93/31/EHSSMĚRNICE RADY 93/31/EHS ze dne 14. června 1993 o stojanech dvoukolových motorových vozidel

Směrnice Rady 93/31/EHS

ze dne 14. června 1993

o stojanech dvoukolových motorových vozidel

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,

s ohledem na směrnici Rady 92/61/EHS ze dne 30. června 1992 o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel [1],

s ohledem na návrh Komise [2],

ve spolupráci s Evropským parlamentem [3],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [4],

vzhledem k tomu, že vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu; že je pro tyto účely nutné přijmout opatření;

vzhledem k tomu, že z hlediska stojanů musí mít dvoukolová motorová vozidla v každém členském státě určité závazně předepsané technické vlastnosti, jež se v jednotlivých členských státech liší; že v důsledku odlišností představují tyto požadavky překážku obchodu ve Společenství;

vzhledem k tomu, že tyto překážky funkce vnitřního trhu lze odstranit tím, že všechny členské státy přijmou místo svých vnitrostátních předpisů stejné požadavky;

vzhledem k tomu, že je nutné vypracovat pro dvoukolová motorová vozidla harmonizované požadavky na stojany, aby se mohly na každý typ takových vozidel použít postupy schválení typu a dílčího schválení typu stanovené ve směrnici 92/61/EHS;

vzhledem k tomu, že vezmou-li se v úvahu rozsah a důsledky navrhované akce v této oblasti, jsou opatření Společenství, která jsou předmětem této směrnice, nejen nutná, ale i nezbytná k tomu, aby se dosáhlo vytčeného cíle, jímž je zavedení schválení typu vozidel ve Společenství; že tohoto cíle nemohou členské státy dosáhnout jednotlivě,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Tato směrnice a její příloha se vztahují na stojany všech typů dvoukolových vozidel definovaných v článku 1 směrnice 92/61/EHS.

Článek 2

Postupy pro udělení dílčího schválení typu dvoukolového motorového vozidla z hlediska stojanu a podmínky volného pohybu těchto vozidel jsou stanoveny v kapitolách II a III směrnice 92/61/EHS.

Článek 3

Veškeré změny nutné pro přizpůsobení požadavků příloh technickému pokroku se přijímají postupem podle článku 13 směrnice 70/156/EHS [5].

Článek 4

1. Členské státy přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 14. prosince 1994. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy.

Ode dne uvedeného v prvním pododstavci nesmějí členské státy z důvodů týkajících se stojanů zakázat první uvedení vozidel, která vyhovují této směrnici, do provozu.

Použijí předpisy uvedené v prvním pododstavci od 14. června 1995.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 14. června 1993.

Za Radu

předseda

J. Trøjborg

[1] Úř. věst. L 225, 10.8.1992, s. 72.

[2] Úř. věst. C 293, 9.11.1992, s. 23.

[3] Úř. věst. C 337, 21.12.1992, s. 103 a Úř. věst. C 150, 31.5.1993.

[4] Úř. věst. C 73, 15.3.1993, s. 22.

[5] Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 92/53/EHS (Úř. věst. L 225, 10.8.1992, s. 1).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

1. DEFINICE

Pro účely této směrnice:

1.1 "stojanem" se rozumí zařízení, které je pevně přichyceno k vozidlu a je schopno udržet vozidlo ve svislé (nebo téměř svislé) parkovací poloze, když je řidič opustí;

1.2 "podpěrným stojanem" se rozumí stojan, který při vytažení nebo vyklopení do pracovní polohy podpírá vozidlo pouze na jedné straně, přičemž obě kola zůstávají v dotyku s povrchem vozovky;

1.3 "středovým stojanem" se rozumí stojan, který po vyklopení do pracovní polohy podpírá vozidlo tak, že vytváří jedno nebo více míst styku vozidla a povrchu vozovky na obou stranách od střední podélné roviny vozidla;

1.4 "příčným sklonem (tt)" se rozumí sklon vyjádřený v procentech pro daný povrch vozovky, přičemž průsečnice střední podélné roviny vozidla a povrchu vozovky je kolmá k přímce maximálního sklonu (obr. 1);

1.5 "podélným sklonem (lt)" se rozumí sklon vyjádřený v procentech pro daný povrch vozovky, přičemž střední podélná rovina vozidla je rovnoběžná s osou maximálního sklonu (obr. 2);

1.6 "střední podélnou rovinou vozidla" se rozumí podélná rovina souměrnosti zadního kola vozidla.

2. VŠEOBECNĚ

2.1 Všechna dvoukolová vozidla musí být vybavena alespoň jedním stojanem, který je udrží ve stálé poloze, jestliže vozidla stojí (např. při parkování) a nejsou přidržována v této poloze osobou nebo vnějšími prostředky. Vozidla se zdvojenými koly nemusí být vybavena stojany, ale musí splňovat požadavky bodu 6.2.2, jsou-li v parkovací poloze (parkovací brzda v činnosti).

2.2 Stojan musí být buď podpěrného, nebo středového, nebo obojího typu.

2.3 Je-li stojan výkyvný okolo spodní části vozidla nebo pod vozidlem, musí se vnější okraj (okraje) tohoto stojanu při sklápění do uzavřené, resp. jízdní polohy sklápět směrem k zádi vozidla.

3. VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

3.1 Podpěrné stojany

3.1.1 Podpěrné stojany musí:

3.1.1.1 být schopny podpírat vozidlo takovým způsobem, aby byla zachována jeho boční stabilita, stojí-li vozidlo na vodorovném povrchu nebo na svahu, a aby je nebylo možno dále snadno naklánět (a přitom se neotáčelo kolem bodu podpěry zajišťované podpěrným stojanem) nebo aby se vozidlo nedalo příliš snadno postavit do svislé polohy nebo za ni (a přitom se nepřevrhlo na opačnou stranu, než je podpěrný stojan);

3.1.1.2 být schopny podpírat vozidlo takovým způsobem, aby byla zachována stabilita, je-li vozidlo zaparkováno na svahu podle bodu 6.2.2;

3.1.1.3 být schopny se automaticky vrátit do zatažené, resp. jízdní polohy:

3.1.1.3.1 vrátí-li se vozidlo do normální (svislé) jízdní polohy nebo

3.1.1.3.2 v důsledku toho, že řidič úmyslně posunuje vozidlo směrem dopředu po prvním styku podpěrného stojanu s vozovkou;

3.1.1.4 nehledě na požadavky stanovené v bodě 3.1.1.3 být zkonstruovány a vyrobeny tak, aby se automaticky nesklopily v případě, že se nečekaně změní úhel naklonění vozidla (např. je-li vozidlo mírně posunuto třetí osobou nebo nárazem větru způsobeným vozidlem jedoucím okolo):

3.1.1.4.1 jsou-li vysunuty nebo jsou v parkovací poloze;

3.1.1.4.2 je-li vozidlo nakloněno tak, že se vnější konec podpěrného stojanu dotýká země;

3.1.1.4.3 je-li vozidlo ponecháno bez dozoru v parkovací poloze.

3.1.2 Požadavky stanovené v bodě 3.1.1.3 se nevztahují na případy, je-li vozidlo zkonstruováno tak, že nemůže být poháněno svým motorem, pokud je vysunut podpěrný stojan.

3.2. Středové stojany

3.2.1 Středové stojany musí:

3.2.1.1 být schopny podpírat vozidlo tak, aby byla zaručena jeho stabilita v případě, že se jedno nebo obě kola dotýkají povrchu vozovky nebo že se žádné z kol tohoto povrchu nedotýká:

3.2.1.1.1 na vodorovném opěrném povrchu;

3.2.1.1.2 v opřené poloze;

3.2.1.1.3 na svahu podle bodu 6.2.2;

3.2.1.2 být schopny se automaticky sklopit dozadu do sklopené, resp. jízdní polohy:

3.2.1.2.1 pohybuje-li se vozidlo vpřed tak, že dochází ke zvednutí středového stojanu z vozovky.

3.2.2 Požadavky stanovené v bodě 3.2.1.2 neplatí v případě, je-li vozidlo zkonstruováno tak, že nemůže být poháněno svým motorem, pokud je středový stojan vysunut.

4. OSTATNÍ POŽADAVKY

4.1 Vozidla mohou být navíc vybavena světelným sdělovačem, který je zřetelně viditelný pro řidiče sedícího v jízdní poloze a který se při zapnutí zapalování rozsvítí a nezhasne, dokud stojan není ve sklopené, resp. jízdní poloze.

4.2 Všechny stojany musí být vybaveny zádržným systémem, který je drží ve sklopené, resp. jízdní poloze. Systém se může skládat buď:

- ze dvou nezávislých zařízení, jako např. ze dvou samostatných pružin nebo z jedné pružiny a jednoho zádržného mechanismu, např. svorky,

nebo

- jednoho zařízení, které musí být schopno bezporuchového provozu při nejméně:

- 10000 normálních pracovních cyklech, je-li vozidlo vybaveno dvěma stojany,

nebo

- 15000 normálních pracovních cyklech, je-li vozidlo vybaveno pouze jedním stojanem.

5. ZKOUŠKY STABILITY

5.1 Aby bylo možné určit schopnost stojanů udržet vozidlo ve stabilní poloze podle specifikace v bodech 3 a 4, zkouší se následující:

5.2. Stav vozidla

5.2.1 Vozidlo musí být podrobeno zkoušce při pohotovostní hmotnosti.

5.2.2 Pneumatiky musí být nahuštěné na tlak doporučený jejich výrobcem pro tento stav.

5.2.3 V převodovce musí být zařazen neutrál, v automatické převodovce "parkovací" poloha, pokud je.

5.2.4 Je-li vozidlo vybaveno parkovací brzdou, musí být tato brzda v činnosti.

5.2.5 Řízení musí být v uzamčené poloze. Je-li řízení uzamykatelné při natočení buď doleva, nebo doprava, musí se zkoušet v obou polohách.

5.3 Zkušební vozovka

5.3.1 Pro zkoušky podle bodu 6.1 se použije vodorovná vozovka s tvrdým povrchem, suchá a bez zrn písku.

5.4 Zkušební zařízení

5.4.1 Pro zkoušky podle bodu 6.2 se použije parkovací plošina.

5.4.2 Parkovací plošina musí mít plochý povrch obdélníkového tvaru a musí být schopna unést vozidlo bez viditelného prohnutí.

5.4.3 Povrch parkovací plošiny musí mít odpovídající protiskluzové vlastnosti, aby vozidlo při zkouškách s náklonem nebo podepřením nemohlo sklouznout z povrchu podložky.

5.4.4 Parkovací plošina musí být navržena tak, aby mohla zajistit alespoň příčný sklon tt a podélný sklon lt podle bodu 6.2.2.

6. POSTUP ZKOUŠKY

6.1 Stabilita na vodorovnou povrchu vozovky (zkouška podle bodu 3.1.1.4).

6.1.1 Vozidlo se umístí na zkušební vozovce a podpěrný stojan se vysune nebo vyklopí do parkovací polohy, vozidlo se na něj postaví.

6.1.2 Vozidlo se nakloní tak, aby se úhel tvořený střední podélnou rovinou a povrchem vozovky zvětšil o 3 stupně (nakloněním vozidla směrem ke svislici).

6.1.3 Při tomto pohybu nesmí dojít k automatickému návratu podpěrného stojanu do zatažené, resp. jízdní polohy.

6.2. Stabilita na skloněném povrchu (zkoušky související s body 3.1.1.1, 3.1.1.2, 3.2.1.1.2, 3.2.1.1.3).

6.2.1 Vozidlo se umístí na parkovací plošině, podpěrný a středový stojan jsou samostatně vysunuté nebo v parkovací poloze a vozidlo spočívá na stojanu.

6.2.2 Parkovací plošina se nakloní do minimálního příčného sklonu (tt) a potom do minimálního podélného sklonu (lt) podle této tabulky:

Sklon | Podpěrný stojan | Motocykl |

Středový stojan | Moped | Moped | Motocykl |

Tt | 5 % | 6 % | 6 % | 8 % |

Lt z kopce | 5 % | 6 % | 6 % | 8 % |

Lt do kopce | 6 % | 8 % | 12 % | 14 % |

Viz dále uvedené obrázky 1a, 1b a 2.

6.2.3 Je-li vozidlo na nakloněné parkovací plošině a spočívá na středovém stojanu a pouze na jednom kole a může zůstat v této poloze na středovém stojanu s předním nebo zadním kolem ve styku s povrchem plošiny, musí být shora popsané zkoušky prováděny pouze s vozidlem spočívajícím na středovém stojanu a zadním kole, za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené v této části.

6.2.4 Je-li parkovací plošina nakloněna v kterémkoli z požadovaných úhlů a jsou-li náležitě splněny výše uvedené požadavky, musí vozidlo zůstat stabilní.

6.2.5. Alternativně lze parkovací plošinu naklonit do požadovaných úhlů dříve, než je na ni umístěno vozidlo.

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------