(ES) č. 3604/93Nařízení Rady (ES) č. 3604/93 ze dne 13. prosince 1993, kterým se upřesňují definice pro použití zákazu zvýhodněného přístupu, obsaženého v článku 104a Smlouvy

Nařízení Rady (ES) č. 3604/93

ze dne 13. prosince 1993,

kterým se upřesňují definice pro použití zákazu zvýhodněného přístupu, obsaženého v článku 104a Smlouvy

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 104a odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

ve spolupráci s Evropským parlamentem [2],

vzhledem k tomu, že zákaz zvýhodněného přístupu k finančním institucím, jak jej stanoví článek 104a Smlouvy, má zásadní důležitost pro podřízení finančních operací veřejného sektoru pravidlům tržního mechanismu a tím pro posílení rozpočtové kázně; že navíc staví členské státy na stejnou úroveň, pokud se jedná o přístup veřejného sektoru k finančním institucím;

vzhledem k tomu, že Rada musí upřesnit definice pro uplatňování tohoto zákazu;

vzhledem k tomu, že členské státy a Společenství musí jednat s patřičným ohledem na zásadu otevřeného tržního hospodářství, v němž panuje volná hospodářská soutěž;

vzhledem zejména k tomu, že toto nařízení se netýká způsobů organizace trhů, jež zachovávají tuto zásadu;

vzhledem k tomu, že účelem tohoto nařízení není zasahovat do jakékoli operace veřejných finančních institucí, jež je v souladu s touto zásadou;

vzhledem k tomu, že článek 104a Smlouvy zakazuje opatření, která umožňují zvýhodněný přístup; že by měly být blíže určeny druhy jednání, jichž se týká tento zákaz; že se nepochybně nelze dotknout závazků svobodně přijatých finančními institucemi v rámci smluvních vztahů;

vzhledem k tomu, že tentýž článek stanoví, že veřejný dohled může odůvodňovat odchylku od tohoto zásadního zákazu; že právní a správní předpisy nesmějí být využity k umožnění skrytého zvýhodněného přístupu pod záminkou veřejného dohledu;

vzhledem k tomu, že se stejný zákaz týká veřejných podniků; že tyto podniky jsou definovány ve směrnici Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky [3];

vzhledem k tomu, že z důvodů měnové politiky mohou být finanční instituce a zejména úvěrové instituce vázány povinností držet pohledávky vůči Evropské centrální bance, případně národním centrálním bankám;

vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka a národní centrální banky jakožto veřejné orgány nesmějí přijímat opatření umožňující zvýhodněný přístup; že pravidla o mobilizaci a zástavě dluhových nástrojů, přijatá Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami, nesmějí být použita jako prostředek k obcházení zákazu zvýhodněného přístupu;

vzhledem k tomu, že za účelem vyhnutí se jakémukoliv obcházení zákazu je třeba doplnit definice jednotlivých typů finančních institucí v právu Společenství odkazem na ty instituce, které se zabývají finanční činností, avšak které dosud nebyly harmonizovány na úrovni Společenství, jako jsou například pobočky podniků z třetích zemí, holdingové a faktoringové společnosti, nekoordinované subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a instituce pro penzijní zajištění,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. Pro účely článku 104a Smlouvy se "jakýmkoli opatřením, které umožňuje zvýhodněný přístup," rozumí každý právní nebo správní předpis nebo jiný právně závazný akt přijatý při výkonu veřejné moci, který

- zavazuje finanční instituce nabývat nebo držet závazky orgánů nebo institucí Společenství, ústředních vlád, regionálních nebo místních orgánů nebo jiných veřejných orgánů, jiných veřejnoprávních orgánů nebo veřejných podniků členských států (dále jen "veřejný sektor"), nebo

- poskytuje daňové výhody, jichž mohou využívat pouze finanční instituce, nebo finanční výhody, které nejsou v souladu se zásadami tržního hospodářství, aby tak podpořil nabývání nebo držbu takových závazků těmito institucemi.

2. Za umožňování zvýhodněného přístupu se nepovažují opatření, která vytvářejí

- povinnosti financovat výstavbu sociálních bytů za zvláštních podmínek, jako např. povinnost soustřeďovat finanční prostředky u veřejných finančních institucí, jsou-li podmínky pro financování výstavby sociálních bytů poskytnuté veřejnému sektoru stejné jako podmínky pro financování téhož druhu, poskytovaného za stejnými účely soukromým vypůjčovatelům,

- povinnost soustředit finanční prostředky u veřejné úvěrové instituce, pokud je takové omezení ke dni 1. ledna 1994 nedílnou součástí organizace konkrétní sítě úvěrových institucí nebo konkrétního systému spoření pro domácnosti a určené k tomu, aby poskytlo celé této síti nebo systému finanční zabezpečení. Použití takových soustředěných finančních prostředků musí být stanoveno řídícími orgány dané veřejné úvěrové instituce a musí být v souladu se zásadou tržního hospodářství, v němž panuje volná hospodářská soutěž,

- povinnosti financovat nápravu škod způsobených přírodní pohromou s tím, že podmínky pro financování oprav nejsou výhodnější, když škodu utrpěl veřejný sektor, než když ji utrpěl sektor soukromý.

Článek 2

Pro účely článku 104a Smlouvy se "odůvodněním veřejným dohledem" rozumějí důvody, z nichž vycházejí vnitrostátní právní a správní předpisy, které byly přijaty na základě práva Společenství nebo s ním jsou v souladu a jejichž účelem je podpořit solidnost finančních institucí a tím posílit stabilitu finanční soustavy jako celku a ochranu klientů těchto institucí.

Článek 3

1. Pro účely článku 104a Smlouvy se "veřejným podnikem" rozumí každý podnik, ve kterém mohou stát nebo jiné územní samosprávné celky přímo nebo nepřímo vykonávat rozhodující vliv vlastnictvím takového podniku, svou finanční účastí v něm nebo pravidly, jimiž je řízen.

Má se za to, že stát nebo jiné územní samosprávné celky mají rozhodující vliv, pokud ve vztahu k určitému podniku přímo či nepřímo

a) drží většinu upsaného základního kapitálu takového podniku;

b) kontrolují většinu hlasů připadajících na společenské podíly vydané takovým podnikem nebo

c) mohou jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu takového podniku.

2. Aniž je dotčena jejich povinnost jakožto veřejných orgánů nepodnikat opatření, jež umožňují zvýhodněný přístup ve smyslu článku 104a Smlouvy, nepovažují se Evropská centrální banka a národní centrální banky pro účely tohoto článku za součást veřejného sektoru.

3. "Národními centrálními bankami" se rozumějí centrální banky členských států a Lucemburský měnový institut.

Článek 4

1. Pro účely článku 104a Smlouvy se "finančními institucemi" rozumějí:

- úvěrové instituce, jak je vymezuje čl. 1 první odrážka směrnice 77/780/EHS [4],

- pojišťovny, jak je vymezuje čl. 1 písm. a) směrnice 92/49/EHS [5],

- pojišťovny, jak je vymezuje čl. 1 písm. a) směrnice 92/96/EHS [6],

- SKIPCP, jak je vymezuje čl. 1 odst. 2 směrnice 85/611/EHS [7],

- investiční podniky, jak je vymezuje čl. 1 bod 2 směrnice 93/22/EHS [8],

- jiné podniky, jejichž činnost je obdobná činnosti podniků uvedených v předchozích odrážkách nebo jejichž hlavní činností je získávání finančních zdrojů nebo konverze finančních pohledávek.

2. Finančními institucemi, jak jsou vymezeny v prvním odstavci, nejsou:

- Evropská centrální banka a národní centrální banky,

- poštovní finanční služby, jsou-li součástí sektoru "veřejné správy" vymezené v souladu s Evropským systémem integrovaných hospodářských účtů nebo je-li jejich hlavní činností vystupovat jako finanční zástupce veřejné správy, a

- instituce, které tvoří součást sektoru "veřejné správy" vymezené v souladu s Evropským systémem integrovaných hospodářských účtů nebo jejichž závazky plně odpovídají státnímu dluhu.

Článek 5

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. ledna 1994.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 13. prosince 1993.

Za Radu

předseda

Ph. Maystadt

[1] Úř. věst. C 324, 1.12.1993, s. 7. aÚř. věst. C 340, 17.12.1993, s. 6.

[2] Úř. věst. C 329, 6.12.1993, a rozhodnutí ze dne 2. prosince 1993 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

[3] Úř. věst. L 195, 29.7.1980, s. 35. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 93/84/EHS (Úř. věst. L 254, 12.10.1993, s. 16).

[4] Směrnice Rady 77/780/EHS ze dne 12. prosince 1977 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu (Úř. věst. L 322, 17.12.1977, s. 30). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 89/646/EHS (Úř. věst. L 386, 30.12.1989, s. 1).

[5] Směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního (třetí směrnice o neživotním pojištění) (Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1).

[6] Směrnice Rady 92/96/EHS ze dne 10. listopadu 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého životního pojištění (třetí směrnice o životním pojištění) (Úř. věst. L 360, 9.12.1992, s. 1).

[7] Směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 375, 31.12.1985, s. 3). Směrnice ve znění směrnice 88/220/EHS (Úř. věst. L 100, 19.4.1988, s. 31).

[8] Směrnice Rady 93/22/EHS ze dne 10. května 1993 o investičních službách v oblasti cenných papírů (Úř. věst. L 141, 11.6.1993, s. 27).

--------------------------------------------------