(EU) 2016/800Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení

(1)

Cílem této směrnice je zavést procesní záruky, které zajišťují, že děti, tedy osoby mladší 18 let, jež jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, jsou schopny toto řízení chápat a sledovat a uplatňovat své právo na spravedlivý proces, a zabránit dětem v opakování trestné činnosti a podpořit jejich sociální integraci.

(2)

Stanovením společných minimálních pravidel pro ochranu procesních práv podezřelých nebo obviněných dětí se tato směrnice snaží o posílení důvěry členských států v systémy trestního soudnictví ostatních členských států, a tím o zlepšení vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech. Tato společná minimální pravidla by měla rovněž přispět k odstraňování překážek volného pohybu občanů na území členských států.

(3)

Přestože jsou členské státy stranami Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy OSN o právech dítěte, zkušenosti dokládají, že to samo o sobě ne vždy zaručuje dostatečnou úroveň důvěry v systémy trestního soudnictví jiných členských států.

(4)

Dne 30. listopadu 2009 přijala Rada usnesení o cestovní mapě pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení (3) (dále jen „cestovní mapa“). Cestovní mapa vyzvala k postupnému přijetí opatření týkajících se práva na překlad a tlumočení (opatření A), práva na informace o právech a o obvinění (opatření B), práva na právní poradenství a právní pomoc (opatření C), práva na komunikaci s příbuznými, zaměstnavateli a konzulárními úřady (opatření D) a zvláštní ochrany pro podezřelé nebo obviněné osoby, které jsou zranitelné (opatření E). Cestovní mapa zdůrazňuje, že pořadí těchto práv je pouze orientační, a tím naznačuje, že může dojít k jeho změně v závislosti na prioritách. Cestovní mapa je navržena jako funkční celek; teprve poté, co budou provedeny všechny její části, budou naplno pociťovány její pozitivní účinky.

(5)

Dne 11. prosince 2009 Evropská rada cestovní mapu uvítala a učinila ji součástí Stockholmského programu – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (4) (bod 2.4). Evropská rada zdůraznila, že výčet práv v cestovní mapě není vyčerpávající, a vyzvala Komisi, aby posoudila další prvky minimálních procesních práv podezřelých a obviněných osob a vyhodnotila, zda je třeba se v zájmu podpory lepší spolupráce v této oblasti zabývat dalšími otázkami, jako je například presumpce neviny.

(6)

Doposud byla na základě cestovní mapy přijata čtyři opatření o procesních právech v trestním řízení, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (5), 2012/13/EU (6), 2013/48/EU (7) a (EU) 2016/343 (8).

(7)

Tato směrnice podporuje práva dítěte a zohledňuje pokyny Rady Evropy o justici vstřícné k dětem.

(8)

Pokud jsou děti podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení nebo jsou účastníky řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV (9) (dále jen „vyžádané osoby“), měly by členské státy zajistit, aby prvořadým hlediskem bylo vždy zohlednění nejlepšího zájmu dítěte v souladu s čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(9)

Dětem, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, by měla být věnována zvláštní pozornost, aby zůstal zachován potenciál jejich rozvoje a opětovného začlenění do společnosti.

(10)

Tato směrnice by se měla vztahovat na děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení a vyžádanými osobami. Na děti, které jsou vyžádanými osobami, by se měla příslušná ustanovení této směrnice vztahovat od okamžiku jejich zatčení ve vykonávajícím členském státě.

(11)

Tato směrnice nebo určitá její ustanovení by se rovněž měla vztahovat na podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a na vyžádané osoby, jež byly v době, kdy se staly účastníky tohoto řízení, dětmi, ale jež následně dosáhly 18 let věku, a měla by se vztahovat na případy, kdy je použití této směrnice vhodné vzhledem ke všem okolnostem případu, včetně zralosti a zranitelnosti dotčené osoby.

(12)

Pokud osoba v okamžiku, kdy se stane osobou podezřelou nebo obviněnou v trestním řízení, dosáhne věku 18 let, avšak trestný čin byl spáchán v době, kdy byla daná osoba dítětem, doporučuje se členským státům, aby uplatňovaly procesní záruky podle této směrnice do doby, než tato osoba dosáhne věku 21 let, alespoň pokud jde o trestné činy, které spáchala tatáž podezřelá nebo obviněná osoba a které jsou společně vyšetřovány a stíhány, protože jsou neoddělitelně spojeny s trestnými činy, u nichž trestní řízení bylo proti dané osobě zahájeno před tím, než dosáhla věku 18 let.

(13)

Členské státy by měly stanovit věk dětí na základě prohlášení samotných dětí, ověření jejich osobního stavu, kontroly dokladů, jiných důkazů, a pokud nejsou důkazy k dispozici nebo nejsou jednoznačné, na základě lékařské prohlídky. Lékařská prohlídka by měla být provedena pouze jako poslední možné řešení a musí probíhat důsledně v souladu s právy dítěte, právem na tělesnou nedotknutelnost a lidskou důstojnost. Pokud přetrvávají pochybnosti ohledně věku dané osoby, mělo by se pro účely této směrnice předpokládat, že se jedná o dítě.

(14)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na určité méně závažné delikty. Měla by se však vztahovat na případy, kdy je dítě podezřelou nebo obviněnou osobou zbavenou osobní svobody.

(15)

V některých členských státech má pravomoc ukládat jiné sankce než trest odnětí svobody za některé méně závažné delikty jiný orgán než soud s příslušností v trestních věcech. Tak tomu může být například ve vztahu k dopravním deliktům, které jsou páchány ve větší míře a které lze zjistit při dopravní kontrole. V takových případech by bylo nepřiměřené požadovat, aby příslušné orgány zajišťovaly veškerá práva podle této směrnice. V členských státech, jejichž právo umožňuje, aby sankce za méně závažné delikty ukládal takovýto orgán, přičemž proti jeho rozhodnutí se lze odvolat nebo existuje jiná možnost, jak tuto věc předložit soudu příslušnému v trestních věcech, by se proto tato směrnice měla vztahovat pouze na taková řízení před uvedeným soudem v návaznosti na toto odvolání nebo postoupení.

(16)

V některých členských státech se určité méně závažné delikty, zejména méně závažné dopravní delikty, méně závažné delikty proti obecně závazným právním předpisům obcí a méně závažné delikty proti veřejnému pořádku, považují za trestné činy. V takových případech by bylo nepřiměřené požadovat, aby příslušné orgány zajišťovaly veškerá práva podle této směrnice. Pokud právní předpisy členského státu v souvislosti s méně závažnými delikty stanoví, že jako sankci nelze uložit trest odnětí svobody, měla by se tato směrnice vztahovat pouze na řízení před soudem příslušným v trestních věcech.

(17)

Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na trestní řízení. Neměla by se vztahovat na jiné druhy řízení, zejména řízení, která jsou speciálně určena pro děti a která by mohla vést k uložení ochranných, nápravných nebo výchovných opatření.

(18)

Tato směrnice by měla být provedena s přihlédnutím k ustanovením směrnice 2012/13/EU a směrnice 2013/48/EU. Tato směrnice však s cílem zohlednit zvláštní potřeby a zranitelnost dětí stanovuje další doplňující záruky ohledně informací, které mají být poskytnuty dětem a osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost

(19)

Děti by měly obdržet informace o obecných aspektech průběhu řízení. Za tímto účelem by jim mělo být zejména stručně objasněno, jaké jsou následující procesní kroky řízení, pokud je možné tak učinit s ohledem na zájmy trestního řízení, a jakou úlohu mají zúčastněné orgány. Obsah a rozsah poskytovaných informací by měl záviset na okolnostech případu.

(20)

Děti by měly být informovány o právu na lékařské vyšetření v co nejranějším vhodném stadiu řízení, a to nejpozději v okamžiku zbavení osobní svobody, je-li takovéto opatření přijímáno ve vztahu k dítěti.

(21)

Pokud je dítě zbaveno osobní svobody, musí písemné poučení o právech, které je mu předloženo v souladu se směrnicí 2012/13/EU, obsahovat rovněž odkaz na jeho práva podle této směrnice.

(22)

Členské státy by měly rovněž informovat osobu vykonávající rodičovskou odpovědnost o platných procesních právech, a to ústně nebo písemně či obojím způsobem. Tyto informace by měly být poskytnuty co nejdříve a v natolik podrobné formě, aby byl zajištěn spravedlivý proces a účinný výkon práv dítěte.

(23)

Za určitých okolností, které se mohou týkat také pouze jedné z osob vykonávajících rodičovskou odpovědnost, by informace měly být poskytnuty jiné vhodné dospělé osobě, kterou si dítě zvolí a jako takovou schválí příslušný orgán. Jednou z takových okolností by mohla být situace, kdy objektivní a faktické okolnosti naznačují nebo na jejich základě existuje podezření, že poskytnutí informací osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost by mohlo podstatně ohrozit trestní řízení. To by mohlo nastat zejména v případě, kdy by mohlo dojít ke zničení či pozměnění důkazů, ovlivnění svědků nebo pokud je možné, že osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost byla zapojena do údajné trestné činnosti společně s dítětem.

(24)

Pominou-li okolnosti, které vedly příslušné orgány k poskytování informací jiné vhodné dospělé osobě, než je osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost, měly by veškeré informace, které obdrží dítě v souladu s touto směrnicí a které jsou nadále relevantní pro probíhající řízení, být poskytnuty osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost. Tento požadavek by neměl vést ke zbytečnému prodloužení trestního řízení.

(25)

Děti, které jsou podezřelými či obviněnými osobami, mají v souladu se směrnicí 2013/48/EU právo na přístup k obhájci. Vzhledem k tomu, že děti jsou zranitelné a ne vždy jsou schopny trestnímu řízení plně porozumět a sledovat je, měl by jim být obhájce nápomocen v situacích stanovených v této směrnici. V takovýchto situacích by v případě, že si dotčené dítě či osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost nezajistí pomoc obhájce samy, měly pomoc obhájce zajistit členské státy. Členské státy by měly poskytovat právní pomoc, je-li to nutné k zajištění toho, aby se dítěti dostalo účinné pomoci obhájce.

(26)

Nutným předpokladem pomoci obhájce podle této směrnice je právo dítěte na přístup k obhájci podle směrnice 2013/48/EU. Pokud by proto použití ustanovení směrnice 2013/48/EU znemožňovalo, aby se dítěti dostalo pomoci obhájce podle této směrnice, nemělo by se takové ustanovení na právo dítěte na přístup k obhájci podle směrnice 2013/48/EU vztahovat. Na druhou stranu by odchylkami a výjimkami uplatňovanými s ohledem na pomoc obhájce na základě ustanovení této směrnice nemělo být dotčeno právo na přístup k obhájci podle směrnice 2013/48/EU ani právo na právní pomoc podle Listiny a EÚLP a podle vnitrostátního a případně unijního práva.

(27)

Ustanovení této směrnice týkající se pomoci obhájce by měla být uplatňována bez zbytečného odkladu poté, kdy je dítě obeznámeno se skutečností, že je podezřelou či obviněnou osobou. Pro účely této směrnice se pomocí obhájce rozumí, že obhájce poskytuje dítěti právní podporu a zastupuje je během trestního řízení. Má-li být dítěti poskytnuta pomoc obhájce podle této směrnice během výslechu, měl by obhájce být přítomen. Aniž by tím bylo dotčeno právo dítěte na přístup k obhájci podle směrnice 2013/48/EU, pomoc obhájce neznamená, že by obhájce musel být přítomen během provádění každého vyšetřovacího úkonu či úkonu spojeného se shromažďováním důkazních prostředků.

(28)

Pokud je to v souladu s právem na spravedlivý proces, povinnost členských států zajistit pomoc obhájce pro dítě, které je podezřelou či obviněnou osobou, podle této směrnice nezahrnuje tyto situace: určení totožnosti dítěte; rozhodnutí o zahájení vyšetřování; ověření držení zbraní nebo jiných obdobných bezpečnostních otázek; provádění jiných vyšetřovacích úkonů či úkonů spojených se shromažďováním důkazních prostředků, než jsou úkony konkrétně uvedené v této směrnici, jako jsou prohlídka těla, lékařské vyšetření, krevní zkouška a zkouška na přítomnost alkoholu či obdobné testy nebo pořízení fotografií a snímání otisků prstů; předvedení dítěte před příslušný orgán či předání dítěte osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo jiné vhodné dospělé osobě v souladu s vnitrostátním právem.

(29)

Pokud se dítě, které původně nebylo podezřelou nebo obviněnou osobou, například svědek, stane podezřelou nebo obviněnou osobou, mělo by mít toto dítě právo nevypovídat ve vlastní neprospěch a právo nevypovídat v souladu s unijním právem a EÚLP, jak je vyloženo v judikatuře Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) a v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Tato směrnice proto výslovně odkazuje na konkrétní situaci, kdy se takové dítě v rámci trestního řízení v průběhu výslechu policejním či jiným orgánem činným v trestním řízení stane osobou podezřelou nebo obviněnou. Pokud se v průběhu takového výslechu stane jiné dítě než podezřelá nebo obviněná osoba podezřelou nebo obviněnou osobou, výslech by měl být pozastaven do té doby, než bude tomuto dítěti sděleno, že je podezřelou nebo obviněnou osobou, a než mu bude poskytnuta pomoc obhájce podle této směrnice.

(30)

Pokud je to v souladu s právem na spravedlivý proces, mohly by se členské státy od povinnosti poskytovat pomoc obhájce odchýlit, není-li to vzhledem k okolnostem případu přiměřené, přičemž prvořadý ohled by se měl vždy brát na nejlepší zájmy dítěte. Obhájce by však měl být v každém případě dítěti nápomocen, je-li předvedeno před příslušný soud či soudce za účelem rozhodnutí o vzetí do vazby v jakémkoli stadiu řízení, na něž se vztahuje tato směrnice, a během zadržení. Trest odnětí svobody by navíc neměl být uložen, pokud obhájce neposkytl dítěti takovou pomoc, která by dítěti umožnila účinně vykonávat své právo na obhajobu, a každém případě pak v průběhu soudního jednání. Členské státy by měly mít možnost přijmout za tímto účelem praktická opatření.

(31)

Členské státy by měly mít možnost odchýlit se ze závažných důvodů dočasně od povinnosti poskytovat pomoc obhájce v přípravném řízení, a sice je-li naléhavě nutné odvrátit závažné nepříznivé důsledky pro život, svobodu či tělesnou nedotknutelnost osoby, nebo pokud vyšetřovací orgány musí nezbytně přijmout okamžité opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení spojeného se závažným trestným činem, například aby získaly informace týkající se údajných spolupachatelů závažného trestného činu či zabránily ztrátě důležitých důkazních materiálů týkajících se závažného trestného činu. Během dočasného uplatňování odchylky z jednoho z těchto závažných důvodů by příslušné orgány měly mít možnost vyslýchat děti bez přítomnosti obhájce, pokud byly tyto děti informovány o svém právu nevypovídat a mohou tohoto práva využít a pokud provedení tohoto výslechu neohrožuje právo na obhajobu, včetně práva nevypovídat ve vlastní neprospěch. Mělo by být možné provádět výslech pouze za účelem získání informací nezbytných pro odvrácení vážných nepříznivých důsledků pro život, svobodu či tělesnou nedotknutelnost určité osoby a v rozsahu nezbytném pro tento účel či v rozsahu nezbytném pro získání informací umožňujících zabránit závažnému ohrožení trestního řízení. Jakékoli zneužití této dočasné odchylky by v zásadě nenapravitelně poškodilo právo na obhajobu.

(32)

Členské státy by měly ve svém vnitrostátním právu jasně vymezit důvody a kritéria pro tuto dočasnou odchylku a měly by ji využívat pouze v omezené míře. Dočasné odchylky by měly být přiměřené, důsledně časově omezené, neměly by být založeny výhradně na druhu nebo závažnosti údajného trestného činu a neměly by ohrožovat spravedlivý průběh řízení. Členské státy by měly zajistit, aby v případech, kdy dočasnou odchylku povolil v souladu s touto směrnicí jiný příslušný orgán než soudce nebo soud, mohlo být toto rozhodnutí o povolení dočasné odchylky posouzeno soudem nejpozději v průběhu soudního řízení.

(33)

Důvěrnost komunikace mezi dítětem a jeho obhájcem je zásadní pro zajištění účinného výkonu práva na obhajobu a je nezbytnou součástí práva na spravedlivý proces. Členské státy by proto měly bez výjimky respektovat důvěrnost schůzek a jiných způsobů komunikace mezi obhájcem a dítětem v rámci pomoci poskytované obhájcem podle této směrnice. Touto směrnicí nejsou dotčeny postupy pro řešení situace, kdy existují objektivní a skutkové okolnosti, na jejichž základě existuje podezření, že se obhájce podílel spolu s dítětem na trestném činu. Jakoukoli trestnou činnost obhájce nelze považovat za legitimní pomoc dítěti v rámci této směrnice. Z povinnosti respektovat důvěrnost pro členské státy nevyplývá pouze povinnost zdržet se zasahování do této komunikace nebo přístupu k ní, nýbrž i povinnost, aby v případě, kdy jsou děti zbaveny svobody nebo se jinak nacházejí na místě, které je pod státní kontrolou, zajistily, aby komunikace probíhala způsobem umožňujícím prosazovat a chránit tuto důvěrnost. Tímto nejsou dotčeny mechanismy zavedené ve vazebních zařízeních, jako je kontrola korespondence, jejichž účelem je zabránit tomu, aby byly zadrženým osobám zasílány nedovolené zásilky, pokud tyto mechanismy neumožňují příslušným orgánům číst obsah komunikace mezi dětmi a jejich obhájcem. Touto směrnicí nejsou dotčeny ani postupy stanovené ve vnitrostátních právních předpisech, podle nichž lze zamítnout předávání korespondence, pokud odesílatel nesouhlasí s tím, aby korespondence byla nejprve předložena příslušnému soudu.

(34)

Touto směrnicí není dotčeno zasahování do důvěrnosti, které souvisí s prováděním zákonného dohledu ze strany příslušných orgánů. Touto směrnicí není dotčena ani činnost, například vnitrostátních zpravodajských služeb, prováděná pro zajištění národní bezpečnosti podle čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) nebo činnost, která spadá do oblasti působnosti článku 72 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), podle něhož se hlava V části III Smlouvy o fungování EU týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva nedotýká výkonu odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

(35)

Děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, by měly mít právo na individuální posouzení, jehož cílem je identifikovat jejich zvláštní potřeby, pokud jde o ochranu, vzdělávání, odbornou přípravu a sociální integraci, a stanovit, zda a do jaké míry mohou být v průběhu trestního řízení nutná zvláštní opatření, a stanovit míru jejich trestní odpovědnosti a přiměřenost konkrétního trestu nebo výchovného opatření.

(36)

Toto individuální posouzení by mělo zohlednit zejména osobnost a zralost dítěte, jeho materiální, sociální a rodinné zázemí, včetně prostředí, v němž žije, ale i zvláštní zranitelnost dítěte, jako jsou poruchy učení a komunikační problémy.

(37)

Mělo by být možné přizpůsobit rozsah a míru podrobnosti individuálního posouzení okolnostem případu, přičemž se zohlední závažnost údajného trestného činu a opatření, která by bylo možné přijmout v případě, že dítě bude v souvislosti s tímto trestným činem shledáno vinným. Individuální posouzení, které bylo u téhož dítěte provedeno v nedávné minulosti, by mělo být možné použít, bylo-li aktualizováno.

(38)

Příslušné orgány by měly zohlednit informace vyplývající z individuálního posouzení při rozhodování o tom, zda je třeba přijmout zvláštní opatření týkající se dítěte, jako je poskytnutí praktické pomoci, a při posuzování vhodnosti a účinnosti jakýchkoli preventivních opatření přijímaných ve vztahu k dítěti, jako jsou rozhodnutí o zajišťovací vazbě nebo alternativních opatřeních, přičemž by měly při rozhodování či přijímání určitého postupu v rámci trestního řízení, včetně ukládání trestu, zohlednit rovněž individuální vlastnosti a zázemí dítěte. Skutečnost, že individuální posouzení ještě není k dispozici, by příslušným orgánům neměla bránit v přijímání těchto opatření nebo rozhodnutí, pokud jsou splněny podmínky stanovené v této směrnici, včetně provedení individuálního posouzení v co nejranějším vhodném stadiu řízení. Mělo by být možné přehodnotit vhodnost a účinnost opatření či rozhodnutí, která byla přijata před individuálním posouzením, po zpřístupnění individuálního posouzení.

(39)

Individuální posouzení by mělo být provedeno v co nejranějším vhodném stadiu řízení a v přiměřené lhůtě, aby informace vyplývající z individuálního posouzení mohl zohlednit státní zástupce, soudce či jiný příslušný orgán ještě před podáním obžaloby pro účely trestního řízení. Mělo by však být možné podat obžalobu i v případě, že individuální posouzení není k dispozici, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte. K tomu může dojít například tehdy, je-li dítě ve vyšetřovací vazbě a čekání na provedení individuálního posouzení by zbytečně jeho pobyt ve vazbě prodloužilo.

(40)

Členské státy by měly mít možnost odchýlit se z povinnosti provádět individuální posouzení, vyžadují-li si to okolnosti případu, přičemž se bere v potaz mimo jiné závažnost údajného trestného činu a opatření, která by bylo možné přijmout, jestliže by dítě bylo v souvislosti s tímto údajným trestným činem shledáno vinným, a za předpokladu, že je tato odchylka slučitelná s nejlepším zájmem dítěte. Proto by měly být zohledněny veškeré relevantní skutečnosti, včetně toho, zda dítě již bylo v nedávné minulosti individuálnímu posouzení v rámci trestního řízení podrobeno nebo zda se jedná o případ, který lze projednávat bez podání obžaloby.

(41)

Povinnost zajistit péči dětem, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami, přispívá k nestrannému výkonu spravedlnosti, zejména tehdy, jsou-li děti zbaveny osobní svobody, a nacházejí se tak ve zvláštním oslabeném postavení. Aby byla zajištěna osobní nedotknutelnost dítěte zbaveného osobní svobody, mělo by mít dítě právo na lékařské vyšetření. Toto lékařské vyšetření by měl provádět lékař nebo jiný kvalifikovaný odborník, a to buď na podnět příslušných orgánů, zejména odůvodňují-li takové vyšetření konkrétní zdravotní indikace, nebo na žádost dítěte, osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo obhájce dítěte. Členské státy by měly stanovit praktická opatření týkající se lékařských vyšetření, která mají být prováděna podle této směrnice, a přístupu dětí k těmto vyšetřením. Tato opatření se mohou týkat mj. situací, kdy jsou pro totéž dítě vystaveny v krátké lhůtě dvě nebo více žádostí o lékařské vyšetření.

(42)

Děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, nejsou vždy schopny chápat obsah výslechů s nimi vedenými. Aby byla zajištěna jejich dostatečná ochrana, měly by být výslechy těchto dětí prováděné policií nebo jiným orgánem činným v trestním řízení audiovizuálně zaznamenávány, pokud je přiměřené tak činit při zohlednění různých skutečností, například je-li přítomen obhájce, či nikoli, a je-li dítě zbaveno osobní svobody, či nikoli, přičemž prvořadý ohled je vždy nutno brát na nejlepší zájmy dítěte. Tato směrnice nepožaduje, aby členské státy pořizovaly audiovizuální záznamy výslechů dětí prováděných soudcem nebo soudem.

(43)

Pokud je na základě této směrnice nutno provést audiovizuální záznam, avšak brání tomu nepřekonatelný technický problém, policie nebo jiný orgán činný v trestním řízení by měl mít možnost s dítětem vést výslech i bez pořizování audiovizuálního záznamu, bylo-li vynaloženo přiměřené úsilí na odstranění technického problému a není-li vhodné výslech odložit a je-li to slučitelné s nejlepšími zájmy dítěte.

(44)

Ať již je výslech dítěte audiovizuálně zaznamenán, či nikoli, měl by být vždy prováděn způsobem, který bere zřetel na věk a úroveň vyspělosti dotčeného dítěte.

(45)

Děti jsou obzvláště zranitelnou skupinou, jsou-li zbaveny osobní svobody. Vzhledem k možným rizikům pro jejich tělesný, duševní a sociální vývoj a vzhledem k tomu, že by zbavení osobní svobody mohlo způsobit problémy při jejich opětovném začlenění do společnosti, je třeba věnovat zvláštní úsilí tomu, aby se zamezilo zbavování osobní svobody, a zejména zadržování dětí v jakémkoli stadiu řízení před tím, než soud pravomocně rozhodne o tom, zda dotyčné dítě uvedený trestný čin spáchalo. Členské státy by mohly přijmout praktická opatření, například vydání příruček nebo pokynů pro policisty týkající se uplatňování tohoto požadavku v případě policejní vazby. Tímto není v žádném případě dotčena možnost policie či jiných orgánů činných v trestním řízení zadržet dítě v situaci, kdy je naprosto zřejmé, že je nezbytné tak učinit, například při přistižení při činu nebo bezprostředně poté, co byl trestný čin spáchán.

(46)

Příslušné orgány by měly vždy zvážit přijetí opatření, která jsou alternativou zadržení (dále jen „alternativní opatření“), a ukládat tato opatření, kdykoli je to možné. Tato alternativní opatření by měla zahrnovat zákaz výskytu dítěte na určitých místech, povinnost dítěte pobývat na konkrétním místě, omezení styku s konkrétními osobami, povinnost hlásit se u příslušných orgánů, účast na výchovných programech, nebo podstoupení terapeutických programů nebo léčby závislosti na návykových látkách se souhlasem dítěte.

(47)

Vazba dítěte by měla být podrobena pravidelnému přezkumu soudu, případně i samosoudce. Mělo by být možné provádět pravidelný přezkum soudem buď z moci úřední, nebo na žádost dítěte nebo jeho obhájce či jiného justičního orgánu než soudu, zejména státního zástupce. Za tímto účelem by členské státy měly stanovit praktická opatření, a to i pokud jde o situaci, kdy pravidelný přezkum soud již vykonal z moci úřední a dítě nebo jeho obhájce žádá, aby byl učiněn další přezkum.

(48)

Jsou-li děti zadrženy, měla by pro ně platit zvláštní ochranná opatření. Zejména by měly být drženy odděleně od dospělých osob, ledaže se má za to, že odloučení není v nejlepším zájmu dítěte, v souladu s čl. 37 písm. c) Úmluvy OSN o právech dítěte. Pokud zadržené dítě dosáhne věku 18 let, měla by u něj existovat možnost pokračovat v odděleném uvěznění, je-li to důvodné s ohledem na osobní situaci dotčené osoby. Zvláštní pozornost by měla být věnována způsobu výkonu zbavení osobní svobody u dětí vzhledem k jejich přirozené zranitelnosti. Děti by měly mít přístup ke vzdělávacímu zařízení v souladu s jejich potřebami.

(49)

Členské státy by měly rovněž zajistit, aby děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami a které jsou umístěny v policejní vazbě, byly drženy odděleně od dospělých osob, ledaže se má za to, že odloučení není v nejlepším zájmu dítěte, nebo pokud ve výjimečných případech není v praxi možné takto učinit, přičemž však je nutno postupovat v souladu s nejlepšími zájmy dítěte. Například v řídce osídlených oblastech by mělo být ve výjimečných případech možné, aby byly děti drženy v policejní vazbě společně s dospělými, pokud to není v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte. V takovýchto případech je nezbytné, aby příslušné orgány věnovaly zvýšenou pozornost zajištění ochrany tělesné nedotknutelnosti a duševní pohody dítěte.

(50)

Mělo by být možné, aby mohly být děti drženy společně s mladými dospělými, pokud to není v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte. Členské státy by měly samy stanovit, které osoby jsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů a postupů považovány za mladé dospělé osoby. Členské státy se vyzývají, aby stanovily, že za mladé dospělé osoby nelze považovat osoby starší 24 let.

(51)

Jsou-li děti ve vazbě, měly by členské státy přijmout vhodná opatření stanovená v této směrnici. Tato opatření by měla mimo jiné zajistit účinný a pravidelný výkon práva na rodinný život. Děti by zejména měly mít právo na udržování pravidelných vazeb s rodiči, rodinnými příslušníky a přáteli prostřednictvím návštěv a písemného styku, není-li zapotřebí výjimečných omezení z důvodu nejlepších zájmů dítěte či v zájmu spravedlnosti.

(52)

Členské státy by měly rovněž přijmout vhodná opatření k zajištění dodržování svobody náboženského vyznání či přesvědčení dítěte. V tomto ohledu by členské státy neměly zejména narušovat činnost spojenou s náboženským vyznáním či přesvědčením. To však neznamená, že členské státy musí aktivně přijímat kroky, kterými pomohou dětem konat pobožnosti.

(53)

Členské státy by případně měly přijmout vhodná opatření také v dalších případech zbavení osobní svobody. Přijatá opatření by měla být přiměřená povaze zbavení osobní svobody, jako je policejní vazba nebo zadržení, a jeho délce.

(54)

Odborníci, kteří jsou v přímém kontaktu s dětmi, by měli zohledňovat zvláštní potřeby dětí různých věkových skupin a měli by zajistit, aby řízení byla těmto potřebám přizpůsobena. K tomuto účelu by měli být tito odborníci speciálně vyškoleni pro zacházení s dětmi.

(55)

S dětmi by se mělo zacházet způsobem, který je přiměřený jejich věku, jejich vyspělosti a úrovni chápání, přičemž je třeba vzít ohled na jejich zvláštní potřeby, včetně jejich případných obtíží s komunikací.

(56)

S ohledem na rozdíly mezi právními systémy a tradicemi členských států by ochrana soukromí dětí v průběhu trestního řízení měla být zajištěna co nejlépe, s cílem mimo jiné usnadnit opětovné začlenění dětí do společnosti. Členské státy by měly zajistit, aby se soudní jednání zahrnující děti konala zpravidla s vyloučením veřejnosti, nebo by měly umožnit, aby rozhodnutí o konání soudních jednání s vyloučením veřejnosti přijímali soudy či soudci. Tímto není dotčeno veřejné vyhlašování rozsudku podle článku 6 EÚLP.

(57)

Děti by měly mít v průběhu soudního jednání, které se jich týká, právo na doprovod osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost. Pokud se jedná u jednoho dítěte o více než jednu osobu, mělo by mít dítě právo na doprovod všech těchto osob, ledaže to i přes přiměřené úsilí vynaložené ze strany příslušných orgánů není v praxi možné. Členské státy by měly stanovit praktická opatření pro výkon práva dětí na doprovod osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost v průběhu soudního jednání, které se jich týká, a opatření ohledně podmínek, za kterých může být doprovázející osoba dočasně ze soudního jednání vyloučena. Tato opatření by se mohla týkat mimo jiné situace, kdy osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost nemůže dočasně dítě doprovodit nebo kdy nechce využít možnosti dítě doprovázet za podmínky, že jsou zohledněny nejlepší zájmy dítěte.

(58)

V určitých situacích, které se mohou rovněž týkat pouze jedné z osob vykonávajících rodičovskou odpovědnost, by dítě mělo mít právo na to, aby je v průběhu soudního jednání doprovázela jiná vhodná dospělá osoba než osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost. Jednou z těchto okolností je situace, kdy by doprovod dítěte osobou vykonávající rodičovskou odpovědnost mohl podstatně ohrozit průběh trestního řízení, a to zejména v případě, kdy existují objektivní a skutkové okolnosti, na jejichž základě existuje podezření, že by mohlo dojít ke zničení či pozměnění důkazů, ovlivnění svědků, nebo podezření, že osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost mohla být zapojena do údajné trestné činnosti společně s dítětem.

(59)

V souladu s touto směrnicí by děti měly mít právo na doprovod osoby vykonávající rodičovskou odpovědnosti během dalších stadií řízení, jichž se dítě účastní, například během policejního výslechu.

(60)

Právo obviněné osoby být osobně přítomna při řízení před soudem je založeno na právu na spravedlivý proces stanoveném v článku 47 Listiny a v článku 6 EÚLP, jak je vykládá Soudní dvůr a Evropský soud pro lidská práva. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření na podporu přítomnosti dětí během soudního řízení týkajícího se jejich věci, a to i osobním předvoláním a zasláním kopie předvolání osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo, pokud by to bylo v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte, jiné vhodné dospělé osobě. Členské státy by měly stanovit praktická opatření, pokud jde o přítomnost dítěte během soudního řízení týkajícího se jeho věci. Tato opatření by měla zahrnovat ustanovení ohledně podmínek pro dočasné vyloučení dítěte ze soudního řízení.

(61)

Určitá práva stanovená v této směrnici by se měla vztahovat na děti, které jsou vyžádanými osobami od okamžiku jejich zatčení ve vykonávajícím členském státě.

(62)

Řízení podle evropského zatýkacího rozkazu má zásadní význam pro spolupráci mezi členskými státy v trestních věcech. Dodržování lhůt stanovených v rámcovém rozhodnutí 2002/584/SVV má pro tuto spolupráci zvláštní význam. Proto platí, že ač by děti, které jsou vyžádanými osobami, měly během řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu mít možnost vykonávat v plném rozsahu svá práva podle této směrnice, je třeba uvedené lhůty dodržovat.

(63)

Členské státy by měly přijmout vhodná opatření, kterými zajistí, aby soudci a státní zástupci zabývající se trestními řízeními, která se týkají dětí, měli zvláštní znalosti v této oblasti nebo účinný přístup ke zvláštnímu odbornému vzdělávání zaměřenému na práva dětí, vhodné techniky výslechu, dětskou psychologii a komunikaci v jazyce přizpůsobeném dětem. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření na podporu poskytování tohoto zvláštního odborného vzdělávání také v případě obhájců, kteří se zabývají trestními řízeními týkajícími se dětí.

(64)

Pro účely monitorování a vyhodnocování účinnosti této směrnice je třeba, aby na základě dostupných údajů byly shromažďovány relevantní údaje o uplatňování práv uvedených v této směrnici. Tyto údaje by měly zahrnovat údaje zaznamenané orgány činnými v trestním řízení a nakolik je to jen možné i administrativní údaje, které shromáždili poskytovatelé zdravotních a sociálních služeb v souvislosti s právy stanovenými v této směrnici, a to zejména počet dětí, kterým byl poskytnut přístup k obhájci, počet provedených individuálních posouzení, počet audiovizuálně zaznamenaných výslechů a počet dětí zbavených osobní svobody.

(65)

Členské státy by měly dodržovat a zajišťovat práva stanovená v této směrnici v souladu se zásadou zákazu diskriminace založené na rase, barvě pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyku, náboženském vyznání, politických či jiných názorech, státní příslušnosti, etnickém nebo sociálním původu, majetku, zdravotním postižení či původu.

(66)

Tato směrnice respektuje základní práva a zásady uznané v Listině a EÚLP, včetně zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení, práva na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, práva na nedotknutelnost lidské osobnosti, práv dítěte, začlenění osob se zdravotním postižením, práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu. Tato směrnice by měla být provedena v souladu s těmito právy a zásadami.

(67)

Tato směrnice stanoví minimální pravidla. Členské státy by měly mít možnost rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany. Tato vyšší úroveň ochrany by neměla být překážkou vzájemnému uznávání soudních rozhodnutí, k jehož usnadnění jsou tato minimální pravidla určena. Úroveň ochrany prováděná členskými státy by nikdy neměla být nižší než normy stanovené Listinou nebo EÚLP, jak jsou vykládány Soudním dvorem a Evropským soudem pro lidská práva.

(68)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení společných minimálních norem pro procesní záruky pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lze lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(69)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska, pokud jde o prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není tato směrnice závazná ani použitelná.

(70)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není tato směrnice závazná ani použitelná.

(71)

V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise k informativním dokumentům ze dne 28. září 2011 (10) se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení takových dokumentů za odůvodněné,

a)

které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení nebo

b)

na které se vztahuje řízení týkající se evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV (dále jen „vyžádané osoby“).

a)

u nichž právní předpisy členského státu stanoví uložení sankce jiným orgánem než soudem s příslušností v trestních věcech, přičemž uložení této sankce lze u takového soudu napadnout nebo mu ji předložit k posouzení, nebo

b)

za něž nelze jako sankci uložit odnětí svobody;

1)

„dítětem“ osoba mladší 18 let;

2)

„osobou vykonávající rodičovskou odpovědnost“ kterákoli osoba, která vykonává rodičovskou odpovědnost za dítě;

3)

„rodičovskou odpovědností“ veškerá práva a povinnosti fyzické nebo právnické osoby týkající se dítěte nebo jmění dítěte, která jsou jí svěřena rozhodnutím, právními předpisy nebo právně závaznou dohodou, včetně práv týkajících se péče o dítě a styku s dítětem.

a)

neprodleně poté, co je dětem sděleno, že jsou podezřelými nebo obviněnými osobami, přičemž tyto informace se týkají:

b)

v co nejranějším vhodném stadiu řízení, přičemž tyto informace se týkají:

c)

po zbavení osobní svobody, přičemž tyto informace se týkají práva na zvláštní zacházení během zbavení osobní svobody, stanoveného v článku 12.

a)

bylo v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte;

b)

nebylo možné, jelikož ani poté, co v této věci bylo vyvinuto přiměřené úsilí, nelze žádnou osobu vykonávající rodičovskou odpovědnost nalézt nebo není známa její totožnost;

c)

mohlo na základě objektivních a skutkových okolností významným způsobem ohrozit trestní řízení.

a)

před výslechem ze strany policejního nebo jiného orgánu činného v trestním řízení nebo soudního orgánu;

b)

při provádění vyšetřovacího či jiného úkonu za účelem shromáždění důkazních prostředků podle odst. 4 písm. c) ze strany vyšetřovacího či jiného příslušného orgánu;

c)

bez zbytečného prodlení po zbavení osobní svobody;

d)

pokud byly předvolány k soudu příslušnému v trestních věcech, v přiměřené lhůtě před tím, než se k tomuto soudu dostaví.

a)

členské státy zajistí, aby děti měly právo scházet se v soukromí a komunikovat s obhájcem, který je zastupuje, a to i před výslechem ze strany policejního nebo jiného orgánu činného v trestním řízení nebo soudního orgánu;

b)

členské státy zajistí, aby byl obhájce dětem nápomocen při výslechu a aby se obhájce mohl výslechu fakticky účastnit. Tato účast musí být provedena v souladu s postupy podle vnitrostátního práva, pokud tyto postupy nenarušují účinný výkon nebo samotnou podstatu dotčeného práva. Účastní-li se obhájce výslechu, je skutečnost, že k této účasti došlo, zaznamenána na základě postupu pro pořizování záznamů v souladu s vnitrostátním právem;

c)

členské státy zajistí, aby byl obhájce dětem nápomocen minimálně během následujících vyšetřovacích úkonů nebo úkonů prováděných za účelem shromáždění důkazních prostředků, jsou-li tyto úkony stanoveny vnitrostátním právem a je-li účast podezřelé či obviněné osoby požadována či povolena při příslušných úkonech:

a)

když jsou předvedeny před příslušný soud nebo příslušného soudce, aby bylo rozhodnuto o jejich vazbě v jakémkoli stadiu řízení v rámci působnosti této směrnice, a

b)

během vazby.

a)

pokud existuje naléhavá potřeba zamezit závažným nepříznivým důsledkům pro život, svobodu nebo tělesnou nedotknutelnost určité osoby;

b)

pokud vyšetřovací orgány musí nezbytně přijmout okamžité opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení v souvislosti se závažným trestným činem.

a)

rozhodování o tom, zda je třeba přijmout jakékoli zvláštní opatření ve prospěch dítěte;

b)

posuzování vhodnosti a účinnosti jakýchkoli preventivních opatření přijímaných ve vztahu k dítěti;

c)

rozhodování či přijímání určitého postupu v rámci trestního řízení, včetně ukládání trestu.

a)

dítěte;

b)

osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo jiné vhodné dospělé osoby podle článků 5 a 15;

c)

obhájce dítěte.

a)

případů, kdy se má za to, že odloučení není v nejlepším zájmu dítěte, nebo

b)

pokud ve výjimečných případech není v praxi možné, aby děti umístěné v policejní vazbě byly drženy odděleně od dospělých osob, přičemž je však nutno se řídit nejlepšími zájmy dítěte.

a)

zajistily a pečovaly o jejich zdravotní stav a jejich fyzický a duševní vývoj;

b)

zajistily jejich právo na vzdělávání a odbornou přípravu, a to i jedná-li se o děti s tělesným či smyslovým postižením či s poruchami učení;

c)

zajistily účinný a pravidelný výkon jejich práva na rodinný život;

d)

zajistily přístup k programům, které podpoří jejich rozvoj a jejich opětovné začlenění do společnosti, a

e)

zajistily dodržování svobody náboženského vyznání.

a)

byla v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte;

b)

nebyla možná, jelikož ani poté, co v této věci bylo vyvinuto přiměřené úsilí, nelze nalézt žádnou osobu vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo není známa její totožnost, nebo

c)

mohla na základě objektivních a skutkových okolností významným způsobem ohrozit trestní řízení.

a)

je v nejlepším zájmu dítěte, aby bylo touto osobou doprovázeno, a

b)

přítomnost této osoby nenaruší trestní řízení.