95/8/ESSměrnice Komise 95/8/ES ze dne 10. dubna 1995, kterou se mění směrnice 77/535/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod odběru vzorků a analýzy hnojiv (Analytické metody pro stopové prvky o koncentraci větší než 10 %)

Směrnice Komise 95/8/ES

ze dne 10. dubna 1995,

kterou se mění směrnice 77/535/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod odběru vzorků a analýzy hnojiv

(Analytické metody pro stopové prvky o koncentraci větší než 10 %)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 76/116/EHS ze dne 18. prosince 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hnojiv [1], naposledy pozměněnou směrnicí Rady 89/530/EHS [2], a zejména na čl. 9 odst. 2 uvedené směrnice,

vzhledem k tomu, že článek 8a Smlouvy předpokládá vytvoření prostoru bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu;

vzhledem k tomu, že směrnice 89/530/EHS mění a doplňuje směrnici 76/116/EHS, s ohledem na stopové prvky bór, kobalt, měď, železo, mangan, molybden a zinek v hnojivech;

vzhledem k tomu, že směrnice 77/535/EHS [3] naposledy pozměněná směrnicí 93/1/EHS [4] stanoví provádění úřední kontroly hnojiv Společenství pro ověření, zda splňují požadavky stanovené předpisy Společenství s ohledem na jakost a složení hnojiv; že směrnice 77/535/EHS je třeba doplnit tak, aby mohla být kontrolována rovněž hnojiva, na něž se vztahuje směrnice 89/530/EHS;

vzhledem k tomu, že z hlediska významu a účinků navrhované činnosti jsou opatření Společenství stanovená v této směrnici nejen potřebná, ale také nezbytná pro dosažení stanovených cílů; že těchto cílů nemohou členské státy dosáhnout jednotlivě; že jejich dosažení na úrovni Společenství kromě toho stanovila již směrnice 76/116/EHS;

vzhledem k tomu, že opatření této směrnice jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobení směrnic o odstranění technických překážek obchodu s hnojivy technickému pokroku,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Příloha II směrnice 77/535/EHS se doplňuje o text uvedený v příloze této směrnice.

Metody jsou použitelné pro stanovení každého stopového prvku v hnojivech Společenství, jehož udávaný obsah je vyšší než 10 %.

Článek 2

1. Členské státy uvedou v účinnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 31. prosince 1995. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

V Bruselu dne 10. dubna 1995.

Za Komisi

Martin Bangemann

člen Komise

[1] Úř. věst. L 24, 30.1.1976, s. 21.

[2] Úř. věst. L 281, 30.9.1989, s. 116.

[3] Úř. věst. L 213, 22.8.1977, s. 1.

[4] Úř. věst. L 113, 7.5.1993, s. 17.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

"Metody 10: STOPOVÉ PRVKY O KONCENTRACI VĚTŠÍ NEŽ 10 %

Metoda 10.1 VYLUHOVÁNÍ CELKOVÝCH STOPOVÝCH PRVKŮ

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup pro přípravu výluhu těchto stopových prvků: celkového bóru, celkového kobaltu, celkové mědi, celkového železa, celkového manganu, celkového molybdenu a celkového zinku. Cílem je snížit počet výluhů na minimum tak, aby se pro stanovení celkového množství každého z výše uvedených stopových prvků používal jeden stejný výluh, kdykoliv to bude možné.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup se týká hnojiv EHS, na která se vztahuje směrnice 89/530/EHS a která obsahují jeden nebo více z těchto stopových prvků: bór, kobalt, měď, železo, mangan, molybden a zinek. Je použitelný pro stanovení každého stopového prvku, jehož udávaný obsah je větší než 10 %.

3. PODSTATA METODY

Vyluhování ve vroucí zředěné kyselině chlorovodíkové.

Poznámka:

Vyluhování je empirické a v závislosti na výrobku nebo ostatních složkách hnojiva může být více či méně úplné. Zejména u některých oxidů manganu může být vyluhované množství podstatně menší než celkové množství manganu obsažené ve výrobku. Je povinností výrobce hnojiva, aby zajistil, že udávaný obsah skutečně odpovídá množství vyluhovanému za podmínek stanovených v této metodě.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Zředěný roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 6 mol/l

1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové (ρ = 1,18 g/ml) se smíchá s 1 objemovým dílem vody.

4.2 Koncentrovaný roztok amoniaku (NH4OH, ρ = 0,9 g/ml)

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Elektrická topná deska s regulací teploty.

5.2 pH-metr

Poznámka:

Má-li být stanoven bór ve výluhu, nesmí se používat borosilikátové sklo. Při vyluhování varem se doporučuje používat teflon nebo křemenné sklo. Pokud byly při mytí skla použity mycí prostředky obsahující bór, sklo se důkladně opláchne.

6. PŘÍPRAVA VZORKU

Viz metoda 1 (směrnice 77/535/EHS).

7. PRACOVNÍ POSTUP

7.1 Zkušební vzorek

Naváží se 1 nebo 2 g hnojiva podle toho, jaký je udaný obsah prvku ve výrobku. Pro přípravu konečného roztoku, který se po vhodném zředění bude nacházet v rozsahu měření každé metody, se použije následující tabulka. Vzorky by měly být naváženy s přesností na 1 mg.

Udávaný obsah stopového prvku v hnojivu (%) | > 10 < 25 | ≥ 25 |

Hmotnost zkušebního vzorku (g) | 2 | 1 |

Hmotnost prvku ve vzorku (mg) | > 200 < 500 | > 250 |

Objem výluhu V (ml) | 500 | 500 |

Koncentrace prvku ve výluhu (mg/l) | > 400 < 1000 | > 500 |

Vzorek se naváží do kádinky na 250 ml.

7.2 Příprava roztoku

Vzorek se v případě potřeby ovlhčí malým množstvím vody, po malých dávkách se opatrně přidá 10 ml zředěné kyseliny chlorovodíkové (4.1) na 1 g hnojiva, poté se přidá asi 50 ml vody. Kádinka se přikryje hodinovým sklíčkem a obsah se promíchá. Na topné desce se uvede k varu a vaří se 30 minut. Za občasného míchání se nechá vychladnout. Obsah se kvantitativně převede do odměrné baňky na 500 ml. Doplní se po značku vodou a důkladně se promíchá. Filtruje se přes suchý filtr do suché nádoby. První podíl filtrátu se odstraní. Výluh musí být dokonale čirý.

Doporučuje se, aby se stanovení provedlo neprodleně na poměrných částech čirého filtrátu. Pokud k tomu nedojde, nádoby by se měly zazátkovat.

Poznámka:

U výluhů, u nichž musí být stanoven obsah bóru:

Koncentrovaným roztokem amoniaku (4.2) se upraví pH na 4 až 6.

8. STANOVENÍ

Stanovení každého stopového prvku se provede v poměrných částech uvedených u postupu pro každý jednotlivý stopový prvek.

Metody 10.5, 10.6, 10.7, 10.9 a 10.10 nemohou být použity pro stanovení prvků vázaných jako chelát nebo komplex. V těchto případech musí být před stanovením použita metoda 10.3.

V případě stanovení atomovou absorpční spektrometrií (metody 10.8 a 10.11) není tato operace zpravidla nutná.

Metoda 10.2 VYLUHOVÁNÍ VODOROZPUSTNÝCH STOPOVÝCH PRVKŮ

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup pro přípravu výluhu vodorozpustných forem těchto stopových prvků: bóru, kobaltu, mědi, železa, manganu, molybdenu a zinku. cílem je snížit počet výluhů na minimum tak, aby se pro stanovení celkového množství každého z výše uvedených stopových prvků používal jeden stejný výluh, kdykoliv to bude možné.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup se týká hnojiv EHS, na která se vztahuje směrnice 89/530/EHS a která obsahují jeden nebo více z těchto stopových prvků: bór, kobalt, měď, železo, mangan, molybden a zinek, Je použitelný pro stanovení každého stopového prvku, jehož udávaný obsah je větší než 10 %.

3. PODSTATA METODY

Stopové prvky jsou vyluhovány třepáním hnojiva ve vodě při teplotě 20 °C ± 2 oC.

Poznámka:

Vyluhování je empirické a může být více či méně úplné.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Zředěný roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 6 mol/l

1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové (ρ = 1,18 g/ml) se smíchá s 1 objemovým dílem vody.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Třepací stroj nastavený přibližně na 35 až 40 ot./min.

Poznámka:

Má-li být stanoven bór ve výluhu, nesmí se používat borosilikátové sklo. Při vyluhování varem se doporučuje používat teflon nebo křemenné sklo. Pokud byly při mytí skla použity mycí prostředky obsahující bór, sklo se důkladně opláchne.

6. PŘÍPRAVA VZORKU

Viz metoda 1 (směrnice 77/535/EHS).

7. PRACOVNÍ POSTUP

7.1 Zkušební vzorek

Naváží se 1 nebo 2 g hnojiva podle toho, jaký je udán obsah prvku ve výrobku. Pro přípravu konečného roztoku, který se po vhodném zředění bude nacházet v rozsahu měření každé metody, se použije následující tabulka. Vzorky by měly být naváženy s přesností na 1 mg.

Udávaný obsah stopového prvku v hnojivu (%) | > 10 < 25 | ≥ 25 |

Hmotnost zkušebního vzorku (g) | 2 | 1 |

Hmotnost prvku ve zkušebním vzorku (mg) | > 200 < 500 | ≥ 250 |

Objem výluhu V (ml) | 500 | 500 |

Koncentrace prvku ve výluhu (mg/l) | > 400 < 1000 | ≥ 500 |

Vzorek se naváží do baňky na 500 ml.

7.2 Příprava roztoku

K naváženému vzorku se přidá asi 400 ml vody.

Baňka se dobře zazátkuje. Důkladně se ručně protřepe, aby se vzorek rozptýlil, poté se baňka umístí do třepačky (5.1) a třepe se 30 minut.

Doplní se po značku vodou a opět se důkladně promíchá.

7.3 Příprava zkušebního roztoku

Roztok se okamžitě zfiltruje do čisté suché baňky. Baňka se zazátkuje. Ihned po filtraci se provede stanovení.

Poznámka:

Jestliže se filtrát postupně zakaluje, provede se další vyluhování podle 7.1 a 7.2 v baňce o objemu Ve. Zfiltruje se do předem vysušené odměrné baňky o objemu W, do které bylo přidáno 5 ml zředěné kyseliny chlorovodíkové (4.1). Filtrace se ukončí přesně v okamžiku, kdy výluh dosáhne kalibrační značky. Důkladně se promíchá.

Za těchto podmínek se hodnota V při výpočtu výsledků rovná:

V = V

× W/

W-5

Při výpočtu výsledků se ředění odvozují od této hodnoty V.

8. STANOVENÍ

Stanovení každého stopového prvku se provede v poměrných částech uvedených u postupu pro každý jednotlivý stopový prvek.

Metody 10.5, 10.6, 10.7, 10.9 a 10.10 nemohou být použity pro stanovení prvků vázaných jako chelát nebo komplex. V těchto případech musí být před stanovením použita metoda 10.3.

V případě stanovení atomovou absorpční spektrometrií (metody 10.8 a 10.11) není tato operace nezbytná.

Metoda 10.3 ODSTRANĚNÍ ORGANICKÝCH SLOUČENIN Z VÝLUHŮ HNOJIV

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup pro odstraňování organických sloučenin z výluhů hnojiv.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro analýzu vzorků hnojiv vyluhovaných metodami 10.1 a 10.2, u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah celkových a/nebo vodorozpustných prvků.

Poznámka

Přítomnost malých množství organické látky obvykle nemá vliv na stanovení atomovou absorpční spektrometrií.

3. PODSTATA METODY

Organické sloučeniny se v poměrné části výluhu oxidují peroxidem vodíku.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Zředěný roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 0,5 mol/l

1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové (ρ = 1,18 g/ml) se smíchá s 20 objemovými díly vody.

4.2 Roztok peroxidu vodíku (30 % H2O2, ρ = 1,11 g/ml), bez stopových prvků.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

Elektrická topná deska s regulací teploty.

6. PRACOVNÍ POSTUP

Odebere se 25 ml výluhu získaného metodou 10.1 nebo 10.2 a pipetuje se do kádinky na 100 ml. Při použití metody 10.2 se přidá 5 ml zředěného roztoku kyseliny chlorovodíkové (4.1). Poté se přidá 5 ml roztoku peroxidu vodíku (4.2). Přikryje se hodinovým sklíčkem. Nechá se zoxidovat při teplotě místnosti asi jednu hodinu. Roztok se postupně přivede k varu a vaří se půl hodiny. Podle potřeby se po vychladnutí přidá do roztoku dalších 5 ml peroxidu vodíku a znovu se povaří, aby se odstranil přebytečný peroxid vodíku. Nechá se vychladnout a poté se kvantitativně převede do odměrné baňky na 50 ml. Doplní se po značku vodou a protřepe. V případě potřeby se zfiltruje.

Popsané 50 % ředění se bere v úvahu při odběru poměrných částí a při výpočtu procentuálního obsahu stopového prvku v hnojivu.

Metoda 10.4 STANOVENÍ STOPOVÝCH PRVKŮ VE VÝLUZÍCH HNOJIV ATOMOVOU ABSORPČNÍ SPEKTROMETRIÍ

(OBECNÝ POSTUP)

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen obecný postup pro stanovení množství železa a zinku ve výluzích hnojiv atomovou absorpční spektrometrií.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro analýzu vzorků hnojiv vyluhovaných metodami 10.1 a 10.2, u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah celkového a/nebo vodorozpustného železa nebo zinku. Použití této metody pro různé stopové prvky je zvlášť popsáno pro každý prvek.

Poznámka:

Přítomnost malých množství organické látky obvykle nemá vliv na stanovení atomovou absorpční spektrometrií.

3. PODSTATA METODY

Po případném omezení nebo odstranění rušivých chemických látek je výluh zředěn tak, aby koncentrace ležela v optimální měřicí oblasti spektrometru při vlnové délce vhodné pro stanovovaný stopový prvek.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Zředěný roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 6 mol/l

1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové (ρ = 1,18 g/ml) se smíchá s 1 objemovým dílem vody.

4.2 Zředěný roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 0,5 mol/l

1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové (ρ = 1,18 g/ml) se smíchá s 20 objemovými díly vody.

4.3 Roztoky lanthanitých solí (10 g La na litr)

Toto činidlo se používá při stanovení železa a zinku. Může být připraveno jedním z níže uvedených postupů:

a) z oxidu lanthanitého rozpuštěného v kyselině chlorovodíkové (4.1); do jednolitrové odměrné baňky se naváží 11,73 g oxidu lanthanitého (La2O3), přidá se 150 ml vody a 120 ml kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 6 mol/l (4.1). Po rozpuštění se doplní do 1 litru vodou a důkladně se promíchá. Tento roztok odpovídá přibližně roztoku kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l;

b) z roztoku chloridu, síranu nebo dusičnanu lanthanitého;

ve 150 ml vody se rozpustí 26,7 g heptahydrátu chloridu lanthanitého (LaCl3.7H2O) nebo 31,2 g hexahydrátu dusičnanu lanthanitého (La(NO3)3.6H2O) nebo 26,2 g nonahydrátu síranu lanthanitého (La2(SO4)3.9H2O), poté se přidá 85 ml kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 6 mol/l (4.1). Po rozpuštění se doplní do 1 litru vodou. Důkladně se promíchá. Tento roztok odpovídá přibližně roztoku kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l.

4.4 Kalibrační roztoky

Příprava těchto roztoků je uvedena u jednotlivých metod pro stanovení každého stopového prvku.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

Atomový absorpční spektrometr vybavený zdroji emitujícími záření charakteristické pro stanovované stopové prvky.

Chemik obsluhující přístroj musí postupovat podle pokynů výrobce a musí být s přístrojem obeznámen. Přístroj musí umožňovat korekci na pozadí, aby mohla být použita, kdykoliv je to nezbytné (např. Zn). Používají se plyny vzduch a acetylen.

6. PŘÍPRAVA ROZTOKU K ANALÝZE

6.1 Příprava výluhů obsahujících stanovované prvky

Viz metody 10.1 a/nebo 10.2, popřípadě 10.3.

6.2 Příprava zkušebního roztoku

Poměrná část výluhu získaného metodou 10.1, 10.2 nebo 10.3 se zředí vodou a/nebo kyselinou chlorovodíkovou (4.1) nebo (4.2) tak, aby v konečném roztoku pro měření byla dosažena koncentrace stanovovaného prvku odpovídající rozpětí kalibrační křivky (7.2) a aby koncentrace kyseliny chlorovodíkové byla minimálně 0,5 mol/l a nebyla vyšší než 2,5 mol/l. Tato operace může vyžadovat, aby bylo provedeno jedno nebo více zředění za sebou.

Konečný roztok se získá odpipetováním poměrné části zředěného výluhu do odměrné baňky na 100 ml. Objem této poměrné části v ml se označí jako (a). Přidá se 10 ml roztoku lanthanité soli (4.3). Doplní se po značku roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l (4.2) a důkladně se promíchá. Ředicí faktor se označí jako D.

7. PRACOVNÍ POSTUP

7.1. Příprava slepého roztoku

Při přípravě slepého roztoku se opakují všechny postupy vyluhování, vynechá se pouze navažování hnojiva.

7.2. Příprava kalibračních roztoků

Z pracovního kalibračního roztoku připraveného podle metody dané pro každý jednotlivý stopový prvek se v odměrných baňkách na 100 ml připraví řada minimálně pěti kalibračních roztoků o vzrůstající koncentraci ležící v optimálním měřicím rozsahu spektrometru. V případě potřeby se koncentrace kyseliny chlorovodíkové upraví tak, aby byla co nejblíže koncentraci ve zředěném zkušebním roztoku (6.2). Při stanovení železa nebo zinku se přidá 10 ml stejného roztoku lanthanité soli (4.3), jaký byl použit v 6.2. Doplní se po značku roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l (4.2) a důkladně se promíchá.

7.3. Stanovení

Spektrometr (5) se připraví k měření při vlnové délce uvedené v metodě pro stanovení daného prvku.

Třikrát za sebou se zavedou kalibrační roztoky (7.2), zkušební roztok (6.2) a slepý roztok (7.1), všechny výsledky se zaznamenají a mezi jednotlivými zavedeními se přístroj propláchne destilovanou vodou.

Sestrojí se kalibrační křivka tak, že na svislou osu se vynesou průměrné hodnoty odečtu ze spektrometru pro každý kalibrační roztok (7.2) a na vodorovnou osu odpovídající koncentrace prvku vyjádřené v μg/ml.

Z této křivky se určí koncentrace příslušného stopového prvku ve zkušebním roztoku Xs (6.2) a ve slepém roztoku Xb (7.1), vyjádřené v μg na ml.

8. VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

Procentuální obsah stopového prvku (E) v hnojivu je dán vzorcem:

E

=

X

–X

/

.

Při použití metody 10.3:

E

=

X

– X

/

,

kde:

E je množství stanoveného stopového prvku v hnojivu (%),

Xs je koncentrace prvku ve zkušebním roztoku (6.2) (μg/ml),

Xb je koncentrace prvku ve slepém roztoku (7.1) (μg/ml),

V je objem výluhu získaného metodou 10.1 nebo 10.2 (ml),

D je ředicí faktor odpovídající zředění provedenému podle 6.2,

M je hmotnost zkušebního vzorku odebraného metodou 10.1 nebo 10.2 (g).

Výpočet ředicího faktoru D:

Jsou-li (a1), (a2), (a3)…(ai) a (a) poměrné části a jsou-li (v1), (v2), (v3)…(vi) a (100) odpovídající objemy v ml po příslušných ředicích krocích, pak ředicí faktor D se rovná:

D =

×

×

×.… ×

×

100/ a

Metoda 10.5 STANOVENÍ BÓRU VE VÝLUZÍCH HNOJIV ACIDOMETRICKOU TITRACÍ

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup pro stanovení obsahu bóru ve výluzích hnojiv.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro vzorky hnojiv vyluhovaných metodami 10.1 a 10.2., u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah celkového a/nebo vodorozpustného bóru.

3. PODSTATA METODY

Manitoborový komplex vzniká následující reakcí boritanu s mannitolem:

+++++ TIFF +++++

Komplex se titruje roztokem hydroxidu sodného do pH 6,3.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Methylčerveň — indikátorový roztok

V odměrné baňce na 100 ml se rozpustí 0,1 g methylové červeně (C15H15N3O2) v 50 ml ethanolu (95 %). Objem se doplní na 100 ml vodou. Důkladně se promíchá.

4.2 Zředěný roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 0,5 mol/l

1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové (ρ = 1,18 g/ml) se smíchá s 20 objemovými díly vody.

4.3 Roztok hydroxidu sodného, asi 0,5 mol/l

Roztok nesmí obsahovat oxid uhličitý. V jednolitrové odměrné baňce obsahující asi 800 ml vroucí vody se rozpustí 20 g hydroxidu sodného (NaOH) ve formě peciček. Když roztok vychladne, doplní se na 1000 ml převařenou vodou a důkladně se promíchá.

4.4 Standardní roztok hydroxidu sodného, asi 0,025 mol/l

Roztok nesmí obsahovat oxid uhličitý. Roztok hydroxidu sodného o koncentraci 0,5 mol/l (4.3) se 20krát zředí převařenou vodou a důkladně se promíchá. Je třeba stanovit ekvivalent roztoku vyjádřeného jako bór (B) (viz odstavec 9).

4.5 Kalibrační roztok bóru (100 μg/ml B)

V odměrné baňce na 1000 ml se ve vodě rozpustí 0,5719 g kyseliny borité (H3BO3) navážené s přesností na 0,1 mg. Doplní se po značku vodou a důkladně se promíchá. Roztok se uchovává v ledničce v plastové nádobě.

4.6 Práškový D-mannitol (C6H14O6)

4.7 Chlorid sodný (NaCl)

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 pH-metr se skleněnou elektrodou

5.2 Magnetické míchadlo

5.3 Kádinka na 400 ml s teflonovým míchadlem

6. PŘÍPRAVA ROZTOKU K ANALÝZE

6.1 Příprava roztoku bóru

Viz metody 10.1, 10.2, popřípadě 10.3.

7. PRACOVNÍ POSTUP

7.1 Zkouška

Do kádinky na 400 ml (5.3) se umístí poměrná část (a) výluhu (6.1) obsahující 2 až 4 mg B. Přidá se 150 ml vody.

Přidá se několik kapek indikátorového roztoku methylčerveně (4.1).

V případě přípravy výluhu metodou 10.2 se obsah okyselí přidáváním kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l (4.2) až do okamžiku změny barvy roztoku indikátoru, poté se přidá další 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l (4.2).

Po přidání 3 g chloridu sodného (4.7) se roztok povaří, aby se odstranil oxid uhličitý. Nechá se vychladnout. Kádinka se umístí na magnetickou míchačku (5.2) a vloží se elektrody předem kalibrovaného pH-metru (5.1).

pH se upraví přesně na 6,3, nejprve roztokem hydroxidu sodného o koncentraci 0,5 mol/l (4.3) a na závěr roztokem o koncentraci 0,025 mol/l (4.4).

Přidá se 20 g D-mannitolu (4.6), dokonale se rozpustí a důkladně promíchá. Titruje se roztokem hydroxidu sodného o koncentraci 0,025 mol/l (4.4) na pH 6,3 (stabilita alespoň 1 minutu). Potřebný objem se označí X1.

8. ROZTOK PRO SLEPÝ POKUS

Roztok pro slepý pokus se připraví opakováním celého postupu od fáze přípravy vzorku, vynechá se pouze navážka hnojiva. Potřebný objem se označí Xo.

9. STANOVENÍ EKVIVALENTU BÓRU ROZTOKU HYDROXIDU SODNÉHO (4.4)

Do kádinky na 400 ml se odpipetuje 20 ml (2,0 mg B) standardního roztoku (4.5) a přidá se několik kapek roztoku methylčerveně (4.1). Přidají se 3 g chloridu sodného (4.7) a roztok kyseliny chlorovodíkové (4.2) až do bodu změny barvy roztoku indikátoru (4.1).

Objem se doplní vodou asi na 150 ml a povaří se, aby se odstranil oxid uhličitý. Nechá se vychladnout. Kádinka se umístí na magnetické míchadlo (5.2) a vloží se elektrody předem kalibrovaného pH-metru (5.1). pH se upraví přesně na 6,3, nejprve roztokem hydroxidu sodného o koncentraci 0,5 mol/l (4.3) a poté roztokem o koncentraci 0,025 mol/l (4.4).

Přidá se 20 g D-mannitolu (4.6), dokonale se rozpustí a důkladně promíchá. Titruje se roztokem hydroxidu sodného o koncentraci 0,025 mol/l (4.4) na pH 6,3 (stabilita alespoň 1 minutu). Potřebný objem se označí V1.

Stejným způsobem se připraví slepý roztok tak, že kalibrační roztok se nahradí 20 ml vody. Potřebný objem se označí V0.

Ekvivalent bóru (F) odměrného roztoku NaOH (4.4) v mg/ml je:

F

= 2/

V1 –V0

ml roztoku hydroxidu sodného o koncentraci přesně 0,025 mol/l odpovídá 0,27025 mg B.

10. VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

Procentuální obsah bóru v hnojivu je dán vzorcem:

B

=

X

− X

0 × F × V10 × a × M

kde:

B (%) je množství bóru v hnojivu (%),

X1 je objem roztoku hydroxidu sodného o koncentraci 0,025 mol/l (4.4) při vlastním stanovení vzorku (7.1) (ml),

X0 je objem roztoku hydroxidu sodného o koncentraci 0,025 mol/l (4.4) při slepém pokusu (8) (ml),

F je ekvivalent bóru (B) roztoku hydroxidu sodného o koncentraci 0,025 mol/l (4.4),

V je objem výluhu získaného podle metody 10.1 nebo 10.2 (ml),

a je objem poměrné části (7.1) odebrané z výluhu (6.1) (ml),

M je hmotnost zkušebního vzorku odebraného podle metody 10.1 nebo 10.2 (g).

Metoda 10.6 STANOVENÍ KOBALTU VE VÝLUZÍCH HNOJIV GRAVIMETRICKOU METODOU S 1-NITROSO-2-NAFTOLEM

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup pro stanovení kobaltu ve výluzích hnojiv.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro výluhy vzorků hnojiv získaných metodami 10.1 a 10.2, u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah kobaltu.

3. PODSTATA METODY

Kobalt (trojmocný) vytváří reakcí s 1-nitroso-2-naftolem červenou sraženinu Co(C10H6ONO)3.2H2O. Po převedení kobaltu přítomného ve výluhu na kobalt trojmocný se v kyselém prostředí kobalt sráží roztokem 1-nitroso-2-naftolu. Po zfiltrování se sraženina promyje a suší do konstantní hmotnosti a poté se váží jako Co(C10H6ONO)3.2H2O.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Roztok peroxidu vodíku (H2O2, ρ = 1,11 g/ml) 30 %

4.2 Roztok hydroxidu sodného, asi 2 mol/l

Ve 100 ml vody se rozpustí 8 g hydroxidu sodného ve formě peciček.

4.3 Zředěný roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 6 mol/l

1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové (ρ = 1,18 g/ml) se smíchá s 1 objemovým dílem vody.

4.4 Kyselina octová (99,7 % CH3CO2H) (ρ = 1,05 g/ml)

4.5 Roztok kyseliny octové (1 : 2), asi 6 mol/l

1 objemový díl kyseliny octové (4.4) se smíchá se 2 objemovými díly vody.

4.6 Roztok 1-nitroso-2-naftolu v kyselině octové. V kádince se rozpustí 4 g 1-nitroso-2-naftolu ve 100 ml kyseliny octové (4.4). Přidá se 100 ml vlažné vody. Důkladně se promíchá. Okamžitě se zfiltruje. Získaný roztok se musí okamžitě použít.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Filtrační kelímek P 16/ISO 4793, porozita 4, objem 30 nebo 50 ml.

5.2 Sušárna nastavená na 130 ± 2 oC

6. PŘÍPRAVA ROZTOKU K ANALÝZE

6.1 Příprava roztoku kobaltu

Viz metoda 10.1 nebo 10.2.

6.2 Příprava roztoku k analýze

Poměrná část výluhu, která neobsahuje více než 20 mg Co, se umístí do kádinky na 400 ml. Pokud je výluh získán metodou 10.2, okyselí se pěti kapkami kyseliny chlorovodíkové (4.3). Přidá se asi 10 ml roztoku peroxidu vodíku (4.1). Nechá se oxidovat za studena 15 minut, poté se doplní vodou asi na 100 ml. Kádinka se přikryje hodinovým sklíčkem. Roztok se zahřeje k varu a nechá se vařit asi 10 minut. Nechá se vychladnout. Po kapkách se alkalizuje roztokem hydroxidu sodného (4.2), dokud se nezačne srážet černý hydroxid kobaltitý.

7. PRACOVNÍ POSTUP

Přidá se 10 ml kyseliny octové (4.4) a roztok se zředí vodou asi na 200 ml. Zahřeje se k varu. Za stálého míchání se po kapkách přidá z byrety 20 ml roztoku 1-nitroso-2-naftolu (4.6). Intenzivně se míchá, až se sraženina začne balit.

Filtruje se přes předem zvážený filtrační kelímek (5.1) a dává se pozor, aby se kelímek nezanesl. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby během celého filtračního procesu byla nad sraženinou kapalina.

Kádinka se vymyje zředěnou kyselinou octovou (4.5), aby se převedla všechna sraženina, sraženina na filtru se promyje zředěnou kyselinou octovou (4.5) a poté třikrát horkou vodou.

Suší se v sušárně (5.2) při 130 ± 2 °C až do dosažení konstantní hmotnosti.

8. VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

1 mg sraženiny Co(C10H6ONO)3.2H2O odpovídá 0,096381 mg Co.

Procentuální obsah kobaltu v hnojivu je dán vzorcem:

Co

= X × 0,0096381 ×

V × Da × M

kde:

X je hmotnost sraženiny (mg),

V je objem výluhu získaného podle metody 10.1 nebo 10.2 (ml),

a je objem poměrné části pipetované z posledního ředění (ml),

D je ředicí faktor této poměrné části,

M je hmotnost zkušebního vzorku (g).

Metoda 10.7 STANOVENÍ MĚDI VE VÝLUZÍCH HNOJIV TITRAČNÍ METODOU

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup pro stanovení mědi ve výluzích hnojiv.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro výluhy hnojiv získaných metodami 10.1 a 10.2, u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah mědi.

3. PODSTATA METODY

Měďnaté ionty se v kyselém prostředí redukují jodidem draselným:

+++++ TIFF +++++

Vyloučený jód se za přítomnosti škrobu jako indikátoru titruje standardním roztokem thiosíranu sodného podle rovnice:

+++++ TIFF +++++

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Kyselina dusičná (HNO3, ρ = 1,40 g/ml)

4.2 Močovina CO(NH2)2

4.3 Roztok hydrogendifluoridu amonného (NH4HF2), 10 % (m/V)

Roztok se uchovává v plastové nádobě.

4.4 Roztok hydroxidu amonného (1: 1)

1 objemový díl amoniaku (NH4OH, ρ = 0,9 g/ml) se smíchá s 1 objemovým dílem vody.

4.5 Standardní roztok thiosíranu sodného

V jednolitrové odměrné baňce se rozpustí ve vodě 7,812 g pentahydrátu thiosíranu sodného (Na2S2O3.5H2O). Tento roztok musí být připraven tak, aby 1 ml = 2 mg Cu. Pro stabilizaci se přidá několik kapek chloroformu. Roztok se musí uchovávat ve skleněné nádobě v temnu.

4.6 Jodid draselný (KI)

4.7 Roztok thiokyanatanu draselného (KSCN), 25 % (m/V)

Tento roztok se uchovává v plastové nádobě.

4.8 Roztok škrobu (asi 0,5 %)

Do kádinky na 600 ml se naváží 2,5 g škrobu [(C6H10O5)n]. Přidá se asi 500 ml vody. Za míchání se povaří. Ochladí se na teplotu okolí. Roztok lze uchovat krátkodobě. Trvanlivost lze prodloužit přidáním asi 10 mg jodidu rtuťnatého.

5. PŘÍPRAVA ROZTOKU K ANALÝZE

Příprava roztoku mědi

Viz metody 10.1 a 10.2.

6. PRACOVNÍ POSTUP

6.1 Příprava roztoku pro titraci

Do Erlenmeyerovy baňky na 500 ml se umístí poměrná část roztoku obsahujícího alespoň 20 — 40 mg Cu.

Jakýkoliv přítomný přebytek kyslíku se odstraní krátkým převařením. Doplní se vodou na objem asi 100 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné (4.1), přivede se k varu a nechá se vařit asi půl minuty.

Erlenmeyerova baňka se odstraní z topného přístroje, přidají se 3 g močoviny (4.2), znovu se přivede k varu a vaří se asi půl minuty.

Baňka se odstraní z topného přístroje a přidá se 200 ml studené vody. V případě potřeby se obsah Erlenmeyerovy baňky ochladí na teplotu okolí.

Postupně se přidává roztok hydroxidu amonného (4.4) do té doby, než roztok zmodrá a poté se přidá ještě 1 ml navíc.

Dále se přidá 50 ml roztoku hydrogendifluoridu amonného (4.3) a promíchá se.

Nakonec se přidá 10 g jodidu draselného (4.6) a nechá se rozpustit.

6.2 Titrace roztoku

Erlenmeyerova baňka se umístí na magnetické míchadlo. Do Erlenmeyerovy baňky se vloží míchadélko a míchadlo se nastaví na požadovanou rychlost.

Byretou se přidává standardní roztok thiosíranu sodného (4.5), dokud hnědá barva jódu uvolněného z roztoku nezesvětlá.

Přidá se 10 ml roztoku škrobu (4.8).

Pokračuje se s titrací roztokem thiosíranu sodného (4.5), dokud purpurová barva téměř nevymizí.

Přidá se 20 ml roztoku thiokyanatanu draselného (4.7) a pokračuje se v titraci, dokud fialově modrá barva úplně nezmizí.

Zaznamená se objem spotřebovaného roztoku thiosíranu.

7. VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

1 ml standardního roztoku thiosíranu sodného 7,812 g/l (4.5) odpovídá 2 mg Cu.

Procentuální obsah mědi v hnojivu je dán vzorcem:

Cu

= X

Va × M × 5

kde:

X je objem použitého roztoku thiosíranu sodného (ml),

V je objem výluhu podle metod 10.1 a 10.2 (ml),

a je objem poměrné části (ml),

M je hmotnost zkušebního vzorku zpracovaného podle metod 10.1 a 10.2 (g).

Metoda 10.8 STANOVENÍ ŽELEZA VE VÝLUZÍCH HNOJIV ATOMOVOU ABSORPČNÍ SPEKTROMETRIÍ

1. ŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup při stanovení železa ve výluzích hnojiv.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro výluhy vzorků hnojiv získaných metodami 10.1 a 10.2, u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah celkového a/nebo vodorozpustného železa.

3. PODSTATA METODY

Po vhodné úpravě a zředění výluhu se obsah železa stanoví atomovou absorpční spektrometrií.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 6 mol/l

Viz metoda 10.4 (4.1).

4.2 Roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 0,5 mol/l

Viz metoda 10.4 (4.2).

4.3 Roztok peroxidu vodíku (30 % H2O2, ρ = 1,11 g/ml), bez stopových prvků

4.4 Roztoky lanthanitých solí (10 g La na litr)

Viz metoda 10.4 (4.3).

4.5 Kalibrační roztoky železa

4.5.1 Zásobní roztok železa (1000 μg/ml)

Do kádinky na 500 ml se s přesností na 0,1 mg naváží 1 g drátu z čistého železa, přidá se 200 ml kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 6 mol/l (4.1) a 15 ml roztoku peroxidu vodíku (4.3). Zahřívá se na topné desce do úplného rozpuštění železa. Po vychladnutí se kvantitativně převede do odměrné baňky na 1000 ml. Doplní se po značku vodou a důkladně se promíchá.

4.5.2 Pracovní roztok železa (100 μg/ml)

Do odměrné baňky na 200 ml se napipetuje 20 ml zásobního roztoku (4.5.1). Doplní se po značku roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l (4.2) a důkladně se promíchá.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

Atomový absorpční spektrometr: viz metoda 10.4 (5). Přístroj musí být vybaven zdrojem záření charakteristického pro železo (248,3 nm).

6. PŘÍPRAVA ROZTOKU K ANALÝZE

6.1 Výluh železa

Viz metody 10.1 a/nebo 10.2, popřípadě 10.3.

6.2 Příprava zkušebního roztoku

Viz metoda 10.4 (6.2). Zkušební roztok musí obsahovat 10 % (V/V) roztoku lanthanité soli.

7. PRACOVNÍ POSTUP

7.1 Příprava slepého roztoku

Viz metoda 10.4 (7.1). Slepý roztok musí obsahovat 10 % (V/V) roztoku lanthanité soli použité v 6.2.

7.2 Příprava kalibračních roztoků

Viz metoda 10.4 (7.2).

Pro optimální rozsah stanovení od 0 do 10 μg/ml železa se do sady odměrných baněk na 100 ml napipetuje 0, 2, 4, 6, 8 a 10 ml pracovního roztoku (4.5.2). V případě potřeby se koncentrace kyseliny chlorovodíkové upraví tak, aby byla co nejblíže koncentraci ve zkušebním roztoku. Přidá se přidá 10 ml roztoku lanthanité soli použité v 6.2. Doplní se po značku roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l (4.2) a důkladně se promíchá. Tyto roztoky obsahují 0, 2, 4, 6, 8 a 10 μg/ml železa.

7.3 Stanovení

Viz metoda 10.4 (7.3). Spektrometr (5) se připraví na měření při vlnové délce 248,3 nm.

8 VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

Viz metoda 10.4 (8).

Procentuální obsah železa v hnojivu je dán vzorcem:

Fe

=

X

× X

/

M × 104

Při použití metody 10.3:

Fe

=

X

− X

/

M × 104

kde:

Fe je množství železa v hnojivu (%),

Xs je koncentrace železa ve zkušebním roztoku (6.2) (μg/ml),

Xb je koncentrace železa ve slepém roztoku (7.1) (μg/ml),

V je objem výluhu získaného podle metody 10.1 nebo 10.2 (ml),

D je ředicí faktor odpovídající zředění provedenému v 6.2,

M je hmotnost zkušebního vzorku odebraného podle metody 10.1 nebo 10.2 (g).

Výpočet ředicího faktoru D: Jsou-li (a1), (a2), (a3)…(ai) a (a) poměrné části a jsou-li (v1), (v2), (v3)…(vi) a (100) odpovídající objemy v ml po příslušných ředicích krocích, pak ředicí faktor D se rovná:

D =

×

×

×.… ×

×

100/a

Metoda 10.9 STANOVENÍ MANGANU VE VÝLUZÍCH HNOJIV TITRACÍ

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup při stanovení manganu ve výluzích hnojiv.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro výluhy vzorků hnojiv získaných metodami 10.1 a 10.2, u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah manganu.

3. PODSTATA METODY

Pokud jsou ve výluhu přítomny chloridové ionty, odstraní se povařením výluhu s kyselinou sírovou. Mangan se oxiduje v prostředí kyseliny dusičné bismutičnanem sodným. Vzniklý manganistan se redukuje přebytkem síranu železnatého. Tento přebytek se titruje roztokem manganistanu draselného.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Koncentrovaná kyselina sírová (H2SO4, ρ = 1,84 g/ml)

4.2 Kyselina sírová, asi 9 mol/l.

1 objemový díl koncentrované kyseliny sírové (4.1) se opatrně smíchá s 1 objemovým dílem vody.

4.3 Kyselina dusičná, 6 mol/l

3 objemové díly kyseliny dusičné (HNO3, ρ = 1,40 g/ml) se smíchají se 4 objemovými díly vody.

4.4 Kyselina dusičná, 0,3 mol/l

1 objemový díl kyseliny dusičné o koncentraci 6 mol/l se smíchá s 19 objemovými díly vody.

4.5 Bismutičnan sodný (NaBiO3) (85 %)

4.6 Křemelina

4.7 Kyselina orthofosforečná, 15 mol/l (H3PO4, ρ = 1,71 g/ml)

4.8 Roztok síranu železnatého, 0,15 mol/l

V jednolitrové odměrné baňce se rozpustí 41,6 g heptahydrátu síranu železnatého (FeSO4.7H2O). Přidá se 25 ml koncentrované kyseliny sírové (4.1) a 25 ml kyseliny fosforečné (4.7). Doplní se vodou na 1000 ml. Promíchá se.

4.9 Roztok manganistanu draselného, 0,02 mol/l

S přesností na 0,1 mg se naváží 3,160 g manganistanu draselného (KMnO4). Rozpustí se a doplní vodou na 1000 ml.

4.10 Roztok dusičnanu stříbrného, 0,1 mol/l

1,7 g dusičnanu stříbrného (AgNO3) se rozpustí ve vodě a doplní na 100 ml.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Filtrační kelímek P 16/ISO 4793, porozita 4, objem 50 ml, nasazený na filtrační nádobu o objemu 500 ml.

5.2 Magnetické míchadlo

6. PŘÍPRAVA ROZTOKU K ANALÝZE

6.1 Výluh manganu

Viz metody 10.1 a 10.2. Pokud není známo, zda jsou přítomny chloridové ionty, provede se s roztokem zkouška jednou kapkou roztoku dusičnanu stříbrného (4.10).

6.2 Pokud nejsou chloridové ionty přítomny, do vysoké kádinky na 400 ml se odpipetuje poměrná část výluhu obsahující 10 až 20 mg manganu. Objem se upraví asi na 25 ml buď odpařením nebo přidáním vody. Přidají se 2 ml koncentrované kyseliny sírové (4.1).

6.3 Pokud jsou chloridové ionty přítomny, je zapotřebí je odstranit následujícím způsobem:

Poměrná část výluhu obsahující 10 až 20 mg manganu se odpipetuje do vysoké kádinky na 400 ml. Přidá se 5 ml kyseliny sírové o koncentraci 9 mol/l (4.2). V digestoři se na topné desce přivede k varu a nechá se vařit, dokud se uvolňují bohaté bílé páry. Pokračuje se, dokud se objem nezredukuje asi na 2 ml (tenký film sirupovité kapaliny na dně kádinky). Nechá se ochladit na teplotu okolí.

Opatrně se přidá 25 ml vody a ještě jednou se provede zkouška na přítomnost chloridů jednou kapkou roztoku dusičnanu stříbrného (4.10). Pokud jsou chloridy stále přítomny, postup se po přidání 5 ml kyseliny sírové o koncentraci 9 mol/l (4.2) opakuje.

7. PRACOVNÍ POSTUP

Do kádinky na 400 ml obsahující zkušební roztok se přidá 25 ml kyseliny dusičné o koncentraci 6 mol/l (4.3) a 2,5 g bismutičnanu sodného (4.5). Tři minuty se intenzivně míchá na magnetickém míchadle (5.2).

Přidá se 50 ml kyseliny dusičné o koncentraci 0,3 mol/l (4.4) a opět se promíchá. Filtruje se vakuově přes kelímek (5.1), jehož dno je pokryto křemelinou (4.6). Kelímek se několikrát promývá kyselinou dusičnou o koncentraci 0,3 mol/l (4.4), dokud neprotéká bezbarvý filtrát.

Filtrát a promývací roztok se převede do kádinky na 500 ml. Promíchá se a přidá 25 ml roztoku síranu železnatého o koncentraci 0,15 mol/l (4.8). Pokud filtrát po přidání síranu železnatého zežloutne, přidají se 3 ml kyseliny orthofosforečné o koncentraci 15 mol/l (4.7).

Přebytek síranu železnatého se byretou titruje odměrným roztokem manganistanu draselného o koncentraci 0,02 mol/l (4.9) až do růžového zbarvení stálého jednu minutu. Za stejných podmínek se provede slepý pokus, vynechá se pouze zkušební vzorek.

Poznámka:

Oxidovaný roztok nesmí přijít do styku s pryží.

8. VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

1 ml roztoku manganistanu draselného o koncentraci 0,02 mol/l odpovídá 1,099 mg manganu (Mn).

Mn

=

× 0,1099 ×

Va × M

kde:

Xb je spotřeba odměrného roztoku manganistanu použitého při slepém pokusu (ml),

Xs je spotřeba odměrného roztoku manganistanu použitého u zkušebního vzorku (ml),

V je objem výluhu získaného podle metody 10.1 a 10.2 (ml),

a je objem poměrné části odebrané z výluhu (ml),

M je hmotnost zkušebního vzorku (g).

Metoda 10.10 STANOVENÍ MOLYBDENU VE VÝLUZÍCH HNOJIV GRAVIMETRICKOU METODOU S 8-HYDROXYCHINOLINEM

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup při stanovení molybdenu ve výluzích hnojiv.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro výluhy vzorků hnojiv získaných metodami 10.1 a 10.2, u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah molybdenu.

3. PODSTATA METODY

Obsah molybdenu se stanovuje srážením za určitých podmínek jako molybdenyl 8-hydroxychinolinu.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Roztok kyseliny sírové, přibližně 1 mol/l

Do jednolitrové odměrné baňky obsahující 800 ml vody se opatrně nalije 55 ml kyseliny sírové (H2SO4, ρ = 1,84 g/ml). Promíchá se. Po vychladnutí se doplní na jeden litr. Promíchá se.

4.2 Zředěný roztok amoniaku (1: 3)

1 objemový díl koncentrovaného roztoku amoniaku (NH4OH, ρ = 0,9 g/ml) se smíchá se 3 objemovými díly vody.

4.3 Zředěný roztok kyseliny octové (1: 3)

1 objemový díl koncentrované kyseliny octové (99,7 % CH3COOH, ρ = 1,049 g/ml) se smíchá se 3 objemovými díly vody.

4.4 Roztok dvojsodné soli ethylendiamintetraoctové kyseliny (EDTA)

V odměrné baňce na 100 ml se ve vodě rozpustí 5 g Na2EDTA. Doplní se po značku a promíchá.

4.5 Tlumivý roztok

V odměrné baňce na 100 ml se ve vodě rozpustí 15 ml koncentrované kyseliny octové a 30 g octanu amonného. Doplní se na 100 ml.

4.6 Roztok 8-hydroxychinolinu (oxinu)

V odměrné baňce na 100 ml se v 5 ml koncentrované kyseliny octové rozpustí 3 g 8-hydroxychinolinu. Přidá se 80 ml vody. Po kapkách se přidává roztok amoniaku (4.2), dokud se roztok nezakalí, a poté se přidává kyselina octová (4.3), dokud se roztok opět nevyčeří.

Doplní se vodou na 100 ml.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Filtrační kelímek P 16/ISO 4793, porozita 4, objem 30 ml.

5.2 pH-metr se skleněnou elektrodou.

5.3 Sušárna nastavená na 130 až 135 oC.

6. PŘÍPRAVA ROZTOKU K ANALÝZE

6.1 Příprava roztoku molybdenu. Viz metoda 10.1 a metoda 10.2.

7. PRACOVNÍ POSTUP

7.1 Příprava zkušebního roztoku

Poměrná část obsahující 25 až 100 mg Mo se odpipetuje do kádinky na 250 ml. Objem se doplní vodou na 50 ml.

Hodnota pH tohoto roztoku se upraví na 5 tak, že se po kapkách přidává roztok kyseliny sírové (4.1). Přidá se 15 ml roztoku EDTA (4.4) a poté 5 ml tlumivého roztoku (4.5). Doplní se vodou asi na 80 ml.

7.2 Vznik a promývání sraženiny

Vznik sraženiny

Roztok se přivede do mírného varu. Za stálého míchání se přidává roztok 8-hydroxychinolinu (4.6). Srážení pokračuje, dokud není zřejmé, že již nevzniká usazenina. Přidává se nadbytek činidla, dokud roztok nad sraženinou nezežloutne. Obvykle by mělo stačit 20 ml. Dvě až tři minuty se pokračuje v mírném zahřívání sraženiny.

Filtrace a promývání

Zfiltruje se filtračním kelímkem (5.1). Sraženina se několikrát propláchne 20 ml horké vody. Filtrát by se postupně měl stát zcela bezbarvým, což znamená, že oxin již není přítomen.

7.3 Vážení sraženiny

Sraženina se suší při teplotě 130 až 135 oC do konstantní hmotnosti (nejméně jednu hodinu).

Nechá se vychladnout v exsikátoru a poté se zváží.

8. VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

1 mg molybdenyl 8-hydroxychinolinu, MoO2(C9H6ON)2, odpovídá 0,2305 mg Mo.

Procentuální obsah molybdenu v hnojivu je dán vzorcem:

Mo

= X × 0,02305 ×

V × Da × M

kde:

X je hmotnost sraženiny molybdenyl — hydroxychinolinu (mg),

V je objem roztoku výluhu získaného podle metody 10.1 nebo 10.2 (ml),

a je objem poměrné části odebrané z posledního ředění (ml),

D je ředicí faktor této poměrné části,

M je hmotnost zkušebního vzorku (g).

Metoda 10.11 STANOVENÍ ZINKU VE VÝLUZÍCH HNOJIV ATOMOVOU ABSORPČNÍ SPEKTROMETRIÍ

1. PŘEDMĚT

V tomto dokumentu je určen postup při stanovení zinku ve výluzích hnojiv.

2. OBLAST POUŽITÍ

Tento postup je použitelný pro výluhy vzorků hnojiv získaných metodami 10.1 a 10.2, u nichž směrnice 89/530/EHS stanoví povinnost udávat obsah zinku.

3. PODSTATA METODY

Po vhodné úpravě a zředění výluhů se obsah zinku stanoví atomovou absorpční spektrometrií.

4. CHEMIKÁLIE

4.1 Roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 6 mol/l

Viz metoda 10.4 (4.1).

4.2 Roztok kyseliny chlorovodíkové (HCl), asi 0,5 mol/l

Viz metoda 10.4 (4.2).

4.3 Roztoky lanthanitých solí (10 g La na litr)

Viz metoda 10.4 (4.3).

4.4 Kalibrační roztoky zinku

4.4.1 Zásobní roztok zinku (1000 μg/ml)

V odměrné baňce na 1000 ml se v 25 ml kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 6 mol/l (4.1) rozpustí 1 g zinkového prachu nebo šupinek odvážených s přesností na 0,1 mg. Po úplném rozpuštění se doplní po značku vodou a důkladně se promíchá.

4.4.2 Pracovní roztok zinku (100 μg/ml)

V odměrné baňce na 200 ml se 20 ml zásobního roztoku (4.4.1) zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l (4.2). Doplní se po značku roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l a důkladně se promíchá.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

Atomový absorpční spektrometr:

viz metoda 10.4 (5). Přístroj musí být vybaven zdrojem záření charakteristického pro zinek (213,8 nm). Spektrometr musí umožňovat provedení korekce na pozadí.

6. PŘÍPRAVA ROZTOKU K ANALÝZE

6.1 Výluh zinku

Viz metody 10.1 a/nebo 10.2., popřípadě 10.3.

6.2 Příprava zkušebního roztoku

Viz metoda 10.4 (6.2). Zkušební roztok musí obsahovat 10 % (obj.) roztoku lanthanité soli (4.3).

7. PRACOVNÍ POSTUP

7.1 Příprava slepého roztoku

Viz metoda 10.4 (7.1). Slepý roztok musí obsahovat 10 % (obj.) roztoku lanthanité soli použité v 6.2.

7.2 Příprava kalibračních roztoků

Viz metoda 10.4 (7.2).

Pro optimální rozpětí stanovení od 0 do 5 μg/ml Zn se do sady odměrných baněk na 100 ml umístí 0, 0,5, 1, 2, 3, 4 a 5 ml pracovního roztoku (4.4.2). V případě potřeby se koncentrace kyseliny chlorovodíkové upraví tak, aby byla co nejblíže koncentraci ve zkušebním roztoku. Do každé baňky se přidá 10 ml roztoku lanthanité soli použité v 6.2. Doplní se na 100 ml roztokem kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,5 mol/l (4.2) a důkladně se promíchá.

Tyto roztoky obsahují 0, 0,5, 1, 2, 3, 4 a 5 μg/ml Zn.

7.3 Stanovení

Viz metoda 10.4 (7.3). Spektrometr (5) se připraví na měření při vlnové délce 213,8 nm.

8. VYJÁDŘENÍ VÝSLEDKŮ

Viz metoda 10.4 (8).

Procentuální obsah zinku v hnojivu je dán vzorcem:

Zn

=

X

− X

/

M × 104

Při použití metody 10.3:

Zn

=

X

− X

/

M × 104

kde:

Zn je množství zinku v hnojivu (%),

Xs je koncentrace zinku ve zkušebním roztoku (6.2) (μg/ml),

Xb je koncentrace zinku ve slepém roztoku (7.1) (μg/ml),

V je objem výluhu získaného podle metody 10.1 nebo 10.2 (ml),

D je ředicí faktor odpovídající zředění provedenému v 6.2,

M je hmotnost zkušebního vzorku odebraného podle metody 10.1 nebo 10.2 (g).

Výpočet ředicího faktoru D: Jsou-li (a1), (a2), (a3)…(ai) a (a) následné poměrné části a jsou-li (v1), (v2), (v3)…(vi) a (100) odpovídající objemy v ml po příslušných ředicích krocích, pak ředicí faktor D se rovná:

D =

×

×

×.… ×

×

100/a"

--------------------------------------------------