(ES) č. 3275/93Nařízení Rady (ES) č. 3275/93 ze dne 29. listopadu 1993, kterým se zakazuje uspokojení nároků v souvislosti se smlouvami a obchodními operacemi, jejichž plnění bylo dotčeno rezolucí Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) a rezolucemi s ní souvisejícími

Publikováno: Úř. věst. L 295, 30.11.1993, s. 4-6 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 29. listopadu 1993 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 30. listopadu 1993 Nabývá účinnosti: 1. prosince 1993
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Nařízení rady (ES) č. 3275/93

ze dne 29. listopadu 1993,

kterým se zakazuje uspokojení nároků v souvislosti se smlouvami a obchodními operacemi, jejichž plnění bylo dotčeno rezolucí Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) a rezolucemi s ní souvisejícími

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 228a této smlouvy,

s ohledem na společný postoj přijatý Radou Evropské unie dne 22. listopadu 1993,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k tomu, že podle nařízení (EHS) č. 945/92 [1] a (ES) č. 3274/93 [2] přijalo Společenství opatření k zamezení určitým obchodním operacím mezi Společenstvím a Libyí;

vzhledem k tomu, že v důsledku embarga uvaleného na Libyi jsou hospodářské subjekty ve Společenství a třetích zemích vystaveny riziku nároků ze strany Libye;

vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN přijala dne 11. listopadu 1993 rezoluci 883 (1993), která v odstavci 8 pojednává o nárocích Libye v souvislosti se smlouvami a obchodními operacemi, jejichž plnění bylo dotčeno opatřeními přijatými Radou bezpečnosti podle rezoluce 883 (1993) a rezolucí s ní souvisejících;

vzhledem k tomu, že je proto nezbytné trvale chránit hospodářské subjekty před těmito nároky a zabránit, aby Libyi byla poskytnuta náhrada za negativní dopady embarga;

vzhledem k tomu, že Společenství se dohodlo, že Libye musí plně dodržovat odstavec 8 rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993), a soudí, že při rozhodování, zda zmírnit či zrušit opatření přijatá proti Libyi, je třeba přihlédnout zejména k jakémukoli porušení odstavce 8 rezoluce 883 (1993) Libyí,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Pro účely tohoto nařízení se

1. "smlouvou nebo obchodní operací" rozumí transakce bez ohledu na její druh a rozhodné právo a bez ohledu na to, zda zahrnuje jednu nebo více smluv nebo podobných závazků uzavřených mezi stejnými nebo různými stranami; v tomto smyslu se "smlouvou" rozumějí i dluhopisy, finanční záruky a pojistná plnění nebo úvěry, ať už jsou právně nezávislé či nikoli, a jakékoli související ustanovení vyplývající z dané obchodní operace nebo s ní související;

2. "nárokem" rozumí jakýkoli nárok, ať uplatňovaný právní cestou nebo nikoli, jenž vznikl přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost nebo po tomto dni, na základě smlouvy nebo obchodní operace nebo v souvislosti s nimi, zejména

a) nárok na plnění závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo obchodní operace nebo s nimi spojeného;

b) nárok na prodloužení doby platnosti nebo vyplacení dluhopisů, finančních záruk nebo částek krytých pojištěním nebo odškodnění v jakékoli formě;

c) nárok na náhradu škody související se smlouvou nebo obchodní operací;

d) protinárok;

e) nárok na uznání nebo vymáhání, včetně využití postupů jako je doložka vykonatelnosti, rozsudek či rozhodčí nález nebo jiné rovnocenné rozhodnutí bez ohledu na místo vydání.

3. "opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) a rezolucí s ní souvisejících" rozumějí opatření Rady bezpečnosti OSN nebo opatření zavedená Evropskými společenstvími nebo kterýmkoli státem, zemí nebo mezinárodní organizací v souladu s odpovídajícími rozhodnutími Rady bezpečnosti OSN, na základě jejich požadavků nebo v souvislosti s jejich prováděním, anebo v souladu s jakoukoli akcí povolenou Radou bezpečnosti OSN, pokud jde o zamezení určitým obchodním operacím s Libyí;

4. "fyzickou nebo právnickou osobou v Libyi" rozumějí

a) libyjský stát nebo jeho orgán veřejné moci;

b) fyzická osoba s libyjskou státní příslušností;

c) právnická osoba, která má své sídlo nebo ústředí v Libyi;

d) právnická osoba ovládaná přímo nebo nepřímo jednou nebo několika výše uvedenými fyzickými nebo právnickými osobami;

e) osoba uplatňující nárok prostřednictvím kterékoli fyzické nebo právnické osoby uvedené v písmenech a), b), c) nebo d) nebo v jejich prospěch.

Aniž je dotčen článek 2, má se rovněž za to, že plnění smlouvy nebo provádění obchodní operace bylo dotčeno opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) či rezolucí s ní souvisejících, pokud existence nebo obsah nároku vyplývají přímo či nepřímo z těchto opatření.

Článek 2

1. Zakazuje se uspokojit nárok či podniknout jakékoli kroky k uspokojení nároku vzneseného

a) fyzickou či právnickou osobou v Libyi nebo jednající prostřednictvím fyzické či právnické osoby v Libyi;

b) fyzickou či právnickou osobou, která jedná přímo nebo nepřímo jménem nebo ve prospěch jedné nebo více fyzických či právnických osob v Libyi;

c) fyzickou či právnickou osobou, na něž byla převedena práva jedné nebo více fyzických či právnických osob v Libyi a které za ně případně jednají na jejich účet;

d) jinou fyzickou či právnickou osobou uvedenou v odstavci 8 rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993);

e) fyzickou či právnickou osobou, které vznáší nárok v rámci nebo na základě vyplácení dluhopisu nebo finanční záruky nebo pojistných plnění pro jednu či více fyzických či právnických osob uvedených výše,

na základě smlouvy nebo obchodní operace, jejíž provádění bylo přímo nebo nepřímo, zcela nebo zčásti, dotčeno opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) a rezolucí s ní souvisejících, nebo v souvislosti s takovou smlouvou nebo obchodní operací.

2. Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na Společenství a na všechny státní příslušníky členských států a na všechny právnické osoby, které jsou zapsány v rejstříku nebo zřízeny podle práva některého členského státu.

Článek 3

Aniž jsou dotčena opatření přijatá na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) a rezolucí s ní souvisejících, článek 2 se nevztahuje na

a) nároky vyplývající ze smluv či obchodních operací, s výjimkou jakéhokoli dluhopisu, finanční záruky nebo odškodnění, u nichž fyzické či právnické osoby uvedené v uvedeném článku před soudem v členském státě prokáží, že nárok byl stranami přijat před přijetím opatření přijatých na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) a rezolucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku;

b) nároky na pojistná plnění v souvislosti s událostí, k níž došlo před přijetím opatření uvedených v článku 2 nebo v rámci pojistné smlouvy v případech, kdy je takové pojištění podle práva některého členského státu povinné;

c) nároky na úhradu částek placených na účet zablokovaný na základě opatření uvedených v článku 2, pokud se tyto platby netýkají částek placených na základě dluhopisů souvisejícími se smlouvami zmíněnými v uvedeném článku;

d) nároky z pracovních smluv uzavřených v souladu s právem některého členského státu;

e) nároky na zaplacení zboží, u kterého fyzické či právnické osoby uvedené v článku 2 před soudem v členském státě prokáží, že bylo vyvezeno před přijetím opatření na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) a rezolucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku;

f) nároky na částky, u nichž fyzické či právnické osoby uvedené v článku 2 před soudem v členském státě prokáží, že jsou splatné v rámci půjček uzavřených před přijetím opatření na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 883 (1993) a rezolucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku,

za podmínky, že daný nárok neobsahuje žádnou částku v podobě úroku, poplatku či v jiné formě, kterou by byla vyrovnána skutečnost, že smlouva či obchodní operace nebyla v důsledku těchto opatření plněna v souladu se sjednanými podmínkami.

Článek 4

Ve všech řízeních k uspokojení nároku nese důkazní břemeno k dokázání toho, že uspokojení nároku není zakázáno článkem 2, osoba usilující o uspokojení tohoto nároku.

Článek 5

Každý členský stát stanoví sankce pro případ porušení tohoto nařízení.

Článek 6

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Je použitelné ode dne 1. prosince 1993 00.01 hodin "Eastern Standard Time" v New Yorku.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 29. listopadu 1993.

Za Radu

předseda

G. Coëme

[1] Úř. věst. L 101, 15.4.1992, s. 53.

[2] Úř. věst. L 295, 30.11.1993, s. 1.

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU