2003/110/ESSměrnice Rady 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou

Směrnice Rady 2003/110/ES

ze dne 25. listopadu 2003

o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 odst. 3 písm. b) uvedené smlouvy,

s ohledem na podnět Spolkové republiky Německo,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Vzájemná pomoc při vyhoštění bere v úvahu společný cíl ukončit nezákonný pobyt státních příslušníků třetích zemí, na které se vztahuje příkaz k vyhoštění. Pravidla závazná pro všechny členské státy dále přispívají k právní jistotě a jednotnosti postupů.

(2) Vyhoštění leteckou cestou nabývá stále větší důležitosti při ukončení pobytu státních příslušníků třetích zemí. Přes úsilí členských států používat přednostně přímé lety může být z ekonomického hlediska nebo z nedostatku přímých letů nutné používat leteckých spojení přes tranzitní letiště jiných členských států.

(3) Doporučení Rady ze dne 22. prosince 1995 o dohodnutém jednání a spolupráci při provádění vyhošťovacích opatření [1] a rozhodnutí výkonného výboru ze dne 21. dubna 1998 o spolupráci mezi smluvními stranami při vyhoštění státních příslušníků třetích zemí leteckou cestou (SCH/Com-ex (98) 10) [2] se již zabývají potřebou spolupráce mezi členskými státy při vyhoštění státních příslušníků třetích zemí leteckou cestou.

(4) Svrchovanost členských států, zejména pokud jde o použití přímé síly proti státním příslušníkům třetích zemí odporujícím vyhoštění, zůstává nedotčena.

(5) Úmluva ze dne 14. září 1963 o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla (Tokijská úmluva), zejména s ohledem na pravomoci odpovědného pilota na palubě letadla a otázky odpovědnosti, by neměla být dotčena.

(6) S ohledem na návod leteckým společnostem, jak mají provádět nedoprovázené a doprovázené vyhoštění, se činí odkaz na přílohu 9 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví ze dne 7. prosince 1944.

(7) Členské státy by měly provádět tuto směrnici s ohledem na lidská práva a základní svobody, zejména na Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 pozměněnou Newyorským protokolem ze dne 31. ledna 1967 a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. V souladu s platnými mezinárodními závazky by neměl být tranzit leteckou cestou ani vyžadován ani poskytován, pokud ve třetí zemi určení nebo tranzitu hrozí státnímu příslušníku třetí země nelidské nebo ponižující zacházení, mučení nebo trest smrti nebo pokud by byl dotyčný státní příslušník v ohrožení života nebo by byla ohrožena jeho svoboda z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politického přesvědčení.

(8) Opatření nezbytná pro provádění této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi [3].

(9) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná. Vzhledem k tomu, že tato směrnice navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, a tedy se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo již nesplňují podmínky krátkodobého pobytu platné na území členského státu podle ustanovení schengenského acquis, v souladu s článkem 5 výše uvedeného protokolu, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců poté, co Rada přijala tuto směrnici, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(10) Pokud jde o Islandskou republiku a Norské království, rozvíjí tato směrnice ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené dne 18. května 1999 Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [4] pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují, nebo již nesplňují podmínky krátkodobého pobytu platné na území členského státu na základě ustanovení schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu C rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody [5].

(11) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, se tyto členské státy neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně, s výhradou článku 4 uvedeného protokolu, není závazná ani použitelná.

(12) Tato směrnice je aktem navazujícím na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejícím ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účelem této směrnice je stanovit opatření o pomoci mezi příslušnými orgány na tranzitních letištích členských států s ohledem na nedoprovázené a doprovázené vyhoštění leteckou cestou.

Článek 2

Pro účely této směrnice se rozumí:

a) "státním příslušníkem třetí země" každá osoba, která není státním příslušníkem členského státu Evropské unie, Islandské republiky nebo Norského království;

b) "dožadujícím členským státem" členský stát, který vykonává příkaz k vyhoštění v případě státního příslušníka třetí země a žádá o tranzit přes tranzitní letiště jiného členského státu;

c) "dožádaným členským státem" nebo "tranzitním členským státem" členský stát, přes jehož tranzitní letiště se má tranzit uskutečnit;

d) "doprovodem" všechny osoby z dožadujícího členského státu pověřené doprovodem státního příslušníka třetí země, včetně osob pověřených lékařskou péčí a tlumočníků;

e) "tranzitem leteckou cestou" průchod státního příslušníka třetí země, případně doprovodu, prostorem letiště dožádaného členského státu pro účely vyhoštění leteckou cestou.

Článek 3

1. Členský stát hodlající vrátit státního příslušníka třetí země leteckou cestou zjistí, je-li možné použít přímého letu do země určení.

2. Nemůže-li členský stát hodlající vyhostit státního příslušníka třetí země leteckou cestou z přiměřených praktických důvodů použít do země určení přímý let, může požádat jiný členský stát o tranzit leteckou cestou. Žádost o tranzit leteckou cestou se v zásadě nepodává, vyžaduje-li vyhoštění změnu letiště na území dožádaného členského státu.

3. Aniž jsou dotčeny povinnosti podle článku 8, může dožádaný členský stát tranzit odmítnout, jestliže:

a) je státní příslušník třetí země podle vnitrostátních právních předpisů v dožadovaném státě obviněn z trestných činů nebo je hledán z důvodu výkonu trestu;

b) tranzit jinými státy nebo přijetí zemí určení nejsou proveditelné;

c) vyhoštění vyžaduje změnu letiště na území dožádaného členského státu;

d) požadovaná pomoc není v určitém okamžiku z praktických důvodů možná, nebo

e) státní příslušník třetí země představuje hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy dožádaného státu.

4. V případě uvedeném v odst. 3 písm. d) uvědomí dožádaný členský stát co nejrychleji dožadující členský stát o nejbližším možném datu k původně požadovanému datu, kdy může být poskytnuta pomoc při tranzitu leteckou cestou, pokud jsou splněny ostatní podmínky.

5. Povolení tranzitu leteckou cestou, které již bylo vydáno, může být dožádaným členským státem zrušeno, jsou-li dodatečně zjištěny skutečnosti podle odstavce 3 opravňující k odmítnutí tranzitu.

6. Dožádaný členský stát uvědomí neprodleně dožadující členský stát o odmítnutí nebo odvolání povolení tranzitu leteckou cestou podle odstavce 3 nebo 5 nebo o jakémkoli jiném důvodu, proč tranzit není možný, a poskytne vysvětlení svých důvodů.

Článek 4

1. Žádost o doprovázený nebo nedoprovázený tranzit leteckou cestou a s tím spojená pomocná opatření podle čl. 5 odst. 1 podává dožadující členský stát písemně. Tato žádost musí být dožádanému členskému státu předána co nejdříve, v žádném případě však ne později než dva dny před tranzitem. Tato lhůta může být zkrácena ve zvláště naléhavých a řádně odůvodněných případech.

2. Dožádaný členský stát uvědomí dožadující stát o svém rozhodnutí do dvou dnů. Tuto lhůtu lze v řádně odůvodněných případech prodloužit maximálně o 48 hodin. Bez povolení dožádaného státu nesmí být tranzit leteckou cestou zahájen.

Pokud dožádaný členský stát neodpoví ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci, může být tranzit zahájen na základě oznámení dožadujícího členského státu.

Na základě dvoustranných nebo vícestranných dohod či ujednání mohou členské státy stanovit, že tranzitní operace mohou být zahájeny oznámením učiněným dožadujícím členským státem.

Členské státy uvědomí Komisi o dohodách či ujednáních zmíněných ve třetím pododstavci. Komise Radu pravidelně informuje o těchto dohodách a ujednáních.

3. Pro účely vyřizování žádosti podle odstavce 1 se dožádanému členskému státu předají informace na formuláři žádosti o povolení pro tranzit leteckou cestou stanovené v příloze.

Potřebná opatření pro aktualizaci a úpravu žádosti o tranzit, jak je uvedeno v příloze, jakož i způsoby předání, budou přijaty postupem podle čl. 9 odst. 2.

4. U každé žádosti o tranzit uvede dožadující členský stát pro potřeby dožádaného státu všechny údaje stanovené v příloze.

5. Každý členský stát stanoví ústřední orgán, kterému se posílají žádosti podle odstavce 1.

Ústřední orgány stanoví kontaktní místa pro všechna dotčená tranzitní letiště, která lze kontaktovat během tranzitních operací.

Článek 5

1. Dožadující členský stát přijme veškerá vhodná opatření, aby tranzitní operace proběhla v co nejkratším čase.

Maximální délka trvání tranzitní operace je 24 hodin.

2. Po vzájemných konzultacích s dožadujícím členským státem poskytne dožádaný členský stát v rámci dostupných prostředků a v souladu s odpovídajícími mezinárodními pravidly potřebnou pomoc od okamžiku přistání a otevření dveří letadla do okamžiku skutečného odletu státního příslušníka třetí země. Vzájemné konzultace se však nevyžadují v případech uvedených v písmenu b).

V úvahu přicházejí zejména tato podpůrná opatření:

a) vyzvednutí státního příslušníka třetí země u letadla a jeho doprovod po tranzitním letišti, zejména k navazujícímu letu;

b) poskytnutí naléhavé lékařské péče státnímu příslušníku třetí země a případně jeho doprovodu;

c) poskytnutí stravy státnímu příslušníku třetí země a případně jeho doprovodu;

d) přijetí, uložení a předání cestovních dokladů, zejména v případě nedoprovázeného vyhoštění;

e) v případě nedoprovázeného vyhoštění informování dožadujícího členského státu o místě a době odletu státního příslušníka třetí země z území dotyčného členského státu;

f) informování dožadujícího členského státu, o závažných událostech, ke kterým došlo v průběhu tranzitu státního příslušníka třetí země.

3. V souladu se svými vnitrostátními právními předpisy může dožádaný stát:

a) umístit a ubytovat státní příslušníky třetí země v bezpečném zařízení;

b) použít zákonných prostředků k zabránění nebo ukončení jakéhokoliv pokusu státního příslušníka třetí země odporovat tranzitu.

4. Aniž je dotčen čl. 6 odst. 1, může dožádaný členský stát v případech, kdy přes pomoc poskytnutou v souladu s odstavci 1 a 2 nelze tranzitní operaci zajistit, na požádání dožadujícího členského státu a po dohodě s ním učinit všechna potřebná opatření k pokračování tranzitní operace.

V takových případech může být lhůta uvedená v odstavci 1 prodloužena, nejdéle však o 48 hodin.

5. Příslušné orgány dožádaného členského státu, které jsou příslušné pro přijatá opatření, rozhodují o povaze a rozsahu pomoci poskytnuté podle odstavců 2, 3 a 4.

6. Náklady na služby poskytnuté podle odst. 2 písm. b) a c) nese dožadující členský stát.

Dožadující stát rovněž nese skutečné a vyčíslitelné ostatní náklady.

Členské státy poskytnou náležité informace o kritériích vyčíslování nákladů uvedených ve druhém pododstavci.

Článek 6

1. Dožadující členský stát se zavazuje, že neprodleně přijme zpět státního příslušníka třetí země, jestliže:

a) bylo povolení tranzitu leteckou cestou odmítnuto nebo odvoláno podle čl. 3 odst. 3 nebo 5;

b) státní příslušník třetí země vstoupil během tranzitu na území dožadujícího členského státu bez povolení;

c) vyhoštění státního příslušníka třetí země do jiné tranzitní země nebo do země určení nebo nástup na navazující let byly neúspěšné, nebo

d) tranzit leteckou cestou není možný z jiného důvodu.

2. Dožádaný členský stát poskytne pomoc při zpětném převzetí státního příslušníka třetí země do dožadujícího členského státu v případech uvedených v odstavci 1. Náklady vzniklé při návratu státního příslušníka třetí země nese dožadující členský stát.

Článek 7

1. Při provádění tranzitní operace jsou pravomoci doprovodu omezeny na sebeobranu. Kromě toho, nejsou-li přítomni příslušníci donucovacího orgánu tranzitního členského státu nebo osoby napomáhající příslušníkům donucovacího orgánu, může doprovod použít přiměřenou a úměrnou akci jako odpověď na okamžité a vážné nebezpečí útěku státního příslušníka třetí země, poranění jeho samotného nebo třetí osoby nebo vzniku škody na majetku.

Za všech okolností musí doprovod dodržovat právní předpisy dožádaného členského státu.

2. Při tranzitu leteckou cestou nesmí být doprovod ozbrojen a musí mít civilní oděv. Na požádání dožádaného členského státu předloží nezbytné doklady ke zjištění totožnosti, včetně povolení tranzitu vystaveného tranzitním členským státem, případně oznámení uvedeného v čl. 4 odst. 2

Článek 8

Touto směrnicí nejsou dotčeny povinnosti vyplývající z Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 pozměněné Newyorským protokolem ze dne 31. ledna 1967, z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách a z mezinárodních smluv o vydávání osob.

Článek 9

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je jeden měsíc.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 10

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 6. prosince 2005. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 11

Zrušuje se rozhodnutí výkonného výboru ze dne 21. dubna 1998 o spolupráci mezi smluvními stranami při vyhoštění státních příslušníků třetích zemí leteckou cestou (SCH/Com-ex (98) 10).

Článek 12

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 13

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne 25. listopadu 2003.

Za Radu

předseda

G. Tremonti

[1] Úř. věst. C 5, 10.1.1996, s. 3.

[2] Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 193.

[3] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[4] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[5] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------