřejnou službu poskytovanou společností RTP a tato společnost se při svých obchodních aktivitách nechovala v rozporu se zásadami hospodářské soutěže.

Komise, vzhledem k výše uvedeným závěrům,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Státní podpora ve výši 68,006 miliard PTE, kterou Portugalsko poskytlo společnosti RTP formou dohody uzavřené se Správou sociálního zabezpečení v roce 1993, navyšováním kapitálu v období 1994–1997 a půjčkou z roku 1998, je slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 86 odst. 2 Smlouvy, protože nevedla k žádným nadměrným kompenzacím čistých nákladů na výkon funkcí veřejné služby uložených společnosti RTP.

Článek 2

Osvobození od daní, notářských a registračních poplatků, platba za převod sítě pro šíření televizního signálu, úlevy z plateb ročního poplatku za používání sítě, protokol o podpoře kinematografie, emise dluhopisů a plán na restrukturalizaci na období 1996–2000 nepředstavují státní podporu.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno Portugalsku.

V Bruselu dne 15. října 2003.

Za Komisi

Mario MONTI

člen Komise


(1)  Úř. věst. C 85, 9.4.2002, s. 9.

(2)  Tamtéž.

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 (stávající článek 88) Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1). Nařízení ve znění aktu o přistoupení z roku 2003.

(4)  V souladu s článkem 5 uvedeného zákona „plnění povinností veřejné služby svěřené společnosti RTP SA (…) uděluje této společnosti právo na kompenzační platbu, jejíž přesná výše bude odpovídat skutečným nákladům spojeným se zajišťováním veřejné služby, které budou stanoveny na základě objektivně vypočitatelných kritérií a s ohledem na princip účinné správy.“

(5)  Ustanovení čl. 3 odst. 2 a 3 zákona č. 84/88 ze dne 20. července 1988.

(6)  Nařízení vlády č. 404/90 ze dne 21. prosince 1990.

(7)  Nařízení vlády č. 138/91 ze dne 8. dubna 1991.

(8)  Pro analýzu hodnoty sítě viz rozhodnutí Komise z listopadu 1996, kterým se rozhodlo, že zmiňovaná hodnota odpovídá tržní ceně.

(9)  V roce 1991 převedla společnost RTP tato aktiva na společnost TDP, ve které má účast v hodnotě těchto aktiv. Později se stát stal jediným vlastníkem společnosti TDP. Nicméně se zdá, že stát nezaplatil společnosti RTP v hotovosti, a stal se tak dlužníkem tohoto podniku, dlužná částka činí 5,4 miliard PTE. Společnost RTP vykompenzovala tuto pohledávku s nerozdělenými ztrátami minulých let. Na druhou stranu se přihlédlo k tomu, že společnost RTP vlastně přišla o některá aktiva, a stát se v roce 1993 rozhodl poskytnout jí prostředky navýšením kapitálu společnosti. Tato operace byla provedena navýšením kapitálu ve výši odpovídající aktivům postoupených společností RTP.

(10)  Hlavními akcionáři jsou skupina Banco Espírito Santo (9,3 %), Brandes Investments Partners (5,5 %), Telefonica (4,8 %), skupina Caixa Geral de Depósitos (4,7 %) a skupina BPI (2,9 %).

(11)  Ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. f) zákona č. 58/90 ze dne 7. září 1990, kterým se řídí televizní vysílání.

(12)  Článek 5 vyhlášky zákona č. 401/90 ze dne 20. prosince 1990 nahrazený článkem 13 vyhlášky zákona č. 40/95 ze dne 15. února 1995.

(13)  Ustanovení čl. 4 odst. 2 vyhlášky zákona č. 401/90.

(14)  Byly zaplaceny tyto částky: 3,65 miliard PTE za rok 1992; 3,68 miliard PTE za rok 1993; 3,101 miliard za rok 1994; 2,866 miliard PTE za rok 1995 a 2,876 miliard PTE za rok 1996.

(15)  V březnu 1996 a prosinci 1997.

(16)  Nařízení vlády č. 40/95 ve znění nařízení vlády č. 458/99 ze dne 5. prosince 1999.

(17)  Doložka 14 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložka 21 nové smlouvy o veřejné službě.

(18)  Zákon č. 7/98.

(19)  Článek 1 nařízení vlády č. 160/96.

(20)  V roce 1999 byla uplatněna sazba 3,54 %, v roce 2000 sazba 4,14 %, v roce 2001 sazba 5,05 %, v roce 2002 sazba 3,62 % a v roce 2003 sazba 2,95 %.

(21)  Článek 5 smlouvy o změněné půjčce.

(22)  Nařízení vlády č. 40 341 ze dne 18. října 1955, ve kterém portugalský stát podporuje „vytvoření akciové společnosti (…), se kterou uzavře smlouvu o koncesi na veřejnou službu v oblasti televizního vysílání na portugalském území“.

(23)  Body 11.4 a 11.5 usnesení rady ministrů č. 49/90 ze dne 31. prosince 1990 a bod 3 usnesení rady ministrů č. 6/92 ze dne 22. února 1992.

(24)  Zákon č. 21/92 ze dne 14. srpna 1992.

(25)  Příloha zákona č. 21/92 týkající se stanov RTP stanoví v čl. 3 odst. 2 a 3, že společnost může vykonávat následující činnosti: i) provádět v televizi reklamní činnost; ii) prodávat produkty, zejména programy a publikace, které souvisejí s její činností; iii) poskytovat služby v oblasti technického poradenství a odborného vzdělávání a spolupráce s jinými vnitrostátními či zahraničními subjekty; iv) prodej a pronájem televizního vybavení, filmů, magnetických pásek, videokazet a podobných produktů; v) účastnit se doplňujících seskupení podniků a evropských seskupení s hospodářskými zájmy, jakož i mít účast v základním jmění jiných společností jakékoliv formy, která je uvedená v obchodní legislativě.

(26)  Krátko, středně a dlouhodobé dluhy vůči úvěrovým institucím a dluhopisy.

Zdroj: Finanční výkazy RTP.

(27)  Zákon č. 58/90 ze dne 7. září 1990, který upravuje výkon televizní činnosti.

(28)  Dne 17. března 1993 byla podepsána smlouva o veřejné službě (předešlá smlouva o veřejné službě) mezi portugalským státem a RTP. Dne 31. prosince 1996 byla tato smlouva nahrazena novou smlouvou o veřejné službě.

(29)  Společnost RTP musí a) respektovat principy svobody, nezávislosti, nediskriminace a nekoncentrovanosti; b) zaručit svou nezávislost na veřejné moci; c) sestavit programovou strukturu na základě požadavků kvality a v závislosti na rozdílných zájmech publika.

(30)  Společnost RTP musí a), c) přispívat k všeobecnému vysvětlování, informování a vzdělávání veřejnosti; b) zabezpečovat zpravodajství; d až h) poskytovat vysílací čas na vysílání zpráv, oznámení a tiskových zpráv náboženským vyznáním, politickým stranám, odborovým organizacím, státní správě a vládě; i) vysílat na dvou programech celonárodního pokrytí, z nichž alespoň jeden zahrnuje autonomní regiony Azory a Madeiru; j), m) vysílat programy výchovného, sportovního a kulturního charakteru a vzdělávací programy; l) podporovat a propagovat filmovou tvorbu; n) udržovat audiovizuální archív; o) zabezpečovat potřebné prostředky pro výměnu programů a informací s autonomními regiony Azory a Madeira; p) vyrábět a vysílat programy pro portugalské komunity v zahraničí; q) spolupracovat se zeměmi, kde je portugalština úředním jazykem; r) zabezpečovat přímé reportáže z hlavních zahraničních událostí; s) udržovat kontakt s podniky, které v prostoru Evropských společenství poskytují veřejnou službu v oblasti televizního vysílání; t) zabezpečovat soulad výkonu televizní činnosti se směrnicemi definovanými příslušnými mezinárodními organizacemi.

(31)  Doložka 4 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložky 4 a 5 nové smlouvy o veřejné službě.

(32)  Doložky 5, 8 a 10 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložky 6 až 13 nové smlouvy o veřejné službě.

(33)  Článek 1 předešlé smlouvy o veřejné službě uvádí, že cílem smlouvy bylo určit podmínky, za kterých by společnost RTP poskytovala veřejnou službu v oblasti televizního vysílání. Článek 1 nové smlouvy stanoví, že společnost RTP je jediným poskytovatelem veřejné služby v oblasti televizního vysílání ve smyslu článku 5 zákona č. 58/90 a článku 4 zákona č. 21/92.

(34)  Doložka 9 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložka 23 nové smlouvy o veřejné službě.

(35)  Doložky 15, 16, 18 a 19 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložky 18 a 25 nové smlouvy o veřejné službě.

(36)  Doložka 19 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložka 25 nové smlouvy o veřejné službě a čl. 47 odst. 2 zákona č. 31-A/98.

(37)  Doložka 13 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložka 20 nové smlouvy o veřejné službě.

(38)  Doložka 14 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložka 21 nové smlouvy o veřejné službě.

(39)  Doložka 12 předešlé smlouvy o veřejné službě přesně stanoví náklady, které je možné uhradit a jakou metodou je možné je vypočítat: diferenciál pokrytí (rozdíl mezi náklady společnosti RTP 1 a výdaji největšího soukromého televizního provozovatele), provozní deficit autonomních regionů, provozní deficit audiovizuálního archívu, provozní náklady společnosti RTP-Internacional, náklady na fungování struktury v souvislosti se spoluprací s africkými zeměmi, které mají portugalštinu jako úřední jazyk (PALOP), náklady na poskytnutí vysílacího času určitým subjektům, náklady na delegace a dopisovatele a náklady na Nadaci divadla São Carlos. Doložka 15 nové smlouvy o veřejné službě podrobně uvádí náklady ke kompenzaci a metodu pro jejich výpočet. Položky, které je možné pokrýt, jsou tyto: provozní náklady společností RTP 1 a RTP 2; povinnost poskytovat určité služby, na které se vztahuje doložka 7 písm. a) až l) a diferenciál pokrytí.

(40)  Informace, které poskytly portugalské orgány dopisem ze dne 31. března 1999.

(41)  Doložka 14 odst. 2 nové smlouvy o veřejné službě.

(42)  Kromě nákladů spojených s diferenciálem pokrytí.

(43)  Doložka 19 odst. 1 a 3 nové smlouvy o veřejné službě. Nová smlouva o veřejné službě stanoví, že náklady na provoz společnosti RTP 2 by mohly být kompenzovány zpětně od 1. ledna 1996.

(44)  Ačkoliv Sport TV není součástí veřejné služby s nárokem na kompenzaci, společnost RTP odpočítala zisk Sport TV od nákladů na veřejnou službu. Základem pro tento postup je čl. 47 odst. 3 zákona č. 32-A/98 ze dne 14. července 1998, který stanoví, že zisk společnosti RTP z provozování nebo účasti na jiných kanálech se použije pouze na financování zabezpečování veřejné služby.

Zdroj: Informace portugalských orgánů a zprávy o poskytování veřejné služby.

(45)  Rozsudek Soudu první instance ze dne 10. května 2000 ve věci T-46/97, SIC vs. Komise, Sb. rozh. 2000, s. II-2125.

(46)  NN 141/95, Financování portugalské televize a rozhlasu (Úř. věst. C 67, 4.3.1997, s. 10).

(47)  Nařízení vlády č. 91/A/77 zrušilo stanovy RTP z roku 1976 a stanovilo, že společnost RTP bude řízená administrativním výborem.

(48)  Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2001 ve věci C-53/00, Ferring SA vs. Agence centrale des organismes de sécurité sociale (ACOSS), Sb. rozh. 2001, s. I-9067.

(49)  Doložky 3 a 4 smlouvy o veřejné službě ze dne 31. prosince 1996.

(50)  V souladu s doložkou 14 smlouvy o veřejné službě z roku 1993 a doložkou 21 odst. 3 smlouvy o veřejné službě z roku 1996, „účast na zmíněných investicích se pokryje přednostně ze strany prvního poskytovatele jako akcionáře ve formě navýšení kapitálu.“

(51)  Bod 10 sdělení Komise o uplatňování pravidel o státní podpoře vůči opatřením souvisejícím s přímým financováním společností (Úř. věst. C 384, 10.12.1998, s. 3).

(52)  Viz také definice veřejného podniku v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice Komise 2000/52/ES ze dne 26. července 2000, která se týká zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky (Úř. věst. L 193, 29.7.2000, s. 75).

(53)  Viz rozsudek Soudu první instance ze dne 12. prosince 1996 ve věci T-358/94, Compagnie Nationale Air France vs. Komise Evropských společenství, Sb. rozh. 1996, s. II-2109.

(54)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 29. dubna 1999 ve věci C-342/96, Španělské království vs. Komise Evropských společenství, Sb. rozh. 1999, s. I-2459, bod 46.

(55)  Tamtéž, bod 48.

(56)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 2002 ve věci C-482/99, Francouzská republika vs. Komise Evropských společenství, Sb. rozh. 2002, s. I-4397.

(57)  Komise si vyžádala především informace ohledně ukazatelů určených Soudním dvorem ve věci C-482/99 dopisem ze dne 16. června 2003.

(58)  Viz věc 70/85 — rozsudek Soudního dvora ze dne 2. února 1988 ve společných věcech 67, 68 a 70/85, Kwekerij Gebroeders van der Kooy BV a další vs. Komise Evropských společenství, Sb. rozh. 1988, s. 219, bod 37.

(59)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. února 1993 ve společných věcech C-159/91 a C-160/91, Christian Poucet vs. Assurances générales de France et Caisse mutuelle régionale du Languedoc-Rousillon, Sb. rozh. 1993, s. I-637.

(60)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. června 1999 ve věci C-295/97, Industrie Aeronautiche e Meccaniche Rinaldo Piaggio SpA vs. International Factors Italia SpA (Ifitalia), Dornier Luftfahrt GmbH et Ministero della Difesa, Sb. rozh. 1999, s, I-3735, bod 35.

(61)  Článek 1 nařízení vlády č. 160/96.

(62)  Viz bod 1.2 sdělení Komise, které se týká uplatňování článků 87 a 88 Smlouvy o ES ohledně státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. C 71, 11.3.2000, s. 14).

(63)  Jak je uvedeno v čl. 4 odst. 3 písm. l) zákona č. 21/92, doložce 5 odst. 1 písm. j) Smlouvy o veřejné službě z roku 1993 a v doložce 7 odst. 1 písm. m) Smlouvy o veřejné službě z roku 1996.

(64)  Článek 5 zákona č. 21/92.

(65)  Oficiální dopis portugalských orgánů ze dne 14. prosince 1995.

(66)  Nařízení vlády č. 91/A/77 stanovilo, že společnost RTP by vzhledem ke své krizové situaci měla být spravována administrativní komisí.

(67)  Věc C-342/96.

(68)  NN 141/95, Financování portugalské televize a rozhlasu (Úř. věst. C 67, 4.3.1997, s. 10).

(69)  Věc T-46/97, bod 50.

(70)  Sdělení Komise členským státům o uplatňování článků 92 a 93 Smlouvy o ES a článku 5 směrnice Komise 80/723/EHS týkající se veřejných podniků výrobního sektoru (Úř. věst. C 307, 13.11.1993, s. 3).

(71)  Referenční míra je založená na mezibankovní míře pro swapové operace na 5 let, zvýšená o prémii (Úř. věst. C 273, 9.9.1997, s. 3). Referenční míry v Portugalsku od 1. ledna 1997 se nacházejí na: http://europa.eu.int/comm/competition/state_aid/others/reference_rates.html.

(72)  Viz rozsudek Soudu první instance ze dne 8. října 2002 ve společných věcech T-185/00, T-216/00, T-299/00 a T-300/00, Métropole Télévision SA (M6) (T-185/00), Antena 3 de Televisión, SA (T-216/00), Gestevisión Telecinco, SA (T-299/00) a SIC — Sociedade Independente de Comunicação, SA (T-300/00) vs. Komise Evropských společenství, Sb. rozh. 2002, s. II-3805.

(73)  V souladu s rozhodnutími Soudního dvora, pokud podpora upevňuje pozici jednoho podniku oproti ostatním konkurentům v obchodní výměně v rámci Společenství, měla by být tato výměna považována za ovlivněnou touto podporou. Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. září 1980 ve věci 730/79, Philip Morris Holland BV vs. Komise Evropských společenství, Sb. rozh. 1980, s. 2671, bod 11; rozsudek Soudního dvora ze dne 21. března 1991 ve věci C-303/88, Italská republika vs. Komise Evropských společenství, Sb. rozh. 1991, s. I-1433, bod 17; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2000 ve věci C-156/98, Spolková republika Německo vs. Komise Evropských společenství, Sb. rozh. 2000, s. I-6857, bod 33.

(74)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. července 2003 ve věci C-280/00, Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg vs. Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH (dosud nezveřejněno).

(75)  Tamtéž, body 101 až 109. V těchto bodech Soudní dvůr zkoumal otázku zjišťování, zda určité platby dopravním společnostem ze strany státu, které byly klasifikovány jako státní podpora, mohly být považovány za slučitelné se společným trhem, ve smyslu článku 77 Smlouvy, z titulu plateb na zabezpečování povinností v rámci veřejné služby. Soudní dvůr tuto možnost nevyloučil, protože byly respektovány další podmínky stanovené odvozeným právem týkajícím se odvětví dopravy. Toto zdůvodnění je třeba použít mutatis mutandis na podniky, kterým bylo uloženo poskytování SGEI mimo odvětví dopravy a ve spojení s ustanoveními čl. 86 bodu 2.

(76)  Úř. věst. C 320, 15.11.2001, s. 5.

(77)  Viz bod 29 sdělení o televizním vysílání.

(78)  Protokol uvádí, že televizní vysílání v rámci veřejné služby je přímo spojené s potřebami demokratické, společenské a kulturní povahy každé společnosti, jakož i s potřebou zachovat pluralitu komunikačních prostředků. Konkrétněji, členské státy mají „právo (…) zabezpečit financování veřejné služby televizního vysílání tak, aby toto financování bylo poskytnuto subjektem televizního vysílání na účely plnění úlohy poskytovatele veřejné služby, tak jak byla uložena, definována a organizována každým z členských států a tak, aby toto financování neovlivňovalo podmínky obchodní výměny, hospodářské soutěže v rámci Společenství způsobem, který by byl v rozporu se společným zájmem, a berouc v úvahu plnění úlohy této veřejné služby.“

(79)  Viz bod 33 sdělení.

(80)  Tamtéž.

(81)  Tamtéž.

(82)  Směrnice Rady č. 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, 17.10.1989, s. 23). V souladu s článkem 5 uvedené směrnice „Členské státy zajistí vždy, kdy je to možné, a vhodnými prostředky, aby subjekty televizního vysílání vyhradily nejméně 10 % svého vysílacího času (…), nebo alternativně (…) nejméně 10 % svého programového rozpočtu pro evropská díla vytvořená výrobci nezávislými na subjektech televizního vysílání.“

Kromě toho v souladu se 45. bodem odůvodnění směrnice Evropského Parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 202, 30.7.1997, s. 60), „vzhledem k tomu, že podpory evropské audiovizuální produkce lze v členských státech dosáhnout v rámci organizace jejich televizních služeb rovněž tím, že pro některé subjekty televizního vysílání bude vymezen úkol ve veřejném zájmu, zejména povinnost významně přispívat na evropskou produkci.“

(83)  Doložka 13 předešlé smlouvy o veřejné službě a doložka 7 odst. 1 písm. a) nové smlouvy o veřejné službě.

(84)  Oficiální dopis portugalských orgánů ze dne 30. června 1999.

(85)  Sdělení o televizním vysílání, bod 40.

(86)  Sdělení o televizním vysílání, body 57 a 58.

(87)  Náklady na provoz prvního a druhého kanálu v souladu s předcházející smlouvou o veřejné službě odpovídají nákladům na financování a odpovídají nákladům, kdy za stejných okolností byly založeny jiní provozovatelé.

(88)  Sdělení o televizním vysílání, bod 58.

(89)  Tamtéž.

(90)  Bod 91 rozhodnutí o zahájení řízení.

(91)  Je třeba zdůraznit, že v roce 1993 společnost SIC, která přišla s obviněními, tvrdila, že došlo k porušení čl. 86 odst. 1 Smlouvy o ES (původní článek 90) ve vztahu k právní struktuře vytvořené portugalským státem na trhu s reklamou a ke strategii akvizice programů společnosti RTP (viz také rozhodnutí Komise 89/536/EHS (Úř. věst. L 284, 3.10.1989, s. 36). Následně Komise posoudila tato tvrzení podle čl. 86 odst. 1.

(92)  Sdělení o televizním vysílání, bod 58.


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU