(EHK/OSN) č. 100Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 100 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel z hlediska zvláštních požadavků na elektrické výkonové propojení
| Publikováno: | Úř. věst. L 57, 2.3.2011, s. 54-85 | Druh předpisu: | Nařízení |
| Přijato: | 2. března 2011 | Autor předpisu: | |
| Platnost od: | 4. prosince 2010 | Nabývá účinnosti: | 4. prosince 2010 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:
http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html
Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 100 – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel z hlediska zvláštních požadavků na elektrické výkonové propojení
Zahrnující veškerá platná znění až po:
sérii změn 01 – datum vstupu v platnost: 4. prosince 2010
OBSAH
PŘEDPIS
|
1. |
Oblast působnosti |
|
2. |
Definice |
|
3. |
Žádost o schválení |
|
4. |
Schválení |
|
5. |
Specifikace a zkoušky |
|
6. |
Změny a rozšíření schválení typu pro typ vozidla |
|
7. |
Shodnost výroby |
|
8. |
Postihy za neshodnost výroby |
|
9. |
Definitivní ukončení výroby |
|
10. |
Názvy a adresy správních orgánů a technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu |
|
11. |
Přechodná ustanovení |
PŘÍLOHY
|
Příloha 1 – |
Sdělení |
|
Příloha 2 – |
Uspořádání značek schválení |
|
Příloha 3 – |
Ochrana před přímým dotykem částí pod napětím |
|
Příloha 4 – |
Metoda měření izolačního odporu |
|
Příloha 5 – |
Metoda ověření činnosti palubního systému sledování izolačního odporu |
|
Příloha 6 – |
Základní vlastnosti silničních vozidel nebo systémů |
|
Příloha 7 – |
Stanovení emisí vodíku při nabíjení trakční baterie |
1. OBLAST PŮSOBNOSTI
Tato ustanovení se týkají bezpečnostních požadavků pro veškerá silniční vozidla kategorií M a N s elektrickým výkonovým propojením s maximální konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h, která jsou vybavena jedním nebo více trakčními elektrickými motory a nejsou trvale připojena k síti, jakož i pro jejich vysokonapěťové součásti a systémy, které jsou galvanicky připojeny k vysokonapěťové sběrnici elektrického výkonového propojení.
Tento předpis nezahrnuje ponárazové bezpečnostní požadavky na silniční vozidla.
2. DEFINICE
Pro účely tohoto předpisu se rozumí:
|
2.1 |
„stavem aktivní možné jízdy“ stav vozidla, kdy tlak na akcelerační pedál (nebo aktivace ekvivalentního ovladače) nebo uvolnění brzdného systému způsobí, že elektrické výkonové propojení uvede vozidlo do pohybu; |
|
2.2 |
„překážkou“ část zabezpečující ve všech směrech ochranu před přímým dotykem živých částí; |
|
2.3 |
„vodivým připojením“ připojení pomocí konektorů k vnějšímu napájecímu zdroji při nabíjení dobíjecího systému pro uchovávání energie (RESS); |
|
2.4 |
„propojovacím systémem pro nabíjení dobíjecího systému pro uchovávání energie (dále jen „RESS“)“ elektrický obvod používaný pro nabíjení RESS z vnějšího elektrického napájecího zdroje, včetně zásuvky vozidla; |
|
2.5 |
„přímým dotykem“ kontakt osob s živými částmi; |
|
2.6 |
„elektrickou kostrou“ soustava vzájemně elektricky propojených vodivých částí, jejichž potenciál se považuje za vztažný; |
|
2.7 |
„elektrickým obvodem“ soustava propojených živých částí navržená tak, aby v ní za běžných provozních podmínek bylo elektrické napětí; |
|
2.8 |
„systémem konverze elektrické energie“ systém, který vytváří a poskytuje elektrickou energii pro elektrický pohon; |
|
2.9 |
„elektrickým výkonovým propojením“ elektrický obvod, který zahrnuje trakční motor(y) a může zahrnovat RESS, systém konverze elektrické energie, elektronické měniče, příslušný svazek vodičů a konektory a propojovací systém pro nabíjení RESS; |
|
2.10 |
„elektronickým měničem“ zařízení umožňující regulaci a/nebo konverzi elektrické energie pro elektrický pohon; |
|
2.11 |
„krytem“ část zakrývající vnitřní jednotky a zajišťující ochranu před přímým dotykem živých částí ze všech směrů; |
|
2.12 |
„nechráněnou vodivou částí“ vodivá část, které se lze dotýkat za podmínek stupně ochrany IPXXB a ve které může být v případě poruchy izolace elektrické napětí; |
|
2.13 |
„vnějším elektrickým napájecím zdrojem“ elektrický napájecí zdroj střídavého proudu (AC) nebo stejnosměrného proudu (DC) mimo vozidlo; |
|
2.14 |
„vysokonapěťovým“ klasifikace elektrické součásti nebo obvodu, pokud je efektivní hodnota (rms) jejich pracovního napětí > 60 V a ≤ 1 500 Vss nebo > 30 V a ≤ 1 000 Vst; |
|
2.15 |
„vysokonapěťovou sběrnicí“ elektrický obvod včetně propojovacího systému pro nabíjení RESS využívající vysoké napětí; |
|
2.16 |
„nepřímým dotykem“ kontakt osob s nechráněnými vodivými částmi; |
|
2.17 |
„živými částmi“ jakákoli vodivá část či části, ve které/kterých má být za běžného provozu elektrické napětí; |
|
2.18 |
„zavazadlovým prostorem“ prostor ve vozidle vyhrazený pro zavazadla, který je ohraničen střechou, kapotou, podlahou, bočními stěnami a také překážkou a krytem pro ochranu výkonového propojení před dotykem živých částí a který je oddělen od prostoru pro cestující přední přepážkou nebo zadní přepážkou; |
|
2.19 |
„palubním systémem sledování izolačního odporu“ zařízení sledující izolační odpor mezi vysokonapěťovými sběrnicemi a elektrickou kostrou; |
|
2.20 |
„trakční baterií otevřeného typu“ kapalinová baterie, která se musí doplňovat vodou a která produkuje vodík, jenž se uvolňuje do atmosféry; |
|
2.21 |
„prostorem pro cestující“ prostor ve vozidle vyhrazený pro cestující, který je ohraničen střechou, podlahou, bočními stěnami, dveřmi, okenními skly, přední přepážkou a zadní přepážkou nebo zadními dveřmi, a také překážkami a kryty pro ochranu výkonového propojení před dotykem živých částí; |
|
2.22 |
„stupněm ochrany“ ochrana před dotykem živých částí zkušební sondou, jako je zkušební prst (IPXXB) nebo zkušební drát (IPXXD), již poskytuje překážka/kryt, jak stanoví příloha 3; |
|
2.23 |
„dobíjecím systémem pro uchovávání energie (dále jen „RESS“)“ systém pro uchovávání energie, který poskytuje elektrickou energii pro elektrický pohon; |
|
2.24 |
„servisním odpojovačem“ zařízení na deaktivaci elektrického obvodu při provádění kontrol a údržby RESS, baterie palivových článků atd.; |
|
2.25 |
„pevným izolátorem“ izolační krytí svazku vodičů, které má krýt a chránit živé části před přímým dotykem ze všech směrů; kryty pro izolaci živých částí konektorů a lak nebo barva pro účely izolace; |
|
2.26 |
„typem vozidla“ vozidla, která se neliší v těchto podstatných ohledech:
|
|
2.27 |
„pracovním napětím“ nejvyšší efektivní hodnota napětí elektrického obvodu (rms), kterou udává výrobce a která se může vyskytnout mezi kterýmikoli vodivými částmi za podmínek obvodu naprázdno nebo za běžných provozních podmínek. Je-li elektrický obvod oddělený galvanickou izolací, pracovní napětí se stanoví pro každý oddělený obvod zvlášť. |
3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ
3.1 Žádost o schválení typu vozidla z hlediska zvláštních požadavků na elektrické výkonové propojení předkládá výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.
3.2 K žádosti musí být přiloženy tyto dokumenty ve trojím vyhotovení a tyto náležitosti:
|
3.2.1 |
Podrobný popis typu vozidla z hlediska jeho elektrického výkonového propojení a galvanicky připojené vysokonapěťové sběrnice. |
3.3 Vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen, se předá technické zkušebně odpovědné za provádění zkoušek schválení typu.
3.4 Před udělením schválení typu ověří příslušný orgán existenci vyhovujících opatření pro zajištění účinné kontroly shodnosti výroby.
4. SCHVÁLENÍ
4.1 Schválení typu vozidla se udělí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky bodu 5 níže a příloh 3, 4, 5 a 7 tohoto předpisu.
4.2 Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současné době 01, což odpovídá předpisu v jeho znění) udávají změnovou řadu, která zahrnuje poslední podstatné technické změny předpisu v době vydání schválení typu. Stejná smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.
4.3 Oznámení o schválení nebo o odmítnutí, prodloužení nebo odejmutí schválení nebo trvalém ukončení výroby typu vozidla v souladu s tímto předpisem musí být sděleno stranám dohody, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře v souladu se vzorem uvedeným v příloze 1 tohoto předpisu.
4.4 Na každém vozidle, které je shodné s typem vozidla schváleným podle tohoto přepisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení typu, která se skládá z:
|
4.4.1 |
písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila; (1) |
|
4.4.2 |
čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu umístěné vpravo od kružnice podle bodu 4.4.1. |
4.5 Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k této dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol podle bodu 4.4.1 opakovat; v takovém případě budou číslo předpisu, čísla schválení a další symboly všech předpisů, podle nichž bylo schválení uděleno v zemi, která jej udělila podle tohoto předpisu, uvedena ve svislých sloupcích vpravo od symbolu podle bodu 4.4.1.
4.6 Značka schválení typu musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.
4.7 Značka schválení typu se umístí poblíž tabulky s údaji o vozidle, kterou umísťuje výrobce, nebo přímo na ni.
4.8 V příloze 2 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení typu.
5. SPECIFIKACE A ZKOUŠKY
5.1 Ochrana před úrazem elektrickým proudem
Tyto požadavky ohledně bezpečnosti elektrických zařízení se použijí pro vysokonapěťové sběrnice, pokud nejsou připojeny k vnějším vysokonapěťovým napájecím zdrojům.
5.1.1 Ochrana před přímým dotykem
Ochrana před přímým dotykem živých částí musí splňovat ustanovení bodů 5.1.1.1 a 5.1.1.2. Tyto ochranné prvky (pevný izolátor, překážka, kryt atd.) nesmí je být možné otevřít, odmontovat nebo odstranit bez použití nářadí.
5.1.1.1 Pro ochranu živých částí uvnitř prostoru pro cestující nebo zavazadlového prostoru musí být zajištěn stupeň ochrany IPXXD.
5.1.1.2 Pro ochranu živých částí v oblastech jiných než prostor pro cestující nebo zavazadlový prostor musí být splněny podmínky stupně ochrany IPXXB.
5.1.1.3 Konektory
Konektory (včetně zásuvky vozidla) jsou považovány za splňující tento požadavek, pokud:
|
a) |
splňují požadavky bodů 5.1.1.1 a 5.1.1.2, když jsou odděleny bez použití nářadí; nebo |
|
b) |
jsou umístěny pod podlahou a jsou opatřeny uzavíracím mechanismem; nebo |
|
c) |
jsou opatřeny uzavíracím mechanismem a za účelem oddělení konektoru se ostatní součásti odstraní bez použití nářadí; nebo |
|
d) |
napětí živých částí do 1 sekundy po oddělení konektoru dosahuje nejvýše 60 Vss nebo nejvýše 30 Vst (rms). |
5.1.1.4 Servisní odpojovač
Pro servisní odpojovač, který lze otevřít, odmontovat nebo odstranit bez použití nářadí, je přijatelné splnění stupně ochrany IPXXB ve stavu, kdy je otevřen, odmontován nebo odstraněn bez použití nářadí.
5.1.1.5 Značení
5.1.1.5.1 Na systému RESS nebo v jeho blízkosti musí být symbol znázorněný na obrázku 1. Pozadí symbolu je žluté a okraj a blesk jsou černé.
Obrázek 1
Označení vysokonapěťového zařízení
5.1.1.5.2 Symbol také musí být viditelný na krytech a překážkách, při jejichž odstranění jsou přístupné živé části vysokonapěťových obvodů. Toto ustanovení je nepovinné pro všechny konektory vysokonapěťových sběrnic. Toto ustanovení se nepoužije pro žádný z těchto případů:
|
a) |
kde překážky nebo kryty nejsou přístupné ani je nelze fyzicky otevřít nebo odstranit; pokud nejsou ostatní součásti vozidla odstraněny pomocí nářadí; |
|
b) |
kde jsou překážky nebo kryty umístěny pod podlahou vozidla. |
5.1.1.5.3 Kabely pro vysokonapěťové sběrnice, které nejsou umístěny uvnitř krytů, musí být označeny vnějším krytím oranžovou barvou.
5.1.2 Ochrana před nepřímým dotykem
5.1.2.1 Za účelem ochrany proti úrazu elektrickým proudem, který by mohl být způsoben nepřímým dotykem, musí být nechráněné vodivé části, například vodivá překážka a kryt, bezpečně galvanicky spojeny s elektrickou kostrou propojením elektrickým vodičem nebo zemnicím kabelem nebo svarem nebo pomocí šroubů atd., aby nedošlo ke vzniku nebezpečných potenciálů.
5.1.2.2 Odpor mezi všemi nechráněnými vodivými částmi a elektrickou kostrou musí být nižší než 0,1 ohmu při proudu nejméně 0,2 ampér.
Tento požadavek je splněn, pokud bylo galvanické spojení vytvořeno svařením.
5.1.2.3 V případě motorových vozidel, jež mají být připojena k uzemněnému vnějšímu elektrickému napájecímu zdroji vodivým spojením, musí být k dispozici zařízení umožňující galvanické spojení elektrické kostry se zemí.
Toto zařízení by mělo umožňovat, aby toto spojení se zemí bylo provedeno před přivedením vnějšího napětí do vozidla a aby bylo zachováno až do okamžiku, kdy bude vnější napětí od vozidla odpojeno.
Splnění tohoto požadavku lze prokázat použitím konektoru určeného výrobcem vozidla nebo prostřednictvím analýzy.
5.1.3 Izolační odpor
5.1.3.1 Elektrické výkonové propojení sestávající z oddělených stejnosměrných nebo střídavých sběrnic
Pokud jsou vysokonapěťové střídavé a vysokonapěťové stejnosměrné sběrnice vzájemně galvanicky izolovány, musí mít izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou minimální hodnotu 100 Ω/V pracovního napětí u stejnosměrných sběrnic a minimální hodnotu 500 Ω/V pracovního napětí u střídavých sběrnic.
Měření se provádí podle přílohy 4 „Metoda měření izolačního odporu“.
5.1.3.2 Elektrické výkonové propojení sestávající z kombinovaných stejnosměrných a střídavých sběrnic
Pokud jsou vysokonapěťové střídavé sběrnice a vysokonapěťové stejnosměrné sběrnice galvanicky propojeny, musí mít izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou minimální hodnotu 500 Ω/V pracovního napětí.
Pokud jsou však všechny vysokonapěťové střídavé sběrnice chráněny jedním ze dvou následujících opatření, musí mít izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou minimální hodnotu 100 Ω/V pracovního napětí:
|
a) |
dvěma nebo více vrstvami pevných izolátorů, překážek nebo krytů, které nezávisle splňují požadavek bodu 5.1.1, například svazek vodičů; |
|
b) |
mechanicky odolnými ochrannými prvky s dostatečnou trvanlivostí přesahující životnost vozidla, jako jsou motorové skříně, skříně elektronického měniče nebo konektory. |
Izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou může být prokázán výpočtem, měřením nebo kombinací obou zmíněných postupů.
Měření se provádí podle přílohy 4 „Metoda měření izolačního odporu“.
5.1.3.3 Vozidla s palivovými články
Pokud nelze zajistit, aby byl požadavek týkající se minimálního izolačního odporu stále splněn, musí být ochrana zajištěna jedním z následujících opatření:
|
a) |
dvěma nebo více vrstvami pevných izolátorů, překážek nebo krytů, které nezávisle splňují požadavek bodu 5.1.1; |
|
b) |
palubním systémem sledování izolačního odporu s výstrahou pro řidiče, pokud izolační odpor klesne pod minimální požadovanou hodnotu. Izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí propojovacího systému pro nabíjení RESS, která je pod napětím pouze v průběhu nabíjení RESS, a elektrickou kostrou není nutno sledovat. Funkce palubního systému sledování izolačního odporu se kontroluje postupem popsaným v příloze 5. |
5.1.3.4 Požadavek na izolační odpor pro propojovací systém pro nabíjení RESS
Pokud jde o zásuvku vozidla, která má být vodivě propojena s uzemněným vnějším střídavým napájecím zdrojem a elektrickým obvodem, který je v průběhu nabíjení RESS galvanicky propojen se zásuvkou vozidla, musí být izolační odpor mezi vysokonapěťovou sběrnicí a elektrickou kostrou nejméně 1 ΜΩ, když je propojovací systém nabíječky odpojen. V průběhu měření může být trakční baterie odpojena.
5.2 Dobíjecí systém pro uchovávání energie (RESS)
5.2.1 Ochrana proti příliš velkému proudu
RESS se nesmí přehřát.
Pokud se RESS přehřívá v důsledku příliš velkého proudu, musí být vybaven ochrannými zařízeními, jako jsou pojistky, jističe nebo hlavní stykače.
Tento požadavek se však nepoužije, pokud výrobce poskytne údaje, které zajistí, aby se přehřátí v důsledku příliš velkého proudu předešlo bez ochranného zařízení.
5.2.2 Kumulace plynu
Místa pro uložení trakční baterie otevřeného typu, která může produkovat plynný vodík, musí být vybavena odvětrávacím ventilátorem nebo potrubím, aby se předešlo kumulaci plynného vodíku.
5.3 Funkční bezpečnost
Když je vozidlo ve „stavu aktivní možné jízdy“, musí být řidič na tuto skutečnost alespoň krátce upozorněn.
Toto ustanovení se však nepoužije za podmínek, kdy energii k pohonu vozidla přímo či nepřímo zajišťuje motor s vnitřním spalováním.
Při opuštění vozidla musí být řidič (např. optickým nebo zvukovým) signálem informován, pokud je vozidlo stále ve stavu možné aktivní jízdy.
Pokud může palubní systém RESS zvnějšku nabít uživatel, nesmí být pohyb vozidla způsobený jeho vlastním poháněcím systémem možný, dokud je konektor vnějšího elektrického napájecího zdroje fyzicky připojen k zásuvce vozidla.
Splnění tohoto požadavku se prokazuje použitím konektoru určeného výrobcem vozidla.
O stavu řídící jednotky směru jízdy musí být řidič informován.
5.4 Stanovení emisí vodíku
5.4.1 Tato zkouška se provede u všech vozidel vybavených trakční baterií otevřeného typu.
5.4.2 Zkouška se provádí metodou popsanou v příloze 7 tohoto předpisu. Odběr a analýza vodíku musí být v souladu s předepsaným postupem. Jiné analytické metody mohou být schváleny, prokáže-li se, že poskytují rovnocenné výsledky.
5.4.3 Při běžném postupu nabíjení za podmínek uvedených v příloze 7 musí být emise vodíku pod hodnotou 125 g za 5 h nebo pod hodnotou 25 × t2 g za dobu t2 (v hodinách).
5.4.4 Při nabíjení palubní nabíječkou vykazující poruchu (podmínky jsou uvedeny v příloze 7), musí být emise vodíku pod hodnotou 42 g. Palubní nabíječka musí mimoto tuto možnou poruchu omezit na 30 minut.
5.4.5 Veškeré úkony spojené s nabíjením baterie, včetně jeho ukončení, jsou řízeny automaticky.
5.4.6 Do fází nabíjení nesmí být možné manuálně zasahovat.
5.4.7 Běžné úkony připojení k síti nebo odpojení od sítě nebo výpadky sítě nesmí ovlivňovat systém řízení fází nabíjení.
5.4.8 Závažné poruchy nabíjení baterie musí být řidiči trvale signalizovány. Závažnou poruchou se rozumí porucha, která může při pozdějším nabíjení vést k nefunkčnosti palubní nabíječky.
5.4.9 Výrobce musí v návodu k obsluze uvést, zda je vozidlo s těmito požadavky v souladu.
5.4.10 Schválení udělené typu vozidla z hlediska emisí vodíku muže být rozšířeno na různé typy vozidel, které náleží do stejné rodiny v souladu s definicí rodiny uvedené v příloze 7 dodatku 2.
6. ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU PRO TYP VOZIDLA
6.1 Každá změna typu vozidla se musí oznámit správnímu orgánu, který udělil schválení typu dotyčného vozidla. Tento orgán poté může:
|
6.1.1 |
buď dospět k závěru, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv a že vozidlo stále ještě splňuje požadavky, nebo |
|
6.1.2 |
požadovat nový zkušební protokol od technické zkušebny odpovědné za provádění zkoušek. |
6.2 Potvrzení nebo zamítnutí schválení s uvedením úprav se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodu 4.3 výše.
6.3 Příslušný orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují předpis, a to prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem v příloze 1 tohoto předpisu.
7. SHODNOST VÝROBY
7.1 Každé vozidlo schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeno tak, aby bylo shodné se schváleným typem a splňovalo požadavky uvedené v bodu 5 výše.
7.2 Splnění požadavků bodu 7.1 se ověřuje vhodnou kontrolou výroby.
7.3 Držitel schválení je povinen zejména:
|
7.3.1 |
zajistit postupy účinné kontroly kvality vozidel; |
|
7.3.2 |
mít přístup ke zkušebnímu zařízení nezbytnému pro kontrolu shodnosti výroby u každého schváleného typu; |
|
7.3.3 |
zajistit, aby byly zaznamenávány výsledky zkoušek a aby přiložené dokumenty byly dostupné po dobu stanovenou v dohodě se správním orgánem; |
|
7.3.4 |
analyzovat výsledky každého druhu zkoušek s cílem ověřit a zajistit stálosti vlastností vozidla se zřetelem k přípustným odchylkám při průmyslové výrobě; |
|
7.3.5 |
zajistit, aby pro každý typ vozidla byly prováděny alespoň zkoušky uvedené v bodu 5 tohoto předpisu; |
|
7.3.6 |
zajistit, aby v případě, kdy některý ze vzorků nebo zkoušených prvků prokáže při určité zkoušce neshodu s typem, byly vybrány nové vzorky a provedena nová zkouška. Musí být učiněny veškeré nezbytné kroky k obnovení shodnosti příslušné výroby. |
7.4 Příslušný orgán, který udělil schválení typu, může kdykoli ověřit postupy kontroly shodnosti používané kteroukoli výrobní jednotkou.
7.4.1 Při každé inspekci musí být přítomnému inspektoru předloženy zkušební a výrobní záznamy.
7.4.2 Inspektor může náhodně vybrat vzorky, které se podrobí zkoušce v laboratoři výrobce. Minimální počet vzorků může být stanoven podle výsledků kontrol provedených výrobcem.
7.4.3 Pokud se úroveň kvality jeví jako neuspokojivá nebo pokud se zdá potřebné ověřit platnost zkoušek provedených podle bodu 7.4.2, vybere inspektor vzorky, které se odešlou do technické zkušebny, jež zkoušky schválení typu provedla.
7.4.4 Příslušný orgán je oprávněn provádět jakékoli zkoušky předepsané v tomto předpisu.
7.4.5 Obvyklá četnost inspekcí z pověření příslušného orgánu je jedna inspekce za rok. Pokud jsou při některé z těchto inspekcí zjištěny neuspokojivé výsledky, zajistí příslušný orgán, aby byla co nejrychleji učiněna všechna opatření k obnovení shodnosti výroby.
8. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY
8.1 Nejsou-li splněny požadavky uvedené v bodu 7 výše nebo jestliže vozidlo nebo jeho části nesplní požadavky zkoušek předepsaných ve výše uvedeném bodu 7.3.5, může být schválení, které bylo pro typ vozidla uděleno podle tohoto předpisu, odebráno.
8.2 Jestliže některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně o tom informuje ostatní smluvní strany dohody, které tento předpis uplatňují, a to prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem v příloze 1 tohoto předpisu.
9. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY
Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení o tom uvedený orgán podá zprávu ostatním smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem v příloze 1 tohoto předpisu.
10. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a správních orgánů, které udělují schválení typu a kterým je nutné zasílat formuláře o udělení, rozšíření, zamítnutí či odejmutí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydaných v jiných zemích.
11. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
11.1 Počínaje úředním datem vstupu série změn 01 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 01.
11.2 Po uplynutí 24 měsíců od data vstupu v platnost smějí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, udělovat schválení pouze tehdy, pokud typ vozidla, který se má schválit, splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 01.
11.3 Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení podle předchozích sérií změn tohoto předpisu.
11.4 Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, musí nadále udílet schválení pro typy vozidel, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění předchozích sérií změn, po dobu 24 měsíců, jež následují po datu vstupu série změn 01 v platnost.
11.5 Nehledě na výše uvedená přechodná ustanovení nejsou smluvní strany, pro něž vstoupí používání tohoto předpisu v platnost po datu vstupu v platnost poslední série změn, povinny přijmout schválení, která byla udělena podle kterékoli z předcházejících sérií změn tohoto předpisu.
(1) 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (nepřiděleno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (nepřiděleno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (nepřiděleno), 34 pro Bulharsko, 35 (nepřiděleno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (nepřiděleno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (nepřiděleno), 42 pro Evropské společenství (schválení vydávají členské státy, přičemž použijí svůj příslušný symbol EHK), 43 pro Japonsko, 44 (nepřiděleno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jižní Afriku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii, 53 pro Thajsko, 54 a 55 (nepřiděleno), 56 pro Černou Horu, 57 (nepřiděleno) a 58 pro Tunisko. Dalším zemím se přidělí po sobě následující čísla chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.
PŘÍLOHA 1
ZPRÁVA
(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
PŘÍLOHA 2
USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ
VZOR A
(viz bod 4.4 tohoto předpisu)
VZOR B
(viz bod 4.5 tohoto předpisu)
(1) Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad.
PŘÍLOHA 3
OCHRANA PŘED PŘÍMÝM DOTYKEM ČÁSTÍ POD NAPĚTÍM
1. PŘÍSTUPOVÉ SONDY
Přístupové sondy pro ověření ochrany osob před přístupem k živým částem jsou uvedeny v tabulce 1.
2. ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY
Přístupová sonda je silou uvedenou v tabulce 1 tlačena do každého z otvorů v krytu. Pronikne-li sonda zcela nebo částečně, umístí se do každé možné polohy, avšak v žádném případě nesmí otvorem zcela proniknout dorazová přední strana sondy.
Vnitřní překážky se považují za část krytu
V případě potřeby se mezi sondu a živé části uvnitř překážky nebo krytu sériově zapojí nízkonapěťový zdroj (o napětí od 40 V do 50 V) a vhodná svítilna.
Metoda signálového obvodu by se měla rovněž použít v případě pohyblivých živých částí vysokonapěťového zařízení.
Je-li to možné, smí se vnitřní pohybující se části pomalu uvádět v činnost.
3. PODMÍNKY PŘIJATELNOSTI
Přístupová sonda se nesmí dotknout živých částí.
Je-li splnění tohoto požadavku ověřeno signálním obvodem mezi sondou a živými částmi, nesmí se svítilna rozsvítit.
V případě zkoušky pro IPXXB může kloubový zkušební prst proniknout až do délky 80 mm, avšak dorazová přední část (s průměrem 50 mm × 20 mm) otvorem nesmí proniknout. Z výchozí rovné polohy se oba klouby zkušebního prstu postupně ohnou do úhlu 90° k ose spojených článků prstu a prst se umístí do každé možné polohy.
V případě zkoušek pro IPXXD může přístupová sonda proniknout v celé své délce, avšak dorazová přední část otvorem nesmí proniknout.
Tabulka 1
Přístupové sondy pro zkoušky ochrany osob před přístupem k nebezpečným částem
Obrázek 1
Kloubový zkušební prst
Materiál: kov, není-li uvedeno jinak
Lineární rozměry v milimetrech
Tolerance rozměrů bez zvláštní tolerance:
|
a) |
u úhlů: 0/– 10° |
|
b) |
u lineárních rozměrů: do 25 mm: 0/– 0,05 mm nad 25 mm: ± 0,2 mm |
Oba klouby musí ve stejné rovině a ve stejném směru umožňovat pohyb pod úhlem 90° s tolerancí 0 až + 10°.
PŘÍLOHA 4
METODA MĚŘENÍ IZOLAČNÍHO ODPORU
1. OBECNĚ
Izolační odpor každé vysokonapěťové sběrnice se měří nebo stanovuje výpočtem pomocí naměřených hodnot z každé části nebo součásti vysokonapěťové sběrnice (dále jen „oddělené měření“).
2. METODA MĚŘENÍ
Měření izolačního odporu se provádí výběrem vhodné metody měření z metod uvedených v bodech 2.1 až 2.2, v závislosti na elektrickém napětí na živých částech nebo na izolačním odporu atd.
Rozsah elektrického obvodu, který má být měřen, musí být předem vyjasněn pomocí schémat elektrických obvodů atd.
Kromě toho lze provést nezbytné úpravy pro měření izolačního odporu, jako je odstranění krytu za účelem zajištění přístupu k živým částem, tažení měřicích vodičů, změny softwaru atd.
V případech, kdy jsou v důsledku činnosti palubního systému sledování izolačního odporu naměřené hodnoty nestabilní, je možno za účelem provedení měření provést nezbytné úpravy, jako je zastavení činnosti dotyčného zařízení nebo jeho odstranění. V případě odstranění uvedeného zařízení je dále nutno pomocí schémat atd. prokázat, že nedojde ke změně izolačního odporu mezi živými částmi a elektrickou kostrou.
Je třeba věnovat co největší pozornost tomu, aby nedošlo ke zkratu, úrazu elektrickým proudem atd., jelikož tato kontrola může vyžadovat přímý zásah do vysokonapěťového obvodu.
2.1 Metoda měření pomocí stejnosměrného napětí ze zdrojů nacházejících se mimo vozidlo
2.1.1 Měřicí přístroj
Použije se přístroj pro zkoušku izolačního odporu, který dokáže přivádět stejnosměrné napětí, které je vyšší než pracovní napětí vysokonapěťové sběrnice
2.1.2 Metoda měření
Přístroj pro zkoušku izolačního odporu se připojí mezi živé části a elektrickou kostru. Poté se izolační odpor změří přivedením stejnosměrného napětí o hodnotě představující nejméně polovinu pracovního napětí vysokonapěťové sběrnice.
Pokud má systém v galvanicky propojeném obvodu (např. z důvodu použití zvyšujícího měniče napětí) několik rozsahů napětí a některé ze součástí nesnesou pracovní napětí celého obvodu, lze izolační odpor mezi těmito součástmi a elektrickou kostrou měřit odděleně přivedením napětí o hodnotě představující nejméně polovinu jejich pracovního napětí, přičemž tyto součásti musí být odpojeny.
2.2 Metoda měření s využitím vlastního systému RESS jako stejnosměrného zdroje napětí
2.2.1 Podmínky zkoušení vozidla
Na vysokonapěťovou sběrnici se přivede napětí z vlastního RESS vozidla a/nebo ze systému konverze energie a úroveň napětí RESS a/nebo systému konverze energie po celou dobu zkoušky musí být nejméně jmenovité provozní napětí určené výrobcem vozidla.
2.2.2 Měřicí přístroj
Voltmetr použitý při této zkoušce musí měřit stejnosměrné hodnoty a jeho vnitřní odpor musí být nejméně 10 ΜΩ.
2.2.3 Metoda měření
2.2.3.1 První krok
Napětí se měří tak, jak je znázorněno na obrázku 1, a zaznamenává se napětí vysokonapěťové sběrnice (Vb). Napětí Vb musí být rovno jmenovitému provoznímu napětí RESS a/nebo systému konverze na elektrickou energii určené výrobcem vozidla nebo musí být vyšší.
Obrázek 1
Měření Vb, V1, V2
2.2.3.2 Druhý krok
Změří se a zaznamená napětí (V1) mezi zápornou stranou vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostrou (viz obrázek 1).
2.2.3.3 Třetí krok
Změří se a zaznamená napětí (V2) mezi kladnou stranou vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostrou (viz obrázek 1).
2.2.3.4 Čtvrtý krok
Pokud je V1 vyšší nebo rovno V2, připojí se mezi zápornou stranu vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostru standardní známý odpor (Ro). S připojeným Ro se změří napětí (V1’) mezi zápornou stranou vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostrou (viz obrázek 2).
Elektrická izolace (Ri) se vypočítá podle tohoto vzorce:
Ri = Ro * (Vb / V1’ – Vb / V1) nebo Ri = Ro * Vb * (1 / V1’ – 1 / V1)
Obrázek 2
Měření V1’
Pokud je V2 vyšší než V1, připojí se mezi kladnou stranu vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostru standardní známý odpor (Ro). S připojeným Ro se změří napětí (V2’) mezi kladnou stranou vysokonapěťové sběrnice a elektrickou kostrou (viz obrázek 3). Elektrická izolace (Ri) se vypočítá podle uvedeného vzorce. Tato hodnota elektrické izolace (v Ω) se vydělí jmenovitým provozním napětím vysokonapěťové sběrnice (ve voltech).
Elektrická izolace (Ri) se vypočítá podle tohoto vzorce:
Ri = Ro*(Vb/V2’ – Vb/V2) nebo Ri = Ro*Vb*(1/V2’ – 1/V2)
Obrázek 3
Měření V2’
2.2.3.5 Pátý krok
Vydělením hodnoty elektrické izolace Ri (v Ω) pracovním napětím vysokonapěťové sběrnice (ve voltech) se vypočte izolační odpor (v Ω/V).
|
Poznámka 1: |
Standardní známý odpor Ro (v Ω) by měl mít hodnotu minimálního požadovaného izolačního odporu (v Ω/V) vynásobeného pracovním napětím vozidla ± 20 % (ve voltech). Ro nemusí přesně odpovídat této hodnotě, jelikož rovnice jsou platné pro každý Ro; nicméně hodnota Ro v tomto rozsahu poskytuje dobré rozlišení pro měření napětí. |
PŘÍLOHA 5
METODA OVĚŘENÍ ČINNOSTI PALUBNÍHO SYSTÉMU SLEDOVÁNÍ IZOLAČNÍHO ODPORU
Funkce palubního systému sledování izolačního odporu se kontroluje tímto postupem:
Připojí se rezistor, který nezpůsobí pokles izolačního odporu mezi sledovanou svorkou a elektrickou kostrou pod hodnotu minimálního požadovaného izolačního odporu. Výstraha musí být aktivována.
PŘÍLOHA 6
ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI SILNIČNÍCH VOZIDEL NEBO SYSTÉMŮ
1. OBECNĚ:
|
1.1 |
Značka (obchodní název výrobce): … |
|
1.2 |
Typ: … |
|
1.3 |
Kategorie vozidla: … |
|
1.4 |
Případný obchodní název (názvy): … |
|
1.5 |
Název a adresa výrobce: … |
|
1.6 |
Název a adresa případného zástupce výrobce: … |
|
1.7 |
Výkres a/nebo fotografie vozidla: … |
2. ELEKTRICKÝ MOTOR (TRAKČNÍ MOTOR)
|
2.1 |
Typ (vinutí, buzení): … |
|
2.2 |
Maximální hodinový výkon (kW): … |
3. BATERIE (POKUD JE RESS BATERIE)
|
3.1 |
Obchodní název a značka baterie: … |
|
3.2 |
Označení všech typů použitých elektrochemických článků: … |
|
3.3 |
Jmenovité napětí (V): … |
|
3.4 |
Počet článků baterie: … |
|
3.5 |
Poměr plynové kombinace (v procentech): … |
|
3.6 |
Typ (typy) odvětrání bateriového modulu/bateriové jednotky: … |
|
3.7 |
Typ případného systému chlazení: … |
|
3.8 |
Kapacita (Ah): … |
4. PŘÍPADNÝ PALIVOVÝ ČLÁNEK
|
4.1 |
Obchodní název a značka palivového článku: … |
|
4.2 |
Typy palivových článků: … |
|
4.3 |
Jmenovité napětí (V): … |
|
4.4 |
Počet článků: … |
|
4.5 |
Typ případného systému chlazení: … |
|
4.6 |
Maximální výkon (kW): … |
5. POJISTKA A/NEBO JISTIČ
|
5.1 |
Typ: … |
|
5.2 |
Schéma funkčního rozsahu: … |
6. SVAZEK VÝKONOVÝCH VODIČŮ
|
6.1 |
Typ: … |
7. OCHRANA PŘED ÚRAZEM ELEKTRICKÝM PROUDEM
|
7.1 |
Popis koncepce ochrany: … |
8. DALŠÍ ÚDAJE
|
8.1 |
Stručný popis zapojení prvků silového obvodu nebo výkresy/obrázky znázorňující umístění součástí silového obvodu: … |
|
8.2 |
Schématické zobrazení všech elektrických funkcí, jež jsou součástí silového obvodu: … |
|
8.3 |
Pracovní napětí (V): … |
PŘÍLOHA 7
STANOVENÍ EMISÍ VODÍKU PŘI NABÍJENÍ TRAKČNÍ BATERIE
1. ÚVOD
V této příloze je popsán postup stanovení emisí vodíku při nabíjení trakční baterie všech silničních vozidel podle bodu 5.4 tohoto předpisu.
2. POPIS ZKOUŠKY
Cílem zkoušky emisí vodíku (obrázek 7.1) je stanovit emise vodíku při nabíjení trakční baterie palubní nabíječkou. Zkouška probíhá v těchto krocích:
|
a) |
příprava vozidla; |
|
b) |
vybití trakční baterie; |
|
c) |
stanovení emisí vodíku při běžném nabíjení; |
|
d) |
stanovení emisí vodíku při nabíjení palubní nabíječkou vykazující poruchu. |
3. VOZIDLO
3.1 Vozidlo musí být v dobrém mechanickém stavu a v průběhu sedmi dnů před zkouškou musí najet 300 km. Vozidlo musí být po tuto dobu vybaveno trakční baterií, jež je předmětem zkoušky emisí vodíku.
3.2 Pokud je baterie používána při teplotě vyšší, než je teplota prostředí, musí provozovatel teplotu baterie udržovat v běžném provozním rozsahu způsobem, který doporučuje výrobce.
Zástupce výrobce musí být schopen potvrdit, že systém regulace teploty trakční baterie není poškozen, ani nevykazuje vadu týkající se kapacity.
Obrázek 7.1
Stanovení emisí vodíku při nabíjení trakční baterie
4. ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ PRO ZKOUŠKU EMISÍ VODÍKU
4.1 Vozidlový dynamometr
Vozidlový dynamometr musí splňovat požadavky série změn 05 předpisu č. 83.
4.2 Komora pro měření emisí vodíku
Komorou pro měření emisí vodíku musí být plynotěsná měřicí komora, která je schopna pojmout zkoušené vozidlo. Vozidlo musí být přístupné ze všech stran a komora, pokud je těsně uzavřena, musí být plynotěsná podle dodatku 1 k této příloze. Vnitřní povrch komory musí být nepropustný a nesmí reagovat s vodíkem. Systém regulace teploty musí být po celou dobu trvání zkoušky schopen regulovat vnitřní teplotu vzduchu v komoře, jak je pro zkoušku stanoveno, s přípustnou odchylkou ± 2 K.
K vyrovnání změn objemu v důsledku emisí vodíku uvnitř komory může být použita buď komora s proměnným objemem, nebo jiné zkušební zařízení. Komora s proměnným objemem se zvětšuje a zmenšuje v reakci na emise vodíku v komoře. Jsou možné dva způsoby přizpůsobení vnitřního objemu: pohyblivými panely nebo systémem měchů, ve kterém se nepropustné vaky uvnitř prostoru nafukují nebo vyfukují přepouštěním vzduchu z vnějšku komory podle změn tlaku uvnitř této komory. Jakákoliv konstrukce pro přizpůsobení objemu musí zachovávat celistvost komory, jak stanovuje dodatek 1 této přílohy.
Jakýkoliv způsob přizpůsobování objemu musí omezit rozdíl mezi vnitřním tlakem v komoře a barometrickým tlakem na nejvýše ± 5 hPa.
Komoru musí být možné zablokovat na stanoveném objemu. Komora s proměnným objemem musí být schopna se přizpůsobovat změnám ze svého „jmenovitého objemu“ (viz příloha 7 dodatek 1 bod 2.1.1) s ohledem na emise vodíku v průběhu zkoušky.
4.3 Analytické systémy
4.3.1 Analyzátor vodíku
|
4.3.1.1 |
Vzduch uvnitř komory je monitorován analyzátorem vodíku (typ s elektrochemickým detektorem) nebo chromatografem s detekcí tepelné vodivosti. Vzorek plynu musí být odebrán ze středu jedné z bočních stěn nebo stropu komory a jakýkoli obtok plynu musí být vrácen zpět do komory, pokud možno hned za směšovací ventilátor. |
|
4.3.1.2 |
Analyzátor vodíku musí mít dobu odezvy nutnou k dosažení 90 % konečné odečítané hodnoty kratší než 10 s. Jeho stabilita musí být během 15 minut měření pro všechny pracovní rozsahy lepší než 2 % plného rozsahu stupnice při nulové hodnotě a ± 20 % při 80 % hodnotě plného rozsahu stupnice. |
|
4.3.1.3 |
Reprodukovatelnost měření analyzátorem vyjádřená jako jedna směrodatná odchylka musí být pro všechny použité rozsahy lepší než ± 1 % plného rozsahu stupnice při nulové hodnotě a ± 20 % při 80 % hodnotě plného rozsahu stupnice. |
|
4.3.1.4 |
Provozní rozsahy analyzátoru musí být zvoleny tak, aby analyzátor při měření, kalibraci a při kontrole úniků zajišťoval co nejlepší rozlišení. |
4.3.2 Systém záznamu údajů analyzátoru vodíku
Analyzátor vodíku musí být vybaven zařízením, které má zaznamenávat výstup elektrického signálu, a to nejméně jednou za minutu. Záznamový systém musí mít provozní parametry alespoň rovnocenné signálu, který se zaznamenává, a musí zajišťovat trvalý záznam výsledků. V záznamu musí být jasně udán začátek a konec zkoušky normálního nabíjení a provozu s poruchou nabíjení.
4.4 Záznam teploty
4.4.1 Teplota v komoře se zaznamenává ve dvou bodech teplotními čidly, která jsou zapojena tak, aby udávala střední hodnotu. Měřicí body jsou vysunuty do komory přibližně 0,1 m od svislé středové osy každé boční stěny ve výšce 0,9 ± 0,2 m.
4.4.2 Teploty bateriových modulů se zaznamenávají pomocí čidel.
4.4.3 Teploty se po celou dobu měření emisí vodíku zaznamenávají nejméně jednou za minutu.
4.4.4 Přesnost systému záznamu teploty musí být do ± 1,0 K a teplota musí být rozlišitelná s přesností ± 0,1 K.
4.4.5 Systém pro záznam nebo zpracování údajů musí být schopen rozlišovat čas s přesností do ± 15 s.
4.5 Záznam tlaku
4.5.1 Rozdíl Δp mezi barometrickým tlakem v oblasti zkoušení a vnitřním tlakem v komoře musí být během měření emisí vodíku zaznamenáván nejméně jednou za minutu.
4.5.2 Přesnost systému pro záznam tlaku musí být do ± 2 hPa a tlak musí být rozlišitelný s přesností ± 0,2 hPa.
4.5.3 Systém pro záznam nebo zpracování údajů musí být schopen rozlišovat čas s přesností do ± 15 s.
4.6 Záznam napětí a proudu
4.6.1 Napětí a proud palubní nabíječky (baterie) se po celou dobu měření emisí vodíku zaznamenávají nejméně jednou za minutu.
4.6.2 Přesnost systému záznamu napětí musí být do ± 1 V a napětí musí být rozlišitelné s přesností ± 0,1 V.
4.6.3 Přesnost systému pro záznam proudu musí být do ± 0,5 A a proud musí být rozlišitelný s přesností ± 0,05 A.
4.6.4 Systém pro záznam nebo zpracování údajů musí být schopen rozlišovat čas s přesností do ± 15 s.
4.7 Ventilátory
Aby se atmosféra v komoře mohla řádně promíchat, musí být komora vybavena jedním nebo více ventilátory nebo dmychadly s možným průtokem od 0,1 do 0,5 m3/s. Při měření musí být možno dosáhnout v komoře rovnoměrné teploty a koncentrace vodíku. Vozidlo v komoře nesmí být vystaveno přímému proudění vzduchu od ventilátorů nebo dmychadel.
4.8 Plyny
4.8.1 Pro kalibraci a provoz musí být k dispozici následující čisté plyny:
|
a) |
čištěný syntetický vzduch (čistota < 1 ppm ekvivalentu C1; < 1 ppm CO; < 400 ppm CO2; < 0,1 ppm NO); objem kyslíku mezi 18 a 21 % objemovými, |
|
b) |
vodík (H2), minimální čistota 99,5 %. |
4.8.2 Kalibrační a ověřovací plyny musí obsahovat směs vodíku (H2) a čištěného syntetického vzduchu. Skutečná koncentrace kalibračního plynu musí být v mezích do ± 2 % od jmenovitých hodnot. Při použití děliče plynů se získané zředěné plyny musí určit s přesností ± 2 % jmenovité hodnoty. Koncentrace uvedené v dodatku 1 mohou být také získány děličem plynů při použití syntetického vzduchu jako ředícího plynu.
5. ZKUŠEBNÍ POSTUP
Zkouška probíhá v těchto pěti krocích:
|
a) |
příprava vozidla; |
|
b) |
vybití trakční baterie; |
|
c) |
stanovení emisí vodíku při běžném nabíjení; |
|
d) |
vybití trakční baterie; |
|
e) |
stanovení emisí vodíku při nabíjení palubní nabíječkou vykazující poruchu. |
Pokud je mezi jednotlivými kroky nutno vozidlo přemístit, odtlačí se do dalšího zkušebního prostoru.
5.1 Příprava vozidla
Musí se zkontrolovat stárnutí trakční baterie, které prokáže, že vozidlo v průběhu sedmi dnů před zkouškou najelo nejméně 300 km. Vozidlo musí být po tuto dobu vybaveno trakční baterií, u níž byla provedena zkouška emisí vodíku. Nelze-li výše uvedené prokázat, použije se následující postup.
5.1.1 Vybíjení a počáteční nabíjení baterie
Postup začíná vybitím trakční baterie vozidla jízdou po dobu 30 minut po zkušební dráze nebo na vozidlovém dynamometru konstantní rychlostí rovnající se 70 % ± 5 % maximální rychlosti vozidla.
Vybíjení se přeruší:
|
a) |
pokud vozidlo není schopno jet rychlostí odpovídající 65 % maximální třicetiminutové rychlosti, nebo |
|
b) |
pokud standardní palubní přístrojové zařízení řidiči signalizuje, že má vozidlo zastavit, nebo |
|
c) |
po ujetí vzdálenosti 100 km. |
5.1.2 Počáteční nabíjení baterie
Nabíjí se:
|
a) |
palubní nabíječkou; |
|
b) |
při teplotě prostředí od 293 K do 303 K. |
Z tohoto postupu jsou vyloučeny všechny druhy vnějších nabíječek.
Kritériem pro ukončení nabíjení trakční baterie je automatické přerušení nabíjení palubní nabíječkou.
Tento postup zahrnuje všechny druhy zvláštního nabíjení, které by se mohly spustit automaticky nebo ručně, jako jsou například vyrovnávací nabíjení nebo servisní nabíjení.
5.1.3 Postup uvedený v bodech 5.1.1 až 5.1.2 se musí opakovat dvakrát.
5.2 Vybíjení baterie
Trakční baterie se vybíjí jízdou po zkušební dráze nebo na vozidlovém dynamometru konstantní rychlostí rovnající se 70 % ± 5 % maximální třicetiminutové rychlosti vozidla.
Vybíjení se přeruší:
|
a) |
pokud standardní palubní přístrojové zařízení řidiči signalizuje, že má vozidlo zastavit, nebo |
|
b) |
pokud je maximální rychlost vozidla nižší než 20 km/h. |
5.3 Napěťová stabilizace
Do patnácti minut od dokončení postupu vybíjení baterie podle bodu 5.2 se vozidlo zaparkuje v prostoru pro napěťovou stabilizaci. V době mezi ukončením vybíjení trakční baterie a zahájením zkoušky emisí vodíku při běžném nabíjení zde vozidlo musí být zaparkováno nejméně 12 hodin a nejdéle 36 hodin. Po tuto dobu musí být vozidlo napěťově stabilizováno při teplotě 293 K ± 2 K.
5.4 Zkouška emisí vodíku při běžném nabíjení
5.4.1 Před ukončením napěťové stabilizace se musí měřicí komora několik minut provětrávat, dokud není dosaženo stabilního pozadí vodíku. Po tuto dobu musí být v komoře rovněž zapnut směšovací ventilátor (ventilátory).
5.4.2 Bezprostředně před zkouškou se analyzátor vodíku nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.
5.4.3 Po ukončení napěťové stabilizace se zkoušené vozidlo s vypnutým motorem, s otevřenými okny a s otevřeným zavazadlovým prostorem přesune do měřicí komory.
5.4.4 Vozidlo se připojí k síti. Baterie se nabíjí běžným postupem uvedeným níže v bodu 5.4.7.
5.4.5 Dveře komory se uzavřou a plynotěsně utěsní do dvou minut od elektrického spuštění postupu běžného nabíjení.
5.4.6 Pro účely zkoušky emisí vodíku se za počátek běžného nabíjení považuje okamžik utěsnění komory. Změří se koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak, které slouží jako počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi pro zkoušku běžného nabíjení.
Tyto hodnoty se použijí pro výpočet emisí vodíku (bod 6). Teplota prostředí T v komoře nesmí být v průběhu běžného nabíjení nižší než 291 K a vyšší než 295 K.
5.4.7 Postup běžného nabíjení
Běžné nabíjení se provádí palubní nabíječkou a skládá se z těchto kroků:
|
a) |
nabíjení konstantním výkonem po dobu t1; |
|
b) |
přebíjení konstantním proudem po dobu t2. Přebíjecí proud je určen výrobcem a odpovídá proudu používanému při vyrovnávacím nabíjení. |
Kritériem pro ukončení nabíjení trakční baterie je automatické přerušení nabíjení palubní nabíječkou po uplynutí doby nabíjení t1 + t2. Tato doba nabíjení je omezena na t1 + 5 h, a to i v případě, že je řidiči běžnými přístroji jednoznačně signalizováno, že baterie ještě není plně nabita.
5.4.8 Bezprostředně před koncem zkoušky se analyzátor vodíku nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.
5.4.9 Odběr vzorku emisí se ukončí v čase t1 + t2 nebo t1 + 5 h po začátku počátečního odběru podle bodu 5.4.6. Zaznamenají se různé uplynulé časy. Měří se koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak, které slouží jako konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf pro zkoušku běžného nabíjení a které se použijí při výpočtu podle bodu 6.
5.5 Zkouška emisí vodíku s palubní nabíječkou vykazující poruchu
5.5.1 Nejpozději do sedmi dnů od ukončení předchozí zkoušky se zahájí postup vybíjení trakční baterie vozidla podle bodu 5.2.
5.5.2 Kroky postupu podle bodu 5.3 se musí opakovat.
5.5.3 Před ukončením napěťové stabilizace se musí měřicí komora několik minut provětrávat, dokud není dosaženo stabilního pozadí vodíku. Po tuto dobu musí být v komoře rovněž zapnut směšovací ventilátor (ventilátory).
5.5.4 Bezprostředně před zkouškou se analyzátor vodíku nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.
5.5.5 Po ukončení napěťové stabilizace se zkoušené vozidlo s vypnutým motorem, s otevřenými okny a s otevřeným zavazadlovým prostorem přesune do měřicí komory.
5.5.6 Vozidlo se připojí k síti. Baterie se nabíjí postupem nabíjení s poruchou nabíječky uvedeným níže v bodu 5.5.9.
5.5.7 Dveře komory se uzavřou a plynotěsně utěsní do dvou minut od elektrického spuštění postupu nabíjení s poruchou nabíječky.
5.5.8 Pro účely zkoušky emisí vodíku se za počátek nabíjení s poruchou nabíječky považuje okamžik, kdy je komora utěsněna. Měří se koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak, které slouží jako počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi pro zkoušku nabíjení s poruchou nabíječky.
Tyto hodnoty se použijí pro výpočet emisí vodíku (bod 6). Teplota prostředí T v komoře nesmí být při nabíjení s poruchou nabíječky nižší než 291 K a vyšší než 295 K.
5.5.9 Postup nabíjení s poruchou nabíječky
Nabíjení s poruchou nabíječky se provádí palubní nabíječkou a skládá se z těchto kroků:
|
a) |
nabíjení konstantním výkonem po dobu t‘1; |
|
b) |
nabíjení maximálním proudem po dobu 30 minut. V této fázi je palubní nabíječka blokována na svém maximálním proudu. |
5.5.10 Bezprostředně před koncem zkoušky se analyzátor vodíku nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.
5.5.11 Zkouška se ukončí v čase t‘1 + 30 minut od začátku počátečního měření podle bodu 5.5.8. Zaznamenává se uplynulá doba. Měří se koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak, které slouží jako konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf pro zkoušku nabíjení s poruchou nabíječky a které se použijí při výpočtu podle bodu 6.
6. VÝPOČET
Na základě zkoušek emisí vodíku popsaných v bodu 5 lze vypočítat emise vodíku při běžném nabíjení a při nabíjení s poruchou nabíječky. Emise vodíku z každé z těchto fází se vypočtou z počáteční a konečné koncentrace vodíku, teploty a tlaku v komoře a z čistého objemu komory.
Použije se vzorec:
kde:
|
MH2 |
= |
hmotnost vodíku, v gramech |
|
CH2 |
= |
měřená koncentrace vodíku v komoře, v ppm objemových |
|
V |
= |
čistý objem komory v metrech krychlových (m3) korigovaný o objem vozidla s otevřenými okny a zavazadlovým prostorem. Není-li objem vozidla znám, odečte se objem 1,42 m3. |
|
Vout |
= |
kompenzační objem při teplotě a tlaku v průběhu zkoušky, v m3 |
|
T |
= |
teplota prostředí v komoře, v K |
|
P |
= |
absolutní tlak v komoře, v kPa |
|
k |
= |
2,42 |
|
|
i je počáteční hodnota, |
|
|
f je konečná hodnota. |
6.1 Výsledky zkoušky
Hmotnosti emise vodíku vozidla jsou:
|
MN |
= |
hmotnost emisí vodíku při běžném nabíjení, v gramech; |
|
MD |
= |
hmotnost emisí vodíku při nabíjení s poruchou nabíječky, v gramech. |
Dodatek 1
KALIBRACE ZAŘÍZENÍ PRO ZKOUŠENÍ EMISÍ VODÍKU
1. ČETNOST KALIBRACE A METODY
Veškerá zařízení musí být kalibrována před prvním užitím a následně tak často, jak je to nezbytné, v každém případě v měsíci před zkouškou pro schválení typu. V tomto dodatku jsou popsány metody kalibrace, které se použijí.
2. KALIBRACE KOMORY
2.1 Počáteční stanovení vnitřního objemu komory
|
2.1.1 |
Před prvním použitím komory se tímto způsobem stanoví vnitřní objem komory: Pečlivě se změří vnitřní rozměry komory a zohlední se jakékoli nepravidelnosti, jako jsou vyztužovací opěry. Z těchto měření se stanoví vnitřní objem komory. Komora musí být v době, kdy je v ní udržována teplota prostředí 293 K, zablokována na definovaném objemu. Tento jmenovitý objem musí být opakovatelný s přesností ± 0,5 % uváděné hodnoty. |
|
2.1.2 |
Vnitřní čistý objem se určí odečtením 1,42 m3 od vnitřního objemu komory. Alternativně se místo 1,42 m3 může použít objem zkušebního vozidla s otevřeným zavazadlovým prostorem a okny. |
|
2.1.3 |
Komora musí být zkontrolována podle bodu 2.3. Pokud se hmotnost plynu liší od hmotnosti vpuštěného množství o více než ± 2 %, je vyžadována oprava. |
2.2 Stanovení pozadí emisí v komoře
Tímto postupem se potvrdí, že komora neobsahuje žádné materiály, které emitují významná množství vodíku. Tato kontrola se musí provádět při uvedení komory do provozu, po jakýchkoli operacích v komoře, které by mohly ovlivnit emise prostředí v komoře, a pravidelně alespoň jednou za rok.
|
2.2.1 |
Komora s proměnným objemem může být provozována jak v provedení s blokovaným objemem, tak v provedení s neblokovaným objemem, jak je popsáno v bodu 2.1.1. Teplota prostředí musí být po níže uvedenou dobu 4 hodin udržována na hodnotě 293 K ± 2 K. |
|
2.2.2 |
Komora může být uzavřena a směšovací ventilátor může být v provozu po dobu 12 hodin před tím, než začne čtyřhodinový časový úsek pro stanovení pozadí emisí. |
|
2.2.3 |
Analyzátor (je-li vyžadován) se zkalibruje, pak se nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah. |
|
2.2.4 |
Komora se provětrává, dokud se nedocílí ustálené hodnoty vodíku, a pokud již směšovací ventilátor nepracuje, musí se zapnout. |
|
2.2.5 |
Komora se utěsní a změří se koncentrace pozadí vodíku, teplota a barometrický tlak. Tak se získají počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi, které se použijí při výpočtu pozadí komory. |
|
2.2.6 |
Komora se ponechá nerušeně se zapnutým směšovacím ventilátorem po dobu čtyř hodin. |
|
2.2.7 |
Na konci této doby se stejným analyzátorem změří koncentrace vodíku v komoře. Změří se i teplota a barometrický tlak. Tak se získají konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf. |
|
2.2.8 |
Změna hmotnosti vodíku v komoře během zkoušky se vypočte podle bodu 2.4. Tato změna nesmí překročit hodnotu 0,5 g. |
2.3 Kalibrace a zkouška zadržování vodíku v komoře
Kalibrace a zkouška zadržování vodíku v komoře ověřuje objem vypočtený podle bodu 2.1 a slouží též k měření případné míry úniku. Míra úniku z komory musí být stanovena při jejím uvedení do provozu, po každé operaci v komoře, která by mohla ovlivnit její celistvost, a poté nejméně jednou za měsíc. Pokud bylo šest po sobě následujících měsíčních zkoušek zadržování vodíku úspěšně provedeno bez jakékoliv opravy, může být míra úniku z komory až do té doby, dokud nebude vyžadována oprava, určována čtvrtletně.
|
2.3.1 |
Komora se provětrává, dokud se nedocílí ustálené koncentrace vodíku. Pokud již směšovací ventilátor nepracuje, zapne se. Analyzátor vodíku se nastaví na nulu, případně se znovu zkalibruje a seřídí se jeho rozsah. |
|
2.3.2 |
Komora se zablokuje v poloze jmenovité hodnoty objemu. |
|
2.3.3 |
Systém regulace teploty prostředí se zapne (pokud již nepracuje) a nastaví na počáteční teplotu 293 K. |
|
2.3.4 |
Jakmile se teplota v komoře stabilizuje na 293 K ± 2 K, komora se utěsní a změří se koncentrace pozadí, teplota a barometrický tlak. Tak se získají počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi, které se použijí při kalibraci komory. |
|
2.3.5 |
Komora se odblokuje ze jmenovité hodnoty objemu. |
|
2.3.6 |
Do komory se vpustí asi 100 g vodíku. Hmotnost vodíku se změří s přesností ± 2 % měřené hodnoty. |
|
2.3.7 |
Obsah komory se po dobu pěti minut nechá promísit a pak se změří koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak. Tak se získají konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf pro kalibraci komory a zároveň počáteční hodnoty CH2i, Ti a Pi pro zkoušku zadržování vodíku. |
|
2.3.8 |
Na základě hodnot podle bodů 2.3.4 a 2.3.7 a vzorce v bodu 2.4 se vypočte hmotnost vodíku v komoře. Ta se nesmí lišit o více než ± 2 % od hmotnosti vodíku naměřené podle bodu 2.3.6. |
|
2.3.9 |
Obsah komory se musí nechat promísit po dobu nejméně 10 hodin. Po uplynutí této doby se změří a zaznamená konečná koncentrace vodíku, teplota a barometrický tlak. To jsou konečné hodnoty CH2f, Tf a Pf pro zkoušku zadržování vodíku. |
|
2.3.10 |
Pomocí vzorce podle bodu 2.4 se z hodnot naměřených podle bodů 2.3.7 a 2.3.9 vypočte hmotnost vodíku. Tato hmotnost se nesmí lišit o více než 5 % od hmotnosti vodíku zjištěné podle bodu 2.3.8. |
2.4 Výpočet
Ke stanovení pozadí uhlovodíků v komoře a míry úniku se použije výpočet změny čisté hmotnosti vodíku v komoře. Pro výpočet změny hmotnosti se použije následující vzorec a počáteční a konečné hodnoty koncentrací vodíku, teploty a barometrického tlaku.
kde:
|
MH2 |
= |
hmotnost vodíku, v gramech |
|
CH2 |
= |
měřená koncentrace vodíku v komoře, v ppm objemových |
|
V |
= |
objem komory v metrech krychlových (m3) změřený podle bodu 2.1.1. |
|
Vout |
= |
kompenzační objem při teplotě a tlaku v průběhu zkoušky, v m3 |
|
T |
= |
teplota prostředí v komoře, v K |
|
P |
= |
absolutní tlak v komoře, v kPa |
|
k |
= |
2,42 |
|
|
i je počáteční hodnota, |
|
|
f je konečná hodnota. |
3. KALIBRACE ANALYZÁTORU VODÍKU
Analyzátor se kalibruje vodíkem se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem. Viz bod 4.8.2 v příloze 7.
Každý z běžně používaných provozních rozsahů se kalibruje tímto postupem:
|
3.1 |
Stanoví se kalibrační křivka z nejméně pěti kalibračních bodů rozložených co nejrovnoměrněji v provozním rozsahu. Jmenovitá koncentrace kalibračního plynu s nejvyšší koncentrací musí být alespoň 80 % plného rozsahu stupnice. |
|
3.2 |
Metodou nejmenších čtverců se vypočte kalibrační křivka. Pokud je výsledný stupeň polynomu vyšší než 3, musí být počet kalibračních bodů rovný nejméně tomuto stupni polynomu zvýšenému o 2. |
|
3.3 |
Kalibrační křivka se od jmenovité hodnoty každého kalibračního plynu nesmí lišit o více než 2 %. |
|
3.4 |
Pomocí koeficientů polynomu odvozeného podle bodu 3.2 se sestaví tabulka, ve které je uvedena závislost hodnot naměřených na analyzátoru a skutečných koncentrací. Tabulka nesmí mít kroky větší než 1 % plného rozsahu stupnice. Tabulka se sestaví pro každý kalibrovaný rozsah analyzátoru. Tabulka musí obsahovat další důležité údaje, jako jsou:
|
|
3.5 |
Lze použít i alternativní metody (např. počítač, elektronicky řízené přepínání rozsahů), pokud se technické zkušebně prokáže, že tyto metody zajišťují odpovídající přesnost. |
Dodatek 2
ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI RODINY VOZIDEL
1. Parametry definující rodinu vozidel ve vztahu k emisím vodíku
Rodina může být definována základními konstrukčními parametry, které musí být společné pro vozidla v téže rodině. V některých případech může docházet ke vzájemnému ovlivňování parametrů. Zohledněny musí být i tyto vlivy, aby se zajistilo, že do rodiny jsou zahrnuta pouze vozidla s podobnými vlastnostmi emisí vodíku.
2. Za tímto účelem se typy vozidel, které mají stejné níže popsané vlastnosti, považují za patřící do stejné skupiny emisí vodíku.
Trakční baterie:
|
a) |
obchodní název nebo značka baterie; |
|
b) |
označení všech typů použitých elektrochemických dvojic; |
|
c) |
počet článků baterie; |
|
d) |
počet bateriových modulů; |
|
e) |
jmenovité napětí baterie (V); |
|
f) |
energie baterie (kWh); |
|
g) |
poměr plynové kombinace (v procentech); |
|
h) |
typ (typy) odvětrání bateriového modulu/modulů nebo bateriové jednotky; |
|
i) |
typ případného systému chlazení. |
Palubní nabíječka:
|
a) |
značka a typ různých částí nabíječky; |
|
b) |
jmenovitý výstupní výkon (kW); |
|
c) |
maximální nabíjecí napětí (V); |
|
d) |
maximální nabíjecí proud (A); |
|
e) |
značka a typ případné řídicí jednotky; |
|
f) |
pracovní schéma, ovladače a bezpečnost; |
|
g) |
vlastnosti nabíjecích období. |