(EU) 2015/84Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/84 ze dne 21. ledna 2015 , kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz glutamátu sodného pocházejícího z Indonésie

(1)

Evropská komise (dále jen „Komise“) ode dne 22. srpna 2014 uložila prozatímní antidumpingové clo z dovozu glutamátu sodného pocházejícího z Indonésie prostřednictvím prováděcího nařízení Komise (EU) č. 904/2014 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“).

(2)

Dne 29. listopadu 2013 bylo zahájeno řízení v návaznosti na podnět podaný dne 16. října 2013 společností Ajinomoto Foods Europe SAS (dále jen „žadatel“), která je jediným výrobcem glutamátu sodného v Unii, a představuje tudíž 100 % celkové výroby glutamátu sodného v Unii.

(3)

Jak je uvedeno ve 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2012 do 30. září 2013 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. dubna 2010 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Po zveřejnění nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo několik zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Účastníkům řízení, kteří o to požádali, byla poskytnuta možnost slyšení.

(5)

Komise zvážila písemné a ústní připomínky předložené zúčastněnými stranami a v případě potřeby prozatímní zjištění náležitě upravila.

(6)

Všem účastníkům řízení Komise následně sdělila základní skutečnosti a úvahy, na nichž založila svůj záměr uložit konečné antidumpingové clo na dovoz glutamátu sodného pocházejícího z Indonésie a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, v níž se mohly k poskytnutí konečných informací vyjádřit.

(7)

Stanoviska předložená zúčastněnými stranami byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(8)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se metody výběru vzorků dodavatelů, kteří nejsou ve spojení, potvrzují se prozatímní zjištění uvedená v 7. až 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(9)

Jak je stanoveno ve 21. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dotčeným výrobkem je glutamát sodný pocházející z Indonésie, vedený v současnosti pod kódem KN ex-2922 42 00 (dále jen „dotčený výrobek“). Glutamát sodný je potravinářská přídatná látka a používá se zejména jako látka zvýrazňující chuť a vůniv polévkách, vývarech, jídlech z ryb a masa, ve směsích koření a v hotových jídlech. Vyrábí se v podobě bílých, různě velikých krystalů bez zápachu. Glutamát sodný se používá rovněž v chemickém průmyslu pro nepotravinářské účely, například jako součást detergentů. Glutamát sodný je k dispozici v různých velikostech balení od spotřebitelského balení o hmotnosti 0,5 g po velkoobjemové pytle o hmotnosti 1 000 kg. Balení o menší velikosti se soukromým spotřebitelům prodávají prostřednictvím maloobchodníků, zatímco větší balení o hmotnosti 20 kg a více jsou určena pro průmyslové uživatele. Mimoto existují různé stupně čistoty. Neexistují však žádné rozdíly ve vlastnostech glutamátu sodného na základě velikosti balení nebo stupně čistoty.

(10)

Jelikož k dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se závěry učiněné ve 21. až 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(11)

Jelikož ohledně běžné hodnoty nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 26. až 31. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(12)

Oba spolupracující vyvážející výrobci z Indonésie zopakovali svá tvrzení, že prodejní ceny, za něž svůj výrobek prodávali společnostem ve spojení, odpovídaly běžným tržním podmínkám, a že stanovení výše vývozních cen by proto mělo vycházet z výše prodejních cen, za které mateřská společnost z Indonésie prodává svůj výrobek prvnímu odběrateli ve spojení, a nikoli z početně zjištěné vývozní ceny.

(13)

Oba vyvážející výrobci na podporu tohoto tvrzení argumentovali, že nebyly k dispozici žádné důkazy týkající se křížové kompenzace mezi výrobky nebo jinými náklady vzniklými mezi mateřskou společností v Indonésii a jejími společnostmi ve spojení. Závěry ve 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení proto neměly vycházet z těchto prvků.

(14)

Jeden vyvážející výrobce uvedl, že jeho společnost ve spojení v Unii nebyla dovozcem, ale zprostředkovatelem, který uskutečňoval další prodej výrobku v Unii před celním odbavením. Tento vyvážející výrobce tvrdil, že na tomto základě by závěry, k nimž se dospělo ve 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a to že transferová cena mezi společnostmi ve spojení nedosahovala úrovně, která by dovozci ve spojení umožňovala dosáhnout přiměřeného zisku v Unii, neměly být použitelné.

(15)

Úvodem je třeba uvést, že již samotné spojení mezi vývozcem a dovozcem postačuje k tomu, aby mohla Komise považovat skutečné vývozní ceny za nespolehlivé, neboť existence spojení mezi vývozcem a dovozcem je jedním z řady důvodů, na jejichž základě lze skutečné vývozní ceny za nespolehlivé považovat. Vzhledem ke spojení mezi dodavatelem a dovozcem jsou ceny účtované dodavatelem jeho společnosti ve spojení v Unii transferovými cenami, které nejsou výsledkem jednání za tržních podmínek, které obvykle převládají mezi nezávislými společnostmi. Kromě toho je zřejmé, že náklady vzniklé z činností společnosti ve spojení a rozpětí zisku, kterého taková společnost dosáhne, účinně snižují částku, kterou vyvážející výrobce obdrží, protože zpravidla vznikají dovozci.

(16)

V tomto případě navíc šetření odhalilo, že příslušné společnosti ve spojení nedosahují v Unii udržitelné ziskové rozpětí. V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že ziskové rozpětí nezávislého spolupracujícího dovozce nemohlo být použito, neboť bylo důvěrné povahy, a tudíž nemohlo být zpřístupněno účastníkům hospodářské soutěže. Proto se jako referenční hodnota použilo ziskové rozpětí, které bylo používáno v dřívějším řízení týkajícím se jiného chemického výrobku vyráběného podobným odvětvím a dováženého do Unie za podobných okolností jako v tomto případě (3). Toto ziskové rozpětí je nejobjektivnějším dostupným základem pro účel dosažení uspokojivého odhadu tržní vývozní ceny. Toto přiměřené ziskové rozpětí dosahovalo výše 5 %. Vzhledem k tomu, že zisk dosažený společnostmi ve spojení v Unii je výrazně nižší než tato referenční hodnota, a s ohledem na neudržitelnost takového zisku, nebylo možné transferovou cenu považovat za spolehlivou.

(17)

Kromě toho, nesporné důkazy o tom, že skutečně došlo ke křížové kompenzaci nebo ke vzniku určitých nákladů, které vznikají dovozci a jsou jím obvykle hrazeny, ale které zaplatila libovolný strana, mezi společnostmi ve spojení nejsou nezbytně zapotřebí. Jak již bylo uvedeno výše, tyto náklady vždy vznikají až společnosti ve spojení, a to tehdy, když tato společnost vykonává funkce prodeje a dovozu. V důsledku spojení mezi společnostmi ve spojení nelze vyloučit existenci křížové kompenzace prostřednictvím jiných výrobků ani vznik takových nákladů, a proto jsou transferové ceny nespolehlivé.

(18)

Rovněž není relevantní, zda společnost ve spojení v Unii provádí veškeré funkce dovozce či jiné funkce. Rozhodujícím faktorem je, zda je spolehlivá vývozní cena na úrovni hranice Společenství. Jak je uvedeno výše v 15. bodě odůvodnění, současné šetření ukázalo, že úroveň cen mezi společnostmi ve spojení neumožnila společnostem ve spojení v Unii dosáhnout přiměřeného ziskového rozpětí. Žádný z vývozců neposkytl důkazy, proč by toto ziskové rozpětí mělo být nepřiměřené, a proto by tvrzení v tomto ohledu měla být považována za neopodstatněná. Argument, že jedna z těchto společností ve spojení nevykonávala v Unii funkce dovozce, není odůvodněný, jelikož, jak se uvádí výše, není relevantní, které konkrétní funkce společnost v Unii vykonávala. Navíc se skutečnost, že společnost prováděla pouze některé funkce dovozce, nutně odráží v částce prodejních, správních a režijních nákladů společností ve spojení, ale zajisté ne v použitém ziskovém rozpětí. Kromě toho je třeba uvést, že skutečnost, že určité činnosti vykonává společnost ve spojení před dovozem, neznamená, že vývozní cenu nelze zjistit početně na základě ceny při dalším prodeji prvnímu nezávislému odběrateli, a že by neměly být provedeny nezbytné úpravy podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(19)

Po poskytnutí konečných informací dva spolupracující indonéští vyvážející výrobci zopakovali svoje tvrzení týkající se stanovení vývozní ceny. Jeden vyvážející výrobce zpochybnil zjištění uvedená v 15. bodě odůvodnění, tj. že samotná existence spojení mezi vývozcem a dovozcem postačuje k tomu, aby Komise mohla považovat skutečné vývozní ceny za nespolehlivé, a tvrdil, že je to v rozporu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Týž vyvážející výrobce kromě toho tvrdil, že úvahy uvedené v 17. bodě odůvodnění, tj. že některé náklady vznikly společnosti ve spojení, když vykonávala funkce prodeje a dovozu, nevycházely z okolností tohoto případu. A nakonec tento vyvážející výrobce tvrdil, že se Komise nezabývala skutečností, že úroveň cen účtovaných společnosti ve spojení a úroveň cen účtovaných nezávislým zákazníkům v Unii byly podobné.

(20)

Druhý vyvážející výrobce zopakoval svoje tvrzení, že při stanovení vývozní ceny by se měla zohlednit jeho vývozní cena účtovaná prvnímu nezávislému zákazníkovi na hranici Unie, přičemž zdůraznil, že společnost ve spojení vystupovala jen jako zprostředkovatel a že, mimo jiné, celní vybavení provedli zákazníci, kteří nebyli ve spojení, v Unii.

(21)

V odpovědi na tato tvrzení je třeba uvést, že Komise se v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení domnívala, že na základě okolností tohoto případu by se vývozní ceny měly početně zjistit, protože existuje spojení mezi vývozci a stranami ve spojení. Šetřením se ve skutečnosti ukázalo, že příslušné strany ve spojení nedosáhly během období šetření v Unii udržitelného ziskového rozpětí. V této souvislosti není při určení toho, zda by se měly v tomto případě ceny početně zjistit, funkce společnosti ve spojení v Unii relevantní. Navíc, jak se uvádí v 18. bodě odůvodnění, skutečnost, že společnosti ve spojení provádějí jen určité funkce, není překážkou pro použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení, odráží se však v nižší částce prodejních, správních a režijních nákladů, která se odečte od ceny, za níž se dotčený výrobek poprvé opětovně prodá nezávislému kupujícímu. Závěrem je třeba uvést, že vyvážející výrobci neposkytli žádné nové konkrétní důkazy, které by mohly tyto závěry zvrátit. Pokud jde o tvrzení týkající se podobné úrovně cen účtovaných zákazníkům ve spojení a nezávislým zákazníkům v Unii, je třeba poznamenat, že toto tvrzení se řešilo ve 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Šetřením se zjistilo, že navzdory podobnosti s úrovní cen účtovaných nezávislým zákazníkům nedosahovaly transferové ceny účtované mezi společnostmi ve spojení výše, která by dovozcům ve spojení umožňovala dosáhnout udržitelný zisk. Tyto argumenty by se proto měly zamítnout.

(22)

Argumenty týkající se použití početně zjištěných vývozních cen v tomto šetření by se proto měly zamítnout.

(23)

Titíž dva vyvážející výrobci tvrdili, že pokud budou vývozní ceny početně zjištěny navzdory jejich argumentům uvedeným ve 12. až 14. bodě odůvodnění, bylo přiměřené ziskové rozpětí ve výši 5 % použité pro výpočet vývozní ceny nadhodnocené a mělo by se místo toho použít skutečné ziskové rozpětí jejich společností ve spojení, neboť ceny mezi stranami ve spojení byly na stejné úrovni jako ceny účtované nezávislým zákazníkům.

(24)

Na základě úvah uvedených v 15. až 18. bodě odůvodnění, které se týkají spolehlivosti transferových cen a ziskových rozpětí společností ve spojení v Unii, by měl být tento argument zamítnut. V každém případě vycházely úpravy provedené u nákladů vzniklých v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení z příslušných vlastních prodejních, správních a režijních nákladů společností, a odrážely proto činnost těchto společností bez ohledu na jejich funkce. Tento argument by proto měl být zamítnut.

(25)

Jeden z výše uvedených vyvážejících výrobců tvrdil, že v případě specifických transakcí se společností, která není ve spojení s vyvážejícím výrobcem, by vývozní cena neměla vycházet ze skutečné zaplacené ceny nebo ceny splatné v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení. Komise však zjistila, že dotčené prodeje nebyly vývozníprodeje do Unie. Na tomto základě byly dotčené transakce ze stanovení vývozní ceny vyřazeny. Po poskytnutí konečných informací daný vyvážející výrobce zpochybnil toto vyřazení, a to z toho důvodu, že Komise by měla zohlednit celý prodej dotčeného výrobku vyrobeného vyvážejícím výrobcem v Unii. Pro účely stanovení vývozní ceny se však zohlednil celý prodej nezávislému zákazníkovi. Všechny následné transakce ze strany tohoto nezávislého zákazníka se nesmí brát v úvahu, protože zaprvé nejde o prodej na vývoz ve smyslu článku 2 odst. 8 a 9 základního nařízení a za druhé existuje riziko dvojího započtení tohoto prodeje. Na tomto základě bylo tvrzení vyvážejícího výrobce zamítnuto.

(26)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se stanovení vývozní ceny, potvrzují se závěry, k nimž se dospělo ve 32. až 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Po poskytnutí prozatímních informací dva spolupracující vyvážející výrobci zpochybnili, že je vzniklé náklady na přesun zboží z výrobního závodu do skladu možné považovat za vnitřní logistické náklady, které nemají vliv na srovnatelnost cen.

(28)

Jeden z vyvážejících výrobců měl na domácím trhu několik distribučních skladů, z nichž se glutamát sodný zasílal konečným zákazníkům. Tento vyvážející výrobce tvrdil, že by přepravní náklady z továrny do skladů měly být považovány za náklady na vnitrostátní přepravu nákladů a měly by být odečteny od běžné hodnoty, neboť při prodeji na vývoz žádné takové náklady nevznikají. Druhý vyvážející výrobce tvrdil, že v některých případech náklady na přepravu zboží do skladu mohou být spojeny s konkrétní fakturou, a proto představují přímé prodejní náklady, přičemž tyto náklady jsou zahrnuty do ceny účtované odběratelům, a tedy ovlivňují srovnatelnost cen. Proto by se měly odečíst od běžné hodnoty.

(29)

Sklady jsou považovány za součást prostor vyvážejícího výrobce a teprve od okamžiku, kdy je výrobek ve skladu, je připraven k prodeji. Vzdálenost skladu od výrobního závodu je nepodstatná stejně jako to, zda přeprava z výrobního závodu do skladu může být spojena s určitou transakcí domácího prodeje, neboť to jsou obvykle náklady vzniklé před prodejem, a tedy nikoli přímé prodejní náklady, které mají vliv na srovnatelnost cen. Proto by na základě čl. 2 odst. 10 písm. e) základního nařízení měla být tvrzení v tomto ohledu zamítnuta.

(30)

Po zveřejnění prozatímních zjištění spolupracující vyvážející výrobce, který vyvážel glutamát sodný prostřednictvím společnosti ve spojení se sídlem mimo Unii, tvrdil, že jeho vývoz by již neměl být upravován podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, jelikož společnost ve spojení mimo Unii nejednala jako zprostředkovatel a nepobírá za práci provizi. Vyvážející výrobce dále tvrdil, že přirážka pro dotyčnou společnost ve spojení, která sloužila jako základ pro provedenou úpravu, nemá vliv na srovnatelnost cen, protože Komise již při početním určení vývozní ceny odečtla přiměřené ziskové rozpětí na úrovni společnosti ve spojení v Unii, které se vztahovalo na veškerá ziskové rozpětí týkající se všech transakcí mezi společnostmi. Vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že má-li být od početně zjištěné vývozní ceny něco odečítáno, pak pouze prodejní, správní a režijní náklady společností ve spojení se sídlem mimo Unii.

(31)

Šetřením bylo zjištěno, že společnost ve spojení se sídlem mimo Unii zachovávala přirážku v případě každého prodeje na vývoz do Unie. Přirážka ovlivnila srovnatelnost cen, neboť byla zachována pouze u prodeje na vývoz, a nikoli u prodeje na domácím trhu. Tvrzení, že ziskové rozpětí společnosti ve spojení již bylo zohledněno při výpočtu vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení, nemohlo být přijato. Je tomu tak proto, že úpravy podle čl. 2 odst. 9 a čl. 2 odst. 10 základního nařízení mají odlišné cíle, jsou samostatné, navzájem se liší a řídí se rozdílnými podstatnými pravidly. Cílem čl. 2 odst. 9 základního nařízení je stanovit spolehlivou vývozní cenu, zatímco cílem čl. 2 odst. 10 základního nařízení je zajistit srovnatelnost mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou. Poté, co byla řádně stanovena vývozní cena podle čl. 2 odst. 8 nebo 9 základního nařízení, veškeré další úpravy podle čl. 2 odst. 10 se již vývozní ceny jako takové netýkají a nejsou v žádném případě určeny ke stanovení běžné hodnoty a vývozní ceny jako takové. Spolupracující vyvážející výrobce tedy přehlíží účel úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, jímž je učinit cenu srovnatelnou s běžnou hodnotou, a nikoli stanovit vývozní cenu jako takovou. Přiměřené ziskové rozpětí odečtené v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení se proto nevztahuje na žádnou možnou přirážku uplatněnou v rámci stejného prodejního kanálu. Pokud jde o částku, která má být upravena, provedená úprava odráží přirážku skutečně účtovanou mezi společnostmi vespojení, a tedy skutečně ovlivňuje ceny a srovnatelnost cen. Není proto důvod nahrazovat ji jinou teoretickou částkou. Komise je nakonec oprávněna zohlednit skutečnost, že platbu obdrží společnost ve spojení se sídlem mimo území Unie (ve formě přirážky, kterou si při prodeji zachová společnost ve spojení při prodeji a kterou fakturuje zákazníkům v Unii). K tomu, aby se mohla společnost ve spojení považovat za společnost podléhající dani z příjmu právnických osob v zemi mimo Unii (která má podstatně nižší sazby daně z příjmu právnických osob než Indonésie), pokud jde o tyto platby, musí v dané zemi skutečně provozovat hospodářskou činnost. Indonéský vyvážející výrobce si takto nemůže zajistit příznivé daňové zacházení, které získá za přítomnosti společnosti ve spojení v zemi mimo Unii a o její hospodářské činnosti v jurisdikci uvedené země, a současně v rámci antidumpingového řízení tvrdit, že společnost ve spojení nevykonává hospodářskou činnost. Proto se tato tvrzení zamítají.

(32)

Po poskytnutí konečných informací daný vyvážející výrobce zopakoval svoje tvrzení týkající se úpravy provedené v případě přirážky jeho společnosti ve spojení a vznesl námitku proti tomu, aby se v rámci antidumpingového šetření zohledňovala otázka daní. Vyvážející výrobce dále tvrdil, že sice nepopírá, že jeho společnost ve spojení provozovala obchodní činnost v dotčené třetí zemi, ale že rozsah této činnosti v souvislosti s dotčeným výrobkem byl omezený. Navíc zopakoval tvrzení, že činnost společnosti ve spojení se jasně odlišovala od činnosti zprostředkovatele, přičemž společnost ve spojení nepobírala od vyvážejícího výrobce v souvislosti s prodejem do Unie žádnou provizi. A závěrem vyvážející výrobce zopakoval svoje tvrzení, že Komise při početním zjištění vývozní ceny již odečetla přiměřené ziskové rozpětí na úrovni společnosti ve spojení v Unii, čímž se pokryla všechna zisková rozpětí vztahující se na všechny transakce mezi společnostmi. Vyvážející výrobce v této souvislosti tvrdil, že v případě následných prodejů mezi společnostmi ve spojení Komise skutečně běžně odečítá pouze ziskové rozpětí společnosti ve spojení, která prodává výrobky přímo nezávislému zákazníkovi v Unii, ale nikoli zisková rozpětí ostatních společností ve spojení v rámci téhož prodejního kanálu.

(33)

Dlužno poznamenat, že v tomto případě může existence samostatného daňového subjektu sloužit jako ukazatel významné hospodářské činnosti provozované společností ve spojení se sídlem mimo Unii, pokud se taková činnost vyžaduje podle vnitrostátního daňového práva. V tomto případě, jak se uvádí ve 31. bodě odůvodnění, Komise zohlednila skutečnost, že dotčený vyvážející výrobce má mimo Unii stranu ve spojení, která provozuje významnou hospodářskou činnost, a skutečnost, že strana ve spojení mimo Unii odečítala u každé prodejní transakce týkající se dotčeného výrobku uskutečněné mezi stranami ve spojení přirážku, což ovlivnilo srovnatelnost cen v případě vývozu glutamátu sodného do Unie. Kromě toho, jak se uvádí ve 31. bodě odůvodnění, částka, z níž úprava vycházela, odrážela skutečnou ověřenou přirážku účtovanou mezi společnostmi ve spojení, a proto také přesně odrážela činnosti společnosti ve spojení. Tyto argumenty by se proto měly zamítnout.

(34)

Po zveřejnění prozatímních zjištění tentýž vyvážející výrobce vznesl námitku proti úpravě provedené u provizí vyplacených na základě vývozní ceny, přičemž tvrdil, že nešlo o přímé prodejní náklady, ale provize vyplácené měsíčně, v důsledku čehož nebyly spojeny s konkrétními prodejními transakcemi a neovlivňovaly srovnatelnost cen. Tento vyvážející výrobce uvedl, že zaplacené provize měly účinek pouze mezi společnostmi ve spojení, a proto se na ně nevztahuje čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení. Vyvážející výrobce rovněž argumentoval, že na základě předpokladu, že by byl společně se svojí společností ve spojení považován za jediný hospodářský subjekt, není v rámci tohoto hospodářského subjektu žádný převod peněz výdajem ani příjmem.

(35)

Šetřením se zjistilo, že podle „dohody o provizích“ mezi tímto vyvážejícím výrobcem a jeho společností ve spojení se provize stanou splatnými tehdy, když vyvážející výrobce v Indonésii prodává výrobky přímo nezávislým odběratelům, kteří nejsou ve spojení, na trhu Unie (nikoli prostřednictvím společnosti ve spojení). Vyplacená provize byla přímo provázána s čistou prodejní hodnotou. V důsledku toho přímý vztah mezi prodejem a vyplacenou provizí ovlivnil srovnatelnost cen podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení.

(36)

Předpoklad, že společnosti ve spojení byly považovány za jeden hospodářský subjekt, je v důsledku nepřesný. Šetřením se zjistilo, že tento vyvážející výrobce měl plně funkční vývozní oddělení a nedocházelo k žádné duplikaci úkolů souvisejících s vývozem mezi vyvážejícím výrobcem a dovozcem ve spojení. Proto nelze společnost ve spojení považovat za interní prodejní oddělení a tyto argumenty by měly být zamítnuty.

(37)

Alternativně, v případě, že by vývozní ceny byly upraveny na základě čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, by podle tvrzení vyvážejícího výrobce měla být částka vyplacených provizí rovněž vyřazena z prodejních, správních a režijních nákladů společnosti ve spojení, které byly odečteny od ceny při dalším prodeji prvnímu nezávislému odběrateli v Unii v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Nicméně podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení při výpočtu spolehlivé vývozní ceny by měly být od ceny při dalším prodeji prvnímunezávislému odběrateli v Unii odečteny veškeré náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem a neexistuje právní základ, který by umožnil kompenzovat takové náklady jakýmkoli příjmem, jak požaduje vyvážející výrobce. Kromě toho se prodejní, správní a režijní náklady společnosti ve spojení v Unii týkají jiného prodejního kanálu (tj. prostřednictvím zákazníka ve spojení) než příjmu, který se týkal kanálu prodeje nezávislým odběratelům. A konečně, úprava přirážky podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení a stanovení vývozní ceny podle téhož čl. 2 odst. 8 nebo 9 má často rozdílný účel a představuje dvě různé fáze analýzy dumpingu.

(38)

Po poskytnutí konečných informací daný vyvážející výrobce zopakoval svá tvrzení týkající se provize uvedené ve 35. bodě odůvodnění, přičemž argumentoval tím, že by bylo nekonzistentní na jedné straně považovat transferové ceny mezi stranami ve spojení za nespolehlivé a na druhé straně upravovat vývozní cenu na základě dohody o provizích uzavřené mezi stranami ve spojení. Vyvážející výrobce dále zpochybnil zjištění uvedená ve 35. bodě odůvodnění, tedy že vyplácená provize přímo souvisela s čistou hodnotou prodeje a že tedy existoval přímý vztah mezi prodejem a vyplacenou provizí, který měl tak vliv na srovnatelnost cen, neboť provize se vyplácela jednou za měsíc a podrobnosti výpočtu provize si smluvní strany navzájem neposkytly.

(39)

Vyvážející výrobce nepodložil tato tvrzení dalšími důkazy ani na podporu svého tvrzení neposkytl další doplňující faktické informace, které by mohly uvedené závěry vyvrátit. Z toho důvodu se závěry uvedené ve 35. až 37. bodě odůvodnění potvrzují.

(40)

Po poskytnutí prozatímních informací jeden vyvážející výrobce tvrdil, že by měla být provedena úprava běžné hodnoty za propagační a motivační náklady. Vyvážející výrobce argumentoval tím, že tyto náklady nevznikly při prodeji na vývoz do Unie, přičemž měly přímý dopad na prodejní cenu na domácím trhu. Tento argument vyvážející výrobce opíral o tvrzení, že alespoň v některých případech tyto náklady mohly být vysledovány až ke specifickým prodejním transakcím na domácím trhu. Nakonec tento vyvážející výrobce argumentoval, že propagační a motivační náklady odrážejí různé úrovně obchodování na domácím trhu (kde byl glutamát sodný prodáván přímo maloobchodníkům) na jedné straně a prodeje do Unie (obchodníkům a distributorům) na straně druhé.

(41)

Šetření ukázalo, že propagační a motivační náklady byly většinou vázány na klienty, a nikoli na konkrétní prodejní transakce. Propagační a motivační náklady vznikají bez ohledu na to, zda je výrobek v konečném důsledku prodán. Kromě toho šetření ukázalo, že náklady, o nichž se tvrdilo, že byly spojeny se specifickými prodejními transakcemi, nebyly ve skutečnosti zohledněny v ceně. Na tomto základě byl učiněn závěr, že propagační a motivační náklady neměly na ceny a srovnatelnost cen vliv a toto tvrzení by mělo být zamítnuto.

(42)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že glutamát sodný s velkými krystaly (velikost ok) má odlišné fyzikální vlastnosti a prodává se na odlišné obchodní úrovni než glutamát sodný dovážený do Unie. Vyvážející výrobce proto argumentoval, že glutamát sodný s velkými krystaly by měl být ze stanovení běžné hodnoty vyloučen.

(43)

Šetřením se zjistilo, že existuje několik velikostí ok: prášek, jemné, pravidelné, malé a velké. Všechny velikosti ok jsou zahrnuty do definice výrobku, neboť mají stejné základní vlastnosti, konečné využití a jsou zaměnitelné. Proto by všechny typy výrobků měly být zahrnuty do stanovení běžné hodnoty. Kromě toho se šetřením zjistilo, že různé velikosti ok nejsou nákladovým faktorem.

(44)

Šetření dále prokázalo, že odběratelé na domácím trhu, kteří nakupovali glutamát sodný ve formě velkých ok, kupovali i další velikosti ok. Žádné důkazy neprokázaly, že by rozdíl v ceně pozorovaný u glutamátu sodného o velkosti velkých ok souvisel s fyzikálními vlastnostmi nebo obchodní úrovní, neboť bylo možné tento cenový rozdíl vztáhnout k dalším prvkům, jako jsou zákazníci a zakoupené objemy. Kromě toho vyvážející výrobce nevyčíslil údajný rozdíl ve fyzikálních vlastnostech. Argumenty v tomto ohledu by proto měly být zamítnuty.

(45)

Při nedostatku jakýchkoli dalších připomínek týkajících se srovnání se potvrzují závěry, k nimž se došlo ve 39. až 46. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(46)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, metodika použitá pro výpočet dumpingového rozpětí, jak je uvedena ve 47. až 48. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se potvrzuje.

(47)

S ohledem na vyřazení některých transakcí ze stanovení vývozní ceny jednoho vyvážejícího výrobce, jak je popsáno ve 25. bodě odůvodnění, a jelikož nebyla předložena žádná další stanoviska, stanoví se tato konečná dumpingová rozpětí vyjádřená v procentech ceny CIF (náklady, pojištění, přeprava) s dodáním na hranice Unie před proclením:

(48)

Zúčastněné strany zopakovaly, že by Komise do výrobního odvětví Unie neměla zahrnovat spolupracujícího výrobce v Unii, protože vyvážející výrobce v Indonésii, který je s ním ve spojení, spolupráci odmítl. Tvrdila, že situace ohledně újmy může být tímto vztahem ovlivněna.

(49)

Dotčené strany nepředložily v tomto ohledu žádné nové informace. Zejména nedoložily svá tvrzení o tom, do jaké míry mohla být situace ohledně újmy ovlivněna. Jak je stanoveno v 53. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v tomto případě však není třeba vylučovat spolupracujícího výrobce v Unii z výrobního odvětví Unie navzdory jeho vztahu s nespolupracujícím vyvážejícím výrobcem v Indonésii, neboť tento jediný výrobce v Unii s Komisí během šetření plně spolupracoval a byl podroben dokonalé prověrce. Proto neměla skutečnost, že vyvážející výrobce při šetření nespolupracoval, na průběh šetření žádný dopad. Tento argument by měl být proto zamítnut.

(50)

Po poskytnutí informací dotčené strany zopakovaly svůj argument, že by spolupracující výrobce v Unii neměl být zahrnut do výrobního odvětví Unie, protože vyvážející výrobce v Indonésii, který je s ním ve spojení, spolupráci odmítl. Tyto strany tvrdily, že odmítnutí spolupráce ze strany vyvážejícího výrobce ve spojení v Indonésii mohlo mít vliv na situaci týkající se újmy, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo. V podstatě tvrdily, že ceny glutamátu sodného se dohadují na celosvětovém základě a že vzhledem k uvedenému vztahu existovalo riziko křížové kompenzace, která spočívala ve snížení cen účtovaných zákazníkům na trhu Unie a účtování vyšších cen na trhu třetí země. Odmítnutím spolupráce v rámci šetření by vyvážející výrobce ve spojení v Indonésii zbavil Komisi možnosti zkontrolovat, zda docházelo ke křížové kompenzaci.

(51)

Dotčené strany sice předložily dané tvrzení, ale nepodložily jej žádnými skutečnými důkazy. V každém případě, pokud jde o ceny účtované výrobcem z Unie jeho zákazníkům na trhu Unie, které byly během šetření ověřeny, neexistovaly žádné náznaky, že byly tyto ceny sníženy z důvodu křížové kompenzace. Naopak, jak se uvádí ve 100. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dovozní ceny z Indonésie se během posuzovaného období snížily o 8 %, což vyvíjelo tlak na ceny na trhu Unie, takže výrobní odvětví Unie nemohlo svoje ceny zvýšit v souladu s nárůstem svých nákladů. Proto bylo výrobní odvětví Unie jako celek během posuzovaného období nuceno svoje ceny snížit. Tento argument byl proto zamítnut.

(52)

Jelikož k definici výrobního odvětví Unie a výroby v Unii nebyly předloženy žádné připomínky, byly potvrzeny závěry učiněné v 50. a 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(53)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana uvedla, že popis vývoje spotřeby v Unii v 55. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byl neúplný. Především pak strana tvrdila, že pokles spotřeby od roku FY2010/2011 do roku FY2011/2012 byl způsoben tím, že byl dovoz z Vietnamu nahrazen levnějším dovozem z Indonésie, a že proto odběratelé v Unii, kteří již neočekávali zvýšení cen, prodávali své nahromaděné zásoby, v důsledku čehož celkový objem prodeje v Unii klesl.

(54)

Okolnosti uvedené dotčenou společností nebyly v rozporu se závěry uvedenými v 55. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že pokles spotřeby v letech FY2010/2011 a FY2011/2012 byl zapříčiněn hlavně poklesem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie. Konkrétně mezi lety FY2010/2011 a FY2011/2012 poklesl prodej výrobního odvětví Unie i dovoz ze třetích zemí. Zatímco se však celkový dovoz snížil pouze o 2 % (viz 107. bod odůvodnění prozatímního nařízení), objem prodeje výrobního odvětví Unie poklesl o 16 % (72. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Pokles objemu prodeje výrobního odvětví Unie se časově shodoval s poklesem objemu výroby výrobního odvětví Unie, jak se uvádí v tabulce v 68. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(55)

Jak ale ukazuje tabulka ve 104. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dovoz z Vietnamu v letech FY2010/2011 a FY2011/2012 vzrostl, na rozdíl od toho, co tvrdí zúčastněná strana, zatímco dovoz z ostatních třetích zemí, např. z Brazílie, během stejného období poklesl téměř o 60 %. Zjištění proto nepotvrdila domněnku, že byl dovoz z Vietnamu nahrazen dovozem z Indonésie.

(56)

Dotčená strana navíc nedoložila své tvrzení, že uživatelé nahromadili před posuzovaným obdobím zásoby, které ve zvýšeném množství prodávali, když se zvýšil dovoz z Indonésie. Ani tato tvrzení nemohla být během šetření potvrzena. Tvrzení zúčastněné strany v tomto ohledu by proto měla být zamítnuta.

(57)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se spotřeby v Unii, byly potvrzeny závěry, k nimž se došlo v 52. až 55. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(58)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se dovozu z dotčené země, byly potvrzeny závěry, k nimž se došlo v 56. až 66. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(59)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že ačkoli objem výroby a využití kapacity během posuzovaného období klesly, bylo tomu pouze důsledkem výrazného zvýšení před uvedeným obdobím. Tato strana tvrdila, že snížení v posuzovaném období nelze považovat za negativní vývoj a že nesvědčí o újmě. Při posuzování vývoje ukazatelů újmy se nicméně zohledňují pouze tendence zjištěné během posuzovaného období. V projednávaném případě neexistuje žádný platný důvod pro odchylku od této praxe a pro posuzování vývoje ukazatelů újmy během delšího období. Tento argument by se měl proto zamítnout.

(60)

Tatáž zúčastněná strana tvrdila, že náklady výrobního odvětví Unie se mohly zvýšit případným zahrnutím vedlejších produktů, což by také ovlivnilo ziskovost. Toto tvrzení bylo nepravdivé. Výrobní náklady výrobního odvětví Unie, včetně vedlejších produktů, byly podrobeny ověření, přičemž byla uspokojivě doložena úplnost a správnost nákladů. Toto tvrzení by proto mělo být zamítnuto.

(61)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se vývoje ukazatelů újmy, byly potvrzeny závěry, k nimž se dospělo v 67. až 93. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(62)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že ne všechny ukazatele újmy vykazovaly klesající tendenci a že výskyt záporné tendence v případě jen několika ukazatelů újmy nestačí pro vyvození závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu.

(63)

Podle čl. 3 odst. 5 základního nařízení nemusí všechny ukazatele újmy svědčit o nepříznivých tendencích, aby mohl být učiněn závěr o existenci újmy. Tvrzení bylo navíc nesprávné, jelikož šetření ukázalo, že téměř všechny ukazatele újmy vykazovaly během posuzovaného období zápornou tendenci. Tvrzení by se proto mělo zamítnout.

(64)

Na základě výše uvedeného a vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrzuje Komise závěry učiněné v 94. až 96. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu č. 3 odst. 5 základního nařízení.

(65)

Jedna strana tvrdila, že vzhledem ke zjištěním uvedeným v 66. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tedy že se vážené průměrné rozpětí cenového podbízení indonéského dovozu během období šetření pohybovalo mezi 0 % a 5 %, nemohl tento dovoz způsobit újmu, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo, neboť nemohl vyvíjet na trhu Unie žádný cenový tlak.

(66)

Toto tvrzení však nedokládají skutečnosti, jež byly zjištěny během šetření. Jak je uvedeno v 99. a 100. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, objem dumpingového dovozu z Indonésie během posuzovaného období výrazně vzrostl, a to jak v absolutních hodnotách, tak co se týče podílu na trhu. Tento nárůst se odehrál ve stejné době jako pokles objemu prodeje a snížení podílu výrobního odvětví Unie na trhu. Dovoz v tak značném množství donutil výrobní odvětví Unie snížit své prodejní ceny, aby je sladilo s úrovní cen indonéského dovozu. V důsledku toho bylo zjištěné rozpětí cenového podbízení skutečně nízké. Zároveň však výrobní odvětví Unie nemohlo své ceny stanovit v souladu se zvyšováním nákladů, což vedlo ke značnému poklesu jeho ziskovosti během posuzovaného období. To potvrzuje rozsah zjištěných rozpětí újmy, která se pohybují mezi 24,9 % a 47,0 %, jak je uvedeno ve 125. bodě odůvodnění níže. Tento argument by měl být proto zamítnut.

(67)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se vlivu dumpingového dovozu, byly potvrzeny závěry, k nimž se došlo v 98. až 101. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(68)

Dvě zúčastněné strany tvrdily, že v rozporu se závěry ve 103. bodě odůvodnění prozatímního nařízení měl čínský dovoz negativní dopad na prodejní ceny výrobního odvětví Unie, a přispěl tedy k podstatné újmě.

(69)

V absolutních číslech zůstal objem dovozu z Číny během posuzovaného období na nízké úrovni, jak je uvedeno ve 102. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Navíc, pokud se vezmou v úvahu antidumpingová cla, byly dovozní ceny vyšší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie a rovněž vyšší než indonéské dovozní ceny. Tvrzení, že čínský dovoz přispěl k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, bylo s ohledem na objemy a ceny dovozu z Číny zamítnuto.

(70)

Byly proto potvrzeny závěry, k nimž se došlo ve 102. a 103. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(71)

Jelikož ke vlivu dovozu z jiných třetích zemí nebyly předloženy žádné připomínky, byly potvrzeny závěry učiněné ve 104. až 108. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(72)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že pokles prodeje výrobního odvětví Unie se časově shodoval s poklesem spotřeby v Unii, který byl proto hlavní příčinou podstatné újmy, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(73)

Jak je uvedeno ve 109. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pokles spotřeby činil pouze 2 %, zatímco pokles objemu prodeje výrobního odvětví Unie dosahoval během posuzovaného období výše 17 %. Pokles spotřeby proto nemůže vysvětlit mnohem vyšší pokles objemu prodeje. Dovoz z Indonésie navíc vzdor klesající spotřebě vzrostl. Toto tvrzení by proto mělo být zamítnuto.

(74)

Jelikož nebyla v tomto ohledu předložena žádná další připomínka, byl potvrzen závěr učiněný ve 109. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(75)

Jelikož ke vlivu vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie nebyly předloženy žádné připomínky, byly potvrzeny závěry učiněné ve 110. až 112. bodě odůvodnění.

(76)

Po poskytnutí prozatímních informací dvě strany zopakovaly, že příčinou újmy, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo, byla údajná neefektivnost výrobního procesu výrobního odvětví Unie, včetně neúčinného využívání zdrojů ze strany tohoto odvětví.

(77)

Tyto strany neupřesnily povahu údajné neefektivnosti. Jak je stanoveno ve 113. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření neodhalilo žádnou potenciální neefektivnost výrobního odvětví Unie a tvrzení v tomto ohledu byla zamítnuta.

(78)

Po poskytnutí informací zúčastněná strana zopakovala svá tvrzení týkající se neefektivnosti výrobního odvětví Unie. Daná strana v této souvislosti tvrdila, že odstávky výroby kvůli údržbě, začlenění její bývalé přidružené společnosti, zvýšení nákladů práce a nadcházející významné investice a jejich vliv na situaci výrobního odvětví Unie nebyly předmětem šetření.

(79)

Na rozdíl od toho, co tvrdila tato strana, Komise ve skutečnosti výše uvedené faktory analyzovala, jak se uvádí v 94. až 96. bodě odůvodnění (odstávky kvůli údržbě), v 89. a 90. bodě odůvodnění (začlenění bývalé přidružené společnosti), v 91. bodě odůvodnění (náklady práce) a v 82. a 83. bodě odůvodnění (investice) níže, tyto faktory ale nepoukazovaly na žádnou potenciální neefektivnost výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(80)

Jelikož k výše uvedenému nebyla předložena žádná další připomínka, byl potvrzen závěr učiněný ve 113. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(81)

Jelikož k dopadu finanční krize nebyly vzneseny žádné připomínky, byl potvrzen 114. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(82)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že újmu způsobila vysoká úroveň investic ze strany výrobního odvětví Unie. Tato strana argumentovala, že není důležité, zda jsou investice nezbytné, neboť by se měl analyzovat pouze jejich vliv na situaci výrobního odvětví Unie a zejména jejich dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie.

(83)

Tato strana nevysvětlila, do jaké míry mohly mít investice výrobního odvětví Unie dopad na jeho ziskovost. Jak je popsáno ve 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, investice výrobního odvětví Unie byly založeny na odůvodněných obchodních rozhodnutích a nelze je považovat za nepřiměřené. Investiční náklady se navíc v průběhu času odepisují a jako takové nemohly mít žádný významný dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie. Tvrzení zúčastněné strany v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

(84)

Po zveřejnění informací tato zúčastněná strana zopakovala svoje tvrzení, že újma byla způsobena regulačními požadavky na bezpečnost a vysokou mírou investic výrobního odvětví Unie uskutečněných v zájmu splnění takových požadavků. Zopakovala též, že skutečnost, že tato rozhodnutí byla přiměřenými obchodními rozhodnutími a že při analýze by se měl zohlednit jen vliv na ziskovost, nebyla relevantní. V této souvislosti nakonec tvrdila, že skutečnost, že investiční náklady se v průběhu času odepisují, není relevantní.

(85)

Na rozdíl od toho, co tato strana tvrdila, se při hodnocení zohlednil vliv provedených investic na ziskovost výrobního odvětví Unie. Odpisy investičních nákladů jsou nákladovým faktorem, který je z hlediska stanovení ziskovosti relevantní, a proto se musí zohlednit. Tento argument byl proto zamítnut.

(86)

Jelikož k vlivu investic a regulačních požadavků EU týkajících se bezpečnosti nebyly předloženy žádné připomínky, byly potvrzeny závěry učiněné ve 115. až 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(87)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že ziskovost poklesla vlivem souběžného zvýšení výrobních nákladů obecně. Proto je újma způsobena tímto zvýšením výrobních nákladů spíše než dovozem z Indonésie.

(88)

Jak je uvedeno ve 100. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, zvýšení výrobních nákladů se kvůli cenovému tlaku ze strany indonéského dovozu glutamátu sodného nemohlo promítnout do prodejní ceny. Klesající ziskovost byla tedy způsobena hlavně nárůstem dumpingového dovozu a tento argument by měl být zamítnut.

(89)

Tatáž zúčastněná strana tvrdila, že nebyl dostatečně analyzován vliv začlenění bývalé přidružené společnosti na ziskovost výrobního odvětví Unie. Tato strana tvrdila, že toto začlenění mělo negativní dopad na ziskovost, a proto způsobilo újmu, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(90)

Komise dále prošetřila dopad začlenění bývalé přidružené společnosti na příslušné ukazatele újmy, jako jsou náklady výroby, zaměstnanost, investice a ziskovost. Je třeba poznamenat, že přidružená společnost byla zapojena pouze do prodeje dotyčného výrobku. Bylo zjištěno, že výrobní odvětví Unie bylo během rozpočtového roku, v němž došlo k začlenění (FY2011/2012), ziskové. Následující rozpočtový rok (FY2012/2013) byla ziskovost záporná. To se však časově shodovalo se zvýšením objemu dovozu z Indonésie, který se ve skutečnosti během téhož roku zdvojnásobil. Na tomto základě analýza nepotvrdila, že by začlenění bývalé přidružené společnosti mělo významný negativní dopad na ziskovost, a tvrzení v tomto ohledu by proto měla být zamítnuta.

(91)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že újmu, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo, zapříčinilo zvýšení mzdových nákladů. Zatímco růst celkových nákladů je rovněž způsoben zvýšením nákladů práce během posuzovaného období, šetření ukázalo, že dopad zvýšení nákladů na pracovní sílu na celkové náklady výroby nebyl významný (přesný údaj nelze uvést z důvodu jeho důvěrné povahy). Na tomto základě nelze nárůst nákladů práce považovat za příčinu podstatné újmy, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo, a tvrzení v tomto ohledu by měla být zamítnuta.

(92)

V návaznosti na zveřejnění informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že náklady práce by se neměly posuzovat izolovaně, ale měl by se zohlednit dopad zvýšení jednotlivých nákladových položek jako celek.

(93)

Jak se uvádí v 87. a 88. bodě odůvodnění, Komise zvýšení výrobních nákladů jako celku posoudila, a proto byl argument v této souvislosti zamítnut.

(94)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že pokles výroby a prodeje lze připsat na vrub odstávkám výrobního odvětví Unie kvůli údržbě, které způsobily pokles objemu prodeje. Proto by snížení výroby a objemu prodeje výrobního odvětví Unie nemělo být přičítáno dovozu z Indonésie.

(95)

Šetření ukázalo, že pokles výroby mezi FY2012/2013 a obdobím šetření skutečně časově korespondoval s prodlouženou odstávkou výroby kvůli údržbě, ta však byla prováděna pouze ve snaze snížit vysoké zásoby v důsledku klesajícího prodeje za předchozí roky posuzovaného období.

(96)

Proto byl pokles výroby a prodeje důsledkem nárůstu dumpingového dovozu glutamátu sodného z Indonésie a tento argument by měl být zamítnut.

(97)

Po zveřejnění informací další zúčastněná strana zopakovala svoje tvrzení, že ujmu lze připsat na vrub odstávkám kvůli údržbě a že je nepodstatné, zda byly tyto odstávky zapotřebí či nikoli. Tato strana tvrdila, že by se měl zohlednit dopad těchto odstávek na ziskovost výrobního odvětví Unie.

(98)

Jak se uvádí v 95. a 96. bodě odůvodnění, odstávky kvůli údržbě byly důsledkem klesajícího prodeje, který byl sám o sobě důsledkem nárůstu dumpingového dovozu z Indonésie. Dovoz z Indonésie proto skutečně způsobil odstávky kvůli údržbě, které z tohoto důvodu nelze posuzovat izolovaně ani považovat za přerušení příčinné souvislosti mezi tímto dovozem a způsobenou újmou. Argument dotčené zúčastněné strany byl proto zamítnut.

(99)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že vyvážející výrobci získali komparativní výhodu vlivem oslabení indonéské rupie v období mezi lednem 2012 a lednem 2014, které nesouviselo s jejich rozhodnutími o cenách. Tato strana tvrdila, že by měl být prošetřen dopad tohoto faktoru.

(100)

V této souvislosti je třeba připomenout, že pravděpodobný vliv dumpingového dovozu na ceny výrobního odvětví Unie se v podstatě zkoumá zjištěním cenového podbízení, cenového propadu a stlačení cen. Za tímto účelem se porovnávají dumpingové vývozní ceny a prodejní ceny výrobního odvětví Unie, přičemž vývozní ceny použité pro výpočet újmy je třeba někdy přepočítat na jinou měnu v zájmu vytvoření srovnatelného základu. Proto použití směnných kurzů v této souvislosti pouze zajišťuje, aby byl cenový rozdíl zjištěn na srovnatelném základě. Z toho je zřejmé, že směnný kurz nemůže být považován za faktor způsobující výrobnímu odvětví Unie újmu, jelikož je neoddělitelně spjat s dovozem samým. Tento argument je proto třeba zamítnout.

(101)

Jelikož k vlivu nákladů surovin a dalších nákladů nebyly předloženy žádné připomínky, byly potvrzeny závěry učiněné ve 117. až 120. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(102)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se příčinné souvislosti, byly potvrzeny závěry, k nimž se došlo ve 121. až 125. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(103)

Jelikož k zájmu výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné připomínky, byl potvrzen 127. až 129. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(104)

Jelikož k zájmu dovozců a obchodníků, kteří nejsou ve spojení, nebyly vzneseny žádné připomínky, byl potvrzen 130. až 132. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(105)

Po poskytnutí prozatímních informací jeden uživatel zopakoval své tvrzení popsané ve 140. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, podle něhož spotřeba glutamátu sodného v Unii dle očekávání významně vzroste, zejména kvůli zákazu, který EU uvalila na fosforečnany a jiné sloučeniny fosforu, které budou údajně nahrazeny glutamátem sodným používaným pro nepotravinářské odvětví. Tento uživatel dále argumentoval, že kapacita výrobního odvětví Unie by nedostačovala k uspokojení rostoucí poptávky na trhu Unie. Tato strana dále tvrdila, že nárůst spotřeby bude pro výrobní odvětví Unie prospěšný, neboť bude moci zvýšit svůj objem prodeje. Stejný uživatel zopakoval své tvrzení, že nebude k dispozici dostatek alternativních zdrojů dodávek, a to zejména proto, že výrobci z jiných třetích zemí tvoří součást stejné skupiny společností jako výrobní odvětví Unie, a proto nebudou zásobovat trh Unie.

(106)

Jak se nastiňuje ve 141. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je obtížné předvídat budoucí dopad nového regulačního rámce Unie týkajícího se zákazu fosforečnanů a dalších sloučenin fosforu na výrobní odvětví Unie. Dotyčná strana konkrétně neposkytla žádné informace nebo důkazy o tom, zda a do jaké míry tato událost zvýší poptávku po glutamátu sodném v Unii.

(107)

Šetření ukázalo, že výrobní odvětví Unie má volnou kapacitu a bude schopno objem své výroby zvýšit a alespoň částečně tak zvýšenou poptávku na trhu Unie uspokojit. Celková kapacita Unie během období šetření překročila celkovou spotřebu v Unii.

(108)

Pokud jde o alternativní zdroje dodávek, jak již bylo uvedeno ve 147. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetřením bylo zjištěno, že výroba glutamátu sodného existuje v několika třetích zemích. Na začátku posuzovaného období, tedy v roce FY2010/2011, byl podíl dovozu z jiných třetích zemí (například Brazílie, Vietnamu a Koreje) značný a poklesl teprve tehdy, když vzrostl dovoz za nízké ceny z Indonésie. Při šetření bylo rovněž zjištěno, že v několika třetích zemích působí dodavatelé, kteří nepatří do stejné skupiny jako výrobní odvětví Unie. Dovoz z jiných třetích zemí by mohl pokračovat, pokud by se na trhu Unie obnovily rovné podmínky.

(109)

Tvrzení v tomto ohledu by proto měla být zamítnuta.

(110)

V návaznosti na konečné zveřejnění táž zúčastněná strana zopakovala svoje tvrzení, že poptávka po glutamátu sodném v Unii se výrazně zvýší v důsledku budoucího zákazu fosfátů a že výrobní odvětví Unie nebude schopné tuto rostoucí poptávku v Unii uspokojit. Tato strana však nepředložila žádné nové informace ani konkrétní důkazy, a proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(111)

Táž zúčastněná strana rovněž po konečném zveřejnění tvrdila, že Komise nezohlednila procentuální podíl, který glutamát sodný představuje v rámci celkových nákladů na detergenty. Příslušná strana však nepředložila žádný nový prvek, který by odporoval zjištěním uvedeným ve 138. a 139. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, podle nichž bude možný dopad opatření na tuto společnost omezený. Tento argument byl proto zamítnut.

(112)

Táž zúčastněná strana na závěr tvrdila, že se nezohlednily dodatečné náklady pro nepotravinářský průmysl a uživatele nepotravinářských výrobků. Nepředložila však žádné nové informace ani důkazy, a proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(113)

Další uživatel tvrdil, že dopad opatření proti Indonésii a Číně na uživatele by se měl posuzovat společně.

(114)

Dopad obou opatření na uživatele byl analyzován zejména v souvislosti s dostupností alternativních zdrojů dodávek ve 147. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Jak bylo uvedeno ve 108. bodě odůvodnění, tato analýza ukázala, že existuje řada třetích zemí s potenciálem vyvážet glutamát sodný do Unie. Tyto třetí země byly na trhu Unie přítomny předtím, než do Unie ve zvýšeném množství vstoupil dumpingový dovoz z Indonésie.

(115)

Tvrdilo se, že uživatelé nejsou, vzhledem k vysoké konkurenci na trhu Unie s hotovými potravinovými výrobky, schopni přenést dodatečné náklady antidumpingového cla na konečné spotřebitele.

(116)

Jak se uvádí ve 135. až 137. bodě prozatímního nařízení, pokud jde o odvětví potravin a nápojů, glutamát sodný představuje pouze asi 5 % celkových nákladů výrobků obsahujících glutamát sodný, vyráběných spolupracujícími společnostmi. Zjistilo se, že tyto společnosti jsou ziskové. Zúčastněná strana neposkytla žádné informace, které by tato zjištění popíraly. Proto byly potvrzeny závěry uvedené ve 136. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že opatření budou mít na tyto společnosti pouze omezený dopad, a tvrzení učiněné v tomto ohledu by mělo být zamítnuto.

(117)

Po poskytnutí prozatímních informací dva dodavatelé zpochybnili závěr uvedený ve 143. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, přičemž tvrdili, že zánik výrobního odvětví Unie by měl významný dopad na jejich obchodní činnost. Tito dodavatelé argumentovali, že vliv případného zastavení výroby glutamátu sodného ze strany výrobního odvětví Unie by měl negativní dopad na jejich celkový obchod, neboť závody na výrobu cukru musí neustále produkovat určité množství cukrového sirupu a melasy, jejichž hlavním odběratelem je výrobní odvětví Unie. Pokud by cukr v těchto formách zůstal neprodán, mohlo by to ovlivnit celkovou efektivnost příslušného závodu.

(118)

Tato tvrzení však nebyla doložena, a nemohla být proto zohledněna.

(119)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana zopakovala své připomínky ohledně údajného dominantního postavení výrobního odvětví Unie, a tvrdila, že uložením opatření na glutamát sodný by výrobní odvětví Unie mělo na trhu Unie komparativní výhodu. Nebyly však předloženy žádné nové důkazy, které by tato tvrzení podpořily. Závěry učiněné ve 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly proto potvrzeny a tvrzení učiněné v tomto ohledu by mělo být zamítnuto.

(120)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu Unie, byly potvrzeny závěry, k nimž se dospělo ve 126. až 148. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(121)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana zpochybnila výpočet cílového zisku použitý k určení úrovně pro odstranění újmy, jak je uvedeno ve 151. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tato strana tvrdila, že přiměřenou úrovní zisku související s trhem, založenou na čistém ziskovém rozpětí před zdaněním výrobců glutamátu sodného ve dvou asijských zemí dosaženém v roce 2013, by bylo ziskové rozpětí ve výši 3 % až 5 %.

(122)

Ziskové rozpětí použité při určení úrovně pro odstranění újmy odpovídalo ziskovému rozpětí, jehož by mohlo výrobní odvětví Unie přiměřeně dosáhnout za obvyklých podmínek hospodářské soutěže. Jak je uvedeno ve 151. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vliv dumpingového dovozu z Indonésie začal působit až během třetího roku posuzovaného období. Proto se považovalo za vhodné stanovit ziskové rozpětí na základě prvních dvou let posuzovaného období.

(123)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se úrovně pro odstranění újmy, byly potvrzeny závěry, k nimž se došlo ve 150. až 152. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(124)

Vzhledem k závěrům, k nimž se dospělo ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení, by mělo být uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz dotčeného výrobku, a to na úrovni rozpětí újmy podle pravidla nižšího cla. V tomto případě byla revidována individuální celní sazba jednoho vyvážejícího výrobce po poskytnutí prozatímních informací, neboť některé transakce byly ze stanovení vývozní ceny vyřazeny.

(125)

Na základě výše uvedeného je sazba cel, která budou uložena, stanovena takto:

(126)

Sazby antidumpingových cel pro individuální společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí proto situaci zjištěnou během tohoto šetření s ohledem na tyto společnosti. Tyto celní sazby jsou výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovážený dotčený výrobek vyrobený jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení pod svým názvem a adresou, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by měla být uvalena celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených antidumpingových celních sazeb pro individuální společnosti.

(127)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových celních sazeb. Taková žádost musí být zaslána Komisi (4). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že daná změna nemá vliv na právo dotyčné společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude oznámení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(128)

Za účelem minimalizace rizika obcházení těchto opatření, které vzhledem k velkému rozdílu mezi celními sazbami hrozí, je nutné přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit uplatňování individuálních antidumpingových cel. Společnosti, na něž se vztahují antidumpingové celní sazby pro individuální společnosti, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Faktura musí splňovat požadavky stanovené v příloze. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, se vztahuje antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(129)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingového cla, nebude se antidumpingové clo pro všechny ostatní společnosti vztahovat pouze na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, ale i na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(130)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány.

(131)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení stanovisko nepředložil,