207/1994 Sb.Nález Ústavního soudu České republiky ve věci návrhu na zrušení § 6, 11, § 12 odst.3, § 18 odst. 1 písm. a), c) a § 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb.

207
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky

      Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. září 1994 v plénu o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení § 6, 11, § 12 odst. 3, § 18 odst. 1 písm. a), c) a § 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb.,

takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
      Dne 14. dubna 1994 obdržel Ústavní soud České republiky návrh skupiny 46 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zahájení řízení o zrušení ustanovení § 6, 11, § 12 odst. 3, § 18 odst. 1 písm. a), c) a § 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb.

      Protože podání návrhu splnilo podmínky uvedené v § 64 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a návrh byl přípustný podle § 66 téhož zákona, zahájil Ústavní soud řízení a požádal Parlament České republiky, aby se v zákonné lhůtě k návrhu písemně vyjádřil. Podle ustanovení § 42 odst. 3 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb. zaslal tento předmětný návrh k vyjádření Poslanecké sněmovně. Předseda Poslanecké sněmovny dr. Milan Uhde potvrdil stanovisko Poslanecké sněmovny vyjádřené jejím hlasováním. Uvedl, že smyslem přijatého zákona je - vzhledem ke vzniku samostatného státu - České republiky, upravit nově institut státního občanství a řešit ho komplexně. Poukazuje na to, že zákon vychází ze zásady, podle které by každý občan měl mít pouze jedno státní občanství, kdy takováto právní úprava existuje v mnoha dalších státech Evropy a není nová ani v našem právním řádu. Dále zdůrazňuje zásadu, že každý občan by měl mít možnost za dodržení zákonem stanovených podmínek nabýt nebo pozbýt státní občanství České republiky. Proto vedle stanovení podmínek bylo třeba co možná nejpřesněji stanovit důvody, ze kterých je možné některé podmínky pro státní občanství prominout. Ve vztahu ke státním občanům Slovenské republiky obsahuje potom zákon zvláštní postup, který umožňuje při splnění stanovených podmínek nabytí státního občanství České republiky. Přijatá novela zákona pak řeší situace vzniklé aplikací zákona, kdy ze získaných poznatků vyplynulo, že některá ustanovení zákona mohou být určitými skupinami občanů pokládána za příliš tvrdá. Závěrem uvádí, že přijatý zákon se úzce váže na vznik samostatného českého státu, obsahuje kompletní právní úpravu státního občanství v souladu s mezinárodně chráněnými lidskými právy a základními svobodami. Ve svém vyjádření předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zároveň potvrdil z hlediska ustanovení obsaženého v § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., že zákon České národní rady č. 40/1993 Sb. byl schválen potřebnou většinou poslanců dne 29. prosince 1992 a zákon č. 272/1993 Sb. byl stejným způsobem schválen dne 12. října 1993. Oba zákony byly podepsány příslušnými ústavními činiteli a byly řádně vyhlášeny.
. . .