93/30/EHSSMĚRNICE RADY 93/30/EHS ze dne 14. června 1993 o zvukových výstražných zařízeních dvoukolových a tříkolových motorových vozidel

Publikováno: Úř. věst. L 188, 29.7.1993, s. 11-18 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 14. června 1993 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 1. ledna 1001 Nabývá účinnosti:
Platnost předpisu: Zrušen předpisem (EU) č. 168/2013 Pozbývá platnosti: 1. ledna 2016
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Směrnice Rady 93/30/EHS

ze dne 14. června 1993

o zvukových výstražných zařízeních dvoukolových a tříkolových motorových vozidel

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,

s ohledem na směrnici Rady 92/61/EHS ze dne 30. června 1992 o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel [1],

s ohledem na návrh Komise [2],

ve spolupráci s Evropským parlamentem [3],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [4],

vzhledem k tomu, že vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu; že je pro tyto účely nutné přijmout opatření;

vzhledem k tomu, že z hlediska zvukových výstražných zařízení musí mít dvoukolová a tříkolová vozidla v každém členském státu určité závazně předepsané technické vlastnosti, jež se v jednotlivých členských státech liší; že v důsledku odlišností představují tyto požadavky překážky obchodu ve Společenství;

vzhledem k tomu, že tyto překážky ve funkci vnitřního trhu lze odstranit tím, že všechny členské státy přijmou místo svých vnitrostátních předpisů stejné požadavky;

vzhledem k tomu, že je nutné vypracovat harmonizované požadavky na zvuková výstražná zařízení dvoukolových a tříkolových motorových vozidel, aby se mohly na každý typ takových vozidel použít postupy schválení typu a dílčího schválení typu stanovené ve směrnici 92/61/EHS;

vzhledem k tomu, že vezmou-li se v úvahu rozsah a důsledky navrhované akce v této oblasti, jsou opatření Společenství, která jsou předmětem této směrnice, nejen nutná, ale i nezbytná k tomu, aby se dosáhlo vytčeného cíle, jímž je zavedení schválení typu vozidla v rámci Společenství; že tohoto cíle nemohou členské státy dosáhnout jednotlivě;

vzhledem k tomu, že k usnadnění přístupu na trhy zemí, které nejsou členy Společenství, se jeví jako nutné zajistit rovnocennost požadavků této směrnice a požadavků předpisu Evropské hospodářské komise OSN č. 28,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Tato směrnice se vtahuje na zvuková výstražná zařízení všech typů vozidel definovaných v článku l směrnice 92/61/EHS.

Článek 2

Postupy pro udělení dílčího schválení typu dvoukolového nebo tříkolového motorového vozidla z hlediska zvukových výstražných zařízení, pro schválení typu konstrukční části pro typ zvukového výstražného zařízení a podmínky volného pohybu těchto vozidel a uvádění zvukových výstražných zařízení na trh jsou stanoveny v kapitolách II a III směrnice 92/61/EHS.

Článek 3

V souladu s článkem 11 směrnice 92/61/EHS se uznává rovnocennost mezi požadavky stanovenými touto směrnicí a požadavky stanovenými v předpisu EHK/OSN č. 28 (E/ECE/TRANS/505 - Rev. 1/Add. 27).

Orgány členských států, které udělují dílčí schválení typu, uznávají schválení udělená podle požadavků výše uvedeného předpisu č. 28 a rovněž značky schválení typu jako alternativu k odpovídajícím schválením uděleným podle požadavků této směrnice.

Článek 4

Tuto směrnici lze změnit postupem podle článku 13 směrnice 70/156/EHS [5] tak, aby

- zahrnula změny předpisu EHK/OSN uvedeného v článku 3,

- se její příloha přizpůsobila technickému pokroku.

Článek 5

1. Členské státy přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 14. prosince 1994. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy.

Ode dne uvedeného v prvním pododstavci nesmějí členské státy z důvodů týkajících se zvukových výstražných zařízení zakázat první uvedení vozidel, která vyhovují této směrnici, do provozu.

Použijí předpisy uvedené v prvním pododstavci od 14. června 1995.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 6

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 14. června 1993.

Za Radu

předseda

J. Trøjborg

[1] Úř. věst. L 225, 10.8.1992, s. 72.

[2] Úř. věst. C 293, 9.11.1992, s. l5.

[3] Úř. věst. C 337, 21.12.1992, s. 103 a Úř. věst. C 150, 31.5.1993.

[4] Úř. věst. C 73, 15.3.1993, s. 22.

[5] Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. l. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 92/53/EHS (Úř. věst. L 225, 10.8.1992, s. 1).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA I

POŽADAVKY NA SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI PRO TYP ZVUKOVÝCH VÝSTRAŽNÝCH ZAŘÍZENÍ

1. DEFINICE

Pro účely této směrnice:

1.1 "zvukovým výstražným zařízením" se rozumí zařízení vysílající zvukový signál; tato činnost dává výstrahu v přítomnosti jiného vozidla nebo při manipulaci s vozidlem v nebezpečné dopravní situaci;

1.1.1 zařízení sestávající z více výstupů zvuku, které jsou buzeny jedním zdrojem akustické energie, se považuje za jediné zvukové výstražné zařízení;

1.1.2 zvukové výstražné zařízení sestávající z více jednotek, z nichž každá vysílá zvukový signál a které pracují současně jako výsledek činnosti jedné ovládací jednotky, se považuje za jediné zvukové výstražné zařízení;

1.2 "typem zvukového výstražného zařízení" se rozumějí zvuková výstražná zařízení, která se navzájem podstatně neliší zvláště z následujících hledisek:

1.2.1 obchodní značka nebo název;

1.2.2 pracovní princip;

1.2.3 druh zdroje energie (stejnosměrný proud, střídavý proud, stlačený vzduch);

1.2.4 vnější tvar pouzdra;

1.2.5 tvar a rozměry membrány (membrán);

1.2.6 tvar nebo druh výstupů zvuku;

1.2.7 jmenovitá zvuková frekvence;

1.2.8 jmenovité napájecí napětí;

1.2.9 v případě výstražných zařízení napájených přímo vnějším zdrojem stlačeného vzduchu: jmenovitý pracovní tlak.

2. POŽADAVKY

2.1 Zvukové výstražné zařízení musí vydávat nepřetržitý a rovnoměrný zvuk; jeho zvukové spektrum se nesmí za provozu podstatně měnit. U zvukových výstražných zařízení napájených střídavým proudem se tento požadavek vztahuje pouze na ustálené otáčky generátoru v rozsahu daném v bodu 3.3.2.

2.2 Výstražné zařízení musí mít takové akustické vlastnosti (spektrální rozložení akustické energie, hladinu akustického tlaku) a mechanické vlastnosti, aby vyhovělo v uvedeném pořadí při následujících zkouškách.

3. MĚŘENÍ HLADINY AKUSTICKÉHO TLAKU

3.1 Zvuková výstražná zařízení musí být přednostně zkoušeno v bezdozvukovém prostředí. Mohou být alternativně zkoušena v polobezdozvukové komoře nebo na otevřeném prostranství. V takovém případě musí být učiněna opatření k zamezení odrazů v prostoru měření (např. rozprostřením sady absorpčních clon). Musí být ověřeno, že na polokouli o poloměru alespoň 5 m a zvláště v měřicím směru a ve výšce zařízení a mikrofonu není do nejvyššího kmitočtu kulový pokles větší než 1 dB. Hluk pozadí musí být alespoň o 10 dB nižší než hladina zvuku, která má být měřena.

Zkoušené zařízení a mikrofon musí být umístěny ve stejné výšce. Tato výška je 1,15 m až 1,25 m. Osa nejvyšší citlivosti mikrofonu se musí shodovat se směrem maximální hladiny zvuku zařízení.

Mikrofon musí být umístěn tak, aby jeho membrána byla ve vzdálenosti (2 ± 0,01) m od roviny výstupu zvuku ze zařízení. V případě, že zařízení má více výstupů, měří se vzdálenost ve vztahu k rovině výstupu, která je k mikrofonu nejbližší.

3.2 Hladiny akustického tlaku se měří přesným zvukoměrem třídy 1, který odpovídá specifikacím v IEC Publikaci 651, 1. vydání (1979).

Měří se s časovou konstantou F "rychle". Celková hladina akustického tlaku se měří s užitím váhové křivky A.

Spektrum vyzařovaného zvuku se měří s užitím Fourierovy transformace akustického signálu. Alternativně lze užít třetinooktávové filtry odpovídající specifikacím v IEC Publikaci 225, 1. vydání (1966).

V tomto případě se hladina zvukového tlaku v pásmu se střední frekvencí 2500 Hz stanoví součtem efektivních hodnot akustického tlaku v třetinách oktáv 2000 Hz, 2500 Hz a 3150 Hz. Ve všech případech je za referenční metodu považována pouze metoda Fourierovy transformace.

3.3 Zvukové výstražné zařízení musí být napájeno jedním z následujících napětí:

3.3.1 u zvukových výstražných zařízení se stejnosměrným napájením jedním ze zkušebních napětí 6,5 V, 13 V nebo 26 V, naměřených na svorkách zdroje elektrického napájení, která odpovídají jmenovitým napětím 6 V, 12 V, 24 V;

3.3.2 u zvukových výstražných zařízení se střídavým napájením je proud dodáván elektrickým generátorem typu, který je s tímto typem zvukového výstražného zařízení obvykle užíván. Akustické vlastnosti zařízení se zaznamenají pro otáčky generátoru odpovídající 50 %, 75 % a 100 % trvalých maximálních provozních otáček generátoru podle údaje výrobce tohoto generátoru. V průběhu této zkoušky se na elektrický generátor nepřipojí žádné jiné zatížení. Zkouška životnosti popsaná v bodu 4 musí proběhnout při otáčkách udaných výrobcem zařízení a volených z výše uvedeného rozsahu.

3.4 Pokud je u zařízení, které je napájeno stejnosměrně, užit zdroj s usměrňovaným proudem, nesmí při měření na svorkách zařízení za jeho provozu být střídavá složka mezi dvěma amplitudami větší než 0,1 V.

3.5 U stejnosměrně napájených zařízení se odpor přívodů, včetně svorek a konektorů, musí co nejvíce blížit:

- 0,05 Ω u jmenovitého napětí 6 V,

- 0,10 Ω u jmenovitého napětí 12 V,

- 0,20 Ω u jmenovitého napětí 24 V.

3.6 Výstražné zařízení se pomocí dílu nebo dílů určených pro tento účel výrobcem namontuje pevně na opěru, jejíž hmotnost je nejméně desetinásobkem hmotnosti zkoušeného výstražného zařízení, avšak nejméně 30 kg. Kromě toho musí být opěra uspořádána tak, aby odraz od jejích stěn a její vlastní kmitání neměly podstatný vliv na výsledky měření.

3.7 Za výše uvedených podmínek nesmí hladina akustického tlaku (A) překročit následující hodnoty:

a) 115 dB(A) u zvukových výstražných zařízení určených především pro mopedy, motocykly a tříkolky o výkonu nepřekračujícím 7 kW;

b) 118 dB(A) u zvukových výstražných zařízení určených především pro motocykly a tříkolky o výkonu větším než 7 kW.

3.7.1 Dále musí být hladina akustického tlaku v pásmu frekvencí 1800 Hz až 3550 Hz větší než kterákoliv frekvenční složka nad 3550 Hz a ve všech případech rovna alespoň:

a) 90 dB(A) u výstražných zařízení určených především pro mopedy;

b) 95 dB(A) u výstražných zařízení určených především pro motocykly a tříkolky s výkonem menším nebo rovným 7 kW;

c) 105 dB(A) u výstražných zařízení určených především pro motocykly a tříkolky s výkonem větším než 7 kW.

3.7.2 Zvuková výstražná zařízení vyhovující akustickým vlastnostem uvedeným v bodu 3.7.1 písm. c) mohou být užita na vozidlech uvedených pod bodem 3.7.1 písm. a) a písm. b), zvuková výstražná zařízení vyhovující vlastnostem uvedeným v bodu 3.7.1 písm. b) mohou být užita na mopedech.

3.8 Výše uvedené specifikace musí být také splněny zařízením, které se podrobilo zkoušce životnosti popsané dále v bodu 4. Napájecí napětí se bude měnit v rozsahu od 115 % do 95 % jeho jmenovitého napětí u zařízení se stejnosměrným napájením nebo v rozsahu od 50 % do 100 % maximálních otáček generátoru stanovených výrobcem pro trvalý provoz u zařízení se střídavým napájením.

3.9 Doba, která uplyne od okamžiku zapojení zařízení do okamžiku, kdy zvuk dosáhl nejmenší hodnoty předepsané v bodu 3.7, nesmí být delší než 0,2 sekundy, měřeno při teplotě okolí (20 ± 5) oC. Toto ustanovení platí zejména pro pneumatická a elektropneumatická výstražná zařízení.

3.10 Pneumatická nebo elektropneumatická výstražná zařízení musí za podmínek napájení stanovených pro zařízení výrobcem vyhovovat akustickým požadavkům předepsaným pro elektricky ovládaná zvuková výstražná zařízení.

3.11 V případě vícehlasých zařízení, u kterých je každá zvuková jednotka schopna pracovat nezávisle, musí být výše specifikované nejnižší hodnoty dosaženy, když každá z dílčích jednotek pracuje samostatně. Nejvyšší hodnota celkové hladiny zvuku nesmí být překročena, pokud všechny dílčí jednotky pracují současně.

4. ZKOUŠKA ŽIVOTNOSTI

4.1 Výstražné zařízení musí být napájeno jmenovitým napětím při odporu přípojných vodičů stanoveném bodech 3.3 až 3.5 výše a uvedeno v činnost:

- 10000krát v případě výstražných zařízení určených především pro mopedy, motocykly a pro tříkolky s výkonem menším nebo rovným 7 kW

- 50000krát v případě výstražných zařízení určených především pro motocykly a pro tříkolky s výkonem větším než 7 kW,

pokaždé po dobu jedné sekundy, s následnou čtyřsekundovou pomlkou. Při zkoušce musí být zvukové výstražné zařízení ofukováno proudem vzduchu o rychlosti přibližně 10 m/s.

4.2 Pokud se zkouší v izolované komoře, musí být komora dostatečně velká, aby byl zajištěn normální rozptyl tepla uvolňovaného výstražným zařízením při zkoušce.

4.3 Okolní teplota ve zkušební místnosti musí být v rozmezí + 15 °C až + 30 °C.

4.4 Pokud vlastnosti hladin zvuku po polovičním počtu cyklů nejsou stejné jako byly před zkouškou, může být zařízení seřízeno. Po předepsaném počtu provozních operací a po případném dalším seřízení výstražného zařízení musí výstražné zařízení vyhovět zkoušce stanovené výše v bodu 3.

4.5 U výstražných zařízení elektropneumatického typu se má zařízení vždy po 10000 zapnutích namazat olejem doporučeným výrobcem.

5. ZNAČKA SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI

5.1 Všechna zvuková výstražná zařízení shodná se schváleným typem konstrukční části musí být opatřena značkou schválení typu konstrukční části, která splňuje požadavky uvedené v příloze V směrnice Rady 92/61/EHS.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA II

POŽADAVKY NA MONTÁŽ ZVUKOVÝCH VÝSTRAŽNÝCH ZAŘÍZENÍ NA DVOUKOLOVÁ A TŘÍKOLOVÁ MOTOROVÁ VOZIDLA

1. DEFINICE

Pro účely této směrnice:

1.1 "typem vozidla" se rozumějí vozidla, která se navzájem podstatně neliší v takových rysech jako jsou:

1.1.1 počet a typ (typy) výstražných zařízení namontovaných na vozidle;

1.1.2 příslušenství užívané k připevnění výstražných zařízení na vozidlo;

1.1.3 umístění výstražných zařízení na vozidle;

1.1.4 tuhost částí konstrukce, na kterých je výstražné zařízení namontováno (jsou výstražná zařízení namontována);

1.1.5 tvar a materiály částí karoserie, které tvoří přední část vozidla, mohly by ovlivnit hladinu akustického tlaku vydávaného výstražným zařízením (výstražnými zařízeními) a mají stínicí účinek.

2. POŽADAVKY

2.1 Všechna vozidla musí mít namontována zvuková výstražná zařízení, která byla schválena jako typ konstrukční části podle této směrnice nebo podle směrnice Rady 70/388/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zvukových výstražných zařízení motorových vozidel [1]; mopedy vybavené motorem o výkonu nepřevyšujícím 0,5 kW, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřesahuje 25 km/h, musí být vybaveny schváleným zvukovým výstražným zařízením nebo neschváleným mechanickým výstražným zařízením. V druhém případě musí výrobce prohlásit, že takové mechanické zařízení vyhovuje požadavku pro takový typ zařízení v členském státě, ve kterém má být moped o nižší výkonnosti uveden na trh.

2.2 Zkušebním napětím musí být napětí uvedené v bodu 3.3 v příloze I.

2.3 Hladiny akustického tlaku musí být měřeny za podmínek specifikovaných v bodu 3.2 v příloze I.

2.4 Hladina akustického tlaku (A) vyzařovaná zařízeními namontovanými na vozidle se měří ve vzdálenosti 7 m před vozidlem umístěným na volném prostranství s co nejhladším povrchem a v případě stejnosměrně napájených zařízení se zastaveným motorem.

2.5 Mikrofon pro měřicí zařízení se umístí přibližně v podélné rovině souměrnosti vozidla.

2.6 Hladina akustického tlaku hluku pozadí a hluku větru musí být nejméně o 10 dB(A) nižší než hladina akustického tlaku, která se má měřit.

2.7 Maximální hladina akustického tlaku se zjišťuje v rozmezí od 0,5 m do 1,5 m nad zemí.

2.8 Při měření za podmínek podle bodů 2.2 až 2.7 musí být nejvyšší hodnota hladiny akustického tlaku (bod 2.7) zvukového výstražného signálu alespoň:

a) 75 dB(A) a nejvýše 112 dB(A) u mopedů;

b) 80 dB(A) a nejvýše 112 dB(A) u motocyklů a tříkolek, které mají výkon nepřevyšující 7 kW;

c) 93 dB(A) a nejvýše 112 dB(A) u motocyklů a tříkolek, které mají výkon vyšší než 7 kW.

[1] Úř. věst. L 176, 10.8.1970, s. 12. Směrnice ve znění naposledy pozměněném směrnicí 87/354/EHS (Úř. věst. L 192, 11.7.1987, s. 43).

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU