(ES) č. 461/2004Nařízení Rady (ES) č. 461/2004 ze dne 8. března 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, a nařízení (ES) č. 2026/97 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství

Nařízení Rady (ES) č. 461/2004

ze dne 8. března 2004,

kterým se mění nařízení (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, a nařízení (ES) č. 2026/97 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 133 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Nařízením (ES) č. 384/96 [1] ("základní antidumpingové nařízení") a nařízením (ES) č. 2026/97 [2] ("základní antisubvenční nařízení") Rada přijala společná pravidla o ochraně proti dumpingovým dovozům, resp. před dovozem subvencovaných výrobků, ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (na základní antidumpingové nařízení a základní antisubvenční nařízení bude nadále odkazováno jako na "základní nařízení").

(2) Základní nařízení stanovují pro zavedení konečných antidumpingových a vyrovnávacích opatření postup, kterým Rada prostou většinou na návrh Komise zavádí konečná opatření.

(3) V souvislosti s nedávnými zkušenostmi s uplatňováním základních nařízení a v zájmu zachování transparentnosti a účinnosti obchodních ochranných nástrojů je považováno za nezbytné přezkoumat způsob, jakým instituce Společenství spolupracují při zavádění konečných antidumpingových a vyrovnávacích opatření.

(4) V rámci současného postupu je návrh Komise přijat pouze v případě, že v jeho prospěch hlasuje prostá většina členských států. To má za následek, že případné zdržení se hlasování je vlastně počítáno v neprospěch návrhu Komise. Tím může vzniknout situace, kdy určitý návrh Komise nebude Radou přijat z důvodu počtu členů, kteří se zdrželi hlasování.

(5) V zájmu účinného řešení tohoto problému musí být základní nařízení změněna s tím, že pro případné odmítnutí návrhu Komise na zavedení konečných opatření bude nutná prostá většina členských států v Radě. Podle tohoto postupu budou opatření Radou přijata, pokud Rada prostou většinou nerozhodne o odmítnutí tohoto návrhu, a to v období do jednoho měsíce od předložení návrhu Komisí.

(6) Je účelné použít takový postup s cílem usnadnit rozhodovací proces Evropských společenství, aniž by byla změněna úloha Komise a Rady při provádění základních nařízení a aniž by byly zaváděny jakékoli změny v rozhodovacích postupech v jiných oblastech společné obchodní politiky nebo v jiných odvětvích.

(7) V zájmu jednotného rozhodovacího postupu v rámci základních nařízení by měly být stejným způsobem upraveny také postupy týkající se jiných rozhodnutí Rady, která v rámci základních nařízení stanoví v podstatě stejný postup, jako u zavádění konečných opatření. Podle toho by měl být výše uvedený přístup přijat také pro postupy týkající se přezkumu, opětovných šetření, obcházení a pozastavení platnosti opatření.

(8) Základní antidumpingové nařízení stanoví závazné lhůty pro dokončení řízení zahájených podle čl. 5 odst. 9 základního antidumpingového nařízení, přičemž přezkum zahájený podle čl. 11 odst. 2, 3 a 4 a nová šetření podle článku 12 základního andidumpingového nařízení jsou předmětem pouze orientačního časového rámce.

(9) Antidumpingová opatření zůstávají v platnosti, dokud není k dispozici výsledek přezkumu podle čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení. V důsledku toho mohou neobvykle dlouhé přezkumy podle tohoto článku narušovat právní jistotu a vést k nepříznivým důsledkům pro zúčastněné strany. K podobně nežádoucím důsledkům mohou vést také příliš dlouhá šetření v rámci nových šetření podle článku 12 základního antidumpingového nařízení.

(10) Je tudíž vhodné zavést závazné lhůty rovněž pro dokončení přezkumu podle čl. 11 odst. 2, 3 a 4 a nových šetření podle článku 12 základního antidumpingového nařízení.

(11) Různé typy přezkumu mají rozdílný potenciální rozsah a stupeň složitosti. Při stanovení vhodných lhůt pro dokončení těchto šetření by měl být na tyto rozdíly brán patřičný zřetel.

(12) Přezkumy podle čl. 11 odst. 2 a 3 základního antidumpingového nařízení mohou za určitých okolností vykazovat stejnou složitost jako nová šetření podle čl. 5 odst. 9, např. z hlediska rozsahu šetření nebo počtu dotčených zúčastněných stran. Z toho vyplývá, že ačkoli by tyto přezkumy měly být obvykle ukončeny během existujícího dvanáctiměsíční časové lhůty, závazná lhůta pro dokončení by měla odpovídat období patnácti měsíců stanovenému pro dokončení nových šetření, avšak neměla by být delší.

(13) Přezkum podle čl. 11 odst. 4 a přezkum podle článku 12 základního antidumpingového nařízení představují menší stupeň složitosti než přezkum podle čl. 11 odst. 2 a 3 základního antidumpingového nařízení. Z toho vyplývá, že lhůta pro dokončení takových přezkumů by měla být kratší. V případě přezkumu podle čl. 11 odst. 4 se má za to, že lhůta pro dokončení by měla být stanovena na devět měsíců. Tato lhůta je v souladu s maximálním lhůtou povolenou pro celní evidenci dovozů podle čl. 14 odst. 5 základního antidumpingového nařízení. Protože dovozy jsou celně evidovány dříve, než je dokončen přezkum podle čl. 11 odst. 4, neměla by být lhůta pro dokončení takového přezkumu delší než lhůta, v jejímž rámci mohou být dovozy, kterých se přezkum týká, předmětem celní evidence.

(14) Přezkum podle článku 12 základního antidumpingového nařízení by obvykle měl být dokončen v rámci existující doporučené lhůty šesti měsíců, přičemž je však považováno za vhodné stanovit závaznou lhůtu devíti měsíců, protože delší doba může být nutná pro dokončení šetření v případě, že se musí vzít úvahu pozměněné běžné hodnoty. Dovozy, které jsou předmětem nového šetření podle článku 12, mohou navíc, stejně jako dovozy, které jsou předmětem přezkumu podle čl. 11 odst. 4, být také předmětem celní evidence podle čl. 14 odst. 5. Z tohoto důvodu by se stejná maximální lhůta devíti měsíců týkající se celní evidence měla vztahovat i na nová šetření podle článku 12.

(15) 8. až 14. bod odůvodnění se vztahuje obdobně na přezkumy podle článků 18, 19 a 20 základního antisubvenčního nařízení.

(16) Vzhledem k potřebě lidských zdrojů vyplývající z nutnosti dodržování nových lhůt je považováno za vhodné stanovit nové lhůty pro přezkum postupně. Takové postupné zavádění usnadní připravit nezbytné zdroje v průběhu času.

(17) Informace poskytované členským státům v poradním výboru mají často vysoce technickou povahu a zahrnují přesné ekonomické a právní analýzy. Aby měly členské státy dostatek času na ověření těchto informací, měly by tyto informace být zaslány nejpozději deset dnů před datem zasedání, stanoveným předsedou poradního výboru.

(18) Článek 8 odst. 9 základního antidumpingového nařízení mj. stanoví, že jestliže některá strana odvolá závazky, uloží se konečné vyrovnávací clo podle článku 9 na základě skutečností zjištěných v rámci šetření, které vedlo k přijetí závazku. Toto ustanovení vedlo k časově náročnému zdvojenému řízení, neboť Komise musí svým rozhodnutím odvolat přijetí závazku a Rada musí znovu nařízením clo zavést. S ohledem na skutečnost, že toto ustanovení nenechává Radě žádný prostor pro zvážení, pokud jde o zavedení cla následně po porušení nebo odvolání závazků nebo ohledně jeho výše, má se za to, že je vhodné změnit ustanovení čl. 8 odst. 1, 5 a 9, aby bylo jasné, že je odpovědná Komise a že pro odvolání závazku a nové zavedení cla je nutný pouze jediný právní akt. Je také nutné zajistit, aby celý postup odvolání byl ukončen ve lhůtě obvykle šesti měsíců a v žádném případě ne ve lhůtě delší než devět měsíců, aby se tak zajistilo řádné uplatňování platného opatření.

(19) 18. bod odůvodnění se použije obdobně na závazky podle článku 13 základního antisubvenčního nařízení.

(20) Článek 12 odst. 1 základního antidumpingového nařízení stanoví, že šetření podle tohoto článku se znovu zahajují na základě informací předložených výrobním odvětvím Společenství. Ostatní zúčastněné strany mohou mít stejný zájem na nových šetřeních, jejichž cílem je náprava dopadů převzetí cla vývozcem. Je tudíž nutné tento článek změnit tak, aby se možnost žádat zahájení přezkumu, pokud jde o předpokládané převzetí cla, rozšířila na jakoukoli další zúčastněnou stranu. V zájmu určení, zda k převzetí cla došlo nebo ne, je také nutné zahrnout do pojetí pohybu cen i zvýšení vývozních cen, protože to je jedna ze situací, ve kterých snížením hladiny cen na trhu Společenství může být narušen nápravný účinek daného opatření.

(21) 20. bod odůvodnění se použije obdobně na čl. 19 odst. 3 základního antisubvenčního nařízení.

(22) Rovněž je nutno jednoznačně stanovit, že zvýšení antidumpingového cla zavedeného po novém šetření podle čl. 12 odst. 2 základního antidumpingového nařízení musí být omezeno na maximální částku, která by mohla být převzata, tj. na výši cla platnou před přezkumem.

(23) S ohledem na skutečnost, že čl. 13 odst. 3 základního antidumpingového nařízení výslovně neuvádí strany, které mají právo požádat o zahájení šetření zaměřených na obcházení předpisů, je třeba ujasnit, které strany toto právo mají.

(24) Dosavadní zkušenosti ukázaly, že je rovněž třeba ujasnit, jaké praktiky znamenají obcházení platných předpisů. Obcházení předpisů se může odehrávat buď uvnitř, nebo vně Společenství. Z tohoto důvodu je nezbytné stanovit, že osvobození od zvýšených cel, které již mohlo být poskytnuto vývozcům podle současného základního antidumpingového nařízení, může být poskytnuto i vývozcům, když se zavádějí nová a vyšší cla s cílem řešit obcházení předpisů, ke kterému dochází mimo Společenství.

(25) Aby se zajistilo řádné prosazování daných opatření, je třeba změnit znění čl. 19 odst. 6 základního antidumpingového nařízení, pokud jde o používání informací získaných v rámci šetření pro účely zahájení dalšího šetření v rámci téhož řízení.

(26) 23. až 25. bod odůvodnění se použije obdobně na článek 23 a čl. 29 odst. 6 základního antisubvenčního nařízení.

(27) Aby se zajistilo řádné prosazování daných opatření, je třeba k článku 14 připojit nový odstavec, na jehož základě by mohla Komise požádat členský stát o poskytnutí informací (při respektování pravidel obsažených v základních nařízeních v souvislosti s ochranou důvěrných informací), které budou použity pro sledování cenových závazků a přezkum účinnosti platných opatření. Srovnatelné znění je také třeba vložit do nového odstavce článku 24 základního antisubvenčního nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 384/96 se mění takto:

1. Článek 8 odst. 1 se nahrazuje tímto:

"1. Pokud byla předběžně stanovena existence dumpingu a újmy, Komise může přijmout uspokojivé dobrovolné závazky, kterými se vývozce zaváže, že změní ceny svých výrobků nebo přestane výrobky vyvážet na dané území za dumpingové ceny, takže Komise je po zvláštní konzultací s poradním výborem přesvědčena, že poškozující účinek dumpingu je odstraněn. V takovém případě a po dobu platnosti takovýchto závazků se neuplatní prozatímní cla uložená Komisí v souladu s čl. 7 odst. 1 nebo cla uložená Radou v souladu s čl. 9 odst. 4 na příslušné dovozy dotčeného výrobku vyrobeného společnostmi, které jsou uvedeny v rozhodnutí Komise o přijetí uvedených závazků a ve všech následných změnách takového rozhodnutí. Zvýšení ceny výrobků podle těchto závazků nesmí být vyšší, než je nezbytné k vyrovnání dumpingového rozpětí, a musí být nižší než dumpingové rozpětí, pokud je toto zvýšení ceny dostatečné k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství."

2. Článek 8 odst. 9 se nahrazuje tímto:

"9. Jestliže některá strana poruší nebo odvolá závazky, nebo v případě, že Komise zruší přijetí závazku, je přijetí daného závazku po konzultacích zrušeno prostřednictvím rozhodnutí Komise nebo nařízení Komise a automaticky se uplatní prozatímní clo, které Komise uložila v souladu s článkem 7, nebo konečné clo, které uložila Rada v souladu s čl. 9 odst. 4, pokud dotčenému vývozci byla, s výjimkou případu, kdy je závazek odvolán, dána příležitost se ke věci vyjádřit.

Kterákoli zúčastněná strana nebo členský stát mohou předložit informace, které průkazně dokazují porušení závazku. Následné posouzení, zda k porušení závazku skutečně došlo nebo nikoli, musí být obvykle dokončeno do šesti měsíců, v žádném případě však ne později než za devět měsíců od podání řádně odůvodněné žádosti. Komise může při sledování závazků požádat o pomoc příslušné orgány členských států."

3. Článek 9 odst. 4 se nahrazuje tímto:

"4. Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Společenství podle článku 21 je nutné zasáhnout, uloží Rada prostou většinou na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné antidumpingové clo. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Pokud bylo uloženo prozatímní clo, musí být Radě předložen návrh konečného opatření nejpozději jeden měsíc před tím, než takové clo pozbude platnosti. Antidumpingové clo nesmí být vyšší než dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno, a musí být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství."

4. Článek 11 odst. 5 se nahrazuje tímto:

"5. Na přezkumy prováděné podle odstavců 2, 3 a 4 se použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách. Přezkumy podle odstavců 2 a 3 se provedou bez zbytečného odkladu a ukončí obvykle do dvanácti měsíců od zahájení. Přezkumy podle odstavců 2 a 3 jsou v každém případě ukončeny nejpozději do patnácti měsíců od data jejich zahájení. Přezkumy podle odstavce 4 jsou v každém případě ukončeny do devíti měsíců od data jejich zahájení. Pokud je přezkum prováděný podle odstavce 2 zahájen v době, kdy již probíhá přezkum podle odstavce 3 ve stejném řízení, přezkum podle odstavce 3 se ukončí k stejnému datu, ke kterému se musí ukončit přezkum podle odstavce 2.

Komise předloží Radě návrh právního aktu nejpozději do jednoho měsíce před uplynutím uvedených lhůt.

Pokud není šetření ukončeno v uvedených lhůtách, opatření:

- přestávají být účinná v případě šetření podle odstavce 2 toho článku,

- přestávají být účinná v případě paralelních šetření podle odstavců 2 a 3 tohoto článku, pokud bylo zahájeno šetření podle odstavce 2 a zároveň pokračovalo šetření podle odstavce 3 ve stejném řízení, nebo pokud byla taková šetření zahájena zároveň, nebo

- zůstanou v platnosti nezměněná v případě šetření podle odstavců 3 a 4 tohoto článku.

V Úředním věstníku Evropské unie se poté zveřejní oznámení o skončení účinnosti nebo pokračující platnosti opatření podle tohoto odstavce."

5. Článek 12 odst. 1 se nahrazuje tímto:

"1. Pokud výrobní odvětví Společenství nebo jiná zúčastněná strana předloží (obvykle do dvou let vstupu opatření v platnost) dostatečné informace o tom, že po skončení období původního šetření a před nebo po zavedení opatření se vývozní ceny snížily nebo že opatření nevedla k žádnému nebo jen k nedostatečnému zvýšení cen při dalším prodeji nebo pozdějších prodejních cen ve Společenství, může být šetření po konzultacích opět zahájeno, aby bylo přezkoumáno, zda opatření účinkovala na výše uvedené ceny.

Šetření může být rovněž nově zahájeno za podmínek uvedených výše, z podnětu Komise nebo na žádost členského státu."

6. V čl. 12 odst. 2 se poslední věta nahrazuje tímto:

"Pokud se shledá, že podmínky čl. 12 odst. 1 jsou splněny vzhledem k poklesu vývozních cen, který nastal po skončení období původního šetření a před nebo po zavedení opatření, mohou být dumpingová rozpětí nově vypočtena s přihlédnutím k těmto nízkým vývozním cenám."

7. Článek 12 odst. 3 se nahrazuje tímto:

"3. Pokud se v případě nového šetření podle tohoto článku zjistí zvýšený dumping, může Rada po konzultacích platná opatření pozměnit na návrh Komise v souladu s novými zjištěními o dovozních cenách. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Výše antidumpingového cla uloženého podle tohoto článku nesmí převýšit dvojnásobek výše cla uloženého původně Radou."

8. Článek 12 odst. 4 se nahrazuje tímto:

"4. Příslušná ustanovení článků 5 a 6 se uplatní pro jakékoli přezkumy podle tohoto článku, přičemž se však tento přezkum provede neprodleně a obvykle se ukončí do šesti měsíců po novém zahájení šetření. Takové nové šetření je v každém případě ukončeno do devíti měsíců po zahájení nového šetření.

Komise předloží Radě návrh právního aktu nejpozději do jednoho měsíce před uplynutím uvedených lhůt.

Pokud nové šetření není ukončeno v uvedené lhůtě, opatření zůstávají v platnosti bez změny. V Úředním věstníku Evropské unie se poté zveřejní oznámení o zachování opatření podle tohoto odstavce."

9. Článek 13 odst. 1 se nahrazuje tímto:

"1. Antidumpingové clo uložené na základě tohoto nařízení může být rozšířeno na dovoz obdobných výrobků, též mírně upravených, nebo na dovoz mírně upravených obdobných výrobků ze země, která je předmětem opatření, nebo částí těchto výrobků, jestliže dochází k obcházení platných opatření. Antidumpingová cla, která nepřevyšují zbytkové antidumpingové clo uložené v souladu s čl. 9 odst. 5 tohoto nařízení, mohou být rozšířena na dovozy od společností, které mají prospěch z individuálních cel v zemích, které jsou předmětem opatření, jestliže dochází k obcházení platných opatření. Obcházením se rozumí změna obchodních toků mezi třetími zeměmi a Společenstvím nebo mezi jednotlivými společnostmi v zemi, která je předmětem opatření, a Společenstvím, která vzniká na základě praktik, zpracovatelských postupů nebo prací, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, pokud zároveň existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny a/nebo množství obdobných výrobků, a existují důkazy o dumpingu, pokud jde o běžné hodnoty stanovené dříve pro stejné nebo obdobné výrobky, v případě nutnosti v souladu s ustanoveními článku 2.

Praktiky, zpracovatelské procesy nebo práce, na něž odkazuje odstavec 1, zahrnují mj. mírnou úpravu dotčeného výrobku tak, aby spadal pod celní předpisy, které nejsou obvykle předmětem opatření, a to za předpokladu, že úprava nezmění jeho základní vlastnosti; zasílání výrobku, který je předmětem opatření, prostřednictvím třetích zemí; případ, kdy vývozci nebo výrobci reorganizují své prodejní mechanismy a cesty v zemi, která je předmětem opatření, aby nakonec nechali své výrobky vyvézt do Společenství prostřednictvím výrobců, kteří profitují z individuální celní sazby, která je nižší než sazba platná pro jejich výrobky; a za podmínek uvedených dále v čl. 13 odst. 2 montáž součástí při montážní operaci ve Společenství nebo třetí zemí."

10. Článek 13 odst. 3 se nahrazuje tímto:

"3. Šetření podle tohoto článku se zahájí z podnětu Komise nebo na žádost členského státu nebo jiné zúčastněné strany, pokud žádost obsahuje dostatečné důkazy o činitelích uvedených v odstavci 1. Zahájení se provede nařízením Komise přijatým po konzultaci s poradním výborem, ve kterém se dá současně pokyn celním orgánům, aby evidovaly dovoz podle čl. 14 odst. 5 nebo aby vyžadovaly složení jistoty. Šetření provádí Komise s případnou pomocí celních orgánů a musí být ukončeno ve lhůtě devíti měsíců. Jestliže definitivně zjištěné skutečnosti prokáží, že opatření musí být rozšířena, zavede je Rada na návrh Komise po konzultaci s poradním výborem. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Rozšíření nabude účinnosti od dne, kdy byla stanovena povinnost vést celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 nebo vyžadovat složení jistoty. Příslušná procesní ustanovení tohoto nařízení o zahájení a průběhu šetření se použijí podle tohoto článku."

11. Článek 13 odst. 4 se nahrazuje tímto:

"4. Dovozy nepodléhají povinnosti celní evidence podle čl. 14 odst. 5 nebo opatřením, pokud jsou obchodovány společnostmi, pro které se uplatní osvobození. Řádně odůvodněné žádosti o osvobození se předkládají ve lhůtách stanovených nařízením Komise, kterým se zahajuje šetření. Pokud k praktikám, zpracovatelským procesům nebo pracím spojeným s obcházením dojde vně Společenství, osvobození se udělí výrobcům daného výrobku, kteří budou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením, a že se nepodílejí na praktikách obcházení ve smyslu odstavců 1 a 2. Pokud k praktikám, zpracovatelským postupům nebo pracím spojeným s obcházením dojde uvnitř Společenství, osvobození se může udělit dovozcům, kteří budou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením.

Osvobození se udělují rozhodnutím Komise po konzultaci s poradním výborem nebo rozhodnutím Rady o zavedení opatření a platí pro období a za podmínek uvedených v dotyčném rozhodnutí.

Pokud budou splněny podmínky uvedené v čl. 11 odst. 4, je možné rovněž udělit osvobození rovněž po ukončení šetření vedoucí k rozšíření opatření.

Pokud uplynul alespoň jeden rok od rozšíření opatření a v případě, že počet stran žádajících nebo potenciálně žádajících o osvobození je významný, může Komise rozhodnout o zahájení přezkumu rozšířených opatření. Každý takový přezkum je prováděn v souladu ustanoveními čl. 11 odst. 5 platnými pro přezkum podle čl. 11 odst. 3."

12. Článek 14 odst. 4 se nahrazuje tímto:

"4. V zájmu Společenství může Komise rozhodnutím přijatým po konzultaci s poradním výborem pozastavit na dobu devíti měsíců účinnost opatření přijatých podle tohoto nařízení. Pozastavení může být prodlouženo na další období, které nesmí překročit dobu jednoho roku, pokud o tom rozhodne Rada na návrh Komise. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Účinnost opatření smí být pozastavena pouze v případě, že se tržní podmínky dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení účinnosti opatření obnovila újma, a za předpokladu, že výrobnímu odvětví Společenství je dána příležitost vyjádřit se k tomu a že se k takovému vyjádření přihlédne. Účinnost opatření může být kdykoliv po konzultaci obnovena, pokud již netrvají důvody jejich pozastavení."

13. V článku 14 se vkládá nový odstavec, který zní:

"7. Aniž by byl dotčen odstavec 6, může Komise požádat členské státy v jednotlivých případech, aby poskytly informace nutné pro účinné sledování uplatňování opatření. V této souvislosti se použije čl. 6 odst. 3 a 4. Na všechny informace předané členskými státy v souladu s tímto článkem se vztahuje čl. 19 odst. 6."

14. Článek 15 odst. 2 se nahrazuje tímto:

"2. Výbor svolává předseda. Ten sdělí členským státům v co nejkratší době, nejpozději však deset pracovních dní před zasedáním, všechny potřebné informace."

15. Článek 19 odst. 6 se nahrazuje tímto:

"6. Informace získané na základě tohoto nařízení lze použít pouze k tomu účelu, ke kterému byly vyžádány. Tímto článkem není dotčeno použití informací, které byly získány v souvislosti s jedním šetřením, k zahájení dalších šetření v rámci stejného řízení ve vztahu k dotčenému výrobku."

Článek 2

Nařízení (ES) č. 2026/97 se mění takto:

1. Článek 13 odst. 1 se nahrazuje tímto:

"1. Pokud byla předběžně stanovena existence subvence a újmy, Komise může přijmout uspokojivé dobrovolné závazky, kterými se:

a) vláda země původu a/nebo vývozu zaváže zrušit nebo omezit subvenci nebo přijmout jiná opatření týkající se jejích účinků, nebo

b) vývozce zaváže, že změní ceny svých výrobků nebo přestane výrobky vyvážet na dané území tak dlouho, dokud jsou vývozům poskytovány napadnutelné subvence, takže Komise je po zvláštní konzultaci s poradním výborem přesvědčena, že poškozující účinek subvencí je odstraněn.

V takovém případě a po dobu platnosti takovýchto závazků se neuplatní prozatímní cla uložená Komisí v souladu s čl. 12 odst. 3 nebo konečná cla uložená Radou v souladu s čl. 15 odst. 1 na příslušné dovozy dotčeného výrobku vyrobeného společnostmi, které jsou uvedeny v rozhodnutí Komise o přijetí uvedených závazků a ve všech následných změnách takového rozhodnutí.

Zvýšení ceny výrobků podle těchto závazků nesmí být vyšší, než je nezbytné k vyrovnání částky napadnutelných subvencí, a musí být nižší než výše napadnutelných subvencí, pokud je toto zvýšení ceny dostatečné k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství."

2. Článek 13 odst. 9 se nahrazuje tímto:

"9. Jestliže některá strana poruší nebo odvolá závazky, nebo v případě, že Komise zruší přijetí závazku, je přijetí daného závazku po konzultacích zrušeno prostřednictvím rozhodnutí Komise nebo nařízení Komise a automaticky se uplatní prozatímní clo, které Komise uložila v souladu s článkem 12, nebo konečné clo, které uložila Rada v souladu s čl. 15 odst. 1, pokud dotčenému vývozci nebo zemi původu a/nebo vývozu byla, s výjimkou případu, kdy je závazek odvolán vývozcem nebo danou zemí, dána příležitost se ke věci vyjádřit.

Kterákoli zúčastněná strana nebo členský stát mohou předložit informace, které průkazně dokazují porušení závazku. Následné posouzení, zda k porušení závazku skutečně došlo nebo nikoli, musí být obvykle dokončeno do šesti měsíců, v žádném případě však ne později než za devět měsíců od podání řádně odůvodněné žádosti. Komise může při sledování závazků požádat o pomoc příslušné orgány členských států."

3. Článek 15 odst. 1 se nahrazuje tímto:

"1. Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existují napadnutelné subvence a jimi způsobená újma a v zájmu Společenství podle článku 31 je nutné zasáhnout, uloží Rada na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné vyrovnávací clo. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Pokud bylo uloženo prozatímní clo, musí být předložen návrh konečného opatření nejpozději jeden měsíc před tím, než takové clo pozbude platnosti. Žádná opatření se nepřijmou, pokud subvence skončí nebo se prokáže, že subvence již nepředstavují žádnou výhodu pro dotyčné vývozce. Výše vyrovnávacího cla nesmí být vyšší než výše napadnutelných subvencí, které byly zjištěny, a musí být nižší než celková výše napadnutelných subvencí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství."

4. Článek 19 odst. 3 se nahrazuje tímto:

"3. Pokud je uložené vyrovnávací clo nižší než výše zjištěných napadnutelných subvencí, může se zahájit prozatímní přezkum, pokud výrobní odvětví Společenství nebo jiná zúčastněná strana předloží (obvykle do dvou let vstupu opatření v platnost) dostatečné informace o tom, že po skončení období původního šetření a před nebo po zavedení opatření se vývozní ceny snížily nebo že opatření nevedla k žádnému nebo jen k nedostatečnému zvýšení cen při dalším prodeji nebo pozdějších prodejních cen ve Společenství. Pokud šetření stanoví, že obvinění byla pravdivá, je možné zvýšit vyrovnávací cla, aby se dosáhlo zvýšení cen nutného pro odstranění újmy; zvýšená úroveň cel však nesmí převýšit částku napadnutelných subvencí.

Prozatímní přezkum může být rovněž zahájen za podmínek uvedených výše z podnětu Komise nebo na žádost členského státu."

5. Článek 22 odst. 1 se nahrazuje tímto:

"1. Na přezkumy prováděné podle článků 18, 19 a 20 se použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách. Přezkumy podle článků 18 a 19 se provedou bez zbytečného odkladu a ukončí obvykle do dvanácti měsíců od zahájení. Přezkumy podle článků 18 a 19 jsou v každém případě ukončeny nejpozději do patnácti měsíců od data jejich zahájení. Přezkumy podle článku 20 jsou v každém případě ukončeny do devíti měsíců od data jejich zahájení. Pokud jsou přezkumy prováděné podle článku 18 zahájeny v době, kdy již probíhá přezkum podle článku 19 ve stejném řízení, přezkum podle článku 19 se ukončí ke stejnému datu, ke kterému se musí ukončit přezkum podle článku 18.

Komise předloží Radě návrh právního aktu nejpozději do jednoho měsíce před uplynutím uvedených lhůt.

Pokud není šetření ukončeno v uvedených lhůtách, opatření:

- přestávají být účinná v případě šetření podle článku 18,

- přestávají být účinná v případě paralelních šetření podle článků 18 a 19, pokud bylo zahájeno šetření podle článku 18 a zároveň pokračovalo šetření podle článku 19 ve stejném řízení, nebo pokud byla taková šetření zahájena zároveň, nebo

- zůstanou v platnosti nezměněná v případě šetření podle článků 19 a 20.

V Úředním věstníku Evropské unie se poté zveřejní oznámení o pozbytí účinnosti nebo zachování opatření podle tohoto odstavce."

6. Článek 23 odst. 1 se nahrazuje tímto:

"1. Vyrovnávací clo uložené na základě tohoto nařízení může být rozšířeno na dovoz obdobných výrobků, též mírně upravených, nebo na dovoz mírně upravených obdobných výrobků ze země, která je předmětem opatření, nebo částí těchto výrobků, jestliže dochází k obcházení platných opatření. Vyrovnávací cla, která nepřevyšují zbytkové vyrovnávací clo uložené v souladu s čl. 15 odst. 2 tohoto nařízení, mohou být rozšířena na dovozy od společností, které mají prospěch z individuálních cel v zemích, které jsou předmětem opatření, jestliže dochází k obcházení platných opatření. Obcházením se rozumí změna obchodních toků mezi třetími zeměmi a Společenstvím nebo mezi jednotlivými společnostmi v zemi, která je předmětem opatření, a Společenstvím, která vzniká na základě praktik, zpracovatelských postupů nebo prací, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, pokud zároveň existují důkazy o újmě a o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny a/nebo množství obdobných výrobků, a že subvence nadále zvýhodňují dovážené obdobné výrobky a/nebo jejich části.

Praktiky, zpracovatelské procesy nebo práce, na něž odkazuje odstavec 1, zahrnují mj. mírnou úpravu dotčeného výrobku tak, aby spadal pod celní předpisy, které nejsou obvykle předmětem opatření, a to za předpokladu, že úprava nezmění jeho základní vlastnosti; zasílání výrobku, který je předmětem opatření, prostřednictvím třetích zemí; případ, kdy vývozci nebo výrobci reorganizují své prodejní mechanismy a cesty v zemi, která je předmětem opatření, aby nakonec nechali své výrobky vyvézt do Společenství prostřednictvím výrobců, kteří profitují z individuální celní sazby, která je nižší než sazba platná pro jejich výrobky."

7. V článku 23 se odstavce 2 a 3 nahrazují tímto:

"2. Šetření podle tohoto článku se zahájí z podnětu Komise nebo na žádost členského státu nebo kterékoli zúčastněné strany, pokud žádost obsahuje dostatečné důkazy o činitelích uvedených v odstavci 1. Šetření se zahájí nařízením Komise přijatým po konzultaci s poradním výborem, ve kterém se dá současně pokyn celním orgánům, aby evidovaly dovoz podle čl. 24 odst. 5 nebo aby vyžadovaly složení jistoty. Šetření provádí Komise s případnou pomocí celních orgánů a musí být ukončeno ve lhůtě devíti měsíců. Jestliže definitivně zjištěné skutečnosti prokáží, že opatření musí být rozšířena, rozhodne o tom Rada na návrh Komise po konzultaci s poradním výborem. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Rozšíření nabude účinnosti ode dne, kdy byla stanovena povinnost vést celní evidenci podle čl. 24 odst. 5 nebo vyžadovat složení jistoty. Příslušná procesní ustanovení tohoto nařízení o zahájení a průběhu šetření se použijí podle tohoto článku.

3. Dovozy nepodléhají povinnosti celní evidence podle čl. 24 odst. 5 nebo opatřením, pokud jsou obchodovány společnostmi, pro které se uplatní osvobození. Řádně odůvodněné žádosti o osvobození se předkládají ve lhůtách stanovených nařízením Komise, kterým se zahajuje šetření. Pokud k praktikám, zpracovatelským procesům nebo pracím spojeným s obcházením dojde vně Společenství, osvobození se udělí výrobcům daného výrobku, kteří budou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením, a že se nepodílejí na praktikách obcházení ve smyslu čl. 23 odst. 1. Pokud k praktikám, zpracovatelským postupům nebo pracím spojeným s obcházením dojde uvnitř Společenství, osvobození se může udělit dovozcům, kteří budou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením.

Osvobození se udělují rozhodnutím Komise po konzultaci s poradním výborem nebo rozhodnutím Rady o zavedení opatření a platí pro období a za podmínek uvedených v dotyčném rozhodnutí.

Pokud budou splněny podmínky uvedené v článku 20, je možné rovněž udělit osvobození rovněž po ukončení šetření vedoucí k rozšíření opatření.

Pokud uplynul alespoň jeden rok od rozšíření opatření a v případě, že počet stran žádajících nebo potenciálně žádajících o osvobození je významný, může Komise rozhodnout o zahájení přezkumu rozšířených opatření. Každý takový přezkum je prováděn v souladu ustanoveními čl. 22 odst. 1 platnými pro přezkum podle článku 19."

8. Článek 24 odst. 4 se nahrazuje tímto:

"4. V zájmu Společenství může Komise rozhodnutím přijatým po konzultaci s poradním výborem pozastavit na dobu devíti měsíců účinnost opatření přijatých podle tohoto nařízení. Pozastavení může být prodlouženo na další období, které nesmí překročit dobu jednoho roku, pokud o tom rozhodne Rada na návrh Komise. Pokud Rada nerozhodne prostou většinou o odmítnutí návrhu ve lhůtě jednoho měsíce po jeho podání Komisí, je návrh Radou přijat. Účinnost opatření smí být pozastavena pouze v případě, že se tržní podmínky dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení účinnosti opatření obnovila újma, a za předpokladu, že výrobnímu odvětví Společenství je dána příležitost vyjádřit se k tomu a že se k takovému vyjádření přihlédne. Účinnost opatření může být kdykoliv po konzultaci obnovena, pokud již netrvají důvody jejich pozastavení."

9. V článku 24 se vkládá nový odstavec, který zní:

"7. Aniž by byl dotčen odstavec 6, může Komise požádat členské státy v jednotlivých případech, aby poskytly informace nutné pro účinné sledování uplatňování opatření. V této souvislosti se použije čl. 11 odst. 3 a 4. Na všechny informace předané členskými státy v souladu s tímto článkem se vztahuje čl. 29 odst. 6."

10. Článek 25 odst. 2 se nahrazuje tímto:

"2. Výbor svolává předseda. Ten sdělí členským státům v co nejkratší době, nejpozději však deset pracovních dní před zasedáním, všechny potřebné informace."

11. Článek 29 odst. 6 se nahrazuje tímto:

"6. Informace získané na základě tohoto nařízení lze použít pouze k tomu účelu, ke kterému byly vyžádány. Tímto ustanovením není dotčeno použití informací, které byly získány v souvislosti s jedním šetřením, k zahájení dalších šetření v rámci stejného řízení ve vztahu k dotčenému obdobnému výrobku."

Článek 3

Toto nařízení se použije na všechna šetření zahájená podle nařízení (ES) č. 384/96 a č. 2026/97 po vstupu tohoto nařízení v platnost, s výjimkou:

a) článku 1 odst. 3, 7, 10, 12 a 14 a čl. 2 odst. 3, 7, 8 a 10 tohoto nařízení, které se použijí rovněž na dosud probíhající šetření, a

b) článku 1 odst. 4 a 8 a čl. 2 odst. 5 tohoto nařízení, které se použijí pouze dva roky po vstupu tohoto nařízení v platnost na šetření zahájená podle čl. 11 odst. 3 a 4 a článku 12 nařízení (ES) č. 384/96 a článků 19 a 20 nařízení (ES) č. 2026/97.

Článek 4

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. března 2004.

Za Radu

předseda

D. Ahern

[1] Úř. věst. L 56, 6.3.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1972/2002 (Úř. věst. L 305, 7.11.2002, s. 1).

[2] Úř. věst. L 288, 21.10.1997, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1973/2002 (Úř. věst. L 305, 7.11.2002, s. 4).

--------------------------------------------------