40/2014 Sb.Sdělení Ústavního soudu o přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 k nepřípustnosti ústavní stížnosti, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání

Částka: 016 Druh předpisu: Sdělení
Rozeslána dne: 17. března 2014 Autor předpisu: Ústavní soud
Přijato: 4. března 2014 Nabývá účinnosti: 17. března 2014
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.


Ukázka textu předpisu:
40
SDĚLENÍ
Ústavního soudu

       Plénum Ústavního soudu přijalo ve složení Stanislav Balík, Ludvík David, Jaroslav Fenyk (soudce zpravodaj), Jan Filip, Vlasta Formánková, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jan Musil, Pavel Rychetský, Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek, Kateřina Šimáčková, Milada Tomková, Jiří Zemánek a Michaela Židlická, na návrh I. senátu Ústavního soudu podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci jeho právního názoru pro řízení vedená pod sp. zn. I. ÚS 1662/13, sp. zn. I. ÚS 1677/13 a sp. zn. I. ÚS 2164/13, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu ze dne 2. března 2004, sp. zn. I. ÚS 180/03, a v nálezu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 864/11,

toto stanovisko:

       Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Odůvodnění:

I.
Důvody předložení stanoviska

    1. V současné době má soudce zpravodaj v nápadu tři ústavní stížnosti, ve kterých stěžovatelé uvádí, že jsou toho názoru, že v jejich věci není dán žádný dovolací důvod podle § 265b trestního řádu a proti předcházejícím rozhodnutím proto podávají přímo ústavní stížnost, aniž by předtím vyčerpali mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání. Ve všech třech případech stěžovatelům již dvouměsíční lhůta k podání dovolání uběhla.

    2. Dne 22. 5. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelů RNDr. L. V. a Ing. J. V., vedená pod sp. zn. I. ÚS 1662/13. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že soudy nebraly zřetel na jejich návrhy na dokazování, především na provedení místního ohledání, jež bylo navrhováno již v přípravném řízení, když z místa činu byly pořízeny jenom nedostatečné fotografie. Dle stěžovatelů nebylo z výpovědí svědků prokázáno, že by se stěžovatelé dopustili uvedených trestných činů. Odvolací soud se dle stěžovatelů nezabýval hodnocením důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a soudy se ve svých odůvodněních nevypořádaly s tím, z jakého důvodu nebyl proveden navržený důkaz ze strany obžalovaných. Stěžovatelé jsou toho názoru, že v jejich případě bylo porušeno právo na spravedlivý proces, jakož i právo na rovnost účastníků.

. . .

Zavřít
MENU