(EHS) č. 3921/91Nařízení Rady (EHS) č. 3921/91 ze dne 16. prosince 1991, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách uvnitř členského státu

Nařízení Rady (EHS) č. 3921/91

ze dne 16. prosince 1991,

kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách uvnitř členského státu

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 75 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k tomu, že na základě čl. 75 odst. 1 písm. b) Smlouvy vyžaduje vytvoření společné dopravní politiky mimo jiné stanovení podmínek, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty některého členského státu, provozovat dopravu uvnitř tohoto státu;

vzhledem k tomu, že toto ustanovení vyžaduje odstranění všech omezení vůči osobě poskytující dané služby na základě státní příslušnosti nebo na základě skutečnosti, že je usazena v jiném členském státě, než ve kterém poskytuje služby;

vzhledem k tomu, že v souladu s obecnými zásadami Smlouvy zaručujícími rovné zacházení a v souladu s judikaturou Soudního dvora v této věci, by dopravci nerezidenti měli být oprávněni provádět vnitrostátní dopravu za stejných podmínek, jaké ukládá příslušný členský stát vlastním dopravcům;

vzhledem k tomu, že je nezbytné zamezit narušení hospodářské soutěže a organizace příslušného trhu;

vzhledem k tomu, že právní a správní předpisy platné v členském státě, v němž jsou poskytovány služby, musí být odůvodněny obecným zájmem, pokud jejich uplatňování vyžaduje omezení volného pohybu služeb; že tyto předpisy jsou použitelné, pouze pokud není obecný zájem již zajištěn předpisy, jimž dopravci nerezidenti podléhají ve členském státě, ve kterém jsou usazeni, a pokud stejného výsledku není možno dosáhnout méně přísnými pravidly;

vzhledem k tomu, že by mělo být upraveno přechodné období,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Od 1. ledna 1993 smí každý dopravce provozující přepravu zboží nebo cestujících po vnitrozemských vodních cestách provozovat vnitrostátní přepravu zboží nebo cestujících po vnitrozemských vodních cestách pro cizí potřebu ve členském státě, ve kterém není usazen (dále jen "kabotáž"), pokud:

- je usazen ve členském státě v souladu s jeho právními předpisy, a případně

- je tam oprávněn provozovat mezinárodní přepravu zboží nebo cestujících po vnitrozemských vodních cestách.

Splňuje-li tyto podmínky, může dočasně provozovat kabotáž v dotyčném členském státě, aniž by v něm měl sídlo nebo provozovnu.

Článek 2

1. Dopravce smí provozovat kabotáž, pouze pokud k tomuto účelu používá výlučně plavidla, jejichž vlastník nebo vlastníci jsou:

a) fyzické osoby s trvalým bydlištěm v některém členském státě, které jsou státními příslušníky členských států,

nebo

b) právnické osoby,

i) které mají sídlo v některém členském státě

a

ii) většinový podíl v nich drží státní příslušníci členských států.

2. Členský stát může výjimečně stanovit odchylky od podmínky podle odst. 1 písm. b) bod ii). Konzultuje s Komisí kritéria, která mají být brána v úvahu.

3. Dopravce prokazuje splnění podmínek podle odstavce 1 předložením potvrzení vydaného členským státem, v němž je plavidlo registrováno, nebo není-li registrováno, členským státem, v němž je vlastník usazen. Toto potvrzení se musí nacházet na palubě lodi.

Doklad osvědčující, že jde o plavidlo plavby na Rýně, podle nařízení (EHS) č. 2919/85 ze dne 17. října 1985, kterým se stanoví podmínky přístupu k režimu podle Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně, vztahující se na plavidla plavby na Rýně [4], nahrazuje potvrzení podle prvního pododstavce.

Článek 3

1. Provozování kabotáže podléhá s výhradou právních předpisů Společenství platným právním a správním předpisům hostitelského členského státu v těchto oblastech:

a) sazby a podmínky pro smlouvy o přepravě a postup pronájmu a provozu;

b) technické specifikace plavidel.

Technické specifikace, které musejí splňovat plavidla používané k operacím kabotáže, jsou stejné jako pro plavidla oprávněná provádět operace mezinárodní dopravy;

c) plavební a policejní nařízení;

d) doby plavby a odpočinku;

e) DPH (daň z přidané hodnoty) dopravních služeb.

2. Členské státy uplatňují předpisy podle odstavce 1 na dopravce nerezidenty za stejných podmínek jako na své státní příslušníky, aby bylo účinně zabráněno veškeré diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo místa usazení.

3. Zjistí-li se, že je na základě zkušeností nutné upravit seznam oblastí uvedený v odstavci 1, v nichž platí předpisy hostitelského členského státu, rozhodne Rada o změnách na návrh Komise kvalifikovanou většinou.

Článek 4

Do dne 1. ledna 1995, bez ohledu na článek 1 a aniž je dotčen článek 5:

a) může Francouzská republika omezit kabotáž na svém území na dvě cesty na přímé zpáteční cestě v návaznosti na mezinárodní přepravu zboží nebo cestujících;

b) může Spolková republika Německo omezit kabotáž na svém území na jedinou cestu na přímé zpáteční jízdě v návaznosti na mezinárodní přepravu zboží a cestujících;

c) je z oblasti působnosti tohoto nařízení vyňata doprava mezi přístavy ve spolkových zemích Braniborsko, Meklenbursko-Přední Pomořany, Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko a v Berlíně.

Článek 5

Členské státy nezavedou vůči dopravcům Společenství žádná nová omezení volného pohybu služeb, kterého bylo skutečně dosaženo ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 6

Tímto nařízením nejsou dotčena práva existující na základě Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně (Mannheimská úmluva).

Článek 7

Členské státy včas přijmou právní a správní předpisy nezbytné k provedení tohoto nařízení a uvědomí o nich Komisi.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 16. prosince 1991.

Za Radu

předsedkyně

H. Maij-Weggen

[1] Úř. věst. C 331, 20.12.1985, s. 2.

[2] Úř. věst. C 255, 13.10.1986, s. 229.

[3] Úř. věst. C 328, 22.12.1986, s. 34.

[4] Úř. věst. L 280, 22.10.1985, s. 4.

--------------------------------------------------