Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
Ve znění:
▼B
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1727
ze dne 14. listopadu 2018
o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV
KAPITOLA I
ZŘÍZENÍ, CÍLE A ÚKOLY EUROJUSTU
Článek 1
Zřízení Agentury Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech
1.
Zřizuje se Agentura Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust).
2.
Eurojust zřízený tímto nařízením nahrazuje Eurojust, který byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV, a je jeho nástupcem.
3.
Eurojust má právní subjektivitu.
Článek 2
Úkoly
1.
Eurojust podporuje a posiluje koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním závažné trestné činnosti, která spadá do působnosti Eurojustu podle čl. 3 odst. 1 a 3, týká-li se dvou nebo více členských států nebo vyžaduje-li stíhání na společném základě, a to na základě operací vedených a informací poskytovaných orgány členských států, Europolem, Úřadem evropského veřejného žalobce a úřadem OLAF.
2.
Při plnění svých úkolů Eurojust:
a)
zohledňuje všechny žádosti příslušných orgánů členského státu, všechny informace poskytnuté orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, které jsou příslušné podle předpisů přijatých v rámci Smluv, a všechny informace shromážděné přímo Eurojustem;
b)
usnadňuje výkon žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání.
3.
Eurojust plní úkoly na žádost příslušných orgánů členských států, z vlastního podnětu nebo na žádost Úřadu evropského veřejného žalobce v mezích jeho působnosti.
Článek 3
Působnost Eurojustu
1.
Do působnosti Eurojustu spadají formy závažné trestné činnosti uvedené v příloze I. Ode dne, kdy Úřad evropského veřejného žalobce začne plnit své úkoly v rámci vyšetřování a trestního stíhání v souladu s čl. 120 odst. 2 nařízení (EU) 2017/1939, přestane Eurojust vykonávat svou pravomoc ve vztahu k trestným činům, ke kterým vykonává pravomoc Úřad evropského veřejného žalobce, kromě případů, kdy jsou zapojeny členské státy, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, a na žádost těchto členských států nebo Úřadu evropského veřejného žalobce.
2.
Eurojust vykonává svou pravomoc ve vztahu k trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, které se týkají členských států účastnících se posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud tyto trestné činy nespadají do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce nebo pokud Úřad evropského veřejného žalobce rozhodne, že svou pravomoc nevykoná.
Eurojust, Úřad evropského veřejného žalobce a dotčené členské státy se vzájemně konzultují a spolupracují, aby usnadnily výkon pravomoci Eurojustu podle tohoto odstavce. Praktické podrobnosti výkonu pravomoci podle tohoto odstavce upravuje pracovní ujednání uvedené v čl. 47 odst. 3.
3.
Na žádost příslušného orgánu členského státu může Eurojust v souladu se svými úkoly rovněž pomáhat při vyšetřování a stíhání těch forem trestné činnosti, které nejsou uvedeny v příloze I.
4.
Do působnosti Eurojustu spadají trestné činy související s trestnými činy uvedenými v příloze I. Tyto kategorie trestných činů se považují za související trestné činy:
a)
trestné činy, jejichž účelem je obstarání prostředků pro spáchání závažných trestných činů uvedených v příloze I;
b)
trestné činy, jejichž účelem je usnadnění nebo spáchání závažných trestných činů uvedených v příloze I;
c)
trestné činy, jejichž účelem je dosáhnout beztrestnosti pro pachatele závažných trestných činů uvedených v příloze I.
▼M2
5.
Eurojust může rovněž pomáhat při vyšetřováních a stíháních, která se týkají pouze členského státu a třetí země nebo členského státu a mezinárodní organizace, pokud byla s touto třetí zemí nebo mezinárodní organizací uzavřena dohoda o spolupráci nebo ujednání o spolupráci podle článku 52 nebo pokud je v konkrétním případě na poskytnutí takové pomoci podstatný zájem.
Rozhodnutí o tom, zda a jakým způsobem členské státy poskytnou třetí zemi nebo mezinárodní organizaci justiční pomoc, zůstává výhradně v pravomoci příslušného orgánu dotčeného členského státu s výhradou použitelného vnitrostátního práva, práva Unie nebo mezinárodního práva.
▼B
6.
Na žádost příslušného orgánu členského státu nebo Komise může Eurojust pomáhat při vyšetřování a stíhání, které se týká se pouze tohoto členského státu, ale které má dopad na úrovni Unie. Než začne Eurojust jednat na žádost Komise, konzultuje příslušný orgán dotčeného členského státu. Tento příslušný orgán může ve lhůtě stanovené Eurojustem odmítnout, aby Eurojust vykonal žádost Komise; své odmítnutí musí vždy odůvodnit.
Článek 4
Operativní pravomoci Eurojustu
1.
Eurojust:
a)
informuje příslušné orgány členských států o vyšetřování a stíhání, o kterých byl sám informován a která mají dopad na úrovni Unie nebo by mohla mít dopad na jiné než přímo dotčené členské státy;
b)
pomáhá příslušným orgánům členských států při zajišťování co nejlepší koordinace vyšetřování a stíhání;
c)
napomáhá ke zdokonalování spolupráce příslušných orgánů členských států, zejména na základě analýz Europolu;
d)
spolupracuje a konzultuje s Evropskou soudní sítí v trestních věcech, přičemž mimo jiné využívá databázi dokumentů této Evropské soudní sítě a přispívá k jejímu zdokonalování;
e)
úzce spolupracuje s Úřadem evropského veřejného žalobce ve věcech, které spadají do jeho působnosti;
f)
poskytuje operativní, technickou a finanční podporu pro přeshraniční operace a vyšetřování členských států, mimo jiné pro společné vyšetřovací týmy;
g)
podporuje unijní specializovaná centra vybudovaná Europolem a dalšími orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, a případně se na nich podílí;
h)
spolupracuje s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a se sítěmi Unie zřízenými v prostoru svobody, bezpečnosti a práva upravenému v hlavě V Smlouvy o fungování EU;
i)
podporuje činnosti členských států v boji proti závažným formám trestné činnosti uvedeným v příloze I;
▼M1
j)
podporuje činnost členských států v boji proti genocidě, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a souvisejícím trestným činům, včetně uchovávání, analýzy a ukládání důkazů týkajících se těchto trestných činů a souvisejících trestných činů a umožňuje výměnu těchto důkazů nebo je jinak přímo poskytuje příslušným vnitrostátním orgánům a mezinárodním justičním orgánům, zejména Mezinárodnímu trestnímu soudu.
▼B
2.
Při plnění svých úkolů může Eurojust požádat příslušné orgány dotčených členských států, s uvedením důvodů, aby:
a)
zahájily vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
b)
souhlasily s tím, že jeden z nich je schopen vést lépe vyšetřování nebo stíhání určitých činů;
c)
koordinovaly činnost mezi příslušnými orgány dotčených členských států;
d)
sestavily společný vyšetřovací tým v souladu s příslušnými mechanismy spolupráce;
e)
poskytly Eurojustu informace, které jsou nezbytné k plnění jeho úkolů;
f)
provedly zvláštní vyšetřovací úkony;
g)
přijaly jakákoliv jiná opatření odůvodněná pro vyšetřování nebo stíhání.
3.
Eurojust také může:
a)
poskytovat Europolu stanoviska na základě analýz provedených Europolem;
b)
zajišťovat logistickou podporu, včetně překladatelství, tlumočnictví a organizace koordinačních schůzek.
4.
Pokud se dva nebo více členských států nemohou dohodnout na tom, který z nich by měl vést vyšetřování nebo stíhání na základě žádosti podle odst. 2 písm. a) a b), vydá Eurojust písemné stanovisko k případu. Eurojust toto stanovisko neprodleně předá dotčeným členským státům.
5.
Na žádost příslušného orgánu nebo z vlastního podnětu vydá Eurojust písemné stanovisko k opakovaným odmítnutím nebo k obtížím týkajícím se výkonu žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně těch, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání, není-li možné tyto případy vyřešit vzájemnou dohodou mezi příslušnými vnitrostátními orgány nebo zapojením dotčených národních členů. Eurojust toto stanovisko neprodleně předá dotčeným členským státům.
6.
Příslušné orgány dotčených členských států odpoví na žádosti Eurojustu podle odstavce 2 a na písemná stanoviska uvedená v odstavci 4 nebo 5 bez zbytečného odkladu. Příslušné orgány členských států nemusí těmto žádostem vyhovět nebo mohou odmítnout řídit se písemným stanoviskem, pokud by to poškodilo zásadní zájmy národní bezpečnosti nebo ohrozilo úspěch probíhajícího vyšetřování či bezpečnost fyzické osoby.
Článek 5
Výkon operativních a dalších pravomocí
1.
Při přijímání jakéhokoli opatření podle čl. 4 odst. 1 nebo 2 jedná Eurojust prostřednictvím jednoho nebo více dotčených národních členů. Aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, kolegium se zaměřuje na operativní záležitosti a jakékoliv další záležitosti, které jsou přímo spjaty s operativními otázkami. Administrativními otázkami se kolegium zabývá pouze v rozsahu nezbytném pro výkon svých operativních pravomocí.
2.
Eurojust jedná jako kolegium:
a)
při přijímání jakéhokoli opatření podle čl. 4 odst. 1 nebo 2:
i)
na žádost jednoho nebo více národních členů dotčených věcí, kterou se Eurojust zabývá,
ii)
pokud se jedná o vyšetřování nebo stíhání, které má dopad na úrovni Unie nebo které by mohlo mít dopad na jiné než přímo dotčené členské státy;
b)
při přijímání jakéhokoli opatření podle čl. 4 odst. 3, 4 nebo 5;
c)
pokud se jedná o obecnou otázku ohledně plnění jeho operativních cílů;
d)
při přijímání ročního rozpočtu Eurojustu, kdy rozhodnutí přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů;
e)
při přijímání programového dokumentu podle článku 15 nebo výroční zprávy o činnosti Eurojustu, kdy rozhodnutí přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů;
f)
při volbě nebo odvolání předsedy a místopředsedů podle článku 11;
g)
při jmenování správního ředitele či případně prodloužení jeho funkčního období nebo jeho odvolání z funkce podle článku 17;
h)
při přijímání pracovních ujednání podle čl. 47 odst. 3 a článku 52;
i)
při přijímání pravidel pro předcházení střetům zájmů a řešení těchto střetů u svých členů, a to i v souvislosti s jejich prohlášením o zájmech;
j)
při přijímání zpráv, politických dokumentů, pokynů určených vnitrostátním orgánům a stanovisek k operativní činnosti Eurojustu vždy, když jsou tyto dokumenty strategické povahy;
k)
při jmenování styčných soudců nebo státních zástupců v souladu s článkem 53;
l)
při přijímání jakékoliv jiného rozhodnutí, které není tímto nařízením výslovně svěřeno výkonné radě nebo které nespadá do pravomoci správního ředitele podle článku 18;
m)
v jiných případech stanovených v tomto nařízení.
3.
Při plnění svých úkolů Eurojust uvede, zda jedná prostřednictvím jednoho nebo více národních členů, nebo jako kolegium.
4.
Kolegium může podle svých operativních potřeb pověřit správního ředitele a výkonnou radu dalšími správními úkoly nad rámec úkolů stanovených v článcích 16 a 18.
Za výjimečných okolností může kolegium rozhodnout o dočasném pozastavení přenesení pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování na správního ředitele a pravomocí jím přenesených na další osoby a buď je vykonávat samo, nebo je přenést na jednoho ze svých členů nebo na jiného zaměstnance než na správního ředitele.
5.
Kolegium přijme dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů jednací řád Eurojustu. V případě, že nelze dosáhnout dohody dvoutřetinovou většinou, rozhodnutí se přijme prostou většinou. Jednací řád Eurojustu schválí Rada prostřednictvím prováděcích aktů.
KAPITOLA II
STRUKTURA A ORGANIZACE EUROJUSTU
ODDÍL I
Struktura
Článek 6
Struktura Eurojustu
Eurojust se skládá z:
ODDÍL II
Národní členové
Článek 7
Postavení národních členů
1.
Eurojust se skládá z jednoho národního člena vyslaného každým členským státem v souladu s jeho právním systémem. Tento národní člen má stálé pracoviště v sídle Eurojustu.
2.
Každému národnímu členovi napomáhá jeden zástupce a jeden asistent. Zástupce a asistent mají v zásadě stálé pracoviště v sídle Eurojustu. Členské státy mohou rozhodnout, že zástupce nebo asistent budou mít stálé pracoviště ve svém členském státě. Přijme-li členský stát takové rozhodnutí, oznámí to kolegiu. Pokud to vyžadují provozní potřeby Eurojustu, může kolegium členský stát požádat, aby tento zástupce, asistent nebo oba po stanovenou dobu vykonávali svou práci v sídle Eurojustu. Členský stát této žádosti kolegia vyhoví bez zbytečného odkladu.
3.
Národnímu členovi mohou napomáhat další zástupci nebo asistenti, jejichž stálé pracoviště může být, v případě potřeby a se souhlasem kolegia, v Eurojustu. Jmenování národních členů, zástupců a asistentů oznámí členský stát Eurojustu a Komisi.
4.
Národní členové a zástupci mají postavení státního zástupce, soudce nebo zástupce justičního orgánu s rovnocennými pravomocemi podle vnitrostátního práva. Členské státy jim udělí přinejmenším pravomoci uvedené v tomto nařízení, aby mohli plnit své úkoly.
5.
Funkční období národních členů a jejich zástupců je pět let a lze je jednou prodloužit. Pokud zástupce nemůže jednat jménem národního člena nebo jej zastoupit, zůstane národní člen se souhlasem dotčeného členského státu ve funkci i po uplynutí svého funkčního období, dokud není jeho funkční období prodlouženo nebo dokud není ve funkci nahrazen.
6.
Členské státy jmenují národní členy a zástupce na základě prokázané vysoké úrovně relevantních praktických zkušeností v oblasti trestního soudnictví.
7.
Zástupce může jednat jménem národního člena nebo jej zastoupit. Asistent rovněž může jednat jménem národního člena nebo jej zastoupit, má-li postavení podle odstavce 4.
8.
Operativní informace jsou mezi Eurojustem a členskými státy vyměňovány prostřednictvím národních členů.
9.
Aniž je dotčen článek 12, hradí platy a služební požitky národních členů, zástupců a asistentů jejich členský stát původu.
10.
Jednají-li národní členové, zástupci a asistenti v rámci úkolů Eurojustu, považují se příslušné výdaje spojené s těmito činnostmi za operační výdaje.
Článek 8
Pravomoci národních členů
1.
Národní členové mají pravomoc:
a)
usnadňovat nebo jinak podporovat podávání nebo výkon jakékoliv žádosti o vzájemnou právní pomoc nebo o vzájemné uznávání;
b)
obracet se přímo na kterýkoliv příslušný vnitrostátní orgán členského státu nebo kteroukoli jinou instituci či subjekt Unie, včetně Úřadu evropského veřejného žalobce, a vyměňovat si s nimi informace;
c)
obracet se přímo na kterýkoliv příslušný mezinárodní orgán a vyměňovat si s ním informace v souladu s mezinárodními závazky svého členského státu;
d)
účastnit se společných vyšetřovacích týmů, včetně jejich sestavování.
2.
Aniž je dotčen odstavec 1, mohou členské státy udělit národním členům další pravomoci v souladu se svým vnitrostátním právem. O těchto pravomocech informují Komisi a kolegium.
3.
Se souhlasem příslušného vnitrostátního orgánu mohou národní členové v souladu se svým vnitrostátním právem:
a)
podat nebo vykonat jakoukoli žádost o vzájemnou právní pomoc nebo o vzájemné uznávání;
b)
nařídit, vyžádat nebo vykonat vyšetřovací úkon podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU (
1
).
4.
V naléhavých případech, pokud není možné včas určit nebo kontaktovat příslušný vnitrostátní orgán, jsou národní členové oprávněni přijmout opatření podle odstavce 3 v souladu se svým vnitrostátním právem; o tom musí co nejdříve informovat příslušný vnitrostátní orgán.
5.
Národní člen může příslušnému vnitrostátnímu orgánu podat návrh na výkon opatření uvedených v odstavcích 3 a 4, pokud by výkon pravomocí podle odstavců 3 a 4 tímto národním členem byl v rozporu:
a)
s ústavními pravidly členského státu nebo
b)
se základními aspekty vnitrostátního systému trestního soudnictví daného členského státu, pokud jde o:
i)
rozdělení pravomocí mezi policii, státní zástupce a soudce,
ii)
funkční rozdělení úkolů mezi orgány činné v trestním řízení nebo
iii)
federální uspořádání dotčeného členského státu.
6.
Členské státy v případech uvedených v odstavci 5 zajistí, aby příslušný vnitrostátní orgán vyřídil návrh podaný jeho národním členem bez zbytečného odkladu.
Článek 9
Přístup k národním rejstříkům
Národní členové mají v souladu se svým vnitrostátním právem přístup k těmto druhům rejstříků svého členského státu nebo přinejmenším mohou získat informace v nich obsažené:
b)
rejstříky zatčených osob;
e)
jiné rejstříky orgánů veřejné správy svého členského státu, jsou-li tyto informace potřeba k plnění jejich úkolů.
ODDÍL III
Kolegium
Článek 10
Složení kolegia
1.
Kolegium se skládá ze:
b)
jednoho zástupce Komise, vykonává-li kolegium své řídicí pravomoci.
Zástupce Komise nominovaný podle prvního pododstavce písm. b) by měl být totožný se zástupcem Komise ve výkonné radě podle čl. 16 odst. 4.
2.
Správní ředitel se účastní schůzí kolegia týkajících se řízení bez hlasovacího práva.
3.
Kolegium může pozvat na schůzi jako pozorovatele jakoukoliv osobu, jejíž názor může být relevantní.
4.
Členům kolegia mohou být nápomocni poradci nebo odborníci v souladu s jednacím řádem Eurojustu.
Článek 11
Předseda a místopředseda Eurojustu
1.
Kolegium volí předsedu a dva místopředsedy z řad národních členů dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů. Nelze-li po druhém kole hlasování dosáhnout dvoutřetinové většiny, zvolí místopředsedy prostá většina členů kolegia, zatímco pro volbu předsedy je i nadále nutná dvoutřetinová většina.
2.
Předseda vykonává své pravomoci jménem kolegia. Předseda:
b)
svolává schůze kolegia a výkonné rady a předsedá jim a průběžně informuje kolegium o všech relevantních záležitostech;
c)
řídí práci kolegia a dohlíží na každodenní řízení Eurojustu správním ředitelem;
d)
vykonává veškeré další pravomoci stanovené v jednacím řádu Eurojustu.
3.
Místopředsedové vykonávají pravomoci uvedené v odstavci 2, které jim předseda svěří. Zastupují předsedu, nemůže-li plnit své povinnosti. Předsedovi a místopředsedům jsou při plnění jejich konkrétních povinností nápomocni administrativní zaměstnanci Eurojustu.
4.
Funkční období předsedy a místopředsedů je čtyři roky. Mohou být jednou opětovně zvoleni.
5.
Je-li národní člen zvolen předsedou nebo místopředsedou Eurojustu, jeho funkční období se prodlouží, aby se zajistilo, že může plnit svou funkci předsedy nebo místopředsedy.
6.
Pokud předseda nebo místopředseda již nesplňuje podmínky nezbytné k plnění svých povinností, může být na návrh jedné třetiny členů kolegia odvolán. Toto rozhodnutí se přijímá dvoutřetinovou většinou hlasů členů kolegia, vyjma hlasů dotčeného předsedy nebo místopředsedy.
7.
Je-li národní člen zvolen předsedou Eurojustu, může dotčený členský stát vyslat jinou vhodně kvalifikovanou osobu, aby posílila národní zastoupení po dobu, kdy tento národní člen vykonává funkci předsedy.
Členský stát, který se rozhodne takovou osobu vyslat, je oprávněn požádat o náhradu v souladu s článkem 12.
Článek 12
Mechanismus náhrad v případě zvolení do funkce předsedy
1.
Do 12. prosince 2019 stanoví Rada jednající na návrh Komise prostřednictvím prováděcích aktů mechanismus náhrad pro účely čl. 11 odst. 7, který bude k dispozici pro členské státy, jejichž národní člen byl zvolen předsedou.
2.
Náhrada se poskytne každému členskému státu, pokud:
a)
jeho národní člen byl zvolen předsedou a
b)
požádá kolegium o náhradu a zdůvodní, proč je třeba posílit národní zastoupení na základě zvýšení pracovní zátěže.
3.
Poskytnutá náhrada odpovídá 50 % vnitrostátního platu vyslané osoby. Náhrada životních nákladů a dalších souvisejících výdajů se stanoví na srovnatelném základě jako náklady a výdaje úředníků nebo ostatních zaměstnanců Unie vyslaných do zahraničí.
4.
Náklady mechanismu náhrad se hradí z rozpočtu Eurojustu.
Článek 13
Schůze kolegia
1.
Schůze kolegia svolává předseda.
2.
Kolegium pořádá alespoň jednu schůzi za měsíc. Kolegium se kromě toho schází z podnětu předsedy, na žádost Komise o projednání správních úkolů kolegia nebo na žádost alespoň jedné třetiny svých členů.
3.
Eurojust zasílá Úřadu evropského veřejného žalobce pořad jednání schůzí kolegia, kdykoliv se projednávají záležitosti, které jsou relevantní pro plnění úkolů Úřadu evropského veřejného žalobce. Eurojust přizve Úřad evropského veřejného žalobce k účasti na těchto schůzích, avšak bez hlasovacího práva. Je-li Úřad evropského veřejného žalobce přizván na schůzi kolegia, Eurojust mu poskytne příslušné podklady k jednání.
Článek 14
Pravidla hlasování kolegia
1.
Není-li stanoveno jinak a v případech, kdy se nepodaří dosáhnout konsenzu, kolegium přijímá rozhodnutí většinou hlasů svých členů.
2.
Každý člen má jeden hlas. V nepřítomnosti hlasujícího člena je zástupce oprávněn vykonat hlasovací právo za podmínek stanovených v čl. 7 odst. 7. V nepřítomnosti zástupce je asistent také oprávněn vykonat hlasovací právo za podmínek stanovených v čl. 7 odst. 7.
Článek 15
Roční a víceleté programování
1.
Do 30. listopadu každého roku kolegium přijme programový dokument, který obsahuje roční a víceleté programování, na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem a s přihlédnutím ke stanovisku Komise. Kolegium programový dokument předloží Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Úřadu evropského veřejného žalobce. Programový dokument se stává definitivním po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie a podle potřeby je příslušným způsobem upraven.
2.
Roční pracovní program obsahuje podrobné cíle a předpokládané výsledky, včetně ukazatelů výkonnosti. Obsahuje rovněž popis financovaných činností a vymezuje finanční a lidské zdroje přidělené na každou činnost podle zásad sestavování a řízení rozpočtu podle činností. Roční pracovní program musí být v souladu s víceletým pracovním programem uvedeným v odstavci 4. Jasně popíše úkoly, které byly oproti předcházejícímu rozpočtovému roku přidány, změněny či zrušeny.
3.
Kolegium pozmění přijatý roční pracovní program, je-li Eurojustu svěřen nový úkol. Jakákoliv podstatná změna ročního pracovního programu se přijímá stejným postupem jako původní roční pracovní program. Kolegium může přenést pravomoc k provádění nepodstatných změn ročního pracovního programu na správního ředitele.
4.
Víceletý pracovní program stanoví celkové strategické programování, včetně cílů, strategie spolupráce s orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi uvedenými v článku 52, předpokládaných výsledků a ukazatelů výkonnosti. Rovněž stanoví programování zdrojů, včetně víceletého rozpočtu a zaměstnanců. Programování zdrojů se každoročně aktualizuje. Strategické programování se aktualizuje podle potřeby a zejména s ohledem na výsledek hodnocení podle článku 69.
ODDÍL IV
Výkonná rada
Článek 16
Fungování výkonné rady
1.
Kolegiu napomáhá výkonná rada. Výkonná rada odpovídá za přijímání správních rozhodnutí k zajištění řádného fungování Eurojustu. Dohlíží na nezbytnou přípravnou činnost správního ředitele týkající se jiných správních záležitostí k přijetí kolegiem. Neúčastní se výkonu operativních pravomocí Eurojustu uvedených v článcích 4 a 5.
2.
Výkonná rada se může při plnění svých úkolů radit s kolegiem.
3.
Výkonná rada rovněž:
a)
přezkoumává programový dokument uvedený v článku 15 na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem a předkládá jej kolegiu k přijetí;
b)
na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem přijímá strategii Eurojustu pro boj proti podvodům, která je úměrná rizikům podvodu a zohledňuje náklady a přínosy opatření, která mají být v tomto ohledu provedena;
c)
přijímá vhodná prováděcí pravidla k provedení služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „pracovní řád“) stanovených v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (
2
) v souladu s článkem 110 služebního řádu;
d)
zajišťuje vhodná následná opatření na základě zjištění a doporučení plynoucích z interních či externích auditních zpráv, hodnocení a vyšetřování, včetně zjištění a doporučení evropského inspektora ochrany údajů a úřadu OLAF;
e)
přijímá veškerá rozhodnutí týkající se vytváření a podle potřeby úpravy interních správních struktur Eurojustu;
f)
aniž jsou dotčeny povinnosti správního ředitele stanovené v článku 18, pomáhá a radí správnímu řediteli při provádění rozhodnutí kolegia s cílem posilovat dohled nad správním a rozpočtovým řízením;
g)
plní jakékoli další správní úkoly, kterými ji pověří kolegium podle čl. 5 odst. 4;
h)
přijímá finanční pravidla platná pro Eurojust v souladu s článkem 64;
i)
v souladu s článkem 110 služebního řádu přijímá rozhodnutí na základě čl. 2 odst. 1 služebního řádu a článku 6 pracovního řádu, kterými přenáší příslušné pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování na správního ředitele a kterými stanoví podmínky, za nichž lze toto přenesení pravomocí pozastavit; správní ředitel je oprávněn přenést tyto pravomoci na další osoby;
j)
přezkoumává návrh ročního rozpočtu Eurojustu, který přijímá kolegium;
k)
přezkoumává návrh výroční zprávy o činnosti Eurojustu a předkládá ji kolegiu k přijetí;
l)
jmenuje účetního a pověřence pro ochranu osobních údajů, kteří jsou při plnění svých povinností funkčně nezávislí.
4.
Výkonná rada se skládá z předsedy a místopředsedů Eurojustu, jednoho zástupce Komise a dvou dalších členů kolegia určených na základě systému dvouleté rotace v souladu s jednacím řádem Eurojustu. Správní ředitel se účastní schůzí výkonné rady bez hlasovacího práva.
5.
Předseda Eurojustu je předsedou výkonné rady. Výkonná rada přijímá rozhodnutí většinou hlasů svých členů. Každý člen má jeden hlas. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy Eurojustu.
6.
Funkční období členů výkonné rady končí s uplynutím jejich funkčního období jako národního člena, předsedy nebo místopředsedy.
7.
Výkonná rada se schází alespoň jednou za měsíc. Výkonná rada se schází rovněž z podnětu svého předsedy nebo na žádost Komise nebo na žádost nejméně dvou ze svých ostatních členů.
8.
Eurojust zasílá Úřadu evropského veřejného žalobce pořad jednání schůzí výkonné rady a konzultuje s ním, zda je zapotřebí, aby se těchto schůzí účastnil. Eurojust přizve Úřad evropského veřejného žalobce k účasti na schůzích, avšak bez hlasovacího práva, kdykoliv se projednávají záležitosti relevantní pro fungování Úřadu evropského veřejného žalobce.
Je-li Úřad evropského veřejného žalobce přizván na schůzi výkonné rady, Eurojust mu poskytne příslušné podklady k jednání.
ODDÍL V
Správní ředitel
Článek 17
Postavení správního ředitele
1.
Správní ředitel je zaměstnán jako dočasný zaměstnanec Eurojustu podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu.
2.
Správního ředitele jmenuje kolegium ze seznamu uchazečů navržených výkonnou radou v otevřeném a transparentním výběrovém řízení v souladu s jednacím řádem Eurojustu. Pro účely uzavření pracovní smlouvy se správním ředitelem je Eurojust zastoupen svým předsedou.
3.
Funkční období správního ředitele je čtyřleté. Před koncem tohoto období provede výkonná rada posouzení, ve kterém zohlední hodnocení výsledků správního ředitele.
4.
Kolegium může na návrh výkonné rady, který zohlední posouzení podle odstavce 3, funkční období správního ředitele jednou prodloužit na dobu nepřesahující čtyři roky.
5.
Správní ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se na konci celkového funkčního období nesmí účastnit dalšího výběrového řízení na tutéž funkci.
6.
Správní ředitel zodpovídá kolegiu.
7.
Správní ředitel může být odvolán z funkce pouze na základě rozhodnutí kolegia, které jedná na návrh výkonné rady.
Článek 18
Povinnosti správního ředitele
1.
Pro správní účely je Eurojust řízen svým správním ředitelem.
2.
Aniž jsou dotčeny pravomoci kolegia nebo výkonné rady, jedná správní ředitel při plnění svých povinností nezávisle a nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu.
3.
Správní ředitel zastupuje Eurojust v právních otázkách.
4.
Správní ředitel odpovídá za plnění správních úkolů svěřených Eurojustu, zejména za:
a)
každodenní správu Eurojustu a řízení zaměstnanců;
b)
provádění rozhodnutí přijatých kolegiem a výkonnou radou;
c)
vypracování návrhu programového dokumentu uvedeného v článku 15 a jeho předložení výkonné radě k přezkumu;
d)
provádění programového dokumentu uvedeného v článku 15 a předkládání zpráv o jeho provádění výkonné radě a kolegiu;
e)
vypracování výroční zprávy o činnosti Eurojustu a její předložení výkonné radě k přezkumu a kolegiu k přijetí;
f)
vypracování akčního plánu v návaznosti na závěry interních či externích auditních zpráv, hodnocení a vyšetřování, včetně těch, které vypracují evropský inspektor ochrany údajů a úřad OLAF, a za podání zprávy o pokroku dvakrát ročně kolegiu, výkonné radě, Komisi a evropskému inspektorovi ochrany údajů;
g)
vypracování strategie Eurojustu pro boj proti podvodům a její předložení výkonné radě k přijetí;
h)
vypracování návrhu finančních pravidel pro Eurojust;
i)
vypracování návrhu odhadu příjmů a výdajů Eurojustu a plnění jeho rozpočtu;
j)
výkon pravomocí ve vztahu k zaměstnancům Eurojustu, které služební řád svěřuje orgánu oprávněnému ke jmenování a které pracovní řád svěřuje orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy (dále jen „pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování“);
k)
poskytování nezbytné administrativní podpory pro usnadnění operativní práce Eurojustu;
l)
poskytování podpory předsedovi a místopředsedům při plnění jejich povinností;
m)
vypracování předběžného návrhu ročního rozpočtu Eurojustu, kterou před přijetím kolegiem přezkoumá výkonná rada.
KAPITOLA III
OPERATIVNÍ ZÁLEŽITOSTI
Článek 19
Mechanismus stálé koordinace
1.
Aby Eurojust plnil své úkoly v naléhavých případech, zřídí mechanismus stálé koordinace, který bude kdykoli schopen přijmout a zpracovat žádosti, jež jsou mu předloženy. Mechanismus stálé koordinace bude dosažitelný 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu.
2.
Mechanismus stálé koordinace se skládá z jednoho zástupce mechanismu stálé koordinace za každý členský stát, který může být národním členem, jeho zástupcem, asistentem oprávněným zastupovat národního člena nebo vyslaným národním odborníkem. Zástupce mechanismu stálé koordinace musí být připraven jednat 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu.
3.
Pokud jde o výkon žádosti v jejich členském státě, jednají zástupci mechanismu stálé koordinace efektivně a bez prodlení.
Článek 20
Národní koordinační systém Eurojustu
1.
Každý členský stát jmenuje jednoho nebo více národních zpravodajů pro Eurojust.
2.
Všichni národní zpravodajové jmenovaní členskými státy podle odstavce 1 musí mít schopnosti a zkušenosti nezbytné pro plnění svých povinností.
▼M2
2a.
Každý členský stát určí příslušný vnitrostátní orgán jako národního zpravodaje Eurojustu pro otázky terorismu. Tímto národním zpravodajem pro otázky terorismu je justiční nebo jiný příslušný orgán. Vyžaduje-li to vnitrostátní právní systém, může členský stát jako národního zpravodaje Eurojustu pro otázky terorismu určit více než jeden příslušný vnitrostátní orgán. Národní zpravodaj pro otázky terorismu má přístup ke všem podstatným informacím v souladu s čl. 21a odst. 1. Je příslušný ke shromažďování těchto informací a k jejich zasílání Eurojustu v souladu s vnitrostátním a unijním právem, zejména vnitrostátním trestním právem procesním a použitelnými pravidly pro ochranu údajů.
▼B
3.
Každý členský stát zavede národní koordinační systém Eurojustu s cílem zajistit koordinaci práce:
a)
národních zpravodajů pro Eurojust;
b)
případných národních zpravodajů pro otázky týkající se působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce;
c)
národního zpravodaje pro Eurojust pro otázky terorismu;
d)
národního zpravodaje pro Evropskou soudní síť v trestních věcech a nejvýše tří dalších kontaktních míst uvedené Evropské soudní sítě;
e)
národních členů nebo kontaktních míst sítě pro společné vyšetřovací týmy a národních členů nebo kontaktních míst sítí zřízených rozhodnutími 2002/494/SVV, 2007/845/SVV a 2008/852/SVV;
f)
případně jiných příslušných justičních orgánů.
4.
Osoby uvedené v odstavcích 1 a 3 si ponechají svou funkci a postavení podle vnitrostátního práva, aniž by to mělo významný dopad na plnění jejich povinností podle tohoto nařízení.
5.
Národní zpravodajové pro Eurojust odpovídají za fungování národního koordinačního systému Eurojustu. Je-li jmenováno více zpravodajů pro Eurojust, odpovídá za fungování jejich národního koordinačního systému Eurojustu jeden z nich.
6.
Národní členové musí být informováni o všech schůzích svého národního koordinačního systému Eurojustu, na kterých jsou projednávány záležitosti související s jednotlivými případy. Národní členové se mohou těchto schůzí účastnit dle potřeby.
7.
Každý národní koordinační systém Eurojustu usnadňuje plnění úkolů Eurojustu v dotčeném členském státě zejména tím, že:
a)
zajišťuje, aby systému řízení případů podle článku 23 byly účinným a spolehlivým způsobem poskytovány informace týkající se dotyčného členského státu;
b)
pomáhá určovat, zda by žádost měla být vyřizována za pomoci Eurojustu nebo Evropské soudní sítě;
c)
pomáhá národnímu členovi určit příslušné orgány pro výkon žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání;
d)
udržuje úzké vztahy s národní jednotkou Europolu, dalšími kontaktními místy Evropské soudní sítě a dalšími příslušnými vnitrostátními orgány.
▼M2
8.
Za účelem plnění cílů podle odstavce 7 tohoto článku jsou osoby uvedené v odst. 3 písm. a), b) a c) tohoto článku připojeny k systému řízení případů v souladu s tímto článkem a články 23, 24, 25 a 34. Náklady na připojení k systému řízení případů se hradí ze souhrnného rozpočtu Unie.
▼B
9.
Zřízení národního koordinačního systému Eurojustu a jmenování národních zpravodajů nevylučují přímý kontakt mezi národním členem a příslušnými orgány jeho členského státu.
Článek 21
Výměna informací s členskými státy a mezi národními členy
1.
Příslušné orgány členských států si s Eurojustem vyměňují veškeré informace nezbytné k plnění jeho úkolů podle článků 2 a 4 v souladu s použitelnými pravidly pro ochranu údajů. To zahrnuje alespoň informace uvedené v odstavcích 4, 5 a 6 tohoto článku.
2.
Předání informací Eurojustu se chápe jako žádost o pomoc Eurojustu v daném případě, pouze pokud to příslušný orgán výslovně uvede.
3.
Národní členové si bez předchozího povolení mezi sebou nebo se svými příslušnými vnitrostátními orgány vyměňují veškeré informace nezbytné k plnění úkolů Eurojustu. Příslušné vnitrostátní orgány zejména neprodleně informují své národní členy o případu, jenž se jich týká.
4.
Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy o zřízení společných vyšetřovacích týmů a o výsledcích jejich práce.
5.
Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy bez zbytečného odkladu o každém případu, který se týká nejméně tří členských států a ohledně něhož byla nejméně dvěma členským státům předána žádost nebo rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádosti nebo rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání, je-li splněna jedna či více těchto podmínek:
a)
jedná se o trestný čin, za nějž lze v dožadujícím nebo vydávajícím členském státě uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s horní hranicí sazby nejméně pěti nebo šesti let, o čemž rozhodne dotyčný členský stát, a který spočívá v některém z těchto jednání:
ii)
pohlavní zneužívání nebo pohlavní vykořisťování, včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům;
iv)
nedovolený obchod se střelnými zbraněmi, jejich součástmi nebo díly, střelivem nebo výbušninami;
vi)
trestná činnost proti finančním zájmům Unie;
vii)
padělání peněz nebo platebních prostředků;
ix)
počítačová trestná činnost;
b)
existují konkrétní poznatky o zapojení zločinného spolčení;
c)
existují poznatky, že by případ mohl mít závažný přeshraniční rozměr nebo by mohl mít dopad na úrovni Unie nebo dopad na členské státy jiné než ty, které jsou do případu přímo zapojeny.
6.
Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy o:
a)
případech, kdy došlo nebo pravděpodobně dojde ke kompetenčním sporům;
b)
sledovaných zásilkách týkajících se alespoň tří států, z nichž alespoň dva jsou členskými státy;
c)
opakovaných obtížích či odmítnutích při výkonu žádostí a rozhodnutí o justiční spolupráci, včetně žádostí a rozhodnutí, které se zakládají na nástrojích provádějících zásadu vzájemného uznávání.
7.
Příslušné vnitrostátní orgány nejsou povinny poskytovat informace v konkrétních případech, pokud by to poškodilo zásadní zájmy národní bezpečnosti nebo ohrozilo bezpečnost fyzických osob.
8.
Tímto článkem nejsou dotčeny podmínky stanovené v dvoustranných nebo mnohostranných dohodách nebo ujednáních mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně podmínek stanovených třetími zeměmi pro využití jimi poskytnutých informací.
▼M2
9.
Tímto článkem nejsou dotčeny jiné povinnosti týkající se předávání informací Eurojustu.
10.
Příslušné vnitrostátní orgány nejsou povinny poskytnout informace uvedené v tomto článku, pokud již byly Eurojustu předány na základě jiných ustanovení tohoto nařízení.
▼M2
Článek 21a
Výměna informací o případech terorismu
1.
Příslušné vnitrostátní orgány informují své národní členy o veškerých probíhajících nebo ukončených trestních vyšetřováních teroristických trestných činů pod dohledem justičních orgánů, jakmile je případ postoupen justičním orgánům v souladu s vnitrostátním právem, zejména vnitrostátním trestním právem procesním, o veškerých probíhajících nebo ukončených trestních stíháních a soudních řízeních a o soudních rozhodnutích týkajících se teroristických trestných činů. Tato povinnost se vztahuje na všechna trestní vyšetřování teroristických trestných činů bez ohledu na to, zda je známa vazba na jiný členský stát nebo třetí zemi, ledaže se dané trestní vyšetřování vzhledem ke svým zvláštním okolnostem zjevně týká pouze jednoho členského státu.
2.
Odstavec 1 se nepoužije, pokud by sdílení informací:
a)
ohrozilo probíhající vyšetřování nebo bezpečnost jednotlivce nebo
b)
bylo v rozporu s podstatnými zájmy bezpečnosti dotčeného členského státu.
3.
Pro účely tohoto článku se teroristickými trestnými činy rozumějí trestné činy uvedené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 (
3
).
4.
Informace předávané podle odstavce 1 zahrnují operativní osobní údaje a jiné než osobní údaje uvedené v příloze III. Tyto informace mohou zahrnovat osobní údaje v souladu s písmenem d) přílohy III, avšak pouze pokud jsou tyto osobní údaje uchovávány příslušnými vnitrostátními orgány nebo jim mohou být sděleny v souladu s vnitrostátním právem a pokud je jejich předání nezbytné ke spolehlivé identifikaci subjektu údajů podle čl. 27 odst. 5.
5.
S výhradou odstavce 2 informují příslušné vnitrostátní orgány své národní členy o veškerých změnách informací předaných podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu a pokud možno nejpozději deset pracovních dnů po takových změnách.
6.
Příslušný vnitrostátní orgán není povinen tyto informace poskytnout, pokud již byly Eurojustu předány.
7.
Příslušný vnitrostátní orgán může kdykoli požádat Eurojust o podporu při provádění následných opatření, pokud jde o vazby zjištěné na základě informací poskytnutých podle tohoto článku.
▼B
Článek 22
Informace poskytované Eurojustem příslušným vnitrostátním orgánům
1.
Eurojust poskytuje bez zbytečného odkladu příslušným vnitrostátním orgánům informace o výsledcích zpracování informací, včetně existence vazeb na případy již uložené v systému řízení případů. Tyto informace mohou obsahovat osobní údaje.
2.
Pokud příslušný vnitrostátní orgán požádá Eurojust o poskytnutí informací v určité lhůtě, Eurojust je předá v této lhůtě.
▼M2
Článek 22a
Zabezpečená elektronická komunikace a výměna údajů mezi příslušnými vnitrostátními orgány a Eurojustem
1.
Komunikace mezi příslušnými vnitrostátními orgány a Eurojustem podle tohoto nařízení probíhá prostřednictvím decentralizovaného informačního systému. Systém řízení případů uvedený v článku 23 se připojí k síti informačních systémů a interoperabilních přístupových bodů systému e-CODEX, které fungují na individuální odpovědnost a pod řízením každého členského státu a Eurojustu, umožňující bezpečnou a spolehlivou přeshraniční výměnu informací (dále jen „decentralizovaný informační systém“).
2.
Není-li výměna informací podle odstavce 1 možná z důvodu nedostupnosti decentralizovaného informačního systému nebo z důvodu výjimečných okolností, provede se nejrychlejším a nejvhodnějším náhradním způsobem. Členské státy a Eurojust zajistí, aby náhradní komunikační prostředky byly spolehlivé a poskytovaly rovnocennou úroveň zabezpečení a ochrany údajů.
3.
Příslušné vnitrostátní orgány předávají informace uvedené v článcích 21 a 21a tohoto nařízení Eurojustu poloautomatizovaně a strukturovaně z vnitrostátních rejstříků. Způsob tohoto předávání stanoví Komise po konzultaci s Eurojustem v prováděcím aktu v souladu s článkem 22b tohoto nařízení. Tento prováděcí akt zejména stanoví formát údajů předávaných podle písmene d) přílohy III tohoto nařízení a nezbytné technické normy pro předávání těchto údajů, jakož i digitální procesní normy ve smyslu čl. 3 bodu 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/850 (
4
).
4.
Komise odpovídá za vytvoření, údržbu a vývoj referenčního prováděcího softwaru, který členské státy a Eurojust mohou použít jako svůj koncový systém. Uvedený referenční prováděcí software je založen na modulárním uspořádání, což znamená, že software je seskupován a dodáván odděleně od složek systému e-CODEX potřebných k jeho připojení k decentralizovanému informačnímu systému. Uvedené uspořádání členským státům umožní opětovně použít nebo posílit stávající vnitrostátní komunikační infrastruktury v justiční oblasti pro přeshraniční využití a umožní Eurojustu propojit svůj systém řízení případů s decentralizovaným informačním systémem.
5.
Komise referenční prováděcí software poskytuje, udržuje a podporuje bezplatně. Tvorba, údržba a vývoj referenčního prováděcího softwaru se financují ze souhrnného rozpočtu Unie.
6.
Členské státy a Eurojust nesou své vlastní náklady na zřízení a provoz oprávněného přístupového bodu systému e-CODEX ve smyslu čl. 3 bodu 3 nařízení (EU) 2022/850 a na zřízení a úpravu svých informačních systémů tak, aby byly interoperabilní s přístupovými body.
Článek 22b
Prováděcí akty přijaté Komisí
1.
Komise přijme prováděcí akty nezbytné pro zavedení a používání decentralizovaného informačního systému pro komunikaci podle tohoto nařízení, které stanoví:
a)
technické specifikace vymezující způsoby komunikace elektronickými prostředky pro účely decentralizovaného informačního systému;
b)
technické specifikace komunikačních protokolů;
c)
cíle v oblasti bezpečnosti informací a příslušná technická opatření zajišťující minimální standardy bezpečnosti informací a vysokou úroveň standardů kybernetické bezpečnosti pro zpracování a předávání informací v rámci decentralizovaného informačního systému;
d)
minimální cíle dostupnosti a případné související technické požadavky na služby poskytované decentralizovaným informačním systémem;
e)
zřízení řídícího výboru složeného ze zástupců členských států s cílem zajistit provoz a údržbu decentralizovaného informačního systému za účelem splnění cílů tohoto nařízení.
2.
Prováděcí akty podle odstavce 1 tohoto článku se přijmou do dne 1. listopadu 2025 přezkumným postupem podle čl. 22c odst. 2.
Článek 22c
Postup projednávání ve výboru
1.
Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (
5
).
2.
Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.
▼M2
Článek 23
Systém řízení případů
1.
Eurojust zřídí systém řízení případů pro zpracování operativních osobních údajů uvedených v příloze II, údajů uvedených v příloze III a jiných než osobních údajů.
2.
Účely systému řízení případů jsou tyto:
a)
podpora vedení a koordinace vyšetřování a stíhání, při kterých je Eurojust nápomocen;
b)
zajištění přístupu k informacím o probíhajících vyšetřováních a stíháních a jejich výměna;
c)
umožnění křížové kontroly informací a zjištění vazeb;
d)
umožnění získávání údajů pro operativní a statistické účely;
e)
usnadnění dohledu s cílem zajistit, aby zpracovávání operativních osobních údajů bylo zákonné a v souladu s tímto nařízením a použitelnými pravidly pro ochranu údajů.
3.
Systém řízení případů může být připojen k zabezpečenému telekomunikačnímu spojení uvedenému v článku 9 rozhodnutí Rady 2008/976/SVV (
6
) a k dalším zabezpečeným komunikačním kanálům v souladu s použitelným právem Unie.
4.
Pokud byl Eurojustu udělen přístup k údajům v jiných informačních systémech Unie, které byly zřízeny jinými právními akty Unie, a k údajům z těchto systémů, může Eurojust použít systém řízení případů k přístupu k údajům v těchto systémech a k připojení k těmto systémům pro účely získávání a zpracovávání informací, včetně osobních údajů, je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů a je-li to v souladu s právními akty Unie, kterými se tyto informační systémy zřizují.
5.
Odstavce 3 a 4 nerozšiřují práva udělená Eurojustu na přístup k jiným informačním systémům Unie podle právních aktů Unie, kterými se tyto systémy zřizují.
6.
Při plnění svých povinností mohou národní členové zpracovávat osobní údaje o jednotlivých případech, na kterých pracují, v souladu s tímto nařízením nebo jinými použitelnými nástroji. Umožní pověřenci pro ochranu osobních údajů přístup ke zpracovávaným osobním údajům v systému řízení případů.
7.
Pro účely zpracování operativních osobních údajů nesmí Eurojust zřídit jiný automatizovaný soubor údajů než systém řízení případů.
Národní členové mohou osobní údaje dočasně uchovávat a analyzovat, aby mohli určit, zda jsou relevantní pro úkoly Eurojustu a mohou být zahrnuty do systému řízení případů. Uvedené údaje mohou být uchovávány po dobu nejvýše tří měsíců.
Článek 24
Správa informací v systému řízení případů
1.
Národní člen uchovává informace, které mu byly předány v souladu s tímto nařízením nebo jinými použitelnými nástroji, v systému řízení případů.
Národní člen odpovídá za správu údajů, které zpracovává.
2.
Národní člen rozhodne v jednotlivých případech, zda přístup k těmto informacím omezí nebo zda informace či jejich část zpřístupní ostatním národním členům, styčným státním zástupům vyslaným do Eurojustu, oprávněným zaměstnancům Eurojustu nebo jakékoliv jiné osobě pracující pro Eurojust, která získala potřebné oprávnění od správního ředitele.
3.
Národní člen po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány uvede obecně nebo konkrétně veškerá omezení dalšího nakládání s informacemi, přístupu k nim a jejich předávání, pokud byla zjištěna vazba uvedená v čl. 23 odst. 2 písm. c).
Článek 25
Přístup k systému řízení případů na vnitrostátní úrovni
1.
Osoby uvedené v čl. 20 odst. 3 písm. a), b) a c) mají přístup nanejvýše k těmto údajům:
a)
údaje, které jsou pod kontrolou národního člena jejich členského státu;
b)
údaje, které jsou pod kontrolou národních členů jiných členských států a k nimž národní člen jejich členského státu získal přístup, pokud národní člen, který má údaje pod svou kontrolou, tento přístup neodepřel.
2.
Národní člen v mezích stanovených v odstavci 1 tohoto článku rozhodne o tom, v jakém rozsahu je povolen přístup osobám uvedeným v čl. 20 odst. 3 písm. a), b) a c) v jejich členském státě.
3.
K údajům poskytnutým v souladu s článkem 21a smějí mít na vnitrostátní úrovni přístup pouze národní zpravodajové Eurojustu pro otázky terorismu podle čl. 20 odst. 3 písm. c).
4.
Každý členský stát může po konzultaci se svým národním členem rozhodnout, že osoby uvedené v čl. 20 odst. 3 písm. a), b) a c) mohou v rámci omezení stanovených v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku vkládat do systému řízení případů informace týkající se svého členského státu. Toto vložení podléhá potvrzení příslušným národním členem. Podrobné podmínky praktického provádění tohoto odstavce stanoví kolegium. Členské státy oznámí svá rozhodnutí o provedení tohoto odstavce Eurojustu a Komisi. Komise o nich uvědomí ostatní členské státy.
▼B
KAPITOLA IV
ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ
Článek 26
Zpracování osobních údajů Eurojustem
1.
Na zpracování operativních osobních údajů Eurojustem se použije toto nařízení a článek 3 a kapitola IX nařízení (EU) 2018/1725. Na zpracování administrativních osobních údajů Eurojustem se rovněž použije nařízení (EU) 2018/1725, s výjimkou jeho kapitoly IX.
2.
Odkazy na „použitelná pravidla pro ochranu údajů“ v tomto nařízení se považují za odkazy na ustanovení o ochraně údajů obsažená v tomto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725.
3.
Pravidla pro ochranu údajů při zpracovávání operativních osobních údajů stanovená tímto nařízením se považují za zvláštní pravidla na ochranu údajů ve vztahu k obecným pravidlům stanoveným článkem 3 a kapitolou IX nařízení (EU) 2018/1725.
4.
Eurojust stanoví lhůty pro uchovávání administrativních osobních údajů v ustanoveních svého jednacího řádu týkajících se ochrany údajů.
Článek 27
Zpracování operativních osobních údajů
1.
V míře nezbytné k plnění svých úkolů může Eurojust v rámci své působnosti a za účelem výkonu svých operativních pravomocí zpracovávat automatizovanými prostředky nebo ve strukturovaných ručně vedených spisech v souladu s tímto nařízením pouze operativní osobní údaje uvedené v bodě 1 přílohy II týkající se osob, u nichž podle vnitrostátního práva dotčených členských států existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly nebo se chystají spáchat trestný čin, který spadá do působnosti Eurojustu, nebo osob, které byly za takový trestný čin odsouzeny.
2.
Eurojust může zpracovávat pouze operativní osobní údaje uvedené v bodě 2 přílohy II týkající se osob, které jsou podle vnitrostátního práva dotyčných členských států považovány v trestním vyšetřování nebo stíhání týkajícím se jednoho nebo více druhů trestné činnosti a trestných činů uvedených v článku 3 za oběti nebo třetí strany dotčené trestným činem, jako jsou osoby, které by mohly být předvolány jako svědci, nebo osob, které mohou poskytovat informace o trestných činech, nebo kontaktní osoby či společníci osob uvedených v odstavci 1. Tyto operativní osobní údaje lze zpracovávat pouze tehdy, je-li to nutné pro splnění úkolů Eurojustu v rámci jeho působnosti a za účelem výkonu jeho operativních pravomocí.
3.
Ve výjimečných případech, je-li to nezbytné pro účely uvedené v odstavci 1, může Eurojust rovněž po omezenou dobu, která nesmí být delší než doba potřebná pro uzavření případu, v souvislosti s nímž se údaje zpracovávají, zpracovávat i jiné operativní osobní údaje než ty, které jsou uvedeny v příloze II, které se týkají okolností trestného činu, jsou-li bezprostředně významné pro probíhající vyšetřování, která Eurojust koordinuje nebo pomáhá koordinovat, a jsou součástí těchto vyšetřování. Pověřenec pro ochranu osobních údajů uvedený v článku 36 musí být neprodleně informován o zpracování takových operativních osobních údajů a o konkrétních okolnostech, které odůvodňují nezbytnost zpracovávat tyto operativní osobní údaje. Týkají-li se tyto jiné údaje svědků či obětí ve smyslu odstavce 2 tohoto článku, přijmou rozhodnutí o jejich zpracování společně dotčení národní členové.
▼M2
4.
Eurojust může zpracovávat zvláštní kategorie operativních osobních údajů v souladu s článkem 76 nařízení (EU) 2018/1725. Týkají-li se tyto jiné údaje svědků či obětí ve smyslu odstavce 2 tohoto článku, přijímají rozhodnutí o jejich zpracování dotčení národní členové.
▼M2
5.
Pokud jsou operativní osobní údaje předávány v souladu s článkem 21a, může Eurojust zpracovávat operativní osobní údaje uvedené v příloze III týkající se těchto osob:
a)
osob, u nichž podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly nebo se chystají spáchat trestný čin, který spadá do působnosti Eurojustu;
b)
osob, které byly za takový trestný čin odsouzeny.
Pokud příslušný vnitrostátní orgán nerozhodne v jednotlivých případech jinak, může Eurojust pokračovat ve zpracování operativních osobních údajů uvedených v prvním pododstavci písm. a) i po skončení řízení podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu, a to i v případě zproštění viny nebo pravomocného zastavení trestního stíhání. Pokud řízení nevedlo k odsouzení, probíhá zpracování osobních údajů pouze za účelem zjištění vazeb mezi probíhajícími, budoucími nebo ukončenými vyšetřováními a stíháními, jak je uvedeno v čl. 23 odst. 2 písm. c).
▼B
Článek 28
Zpracování z pověření Eurojustu nebo zpracovatele
Zpracovatel a jakákoli osoba, která jedná z pověření Eurojustu nebo zpracovatele a má přístup k operativním osobním údajům, může tyto osobní údaje zpracovávat pouze na pokyn Eurojustu, ledaže jí jejich zpracování ukládá právo Unie nebo členského státu.
Článek 29
Lhůty pro uchovávání operativních osobních údajů
1.
Eurojust uchovává operativní osobní údaje, které zpracovává, pouze po dobu nezbytně nutnou pro plnění svých úkolů. Zejména, aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, nesmějí být operativní osobní údaje uvedené v článku 27 uchovávány po tom z následujících dní, který nastane jako první:
a)
den, od kterého není v důsledku uplynutí promlčecí lhůty možné stíhání ve všech členských státech dotčených vyšetřováním a stíháním;
b)
den, kdy byl Eurojust informován o tom, že dotyčná osoba byla rozsudkem pravomocně zproštěna viny; v takovém případě informuje dotčený členský stát Eurojust neprodleně;
c)
tři roky ode dne nabytí právní moci rozsudku v posledním členském státě dotčeném vyšetřováním nebo stíháním;
d)
den, kdy Eurojust a dotyčné členské státy společně uznaly nebo rozhodly, že již není nutné, aby Eurojust koordinoval vyšetřování a stíhání, pokud neexistuje povinnost poskytnout Eurojustu tuto informaci v souladu s čl. 21 odst. 5 nebo 6;
e)
tři roky ode dne, kdy byly operativní osobní údaje předány v souladu s čl. 21 odst. 5 nebo 6.
▼M2
1a.
Eurojust neuchovává operativní osobní údaje předané v souladu s článkem 21a po tom z následujících dní, který nastane nejdříve:
a)
den, od kterého není v důsledku uplynutí promlčecí lhůty možné stíhání ve všech členských státech dotčených vyšetřováním nebo stíháním;
b)
pět let ode dne nabytí právní moci rozsudku v posledním členském státě dotčeném vyšetřováním nebo stíháním, nebo dva roky v případě zproštění obžaloby nebo pravomocného zastavení trestního stíhání;
c)
den, kdy byl Eurojust informován o rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu podle čl. 27 odst. 5.
▼M2
2.
Dodržování lhůt pro uchovávání údajů uvedených v odstavcích 1 a 1a Eurojust průběžně přezkoumává vhodným automatizovaným postupem, zejména od okamžiku, kdy je ukončena podpora ze strany Eurojustu.
Vyhodnocení potřebnosti uchovávat údaje se rovněž provádí každé tři roky od jejich vložení.
Uchovávají-li se operativní osobní údaje uvedené v čl. 27 odst. 4 po dobu delší pěti let, musí o tom být informován evropský inspektor ochrany údajů.
3.
Než uplyne některá ze lhůt pro uchovávání údajů uvedených v odstavcích 1 a 1a, přezkoumá Eurojust, zda je další uchování operativních osobních údajů potřebné pro plnění jeho úkolů.
Může rozhodnout o výjimečném uchování těchto údajů až do následujícího přezkumu. Důvody k dalšímu uchování musí být oprávněné a musí být zaznamenány. Není-li v době přezkumu přijato žádné rozhodnutí o dalším uchování operativních osobních údajů, tyto údaje se automaticky vymažou.
▼B
4.
Pokud se operativní osobní údaje v souladu s odstavcem 3 uchovávají po dobu delší, než jsou lhůty pro uchovávání uvedené v odstavci 1, provede evropský inspektor ochrany údajů každé tři roky další přezkum nezbytnosti uchovávat tyto údaje.
5.
Jakmile uplyne lhůta pro uchovávání posledního automatizovaného údaje v souboru, zničí se všechny dokumenty ze souboru s výjimkou originálů dokumentů, které Eurojust obdržel od vnitrostátních orgánů a které musí být vráceny osobě, která je poskytla.
6.
U vyšetřování nebo stíhání, které Eurojust koordinoval, se dotčení národní členové navzájem informují, kdykoliv obdrží informace, že bylo vyšetřování nebo stíhání zastaveno nebo že veškerá soudní rozhodnutí týkající se daného případu nabyla právní moci.
7.
Odstavec 5 se nepoužije, pokud:
a)
by to poškodilo zájmy subjektu údajů, který vyžaduje ochranu; v takových případech se operativní osobní údaje použijí jen s výslovným a písemným souhlasem subjektu údajů;
b)
subjekt údajů zpochybňuje přesnost operativních osobních údajů; v takovém případě se odstavec 5 nepoužije po dobu potřebnou k tomu, aby členské státy nebo případně Eurojust ověřily přesnost těchto údajů;
c)
operativní osobní údaje musí být uchovány pro účely dokazování nebo pro stanovení, výkon nebo obranu právních nároků;
d)
subjekt údajů odmítá výmaz operativních osobních údajů a žádá místo toho o omezení jejich použití, nebo
e)
operativní osobní údaje jsou nadále zapotřebí pro účely archivace ve veřejném zájmu nebo ke statistickým účelům.
Článek 30
Bezpečnost operativních osobních údajů
Eurojust a členské státy zavedou mechanismy k zajištění toho, aby se bezpečnostní opatření uvedená v článku 91 nařízení (EU) 2018/1725 uplatňovala ve všech informačních systémech.
Článek 31
Právo subjektu údajů na přístup k osobním údajům
1.
Subjekt údajů, který si přeje uplatnit své právo na přístup k operativním osobním údajům podle článku 80 nařízení (EU) 2018/1725, které se týkají tohoto subjektu údajů a které zpracovává Eurojust, může podat žádost u Eurojustu nebo u vnitrostátního dozorového úřadu v členském státě podle vlastního výběru. Uvedený úřad postoupí žádost Eurojustu a v každém případě nejpozději jeden měsíc ode dne, kdy ji obdržel.
2.
Eurojust odpoví na žádost bez zbytečného odkladu a v každém případě nejpozději tři měsíce ode dne, kdy ji obdržel.
3.
Po obdržení žádosti a před přijetím rozhodnutí konzultuje Eurojust s příslušnými orgány dotčených členských států. Rozhodnutí o přístupu k údajům smí být Eurojustem přijato pouze za úzké spolupráce s členskými státy, jichž se sdělení těchto údajů přímo týká. Pokud členský stát vznese námitku proti rozhodnutí navrhovanému Eurojustem, sdělí mu důvody této námitky. Eurojust takové námitce vyhoví. Dotčení národní členové následně vyrozumí příslušné orgány o obsahu rozhodnutí Eurojustu.
4.
Žádost vyřizují a jménem Eurojustu o ní rozhodují dotčení národní členové. Nedojdou-li ke shodě, postoupí žádost kolegiu, které o ní rozhodne dvoutřetinovou většinou.
Článek 32
Omezení práva na přístup
V případech uvedených v článku 81 nařízení (EU) 2018/1725 Eurojust informuje subjekt údajů po konzultaci s příslušnými orgány dotčených členských států v souladu s čl. 31 odst. 3 tohoto nařízení.
Článek 33
Právo na omezení zpracování údajů
Aniž jsou dotčeny výjimky stanovené v čl. 29 odst. 7 tohoto nařízení, smějí být operativní osobní údaje, jejichž zpracování bylo omezeno podle čl. 82 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1725, zpracovávány pouze z důvodu ochrany práv subjektu údajů či jiné fyzické nebo právnické osoby, která je účastníkem řízení, jehož účastníkem je i Eurojust, nebo pro účely stanovené v čl. 82 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1725.
Článek 34
Oprávněný přístup k operativním osobním údajům v rámci Eurojustu
Přístup k osobním údajům zpracovávaným Eurojustem za účelem plnění jeho úkolů a v mezích stanovených v článcích 23, 24 a 25 mají výhradně národní členové, jejich zástupci, jejich asistenti a oprávnění vyslaní národní odborníci, osoby uvedené v čl. 20 odst. 3 připojené k systému řízení případů a oprávnění zaměstnanci Eurojustu.
Článek 35
Záznamy týkající se kategorií činností zpracování
1.
Eurojust vede záznamy o všech kategoriích činností zpracování ve své působnosti. Tyto záznamy obsahují všechny tyto informace:
a)
kontaktní údaje Eurojustu a jméno a kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů;
c)
popis kategorií subjektů údajů a kategorií operativních osobních údajů;
d)
kategorie příjemců, kterým byly nebo budou operativní osobní údaje zpřístupněny, včetně příjemců ve třetích zemích nebo mezinárodních organizacích;
e)
informace o případném předání operativních osobních údajů třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, včetně identifikace této třetí země či mezinárodní organizace;
f)
je-li to možné, předpokládané lhůty pro výmaz jednotlivých kategorií údajů;
g)
je-li to možné, obecný popis technických a organizačních bezpečnostních opatření uvedených v článku 91 nařízení (EU) 2018/1725.
2.
Záznamy podle odstavce 1 se vyhotovují písemně, případně v elektronické formě.
3.
Eurojust na požádání poskytne záznamy evropskému inspektorovi ochrany údajů.
Článek 36
Jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů
1.
Výkonná rada jmenuje pověřence pro ochranu osobních údajů. Pověřencem pro ochranu osobních údajů je zaměstnanec jmenovaný zvlášť pro tento účel. Při výkonu svých povinností jedná nezávisle a nesmí přijímat žádné pokyny.
2.
Pověřenec pro ochranu osobních údajů musí být vybrán na základě svých profesních kvalit, zejména na základě odborných znalostí práva a praxe v oblasti ochrany údajů a své schopnosti plnit úkoly podle tohoto nařízení, zejména úkoly uvedené v článku 38.
3.
Výběr pověřence pro ochranu osobních údajů nesmí vést ke střetu zájmů mezi jeho povinnostmi pověřence pro ochranu osobních údajů a jeho případnými dalšími úředními povinnostmi, zejména těmi, které vyplývají z uplatňování tohoto nařízení.
4.
Pověřenec pro ochranu osobních údajů je jmenován na dobu čtyř let a může být jmenován opakovaně, jeho celkové funkční období však nesmí přesáhnout osm let. Přestane-li pověřenec pro ochranu osobních údajů splňovat podmínky požadované pro výkon funkce, může jej výkonná rada odvolat, a to pouze se souhlasem evropského inspektora ochrany údajů.
5.
Eurojust zveřejní kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů a sdělí je evropskému inspektorovi ochrany údajů.
Článek 37
Postavení pověřence pro ochranu osobních údajů
1.
Eurojust zajistí, aby byl pověřenec pro ochranu osobních údajů náležitě a včas zapojen do veškerých záležitostí souvisejících s ochranou osobních údajů.
2.
Eurojust podporuje pověřence pro ochranu osobních údajů při plnění úkolů uvedených v článku 38 tím, že mu poskytuje zdroje a pracovníky nezbytné k plnění těchto úkolů a přístup k osobním údajům a operacím zpracování a k udržování jeho odborných znalostí.
3.
Eurojust zajistí, aby pověřenec pro ochranu osobních údajů nedostával žádné pokyny týkající se plnění svých úkolů. Výkonná rada nesmí pověřence pro ochranu osobních údajů propustit ani sankcionovat v souvislosti s plněním jeho úkolů. Pověřenec pro ochranu osobních údajů je přímo podřízen kolegiu, pokud jde o operativní osobní údaje, a výkonné radě, pokud jde o administrativní osobní údaje.
4.
Subjekty údajů se mohou obracet na pověřence pro ochranu osobních údajů ve všech záležitostech souvisejících se zpracováním jejich osobních údajů a výkonem jejich práv podle tohoto nařízení a podle nařízení (EU) 2018/1725.
5.
Výkonná rada přijme prováděcí pravidla pro činnost pověřence pro ochranu osobních údajů. Tato prováděcí pravidla se týkají zejména výběrového řízení na místo pověřence pro ochranu osobních údajů, odvolání, úkolů, povinností a pravomocí pověřence pro ochranu osobních údajů, jakož i záruk jeho nezávislosti.
6.
Pověřenec pro ochranu osobních údajů a jeho pracovníci jsou vázáni povinností zachovávat důvěrnost podle článku 72.
7.
Správce a zpracovatel, příslušný výbor zaměstnanců nebo jakákoli fyzická osoba mohou pověřence pro ochranu osobních údajů konzultovat přímo v jakékoli záležitosti týkající se výkladu nebo používání tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725, aniž by využívali úřední cesty. Nikomu nesmí být na újmu, že upozornil pověřence pro ochranu osobních údajů na skutečnost, při níž podle něj došlo k porušení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725.
8.
Eurojust pověřence pro ochranu osobních údajů po jeho jmenování registruje u evropského inspektora ochrany údajů.
Článek 38
Úkoly pověřence pro ochranu osobních údajů
1.
Pověřenec pro ochranu osobních údajů vykonává zejména tyto úkoly týkající se zpracovávání osobních údajů:
a)
nezávisle zajišťuje, aby Eurojust dodržoval ustanovení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725 týkající se ochrany údajů a příslušná ustanovení jednacího řádu Eurojustu týkající se ochrany údajů; přitom dohlíží na dodržování tohoto nařízení, nařízení (EU) 2018/1725 a dalších předpisů Unie nebo členských států v oblasti ochrany osobních údajů a na soulad s koncepcemi Eurojustu v oblasti ochrany osobních údajů, včetně rozdělení úkolů, zvyšování povědomí a odborné přípravy zaměstnanců zapojených do operací zpracování a souvisejících auditů;
b)
poskytuje informace a poradenství Eurojustu a zaměstnancům, kteří provádějí zpracování osobních údajů, o jejich povinnostech podle tohoto nařízení, nařízení (EU) 2018/1725 a dalších předpisů Unie nebo členských států v oblasti ochrany údajů;
c)
na požádání poskytuje poradenství, pokud jde o posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, a kontroluje jeho uplatňování podle článku 89 nařízení (EU) 2018/1725;
d)
zajišťuje, aby záznam o předání a přijetí osobních údajů byl uchováván v souladu s jednacím řádem Eurojustu;
e)
spolupracuje se zaměstnanci Eurojustu odpovědnými za postupy, odbornou přípravu a poradenství týkající se zpracování údajů;
f)
spolupracuje s evropským inspektorem ochrany údajů;
g)
zajišťuje informovanost subjektů údajů o jejich právech podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725;
h)
působí jako kontaktní místo pro evropského inspektora ochrany údajů v záležitostech týkajících se zpracování, včetně předchozí konzultace podle článku 90 nařízení (EU) 2018/1725, a případně vede konzultace v jakékoli jiné věci;
i)
na požádání poskytuje poradenství, pokud jde o nezbytnost ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů podle článků 92 a 93 nařízení (EU) 2018/1725;
j)
vypracovává výroční zprávu a předává ji výkonné radě, kolegiu a evropskému inspektorovi ochrany údajů.
2.
Pověřenec pro ochranu osobních údajů vykonává funkce stanovené nařízením (EU) 2018/1725 ve vztahu k administrativním osobním údajům.
3.
Pověřenec pro ochranu osobních údajů a pracovníci Eurojustu, kteří mu jsou nápomocni při plnění jeho povinností, mají přístup k osobním údajům zpracovávaným Eurojustem a do jeho prostor v rozsahu, který je nezbytný pro plnění jejich úkolů.
4.
Dojde-li pověřenec pro ochranu osobních údajů k závěru, že nebyla dodržena ustanovení nařízení (EU) 2018/1725 týkající se zpracování administrativních osobních údajů nebo ustanovení tohoto nařízení nebo článku 3 a kapitoly IX nařízení (EU) 2018/1725 týkající se zpracování operativních osobních údajů, informuje o tom výkonnou radu a požádá ji, aby ve stanovené lhůtě zjednala nápravu. Nezjedná-li výkonná rada nápravu ve stanovené lhůtě, pověřenec pro ochranu osobních údajů postoupí záležitost evropskému inspektorovi ochrany údajů.
Článek 39
Oznámení případů porušení ochrany osobních údajů dotčeným orgánům
1.
V případě porušení zabezpečení osobních údajů oznámí Eurojust toto porušení bez zbytečného odkladu příslušným orgánům dotčených členských států.
2.
V oznámení podle odstavce 1 musí být přinejmenším:
a)
popsána povaha daného případu porušení zabezpečení osobních údajů včetně, pokud je to možné a vhodné, kategorií a množství dotčených subjektů údajů a kategorií a množství dotčených záznamů údajů;
b)
popsány možné důsledky porušení zabezpečení osobních údajů;
c)
popsána opatření, která Eurojust navrhl nebo přijal s cílem vyřešit dané porušení zabezpečení osobních údajů a
d)
případně doporučena opatření ke zmírnění nežádoucích účinků, které by dané porušení zabezpečení osobních údajů mohlo mít.
Článek 40
Dozor vykonávaný evropským inspektorem ochrany údajů
1.
Evropský inspektor ochrany údajů je pověřen monitorováním a zajišťováním toho, aby byla uplatňována ustanovení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725 týkající se ochrany základních práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováváním operativních osobních údajů Eurojustem, a poskytováním poradenství Eurojustu a subjektům údajů ke všem otázkám, které se týkají zpracování operativních osobních údajů. Za tímto účelem plní evropský inspektor ochrany údajů úkoly stanovené v odstavci 2 tohoto článku, vykonává pravomoci svěřené podle odstavce 3 tohoto článku a spolupracuje s vnitrostátními dozorovými úřady v souladu s článkem 42.
2.
Evropský inspektor ochrany údajů má podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725 tyto úkoly:
a)
vyslechnout a posoudit stížnosti a v přiměřené době sdělit subjektu údajů výsledky;
b)
provádět vyšetřování buď z vlastního podnětu, nebo na základě stížnosti a v přiměřené době sdělit subjektu údajů výsledky;
c)
kontrolovat a zajišťovat uplatňování ustanovení tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725 týkajících se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováváním operativních osobních údajů Eurojustem;
d)
buď z vlastního podnětu, nebo v rámci konzultace poskytovat poradenství Eurojustu ke všem otázkám, které se týkají zpracování operativních osobních údajů, zejména předtím, než Eurojust vypracuje vnitřní pravidla týkající se ochrany základních práv a svobod v souvislosti se zpracováním operativních osobních údajů.
3.
Evropský inspektor ochrany údajů může podle tohoto nařízení a nařízení (EU) 2018/1725 při zohlednění dopadů na vyšetřování a stíhání v členských státech:
a)
poskytovat poradenství subjektům údajů při výkonu jejich práv;
b)
postoupit věc Eurojustu v případě údajného porušení ustanovení upravujících zpracování operativních osobních údajů a případně podat návrhy na nápravu daného porušení a na zlepšení ochrany subjektů údajů;
c)
konzultovat s Eurojustem v případech, kdy byly žádosti o výkon určitých práv týkajících se operativních osobních údajů zamítnuty v rozporu s článkem 31, 32 nebo 33 tohoto nařízení nebo články 77 až 82 nebo článkem 84 nařízení (EU) 2018/1725;
d)
zasílat Eurojustu upozornění;
e)
nařídit Eurojustu, aby opravil, omezil či vymazal operativní osobní údaje, které byly zpracovány Eurojustem v rozporu s ustanoveními o zpracovávání operativních osobních údajů, a oznámil tyto kroky třetím osobám, jimž byly tyto údaje sděleny, pokud to Eurojustu nebrání v plnění jeho úkolů stanovených v článku 2;
f)
předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) za podmínek, které stanoví Smlouva o fungování EU;
g)
zasahovat do právních sporů předložených Soudnímu dvoru.
4.
Evropský inspektor ochrany údajů má přístup k operativním osobním údajům zpracovávaným Eurojustem a do jeho prostor v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů.
5.
Evropský inspektor ochrany údajů vypracuje každý rok zprávu o své činnosti dozoru nad Eurojustem. Tato zpráva je součástí výroční zprávy evropského inspektora ochrany údajů uvedené v článku 60 nařízení (EU) 2018/1725. Vnitrostátní dozorové úřady jsou vyzvány, aby k této zprávě vznesly připomínky dříve, než se stane součástí výroční zprávy evropského inspektora ochrany údajů uvedené v článku 60 nařízení (EU) 2018/1725. Evropský inspektor ochrany údajů v co největší míře zohlední připomínky vnitrostátních dozorových úřadů a v každém případě je uvede ve výroční zprávě.
6.
Eurojust spolupracuje s evropským inspektorem ochrany údajů při plnění jeho úkolů, pokud je o to požádán.
Článek 41
Služební tajemství evropského inspektora ochrany údajů
1.
Evropský inspektor ochrany údajů a jeho pracovníci jsou během svého funkčního období a po jeho skončení vázáni služebním tajemstvím, pokud jde o veškeré důvěrné informace, o nichž se dozvědí během plnění svých úředních povinností.
2.
Evropský inspektor ochrany údajů při výkonu svých pravomocí v oblasti dozoru bere v co nejvyšší míře ohled na důvěrnost vyšetřování a trestního řízení v souladu s právem Unie nebo členských států.
Článek 42
Spolupráce mezi evropským inspektorem ochrany údajů a vnitrostátními dozorovými úřady
1.
Evropský inspektor ochrany údajů jedná v úzké spolupráci s vnitrostátními dozorovými úřady v konkrétních otázkách vyžadujících účast na vnitrostátní úrovni, zejména pokud evropský inspektor ochrany údajů nebo vnitrostátní dozorový úřad zjistí velké nesrovnalosti mezi postupy členských států nebo potenciálně nezákonné předávání prostřednictvím komunikačních kanálů Eurojustu nebo v souvislosti s otázkami týkajícími se provádění a výkladu tohoto nařízení nastolenými jedním nebo více vnitrostátními dozorovými úřady.
2.
V případech uvedených v odstavci 1 se zajistí koordinovaný dozor v souladu s článkem 62 nařízení (EU) 2018/1725.
3.
Evropský inspektor ochrany údajů v plném rozsahu informuje vnitrostátní dozorové úřady o všech otázkách, které na ně mají přímý dopad nebo jsou pro ně jinak relevantní. Na žádost jednoho nebo více vnitrostátních dozorových úřadů je informuje o konkrétních záležitostech.
4.
V případech týkajících se údajů pocházejících z jednoho nebo několika členských států, včetně případů uvedených v čl. 43 odst. 3, evropský inspektor ochrany údajů konzultuje s dotčenými vnitrostátními dozorovými úřady. Evropský inspektor ochrany údajů nerozhodne o dalším opatření, které má být přijato, dříve, než tyto vnitrostátní dozorové úřady informují evropského inspektora ochrany údajů o svém postoji ve lhůtě, kterou evropský inspektor ochrany údajů stanoví. Tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc ani delší než tři měsíce. Evropský inspektor ochrany údajů postoj dotčených vnitrostátních dozorových úřadů v co největší míře zohlední. V případech, kdy se evropský inspektor ochrany údajů nehodlá jejich postojem řídit, jim tuto skutečnost oznámí spolu s odůvodněním a předloží věc Evropské radě pro ochranu údajů.
V případech, které evropský inspektor ochrany údajů považuje za krajně naléhavé, může rozhodnout o přijetí okamžitých opatření. V takových případech neprodleně informuje dotčené vnitrostátní dozorové úřady a zdůvodní naléhavou povahu situace a opatření, která přijal.
5.
Vnitrostátní dozorové úřady informují evropského inspektora ochrany údajů o veškerých opatřeních, jež přijímají v souvislosti s předáváním, vyhledáváním nebo jakýmkoliv jiným sdělováním operativních osobních údajů podle tohoto nařízení členskými státy.
Článek 43
Právo podat stížnost k evropskému inspektorovi ochrany údajů ohledně operativních osobních údajů
1.
Každý subjekt údajů má právo podat stížnost evropskému inspektorovi ochrany údajů, pokud se domnívá, že zpracováním operativních osobních údajů, které se ho týkají, Eurojust porušuje toto nařízení nebo nařízení (EU) 2018/1725.
2.
Týká-li se stížnost rozhodnutí podle článků 31, 32 nebo 33 tohoto nařízení nebo článků 80, 81 nebo 82 nařízení (EU) 2018/1725, evropský inspektor ochrany údajů konzultuje s vnitrostátními dozorovými úřady nebo příslušným justičním orgánem v členském státě, jenž byl zdrojem údajů, nebo v přímo dotčeném členském státě. Při přijímání svého rozhodnutí, které může zahrnovat i odmítnutí sdělit jakékoli informace, zohlední evropský inspektor ochrany údajů stanovisko vnitrostátního dozorového úřadu nebo příslušného justičního orgánu.
3.
Pokud se stížnost týká zpracování údajů, které Eurojustu poskytl členský stát, zajistí v rámci svých pravomocí evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní dozorový úřad členského státu, který údaje poskytl, aby byly řádně provedeny nezbytné kontroly zákonnosti zpracování údajů.
4.
Pokud se stížnost týká zpracování údajů, které Eurojustu poskytly instituce nebo jiné subjekty Unie, třetí země či mezinárodní organizace, nebo zpracování údajů, které Eurojust získal z veřejně přístupných zdrojů, zajistí evropský inspektor ochrany údajů, aby Eurojust řádně provedl nezbytné kontroly zákonnosti zpracování údajů.
5.
Evropský inspektor ochrany údajů informuje subjekt údajů o stavu řešení stížnosti a o jeho výsledku, jakož i o možnosti podat žalobu podle článku 44.
Článek 44
Právo na soudní přezkum vůči evropskému inspektorovi ochrany údajů
Proti rozhodnutím evropského inspektora ochrany údajů týkajícím se operativních osobních údajů lze podat žalobu k Soudnímu dvoru.
Článek 45
Odpovědnost za ochranu údajů
1.
Eurojust zpracovává operativní osobní údaje způsobem, který umožňuje stanovit, který orgán údaje poskytl nebo odkud byly údaje získány.
2.
Za přesnost operativních osobních údajů odpovídá:
a)
Eurojust v případě operativních osobních údajů, které poskytl členský stát nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, pokud byly poskytnuté údaje v průběhu jejich zpracovávání Eurojustem pozměněny;
b)
členský stát nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, který údaje poskytl Eurojustu, pokud poskytnuté údaje v průběhu jejich zpracovávání Eurojustem pozměněny nebyly;
c)
Eurojust v případě operativních osobních údajů poskytnutých třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, jakož i operativních osobních údajů, které získal z veřejně dostupných zdrojů.
3.
Za dodržování nařízení (EU) 2018/1725 ve vztahu k administrativním osobním údajům a za dodržování tohoto nařízení a článku 3 a kapitoly IX nařízení (EU) 2018/1725 ve vztahu k operativním osobním údajům odpovídá Eurojust.
Za zákonnost předávání operativních osobních údajů odpovídají:
a)
pokud členský stát poskytl dotčené operativní osobní údaje Eurojustu, tento členský stát;
b)
Eurojust, pokud poskytl dotčené operativní osobní údaje členským státům, orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, třetím zemím či mezinárodním organizacím.
4.
Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, odpovídá Eurojust za všechny údaje, které zpracovává.
Článek 46
Odpovědnost za neoprávněné nebo nesprávné zpracování údajů
1.
V souladu s článkem 340 Smlouvy o fungování o EU odpovídá Eurojust za újmu způsobenou jakékoliv osobě v důsledku jím provedeného neoprávněného nebo nesprávného zpracování údajů.
2.
Stížnostmi proti Eurojustu ohledně odpovědnosti za újmu podle odstavce 1 tohoto článku se zabývá Soudní dvůr v souladu s článkem 268 Smlouvy o fungování EU.
3.
Každý členský stát odpovídá v souladu se svým vnitrostátním právem za újmu způsobenou jakékoliv fyzické osobě v důsledku jím provedeného neoprávněného nebo nesprávného zpracování údajů, které byly předány Eurojustu.
KAPITOLA V
VZTAHY S PARTNERY
ODDÍL I
Společná ustanovení
Článek 47
Společná ustanovení
1.
Je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů, může Eurojust navázat a udržovat spolupráci s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie v souladu s jejich cíli a s příslušnými orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi v souladu se strategií spolupráce uvedenou v článku 52.
2.
Pokud je to relevantní pro plnění jeho úkolů a s výhradou jakýchkoli omezení podle čl. 21 odst. 8 a článku 76, může si Eurojust se subjekty uvedenými v odstavci 1 tohoto článku přímo vyměňovat všechny informace, s výjimkou osobních údajů.
3.
Pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2 může Eurojust se subjekty uvedenými v odstavci 1 uzavírat pracovní ujednání. Tato pracovní ujednání nepředstavují základ umožňující výměnu osobních údajů a nejsou pro Unii a její členské státy závazná.
4.
Eurojust může získávat a zpracovávat osobní údaje získané od subjektů uvedených v odstavci 1, je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů a je-li to v souladu s použitelnými pravidly pro ochranu údajů.
5.
Eurojust předává osobní údaje orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, třetím zemím a mezinárodním organizacím, pouze je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů a je-li to v souladu s články 55 a 56. Jestliže údaje, které mají být předány, poskytl členský stát, vyžádá si Eurojust souhlas příslušného orgánu tohoto členského státu, neudělil-li tento členský stát předchozí povolení k takovému dalšímu předávání obecnou formou nebo s výhradou zvláštních podmínek. Tento souhlas může být kdykoliv zrušen.
6.
Osobní údaje, které členské státy, orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, třetí země či mezinárodní organizace získaly od Eurojustu, nesmějí být dále předány třetím stranám, ledaže jsou splněny všechny tyto podmínky:
a)
Eurojust získal předchozí souhlas členského státu, který údaje poskytl;
b)
Eurojust dal po zvážení okolností daného případu svůj výslovný souhlas;
c)
další předání je pouze pro konkrétní účel, který není neslučitelný s účelem, pro nějž byly údaje předány.
ODDÍL II
Vztahy s partnery uvnitř Unie
Článek 48
Spolupráce s Evropskou soudní sítí a jinými sítěmi Unie zapojenými do justiční spolupráce v trestních věcech
1.
Eurojust a Evropská soudní síť v trestních věcech navzájem udržují mimořádně úzké vztahy, založené na konzultacích a doplňkovosti, a to především mezi národním členem, kontaktními místy Evropské soudní sítě v témže členském státě jako národní člen a národními zpravodaji pro Eurojust a Evropskou soudní síť. V zájmu účinné spolupráce se přijmou tato opatření:
a)
národní členové v jednotlivých případech informují kontaktní místa Evropské soudní sítě o všech případech, které může tato síť podle jejich mínění řešit lépe;
b)
sekretariát Evropské soudní sítě tvoří zaměstnanci Eurojustu. Pracuje jako oddělená jednotka a může využívat administrativní zdroje Eurojustu, které jsou nezbytné pro plnění úkolů Evropské soudní sítě, včetně zahrnutí nákladů na plenární schůze Evropské soudní sítě;
c)
k účasti na schůzích Eurojustu mohou být v jednotlivých případech přizvána kontaktní místa Evropské soudní sítě;
d)
Eurojust a Evropská soudní síť mohou při určování podle čl. 20 odst. 7 písm. b), zda by žádost měla být vyřizována za pomoci Eurojustu nebo Evropské soudní sítě, využívat národní koordinační systém Eurojustu.
2.
Sekretariát sítě pro společné vyšetřovací týmy a sekretariát sítě zřízené rozhodnutím 2002/494/SVV tvoří zaměstnanci Eurojustu. Tyto sekretariáty pracují jako oddělené jednotky. Mohou využívat administrativní zdroje Eurojustu, které jsou nezbytné pro plnění jejich úkolů. Koordinaci sekretariátů zajišťuje Eurojust. Tento odstavec se vztahuje na sekretariát jakékoliv relevantní sítě zapojené do justiční spolupráce v trestních věcech, pro niž má Eurojust zajišťovat podporu v podobě sekretariátu. Eurojust může relevantní evropské sítě a instituce zapojené do justiční spolupráce v trestních věcech podporovat, a to případně i prostřednictvím sekretariátu zřízeného při Eurojustu.
3.
Síť zřízená rozhodnutím 2008/852/SVV může požádat, aby jí Eurojust poskytl sekretariát. Bude-li taková žádost podána, použije se odstavec 2.
Článek 49
Vztahy s Europolem
1.
Eurojust přijme všechna vhodná opatření k tomu, aby umožnil Europolu v rámci jeho pravomocí nepřímý přístup k informacím poskytnutým Eurojustem, a to na základě systému výskyt shody/bez výskytu shody, aniž jsou dotčena jakákoli omezení určená členským státem, institucí nebo jiným subjektem Unie, třetí zemí nebo mezinárodní organizací, které tyto informace poskytly. V případě výskytu shody zahájí Eurojust postup, kterým mohou být informace, jež vedly k výskytu shody, sdíleny v souladu s rozhodnutím členského státu, instituce nebo jiného subjektu Unie, třetí země či mezinárodní organizace, které informace Eurojustu poskytly.
2.
Vyhledávání informací v souladu s odstavcem 1 lze provádět pouze za účelem zjištění, zda se informace v držení Europolu shodují s informacemi, které zpracovává Eurojust.
3.
Eurojust umožní vyhledávání v souladu s odstavcem 1 až poté, co jej Europol informuje, kteří zaměstnanci Europolu jsou určeni za oprávněné provádět taková vyhledávání.
4.
Pokud během doby, kdy Eurojust zpracovává informace v souvislosti s určitým vyšetřováním, Eurojust nebo členský stát zjistí, že je nezbytná koordinace, spolupráce nebo podpora v rámci pravomocí Europolu, Eurojust o této skutečnosti informuje Europol a zahájí postup pro sdílení informací v souladu s rozhodnutím členského státu, který informace poskytl. V takovém případě Eurojust konzultuje Europol.
5.
Eurojust naváže a udržuje úzkou spolupráci s Europolem, pokud je to nezbytné k plnění úkolů obou agentur a k dosažení jejich cílů, a to s ohledem na potřebu vyhnout se zdvojení činností.
Za tímto účelem se výkonný ředitel Europolu a předseda Eurojustu pravidelně setkávají, aby projednali otázky společného zájmu.
6.
Europol respektuje jakékoliv omezení přístupu či použití dané všeobecnými nebo zvláštními podmínkami, které uvedly členský stát, instituce nebo jiný subjekt Unie, třetí země nebo mezinárodní organizace, pokud jde o informace, které poskytly.
Článek 50
Vztahy s Úřadem evropského veřejného žalobce
1.
Eurojust naváže a udržuje úzký vztah s Úřadem evropského veřejného žalobce založený na vzájemné spolupráci v rámci jejich pravomocí a na rozvoji provozních, správních a řídicích vazeb mezi nimi, jak je uvedeno v tomto článku. Za tímto účelem se předseda Eurojustu a evropský nejvyšší žalobce pravidelně setkávají a projednávají otázky společného zájmu. Scházejí se na žádost předsedy Eurojustu nebo na žádost evropského nejvyššího žalobce.
2.
Eurojust se zabývá žádostmi o podporu podanými Úřadem evropského veřejného žalobce bez zbytečného odkladu a tam, kde je to vhodné, je vyřizuje stejným způsobem, jako by byly podány vnitrostátním orgánem příslušným pro justiční spolupráci.
3.
Kdykoliv je to nezbytné pro podporu spolupráce podle odstavce 1 tohoto článku, Eurojust využívá národní koordinační systémy Eurojustu zřízené podle článku 20, jakož i vztahy, které navázal se třetími zeměmi, včetně styčných soudců nebo státních zástupců.
4.
V provozních záležitostech souvisejících s pravomocemi Úřadu evropského veřejného žalobce Eurojust tento úřad informuje a případně jej zapojí do své činnosti týkající se přeshraničních případů, mimo jiné těmito způsoby:
a)
sdílením informací o svých případech, včetně osobních údajů, v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto nařízení;
b)
vyzváním Úřadu evropského veřejného žalobce, aby poskytl podporu.
5.
Eurojust má na základě systému výskytu shody/bez výskytu shody nepřímý přístup k informacím v systému řízení případů Úřadu evropského veřejného žalobce. Kdykoliv je nalezena shoda mezi údaji zadanými do systému řízení případů Úřadem evropského veřejného žalobce a údaji v držení Eurojustu, je tato skutečnost sdělena jak Eurojustu, tak Úřadu evropského veřejného žalobce a rovněž členskému státu, který tyto údaje Eurojustu poskytl. Eurojust přijme vhodná opatření, aby Úřadu evropského veřejného žalobce umožnil nepřímý přístup k informacím v jeho systému řízení případů na základě systému výskyt shody/bez výskytu shody.
6.
Úřad evropského veřejného žalobce může využívat administrativní podporu a zdroje Eurojustu. Za tímto účelem může Eurojust poskytovat Úřadu evropského veřejného žalobce služby společného zájmu. Podrobnosti stanoví ujednání.
Článek 51
Vztahy s ostatními institucemi a jinými subjekty Unie
1.
Eurojust naváže a udržuje vztahy spolupráce s Evropskou sítí pro justiční vzdělávání.
2.
Úřad OLAF přispívá ke koordinační práci Eurojustu, která se týká ochrany finančních zájmů Unie v rámci jeho pravomocí podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013.
3.
Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž přispívá k činnosti Eurojustu mimo jiné tím, že předává relevantní informace zpracované v rámci svých pravomocí a úkolů podle čl. 8 odst. 1 písm. m) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 (
7
). Zpracovávání veškerých osobních údajů Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž v této souvislosti se řídí nařízením (EU) 2018/1725.
4.
Aniž je dotčen článek 8 tohoto nařízení, zajistí členské státy pro účely přijímání a předávání informací mezi Eurojustem a úřadem OLAF, aby byli národní členové Eurojustu považováni, výhradně pro účely nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, za příslušné orgány členských států. Výměnou informací mezi úřadem OLAF a národními členy není dotčena povinnost poskytovat na základě uvedených nařízení informace jiným příslušným orgánům.
ODDÍL III
Mezinárodní spolupráce
Článek 52
Vztahy s orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi
1.
Eurojust může navázat a udržovat spolupráci s orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi.
Za tímto účelem vypracuje Eurojust každé čtyři roky v konzultaci s Komisí strategii spolupráce, v níž uvede třetí země a mezinárodní organizace, s nimiž je třeba operativně spolupracovat.
2.
Eurojust může uzavírat se subjekty uvedenými v čl. 47 odst. 1 pracovní ujednání.
3.
Eurojust může po dohodě s dotčenými příslušnými orgány určit kontaktní místa ve třetích zemích s cílem usnadnit spolupráci v souladu se svými provozními potřebami.
Článek 53
Styční soudci nebo státní zástupci vyslaní do třetích zemí
1.
Pro usnadnění justiční spolupráce se třetími zeměmi v případech, kdy Eurojust poskytuje pomoc podle tohoto nařízení, může kolegium vyslat styčné soudce nebo státní zástupce do třetí země, byla-li uzavřena pracovního ujednání podle čl. 47 odst. 3 s příslušnými orgány dané třetí země.
2.
Mezi úkoly styčných soudců nebo státních zástupců patří veškerá činnost určená k podpoře a urychlení všech forem justiční spolupráce v trestních věcech, zejména vytvořením přímého propojení s příslušnými orgány dotyčné třetí země. Styčný soudce nebo státní zástupce si při plnění svých úkolů může vyměňovat operativní osobní údaje s příslušnými orgány dotyčné třetí země v souladu s článkem 56.
3.
Styčný soudce nebo státní zástupce podle odstavce 1 musí mít zkušenosti s prací pro Eurojust a přiměřené znalosti v oblasti justiční spolupráce a o způsobu fungování Eurojustu. Vyslání styčného soudce nebo státního zástupce jménem Eurojustu podléhá předchozímu souhlasu tohoto soudce nebo státního zástupce a jeho členského státu.
4.
Pokud je styčný soudce nebo státní zástupce vyslaný Eurojustem vybrán z národních členů nebo jejich zástupců či asistentů:
a)
dotčený členský stát jej nahradí ve funkci národního člena, zástupce nebo asistenta;
b)
přestává být oprávněn k výkonu pravomocí, které mu byly svěřeny v souladu s článkem 8.
5.
Aniž je dotčen článek 110 služebního řádu, vypracuje kolegium podmínky pro vysílání styčných soudců nebo státních zástupců, včetně výše odměny. Kolegium přijme v tomto ohledu nezbytná prováděcí opatření a konzultuje přitom Komisi.
6.
Činnost styčných soudců nebo státních zástupců vyslaných Eurojustem podléhá dozoru evropského inspektora ochrany údajů. Styční soudci nebo státní zástupci podávají zprávu kolegiu, které ve výroční zprávě vhodným způsobem informuje Evropský parlament a Radu o jejich činnosti. Styční soudci nebo státní zástupci informují národní členy a příslušné vnitrostátní orgány o všech případech týkajících se jejich členského státu.
7.
Příslušné orgány členských států a styční soudci nebo státní zástupci uvedení v odstavci 1 mohou být v přímém vzájemném kontaktu. V těchto případech styčný soudce nebo státní zástupce o tomto kontaktu informuje národního člena.
8.
Styční soudci nebo státní zástupci uvedení v odstavci 1 jsou připojeni k systému řízení případů.
Článek 54
Žádosti o justiční spolupráci podané třetím zemím a obdržené ze třetích zemí
1.
Eurojust může se souhlasem dotčených členských států koordinovat výkon žádostí o justiční spolupráci podaných třetí zemí, pokud tyto žádosti vyžadují výkon v nejméně dvou členských státech jako součást téhož vyšetřování. Tyto žádosti může Eurojustu předat také příslušný vnitrostátní orgán.
2.
V naléhavých případech a v souladu s článkem 19 může žádosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku podané třetí zemí, která s Eurojustem uzavřela dohodu o spolupráci nebo pracovní ujednání, přijímat a předávat mechanismus stálé koordinace.
3.
Aniž je dotčen čl. 3 odst. 5, Eurojust usnadňuje justiční spolupráci se třetí zemí v případech, kdy dotčený členský stát podává žádosti o justiční spolupráci, jež se vztahují k témuž vyšetřování a které vyžadují výkon v dané třetí zemi.
▼M2
Článek 54a
Styční státní zástupci ze třetí země
1.
Styčný státní zástupce ze třetí země může být do Eurojustu vyslán na základě dohody o spolupráci uzavřené před 12. prosincem 2019 mezi Eurojustem a touto třetí zemí nebo mezinárodní dohody uzavřené mezi Unií a třetí zemí podle článku 218 Smlouvy o fungování EU, která vyslání styčného státního zástupce umožňuje.
2.
Práva a povinnosti styčného státního zástupce jsou stanoveny v dohodě o spolupráci či mezinárodní dohodě uvedené v odstavci 1 nebo v pracovním ujednání uzavřeném podle čl. 47 odst. 3.
3.
Styčným státním zástupcům vyslaným do Eurojustu je umožněn přístup do systému řízení případů za účelem bezpečné výměny údajů. V souladu s články 45 a 46 odpovídá Eurojust i nadále za zpracování osobních údajů styčnými státními zástupci v rámci systému řízení případů.
Předávání operativních osobních údajů styčným státním zástupcům ze třetích zemí prostřednictvím systému řízení případů se může uskutečnit pouze za pravidel a podmínek stanovených v tomto nařízení, v dohodě s příslušnou zemí nebo v jiných použitelných právních nástrojích.
Ustanovení čl. 24 odst. 1 druhého pododstavce a odst. 2 se obdobně použijí na styčné státní zástupce.
Kolegium stanoví podrobné podmínky přístupu.
▼B
ODDÍL IV
Předávání osobních údajů
Článek 55
Předávání operativních osobních údajů orgánům, institucím a jiným subjektům Unie
1.
S výhradou případných dalších omezení podle tohoto nařízení, zejména čl. 21 odst. 8, čl. 47 odst. 5 a článku 76, předá Eurojust operativní osobní údaje jinému orgánu, instituci či subjektu Unie, pouze pokud jsou takové údaje nezbytné k legitimnímu plnění úkolů spadajících do pravomoci daného jiného orgánu, instituce či subjektu Unie.
2.
Pokud se operativní osobní údaje předávají na žádost jiného orgánu, instituce či subjektu Unie, odpovídají za legitimitu tohoto předání správce i příjemce.
Eurojust je povinen ověřit pravomoc dotyčného jiného orgánu, instituce či subjektu Unie a předběžně posoudit nezbytnost předání operativních osobních údajů. Vzniknou-li pochybnosti, zda je předání nezbytné, požádá Eurojust příjemce o doplňující informace.
Dotyčný jiný orgán, instituce či subjekt Unie zajistí, aby nezbytnost předání operativních osobních údajů mohla být dodatečně ověřena.
3.
Dotčený jiný orgán, instituce či subjekt Unie zpracuje operativní osobní údaje výlučně pro účely, pro které byly předány.
Článek 56
Obecné zásady pro předávání operativních osobních údajů třetím zemím a mezinárodním organizacím
1.
Eurojust může předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, pokud jsou splněna použitelná pravidla pro ochranu údajů a ostatní ustanovení tohoto nařízení a pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:
a)
dané předání je nezbytné pro výkon úkolů Eurojustu;
b)
orgán ve třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, kterému byly operativní osobní údaje předány, je orgánem příslušným v oblasti prosazování práva a v trestních věcech;
c)
v případě, že operativní osobní údaje, které mají být předány v souladu s tímto článkem, byly Eurojustu předány nebo zpřístupněny členským státem, Eurojust získal předchozí povolení k předání od příslušného orgánu tohoto členského státu v souladu s jeho vnitrostátním právem, neudělil-li tento členský stát povolení k takovému předávání obecnou formou nebo s výhradou zvláštních podmínek;
d)
v případě dalšího předání třetí zemí nebo mezinárodní organizací jiné třetí zemi nebo mezinárodní organizaci Eurojust vyžaduje, aby třetí země nebo mezinárodní organizace, která údaje předává, získala předchozí povolení Eurojustu pro takové další předání.
Eurojust může udělit povolení podle prvního pododstavce písm. d) pouze na základě předchozího povolení členského státu, z nějž údaje pocházejí, a po řádném zohlednění všech relevantních faktorů, včetně závažnosti trestného činu, účelu, pro který byly operativní osobní údaje původně předány, a úrovně ochrany osobních údajů ve třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, které mají být operativní osobní údaje dále předány.
2.
Jsou-li splněny podmínky odstavce 1 tohoto článku, může Eurojust předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, pouze pokud je splněna jedna z těchto podmínek:
a)
Komise podle článku 57 rozhodla, že daná třetí země nebo mezinárodní organizace zajišťuje odpovídající úroveň ochrany, nebo v případě, že neexistuje takové rozhodnutí o odpovídající ochraně, byly poskytnuty nebo existují vhodné záruky podle čl. 58 odst. 1, nebo v případě, že neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně ani tyto vhodné záruky, uplatní se výjimka pro specifické situace podle čl. 59 odst. 1;
b)
mezi Eurojustem a danou třetí zemí nebo mezinárodní organizací byla před 12. prosince 2019 uzavřena dohoda o spolupráci umožňující výměnu operativních osobních údajů v souladu s článkem 26a rozhodnutí 2002/187/SVV, nebo
c)
byla uzavřena mezinárodní dohoda mezi Unií a danou třetí zemí nebo mezinárodní organizací podle článku 218 Smlouvy o fungování EU, která poskytuje přiměřené záruky týkající se ochrany soukromí a základních práv a svobod fyzických osob.
3.
Podrobnosti pro provedení dohod či rozhodnutí o odpovídající ochraně uvedených v odstavci 2 tohoto článku mohou být stanoveny v pracovních ujednáních uvedených v čl. 47 odst. 3.
4.
Eurojust může v naléhavých případech předat operativní osobní údaje bez předchozího povolení členského státu v souladu s odst. 1 písm. c). Může tak učinit pouze tehdy, pokud je předání operativních osobních údajů nezbytné, aby se zabránilo bezprostřednímu a závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti v určitém členském státě nebo třetí zemi nebo podstatných zájmů členského státu, a pokud předchozí povolení nelze získat včas. Orgán příslušný pro vydání předchozího povolení je bezodkladně informován.
5.
Členské státy a orgány, instituce a jiné subjekty Unie nesmějí dále předat operativní osobní údaje, které získaly od Eurojustu, žádné třetí zemi nebo mezinárodní organizaci. Ve výjimečných případech mohou takové předání provést poté, co je Eurojust povolil po řádném zohlednění všech relevantních faktorů, včetně závažnosti trestného činu, účelu, pro který byly operativní osobní údaje původně předány, a úrovně ochrany osobních údajů ve třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, kterým mají být operativní osobní údaje dále předány.
6.
Články 57, 58 a 59 se použijí s cílem zajistit, aby úroveň ochrany fyzických osob zaručená tímto nařízením a právem Unie nebyla narušena.
Článek 57
Předání založené na rozhodnutí o odpovídající ochraně
Eurojust může předat operativní osobní údaje určité třetí zemi nebo určité mezinárodní organizaci, pokud Komise rozhodla v souladu s článkem 36 směrnice (EU) 2016/680 o tom, že tato třetí země, území nebo jedno či více konkrétních odvětví v této třetí zemi nebo tato mezinárodní organizace zajišťují odpovídající úroveň ochrany.
Článek 58
Předání založené na vhodných zárukách
1.
Jestliže neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně, může Eurojust předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, pokud:
a)
byly právně závazným nástrojem poskytnuty vhodné záruky ve vztahu k ochraně operativních osobních údajů; nebo
b)
Eurojust posoudil všechny okolnosti daného předání operativních osobních údajů a dospěl k závěru, že ve vztahu k ochraně operativních osobních údajů existují vhodné záruky.
2.
Eurojust informuje evropského inspektora ochrany údajů o kategoriích předání podle odst. 1 písm. b).
3.
Je-li předání operativních osobních údajů založeno na odst. 1 písm. b), musí být zdokumentováno a příslušná dokumentace na požádání zpřístupněna evropskému inspektorovi ochrany údajů. Tato dokumentace musí obsahovat záznam o dni a čase předání a informace o přijímajícím příslušném orgánu, o důvodech předání a o předaných operativních osobních údajích.
Článek 59
Výjimky pro specifické situace
1.
Neexistuje-li rozhodnutí o odpovídající ochraně ani vhodné záruky podle článku 58, může Eurojust předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci pouze za podmínky, že předání je nezbytné:
a)
k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné osoby;
b)
k ochraně oprávněných zájmů subjektu údajů;
c)
k tomu, aby se zabránilo bezprostřednímu a závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti v určitém členském státě nebo třetí zemi; nebo
d)
v jednotlivých případech pro účely plnění úkolů Eurojustu, pokud Eurojust nerozhodne, že základní práva a svobody dotčeného subjektu údajů převažují nad veřejným zájmem na předání.
2.
Je-li předání osobních údajů založeno na odstavci 1, musí být zdokumentováno a příslušná dokumentace na požádání zpřístupněna evropskému inspektorovi ochrany údajů. Tato dokumentace musí obsahovat záznam o dni a čase předání a informace o přijímajícím příslušném orgánu, o důvodech předání a o předaných operativních osobních údajích.
KAPITOLA VI
FINANČNÍ USTANOVENÍ
Článek 60
Rozpočet
1.
Odhady všech příjmů a výdajů Europolu se vypracují pro každý rozpočtový rok, jenž odpovídá kalendářnímu roku, a zanesou se do rozpočtu Eurojustu.
2.
Rozpočet Eurojustu je vyrovnaný co do příjmů a výdajů.
3.
Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, tvoří příjmy Eurojustu:
a)
příspěvek Unie zapsaný v souhrnném rozpočtu Unie;
b)
jakýkoliv dobrovolný finanční příspěvek členských států;
c)
poplatky za publikace a jakékoli služby poskytované Eurojustem;
4.
Výdaje Eurojustu zahrnují odměny zaměstnanců, správní výdaje, výdaje na infrastrukturu a provozní náklady, včetně financování společných vyšetřovacích týmů.
Článek 61
Sestavování rozpočtu
1.
Správní ředitel sestaví každý rok návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu pro následující rozpočtový rok, včetně plánu pracovních míst, a předá jej výkonné radě. Evropská soudní síť a další sítě Unie zapojené do spolupráce v trestních věcech podle článku 48 jsou informovány o částech odhadu souvisejících s jejich činností včas před předáním tohoto návrhu odhadu Komisi.
2.
Výkonná rada na základě tohoto návrhu odhadu příjmů a výdajů přezkoumá předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu pro následující rozpočtový rok a předá jej kolegiu k přijetí.
3.
Předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů Eurojustu se zašle Komisi každoročně do 31. ledna. Eurojust zašle konečný návrh odhadu příjmů a výdajů, jehož součástí je návrh plánu pracovních míst, do 31. března téhož roku Komisi.
4.
Komise předá odhad příjmů a výdajů Evropskému parlamentu a Radě (dále jen „rozpočtový orgán“) spolu s návrhem souhrnného rozpočtu Unie.
5.
Na základě odhadu příjmů a výdajů Komise zanese do návrhu souhrnného rozpočtu Unie odhady, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst a výši příspěvku, který má být poskytnut ze souhrnného rozpočtu, a předloží jej rozpočtovému orgánu v souladu s články 313 a 314 Smlouvy o fungování EU.
6.
Rozpočtový orgán schvaluje prostředky, které Unie poskytne jako příspěvek Eurojustu.
7.
Rozpočtový orgán přijme plán pracovních míst Eurojustu. Rozpočet Eurojustu přijímá kolegium. Rozpočet Eurojustu se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie. V případě potřeby kolegium rozpočet Eurojustu odpovídajícím způsobem upraví.
8.
Na jakékoli stavební projekty, jež by mohly mít významný dopad na rozpočet Eurojustu, se vztahuje článek 88 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 (
8
).
Článek 62
Plnění rozpočtu
Správní ředitel jedná jako schvalující osoba Eurojustu a v rámci svých povinností plní rozpočet Eurojustu v mezích schválených v rozpočtu.
Článek 63
Předkládání účetních závěrek a absolutorium
1.
Do 1. března rozpočtového roku (rok N + 1) předá účetní Eurojustu účetnímu Komise a Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku za předchozí rozpočtový rok (rok N).
2.
Do 31. března roku N + 1 předá Eurojust Evropskému parlamentu, Radě a Účetnímu dvoru zprávu o rozpočtovém a finančním řízení za rok N.
3.
Do 31. března roku N+1 předá účetní Komise Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku Eurojustu za rok N konsolidovanou s účetní závěrkou Komise.
4.
V souladu s čl. 246 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 předloží Účetní dvůr své připomínky k předběžné účetní závěrce Eurojustu do 1. června roku N+1.
5.
Po obdržení připomínek Účetního dvora k předběžné účetní závěrce Eurojustu podle článku 246 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 správní ředitel vypracuje konečnou účetní závěrku Eurojustu na vlastní odpovědnost a předloží ji výkonné radě k vyjádření stanoviska.
6.
Výkonná rada vydá stanovisko ke konečné účetní závěrce Eurojustu.
7.
Do 1. července roku N + 1 správní ředitel předá konečnou účetní závěrku za rok N Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru společně se stanoviskem výkonné rady.
8.
Konečná účetní závěrka za rok N se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do 15. listopadu roku N + 1.
9.
Správní ředitel předá Účetnímu dvoru odpověď na připomínky do 30. září roku N + 1. Správní ředitel tuto odpověď předá také výkonné radě a Komisi.
10.
Správní ředitel poskytne Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro řádný průběh udělení absolutoria za daný rozpočtový rok v souladu s čl. 261 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046.
11.
Na základě doporučení Rady přijatého kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament před 15. květnem roku N + 2 správnímu řediteli absolutorium za plnění rozpočtu za rok N.
12.
Absolutorium za plnění rozpočtu Eurojustu uděluje Evropský parlament na doporučení Rady postupem srovnatelným s postupem stanoveným v článku 319 Smlouvy o fungování EU a v článcích 260, 261 a 262 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 a na základě zprávy o auditu Účetního dvora.
Odmítne-li Evropský parlament udělit absolutorium do 15. března roku N + 2, je správní ředitel vyzván, aby vysvětlil svůj postoj kolegiu, které poté podle okolností přijme své konečné rozhodnutí o postoji správního ředitele.
Článek 64
Finanční pravidla
1.
Finanční pravidla platná pro Eurojust přijímá výkonná rada v souladu s nařízením v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 po konzultaci s Komisí. Tato finanční pravidla se nesmějí odchýlit od nařízení v přenesené pravomoci (EU) 1271/2013, ledaže je toto odchýlení zvlášť vyžadováno pro provoz Eurojustu a Komise udělila předem souhlas.
Eurojust a Europol společně stanoví pravidla a podmínky, na základě kterých jsou vyřizovány žádosti o finanční podporu pro činnosti společných vyšetřovacích týmů.
2.
Eurojust může udělovat granty na plnění svých úkolů podle čl. 4 odst. 1. Granty určené na úkoly podle čl. 4 odst. 1 písm. f) mohou být členským státům uděleny bez výzvy k podávání návrhů.
KAPITOLA VII
USTANOVENÍ O ZAMĚSTNANCÍCH
Článek 65
Obecná ustanovení
1.
Na zaměstnance Eurojustu se vztahují služební řád a pracovní řád a pravidla přijatá na základě dohody mezi orgány Unie k jejich provedení.
2.
Zaměstnanci Eurojustu se přijímají podle pravidel a předpisů platných pro úředníky a ostatní zaměstnance Unie s přihlédnutím k veškerým kritériím uvedeným v článku 27 služebního řádu, včetně kritéria rozložení podle zeměpisného původu.
Článek 66
Vyslaní národní odborníci a další pracovníci
1.
Vedle vlastních zaměstnanců využívá Eurojust služeb vyslaných národních odborníků nebo jiných pracovníků, které Eurojust nezaměstnává.
2.
Kolegium přijme rozhodnutí, kterým se stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků do Eurojustu a pro využití dalších zaměstnanců, zejména za účelem zabránění případnému střetu zájmů.
3.
Eurojust přijme vhodná správní opatření, mimo jiné prostřednictvím strategií v oblasti odborné přípravy a prevence, s cílem zabránit střetům zájmů včetně takových střetů, které se týkají doby po skončení pracovního poměru.
KAPITOLA VIII
HODNOCENÍ A PŘEDKLÁDÁNÍ ZPRÁV
Článek 67
Zapojení orgánů Unie a vnitrostátních parlamentů
1.
Eurojust předává svou výroční zprávu Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům, jež mohou předkládat připomínky a závěry.
2.
Před svým zvolením učiní nově zvolený předseda Eurojustu prohlášení před příslušným výborem nebo příslušnými výbory Evropského parlamentu a zodpoví otázky členů tohoto výboru nebo výborů. Tyto rozpravy se nevztahují přímo ani nepřímo na konkrétní opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými operativními případy.
3.
Předseda Eurojustu jednou ročně vystoupí na meziparlamentním setkání výborů, na němž Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty společně hodnotí činnost Eurojustu, aby projednal stávající činnost Eurojustu a představil jeho výroční zprávu nebo jiné klíčové dokumenty Eurojustu.
Tyto rozpravy se nevztahují přímo ani nepřímo na konkrétní opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými operativními případy.
4.
Kromě dalších informačních a konzultačních povinností stanovených v tomto nařízení Eurojust předává Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům v jejich úředních jazycích pro informaci:
a)
výsledky studií a strategických projektů vypracovaných nebo zadaných Eurojustem;
b)
programové dokumenty uvedené v článku 15;
c)
pracovní ujednání uzavřená se třetími stranami.
Článek 68
Stanoviska k navrhovaným legislativním aktům
Komise a členské státy vykonávající svá práva vyplývající z čl. 76 písm. b) Smlouvy o fungování EU mohou požádat Eurojust o stanovisko ke všem navrhovaným legislativním aktům uvedeným v článku 76 Smlouvy o fungování EU.
Článek 69
Hodnocení a přezkum
1.
Do 13. prosince 2024 a poté každých pět let Komise zadá hodnocení provádění tohoto nařízení a jeho dopadu, jakož i účinnosti a účelnosti Eurojustu a jeho pracovních postupů. V rámci hodnocení je konzultováno i kolegium. Hodnocení se může zabývat zejména tím, zda je případně třeba upravit pravomoci Eurojustu, a finančními dopady takových úprav.
2.
Komise předá hodnotící zprávu spolu se svými závěry Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům, Radě a kolegiu. Zjištění uvedené v hodnocení se zveřejňují.
KAPITOLA IX
OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 70
Výsady a imunity
Na Eurojust a jeho zaměstnance se vztahuje Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, připojený ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU.
Článek 71
Pravidla pro používání jazyků
1.
Na Eurojust se vztahuje nařízení Rady č. 1 (
9
).
2.
O vnitřních pravidlech pro používání jazyků Eurojustu rozhoduje kolegium dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů.
3.
Překladatelské služby potřebné pro fungování Eurojustu zajišťuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie, zřízené nařízením Rady (ES) č. 2965/94 (
10
), pokud si jeho nedostupnost nevyžádá jiné řešení.
Článek 72
Důvěrnost
1.
Národní členové, jejich zástupci a asistenti uvedení v článku 7, zaměstnanci Eurojustu, národní zpravodajové, vyslaní národní odborníci, styční soudci nebo státní zástupci, pověřenec pro ochranu osobních údajů a členové a zaměstnanci úřadu evropského inspektora ochrany údajů jsou vázáni povinností zachovávat důvěrnost o všech informacích, o nichž se dozvědí při plnění svých úkolů.
2.
Povinnost zachovávat důvěrnost údajů se vztahuje také na všechny osoby a subjekty, které s Eurojustem spolupracují.
3.
Povinnost zachovávat důvěrnost údajů platí i po skončení funkce nebo zaměstnání a po ukončení činnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2.
4.
Povinnost zachovávat důvěrnost se vztahuje na všechny informace, které Eurojust získá nebo vymění, pokud již tyto informace nebyly zákonně zveřejněny nebo nejsou veřejnosti přístupné.
Článek 73
Podmínky důvěrnosti vnitrostátních řízení
1.
Aniž je dotčen čl. 21 odst. 3, pokud jsou informace získávány nebo vyměňovány prostřednictvím Eurojustu, může orgán členského státu, který je poskytl, pro jejich využívání přijímajícím orgánem ve vnitrostátním řízení stanovit podmínky podle svého vnitrostátního práva.
2.
Orgán členského státu, který informace uvedené v odstavci 1 přijímá, je těmito podmínkami vázán.
Článek 74
Transparentnost
1.
Na dokumenty uchovávané Eurojustem se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (
11
).
2.
Do šesti měsíců ode dne své první schůze vypracuje výkonná rada podrobná pravidla pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 určená k přijetí kolegiem.
3.
Proti rozhodnutím přijatým Eurojustem podle článku 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 lze podat stížnost k veřejnému ochránci práv za podmínek stanovených ve článku 228 Smlouvy o fungování EU nebo žalobu k Soudnímu dvoru za podmínek stanovených v článku 263 této Smlouvy.
4.
Eurojust zveřejní na svých internetových stránkách seznam členů výkonné rady a shrnutí výsledků její schůze. Od zveřejnění těchto shrnutí lze dočasně či trvale upustit nebo je omezit, pokud by to ohrozilo plnění úkolů Eurojustu s ohledem na jeho povinnost zachování mlčenlivosti a důvěrnosti a na operativní povahu Eurojustu.
Článek 75
Úřad OLAF a Účetní dvůr
1.
Pro usnadnění boje proti podvodům, korupci a jakýmkoli jiným protiprávním jednáním podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 do šesti měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost Eurojust přistoupí k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (
12
). Eurojust přijme vhodná ustanovení vztahující se na všechny národní členy, jejich zástupce a asistenty, všechny vyslané národní odborníky a všechny zaměstnance Eurojustu podle vzoru stanoveného v příloze k uvedené dohodě.
2.
Účetní dvůr má pravomoc provádět kontrolou dokumentů a inspekcemi na místě audit u všech příjemců grantů, zhotovitelů, dodavatelů, poskytovatelů nebo subdodavatelů, kteří od Eurojustu obdrželi finanční prostředky Unie.
3.
Úřad OLAF může provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s ustanoveními a postupy stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (
13
) s cílem zjistit, zda došlo k nesrovnalostem poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie v souvislosti s výdaji financovanými Eurojustem.
4.
Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí pracovní ujednání se třetími zeměmi či mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu Eurojustu obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Účetní dvůr a úřad OLAF k provádění takových auditů a vyšetřování podle jejich působnosti.
5.
Zaměstnanci Eurojustu, správní ředitel a členové kolegia a výkonné rady neprodleně oznámí úřadu OLAF a Úřadu evropského veřejného žalobce podezření na neoprávněnou či protiprávní činnost v rámci jejich příslušných pravomocí, o níž se dozvěděli při plnění svých povinností; tímto oznámením není dotčena jejich případná odpovědnost.
Článek 76
Předpisy týkající se ochrany citlivých informací nepodléhajících utajení a utajovaných informací
1.
Eurojust vypracuje vnitřní pravidla pro nakládání s informacemi a zachování jejich důvěrnosti a pro ochranu citlivých informací nepodléhajících utajení, a to i ohledně vytváření a zpracovávání těchto informací v Eurojustu.
2.
Eurojust vypracuje vnitřní pravidla pro ochranu utajovaných informací EU, která musí být v souladu s rozhodnutím Rady 2013/488/EU (
14
) s cílem zajistit rovnocennou úroveň ochrany těchto informací.
Článek 77
Správní šetření
Správní činnost Eurojustu podléhá šetřením evropského veřejného ochránce práv v souladu s článkem 228 Smlouvy o fungování EU.
Článek 78
Jiná odpovědnost než odpovědnost za neoprávněné nebo nesprávné zpracování údajů
1.
Smluvní odpovědnost Eurojustu se řídí právem rozhodným pro danou smlouvu.
2.
Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat na základě jakékoliv rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené Eurojustem.
3.
V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Eurojust v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států a nezávisle na jakékoliv odpovědnosti podle článku 46 veškerou újmu způsobenou Eurojustem nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich povinností.
4.
Odstavec 3 se rovněž použije na újmu, která byla způsobena zaviněním národního člena nebo jeho zástupce či asistenta při výkonu jejich povinností. Jedná-li však tato osoba na základě jí svěřených pravomocí podle článku 8, uhradí její členský stát Eurojustu náklady, jež mu vznikly v důsledku náhrady uvedené újmy.
5.
Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory o náhradu újmy podle odstavce 3.
6.
Vnitrostátní soudy členských států příslušné k projednávání sporů týkajících se odpovědnosti Eurojustu podle tohoto článku se určují podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (
15
).
7.
Osobní odpovědnost zaměstnanců Eurojustu vůči Eurojustu se řídí použitelnými ustanoveními služebního řádu nebo pracovního řádu.
Článek 79
Dohoda o sídle a provozní podmínky
1.
Eurojust sídlí v Haagu v Nizozemsku.
2.
Nezbytná ujednání související s umístěním, které má být v Nizozemsku Eurojustu poskytnuto, a prostory, které mají být Nizozemskem dány k dispozici, jakož i zvláštní pravidla, která se tam vztahují na správního ředitele, členy kolegia, zaměstnance Eurojustu a jejich rodinné příslušníky, se stanoví v dohodě o sídle uzavřené mezi Eurojustem a Nizozemskem poté, co ji schválí kolegium.
Článek 80
Přechodná ustanovení
1.
Eurojust, jak je zřízen tímto nařízením, je univerzálním právním nástupcem pro všechny smlouvy, které uzavřel, závazky, které přijal, a majetek, který nabyl Eurojust, jak byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV.
2.
Národní členové Eurojustu, jak byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV, vyslaní každým členským státem podle uvedeného rozhodnutí se stávají národními členy Eurojustu podle kapitoly II oddílu II tohoto nařízení. Jejich funkční období může být jednou prodlouženo podle čl. 7 odst. 5 tohoto nařízení, jakmile toto nařízení vstoupí v platnost, bez ohledu na předcházející prodloužení.
3.
Předseda a místopředsedové Eurojustu, jak byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV, se ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost stávají předsedou a místopředsedy Eurojustu podle článku 11 tohoto nařízení, dokud neuplyne jejich funkční období podle uvedeného rozhodnutí. Po vstupu tohoto nařízení v platnost podle čl. 11 odst. 4 tohoto nařízení mohou být jednou opětovně zvoleni, bez ohledu na jejich předchozí znovuzvolení.
4.
Správní ředitel, který byl naposledy jmenován podle článku 29 rozhodnutí 2002/187/SVV, se stává správním ředitelem podle článku 17 tohoto nařízení, dokud neuplyne jeho funkční období podle uvedeného rozhodnutí. Funkční období uvedeného správního ředitele může být jednou prodlouženo poté, co toto nařízení vstoupí v platnost.
5.
Toto nařízení se nedotýká platnosti dohod, které uzavřel Eurojust, jak byl zřízen rozhodnutím 2002/187/SVV. Zejména všechny mezinárodní dohody uzavřené Eurojustem před 12. prosincem 2019 zůstávají nadále platné.
6.
Postup udělení absolutoria za plnění rozpočtů schválených na základě článku 35 rozhodnutí 2002/187/SVV se provádí v souladu s pravidly stanovenými článkem 36 uvedeného rozhodnutí.
7.
Tímto nařízením nejsou dotčeny pracovní smlouvy, které byly uzavřeny podle rozhodnutí 2002/187/SVV před vstupem tohoto nařízení v platnost. Úředník pro ochranu osobních údajů, který byl naposledy jmenován podle článku 17 uvedeného rozhodnutí, se stává pověřencem pro ochranu osobních údajů podle článku 36 tohoto nařízení.
▼M1
8.
Odchylně od čl. 23 odst. 6 může Eurojust zřídit automatizované zařízení pro správu a ukládání údajů oddělené od systému řízení případů uvedeného v článku 23 pro účely zpracování operativních osobních údajů pro výkon operativní pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. j) (dále jen „automatizované zařízení pro správu a ukládání“).
Automatizované zařízení pro správu a ukládání údajů musí splňovat nejvyšší standardy kybernetické bezpečnosti.
Bez ohledu na článek 90 nařízení (EU) 2018/1725 musí Eurojust konzultovat před zprovozněním automatizovaného zařízení pro správu a ukládání údajů evropského inspektora ochrany údajů. Evropský inspektor ochrany údajů vydá stanovisko do dvou měsíců od obdržení oznámení od pověřence pro ochranu osobních údajů.
Oznámení od pověřence pro ochranu osobních údajů uvedené ve třetím pododstavci musí obsahovat alespoň tyto prvky:
a)
obecný popis plánovaných operací zpracování;
b)
posouzení rizik pro práva a svobody subjektů údajů;
c)
plánovaná opatření k řešení rizik uvedených v písmenu b);
d)
záruky, bezpečnostní opatření a mechanismy k zajištění ochrany osobních údajů a k prokázání souladu s tímto nařízením s přihlédnutím k právům a oprávněným zájmům subjektů údajů a dalších dotčených osob.
Ustanovení o ochraně údajů obsažená v tomto nařízení a v nařízení (EU) 2018/1725 se vztahují na zpracování údajů v automatizovaném zařízení pro správu a ukládání údajů, pokud se přímo netýkají technického nastavení systému řízení případů. Práva na přístup a lhůty pro údaje uložené v automatizovaném zařízení pro správu a ukládání údajů musí být v souladu s platnými pravidly pro přístup k dočasným pracovním souborům, na jejichž podporu jsou údaje uloženy, a s příslušnými lhůtami, zejména se lhůtami stanovenými v článku 29 tohoto nařízení.
Odchylka stanovená v tomto odstavci se uplatní po dobu, po kterou zůstává v provozu systém řízení případů, který se skládá z dočasných pracovních souborů a z rejstříku.
▼M2
9.
Eurojust může do 1. prosince 2025 nadále používat systém řízení případů složený z dočasných pracovních souborů a rejstříku, pokud nový systém řízení případů ještě není zaveden.
10.
Příslušné vnitrostátní orgány a Eurojust mohou do prvního dne měsíce následujícího po uplynutí dvou let po dni vstupu prováděcího aktu uvedeného v článku 22b v platnost nadále využívat jiné komunikační kanály než ty, které jsou uvedeny v čl. 22a odst. 1, pokud komunikační kanály uvedené v čl. 22a odst. 1 nejsou dosud pro přímou výměnu informací mezi nimi k dispozici.
11.
Příslušné vnitrostátní orgány mohou do prvního dne měsíce následujícího po uplynutí dvou let po dni vstupu prováděcího aktu uvedeného v článku 22b v platnost nadále poskytovat informace jiným způsobem než poloautomatizovaně podle čl. 22a odst. 3, pokud ještě nejsou splněny technické požadavky.
▼B
Článek 81
Nahrazení a zrušení
1.
Rozhodnutí 2002/187/SVV se nahrazuje, pokud jde o členské státy, jež jsou vázány tímto nařízením, s účinkem ode dne 12. prosince 2019.
Rozhodnutí 2002/187/SVV se tedy zrušuje s účinkem ode dne 12. prosince 2019.
2.
Pokud jde o členské státy, jež jsou vázány tímto nařízením, se odkazy na rozhodnutí uvedená v odstavci 1 považují za odkazy na toto nařízení.
Článek 82
Vstup v platnost a použitelnost
1.
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2.
Použije se ode dne 12. prosince 2019.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.
PŘÍLOHA I
Seznam forem závažné trestné činnosti v působnosti Eurojustu v souladu s čl. 3 odst. 1:
—
organizovaná trestná činnost,
—
trestná činnost spojená s jadernými a radioaktivními látkami,
—
převaděčství přistěhovalců,
—
trestná činnost související s motorovými vozidly,
—
vražda a těžké ublížení na zdraví,
—
nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,
—
únos, nezákonné omezování osobní svobody a braní rukojmí,
—
nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,
—
trestná činnost proti finančním zájmům Unie,
—
obchodování zasvěcených osob a manipulace finančního trhu,
—
vydírání a vymáhání peněz za ochranu,
—
padělání a produktové pirátství,
—
padělání veřejných listin a obchodování s nimi,
—
padělání peněz a platebních prostředků,
—
počítačová trestná činnost,
—
nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,
—
nedovolený obchod s ohroženými druhy živočichů,
—
nedovolený obchod s ohroženými druhy a odrůdami rostlin,
—
trestné činy proti životnímu prostředí, včetně znečištění z lodí,
—
nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu,
—
pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování, včetně dětské pornografie a navazování kontaktu s dětmi k sexuálním účelům,
—
genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.
PŘÍLOHA II
KATEGORIE OSOBNÍCH ÚDAJŮ UVEDENÝCH VE ČLÁNKU 27
1.
a)
Příjmení, rodné příjmení, jména a veškeré přezdívky nebo přijatá jména;
e)
místo bydliště, povolání a místo pobytu dotyčné osoby;
f)
čísla sociálního pojištění nebo jiná úřední čísla používaná v členském státě pro identifikaci fyzických osob, řidičské průkazy, doklady totožnosti a údaje z cestovního pasu, celní a daňová identifikační čísla;
g)
údaje o právnických osobách, pokud obsahují údaje o identifikovaných nebo identifikovatelných fyzických osobách, které jsou soudně vyšetřovány nebo stíhány;
h)
údaje o bankovních účtech nebo účtech u jiných finančních institucí;
i)
popis a druh údajných trestných činů, datum jejich spáchání, jejich trestněprávní kvalifikace a stav jejich vyšetřování;
j)
skutečnosti poukazující na mezinárodní rozsah případu;
k)
informace o podezření z účasti na zločinném spolčení;
l)
telefonní čísla, e-mailové adresy, provozní a lokalizační údaje, jakož i případné související údaje potřebné pro identifikaci účastníka nebo uživatele;
m)
údaje o registraci vozidla;
▼M1
n)
profily DNA stanovené z nekódující části DNA, fotografie a otisky prstů a v souvislosti s trestnými činy a souvisejícími trestnými činy uvedenými v čl. 4 odst. 1 písm. j), videozáznamy a zvukové záznamy.
▼B
2.
a)
Příjmení, rodné příjmení, jména a veškeré přezdívky nebo přijatá jména;
e)
místo bydliště, povolání a místo pobytu dotyčné osoby;
▼M1
f)
popis a druh trestných činů, které se týkají dotčené osoby, datum a místo jejich spáchání, jejich trestněprávní kvalifikace, stav jejich vyšetřování a v souvislosti s trestnými činy a souvisejícími trestnými činy uvedenými v čl. 4 odst. 1 písm. j) informace týkající se trestné činnosti, včetně zvukových záznamů, videozáznamů, satelitních snímků a fotografií;
▼B
g)
číslo sociálního pojištění nebo jiná úřední čísla používaná v členských státech pro identifikaci fyzických osob, řidičské průkazy, doklady totožnosti a údaje z cestovního pasu, celní a daňová identifikační čísla;
h)
údaje o bankovních účtech a účtech u jiných finančních institucí;
i)
telefonní čísla, e-mailové adresy, provozní a lokalizační údaje a jakékoliv související údaje potřebné pro identifikaci účastníka nebo uživatele;
j)
údaje o registraci vozidla.
▼M2
PŘÍLOHA III
a)
Informace k určení totožnosti podezřelé, obviněné, odsouzené nebo osvobozené osoby:
v případě fyzické osoby:
—
místo narození (obec a země),
—
státní příslušnost nebo příslušnosti,
—
doklad totožnosti (druh a číslo dokladu),
v případě právnické osoby:
v případě fyzických i právnických osob:
—
údaje o účtech u bank nebo jiných finančních institucí;
b)
informace o teroristickém trestném činu:
—
informace o právnických osobách podílejících se na přípravě nebo spáchání teroristického trestného činu,
—
právní kvalifikace trestného činu podle vnitrostátního práva,
—
příslušná forma závažné trestné činnosti ze seznamu uvedeného v příloze I,
—
příslušnost k teroristické skupině,
—
druh terorismu, například džihádistický, separatistický, levicový nebo pravicový,
c)
informace o vnitrostátním řízení:
—
odpovědné státní zastupitelství,
—
datum zahájení formálního řízení vedeného justičním orgánem,
—
vazby na jiné relevantní případy;
d)
další informace k určení totožnosti podezřelého:
—
údaje o otiscích prstů, které byly sejmuty v souladu s vnitrostátním právem v rámci trestního řízení,