2003/48/SVVRozhodnutí Rady 2003/48/SVV ze dne 19. prosince 2002 o uplatnění zvláštních opatření v oblasti policejní a soudní spolupráce v boji proti terorismu v souladu s článkem 4 společného postoje 2001/931/SZBP

Rozhodnutí Rady 2003/48/SVV

ze dne 19. prosince 2002

o uplatnění zvláštních opatření v oblasti policejní a soudní spolupráce v boji proti terorismu v souladu s článkem 4 společného postoje 2001/931/SZBP

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na články 30, 31 a čl. 34 odst. 2 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na podnět Španělského království [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Evropská rada na svém mimořádném zasedání dne 21. září 2001 prohlásila, že terorismus je reálnou výzvou pro svět a Evropu a že boj proti terorismu bude prioritním cílem Evropské unie.

(2) Dne 28. září 2001 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1373 (2001), která stanoví rozsáhlé strategie pro boj proti terorismu, a zejména proti financování terorismu.

(3) Dne 8. října 2001 potvrdila Rada Evropské unie odhodlání Evropské unie a jejích členských států plně a koordinovaně se účastnit celosvětové koalice proti terorismu pod záštitou Organizace spojených národů.

(4) Dne 19. října 2001 Evropská rada prohlásila, že je rozhodnuta bojovat proti terorismu v každé formě na celém světě a že bude pokračovat v posilování koalice mezinárodního společenství za účelem boje proti terorismu v každé podobě, například zvýšenou spoluprací mezi operačními službami pověřenými bojem proti terorismu: Europolem, Eurojustem, zpravodajskými službami, policejními složkami a soudními orgány.

(5) Článek 4 společného postoje Rady 2001/931/SZBP ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu [3] stanoví, že členské státy si vzájemně v co nejširší míře pomáhají prostřednictvím policejní a justiční spolupráce v trestních věcech v rámci hlavy VI Smlouvy o Evropské unii při předcházení teroristickým činům a boji proti nim. Taková pomoc je založena na plném využití stávajících pravomocích členských států v souladu s akty Evropské unie a jinými mezinárodními dohodami, ujednáními a smlouvami, které jsou pro členské státy závazné. Pomoc má být poskytována v souladu s vnitrostátními právními předpisy členských států, zejména předpisy týkajícími se důvěrnosti trestního vyšetřování.

(6) Společný postoj 2001/931/SZBP a doplňující opatření navrhovaná v tomto rozhodnutí se týkají osob, skupin a subjektů vyjmenovaných v pravidelně aktualizované příloze uvedeného společného postoje.

(7) Ačkoliv společný postoj 2001/931/SZBP stanoví určité záruky k zajištění toho, že osoby, skupiny a subjekty jsou uvedeny v příloze pouze v případě existují-li k tomu dostatečné důvody, však vyvodí nezbytné důsledky z jakéhokoli opačného pravomocného rozhodnutí a vykonatelného předběžného opatření soudu členského státu.

(8) Toto rozhodnutí ctí základní práva a dodržuje zásady uznané článkem 6 Smlouvy o Evropské unii. Žádnou část tohoto rozhodnutí nelze vykládat jako povolení porušení právní ochrany poskytované podle vnitrostátního práva osobám, skupinám a subjektům vyjmenovaným v příloze společného postoje 2001/931/SZBP,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

a) "vyjmenovanými osobami, skupinami nebo subjekty" osoby, skupiny nebo subjekty vyjmenované v příloze společného postoje 2001/931/SZBP;

b) "teroristickými trestnými činy" trestné činy uvedené v článcích 1 až 3 rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu [4];

c) "úmluvou o Europolu" Úmluva ze dne 26. července 1995 o zřízení Evropského policejního úřadu [5];

d) "rozhodnutím o Eurojustu" rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti [6];

e) "společnými vyšetřovacími týmy" týmy ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech [7].

Článek 2

1. Každý členský stát určí specializovanou službu v rámci svých policejních složek, která bude mít v souladu s vnitrostátním právem přístup ke všem důležitým údajům týkajícím se vyšetřování prováděného jeho orgány činnými v trestním řízení ve věcech teroristických trestných činů, na nichž se podílejí vyjmenované osoby, skupiny nebo subjekty, a plynoucím z něj a bude tyto údaje shromažďovat.

2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k tomu, aby zajistil, že alespoň následující údaje shromážděné specializovanou službou budou sděleny Europolu prostřednictvím národní jednotky tohoto členského státu v souladu s vnitrostátním právem a v míře, v níž je to povoleno úmluvou o Europolu, za účelem jejich zpracování na základě článku 10 uvedené úmluvy, a zejména jeho odstavce 6:

a) údaje umožňující identifikaci osoby, skupiny nebo subjektu,

b) vyšetřovaná jednání a jejich zvláštní okolnosti,

c) souvislosti s jinými případy teroristických trestných činů,

d) využívání komunikačních technologií,

e) ohrožení plynoucí z držení zbraní hromadného ničení.

Článek 3

1. Každý členský stát určí národního zpravodaje Eurojustu pro věci terorismu podle článku 12 rozhodnutí o Eurojustu nebo soudní nebo jiný příslušný orgán nebo, pokud tak stanoví právní řád, více orgánů a v souladu s vnitrostátním právem zajistí, že tento zpravodaj nebo soudní nebo jiný příslušný orgán má přístup k veškerým důležitým údajům týkajícím se trestního řízení v působnosti jeho soudních orgánů týkajícího se teroristických trestných činů, na nichž se podílejí vyjmenované osoby, skupiny nebo subjekty, a plynoucím z něj a může je zajišťovat.

2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k tomu, aby zajistil, že alespoň následující údaje shromážděné národním zpravodajem nebo soudním nebo jiným příslušným orgánem budou sděleny Eurojustu v souladu s vnitrostátním právem a v míře, v níž to povoluje rozhodnutí o Eurojustu, aby mohl Eurojust plnit své úkoly:

a) údaje umožňující identifikaci osoby, skupiny nebo subjektu,

b) vyšetřovaná nebo stíhaná jednání a jejich zvláštní okolnosti,

c) souvislosti s jinými případy teroristických trestných činů,

d) žádosti o vzájemnou právní pomoc, včetně žádostí o provedení důkazů podaných jinému členskému státu nebo podaných jiným členským státem, a jejich výsledky.

Článek 4

Členské státy v případě potřeby přijmou nezbytná opatření ke zřízení společných vyšetřovacích týmů za účelem provádění trestního vyšetřování teroristických trestných činů, na nichž se podílí některá z vyjmenovaných osob, skupin nebo subjektů.

Článek 5

Členské státy zajistí, aby veškeré významné údaje, které sdělí Europolu a Eurojustu na základě článků 2 a 3 a které se týkají vyjmenovaných osob, skupin nebo subjektů nebo trestných činů, o nichž se předpokládá, že byly spáchány nebo se připravují, mohly být vyměňovány mezi Europolem a Eurojustem v míře, v níž to stanoví dohoda o spolupráci, která bude mezi těmito dvěma subjekty podepsána, v souladu s úmluvou o Europolu a rozhodnutím o Eurojustu.

Článek 6

Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, že žádosti z jiných členských států o vzájemnou právní pomoc a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v souvislosti s teroristickými trestnými činy, na nichž se podílejí vyjmenované osoby, skupiny nebo subjekty, budou vyřizovány jako naléhavé a přednostně.

Článek 7

Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby významné údaje obsažené v písemnosti, souboru údajů, předmětu nebo jiném důkazním prostředku, zadržené nebo zabavené v průběhu vyšetřování nebo trestního řízení vedeného v souvislosti s teroristickými trestnými činy proti vyjmenovaným osobám, skupinám nebo subjektům, mohly být neprodleně přístupné nebo k dispozici orgánům jiného zúčastněného členského státu v souladu s vnitrostátním právem a souvisejícími mezinárodními právními akty, pokud je proti vyjmenovaným osobám, skupinám nebo subjektům vedeno nebo by mohlo být zahájeno vyšetřování v souvislosti s teroristickými trestnými činy.

Článek 8

Toto rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku.

V Bruselu dne 19. prosince 2002.

Za Radu

předsedkyně

L. Espersen

[1] Úř. věst. C 126, 28.5.2002, s. 22.

[2] Stanovisko ze dne 24. září 2002 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

[3] Úř. věst. L 344, 28.12.2001, s. 93.

[4] Úř. věst. L 164, 22.6.2002, s. 3.

[5] Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 2.

[6] Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.

[7] Úř. věst. L 162, 20.6.2002, s. 1.

--------------------------------------------------