87/540/EHSSměrnice Rady 87/540/EHS ze dne 9. listopadu 1987 o přístupu k povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách ve vnitrostátní a mezinárodní dopravě a o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a ostatních dokladů formální způsobilosti pro toto povolání

Směrnice Rady

ze dne 9. listopadu 1987

o přístupu k povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách ve vnitrostátní a mezinárodní dopravě a o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a ostatních dokladů formální způsobilosti pro toto povolání

(87/540/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 75 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3]

vzhledem k tomu, že organizace dopravního trhu je jednou z nezbytných podmínek pro zavedení společné dopravní politiky stanovené ve Smlouvě;

vzhledem k tomu, že přijetí opatření ke koordinaci podmínek přístupu k povolání dopravce může podpořit dosažení volného pohybu služeb a účinného výkonu práva usazování;

vzhledem k tomu, že je třeba přijmout předpisy k zavedení společných pravidel pro přístup k povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách ve vnitrostátní a mezinárodní dopravě za účelem zlepšení úrovně kvalifikace dopravců; že toto zlepšení může pomoci postavit trh na zdravé základy, vyloučit strukturální přebytek kapacit a zlepšit kvalitu poskytovaných služeb v zájmu uživatelů, dopravců i hospodářství jako celku;

vzhledem k tomu, že prováděním směrnice Rady 74/561/EHS ze dne 12. listopadu 1974 o přístupu k povolání provozovatele silniční nákladní dopravy v oblasti vnitrostátní a mezinárodní dopravy [4] a směrnice Rady 77/796/EHS ze dne 12. prosince 1977 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o vzdělání provozovatelů silniční nákladní a osobní dopravy, a obsahující opatření na podporu účinného výkonu svobody podnikání těchto dopravců [5] byly dosaženy uspokojivé výsledky;

vzhledem k tomu, že pravidla pro přístup k povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách by proto měla zahrnovat přinejmenším odbornou způsobilost dopravce; že členské státy mohou také zachovat nebo stanovit pravidla pro dobrou pověst a finanční způsobilost dopravce;

vzhledem k tomu, že nicméně není zapotřebí zahrnout do společných pravidel stanovených touto směrnicí některé dopravní činnosti s menším hospodářským vlivem a že doprava pro vlastní potřebu je ze své podstaty z těchto pravidel vyloučena; že se také zdá vhodné učinit opatření k možnému vyloučení dopravců působících výlučně na vnitrozemských vodních cestách jednoho členského státu, nespojených se sítí vnitrozemských vodních cest jiného členského státu, z působnosti této směrnice;

vzhledem k tomu, že k podpoře účinného výkonu práva usazování je třeba vzájemně uznávat diplomy, osvědčení a jiné doklady formální kvalifikace pro činnosti, na které se vztahuje tato směrnice;

vzhledem k tomu, že osvědčení o odborné způsobilosti vydané podle ustanovení této směrnice, pokud jde o přístup k povolání dopravce, musí hostitelský členský stát uznávat jako dostatečný důkaz;

vzhledem k tomu, že členské státy, které uplatňují vůči svým státním příslušníkům určité požadavky na dobrou pověst a finanční způsobilost, musí uznat vystavení příslušných dokumentů vydaných příslušným orgánem členského státu původu nebo předchozího usazení dopravce jako dostatečný důkaz, pokud jde o státní příslušníky ostatních členských států;

vzhledem k tomu, že tato směrnice se musí rovněž uplatňovat na zaměstnané osoby, na které se vztahuje nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství [6], pokud členské státy podmiňují přístup k povolání podle této směrnice nebo jeho vykonávání takovými osobami zvládnutím odborných znalostí a dovedností,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI

Článek 1

1. Přístup k povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách ve vnitrostátní a mezinárodní dopravě se řídí předpisy přijatými členskými státy v souladu se společnými pravidly stanovenými v této směrnici.

2. Pro účely této směrnice se

- "povoláním provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách" rozumí činnost jakékoli fyzické osoby nebo jakéhokoli podniku provozujícího nákladní dopravu po vnitrozemských vodních cestách za úplatu, i když tato činnost není prováděna pravidelně,

- "podniky" rozumí společnosti nebo firmy ve smyslu článku 58 Smlouvy a skupiny nebo družstva lodních dopravců, i pokud nejsou právnickou osobou, jejichž účelem je získat zakázku od zadavatelů k rozdělení mezi své členy.

Článek 2

Tato směrnice se nevztahuje na fyzické osoby nebo podniky vykonávající povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách za použití lodí s nosností nepřekračující při maximálním ponoru 200 tun.

Členské státy mohou tento limit snížit pro všechny nebo pro některé dopravní operace nebo pro určité kategorie dopravy.

Tato směrnice se rovněž nevztahuje na fyzické osoby nebo podniky provozující trajekty.

KAPITOLA II

PŘÍSTUP K POVOLÁNÍ

Článek 3

1. Fyzické osoby nebo podniky, které si přejí vykonávat povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách, musí splňovat podmínku odborné způsobilosti i tehdy, když jsou členy skupiny nebo družstva lodních dopravců ve smyslu čl. 1 odst. 2 nebo vykonávají své povolání výlučně po určitou dobu na objednávku jiného podniku provozujícího dopravu po vnitrozemských vodních cestách.

Pokud je žadatel fyzickou osobou, která nesplňuje tuto podmínku, mohou mu přesto příslušné orgány povolit výkon povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách za předpokladu, že pro ně určí jinou osobu, která skutečně nepřetržitě provozuje dopravní operace.

Pokud je žadatelem podnik ve smyslu čl. 1 odst. 2, musí splňovat podmínku odborné způsobilosti jedna z fyzických osob, která ve skutečně nepřetržitě provozuje dopravní operace.

2. Podmínka odborné způsobilosti je splněna získáním znalostí z oborů uvedených v příloze, ověřených orgánem nebo subjektem určeným pro tento účel jednotlivými členskými státy. Požadované znalosti se získávají absolvováním kursů, nebo zkušenostmi z praxe v podniku provozujícím dopravu po vnitrozemských vodních cestách, nebo kombinací obojího. Členské státy mohou vyjmout držitele některých diplomů z povinnosti prokazovat znalost oborů uvedených v příloze osvědčených daným diplomem.

Po ověření zvládnutí příslušných znalostí vydá orgán nebo subjekt uvedený v prvním pododstavci osvědčení.

3. Členský stát může po konzultaci s Komisí vyjmout z působnosti této směrnice provozovatele nákladní dopravy působící výlučně na vnitrozemských vodních cestách na jeho území, nespojených se sítí vnitrozemských vodních cest jiného členského státu. Zkušenosti z praxe získané v dopravním podniku, pro nějž byla udělena tato výjimka, neopravňují k udělení osvědčení podle odstavce 2.

Článek 4

1. Členské státy stanoví podmínky, za nichž může dopravní podnik odchylně od čl. 3 odst. 1 být v případě úmrtí nebo skutečné či právní nezpůsobilosti fyzické osoby provozující povolání dopravce nebo fyzické osoby splňující podmínky článku 3, dočasně provozován, a to nejvýše po dobu jednoho roku, přičemž tuto lhůtu lze ve výjimečných řádně odůvodněných případech prodloužit maximálně o šest měsíců.

2. Nicméně příslušné orgány členských států mohou výjimečně v určitých zvláštních případech k provozování podniku trvale oprávnit osobu, která nesplňuje podmínky odborné způsobilosti uvedené v článku 3, ale která má alespoň tříletou praxi v každodenním řízení daného podniku.

Článek 5

Fyzické osoby, které prokáží, že před 1. červencem 1990 legálně provozovaly v členském státě povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách ve vnitrostátní nebo mezinárodní dopravě, jsou pro účely získání osvědčení podle čl. 3 odst. 2 vyjmuty z povinnosti prokazovat splnění podmínek stanovených uvedeným článku.

Článek 6

1. Rozhodnutí přijatá příslušnými orgány členských států zamítající na základě opatření přijatých na základě této směrnice žádost o přístup k povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách musí být řádně odůvodněno.

2. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány odňaly oprávnění k výkonu povolání provozovatele nákladní dopravy po vnitrozemských vodních cestách, pokud shledají, že podmínky stanovené v článku 3 nejsou nadále splněny, při poskytnutí dostatečné lhůty pro zaměstnání nebo nalezení náhrady.

3. Členské státy zajistí, aby fyzické osoby a podniky uvedené v této směrnici měly možnost vhodnými prostředky hájit své zájmy, pokud jde o rozhodnutí podle odstavců 1 a 2.

KAPITOLA III

Vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů formální kvalifikace

Článek 7

Členské státy uznávají osvědčení podle druhého pododstavce čl. 3 odst. 2 vydaná jiným členským státem jako dostatečný důkaz odborné způsobilosti.

Článek 8

1. Pokud členský stát požaduje od vlastních státních příslušníků splnění podmínek bezúhonnosti nebo neprodělání úpadku, přijme tento stát, aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3, jako dostatečný důkaz ve vztahu ke státním příslušníkům ostatních členských států výpis ze soudního rejstříku nebo, není-li k dispozici, rovnocenný doklad prokazující splnění těchto podmínek vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem země původu nebo předchozího usazení dopravce.

2. Pokud členský stát požaduje od vlastních státních příslušníků splnění určitých podmínek bezúhonnosti, které nemohou být prokázány dokladem podle odstavce 1, přijme jako dostatečný důkaz ve vztahu ke státním příslušníkům ostatních členských států potvrzení o splnění těchto podmínek vydané příslušným soudním nebo správním orgánem země původu nebo předchozího usazení. Toto potvrzení se musí týkat konkrétních skutečností pokládaných hostitelským státem za významné.

3. Nevydává-li stát původu nebo předchozího usazení doklad požadovaný v souladu s odstavci 1 a 2, může být nahrazen místopřísežným prohlášením nebo čestným prohlášením učiněným dotyčnou osobou před příslušným soudním nebo správním orgánem nebo notářem ve státě původu nebo předchozího usazení; tento orgán nebo notář vydá potvrzení o místopřísežném prohlášení nebo čestném prohlášení. Prohlášení o neprodělání úpadku lze učinit rovněž před příslušným profesním nebo stavovským sdružením daného státu.

4. Doklady vydané v souladu s odstavci 1 a 2 nesmějí být při předložení starší tří měsíců. Tato podmínka platí také pro prohlášení učiněná v souladu s odstavcem 3.

Článek 9

1. Pokud členský stát požaduje od vlastních státních příslušníků splnění podmínek finanční způsobilosti a jako důkaz je vyžadováno potvrzení, považuje tento stát odpovídající potvrzení vydaná bankami státu původu nebo předchozího usazení nebo jinými subjekty určenými dotyčným státem za rovnocenná potvrzením vydaným na jeho území.

2. Pokud členský stát požaduje od vlastních státních příslušníků splnění určitých podmínek finanční způsobilosti, které nemohou být prokázány dokladem podle odstavce 1, přijme jako dostatečný důkaz ve vztahu ke státním příslušníkům ostatních členských států potvrzení o splnění těchto podmínek vydané příslušným správním orgánem státu původu nebo předchozího usazení. Toto potvrzení se musí týkat konkrétních skutečností pokládaných hostitelským státem za významné.

Článek 10

Články 7, 8 a 9 se vztahují rovněž na státní příslušníky členských států, na kterých je podle nařízení (EHS) č. 1612/68 požadováno, aby jako zaměstnanci vykonávali činnosti podle článku 1 této směrnice.

KAPITOLA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 11

1. Členské státy uvedou v účinnost opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí do 30. června 1988. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Zajistí uskutečnění počátečního ověření způsobilosti podle článku 3 do 1. července 1990.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která přijmou v oblasti působnosti této směrnice

Článek 12

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 9. listopadu 1987.

Za Radu

předseda

B. Haakonsen

[1] Úř. věst. C 351, 24.12.1983, s. 5.

[2] Úř. věst. C 172, 2.7.1984, s. 8.

[3] Úř. věst. C 248, 17.9.1984, s. 40.

[4] Úř. věst. L 308, 19.11.1974, s. 18.

[5] Úř. věst. L 334, 24.12.1977, s. 37.

[6] Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 2.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

SEZNAM OBORŮ PODLE ČL. 3 ODST. 2, PRO KTERÉ JE NUTNO PROKAZOVAT ODBORNOU ZPŮSOBILOST

Znalosti, které se berou v úvahu pro uznávání odborné způsobilosti, se musí týkat alespoň níže uvedených oborů. Musí být podrobně popsány a definovány nebo schváleny příslušnými vnitrostátními orgány. Obsah oboru musí být podán tak, aby jej zvládly osoby s úrovní vzdělání odpovídající úrovni při ukončení povinné školní docházky.

A. Obory, jejichž uspokojivá znalost se požaduje v případě dopravců hodlajících provozovat výlučně vnitrostátní dopravu

1. Právo

Základy občanského, obchodního a daňového práva a práva sociálního zabezpečení, jejichž znalost je nezbytná pro výkon povolání a které se zejména týkají

- smluv obecně,

- smluv v nákladní dopravě, zejména odpovědnosti dopravce (povaha a meze),

- obchodních společností,

- obchodního účetnictví,

- předpisů pracovního práva a práva sociálního zabezpečení,

- daňového systému.

2. Obchodní a finanční řízení podniku

- způsoby placení a financování,

- výpočet nákladů,

- systém cen a podmínek přepravy,

- obchodní účetnictví,

- pojištění,

- fakturace,

- zprostředkovatelé dopravy.

3. Přístup na trh

- předpisy upravující přístup k povolání a jeho výkon,

- charterové systémy,

- přepravní doklady.

4. Technické normy a technická hlediska provozu

- technické vlastnosti lodí,

- výběr lodí,

- registrace,

- doby vykládky a prostoje.

5. Bezpečnost

- právní a správní předpisy upravující přepravu po vnitrozemských vodních cestách,

- předcházení nehodám a postup v případě nehody.

B. Obory, jejichž znalost se požaduje v případě dopravců hodlajících provozovat mezinárodní dopravu

- obory uvedené v části A,

- předpisy platné pro dopravu po vodních cestách mezi členskými státy a mezi Společenstvím a třetími zeměmi odvozená z vnitrostátního práva, norem Společenství a mezinárodních úmluv a dohod, zejména pokud jde o chartery a ceny a podmínky přepravy,

- celní postupy a formality,

- základní dopravní předpisy členských států.

--------------------------------------------------