(ES) č. 2330/98Nařízení Rady (ES) č. 2330/98 ze dne 22. října 1998 o nabídce náhrady škody některým producentům mléka nebo mléčných výrobků, kteří byli dočasně omezeni ve vykonávání své činnosti

Publikováno: Úř. věst. L 291, 30.10.1998 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 22. října 1998 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 2. listopadu 1998 Nabývá účinnosti: 2. listopadu 1998
Platnost předpisu: Zrušen předpisem (EU) č. 1229/2011 Pozbývá platnosti: 11. prosince 2011
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Nařízení Rady (ES) č. 2330/98

ze dne 22. října 1998

o nabídce náhrady škody některým producentům mléka nebo mléčných výrobků, kteří byli dočasně omezeni ve vykonávání své činnosti

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 43 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k tomu, že při zavádění režimu doplňkových dávek v odvětví mléka a mléčných výrobků v roce 1984 právní předpisy Společenství nezohlednily při stanovení pravidel pro přidělování individuálních referenčních množství situaci producentů, kteří při plnění závazku podle nařízení Rady (EHS) č. 1078/77 ze dne 17. května 1977, kterým se zavádí režim prémií za neuvedení mléka a mléčných výrobků na trh a za přeměnu stád dojnic [4], nedodali nebo neprodali mléko v referenčním roce stanoveném členským státem nebo byli omezeni v dodávkách a prodeji během tohoto roku;

vzhledem k tomu, že na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 19. května 1992 ve spojených věcech C-104/89 a C-37/90 se instituce Společenství zavázaly plně uplatnit uvedený rozsudek pro všech příslušné producenty, kteří splňují podmínky stanovené v uvedeném rozsudku, pokud jde o zodpovědnost Společenství nahradit škodu, kterou příslušní producenti utrpěli, když v původních právních předpisech Společenství nebylo stanoveno přidělení individuálního referenčního množství; že příslušní producenti byli zejména ti, kteří byli oprávněni požadovat zvláštní referenční množství na základě ustanovení doplněných do nařízení Rady (EHS) č. 857/84 ze dne 31. března 1984, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dávku uvedenou v článku 5c nařízení (EHS) č. 804/68 v odvětví mléka a mléčných výrobků [5], nařízením (EHS) č. 764/89 [6] nebo nařízením (EHS) č. 1639/91 [7]; že nařízení Rady (EHS) č. 2187/93 ze dne 22. července 1993 o nabídce náhrady škody některým producentům mléka nebo mléčných výrobků, kteří byli dočasně omezeni ve vykonávání své činnosti [8], zavedlo pro producenty režim náhrad škod, který stanoví pro všechny oprávněné producenty, kteří podali žádost, nabídku paušální náhrady škody, která může být přijata k vyrovnání všech nároků nebo může být odmítnuta;

vzhledem k tomu, že na základě žaloby dvou producentů Soud první instance ve svém rozsudku ze dne 9. prosince 1997 ve spojených věcech T-195/94 a T-202/94 rozhodl, že Společenství musí nahradit škodu, kterou příslušní producenti utrpěli, když v původních právních předpisech Společenství o režimu doplňkových dávek nebylo stanoveno přidělení individuálního referenčního množství pro zemědělské podniky, na které se vztahuje závazek podle nařízení (EHS) č. 1078/77, a nebo když pozdější změny právních předpisů vyloučily přidělení individuálního referenčního množství příjemcům prémie podle nařízení (EHS) č. 1078/77, kteří získali referenční množství na základě článku 2 a/nebo článku 6 nařízení (EHS) č. 857/84;

vzhledem k tomu, že existuje řada dalších producentů, kteří splňují podmínky stanovené v rozsudku, pokud jde o zodpovědnost Společenství, a kteří buď zahájili řízení proti Radě a Komisi, nebo uplatňují nároky na náhradu škody vůči institucím Společenství; že příslušní producenti byli zejména ti, kteří byli oprávněni požadovat zvláštní referenční množství na základě nařízení (EHS) č. 2055/93 [9]; že je proto vhodné přijmout ustanovení s cílem vyhovět těmto žádostem;

vzhledem k tomu, že s ohledem na velký počet potenciálních oprávněných žadatelů by nebylo možné vyhodnotit žádost každého producenta individuálně; že je proto nezbytné použít paušální režim; že je proto vhodné řídit se pokud možno ustanoveními nařízení (EHS) č. 2187/93;

vzhledem k tomu, že by měla existovat přímá vazba mezi přijetím nároku na zvláštní referenční množství podle nařízení (EHS) č. 2055/93 a existencí škody v důsledku omezení produkce mléka proti vůli příslušného producenta; že za účelem zajistit, aby nebylo producentovi přiděleno zvláštní referenční množství pouze na základě jeho spekulace o údajné majetkové hodnotě, je vhodné zohlednit pozdější činnosti producenta během období stanoveném v nařízení (EHS) č. 2055/93;

vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit v případě nabyvatele části zemědělského podniku, na který se vztahuje závazek podle nařízení (EHS) č. 1078/77, základ pro výpočet ročního množství; že roční množství bude zpravidla stanoveno v poměru k ploše, která byla převedena jako část z celkové plochy původního zemědělského podniku; že na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 16. října 1997 v právní věci C-165/95 by mělo být v případě smíšeného podniku stanovení provedeno, pokud existují nezbytné důkazy, že v době vzniku závazku podle nařízení (EHS) č. 1078/77 byla část zemědělského podniku přímo nebo nepřímo převedena na produkci mléka; že stejné zásady by měly platit v případě, že nabyvatel celého zemědělského podniku, na který se takový závazek vztahuje, nebo nabyvatel části takového zemědělského podniku dodatečně odevzdal část zemědělského podniku před přidělením zvláštního referenčního množství;

vzhledem k tomu, že s ohledem na uvedené skutečnosti musí být množství, které má být nahrazeno, vypočítáno v souladu se zásadami uvedenými v odůvodnění rozsudku Soudního dvora ze dne 19. května 1992 a Soudu první instance ze dne 9. prosince 1997;

vzhledem k tomu, že je nutné uvést období, pro které má být poskytnuta náhrada škody; že škoda vzniklá příslušným producentům může být v souladu s uvedenými zásadami posouzena jako uzavřená v době přijetí nařízení (EHS) č. 2055/93 nebo v době přidělení zvláštního referenčního množství, a to podle toho, která skutečnost nastala dříve; že musí být použita ustanovení článku 43 o statutu Soudního dvora, kterým se stanoví pětiletá promlčecí lhůta pro podání žaloby; že při odpovědích na žádosti producentů podané po datu rozsudku Soudu první instance ze dne 9. prosince 1997 se instituce dočasně vzdaly svého práva uplatňovat promlčecí lhůtu; že je proto nezbytné upřesnit podmínky, za kterých promlčecí lhůta opět začne běžet;

vzhledem k tomu, že z administrativních důvodů je nezbytné stanovit lhůty pro podání žádostí o náhradu škody producenty u příslušných orgánů, aby byly tyto žádosti platné, a případně lhůty pro předání nabídek o náhradu škody a jejich přijetí; že Komise by měla být oprávněna tuto lhůtu pro předání nabídek za příslušných podmínek prodloužit;

vzhledem k tomu, že za účelem provádění tohoto nařízení se členské státy postarají o nezbytné administrativní úkoly v souladu s ustanoveními nařízení na základě zvláštní pravomoci omezené na provádění těchto úkolů; že podmínkou pro přijetí nabídky musí být vzdání se všech nároků vůči Společenství, které vznikly v důsledku nepřidělení referenčních množství, nabídku náhrady škody producentům by měl učinit příslušný orgán členského státu jménem a na účet Rady a Komise;

vzhledem k tomu, že nařízení (EHS) č. 2187/93 stanoví částky náhrad škody v ECU na 100 kg mléka pro každý rok v období od 1984/85 do 1990/91 a odstupňuje je podle velikosti zemědělského podniku odpovídající produkci mléka; že tyto částky představují pro rok a velikost zemědělského podniku celkovou výši rozdílu mezi příjmy, kterých by příslušní producenti dosáhli uvedením mléka na trh, pokud by v této činnosti nebyli omezeni, a příjmy, kterých dosáhli nebo by mohli dosáhnout, kdyby o to během téhož období přiměřeně usilovali; že na základě zkušeností získaných při použití uvedeného nařízení je možné učinit závěr, že objektivita postupu použitého k výpočtu částek byla dokázána a že tyto částky představují přijatelné hodnocení ztrát, které producenti utrpěli;

vzhledem k tomu, že je proto vhodné použít pro účely režimu náhrady škod podle tohoto nařízení stejné částky; že by však odstupňování podle velikosti zemědělského podniku nemělo platit pro producenty, kteří jsou příjemci prémie za neuvedené na trh nebo jsou nabyvatelé částí zemědělského podniku, na který se vztahuje závazek neuvádět na trh; že může být proto přijato, aby tito producenti řídili zemědělské podniky s rostoucí produkcí mléka a nadprůměrnými referenčními množstvími; že se proto doporučuje použít částky vztahující se k největším zemědělským podnikům; že je nezbytné rovněž stanovit částky pro roky 1991/92 až 1993/94; že tyto částky mohou být vypočítány na základě částek pro předcházející roky, přičemž je nutné provést četné úpravy, aby se zohlednilo kolísání cen mléka v členských státech, na jejichž území má většina příslušných producentů své zemědělské podniky;

vzhledem k tomu, že nepřijetí nabídky učiněné příslušným orgánem členského státu podle ustanovení tohoto nařízení ze strany producenta by se mělo považovat za odmítnutí nabídky Společenství; že zahájené nebo později podané soudní řízení by měly spadat do právní příslušnosti Společenství;

vzhledem k tomu, že zkušenost s prováděním nařízení (EHS) č. 2187/93 ukázala, že je vhodné stanovit pravomoc pro předávání nabídek náhrady škody producentům, kteří nesplňují některé podmínky stanovené v ustanoveních nařízení, ale kteří splňují podmínky stanovené v rozsudcích Soudního dvora nebo Soudu první instance, pokud jde o zodpovědnost Společenství,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Za podmínek stanovených tímto nařízením se náhrada škody poskytne producentům, kteří nabyli celý zemědělský podnik nebo část zemědělského podniku, na který se vztahuje závazek podle nařízení (EHS) č. 1078/77 ("podnik SLOM"), a kteří utrpěli škodu v důsledku omezení dodávek nebo prodeje mléka nebo mléčných výrobků při provádění uvedeného závazku během referenčního roku, který vybral příslušný členský stát při použití režimu doplňkových dávek v odvětví mléka a mléčných výrobků.

Článek 2

Budou zohledněny žádosti o náhradu škody podané producenty, kterým bylo přiděleno zvláštní referenční množství podle čl. 1 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2055/93 nebo kterým byla podle čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení přidělena část zvláštního referenčního množství přiděleného již dříve podle článku 3a nařízení (EHS) č. 857/84 nebo odpovídající množství ze státní rezervy podle článku 5 nařízení Rady (EHS) č. 3950/92 ze dne 28. prosince 1992, kterým se zavádí doplňková dávka v odvětví mléka a mléčných výrobů [10], pokud se členský stát rozhodl podle čl. 1 odst. 2 třetího pododstavce nařízení (EHS) č. 2055/93 splnit práva nabyvatele tímto způsobem.

Článek 3

Aniž jsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů členských států, žádost podá producent, kterému bylo přiděleno zvláštní referenční množství podle článku 2, nebo jeho dědicové.

Článek 4

Odchylně od článku 2 nebudou zohledněny žádosti o náhradu škody, pokud se producent, kterému bylo přiděleno zvláštní referenční množství podle nařízení (EHS) č. 2055/93, buď účastnil opatřeních týkajícím se definitivního zřeknutí se referenčních množství do 1. října 1996, nebo svůj zemědělský podnik do tohoto data prodal či pronajal.

Článek 5

1. Příslušný orgán podle článku 9 stanoví roční množství, které zakládá nárok na náhradu škody na základě množství, ze kterého se vypočítá prémie poskytnutá podle nařízení (EHS) č. 1078/77, zvýšená o 1 % a snížená o procentuální sazbu, která odpovídá snížením procentuálních sazeb použitým v jednotlivých členských státech pro referenční množství producentů stanovených v souladu s články 2 a 6 nařízení (EHS) č. 857/84.

2. Pro producenty, kteří se stali nabyvateli celého podniku SLOM, se roční množství vypočítá v souladu s odstavcem 1 a případně se sníží v souladu s článkem 4.

3. Pro producenty, kteří se stali nabyvateli části podniku SLOM, se roční množství vypočítá v souladu s odstavcem 1 a sníží se v poměru k nepřevedené ploše původního podniku SLOM. Pokud byl původní podnik SLOM smíšeným podnikem, snížení se vypočítá na základě ploch původního podniku SLOM, které byly přímo nebo nepřímo používány k produkci mléka, pokud může být toto používání prokázáno ke spokojenosti příslušných orgánů. Výsledné množství se případně sníží v souladu s odstavcem 4.

4. Pokud se producent před přidělením zvláštního referenčního množství podle nařízení (EHS) č. 2055/93 a během trvání závazku neuvádět na trh vzdá části podniku SLOM nebo části podniku SLOM, která na něj byla převedena, roční množství, na základě kterého se vyplatí náhrada škody podle odstavců 2 a 3, se sníží v poměru k přenechaným plochám. Pokud byl původní podnik SLOM smíšeným podnikem, snížení se vypočítá pouze na základě ploch, které byly přímo nebo nepřímo používány k produkci mléka, pokud může být toto použití prokázáno ke spokojenosti příslušných orgánů.

Článek 6

Pokud byla část podniku producenta prodána nebo pronajata po přidělení referenčního množství a do 1. října 1996, roční množství, pro které má být vyplacena náhrada škody podle článku 5, se sníží o částku zvláštního referenčního množství, které bylo vrácena do státní rezervy.

Článek 7

1. Náhrada škody je nabídnuta pouze pro období, pro které není promlčen nárok na náhradu škody.

2. Pro stanovení období, pro které je nabídnuta náhrada škody:

a) platí jako datum přerušení pětileté promlčecí lhůty podle článku 43 statutu Soudního dvora datum události, která z těchto událostí nastala nejdříve:

- v případě žaloby před Soudním dvorem nebo Soudem první instance datum, kdy bylo podání žaloby zapsáno do rejstříku,

- v případě žádosti o náhradu škody u instituce Společenství datum, kdy uvedenou žádost přijala Rada nebo Komise (podle toho, které datum je dřívější), a za předpokladu, že žadatel poté podal žalobu u Soudu první instance ve lhůtě dvou měsíců podle článku 43 statutu Soudního dvora, nebo že instituce Společenství písemně uznala, že žádost přerušila promlčecí lhůtu;

b) počáteční datum období pro náhradu škody je pět let před datem přerušení promlčecí lhůty, avšak nejdříve dne 2. dubna 1984, nebo na konci závazku neuvádět na trh nebo závazku přeměnit;

c) konečné datum období pro náhradu škody je dne 1. srpna 1993 nebo datum, kdy producent získal zvláštní referenční množství, pokud je toto datum dřívější.

Článek 8

Pokud během období pro náhradu škody a před přidělením zvláštního referenčního množství producent zvýšil svou produkci nad rámec dostupného referenčního množství, množství, pro které má být vyplacena náhrada škody pro příslušné období, se sníží o množství dodaná nebo přímo prodaná, která přesahují toto referenční množství. Dodaná nebo přímo prodaná množství a dostupná referenční množství jsou pro období dvanácti měsíců stanovena v poměru k celkovým dodávkám nebo přímým prodejům a k dostupným referenčnímu množství pro celé dvanáctiměsíční období. Referenční množství uvedená v čl. 2 druhém pododstavci nařízení (EHS) č. 2055/93 nejsou zohledněna pro účely stanovení dostupného referenčního množství.

Článek 9

Žádost o náhradu škody musí být adresována příslušnému orgánu, který pro tento účel stanovil příslušný členský stát, prostřednictvím formuláře stanoveného postupem podle článku 30 nařízení (EHS) č. 804/68 [11].

Článek 10

Příslušný orgán podle článku 9 ověří správnost údajů uvedených producentem a vypočítá na základě částek uvedených v příloze částku náhrady škody podle množství a období, které zakládají nárok na poskytnutí náhrady škody.

Článek 11

Částka náhrady škody se od 9. prosince 1997 až do data vyplacení náhrady škody ročně úročí 6 %. Pokud se však vyplacení náhrady škody opozdí v důsledku opomenutí producenta předložit údaje a doklady ke své žádosti o náhradu škody požadované příslušným orgánem nebo důkaz o stažení žaloby uvedené v čl. 13 odst. 3 druhém pododstavci, žádné úroky se během trvání prodlení neplatí.

Článek 12

Celková výše náhrady škody se přepočte na národní měnu za použití zemědělského přepočítacího koeficientu platného v den vstupu v platnost tohoto nařízení.

Článek 13

1. Během čtyř měsíců po přijetí žádosti o náhradu škody příslušný orgán podle článku 9 předá žadateli nabídku náhrady škody vypočítanou v souladu s ustanoveními tohoto nařízení, včetně potvrzení o vyrovnání všech nároků. Komise může tuto lhůtu prodloužit postupem podle článku 16, a to na základě náležitě odůvodněné žádosti členského státu. Nabídka se učiní jménem a na účet Rady a Komise.

2. Pokud je žadatel nabyvatelem části podniku SLOM a pokud je zvláštní referenční množství přidělené podle čl. 1 odst. 1 nebo 2 nařízení (EHS) č. 2055/93 podrobeno přezkoumání vnitrostátních orgánů, lhůta uvedená v odstavci 1 činí čtyři měsíce od data konečného rozhodnutí vnitrostátních orgánů o přezkoumání zvláštního referenčního množství, pokud je toto rozhodnutí učiněno po přijetí žádosti o náhradu škody.

3. Nabídka je přijata na základě zpětného zaslání řádně podepsaného potvrzení příslušnému orgánu. Potvrzení o přijetí musí příslušný orgán obdržet nejpozději do tří měsíců po datu zaslání nabídky, aby bylo přijetí závazné.

Náhrada škody se vyplatí po přijetí nabídky. Avšak v případě producentů, kteří podali žalobu proti institucím Společenství, je nutné předložit příslušnému orgánu doklad o stažení žaloby před vyplacením náhrady škody.

Pokud není nabídka přijata během stanovené lhůty, Rada a Komise už jí nejsou dále vázány.

Pokud je nabídka přijata, je nutné vzdát se všech nároků jakéhokoli druhu vůči Společenství kvůli škodě ve smyslu článku 1, včetně úroků a nákladů.

Článek 14

Promlčecí lhůta podle článku 43 statutu Soudního dvora znovu začíná běžet od 1. února 1999 pro všechny producenty uvedené v článku 1, kteří nepodali žádost o náhradu škody v souladu s článkem 9, pokud nebyla přerušena podáním stále ještě nevyřízené žaloby.

Pro producenty, kteří obdrželi nabídku na náhradu škody podle čl. 13 odst. 1 nebo 2, promlčecí lhůta začíná znovu běžet v den, který následuje po uplynutí lhůty pro přijetí nabídky uvedené v čl. 13 odst. 3, pokud nebyla přerušena podáním stále ještě nevyřízené žaloby.

Článek 15

Komise může rozhodnout postupem podle článku 16, že schválí předání nabídek na náhradu škody producentům, kteří splňují podmínky pro zodpovědnost Společenství, ale kteří nezískali náhradu škody podle nařízení (EHS) č. 2187/93 nebo podle předchozích ustanovení tohoto nařízení. Výše náhrady škody se vypočítá v souladu s ustanoveními nařízení (EHS) č. 2187/93 nebo tohoto nařízení nebo v souladu s kritérii, která jsou stanovena v rozsudku o škodách vydaném Soudním dvorem ve spojených věcech C-104/89 a C-37/90. Úroková sazba, která má být připočtena, a období, pro které má být vypočítána, mohou být upraveny s cílem zohlednit zvláštní okolnosti. Rovněž je nutné stanovit lhůty nezbytné pro nabídky náhrady škody a lhůty pro jejich přijetí.

Článek 16

Prováděcí pravidla k tomuto nařízení a zejména ustanovení o uhrazení nákladů vzniklých zplnomocněným zástupcům producentů stanoví Komise postupem článku 30 nařízení (EHS) č. 804/68.

Článek 17

Financování výdajů na základě tohoto nařízení se považuje za intervenci ve smyslu článku 3 nařízení (EHS) č. 729/70 [12].

Článek 18

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Lucemburku dne 22. října 1998.

Za Radu

předseda

W. Molterer

[1] Úř. věst. C 273, 2.9.1998, s. 3.

[2] Úř. věst. C 328, 26. 10. 1998.

[3] Stanovisko ze dne 15. října 1998 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

[4] Úř. věst. L 131, 26.5.1977, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 1300/84 (Úř. věst. L 405, 31.12.1992, s. 1.

[5] Úř. věst. L 90, 1.4.1984, s. 13. Zrušeno nařízením (EHS) č. 3950/92 (Úř. věst. L 405, 31.12.1992, s. 1).

[6] Úř. věst. L 84, 29.3.1989, s. 2.

[7] Úř. věst. L 150, 15.6.1991, s. 35.

[8] Úř. věst. L 196, 5.8.1993, s. 6.

[9] Úř. věst. L 187, 29.7.1993, s. 8.

[10] Úř. věst. L 405, 31.12.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 903/98 (Úř. věst. L 127, 29.4.1998, s. 8.

[11] Nařízení Rady (EHS) č. 804/68 ze dne 27. června 1968 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (Úř. věst. L 148, 28.6.1968, s. 13). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1587/96 (Úř. věst. L 206, 16.8.1996, s. 21).

[12] Nařízení Rady (EHS) č. 729/70 ze dne 21. dubna 1970 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 94, 28.4.1970, s. 13). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1287/95 (Úř. věst. L 125, 8.6.1995, s. 1).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

NÁHRADA ŠKODY, KTERÁ MÁ BÝT NABÍDNUTA PODLE ČLÁNKU 10

(v ECU na 100 kg mléka) |

Rok | Částka |

1984/85 | 9,2 |

1985/86 | 10,5 |

1986/87 | 9,7 |

1987/88 | 10,0 |

1988/89 | 12,3 |

1989/90 | 12,9 |

1990/91 | 11,7 |

1991/92 | 11,8 |

1992/93 | 12,4 |

1993/94 | 12,4 |

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU