(ES) č. 2532/98Nařízení Rady (ES) č. 2532/98 ze dne 23. listopadu 1998 o pravomoci Evropské centrální banky uvalovat sankce

Publikováno: Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 4-7 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 23. listopadu 1998 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 27. listopadu 1998 Nabývá účinnosti: 27. listopadu 1998
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Nařízení Rady (ES) č. 2532/98

ze dne 23. listopadu 1998

o pravomoci Evropské centrální banky uvalovat sankce

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství (dále jen "Smlouva"), a zejména na čl. 108a odst. 3 této smlouvy, jakož i na článek 34.3 Protokolu č. 3 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen "statut"),

na doporučení Evropské centrální banky (dále jen "ECB") [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na návrh Komise [3],

v souladu s postupem stanoveným v čl. 106 odst. 6 Smlouvy a článku 42 statutu a za podmínek stanovených v čl. 109k odst. 5 Smlouvy, jakož i bodu 7 Protokolu č. 11 o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,

(1) vzhledem k tomu, že podle článku 34.3 statutu ve spojení s článkem 43.1 statutu, bodem 8 protokolu č. 11 a bodem 2 Protokolu č. 12 o některých ustanoveních týkajících se Dánska nezakládá toto nařízení nezúčastněným členským státům práva, ani jim neukládá povinnosti;

(2) vzhledem k tomu, že článek 34.3 statutu stanoví, že Rada stanoví meze a podmínky, za nichž je ECB oprávněna ukládat podnikům peněžité pokuty nebo penále za neplnění povinností vyplývajících z jejích nařízení a rozhodnutí;

(3) vzhledem k tomu, že porušení povinností vyplývajících z nařízení a rozhodnutí ECB se mohou týkat různých oblastí působnosti ECB;

(4) vzhledem k tomu, že se jeví jako vhodné zajistit, aby veškerá obecná a procedurální ustanovení pro uvalování sankcí byla obsažena v jediném nařízení, aby byl postup při uvalování sankcí v různých oblastech působnosti ECB jednotný; že jiná nařízení Rady stanoví pro určité oblasti zvláštní sankce a odkazují u zásad a postupů týkajících se uvalování sankcí na toto nařízení;

(5) vzhledem k tomu, že toto nařízení ECB musí poskytovat určitý prostor pro uvážení jak s ohledem na příslušné postupy, tak s ohledem na jejich uplatnění v mezích a za podmínek, které toto nařízení stanoví, aby se umožnilo účinné využití sankcí;

(6) vzhledem k tomu, že Evropský systém centrálních bank (ESCB) a ECB byly pověřeny, aby se připravily na plné fungování ve třetí etapě hospodářské a měnové unie (dále jen "třetí etapa"); že včasná příprava je důležitá proto, aby ESCB mohl ve třetí etapě plnit své úkoly; že důležitou částí přípravy je ještě před zahájením třetí etapy upravit uvalování sankcí podnikům, které neplní povinnosti uložené nařízeními a rozhodnutími ECB; že je žádoucí informovat co nejdříve hospodářské subjekty o podrobnostech opatření, jejichž přijetí považuje ECB pro uvalování sankcí za nezbytné; že je tedy nezbytné poskytnout ECB ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost normotvornou pravomoc;

(7) vzhledem k tomu, že ustanovení tohoto nařízení lze účinně použít pouze tehdy, pokud zúčastněné členské státy přijmou potřebná opatření k zajištění toho, že jejich orgány budou oprávněny napomáhat ECB a úzce s ní spolupracovat v řízení o sankcích, jak stanoví toto nařízení, v souladu s článkem 5 Smlouvy;

(8) vzhledem k tomu, že se má ECB obracet na národní centrální banky, aby plnily úkoly ESCB, pokud je to možné a vhodné;

(9) vzhledem k tomu, že rozhodnutí podle tohoto nařízení, která ukládají peněžní závazek, jsou podle článku 192 Smlouvy podkladem pro výkon rozhodnutí,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto nařízení se

1. "zúčastněným členským státem" rozumí členský stát, který přijal jednotnou měnu v souladu se Smlouvou;

2. "národní centrální bankou" rozumí centrální banka zúčastněného členského státu;

3. "podnikem" rozumí fyzická nebo právnická osoba soukromého nebo veřejného práva v zúčastněném členském státě, s výjimkou veřejnoprávních osob při výkonu svých veřejných pravomocí, na které se vztahují povinnosti vyplývající z nařízení a rozhodnutí ECB, a to včetně poboček nebo jiných stálých provozoven, které se nacházejí ve zúčastněném členském státě, podniků s ústředím nebo sídlem mimo zúčastněný členský stát;

4. "protiprávním jednáním" rozumí nedodržení povinnosti vyplývající z nařízení nebo rozhodnutí ECB podnikem;

5. "pokutou" rozumí samostatná peněžní částka, kterou je podnik povinen zaplatit jako sankci;

6. "penále" rozumí peněžní částky, které musí platit podnik v případě trvajícího protiprávního jednání jako sankci, přičemž se tyto částky počítají za každý den trvání protiprávního jednání od okamžiku, kdy byl podnik podle čl. 3 odst. 1 druhého pododstavce vyrozuměn o rozhodnutí, jímž se nařizuje ukončení protiprávního jednání;

7. "sankcí" rozumějí pokuty a penále, které jsou ukládány v důsledku protiprávního jednání.

Článek 2

Sankce

1. Meze, v nichž může ECB ukládat podnikům pokuty a penále, nestanoví-li zvláštní nařízení Rady jinak, jsou tyto:

a) pokuty: horní mez činí 500000 EUR;

b) penále: horní mez činí 10000 EUR za jeden den protiprávního jednání. Penále mohou být ukládána po dobu nejvýše šesti měsíců od okamžiku, kdy bylo podniku oznámeno rozhodnutí podle čl. 3 odst. 1.

2. Při rozhodování o tom, zda má být uvalena sankce, a při určování přiměřené sankce se ECB řídí zásadou proporcionality.

3. ECB přihlédne, je-li to opodstatněné, k okolnostem jednotlivého případu, jimiž jsou například:

a) na jedné straně dobrá víra a stupeň otevřenosti podniku při výkladu a plnění povinností vyplývajících z nařízení nebo rozhodnutí ECB, jakož i stupeň svědomitosti a spolupráce ze strany podniku, a na druhé straně veškeré náznaky úmyslného klamání ze strany zástupců podniku;

b) závažnost důsledků protiprávního jednání;

c) opakování, četnost nebo délka trvání protiprávního jednání podniku;

d) prospěch dosažený podnikem na základě protiprávního jednání;

e) hospodářská velikost podniku a

f) dřívější sankce uvalené podniku jinými orgány na základě týchž skutečností.

4. Jedná-li se u protiprávního jednání o opomenutí, neosvobozuje uvalení sankce podnik od povinnosti splnit danou povinnost, pokud rozhodnutí učiněné podle čl. 3 odst. 4 výslovně nestanoví opak.

Článek 3

Procesní pravidla

1. Rozhodnutí o tom, zda má být zahájeno řízení o sankcích, přijímá Výkonná rada ECB z vlastního podnětu nebo na základě žádosti národní centrální banky členského státu, v jehož soudní pravomoci k údajnému protiprávnímu jednání došlo. Stejné rozhodnutí může učinit také národní centrální banka členského státu, v jehož soudní pravomoci k údajnému protiprávnímu jednání došlo, z vlastního podnětu nebo na základě žádosti ECB.

Rozhodnutí o zahájení řízení o sankcích se písemně oznámí dotyčnému podniku, příslušnému orgánu dohledu a národní centrální bance členského státu, v jehož soudní pravomoci k údajnému protiprávnímu jednání došlo, nebo ECB. V oznámení je podnik podrobně vyrozuměn o obvinění, jakož i o důkazech, o něž se toto obvinění opírá. Rozhodnutí může též nařídit ukončení jednání označeného za protiprávní a uvědomit podnik o tom, že na něj může být uvaleno penále.

2. Rozhodnutí podle odstavce 1 může podniku nařídit, aby se podrobil řízení o sankcích. V řízení o sankcích má ECB nebo případně národní centrální banka právo:

a) požadovat předložení dokumentů;

b) kontrolovat účetní knihy a záznamy podniku;

c) pořizovat opisy nebo výpisy z účetních knih a záznamů;

d) požadovat písemná nebo ústní vysvětlení.

Brání-li podnik řízení o sankcích, poskytne zúčastněný členský stát, v němž se příslušné obchodní prostory nacházejí, potřebnou pomoc včetně zajištění přístupu ECB nebo národní centrální banky do prostor podniku, aby umožnil výkon uvedených práv.

3. Dotyčný podnik má právo být vyslechnut ECB nebo národní centrální bankou. Podniku je nutno poskytnout lhůtu nejméně třiceti dnů k přednesení obhajoby.

4. Výkonná rada ECB přijme co nejdříve po obdržení podání národní centrální banky, která zahájila řízení o sankcích, nebo po konzultaci národní centrální banky členského státu, v jehož soudní pravomoci k údajnému protiprávnímu jednání došlo, odůvodněné rozhodnutí o tom, zda se podnik dopustil protiprávního jednání, a případně stanoví sankce, které mají být uvaleny.

5. Rozhodnutí se písemně oznámí dotyčnému podniku, přičemž je vyrozuměn o svém právu na přezkoumání. Rozhodnutí se rovněž oznámí příslušným orgánům dohledu a národní centrální bance členského státu, v jehož soudní pravomoci k protiprávnímu jednání došlo.

6. Dotyčný podnik má právo požádat Radu guvernérů ECB o přezkoumání rozhodnutí Výkonné rady. Žádost musí být podána do třiceti dnů od obdržení oznámení o rozhodnutí a musí obsahovat veškeré podpůrné informace a tvrzení. Žádost se podává písemně Radě guvernérů ECB.

7. Rozhodnutí Rady guvernérů ECB o žádosti podle odstavce 6 je nutno odůvodnit a písemně oznámit dotyčnému podniku, orgánu dohledu nad podnikem a národní centrální bance členského státu, v jehož soudní pravomoci k protiprávnímu jednání došlo. V oznámení je nutno podnik poučit o právu na soudní přezkum. Nerozhodne-li Rada guvernérů ECB do dvou měsíců od podání žádosti, může podnik požádat o soudní přezkum rozhodnutí Výkonné rady ECB podle Smlouvy.

8. Sankci uvalenou na podnik lze vymáhat až poté, co rozhodnutí nabude právní moci v důsledku toho, že

a) lhůta třiceti dnů stanovená v odstavci 6 uplyne, aniž je podána žádost o přezkoumání Radou guvernérů ECB, nebo

b) Rada guvernérů ECB oznámí podniku své rozhodnutí nebo lhůta zmíněná v odstavci 7 uplyne, aniž Rada guvernérů ECB rozhodne.

9. Výnos ze sankcí uvalených ECB náleží ECB.

10. Vztahuje-li se protiprávní jednání výlučně na úkol, který je podle Smlouvy a statutu svěřen ESCB, lze řízení o sankcích zahájit výhradně podle tohoto nařízení, bez ohledu na to, zda vnitrostátní právní předpisy stanoví jiné řízení. Vztahuje-li se protiprávní jednání na jednu nebo více oblastí mimo působnost ESCB, není pravomoc zahájit řízení o sankcích podle tohoto nařízení dotčena pravomocí příslušného vnitrostátního orgánu zahájit zvláštní řízení s ohledem na oblasti mimo působnost ESCB. Tímto ustanovením není dotčeno uplatňování trestního práva a pravomoci v oblasti obezřetného dohledu ve zúčastněných členských státech.

11. Podnik nese náklady řízení o sankcích, jestliže je rozhodnuto, že spáchal protiprávní jednání.

Článek 4

Lhůty

1. Právo rozhodnout o zahájení řízení o sankcích podle tohoto nařízení zaniká rok poté, kdy se ECB nebo národní centrální banka členského státu, v jehož soudní pravomoci k protiprávnímu jednání došlo, poprvé o údajném protiprávním jednání dozvědí, a vždy pět let poté, kdy k protiprávnímu jednání došlo, a v případě trvajícího protiprávního jednání pět let poté, kdy bylo protiprávní jednání ukončeno.

2. Právo rozhodnout o uvalení sankce za protiprávní jednání podle tohoto nařízení zaniká jeden rok po rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 3 odst. 1.

3. Právo zahájit výkon rozhodnutí zaniká šest měsíců poté, kdy rozhodnutí nabude právní moci podle čl. 3 odst. 8.

Článek 5

Soudní přezkum

Na Soudní dvůr Evropských společenství se ve smyslu článku 172 Smlouvy přenáší neomezená soudní pravomoc k přezkoumání konečných rozhodnutí o uvalení sankce.

Článek 6

Obecná ustanovení a normotvorná pravomoc

1. V případě rozporu mezi ustanoveními tohoto nařízení a ustanoveními jiných nařízení Rady, která umožňují ECB uvalovat sankce, mají přednost tato jiná ustanovení.

2. S výhradou mezí a podmínek stanovených v tomto nařízení může ECB vydávat nařízení k přesnějšímu vymezení úpravy, podle níž lze uvalovat sankce podle tohoto nařízení, jakož i obecné zásady ke koordinaci a harmonizaci postupů týkajících se řízení o sankcích.

Článek 7

Závěrečná ustanovení

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Ustanovení čl. 6 odst. 2 se použije ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Ostatní ustanovení se použijí ode dne 1. ledna 1999.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 23. listopadu 1998.

Za Radu

předseda

R. Edlinger

[1] Úř. věst. C 246, 6.8.1998, s. 9.

[2] Úř. věst. C 328, 26.10.1998.

[3] Stanovisko ze dne 8. října 1998 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU