(EU) 2020/2220Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2220 ze dne 23. prosince 2020, kterým se stanoví určitá přechodná ustanovení o podpoře z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) v letech 2021 a 2022 a kterým se mění nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013 a (EU) č. 1307/2013, pokud jde o jejich zdroje a použití v letech 2021 a 2022, a kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013, pokud jde o zdroje a rozdělení takové podpory v letech 2021 a 2022

(1)

Cílem legislativních návrhů Komise týkajících se společné zemědělské politiky (dále jen „SZP“) po roce 2020 je vytvořit silný rámec Unie, který je nezbytný k zajištění toho, že SZP zůstane společnou politikou s rovnými podmínkami pro všechny a zároveň svěří členským státům větší odpovědnost, pokud jde o způsob, jakým budou plnit cíle a dosahovat stanovených záměrů. Členské státy proto mají vypracovat strategické plány SZP a po jejich schválení Komisí je provádět.

(2)

Legislativní postup v souvislosti s legislativními návrhy Komise týkajícími se SZP po roce 2020 nebyl dokončen včas tak, aby členské státy a Komise mohly připravit všechny prvky nezbytné k uplatňování nového právního rámce a strategických plánů SZP od 1. ledna 2021, jak původně Komise navrhovala. Toto zpoždění vyvolalo u zemědělců v Unii a v celém odvětví zemědělství Unie nejistotu a vedlo ke vzniku rizik. S cílem zmírnit tuto nejistotu a zachovat životaschopnost venkovských oblastí a regionů a přispět k udržitelnosti životního prostředí by toto nařízení mělo zajistit pokračující uplatňování pravidel stávajícího rámce SZP platného pro období 2014–2020 („stávající rámec SZP“) a nepřerušené poskytování plateb ve prospěch zemědělců a jiných příjemců, a tím zajistit předvídatelnost a stabilitu během přechodného období v letech 2021 a 2022 (dále jen „přechodné období“), a to až do dne použitelnosti nového právního rámce na období od 1. ledna 2023 (dále jen „nový právní rámec“).

(3)

Vzhledem k tomu, že legislativní postup v souvislosti s legislativními návrhy Komise týkajícími se SZP po roce 2020 je stále ještě třeba dokončit a členské státy stále ještě musejí vypracovat strategické plány SZP a je třeba, aby byly konzultovány zúčastněné strany, měl by se stávající rámec SZP i nadále uplatňovat po dobu dalších dvou let. Cílem přechodného období je usnadnit příjemcům hladký přechod na nové programové období a umožnit, aby bylo zohledněno sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu (dále jen „Zelená dohoda“).

(4)

S cílem zajistit, aby zemědělcům a jiným příjemcům mohla být v letech 2021 a 2022 poskytována podpora z Evropského zemědělského záručního fondu (dále jen „EZZF“) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (dále jen „EZFRV“), by Unie měla tuto podporu nadále poskytovat během přechodného období za podmínek stanovených ve stávajícím rámci SZP. Stávající rámec SZP je stanoven zejména v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4), (EU) č. 1305/2013 (5), (EU) č. 1306/2013 (6), (EU) č. 1307/2013 (7) a (EU) č. 1308/2013 (8).

(5)

Toto nařízení by mělo členským státům poskytnout dostatek času k vypracování příslušných strategických plánů SZP a usnadnit vytvoření administrativních struktur nezbytných k úspěšnému provedení nového právního rámce zejména tím, že umožní posílení technické pomoci. Všechny strategické plány SZP by měly být připraveny tak, aby mohly vstoupit v platnost po skončení přechodného období, aby tak bylo možné pro odvětví zemědělství zajistit velmi potřebnou stabilitu a jistotu.

(6)

Vzhledem k tomu, že během přechodného období by Unie měla podporovat rozvoj venkova i nadále, členské státy by měly mít možnost financovat své prodloužené programy rozvoje venkova z odpovídajících rozpočtových prostředků přidělených na roky 2021 a 2022. Cílem prodloužených programů by mělo být zajištění zachování přinejmenším stejného celkového podílu příspěvku z EZFRV, který je vyhrazen pro opatření uvedená v čl. 59 odst. 6 nařízení (EU) č. 1305/2013, v souladu s novými ambicemi uvedenými v Zelené dohodě.

(7)

Nařízení (EU) č. 1303/2013 stanoví společná pravidla použitelná na EZFRV a na další fondy, jejichž fungování se řídí společným rámcem. Uvedené nařízení by se mělo i nadále vztahovat na programy podporované z EZFRV v programovém období 2014–2020 a v programových letech 2021 a 2022.

(8)

Lhůty stanovené v nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zprávy o provádění, výroční přezkumná jednání, následná hodnocení a souhrnné zprávy, způsobilost výdajů a zrušení závazků, jakož i rozpočtové závazky, jsou omezeny na programové období 2014–2020. Tyto lhůty by měly být upraveny tak, aby se zohlednila prodloužená doba trvání, během níž by programy související s podporou z EZFRV měly být prováděny.

(9)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1310/2013 (9) a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 807/2014 (10) stanoví, že výdaje na některé dlouhodobé závazky přijaté podle některých nařízení, kterými se poskytovala podpora pro rozvoj venkova předtím, než bylo použitelné nařízení (EU) č. 1305/2013, by měly být za určitých podmínek v programovém období 2014–2020 nadále hrazeny z EZFRV. Tyto výdaje by rovněž měly být nadále způsobilé po dobu trvání příslušného právního závazku za stejných podmínek i v programových letech 2021 a 2022. V zájmu právní srozumitelnosti a jistoty je třeba rovněž upřesnit, že právní závazky přijaté na základě dřívějších opatření, která odpovídají opatřením nařízení (EU) č. 1305/2013, na něž se vztahuje integrovaný administrativní a kontrolní systém, by měly uvedenému integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému podléhat a že platby související s uvedenými právními závazky by měly být provedeny v období od 1. prosince do 30. června následujícího kalendářního roku.

(10)

EZFRV by mělo být umožněno podporovat náklady na činnosti budování kapacit a přípravné činnosti na podporu vypracování a budoucího provádění strategií komunitně vedeného místního rozvoje podle nového právního rámce.

(11)

V souvislosti s přiznáním platebních nároků nebo jejich přepočtem v případě členských států, které si ponechaly stávající nároky podle nařízení (EU) č. 1307/2013, se v roce 2015 některé členské státy dopustily chyb při stanovení počtu nebo hodnoty platebních nároků. Mnohé z těchto chyb, i když se vyskytly v souvislosti s jedním zemědělcem, ovlivňují hodnotu platebních nároků pro všechny zemědělce a všechny roky. Některé členské státy se dopustily chyb i po roce 2015, a to při přiznávání nároků z rezervy, například při výpočtu průměrné hodnoty. Na takové nedodržení pravidel se obvykle vztahuje finanční oprava, dokud dotčený členský stát nepřijme nápravná opatření. S ohledem na čas, který od prvního přiznání nároků uplynul, a na úsilí vynaložené členskými státy v souvislosti se stanovením, a případně s opravou nároků, jakož i v zájmu právní jistoty je třeba považovat počet a hodnotu platebních nároků s účinkem od určitého data za legální a správné.

(12)

Podle čl. 24 odst. 6 nařízení (EU) č. 1307/2013 měly členské státy možnost rozhodnout, že pro účely stanovení počtu platebních nároků použijí redukční koeficient na způsobilé hektary, které představují trvalé travní porosty nacházející se v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami. Alpské pastviny jsou často spravovány kolektivně, a proto jsou oblasti přidělovány ročně, čímž pro zemědělce v dotčených členských státech vzniká značná míra nejistoty. Ukázalo se, že provádění tohoto systému je obzvláště složité, zejména pokud jde o přesné vymezení dotčených oblastí. Jelikož hodnota platebních nároků v oblastech, kde redukční koeficient není uplatňován, závisí na součtu platebních nároků v určených oblastech, uvedená nejistota se následně dotýká všech zemědělců v dotčených členských státech. V zájmu stabilizace systému používaného v těchto členských státech v současné době a zajištění právní jistoty pro všechny zemědělce v dotčených členských státech co nejdříve by dotčeným členským státům mělo být umožněno mít za to, že hodnota a počet všech nároků přiznaných všem zemědělcům před 1. lednem 2020 je legální a řádná. Hodnotou takových platebních nároků by měla být hodnota stanovená na kalendářní rok 2019 platná ke dni 31. prosince 2019, aniž by tím byly dotčeny možnosti prostředků právní nápravy, jež mohou využít jednotliví příjemci.

(13)

Potvrzení platebních nároků však není výjimkou z odpovědnosti členských států v rámci sdíleného řízení EZZF, která spočívá v zajištění ochrany rozpočtu Unie před neoprávněnými výdaji. Potvrzením platebních nároků přiznaných zemědělcům před 1. lednem 2021, nebo v případě uplatnění odchylky před 1. lednem 2020, by proto neměla být dotčena pravomoc Komise přijímat rozhodnutí uvedená v článku 52 nařízení (EU) č. 1306/2013, pokud jde o neoprávněné platby, které byly poskytnuty za jakýkoli kalendářní rok až do roku 2020 včetně, nebo v případě uplatnění odchylky až do roku 2019 včetně, a které jsou výsledkem chybného stanovení počtu nebo hodnoty uvedených platebních nároků.

(14)

Vzhledem k tomu, že dosud nebyl přijat nový právní rámec pro SZP, je třeba vyjasnit, že v novém právním rámci by měla být stanovena přechodná ustanovení upravující přechod od stávajících režimů podpory udělovaných na víceletém základě na nový právní rámec.

(15)

S cílem zabránit tomu, aby byly do strategických plánů SZP ve významné míře přenášeny závazky ze stávajícího programového období pro rozvoj venkova, je třeba obecně omezit dobu trvání nových víceletých závazků v agroenvironmentálně-klimatické oblasti, v oblasti ekologického zemědělství a v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na období nejvýše tří let. Od roku 2022 by prodloužení stávajících závazků mělo být omezeno na jeden rok.

(16)

V čl. 31 odst. 5 nařízení (EU) č. 1305/2013 byla stanovena přechodná ustanovení s cílem usnadnit postupné ukončování plateb v oblastech, které by vzhledem k uplatňování nových kritérií pro vymezení již nebyly považovány za oblasti s přírodními omezeními. Takové platby měly být vypláceny až do roku 2020 a po dobu nejvýše čtyř let. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2393 (11) původní lhůtu pro nové vymezení těchto oblastí prodloužilo do roku 2019. V případě zemědělců v členských státech, které vymezení provedly v roce 2018 a 2019, by postupné ukončování plateb nemohlo dosáhnout maxima čtyř let. Aby bylo možné pokračovat v postupném ukončování plateb, měly by členské státy mít možnost je v příslušných případech vyplácet nadále i v letech 2021 a 2022. V zájmu zajištění přiměřené výše plateb na hektar v souladu s čl. 31 odst. 5 nařízení (EU) č. 1305/2013 by výše plateb v letech 2021 a 2022 měla být stanovena na 25 EUR na hektar.

(17)

Vzhledem k tomu, že zemědělci jsou v důsledku změny klimatu a zvýšeného kolísání cen vystaveni zvětšujícím se ekonomickým a environmentálním rizikům, stanoví nařízení (EU) č. 1305/2013 opatření k řízení rizik, které má zemědělcům pomoci při jejich řešení. Součástí tohoto opatření jsou finanční příspěvky do vzájemných fondů a nástroj ke stabilizaci příjmu. Pro poskytování podpory v rámci tohoto opatření byly stanoveny zvláštní podmínky s cílem zajistit, aby se zemědělcům v celé Unii dostalo rovného zacházení, nebyla narušena hospodářská soutěž a aby byly dodržovány mezinárodní závazky Unie. V zájmu dalšího prosazování využívání tohoto opatření u zemědělců ve všech odvětvích by členské státy měly mít možnost snížit prahovou hodnotu ve výši 30 %, která aktivuje kompenzaci zemědělců v důsledku poklesu jejich produkce nebo příjmů, použitelnou v rámci příslušného nástroje, avšak tato hodnota nesmí klesnout pod 20 %.

(18)

Zemědělci a venkovské podniky byly důsledky rozšíření onemocnění COVID-19 postiženy způsobem, jenž nemá obdoby. Prodloužení rozsáhlých omezení pohybu zavedená v členských státech, jakož i povinné uzavírání obchodů, venkovních trhů, restaurací a dalších pohostinských zařízení, vedla k hospodářskému narušení v odvětví zemědělství a ve venkovských komunitách a způsobila zemědělcům a malým podnikům působícím v oblasti zpracování, uvádění na trh nebo vývoje zemědělských produktů problémy v oblasti likvidity a peněžních toků. Za účelem reakce na dopad krize vyplývající z rozšíření onemocnění COVID-19 by doba trvání opatření uvedeného v článku 39b nařízení (EU) č. 1305/2013 měla být prodloužena s cílem řešit stávající problémy s likviditou, které ohrožují kontinuitu zemědělských činností a malých podniků působících v oblasti zpracování, uvádění na trh nebo vývoje zemědělských produktů. Podpora uvedeného opatření by měla být financována do výše 2 % z prostředků EZFRV přidělených členským státům v programovém období 2014-2020.

(19)

S cílem předejít tomu, že prostředky pro komunitně vedený místní rozvoj v programových letech 2021 a 2022 zůstanou nevyužity, by členské státy, které využívají možnosti převést do oblasti rozvoje venkova částky z přímých plateb, měly mít možnost uplatnit minimální podíl prostředků přidělených na komunitně vedený místní rozvoj ve výši 5 %, a v případě Chorvatska 2,5 %, pouze na příspěvek z EZFRV určený na rozvoj venkova prodloužený do 31. prosince 2022 a vypočítaný před převedením částek z přímých plateb.

(20)

V souladu s nařízením Rady (EU) 2020/2094 (12) (dále jen „nařízení EURI“), kterým se zřizuje nástroj Evropské unie na podporu oživení po krizi COVID-19 (dále jen „nástroj EURI“), by měly být na roky 2021 a 2022 uvolněny další zdroje na řešení dopadu krize COVID-19 a jejích následků pro odvětví zemědělství a venkovské oblasti Unie.

(21)

Vzhledem k bezprecedentním výzvám, kterým čelí odvětví zemědělství a venkovské oblasti Unie v důsledku krize COVID-19, by dodatečné zdroje poskytnuté v rámci nástroje EURI měly být použity na financování opatření podle nařízení (EU) č. 1305/2013, která připraví půdu pro odolné, udržitelné a digitální hospodářské oživení v souladu s cíli závazků Unie v oblasti životního prostředí a klimatu a s novými ambicemi stanovenými v Zelené dohodě.

(22)

Členské státy by proto neměly snižovat environmentální ambice svých stávajících programů rozvoje venkova. U dodatečných zdrojů by měly zajistit stejný celkový podíl, jaký si ve svých programech rozvoje venkova vyhradily na opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima, v rámci příspěvku z EZFRV („zásada nesnižování úrovně“). Kromě toho by alespoň 37 % z dodatečných zdrojů poskytnutých z nástroje EURI mělo být věnováno na opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima, jakož i pro problematiku dobrých životních podmínek zvířat a iniciativu LEADER. Kromě toho by nejméně 55 % těchto dodatečných zdrojů mělo být věnováno na opatření, která podporují hospodářský a sociální rozvoj ve venkovských oblastech, totiž na investice do hmotného majetku, rozvoj zemědělských podniků a podnikání, podporu základních služeb a obnovu vesnic ve venkovských oblastech a spolupráci.

(23)

V případě, že by členské státy jinak nebyly schopny dodržet zásadu nesnižování úrovně, měly by mít možnost odchýlit se od povinnosti přidělit nejméně 55 % dodatečných zdrojů z nástroje EURI na opatření, která podporují hospodářský a sociální rozvoj ve venkovských oblastech, a měly by přednostně podporovat opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima. Nicméně s cílem poskytnout členským státům dostatečnou flexibilitu by měly mít členské státy rovněž možnost odchýlit se od zásady nesnižování úrovně, pokud jde o tyto dodatečné zdroje, a to v míře nezbytné pro splnění této povinnosti ve výši 55 %.

(24)

Dodatečné zdroje z nástroje EURI podléhají zvláštním podmínkám. Tyto dodatečné zdroje by proto měly být plánovány a monitorovány odděleně od podpory Unie pro rozvoj venkova, přičemž by se měla jako obecné pravidlo uplatňovat pravidla stanovená v nařízení (EU) č. 1305/2013. Tyto dodatečné zdroje by proto měly být prováděny prostřednictvím nařízení (EU) č. 1305/2013 a v rámci uvedeného nařízení by měly být považovány za částky, které financují opatření v rámci EZFRV. V důsledku toho by se v zásadě měla použít pravidla stanovená v nařízení (EU) č. 1305/2013, včetně pravidel pro změny programů rozvoje venkova, v nařízení (EU) č. 1306/2013, včetně pravidel pro automatické zrušení závazku, a v nařízení (EU) č. 1307/2013, nestanoví-li toto nařízení jinak.

(25)

Měla by být stanovena konkrétní maximální míra spolufinancování ze strany Unie, jakož i míra zvýšené podpory pro investice přispívající k odolnému, udržitelnému a digitálnímu hospodářskému oživení, a měla by být stanovena podpora pro mladé zemědělce, aby se zajistil odpovídající pákový efekt dodatečných zdrojů poskytovaných v rámci EURI.

(26)

V zájmu zajištění kontinuity v přechodném období by měla být rezerva pro případ krizí v odvětví zemědělství zachována pro roky 2021 a 2022. Příslušná částka rezervy na roky 2021 a 2022 by měla být zahrnuta do této rezervy.

(27)

Pokud jde o předběžné financování z EZFRV, je třeba jasně stanovit, že prodloužení programů podporovaných z EZFRV do 31. prosince 2022 v souladu s tímto nařízením ani dodatečné zdroje, jejichž poskytování je umožněno podle nařízení EURI, by neměly znamenat, že na dotčené programy bude poskytnuto dodatečné předběžné financování.

(28)

Článek 11 nařízení (EU) č. 1307/2013 v současné době pouze ukládá členským státům povinnost oznamovat svá rozhodnutí přijatá podle uvedeného článku a očekávaný výsledek snížení části částky přímých plateb, která se má poskytnout zemědělci v daném kalendářním roce a která přesahuje 150 000 EUR, pokud jde o roky 2015 až 2020. S cílem zajistit pokračování stávajícího systému by členské státy měly oznamovat rovněž svá rozhodnutí přijatá podle uvedeného článku a očekávaný výsledek snížení, pokud jde o kalendářní roky 2021 a 2022.

(29)

Článek 14 nařízení (EU) č. 1307/2013 umožňuje členským státům převádět finanční prostředky mezi přímými platbami a rozvojem venkova, pokud jde o kalendářní roky 2014 až 2020. K zajištění toho, aby členské státy mohly naplňovat vlastní strategii, by flexibilita mezi pilíři měla být umožněna i pro kalendářní rok 2021 (rozpočtový rok 2022) a kalendářní rok 2022 (rozpočtový rok 2023).

(30)

S cílem umožnit Komisi stanovení rozpočtových stropů v souladu s čl. 22 odst. 1, čl. 36 odst. 4, čl. 42 odst. 2, čl. 49 odst. 2, čl. 51 odst. 4 a čl. 53 odst. 7 nařízení (EU) č. 1307/2013 je nezbytné, aby členské státy oznámily svá rozhodnutí týkající se finančních částek přidělených na jednotlivé režimy do 19. února 2021 pro kalendářní rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro kalendářní rok 2022.

(31)

Článek 22 odst. 5 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví lineární úpravu hodnoty platebních nároků, pokud se změní strop v režimu základní platby z jednoho roku na druhý v důsledku určitých rozhodnutí přijatých členskými státy, která mají na strop v režimu základní platby vliv. Prodloužení platnosti přílohy II uvedeného nařízení o vnitrostátních stropech na období po kalendářním roce 2020 a případné roční změny od uvedeného data by mohly mít dopad na strop v režimu základní platby. S cílem umožnit členským státům splnění povinnosti, která je stanovena v čl. 22 odst. 4 uvedeného nařízení a která spočívá v zajištění toho, aby se celková hodnota platebních nároků a rezerv rovnala stropu v režimu základní platby, je proto vhodné stanovit lineární úpravu se záměrem přizpůsobit se prodloužení platnosti nebo změnám přílohy II uvedeného nařízení během přechodného období. Aby členské státy měly více flexibility, zdá se navíc vhodné umožnit jim úpravu hodnoty platebních nároků nebo rezervy, případně s použitím různé míry úpravy.

(32)

Členské státy v souladu se stávajícím právním rámcem oznámily v roce 2014 svá rozhodnutí týkající se období do kalendářního roku 2020 ohledně rozdělení ročního vnitrostátního stropu v režimu základní platby mezi regiony a případných postupných ročních úprav během období, na které se vztahuje nařízení (EU) č. 1307/2013. Je nezbytné, aby členské státy tato rozhodnutí oznámily rovněž pro kalendářní roky 2021 a 2022.

(33)

Klíčovým postupem pro spravedlivější rozdělení přímé podpory příjmů mezi zemědělce je mechanismus vnitřního sbližování. Je stále obtížnější odůvodnit výrazné individuální rozdíly na základě zastaralých historických referenčních údajů. Pokud jde o nařízení (EU) č. 1307/2013, základní model vnitřního sbližování spočívá v tom, že členské státy od roku 2015 uplatňují jednotnou paušální sazbu na všechny platební nároky na celostátní i regionální úrovni. V zájmu zajištění plynulejšího přechodu na jednotnou hodnotu však byla stanovena výjimka umožňující členským státům, aby v období 2015–2019 odlišily hodnoty platebních nároků uplatněním částečného sbližování (režim tzv. „tunelu“). Některé členské státy uvedené výjimky využily. V zájmu pokračování procesu vedoucího ke spravedlivějšímu rozdělování přímých plateb by členské státy měly mít možnost i nadále provádět po roce 2019 sbližování směrem k celostátnímu nebo regionálnímu průměru namísto zavedení jednotné paušální sazby nebo zachování hodnoty platebních nároků na úrovni z roku 2019. Tato možnost by se proto měla na členské státy vztahovat od 1. ledna 2021. Členské státy by svá rozhodnutí týkající se následujícího roku měly každoročně oznamovat Komisi.

(34)

S cílem upřesnit, že členské státy měly možnost provádět sbližování po roce 2019, by se ustanovení nařízení (EU) č. 1307/2013 týkající se úpravy všech platebních nároků ve znění tohoto nařízení měla použít se zpětnou účinností od 1. ledna 2020.

(35)

Článek 30 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví roční postupné úpravy hodnoty platebních nároků přiznaných z rezervy s cílem zohlednit roční změny vnitrostátního stropu stanoveného v příloze II uvedeného nařízení, a tím i víceletou správu rezervy. Tato pravidla by měla být upravena tak, aby odrážela skutečnost, že je možné změnit hodnotu všech přiznaných platebních nároků, jakož i hodnotu rezervy s cílem zohlednit změnu částky v příloze II uvedeného nařízení, k níž došlo v jednotlivých letech. V členských státech, jež se rozhodly pokračovat ve vnitřním sbližování, se uvedené vnitřní sbližování provádí každoročně. Pro kalendářní roky 2020, 2021 a 2022 je v roce přiznání platebního nároku třeba určit pouze hodnotu tohoto nároku v běžném roce. Jednotková hodnota platebních nároků, které mají být v daném roce přiznány z rezervy, by měla být vypočtena po případné úpravě rezervy v souladu s čl. 22 odst. 5 uvedeného nařízení. V jakémkoli následujícím roce by hodnota platebních nároků přiznaných z rezervy měla být upravena v souladu s čl. 22 odst. 5 uvedeného nařízení.

(36)

Článek 36 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví používání režimu jednotné platby na plochu do 31. prosince 2020. Je vhodné umožnit prodloužení režimu jednotné platby na plochu v letech 2021 a 2022.

(37)

Vzhledem k tomu, že změna přílohy II nařízení (EU) č. 1307/2013, jež je stanovena v tomto nařízení, vstoupí v platnost příliš pozdě na to, aby členské státy mohly dodržet původně stanovenou lhůtu pro splnění určitých oznamovacích povinností v roce 2020, je třeba odložit lhůtu, v níž mají členské státy přijmout rozhodnutí, kterým se redistributivní platba zavádí poprvé od roku 2021 nebo 2022, a v níž mají toto rozhodnutí oznámit Komisi. Je vhodné tuto lhůtu stanovit ke stejnému okamžiku jako lhůtu pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři.

(38)

Podle článku 37 nařízení (EU) č. 1307/2013 mohou členské státy uplatňující režim jednotné platby na plochu rozhodnout o poskytnutí přechodné vnitrostátní podpory v období 2015–2020, aby se zabránilo náhlému a podstatnému snížení podpory v odvětvích, která do roku 2014 přechodnou vnitrostátní podporu využívala. Aby bylo možné zajistit, že i během přechodného období bude tato podpora nadále plnit svou úlohu při podpoře příjmů zemědělců v těchto specifických odvětvích, mělo by být stanoveno pokračování této podpory za stejných podmínek a omezení jako v období 2015–2020.

(39)

V zájmu právní jistoty je třeba upřesnit, že články 41 a 42 nařízení (EU) č. 1307/2013 umožňují členským státům každoročně přezkoumávat svá rozhodnutí o redistributivní platbě. Lhůta pro přezkum platná pro roky 2021 a 2022 by měla být stanovena ke stejnému okamžiku jako lhůta pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři.

(40)

Ustanovení čl. 52 odst. 10 nařízení (EU) č. 1307/2013 svěřuje Komisi pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, které umožňují členským státům rozhodnout, že dobrovolnou podporu vázanou na produkci lze nadále vyplácet až do roku 2020 na základě jednotek objemu produkce, na něž byla tato podpora poskytována v minulém referenčním období. Cílem tohoto svěření pravomoci je zajistit co největší soulad mezi režimy Unie zaměřenými na odvětví, která se mohou vyznačovat strukturálními nerovnováhami na trhu. Je proto vhodné prodloužit tuto pravomoc tak, aby se vztahovala i na roky 2021 a 2022.

(41)

Vzhledem k tomu, že změna přílohy II nařízení (EU) č. 1307/2013, jež je stanovena v tomto nařízení, vstoupí v platnost příliš pozdě na to, aby členské státy mohly dodržet původně stanovenou lhůtu pro splnění určitých oznamovacích povinností v roce 2020, je třeba odložit lhůtu, v níž mají členské státy přijmout rozhodnutí, kterým se poprvé zavádí dobrovolná podpora vázaná na produkci od roku 2021 nebo 2022, a v níž mají toto rozhodnutí oznámit Komisi. Je vhodné tuto lhůtu stanovit ke stejnému okamžiku jako lhůtu pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři. Stejně tak by měla být ke stejnému datu odložena lhůta pro rozhodnutí členských států pokračovat v poskytování dobrovolné podpory vázané na produkci v letech 2021 a 2022 nebo v uvedených letech její poskytování ukončit a lhůta pro oznámení tohoto rozhodnutí Komisi.

(42)

Článek 54 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví prvky oznámení členských států týkajících se dobrovolné podpory vázané na produkci. Je vhodné upřesnit, že tato oznámení pro kalendářní roky 2021 a 2022 by měla zahrnovat procentní podíl vnitrostátního stropu použitého k financování této podpory pro roky 2021 a 2022.

(43)

Nařízení (EU) č. 1308/2013 stanoví pravidla pro společnou organizaci zemědělských trhů a zahrnuje určité režimy podpory. Legislativní návrhy Komise týkající se SZP po roce 2020 stanovily, že tyto režimy podpory mají být začleněny do budoucích strategických plánů SZP členských států. V zájmu hladkého začlenění těchto režimů podpory do budoucí SZP by měla být stanovena pravidla týkající se doby trvání každého z těchto režimů podpory v okamžiku, kdy budou během přechodného období obnoveny. Proto pokud jde o režim podpory v odvětví olivového oleje a stolních oliv, na stávající pracovní programy na období od 1. dubna 2018 do 31. března 2021 by měly navázat nové pracovní programy na období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2022. Stávající operační programy v odvětví ovoce a zeleniny, které nedosáhly maximální doby trvání pěti let, mohou být prodlouženy pouze do 31. prosince 2022. Nové operační programy v odvětví ovoce a zeleniny by měly být schvalovány nejvýše na dobu tří let. Stávající vnitrostátní programy v odvětví včelařství vypracované na období od 1. srpna 2019 do 31. července 2022 by měly být prodlouženy do 31. prosince 2022.

(44)

Vzhledem ke krizi, kterou způsobila pandemie COVID-19, neměli pěstitelé vína, kteří jsou držiteli povolení na výsadbu pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu s platností do roku 2020, do značné míry možnost využít těchto povolení v posledním roce jejich platnosti tak, jak plánovali. Aby se zabránilo propadnutí těchto povolení a snížilo se riziko zhoršení podmínek, za nichž by bylo nutné výsadbu provádět, je nezbytné umožnit prodloužení platnosti povolení k výsadbě pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost končí v roce 2020. Všechna povolení pro výsadbu pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost končí v roce 2020, by proto měla být prodloužena do 31. prosince 2021. Rovněž s ohledem na proměňující se vyhlídky na trhu by držitelé povolení k výsadbě s platností do roku 2020 měli mít možnost svých povolení nevyužít, aniž by podléhali správním sankcím.

(45)

Ustanovení nařízení (EU) č. 1308/2013 o povoleních pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost měla skončit v roce 2020, by se ve znění tohoto nařízení měla vzhledem k narušením způsobeným pandemií COVID-19 a obtížím, jež tato pandemie způsobila, co se týče použití těchto povolení na výsadbu, použít se zpětnou účinností od 1. ledna 2020.

(46)

V roce 2013 byla stanovena přechodná ustanovení v zájmu zajištění plynulého přechodu z předcházejícího režimu práv na výsadbu vinné révy na nový systém povolení k výsadbě, aby se zejména předešlo nadměrné výsadbě před zahájením nového systému. Nejzazší lhůta pro předložení žádostí o převod práv na výsadbu na povolení končí dne 31. prosince 2020. Povolení však musejí být využita daným žadatelem a nejsou obchodovatelná, jako tomu bylo v případě předchozích práv na výsadbu. Od žadatelů o povolení se navíc může požadovat, aby měli odpovídající plochu pro pěstování révy vinné, což může vést k situacím, kdy držitelé práv na výsadbu ještě nebudou disponovat odpovídající plochou vinic k využití povolení vyplývajících z převodu jejich práv na výsadbu. Závažný hospodářský dopad pandemie COVID-19 na odvětví vína vedl k problémům s peněžními toky pěstitelů vína a také k nejistotě ohledně budoucí poptávky po víně. Pěstitelé vína, kteří stále ještě disponují právy na výsadbu, by neměli být nuceni rozhodovat o tom, zda chtějí svá práva na výsadbu převést na povolení, pokud zároveň čelí mimořádným obtížím způsobeným krizí v důsledku pandemie COVID-19, a to tím spíše, že by jim byla uložena správní sankce, pokud nevyužijí povolení k výsadbě vyplývající z převodu jejich práv. Členským státům, které pěstitelům vína umožnily předkládat žádosti o převod práv na výsadbu do 31. prosince 2020, by proto mělo být umožněno prodloužit lhůtu pro předkládání takových žádostí do 31. prosince 2022. Nejzazší datum platnosti takto převedených povolení by tedy mělo být upraveno a jejich platnost by měla končit 31. prosince 2025.

(47)

Článek 214a nařízení (EU) č. 1308/2013 umožnil Finsku poskytovat do roku 2020 za určitých podmínek vnitrostátní podporu v jižním Finsku, která podléhá schválení ze strany Komise. V zájmu zajištění kontinuity plateb v rámci této podpory během přechodného období je třeba, aby bylo poskytování uvedené vnitrostátní podpory i nadále umožněno za stejných podmínek a ve stejném objemu jako v roce 2020.

(48)

S cílem zlepšit fungování trhu v odvětví olivového oleje by členské státy měly mít možnost rozhodovat o provádění pravidel pro uvádění na trh za účelem regulace nabídky. Tato rozhodnutí by nicméně neměla obnášet postupy, které by mohly narušit hospodářskou soutěž.

(49)

Nedávné události ukázaly, že zemědělci ve stále větší míře čelí rizikům nestálosti příjmů, k čemuž z části dochází z důvodu jejich působení na trhu a z části kvůli extrémním povětrnostním jevům a častým sanitárním a fytosanitárním krizím postihujícím živočišný a agronomický hmotný majetek v Unii. S cílem podporovat u zemědělců spoření v dobrých letech na léta horší, a zmírnit tak dopady nestálosti příjmů, by měla být vnitrostátní daňová opatření, podle nichž je prováděn výpočet základu daně z příjmu platný pro zemědělce na základě víceletého období, vyňata z pravidel pro státní podporu.

(50)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajistit pokračující uplatňování pravidel stávajícího rámce SZP a nepřerušenost poskytování plateb ve prospěch zemědělců a jiných příjemců, a tím zajistit předvídatelnost a stabilitu během přechodného období, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků akce, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(51)

Na toto nařízení se použijí horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Uvedená pravidla jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (13) a určují zejména postup pro sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, zadávání veřejných zakázek, cen a nepřímého plnění a dále stanoví kontroly odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 Smlouvy o fungování EU zahrnují obecný režim podmíněnosti pro ochranu rozpočtu Unie.

(52)

Nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013 a (EU) č. 1308/2013 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(53)

S cílem zajistit, že dodatečné zdroje poskytnuté na základě nařízení o EURI jsou k dispozici od 1. ledna 2021, by se ustanovení o podpoře v rámci EURI měla použít se zpětnou účinností od uvedeného data.

(54)

Vzhledem k tomu, že je za stávajících okolností naléhavě nutné okamžitě zajistit právní jistotu pro odvětví zemědělství, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,