(ES) č. 377/2004Nařízení Rady (ES) č. 377/2004 ze dne 19. února 2004 o vytvoření sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví

Publikováno: Úř. věst. L 64, 2.3.2004, s. 1-4 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 19. února 2004 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 5. ledna 2004 Nabývá účinnosti: 5. ledna 2004
Platnost předpisu: Zrušen předpisem (EU) 2019/1240 Pozbývá platnosti: 14. srpna 2019
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Nařízení Rady (ES) č. 377/2004

ze dne 19. února 2004

o vytvoření sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 odst. 3 písm. b) a článek 66 zmíněné smlouvy,

s ohledem na podnět Řecké republiky [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Plán ochrany vnějších hranic členských států Evropské unie dohodnutý Radou na jejím zasedání dne 13. června 2002 předpokládá vytvoření sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví vyslaných do třetích zemí.

(2) Evropská rada v závěrech ze zasedání konaného ve dnech 21. a 22. června 2002 v Seville vyzvala, aby do konce roku 2002 byla vytvořena síť styčných úředníků pro přistěhovalectví členských států.

(3) V závěrech přijatých na zasedání Rady konaném ve dnech 28. a 29. listopadu 2002 ohledně zlepšení sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví vzala v úvahu zprávu předsednictví uvádějící, že síť styčných úředníků ve většině zprávou sledovaných zemí již existuje, upozornila však na potřebu dalšího posílení této sítě.

(4) Evropská rada na zasedání konaném ve dnech 19. a 20. června 2003 v Soluni zdůraznila potřebu urychlit práci na přijetí vhodného právního nástroje, kterým by byla co nejdříve, nejpozději však do konce roku 2003, formálně založena síť styčných úředníků pro přistěhovalectví ve třetích zemích. Evropská rada též zdůraznila nutnost, aby síť styčných úředníků pro přistěhovalectví poskytovala informace o vypracování hodnotícího postupu ke sledování vztahů se třetími zeměmi, jež s Evropskou unií nespolupracují v boji proti nedovolenému přistěhovalectví.

(5) V návaznosti na zasedání Evropské rady v Soluni je nutné formalizovat existenci a fungování této sítě – na základě zkušeností získaných při provádění probíhajících projektů, včetně sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví v zemích západního Balkánu vedené Belgií – prostřednictvím právně závazného aktu stanovícího povinnost zavést formy spolupráce mezi styčnými úředníky pro přistěhovalectví členských států, cíle této spolupráce, funkce a kvalifikaci styčných úředníků a jejich odpovědnost vůči hostitelské zemi a vysílajícímu členskému státu.

(6) Je rovněž žádoucí formalizovat způsob, jakým se dotčené orgány Společenství navzájem informují o činnosti sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví, aby mohly přijímat nebo navrhovat opatření potřebná pro další zlepšení obecného řízení kontrol osob na vnějších hranicích členských států.

(7) S ohledem na rozhodnutí Rady 2003/170/SVV ze dne 27. února 2003 o společném používání styčných důstojníků vyslaných do zahraničí donucovacími orgány členských států [2].

(8) Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [3], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech A a E rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody [4].

(9) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců poté, co Rada přijala toto rozhodnutí, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(10) Spojené království se účastní tohoto nařízení v souladu s článkem 5 Protokolu ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie a v souladu s čl. 8 odst. 2 rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis [5].

(11) Irsko se účastní tohoto nařízení v souladu s článkem 5 Protokolu ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis [6].

(12) Účast Spojeného království a Irska na tomto nařízení v souladu s čl. 8 odst. 2 rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 a čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 se týká pravomoci Společenství k přijímání opatření k rozvoji schengenského acquis proti organizování nedovoleného přistěhovalectví, jichž se Spojené království a Irsko účastní.

(13) Toto nařízení je aktem navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejícím ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. Pro účely tohoto nařízení se "styčným úředníkem pro přistěhovalectví" rozumí zástupce členského státu vyslaný imigračním úřadem nebo jiným příslušným orgánem do zahraničí, aby navázal a udržoval styky s orgány hostitelské země s cílem přispět k předcházení nedovolenému přistěhovalectví a boji proti němu, navracení ilegálních přistěhovalců a řízení legální migrace osob.

2. Pro účely tohoto nařízení se za styčné úředníky pro přistěhovalectví považují také styční úředníci zabývající se otázkami přistěhovalectví v rámci svých úkolů.

3. Styční úředníci pro přistěhovalectví mohou být na přiměřenou dobu, kterou stanoví vysílající členský stát, vysláni do vnitrostátních konzulárních úřadů členských států ve třetích zemích nebo do příslušných orgánů jiných členských států, ale též do příslušných orgánů třetích zemí a mezinárodních organizací.

4. Tímto nařízením nejsou dotčeny úkoly styčných úředníků pro přistěhovalectví v rámci jejich povinností podle vnitrostátního práva, politik nebo postupů nebo podle zvláštních dohod uzavřených s hostitelskou zemí nebo mezinárodními organizacemi.

Článek 2

1. Každý členský stát zajistí, aby jeho styční úředníci pro přistěhovalectví navázali a udržovali přímé styky s příslušnými orgány v hostitelské zemi a příslušnými organizacemi v hostitelské zemi s cílem usnadnit a urychlit shromažďování a výměnu informací.

2. Styční úředníci pro přistěhovalectví shromažďují informace pro použití na operativní úrovni, na strategické úrovni nebo na obou úrovních. Tyto informace se týkají zejména

- přílivu ilegálních přistěhovalců pocházejících z hostitelské země nebo jí procházejících,

- tras ilegálních přistěhovalců mířících na území členských států,

- způsobu provedení, včetně použitých dopravních prostředků, účasti zprostředkovatelů atd.,

- existence a činnosti zločineckých organizací zabývajících se převaděčstvím,

- případů a událostí, které jsou nebo mohou být příčinou nového vývoje, pokud jde o přílivy ilegálních přistěhovalců,

- metod používaných pro padělání nebo pozměňování dokladů totožnosti a cestovních dokladů,

- způsobů a prostředků pomoci orgánům v hostitelských zemích při předcházení tomu, aby přílivy ilegálních přistěhovalců vznikaly na jejich území nebo těmito územími procházely,

- způsobů a prostředků usnadňování návratu a vracení ilegálních přistěhovalců do jejich zemí původu,

- právních předpisů a právní praxe vztahující se na výše uvedené záležitosti,

- informací předávaných prostřednictvím systému včasného varování.

3. Styční úředníci pro přistěhovalectví jsou rovněž oprávněni poskytovat pomoc při určování totožnosti státních příslušníků třetích zemí a usnadňování jejich návratu do země původu.

4. Členské státy zajistí, aby jejich styční úředníci pro přistěhovalectví plnili své úkoly v rámci svých povinností a v souladu s ustanoveními, včetně ustanovení na ochranu osobních údajů, obsaženými v jejich vnitrostátním právu a dohodách či ujednáních uzavřených s hostitelskými zeměmi nebo mezinárodními organizacemi.

Článek 3

1. Členské státy se systematicky a neprodleně vzájemně informují o případném vyslání styčných úředníků pro přistěhovalectví, včetně popisu jejich povinností a uvědomí též Radu a Komisi. Komise zašle souhrn těchto informací Radě a členským státům.

2. Každý členský stát rovněž informuje ostatní členské státy o svých záměrech vyslat styčné úředníky pro přistěhovalectví do třetích zemí tak, aby bylo ostatním členským státům umožněno vyjádřit zájem o uzavření dohody o spolupráci s dotyčným členským státem o takovém vyslání podle článku 5.

Článek 4

1. Členské státy zajistí, aby jejich styční úředníci pro přistěhovalectví vyslaní do stejných třetích zemí nebo regionů vytvořili mezi sebou místní nebo regionální sítě pro spolupráci. V rámci těchto sítí vykonávají styční úředníci pro přistěhovalectví zejména tyto činnosti:

- setkávají se pravidelně i v případě potřeby,

- vyměňují si informace a praktické zkušenosti,

- případně koordinují své postoje ohledně styků s dopravci,

- v případě potřeby navštěvují specializovaná společná školení,

- v případě potřeby organizují informační setkání a školení pro pracovníky diplomatického a konzulárního sboru misí členských států v hostitelské zemi,

- přijímají společné postupy, pokud jde o metody shromažďování a ohlašování strategicky důležitých informací, včetně analýz rizik, příslušným orgánům vysílajících členských států,

- přispívají do pololetních zpráv o společných činnostech vypracovaných podle čl. 6 odst. 1,

- v případě potřeby navazují pravidelné styky s obdobnými sítěmi v hostitelské zemi a v sousedních třetích zemích,

2. Zástupci Evropské komise mají právo účastnit se zasedání organizovaných v rámci sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví; vyžadují-li to však operativní důvody, mohou se zasedání konat i bez zástupce Evropské komise. V případě potřeby mohou být též přizvány jiné orgány.

3. Členský stát, který předsedá Radě Evropské unie, přebírá iniciativu k pořádání takových zasedání. Není-li předsedající členský stát v zemi nebo regionu zastoupen, přebírá iniciativu k pořádání zasedání členský stát zastupující předsednictví.

Článek 5

1. Členské státy mohou uzavřít dvoustrannou nebo vícestrannou dohodu o tom, že styční úředníci pro přistěhovalectví, kteří jsou členským státem vysláni do třetí země nebo mezinárodní organizace, budou též zastupovat zájmy jednoho nebo více dalších členských států.

2. Členské státy se mohou též dohodnout, že si styční úředníci pro přistěhovalectví mezi sebou některé úkoly rozdělí.

Článek 6

1. Na konci každého pololetí vypracuje členský stát, který předsedá Radě Evropské unie, nebo v případě, že tento členský stát není v zemi nebo regionu zastoupen, členský stát zastupující předsednictví pro Radu a Komisi zprávu o činnosti sítí styčných úředníků pro přistěhovalectví, v nichž je zastoupen, jakož i zprávu o situaci v hostitelské zemi ohledně nedovoleného přistěhovalectví.

2. Tyto zprávy jsou vypracovány podle vzoru a na formuláři vypracovaném Komisí.

3. Tyto zprávy představují hlavní způsob podávání informací pro přípravu hodnotící zprávy předkládané Radě, kterou na konci předsednického období vypracuje Komise, o současné situaci v každé třetí zemi, do které jsou styční úředníci členských států pro přistěhovalectví vysíláni.

4. Na základě výše uvedených zpráv zahrne Komise do svých každoročních zpráv konkrétní souhrn o vývoji společné politiky ohledně nedovoleného přistěhovalectví, převaděčství a obchodování s lidmi, vnějších hranic a navracení neoprávněně pobývajících osob. Při předkládání svého hodnocení Radě může Komise učinit návrhy nebo doporučení, jež shledá jako vhodné.

Článek 7

Tímto nařízením nejsou dotčena ustanovení o konzulární spolupráci na místní úrovni obsažená ve Společné konzulární instrukci o vízech pro diplomatické mise a konzulární úřady [7].

Článek 8

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 5. ledna 2004.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne 19. února 2004.

Za Radu

předseda

M. McDowell

[1] Úř. věst. C 140, 14.6.2003, s. 12.

[2] Úř. věst. L 67, 12.3.2003, s. 27.

[3] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[4] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

[5] Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.

[6] Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.

[7] Úř. věst. C 313, 16.12.2002, s. 1.

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU