(EU) č. 205/2013Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 205/2013 ze dne 7. března 2013 , kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) č. 2/2012 z dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky na dovoz některých spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli zasílaných z Filipín, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Filipín či nikoli, a kterým se zastavuje šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených uvedeným nařízením dovozem některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli zasílaných z Malajsie a Thajska, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie a Thajska či nikoli

(1)

Prováděcím nařízením (EU) č. 2/2012 ( 2 ) uložila Rada konečné antidumpingové clo ve výši 24,7 % z dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“) pro všechny společnosti, které nejsou zmíněny v čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení, na základě přezkumu před pozbytím platnosti opatření uložených nařízením Rady (ES) č. 1890/2005 ( 3 ) (dále jen „původní nařízení“). Na tato opatření se bude dále odkazovat jako na „platná opatření“ nebo „původní opatření“ a na šetření, na jehož základě byla původním nařízením opatření uložena, se bude dále odkazovat jako na „původní šetření“.

(2)

Poté, co bylo po konzultaci s poradním výborem shledáno, že existují dostatečné důkazy prima facie pro zahájení šetření podle čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, rozhodla Evropská komise (dále jen „Komise“), že z vlastního podnětu prošetří možné obcházení antidumpingových opatření uložených z dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a zavede celní evidenci dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli zasílaných z Malajsie, Thajska a Filipín bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie, Thajska a Filipín či nikoli.

(3)

Šetření bylo zahájeno dne 15. června 2012 nařízením Komise (EU) č. 502/2012 ( 4 ) (dále jen „zahajovací nařízení“).

(4)

Důkazy prima facie, které má Komise k dispozici, spočívaly v tom, že po uložení opatření stanovených v původním nařízení došlo k podstatné změně obchodních toků týkajících se vývozu z ČLR, Malajsie, Thajska a Filipín do Unie, pro kterou mimo uložení opatření stanovených v původním nařízení neexistuje dostatečné opodstatnění nebo důvod. Tato změna údajně vyplynula z překládky některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z ČLR v Malajsii, Thajsku a na Filipínách na cestě do Unie.

(5)

Důkazy dále poukázaly na skutečnost, že byly mařeny vyrovnávací účinky platných opatření, pokud se jedná o množství i ceny. Z důkazů vyplynulo, že ceny u tohoto zvýšeného objemu dovozu z Malajsie, Thajska a Filipín byly nižší než cena, která nepůsobí újmu, stanovená v rámci původního šetření a upravená vzhledem k nárůstu nákladů na suroviny.

(6)

Kromě toho existovaly důkazy o tom, že ceny některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli zasílaných z Malajsie, Thajska a Filipín byly dumpingové ve srovnání s běžnou hodnotou, která byla stanovena během původního šetření, upravenou vzhledem k nárůstu nákladů na suroviny.

(7)

Komise o zahájení šetření oficiálně informovala orgány ČLR, Malajsie, Thajska a Filipín, vyvážející výrobce v těchto zemích, známé dotčené dovozce v Unii a výrobní odvětví Unie.

(8)

Výrobcům/vývozcům v Malajsii, Thajsku a na Filipínách známým Komisi nebo prostřednictvím zastoupení dotčených zemí při Evropské unii byly zaslány formuláře pro osvobození. Výrobcům/vývozcům v ČLR známým Komisi nebo prostřednictvím zastoupení ČLR při Evropské unii byly zaslány dotazníky. Dotazníky byly zaslány také známým dovozcům v Unii.

(9)

Zúčastněné strany dostaly možnost, aby písemně předložily svá stanoviska a požádaly o slyšení ve lhůtě stanovené v zahajovacím nařízení. Všechny strany byly informovány o tom, že odmítnutí spolupráce by mohlo vést k použití článku 18 základního nařízení a k závěrům založeným pouze na dostupných údajích.

(10)

Sedm malajských výrobců/vývozců, šest thajských a tři filipínští a jejich případné společnosti ve spojení v ČLR vyplnily formuláře pro osvobození. Předložení těchto formulářů byla v případě dvou malajských společností, jedné thajské a jedné filipínské z formálních důvodů zamítnuta, jelikož v případě dotčených společností bylo buď zjištěno, že nejsou výrobci výrobku, který je předmětem šetření, nebo po předložení formuláře pro osvobození nespolupracovaly, nebo byl formulář pro osvobození předložen ve velmi pozdní fázi šetření.

(11)

Odpovědi na dotazník předložili dva čínští vývozci a čtyři dovozci/skupiny dovozců z Unie.

(12)

Komise provedla inspekce na místě v prostorách těchto společností:

(13)

Období, o němž se podává zpráva, tj. období, pro něž byly prováděny testy přidané hodnoty a výpočty dumpingu/prodeje pod cenou, je období 12 měsíců od 1. dubna 2011 do 31. března 2012. Období šetření, tj. období, pro něž byly prováděny analýzy změn obchodních toků a zkoumány možné praktiky spojené s obcházením, je období od uložení původních opatření do konce období, o němž se podává zpráva.

(14)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení byla existence obcházení posouzena prostřednictvím postupné analýzy, jejímž účelem bylo zjistit, zda dochází ke změně obchodních toků mezi ČLR, třemi dotčenými zeměmi a Unií; zda je tato změna způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod; zda existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud jde o ceny a/nebo množství výrobku, který je předmětem šetření; a zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě stanovené v původním šetření, v případě nutnosti v souladu s článkem 2 základního nařízení.

(15)

Výrobkem dotčeným možným obcházením jsou některé spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli pocházející z Čínské lidové republiky, v současnosti kódů KN 7318 12 10 , 7318 14 10 , 7318 15 30 , 7318 15 51 , 7318 15 61 a 7318 15 70 (dále jen „dotčený výrobek“).

(16)

Výrobek, který je předmětem šetření, je tentýž jako dotčený výrobek, avšak zasílaný z Malajsie, Thajska a Filipín, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Malajsie, Thajska a Filipín či nikoli, v současnosti týchž kódů KN jako dotčený výrobek (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“).

(17)

Z šetření vyplynulo, že výše definované spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli vyvážené do Unie z ČLR a spojovací prostředky a jejich části z korozivzdorné oceli zasílané do Unie z Malajsie, Thajska a Filipín mají stejné základní fyzické i technické vlastnosti a využití, a musí být tedy považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(18)

Jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, pouze tři filipínské společnosti (u jedné z nich bylo později zjištěno, že není výrobcem ani vývozcem výrobku, který je předmětem šetření) předložily vyplněný formulář pro osvobození. Spolupracující společnosti představovaly během období, o němž se podává zpráva, 10 % filipínského vývozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie.

(19)

Odpovědi na dotazník předložili také dva čínští výrobci/vývozci, avšak ani jeden z nich se během období šetření nepodílel na vývozu na Filipíny.

(20)

Vzhledem k relativně nízké míře spolupráce ze strany filipínských a čínských společností musela zjištění týkající se dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli z Filipín do Unie a vývozu dotčeného výrobku z ČLR na Filipíny vycházet na základě čl. 18 odst. 1 základního nařízení z dostupných údajů. Ke stanovení celkového objemu dovozu z Filipín do Unie byly v tomto případě použity údaje z Eurostatu a ke stanovení celkového vývozu z ČLR na Filipíny byly použity čínské vývozní statistiky.

(21)

Pokud jde o čínské vývozní statistiky, je třeba poznamenat, že statistiky obchodních toků mezi ČLR a Filipínami se týkají celých kódů HS, a tedy zahrnují větší skupinu výrobků, než je dotčený výrobek a výrobek, který je předmětem šetření. S přihlédnutím k velmi jasnému trendu, který v té době panoval, však lze tyto údaje použít ke stanovení změny obchodních toků.

(22)

Kromě toho byly jako dodatečný zdroj informací použity údaje poskytnuté filipínskými orgány. Přestože tyto údaje nebyly úplné ani dostatečně podrobné, aby mohly představovat jediný základ pro analýzu, byly vhodné ke křížové kontrole zjištění ohledně obchodních toků.

(23)

Po uložení původních opatření na dovoz z ČLR náhle a významně vzrostl dovoz výrobku, který je předmětem šetření, do Unie z Filipín. Z minimální úrovně, která činila v letech 2004–2005 méně než 100 tun ročně, vzrostl v období, o němž se podává zpráva, na více než 12 000 tun.

(24)

Zároveň se v období od roku 2004 do období, o němž se podává zpráva, prudce zvyšoval vývoz z Číny na Filipíny, a sice z 1 100 tun na více než 15 000 tun.

(25)

Uvedené údaje jasně ukazují, že dovoz z Filipín do Unie byl v letech 2004 a 2005 zanedbatelný. V roce 2006, po uložení opatření na Čínu, však dovoz náhle vzrostl a z hlediska objemu zčásti nahradil vývoz z ČLR na trh Unie. Od uložení platných opatření byl navíc zaznamenán podstatný pokles vývozu z ČLR do Unie (70 %). Kromě toho je třeba uvést, že údaje získané od filipínských orgánů potvrzují, že pouze malý podíl dovozu z ČLR byl propuštěn k obchodování na celním území Filipín. Většina dovozu směřovala do zvláštních ekonomických zón.

(26)

Ustanovení čl. 13 odst. 1 základního nařízení vyžaduje, aby byla změna obchodních toků způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce zahrnují mimo jiné zasílání výrobku, který je předmětem opatření, prostřednictvím třetích zemí.

(27)

Je třeba uvést, že filipínský vývoz spolupracujících společností činil v období, o němž se podává zpráva, asi 10 % celkového filipínského vývozu do Unie. Zbývající část vývozu může být připisována výrobcům, kteří nespolupracovali v rámci šetření, nebo čistě praktikám spojeným s překládkou. Tento posledně uvedený závěr podporují informace a údaje poskytnuté filipínskými orgány, a zejména skutečnost, že i) většina dovozu dotčeného výrobku z ČLR směřovala do zvláštních ekonomických zón a nevstoupila na filipínské celní území, ii) počet skutečných výrobců výrobku, který je předmětem šetření, na Filipínách je velmi omezený.

(28)

Existence překládky výrobků čínského původu na Filipínách byla tudíž potvrzena.

(29)

Během šetření nevyšlo najevo žádné jiné dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod překládky kromě snahy vyhnout se platným opatřením týkajícím se dotčeného výrobku. Kromě cla nebyly zjištěny žádné jiné skutečnosti, jež bylo možné považovat za vyrovnání nákladů na překládku, zejména pokud jde o náklady na dopravu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z ČLR a s ní spojenou nakládku přes Filipíny.

(30)

Aby bylo možné posoudit, zda dovážený výrobek, který je předmětem šetření, z hlediska množství a cen ohrozil vyrovnávací účinky platných opatření uložených na dovoz dotčeného výrobku, byly jakožto nejlepší dostupné údaje o množství a cenách vývozu uskutečňovaného nespolupracujícími společnostmi na Filipínách použity údaje Eurostatu. Takto stanovené ceny byly porovnány s úrovní pro odstranění újmy stanovenou pro výrobce v Unii v původním šetření. Vzhledem k významnému časovému rozdílu mezi původním obdobím šetření a obdobím, o němž se podává zpráva v tomto šetření, bylo nutné přihlédnout k významnému vývoji základních prvků výrobních nákladů. Ten byl zohledněn v úpravě ceny, která nepůsobí újmu, na základě nárůstu ceny základních surovin a, v případě zbývajících prvků výrobních a prodejních nákladů, na základě rozdílů v indexu spotřebitelských cen v Unii.

(31)

Nárůst objemu dovozu z Filipín do Unie z méně než 100 tun v roce 2004 na více než 12 000 tun v období, o němž se podává zpráva, se z hlediska množství považuje za podstatný.

(32)

Ze srovnání upravené úrovně pro odstranění újmy a vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k prodeji pod cenou.

(33)

Z toho důvodu byl vyvozen závěr, že vyrovnávací účinky platných opatření jsou mařeny z hlediska množství i cen.

(34)

V souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení bylo nakonec zkoumáno, zda existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě stanovené v původním šetření.

(35)

V původním nařízení byla běžná hodnota stanovena na základě cen na Tchaj-wanu, který byl během uvedeného šetření považován za vhodnou zemi s tržním hospodářstvím srovnatelnou s ČLR. Avšak vzhledem k významnému časovému rozdílu mezi původním obdobím šetření a obdobím, o němž se podává zpráva v tomto šetření, bylo nutné přihlédnout k významnému vývoji základních prvků výrobních nákladů. Ten byl zohledněn v úpravě běžné hodnoty na základě nárůstu ceny základních surovin a, v případě zbývajících prvků výrobních a prodejních nákladů, na základě rozdílů v indexu spotřebitelských cen na Tchaj-wanu.

(36)

Vývozní cena z Filipín byla stanovena na základě dostupných údajů, tj. na průměrné vývozní ceně některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli během období, o němž se podává zpráva, podle údajů Eurostatu. Dostupné údaje byly použity z toho důvodu, že spolupráce ze strany výrobců výrobku, který je předmětem šetření, na Filipínách byla minimální. Průměrná vývozní cena použitá pro výpočet byla podrobena křížové kontrole s úrovní vývozních cen dvou spolupracujících filipínských vývozců a zdá se, že je s nimi slučitelná.

(37)

V zájmu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Odpovídajícím způsobem byly provedeny úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění a o DPH bez nároku na odpočet z prodeje na vývoz v ČLR. Vzhledem k tomu, že spolupráce výrobců na Filipínách a v ČLR byla jen omezená, musely být úpravy provedeny na základě nejlepších dostupných údajů. Úpravy o dopravu a pojištění byly proto stanoveny na základě nákladů na dopravu a pojištění za jednu tunu určených v rámci původního šetření.

(38)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl dumping vypočten srovnáním upravené vážené průměrné běžné hodnoty stanovené v původním nařízení a odpovídajících vážených průměrných vývozních cen filipínského dovozu v průběhu tohoto období šetření, o němž se podává zpráva, a je vyjádřen jako procento z ceny CIF na hranici Unie před proclením.

(39)

Ze srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a takto stanovené vážené průměrné vývozní ceny je zřejmé, že docházelo k dumpingu.

(40)

Jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, předložilo sedm malajských společností formulář pro osvobození. Ukázalo se, že jedna z těchto společností není výrobcem výrobku, který je předmětem šetření, a jedna předložila své neúplné odpovědi v pozdní fázi šetření, což znemožnilo doplnit nedostatečné údaje a ověřit předložené informace a údaje. K těmto dvěma vyplněným formulářům pro osvobození tedy nemohlo být přihlédnuto. Zbývajících pět spolupracujících malajských společností však přesto představovalo během období, o němž se podává zpráva, 93 % malajského vývozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie.

(41)

Po uložení původních opatření na dovoz z ČLR soustavně narůstal objem dovozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie z Malajsie. Z úrovně, která činila v letech 2004–2005 méně než 2 000 tun ročně, vzrostl v období, o němž se podává zpráva, na více než 13 000 tun.

(42)

Mělo by se však zdůraznit, že po inspekcích na místě bylo potvrzeno, že tento nárůst objemu malajského vývozu do Unie lze vysvětlit nárůstem skutečné výroby v Malajsii v témže období. Spolupracující společnosti, u kterých bylo zjištěno, že jsou malajskými výrobci, kteří se nepodílejí na praktikách spojených s obcházením, představují 93 % vývozu do Unie. Šetření odhalilo, že pouze jedna z těchto společností prováděla překládku dotčeného výrobku, ale tato praktika se týkala jen malé části jejího prodeje a byla ukončena v roce 2009. Bylo rovněž zjištěno, že žádná ze spolupracujících společností neprováděla montážní operace, při nichž by se používaly části nebo meziprodukty čínského původu.

(43)

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k závěru, že zvýšený objem dovozu z Malajsie je odůvodněn nárůstem domácí výroby. Ke změně obchodních toků mezi Malajsií a Unií tedy nedošlo v důsledku obcházení.

(44)

Jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, předložilo šest thajských společností formulář pro osvobození. Jedna z těchto společností přestala v dalším řízení spolupracovat, což znemožnilo doplnit nedostatečné údaje a ověřit předložené informace a údaje na místě. K tomuto formuláři pro osvobození tedy nebylo přihlédnuto. Zbývajících pět spolupracujících thajských společností však přesto představovalo během období, o němž se podává zpráva, 67 % thajského vývozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie.

(45)

Po uložení původních opatření na dovoz z ČLR vykazoval dovoz výrobku, který je předmětem šetření, do Unie z Thajska tento trend:

(46)

Analýzy vývozu z Thajska do Unie musí být provedeny s ohledem na skutečnost, že od listopadu 2005 bylo Thajsko stejně jako ČLR předmětem antidumpingových opatření Unie ( 5 ). Tato opatření pozbyla platnosti v listopadu 2010. Poté došlo k prudkému nárůstu objemu thajského vývozu do Unie – z 367 tun v roce 2010 na více než 5 500 tun v roce 2011 a více než 6 700 tun v období, o němž se podává zpráva.

(47)

Je však třeba uvést, že objem thajského vývozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie v období, o němž se podává zpráva, není v absolutních hodnotách o mnoho vyšší než v roce 2004, tedy předtím, než byla na ČLR a Thajsko uložena antidumpingová opatření. V relativních hodnotách (jako podíl na celkovém dovozu do Unie) objem dovozu z Thajska dokonce poklesl, a to z téměř 12 % na 7 %.

(48)

Šetření neodhalilo žádnou překládku ani montážní operace, při nichž by se používaly části nebo meziprodukty čínského původu. S přihlédnutím ke skutečnosti, že před uložením antidumpingových opatření pocházel vývoz z Thajska rozhodně ze skutečné thajské výroby, je obtížné učinit závěr, že stávající míra vývozu, která je co do objemu podobná, by měla být jiného původu. Rovněž je třeba zdůraznit, že dva největší thajští výrobci spolupracující při tomto šetření se účastnili i původního šetření ohledně Thajska.

(49)

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k závěru, že zvýšený objem dovozu z Thajska je do značné míry odůvodněn domácí výrobou. Ke změně obchodních toků mezi Thajskem a Unií tedy nedošlo v důsledku obcházení.

(50)

Vzhledem k výše uvedenému byl učiněn závěr, že ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení bylo konečné antidumpingové clo uložené z dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z ČLR obcházeno překládkou na Filipínách.

(51)

V souladu s první větou čl. 13 odst. 1 základního nařízení by platná opatření na dovoz dotčeného výrobku měla být rozšířena na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, tj. téhož výrobku, avšak zasílaného z Filipín, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Filipín či nikoli.

(52)

Vzhledem k nízké míře spolupráce během tohoto šetření by rozšířenými opatřeními měla být opatření stanovená v čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) č. 2/2012 pro „všechny ostatní společnosti“ z ČLR, tj. v současné době konečné antidumpingové clo ve výši 27,4 %, které se použije na čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením.

(53)

V souladu s čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, které stanoví, že by se každé rozšířené opatření mělo vztahovat na dovoz výrobků, které vstoupily do Unie na základě celní evidence zavedené zahajovacím nařízením, by měla být z těchto evidovaných případů dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli zasílaných z Filipín vybrána cla.

(54)

Vzhledem ke zjištěním týkajícím se Malajsie a Thajska by mělo být zastaveno šetření týkající se možného obcházení antidumpingových opatření dovozem některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli zasílaných z Malajsie a Thajska a měla by být zastavena celní evidence dovozu některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli zasílaných z Malajsie a Thajska zavedená zahajovacím nařízením.

(55)

Jak je vysvětleno v 10. bodě odůvodnění, předložilo 16 společností sídlících v Malajsii, Thajsku a na Filipínách vyplněný formulář pro osvobození se žádostí o osvobození od možných rozšířených opatření v souladu s čl. 13 odst. 4 základního nařízení.

(56)

Žádosti o osvobození od malajských a thajských společností nebyly posuzovány, jelikož na tyto dvě země se opatření nerozšiřují.

(57)

U jedné ze tří filipínských společností požadujících osvobození bylo zjištěno, že během období šetření nevyráběla ani nevyvážela výrobek, který je předmětem šetření, a nebylo možné vyvodit žádné závěry, pokud jde o povahu jejích činností. Z tohoto důvodu nelze této společnosti v této fázi udělit osvobození. Pokud by však po rozšíření platných antidumpingových opatření bylo zjevné, že jsou splněny podmínky čl. 11 odst. 4 a čl. 13 odst. 4 základního nařízení, může tato společnost požádat o přezkum své situace.

(58)

Po provedení inspekcí na místě bylo potvrzeno, že zbývající dva filipínští vyvážející výrobci byli skutečnými výrobci. Proto se dospělo k závěru, že se nepodíleli na praktikách spojených s obcházením, a těmto společnostem lze tedy udělit osvobození.

(59)

Má se za to, že je v tomto případě zapotřebí zvláštních opatření, aby se zaručilo řádné uplatnění těchto osvobození. Tato zvláštní opatření spočívají v požadavku předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která vyhovuje požadavkům uvedeným v příloze tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž taková faktura přiložena není, se vztahuje rozšířené antidumpingové clo.

(60)

Ostatní filipínští výrobci, kteří se v rámci tohoto řízení nepřihlásili a během období šetření nevyváželi výrobek, který je předmětem šetření, zamýšlející podat žádost o osvobození od rozšířeného antidumpingového cla podle čl. 11 odst. 4 a čl. 13. odst. 4 základního nařízení, budou muset vyplnit formulář pro osvobození, aby Komise mohla jejich žádost posoudit. Komise v takovém případě rovněž zpravidla provede inspekci na místě. V případě, že budou splněny podmínky stanovené v čl. 11 odst. 4 a čl. 13 odst. 4 základního nařízení, osvobození může být odůvodněno. Pokud je osvobození odůvodněno, může Komise po konzultaci s poradním výborem prostřednictvím rozhodnutí povolit, aby byl dovoz uskutečňovaný společnostmi, jež neobcházejí antidumpingová opatření uložená prováděcím nařízením (EU) č. 2/2012, osvobozen od cla rozšířeného tímto nařízením.

(61)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny podstatné skutečnosti a úvahy, které vedly k výše uvedeným závěrům, a bylo jim umožněno, aby se k nim vyjádřily. Po sdělení informací nebyly obdrženy žádné připomínky,