1999/234/ES1999/234/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 17. března března 1999 o brazilském neautomatickém systému dovozních oprávnění a jeho fungování podle ustanovení nařízení Rady (ES) č. č. 3286/94 (oznámeno pod číslem K (1999) 607)

Publikováno: Úř. věst. L 86, 30.3.1999, s. 22-25 Druh předpisu: Rozhodnutí
Přijato: 17. března 1999 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 17. března 1999 Nabývá účinnosti: 17. března 1999
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Rozhodnutí Komise

ze dne 17. března 1999

o brazilském neautomatickém systému dovozních oprávnění a jeho fungování podle ustanovení nařízení Rady (ES) č. 3286/94

(oznámeno pod číslem K(1999) 607)

(1999/234/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 3286/94 ze dne 22. prosince 1994, kterým se stanoví postupy Společenství v oblasti společné obchodní politiky za účelem zajištění výkonu práv Společenství podle mezinárodních obchodních pravidel, zejména těch, která byla zřízena pod záštitou Světové obchodní organizace (WTO) [1], ve znění nařízení (ES) č. 356/95 [2], a zejména na články 13 a 14 uvedeného nařízení,

po konzultaci s Poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

A. POSTUP

(1) dne 12. ledna 1998 Komise obdržela stížnost podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 3286/94 (dále jen "nařízení"). Stížnost podala federace Febeltex (Fédération belge du textile – Belgická textilní federace);

(2) stěžovatel tvrdil, že brazilský neautomatický systém dovozních oprávnění, a zejména jeho uplatňování zavedením povinných platebních podmínek a povinných minimálních cen, je v rozporu s několika ustanoveními Dohody o založení Světové obchodní organizace (dále jen "Dohoda o WTO") a jejími přílohami. Na tomto základě navrhovatel žádá Komisi, aby přijala nezbytná opatření, která by přinutila Brazílii tato opatření zrušit;

(3) stížnost obsahovala dostatečně jasné důkazy, které opravňovaly Společenství k zahájení šetření podle článku 8 nařízení. Tento postup byl tudíž dne 27. února 1998 zahájen [3];

(4) po zahájení šetření Komise provedla hloubkové právní a faktické šetření brazilského systému dovozních oprávnění, jak je uplatňován na textilní výrobky. Na základě výsledků tohoto šetření Komise dospěla k níže uvedeným závěrům;

B. ZJIŠTĚNÍ EXISTENCE PŘEKÁŽEK OBCHODU

(5) šetřením bylo zjištěno, že brazilský systém je systém licencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 Dohody o WTO o postupech udělování dovozních oprávnění, a měl by tedy odpovídat pravidlům stanoveným touto dohodou i dohodou GATT z roku 1994;

(6) příslušná brazilská legislativa týkající se neautomatického systému dovozních oprávnění sestává z:

- Decreto 660, ze dne 25. prosince 1992 (kterým se zřizuje Sistema Integrado de Comércio Exterior, Siscomex),

- Portaria Interministerial 291 (Ministerstvo financí/Ministerstvo průmyslu a obchodu), ze dne 12. prosince 1996 (týkající se zpracování dovozních operací prostřednictvím Siscomexu),

- Portaria Secex 21, ze dne 12. prosince 1996 (týkající se provádění dovozních operací prostřednictvím Siscomexu, včetně cenové kontroly) a

- Comunicados Decex, v němž je uveden seznam zboží, na které se vztahuje neautomatický systém dovozních oprávnění, konsolidovaný Comunicado Decex 37 ze dne 17. prosince 1997.

Nicméně brazilský systém je velmi flexibilní: do seznamu výrobků, na které se vztahuje neautomatický systém dovozních oprávnění, lze zařadit nové výrobky prostým rozhodnutím Ministerstva průmyslu, obchodu a turizmu;

(7) brazilský systém oprávnění je provozován prostřednictvím počítačového systému zvaného Siscomex. Udělení dovozních oprávnění na dovozy textilních výrobků pocházejících ze Společenství je přímo spojené se souborem povinných minimálních cen a povinných platebních podmínek. Nejsou-li údaje na dovozním prohlášení v souladu s údaji, které brazilské úřady schválily a zahrnuly do Siscomexu, žádosti o dovozní oprávnění nejsou zpracovány a dovozce je vyzván, aby se spojil s místní agenturou oddělení zahraničního obchodu ministerstva průmyslu, obchodu a turizmu (Decex);

(8) brazilská legislativa zavádějící tento systém neobsahuje žádné zmínky o tom, k provedení kterého opatření tento systém slouží. Služby Komise zjistily existenci interních administrativních pravidel nebo hlavních směrů týkajících se povinných platebních podmínek a minimálních dovozních cen, které se používají ve správě brazilského systému dovozních licencí. Tato pravidla nejsou zveřejněna. Tudíž se s nimi vlády a obchodníci nemohou seznámit. Dále není možné podat proti těmto neoficiálním nařízením žádné opravné prostředky;

(9) jestliže Siscomex nezpracuje žádost o dovozní oprávnění, která neodpovídá platebním podmínkám a minimálním cenám, tato žádost dovozce se nestane předmětem formálního rozhodnutí. Zůstává na dobu neurčitou nerozhodnuta;

(10) zdá se, že brazilský systém neslouží k provádění žádného opatření srovnatelného s opatřeními GATT, neboť jeho jedinou funkcí je uplatnění a správa dovozních režimů jako nástroje obchodní politiky za účelem omezení toků dovozu textilních výrobků do Brazílie. Průzkum rovněž odhalil, že tento systém umožňuje brazilským úřadům rozhodovat podle volného uvážení a svévolně na základě neoficiálních a nezveřejněných důvodů neudělit dovozníoprávnění. Zavedením povinných platebních podmínek a minimálních cen jako podmínek pro vydání licencí Brazílie výrazně omezila dovoz některých textilních výrobků pocházejících ze Společenství a odradila velké množství možných klientů výrobců ze Společenství;

(11) Brazílie dosud neoznámila část příslušné legislativy (Comunicado Decex 37, ze dne 17. prosince 1997); zbývající část byla oznámena se zpožděním delším než rok teprve po zahájení tohoto průzkumu Komisí na základě nařízení a v tomto oznámení byly některé důležité informace vynechány (například: seznam výrobků, na které se vztahují postupy udělování oprávnění.

(12) za těchto okolností se Komise domnívá, že tvrzení stěžovatele jsou opodstatněná a že brazilské postupy tvoří překážku obchodu ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení, neboť jsou v rozporu s následujícími ustanoveními:

- čl. X odst. 1 a čl. XI odst. 1 GATT,

- čl. 1 odst. 3, čl. 3 odst. 2, čl. 3 odst. 5 písm. f) a článek 5 Dohody o WTO o postupech udělování dovozních oprávnění;

(13) Komise se nicméně domnívá, že odkaz na výše uvedený právní základ nevylučuje možnost odvolání se na kterékoliv jiné příslušné ustanovení Dohody o WTO a dohod k ní připojených, které lze použít v řízeních před WTO.

C. ZJIŠTĚNÍ NEPŘÍZNIVÝCH ÚČINKŮ NA OBCHOD

(14) šetření Komise zdůraznilo ohromný potenciál brazilského trhu s vysoce konkurenceschopnými výrobky vyváženými vývozci ze Společenství. V tomto ohledu hlavní zjištění o nepříznivých účincích na obchod způsobených napadenými praktikami naznačují, že brazilský neautomatický systém dovozních oprávnění představuje výrazné omezení přístupu několika textilních výrobků Společenství na brazilský trh;

(15) šetření zahrnovala výrobky obsažené v kapitolách 50 až 63 kombinované nomenklatury a objevila, že účinky brazilského systému se liší od jednoho sektoru výrobků k druhému. Obecně lze říci, že bez ohledu na velký potenciál brazilského trhu nezaznamenal vývoz textilních výrobků ze Společenství do Brazílie v letech 1996 a 1997 výraznější zvýšení, zvláště ve srovnání s vývozem na podobné jihoamerické trhy;

(16) zavedení neautomatického systému dovozních oprávnění a způsob jeho uplatňování prostřednictvím povinných platebních podmínek a minimálních cen způsobil již v roce 1997 (a v některých případech i v roce 1996) snížení vývozu některých textilních výrobků, jako jsou matracové potahy (kódy KN: 55162310; 52104900), popruhy (kód KN: 58063210), přehozy na postel (a podobné výrobky) (kódy KN: 63023290), pletené syntetické tkaniny na záclony (kód KN: 60024311), technické tkaniny pro běžné nošení (např. lyocell, elastan) (kód KN: 55161300) z Evropské unie do Brazílie;

(17) napadené brazilské postupy způsobily vývozcům určitých druhů textilních výrobků ze Společenství na brazilském trhu významnou ztrátu konkurenceschopnosti. Takováto ztráta konkurenceschopnosti byla drastická zejména v oblastech, jako jsou potahy matrací, záclonoviny nebo popruhy, které podléhají minimálním dovozním cenám;

(18) zavedení napadených opatření vedlo v mnoha případech k výrazné ztrátě počtu a důležitosti brazilských klientů a počtu a důležitosti přijatých nebo potvrzených objednávek;

(19) požadavek minimálních cen rovněž vedl k výraznému snížení rozsahu výrobků, které lze do Brazílie vyvážet. Jinými slovy výrobky, jejichž vývozní cena je ve srovnání s požadovanou povinnou minimální cenou příliš nízká, nelze vyvážet, protože by za vyšší cenu nebyly konkurenceschopné. Tato skutečnost často hraje roli ve vztahu k výrobkům s nízkou cenou, pro které je hospodářská soutěž v místních podmínkách silnější. Z toho plyne, že brazilský dovozce sáhne k brazilskému výrobku, který, kdyby nebylo povinných minimálních cen, by byl dražší než srovnatelný textilní výrobek ze Společenství;

(20) dalším nepříznivým účinkem na obchod, který se dotýká výrobců/vývozců textilních výrobků ze Společenství, je nutnost změnit technickou specifikaci nebo složení výrobku. Tuto změnu si vyžádala potřeba dodržet požadované minimální ceny. Změny technických vlastností výrobku jsou v některých případech jediným způsobem, jak získat výrobky, jejichž cena splňuje požadovanou minimální cenu a které jsou stále ekonomicky životaschopné. V tomto ohledu byly službám Komise poskytnuty příklady, kdy v případě potahů matrací musela být změněna procenta bavlny, umělého hedvábí, polyesteru atd. ve výrobku, např. použitím nové suroviny (jako umělé hedvábí), což má za následek odlišnou hmotnost na jeden čtvereční metr (jako polypropylen);

(21) použití brazilského neautomatického systému dovozních licencí jako nástroje obchodní politiky ke kontrole obchodních toků mělo v některých textilních odvětvích za následek úplnou změnu tržních podmínek, což v některých případech vedlo téměř k uzavření brazilského trhu vůči vývozcům textilních výrobků ze Společenství. Například minimální dovozní cena 20 USD/kg, stanovená brazilskými úřady na dovoz žakárových potahů matrací s KN kódem 55162310, je více než dvojnásobně vyšší oproti normální prodejní ceně tohoto výrobku (tj. 8 až 11 USD/kg). Takové zvýšení ceny způsobilo výraznou ztrátu konkurenceschopnosti vývozců domácích textilních výrobků ze Společenství na brazilském trhu;

(22) proto Komise dospěla k závěru, že výše uvedené účinky skutečně představují nepříznivé účinky na obchod ve smyslu čl. 2 odst. 4 nařízení;

D. ZÁJEM SPOLEČENSTVÍ

(23) v posledních několika letech podali evropští vývozci a výrobci tři námitky vůči brazilským postupům, které měly restriktivní účinky na vývoz různých výrobků ze Společenství (ocelových plechů, textilních výrobků a sorbitolu). Zdá se, že tato opatření jsou zavedena pro zvláště citlivá odvětví neprůhledným způsobem a prostřednictvím velmi pružného rozhodovacího procesu. Z tohoto důvodu je pro Společenství nadmíru důležité pojmout brazilský systém komplexním způsobem;

(24) kromě toho je pro Společenství, které se zavázalo k dodržování stejných závazků, nanejvýš důležité, aby tyto závazky plnili i WTO partneři. Pro správné fungování mnohostranného obchodního systému je důležité, aby se důsledně postupovalo proti veškerým domnělým praktikám neslučitelným s WTO;

(25) co se týče případu Febeltex, vezmeme-li v úvahu důležitost textilního průmyslu jako celku pro Společenství a potřeby zajistit spravedlivý přístup textilních výrobků Společenství k trhům třetích zemí, Společenství by mělo okamžitě napadnout brazilský neautomatický systém dovozních oprávnění podle příslušných ustanovení Dohody o postupech udělování dovozníchoprávnění, GATT z roku 1994 a Ujednání GATT pro řešení sporů;

E. ZÁVĚRY A OPATŘENÍ, JEŽ MAJÍ BÝT PŘIJATA

(26) s cílem nalézt pokojné řešení se uskutečnila setkání s příslušnými brazilskými úřady a došlo k výměně dopisů týkajících se této věci, ale brazilské úřady nepodaly žádné návrhy na takové řešení;

(27) za těchto okolností se zdá, že je v zájmu Společenství zahájit řízení k řešení sporů,

ROZHODLA:

Článek 1

1. Brazilský neautomatický systém dovozních oprávnění, povinné minimální ceny a povinné platební podmínky nejsou zjevně slučitelné se závazky dané země v rámci Marrakešské dohody, kterou se zakládá Světová obchodní organizace, a představují "překážku obchodu" ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 3286/94.

2. Společenství v rámci Ujednání o pravidlech a postupech řešení sporů a dalších důležitých ustanovení WTO zahájí proti Brazílii řízení s cílem odstranit překážku obchodu.

Článek 2

Toto rozhodnutí se použije ode dne zveřejnění v Úředním věstníku Evropských Společenství.

V Bruselu dne 17. března 1999.

Za Komisi

Leon Brittan

místopředseda

[1] Úř. věst. L 349, 31.12.1994, s. 71.

[2] Úř. věst. L 41, 23.2.1995, s. 3.

[3] Oznámení o zahájení průzkumového řízení týkajícího se překážky obchodu ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 3286/94, spočívající v obchodních postupech Brazílie ve vztahu k obchodu s textilními výrobky (Úř. věst. C 63, 27. 2. 98, s. 2).

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU