2013/55/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013 , kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu ( „nařízení o systému IMI“ ) Text s významem pro EHP

Publikováno: Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 132-170 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 20. listopadu 2013 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 17. ledna 2014 Nabývá účinnosti: 17. ledna 2014
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/55/EU

ze dne 20. listopadu 2013,

kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 46, čl. 53 odst. 1 a článek 62 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (3) sjednotila systém vzájemného uznávání kvalifikací, který byl původně založen na 15 směrnicích. Směrnice stanoví automatické uznávání u omezeného počtu povolání, které bylo založeno na harmonizovaných minimálních požadavcích na odbornou přípravu (odvětvová povolání), obecný systém uznávání dokladů o odborné přípravě a automatické uznávání odborné praxe. Směrnice 2005/36/ES také stanovila nový systém volného poskytování služeb. Je nutno připomenout, že rodinní příslušníci občanů Unie ze třetích zemí se v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (4) těší rovnému zacházení. Státní příslušníci třetích zemí mohou rovněž využívat výhod rovného zacházení, pokud jde o uznávání diplomů, osvědčení a dalších odborných kvalifikací v souladu s příslušnými vnitrostátními postupy, a to podle konkrétních právních aktů Unie, jako jsou předpisy o dlouhodobém pobytu, uprchlících, držitelích „modré karty“ a vědeckých výzkumných pracovnících.

(2)

Ve svém sdělení ze dne 27. října 2010 s názvem „Akt o jednotném trhu – Dvanáct nástrojů k podnícení hospodářského růstu a posílení důvěry – ‚Společně pro nový růst‘“ Komise konstatovala, že je potřeba modernizovat právní předpisy Unie v této oblasti. Dne 23. října 2011 Evropská rada ve svých závěrech takovouto modernizaci podpořila a naléhavě vyzvala Evropský parlament a Radu k dosažení politické dohody o přepracování směrnice 2005/36/ES do konce roku 2012. Ve svém usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o provádění směrnice o odborných kvalifikacích (2005/36/ES) (5) vyzval Evropský parlament Komisi, aby předložila návrh. Zpráva o občanství EU za rok 2010 ze dne 27. října 2010 s názvem „Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU“ zdůrazňuje potřebu ulehčit administrativní zátěž spojenou s uznáváním odborných kvalifikací.

(3)

Notáři, kteří jsou jmenováni úředním aktem vlády, by měli být z působnosti směrnice 2005/36/ES vyňati, s ohledem na specifické a odlišné režimy, které se na ně v jednotlivých členských státech vztahují, pokud jde o přístup k jejich profesi a její výkon.

(4)

Pro účely posílení vnitřního trhu a podpory volný pohyb odborníků při současném zajištění efektivnějšího a transparentnějšího uznávání odborných kvalifikací by evropský profesní průkaz představoval přidanou hodnotu. Tento průkaz by byl zejména užitečný pro usnadnění dočasné mobility, uznávání v rámci systému automatického uznávání kvalifikací a podporu zjednodušeného uznávání v rámci obecného systému. Cílem evropského profesního průkazu je zjednodušit proces uznávání a zavést účinné nákladové a provozní postupy, které budou přínosné pro odborníky a příslušné orgány. Zavedení evropského profesního průkazu by mělo zohlednit názory zástupců daného povolání a mělo by mu předcházet posouzení vhodnosti pro dané povolání a jeho dopadu na členské státy. Posouzení by se mělo případně provádět spolu s členskými státy. Evropský profesní průkaz by měl být vydáván na základě žádosti odborníka, po předložení nutných dokladů a provedení souvisejících přezkumných a ověřovacích postupů příslušnými orgány. Pokud je evropský profesní průkaz vydán za účelem usazení, měl by představovat rozhodnutí o uznání a mělo by se s ním zacházet jako s kterýmkoli jiným rozhodnutím o uznání podle směrnice 2005/36/ES. Měl by doplňovat, a nikoli nahrazovat, případné požadavky na registraci spojené s přístupem ke konkrétnímu povolání. Není třeba zavádět evropský profesní průkaz pro právnická povolání, v jejichž případě už se profesní průkazy uplatňují v rámci systému stanoveného směrnicí Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů (6) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (7).

(5)

Fungování evropského profesního průkazu by mělo být podporováno systémem pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen systém „IMI“) vytvořeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 (8). Tento průkaz a systém IMI by měly zlepšovat synergie a důvěru mezi příslušnými orgány a zároveň odstranit zdvojování administrativní práce a postupů uznávání příslušných orgánů a odborníkům vytvořit transparentnější a jistější prostředí.

(6)

Postup při podávání žádostí a vydávání evropského profesního průkazu by měl být jasně strukturován a obsahovat záruky a odpovídající práva žadatele na podání odvolání. Prováděcí akty by měly specifikovat požadavky na překlad a způsoby platby případných poplatků, které má žadatel uhradit, aby nebyly přerušovány nebo narušeny pracovní procesy v systému IMI a zpracování žádosti se nezpožďovalo. Stanovení výše poplatků je záležitostí členských států. Členské státy by však měly o výši stanovených poplatků informovat Komisi. Evropský profesní průkaz a související pracovní toky v rámci systému IMI by měly zajistit integritu, pravost a důvěrnost uchovávaných dat a zabránit protiprávnímu a nepovolenému přístupu k informacím v nich obsažených.

(7)

Směrnice 2005/36/ES se vztahuje pouze na příslušníky povolání, kteří chtějí pokračovat ve výkonu stejného povolání v jiném členském státě. Existují případy, kdy jsou v hostitelském členském státě na rozdíl od domovského členského státu dotyčné činnosti součástí výkonu povolání se širší škálou činností. Jsou-li rozdíly mezi oblastmi činnosti tak velké, že by se po odborníkovi ve skutečnosti požadovalo na vyrovnání nedostatků absolvování úplného programu vzdělání a odborné přípravy, a pokud o to odborník požádá, měl by mu členský stát za těchto zvláštních okolností poskytnout částečný přístup. V případě naléhavých důvodů obecného zájmu, jak je definoval Soudní dvůr Evropské unie ve své judikatuře týkající se článků 49 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), jež se může dál vyvíjet, by členský stát ovšem měl mít možnost částečný přístup odmítnout. To může platit zejména pro zdravotnická povolání, pokud mají dopad na veřejné zdraví nebo na bezpečnost pacientů. Poskytováním částečného přístupu by nemělo být dotčeno právo sociálních partnerů na sebeorganizaci.

(8)

V zájmu ochrany místních spotřebitelů v hostitelském členském státě by mělo být dočasné a příležitostné poskytování služeb v členských státech podmíněno zárukami, a to zejména požadavkem na minimálně roční předchozí odbornou praxi v posledních deseti letech předcházejících poskytování služeb, pokud povolání není regulováno v domovském členském státě. V případě sezónních činností by měly členské státy mít možnost vykonávat kontroly, aby ověřily dočasnou a příležitostnou povahu služeb poskytovaných na jejich území. Za tímto účelem by měl mít hostitelský členský stát možnost jednou ročně vyžadovat informace o službách, které jsou na jeho území skutečně poskytovány, v případě, že tyto informace již na dobrovolném základě nesdělil poskytovatel služeb.

(9)

Směrnice 2005/36/ES umožňuje členským státům v případě regulovaných povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví či bezpečnost, ověřovat odborné kvalifikace poskytovatele služeb před prvním poskytnutím služby. Tato možnost vedla k právní nejistotě, protože ponechávala rozhodnutí o potřebě provést tuto předběžnou kontrolu na volném uvážení příslušného orgánu. V zájmu zajištění právní jistoty by měli odborníci od počátku vědět, zda je předběžná kontrola odborných kvalifikací nutná a kdy mohou očekávat rozhodnutí v této věci. Podmínky pro takovéto předběžné kontroly odborných kvalifikací v rámci volného poskytování služeb by však v žádném případě neměly být přísnější než v rámci pravidel pro usazování. V případě regulovaných povolání, která mají dopad na veřejné zdraví nebo bezpečnost, by směrnicí 2005/36/ES neměla být dotčena možnost členských států vyžadovat povinné pojištění vztahující se na profesní zákroky v souladu s platnými pravidly podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů na přeshraniční zdravotní péči (9) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (10).

(10)

Systémy odborného vzdělávání a přípravy se ukázaly být užitečným nástrojem pro zajišťování zaměstnanosti mladých lidí a hladkého přechodu z odborného vzdělávání do pracovního života. Přezkum směrnice 2005/36/ES by měl tudíž plně zohlednit jejich specifičnost.

(11)

Aby bylo možné uplatňovat mechanismus uznávání kvalifikace v rámci obecného systému, je nutno seskupit různé vnitrostátní programy vzdělávání a odborné přípravy do různých úrovní. Tyto úrovně jsou vytvořeny pouze pro účely fungování obecného systému a neměly by mít účinek na vnitrostátní systémy vzdělávání a odborné přípravy a ani na pravomoc členských států v této oblasti, a to včetně vnitrostátní politiky provádění evropského rámce kvalifikací. Evropský rámec kvalifikací je nástroj určený na podporu transparentnosti a srovnatelnosti odborných kvalifikací a může být použit jako užitečný dodatečný zdroj informací pro příslušné orgány, které posuzují odborné kvalifikace získané v jiných členských státech. Vysokoškolská zařízení upravila v návaznosti na boloňský proces strukturu svých programů tak, že sestávají ze dvou cyklů – bakalářského a magisterského. Aby se zajistilo, že pět úrovní stanovených ve směrnici 2005/36/ES bude s touto novou strukturou cyklů v souladu, měl by být bakalářský cyklus klasifikován jako úroveň d a magisterský cyklus jako úroveň e. Pět úrovní vytvořených pro fungování obecného systému by nemělo být v zásadě nadále používáno jako kritérium pro vyloučení občanů Unie z působnosti směrnice 2005/36/ES, jestliže by to bylo v rozporu se zásadou celoživotního učení.

(12)

Se žádostmi o uznání kvalifikací podanými odborníky pocházejícími z neregulujících členských států, kteří mají jeden rok odborné praxe, by se mělo zacházet stejným způsobem jako se žádostmi podanými odborníky pocházejícími z regulujících členských států. Porovnání jejich odborných kvalifikací s odbornými kvalifikacemi požadovanými v hostitelském členském státě by mělo být prováděno na základě úrovní odborných kvalifikací uvedených ve směrnici 2005/36/ES. V případě zásadních rozdílů by měl mít příslušný orgán možnost uložit vyrovnávací opatření. Mechanismy ověřování teoretických znalostí a praktických schopností a dovedností, které mohou být jako vyrovnávací opatření požadovány pro přístup k výkonu daných povolání, musí zaručovat a dodržovat zásady transparentnosti a nestrannosti.

(13)

Pokud neexistuje harmonizace minimálních požadavků na odbornou přípravu pro přístup k povoláním, na něž se vztahuje obecný systém, hostitelský členský stát by měl mít i nadále možnost uložit vyrovnávací opatření. Toto opatření by mělo být přiměřené a mělo by zejména zohlednit znalosti, dovednosti a schopnosti nabyté žadatelem během jeho odborné praxe nebo celoživotního učení, jež byly za tímto účelem potvrzeny příslušným orgánem. Rozhodnutí o uložení vyrovnávacího opatření by mělo být řádně odůvodněno, aby žadatel mohl lépe pochopit svou situaci a požádat u vnitrostátních soudů o soudní přezkum na základě směrnice 2005/36/ES.

(14)

Přezkum směrnice 2005/36/ES ukázal na potřebu aktualizovat a ujasnit s větší pružností seznamy průmyslových, obchodních a řemeslných činností uvedených v příloze IV, ale zároveň by měl pro tyto činnosti zůstat zachován systém automatického uznávání kvalifikací založený na odborné praxi. Příloha IV vychází v současné době z Mezinárodní standardní klasifikace všech ekonomických činností (ISIC) z roku 1958 a nadále již neodpovídá současné struktuře ekonomických činností. Klasifikace ISIC prošla od roku 1958 několikrát přezkumem. Komise by proto měla mít možnost přílohu IV upravit tak, aby systém automatického uznávání zůstal nedotčen.

(15)

Nepřetržitý profesní rozvoj přispívá k bezpečné a účinné praxi odborníků, kteří využívají automatické uznávání svých odborných kvalifikací. U těchto povolání je důležité podporovat posilování nepřetržitého profesního rozvoje. Členské státy by měly zejména podporovat nepřetržitý profesní rozvoj lékařů, specializovaných lékařů, všeobecných lékařů, zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, specializovaných zubních lékařů, veterinárních lékařů, porodních asistentek, farmaceutů a architektů. Opatření přijatá členskými státy na podporu nepřetržitého profesního rozvoje v těchto povoláních by měla být sdělena Komisi a členské státy by si měly v této oblasti vyměňovat osvědčené postupy. Nepřetržitý profesní rozvoj by se měl vztahovat na technický, vědecký, regulační a etický vývoj a motivovat odborníky, aby se účastnili celoživotního vzdělávání ve svém povolání.

(16)

Systém automatického uznávání na základě harmonizovaných minimálních požadavků na odbornou přípravu je závislý na včasném oznamování nových nebo změněných dokladů o dosažených kvalifikacích členskými státy a jejich zveřejnění Komisí. V opačném případě nemají držitelé těchto kvalifikací žádnou záruku, že mohou využít automatické uznání. Za účelem zvýšení transparentnosti a usnadnění přezkumu nově oznámených titulů by měly členské státy poskytnout informace o trvání a obsahu vzdělávacích programů, které musí být v souladu se základními požadavky odborné přípravy stanovenými ve směrnici 2005/36/ES.

(17)

Kredity evropského systému přenosu a shromažďování kreditů (ECTS) jsou již používány ve velké většině vysokoškolských zařízení Unie a jejich používání se stává také stále běžnější v oborech zajišťujících kvalifikace požadované pro výkon regulovaného povolání. Je proto nutno zavést možnost vyjádřit délku programu rovněž v kreditech ECTS. Tato možnost by neměla mít vliv na ostatní požadavky pro automatické uznání. Jeden kredit ECTS odpovídá 25 až 30 hodinám studia a pro ukončení akademického roku se obvykle požaduje 60 kreditů.

(18)

V zájmu zajištění vysoké úrovně veřejného zdraví a bezpečnosti pacientů v rámci Unie a modernizace směrnice 2005/36/ES je nezbytné upravit kritéria používaná k definování základního lékařského vzdělávání tak, aby se podmínky týkající se minimálního počtu let a hodin staly kumulativními. Cílem této úpravy není snížit odborné požadavky základního lékařského vzdělávání.

(19)

V zájmu zvýšení mobility specializovaných lékařů, kteří již lékařskou specializovanou kvalifikaci získali a kteří si pokračují v jiné specializované odborné přípravě, by měly mít členské státy možnost osvobodit lékaře od určité části specializované odborné přípravy, pokud lékař tuto část odborné přípravy již úspěšně ukončil během programu své předchozí lékařské specializované odborné přípravy v některém členském státě. Členské státy by měly mít možnost takové výjimky do určité míry udělovat pro ty lékařské obory, na něž se vztahuje systém automatického uznávání.

(20)

Povolání zdravotní sestry prošlo v posledních třech desetiletích značným vývojem: komunitní zdravotní péče, využívání složitých terapií a neustále se rozvíjející technologie předpokládají schopnost nezávislejší práce zdravotních sester a ošetřovatelů. Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů, jejíž organizace se stále liší v závislosti na vnitrostátních tradicích, by se měla více zaměřovat na výsledky a poskytovat větší jistotu, že odborník během své odborné přípravy získal určité znalosti a dovednosti a je schopen alespoň některé dovednosti uplatňovat při výkonu činností v rámci svého povolání.

(21)

Aby bylo možné připravit porodní asistentky na splnění složitých potřeb vyplývajících ze zdravotní péče v oblasti jejich činnosti, měly by budoucí porodní asistentky, dříve než zahájí vlastní odbornou přípravu, získat pevný základ všeobecného školního vzdělání. Proto by podmínky pro přijetí do odborné přípravy pro porodní asistentky měly být zpřísněny a vyžadovat 12 let všeobecného školního vzdělávání nebo úspěšné složení zkoušky na rovnocenné úrovni, s výjimkou odborníků, kteří jsou již kvalifikováni jako zdravotní sestry či ošetřovatelé odpovědní za všeobecnou péči. Odborná příprava porodních asistentek by měla poskytovat větší jistotu, že odborník získal určité znalosti a dovednosti nezbytné pro výkon činností porodní asistentky podle směrnice 2005/36/ES.

(22)

V zájmu zjednodušení systému automatického uznávání specializačních oborů lékařství a zubního lékařství by měly být tyto specializační obory zahrnuty do působnosti směrnice 2005/36/ES, pokud jsou společné nejméně dvou pětinám členských států.

(23)

Významný počet členských států se rozhodl umožnit přístup ke všem činnostem v oblasti farmacie a povolit výkon těchto činností na základě uznání kvalifikací farmaceutů získaných v jiném členském státě po vstupu v platnost směrnice 2005/36/ES. Uznání odborné kvalifikace získané v jiném členském státě by však členskému státu nemělo bránit v dodržování nediskriminačních pravidel pro případné zeměpisné rozložení lékáren, protože směrnice 2005/36/ES taková pravidla nekoordinuje. Avšak žádná výjimka z automatického uznávání kvalifikace, která je pro určitý členský stát ještě nezbytná, by neměla nadále vylučovat farmaceuty, kteří jsou již uznáni členským státem, jenž takovou výjimku využívá, a kteří již po určitou dobu v souladu se zákonem a účinně pracují jako farmaceuti na území tohoto členského státu.

(24)

Fungování systému automatického uznávání závisí na důvěryhodnosti podmínek odborné přípravy, na které jsou postaveny kvalifikace odborníků. Je proto důležité, aby se v minimálních požadavcích na odbornou přípravu architektů odrážely nové vývojové směry ve vzdělávání architektů, a to zejména pokud jde o uznávanou potřebu doplnit akademickou odbornou přípravu odbornou praxí pod dohledem kvalifikovaných architektů. Minimální požadavky na odbornou přípravu by měly být zároveň dostatečně pružné, aby se zabránilo přílišnému omezování způsobilosti členských států organizovat vlastní vzdělávací systémy.

(25)

Směrnice 2005/36/ES by měla prostřednictvím zavádění společných zásad odborného vzdělání prosazovat automatičtější povahu uznávání odborných kvalifikací u těch povolání, která této možnosti zatím nevyužívají. Měla by se při tom zohlednit pravomoc členských států určit odborné kvalifikace požadované pro výkon povolání na jejich území, stejně jako obsah a organizaci jejich systémů vzdělávání a odborné přípravy. Společné zásady odborného vzdělávání by měly mít podobu společných rámců odborného vzdělávání založených na společném souboru znalostí, schopností a dovedností nebo společných zkoušek odborné přípravy. Společné zásady odborného vzdělávání by měly rovněž zahrnovat specializační obory, které se v současnosti netěší automatickému uznávání podle směrnice 2005/36/ES a které souvisejí s povoláními uvedenými v hlavě III kapitole III, u nichž jsou jasně definovány konkrétní činnosti, jež jim jsou vyhrazeny. Společné rámce odborné přípravy pro takové specializační obory, zejména lékařské specializační obory, by měly poskytnout vyšší úroveň ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti pacientů. Odborné kvalifikace získané podle společných rámců odborné přípravy by členské státy měly automaticky uznávat. Profesní organizace, které jsou zastoupeny na úrovni Unie, a – za určitých podmínek – vnitrostátní profesní organizace nebo příslušné orgány by měly mít možnost předkládat ke společným zásadám odborného vzdělávání připomínky Komisi, aby bylo možné spolu s vnitrostátními koordinátory posoudit možné dopady těchto zásad na vnitrostátní systémy vzdělávání a odborné přípravy i na vnitrostátní pravidla pro přístup k regulovaným povoláním.

(26)

Směrnice 2005/36/ES již pro odborníky stanovila povinnost mít nutné jazykové znalosti. Přezkum uplatňování této povinnosti ukázal na potřebu vyjasnit úlohu příslušných orgánů a zaměstnavatelů, a to zejména v zájmu lepšího zajištění bezpečnosti pacientů. Příslušné orgány by měly mít možnost provést kontrolu jazykových znalostí po uznání odborných kvalifikací. Zejména u povolání, která mají dopad na bezpečnost pacientů, je důležité, aby byly kontroly jazykových znalostí podle směrnice 2005/36/ES provedeny předtím, než odborníci začnou vykonávat své povolání v hostitelském členském státě. Kontroly jazykových znalostí by ale měly zůstat přiměřené a nutné pro výkon dotyčných povolání a jejich cílem by nemělo být vyloučení odborníků z trhu práce hostitelského členského státu. Aby se zajistilo dodržení zásady přiměřenosti a v zájmu posílení mobility odborníků v rámci Unie, by kontroly prováděné příslušným orgánem nebo pod jeho dohledem měly být omezeny na znalost jednoho úředního nebo správního jazyka hostitelského členského státu, za předpokladu, že je tento správní jazyk také úředním jazykem Unie. To by hostitelským členským státům nemělo bránit v tom, aby odborníky vyzývaly k tomu, aby se později naučili další jazyk, pokud je to pro výkon dané odborné činnosti nezbytné. Také zaměstnavatelé by měli i nadále plnit důležitou úlohu při ověřování jazykových znalostí nezbytných pro výkon odborných činností na jejich pracovištích.

(27)

Vnitrostátní pravidla pro přístup k regulovaným povoláním by neměla představovat překážku pro mobilitu mladých absolventů. Když tedy absolvent dokončí odborný výcvik v jiném členském státě, měl by tento výcvik být uznán, když absolvent požádá o přístup k regulovanému povolání v domovském členském státě. Uznání odborného výcviku dokončeného v jiném členském státě by mělo být založeno na jasném písemném popisu studijních cílů a přidělených úkolů stanovených vedoucím odborného výcviku. Odborný výcvik dokončený ve třetích zemích by měl být členskými státy zohledněn při posuzování žádosti o přístup k regulovanému povolání.

(28)

Směrnice 2005/36/ES vytváří systém vnitrostátních kontaktních míst. Vzhledem ke vstupu v platnost směrnice 2006/123/ES a vzniku jednotných kontaktních míst podle této směrnice existuje riziko překrývání činností. Vnitrostátní kontaktní místa vytvořená směrnicí 2005/36/ES by se proto měla stát centry pomoci, jež zaměří svou činnost na poskytování poradenských a asistenčních služeb občanům, a to i formou osobního jednání, aby se zajistilo, že každodenní uplatňování pravidel vnitřního trhu ve složitých individuálních případech občanů je kontrolováno na vnitrostátní úrovni. V případě potřeby by byla centra pomoci v kontaktu s příslušnými orgány a centry pomoci ostatních členských států. Pokud jde o evropský profesní průkaz, měly by mít členské státy možnost rozhodnout, zda mají centra pomoci jednat jako příslušné orgány v domovském členském státě nebo podporovat příslušný orgán při zpracovávání žádostí o evropský profesní průkaz a zpracování individuálního souboru žadatele vytvořeného v systému IMI. V rámci volného poskytování služeb se mohou centra pomoci v případě, že daná profese není v domovském členském státě regulována, také zapojit do výměny informací určených k administrativní spolupráci.

(29)

Tato směrnice přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví a spotřebitelů. Směrnice 2005/36/ES již stanoví podrobné povinnosti členských států v oblasti výměny informací. Tyto povinnosti by se měly posílit. V budoucnu by členské státy neměly pouze reagovat na žádosti o informace, ale jejich příslušné orgány by také měly mít pravomoc v rámci své působnosti aktivně upozorňovat příslušné orgány ostatních členských států na odborníky, kteří již nemají právo vykonávat své povolání. Zvláštní výstražný systém je nutný v případě odborníků ve zdravotnictví podle směrnice 2005/36/ES. Totéž by mělo platit i pro veterinární lékaře a pro odborníky vykonávající činnosti týkající se vzdělávání nezletilých, včetně péče o děti a předškolní výchovy. Povinnost upozorňovat by měla platit pouze pro ty členské státy, kde jsou tato povolání regulovaná. Všechny členské státy by měly být upozorněny v případě, kdy odborník nemá nadále právo v důsledku disciplinárního opatření nebo trestněprávního rozhodnutí vykonávat svou odbornou činnost v některém členském státě, i kdyby se jednalo o dočasné opatření. Upozornění by mělo obsahovat všechny dostupné údaje o časově omezeném nebo neomezeném období, na něž se omezení nebo zákaz vztahuje. Toto upozornění by se mělo vydávat přes systém IMI bez ohledu na to, zda odborník uplatnil jakékoliv z práv podle směrnice 2005/36/ES nebo požádal o uznání svých odborných kvalifikací vydáním evropského profesního průkazu či jakýmkoliv jiným způsobem stanoveným v uvedené směrnici. Postup upozorňování by měl být v souladu s právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů a základních práv. Cílem postupu upozorňování by nemělo být nahrazení nebo přizpůsobení jakýchkoli ujednání mezi členskými státy o spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Příslušné orgány podle směrnice 2005/36/ES by k této spolupráci prostřednictvím upozorňování podle uvedené směrnice také neměly být povinny přispívat.

(30)

Jednou z největších potíží, s nimiž se potýká občan, který má zájem o práci v jiném členském státě, jsou složitost a nejistota administrativních postupů, které je nutno dodržet. Směrnice 2006/123/ES již ukládá členským státům povinnost zajistit prostřednictvím jednotných kontaktních míst snadný přístup k informacím a umožnit vyřizování postupů. Občané, kteří usilují o uznání svých odborných kvalifikací podle směrnice 2005/36/ES, již mohou využívat jednotných kontaktních míst, pokud spadají do působnosti směrnice 2006/123/ES. Do působnosti směrnice 2006/123/ES ovšem nespadají uchazeči o zaměstnání a odborníci ze zdravotnictví a dostupné informace jsou nedostatečné. Je proto potřeba tyto informace z pohledu uživatele přesně vymezit a zajistit, aby byly snadno dostupné. Je také důležité, aby členské státy pouze nepřebíraly odpovědnost na vnitrostátní úrovni, ale také spolupracovaly mezi sebou navzájem i s Komisí s cílem zajistit, že odborníci v celé Unii budou mít přes jednotná kontaktní místa snadný přístup k uživatelsky vstřícným a vícejazyčným informacím a budou moci prostřednictvím těchto jednotných kontaktních míst nebo příslušných odpovědných orgánů snadno vyřizovat dané postupy. Odkazy by měly být dostupné přes jiné internetové stránky, jako je například portál „Vaše Evropa“ („Your Europe“).

(31)

Za účelem doplnění nebo změny jiných než podstatných prvků směrnice 2005/36/ES by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o aktualizaci znalostí a dovedností uvedených v čl. 21 odst. 6, aktualizaci přílohy I, aktualizaci a upřesnění seznamu činností uvedeného v příloze IV, úpravy přílohy V bodů 5.1.1 až 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 a 5.7.1, úpravy minimální délky odborné přípravy lékařů a zubních lékařů, začlenění nových lékařských oborů do přílohy V bodu 5.1.3, změny na seznamu uvedeném v příloze V bodech 5.2.1, 5.3.1, 5.4.1, 5.5.1 a 5.6.1 a začlenění nových oborů zubních lékařů do přílohy V bodu 5.3.3, určení podmínek provádění společných rámců odborné přípravy a určení podmínek provádění společných zkoušek v rámci odborné přípravy. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravných činností vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(32)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení směrnice 2005/36/ES by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci musí být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (11).

(33)

Vzhledem k technické povaze uvedených prováděcích aktů by měl být použit přezkumný postup pro přijetí prováděcích aktů týkajících se zavedení evropského profesního průkazu pro konkrétní povolání, formátu evropského profesního průkazu, zpracování písemných žádostí, překladů nutných pro podání žádosti o jakýkoli evropský profesní průkaz poskytovaných žadateli, údajů o dokladech podle směrnice 2005/36/ES nutných k podání kompletní žádosti, postupů pro provádění zpracování plateb za tento průkaz, pravidel stanovujících jak, kdy a v případě kterých dokladů mohou příslušné orgány žádat o ověřené kopie pro dotčená povolání, technických specifikací a opatření pro zajištění integrity, důvěrnosti a přesnosti informací uvedených v evropském profesním průkazu a souboru systému IMI, podmínek a postupů pro vystavení evropského profesního průkazu, pravidel týkajících se podmínek přístupu k souboru systému IMI, technických prostředků a postupů pro ověření pravosti a platnosti evropského profesního průkazu a uplatňování výstražného mechanismu.

(34)

Komise by měla prostřednictvím prováděcích aktů a vzhledem k jejich zvláštní povaze bez použití nařízení (EU) č. 182/2011 přijmout rozhodnutí o zamítnutí aktualizace přílohy I, pokud nejsou splněny podmínky stanovené ve směrnici 2005/36/ES, a požádat příslušný členský stát, aby neuplatňoval výjimku v souvislosti s možností vybrat si mezi adaptačním obdobím nebo zkouškou způsobilosti, pokud je takováto výjimka nevhodná nebo není v souladu s předpisy Unie, a měla by zamítnout požadované změny bodů 5.1.1 až 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 nebo 5.7.1 přílohy V, jestliže nejsou splněny podmínky stanovené v směrnici 2005/36/ES, vytvořit seznam vnitrostátních odborných kvalifikací a profesních označení, které jsou v rámci společného rámce odborné přípravy automaticky uznávány, vytvořit seznam členských států, v nichž budou pořádány společné zkoušky odborné přípravy, stanovit četnost těchto zkoušek během kalendářního roku a další podmínky nezbytné pro organizaci společných zkoušek odborné přípravy, a měla by dotčeným členským státům umožnit, aby po omezené období uplatňovaly výjimku z příslušných ustanovení směrnice 2005/36/ES.

(35)

V návaznosti na kladnou zkušenost se vzájemným hodnocením podle směrnice 2006/123/ES by měl být do směrnice 2005/36/ES zahrnut podobný systém hodnocení. Členské státy by měly oznamovat, která povolání regulují a z jakých důvodů, a měly by mezi sebou projednávat vlastní zjištění. Tento systém by tak přispěl k větší transparentnosti na trhu s odbornými povoláními.

(36)

Komise by měla v patřičnou dobu posoudit systém uznávání vztahující se na doklady o dosažené kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči vydávané v Rumunsku. Takovéto hodnocení by se mělo zakládat na výsledcích zvláštního programu pro kariérní postup, který by mělo Rumunsko vytvořit v souladu se svými vnitrostátními právními a správními předpisy a v úzké spolupráci s dalšími členskými státy a Komisí. Tento zvláštní program kariérního postupu by měl účastníkům umožnit, aby si zvýšili svou odbornou kvalifikace a splňovali veškeré minimální požadavky na odbornou přípravu stanovené ve směrnici 2005/36/ES.

(37)

Jelikož cílů této směrnice, totiž racionalizace, zjednodušení a zlepšení pravidel uznávání odborných kvalifikací, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, neboť by to nevyhnutelně vedlo k rozdílným požadavkům a režimům postupu, což by zvětšilo regulační složitost a vytvořilo neoprávněné překážky bránící mobilitě odborníků, ale spíše jich z důvodů soudržnosti, transparentnosti a slučitelnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(38)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (12) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. S ohledem na tuto směrnici považuje normotvůrce předání těchto dokumentů za odůvodněné.

(39)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (13) a dne 8. března 2012 vydal stanovisko (14).

(40)

Směrnice 2005/36/ES a nařízení (EU) č. 1024/2012 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 2005/36/ES

Směrnice 2005/36/ES se mění takto:

1)

V článku 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Tato směrnice rovněž stanoví pravidla pro částečný přístup k regulovaným povoláním a uznávání odborného výcviku vykonané v jiném členském státě.“

2)

Článek 2 se mění takto:

a)

v odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Tato směrnice se vztahuje rovněž na každého státního příslušníka členského státu, který vykonával odborný výcvik mimo domovský členský stát.“;

b)

doplňuje se nový odstavec, který zní:

„4.   Tato směrnice se nevztahuje na notáře, kteří byli jmenováni úředním aktem vlády.“

3)

Článek 3 se mění takto:

a)

odstavec 1 se mění takto:

i)

písmena f) a h) se nahrazují tímto:

„f)

„odbornou praxí“ skutečný a dovolený výkon dotyčného povolání na plný nebo odpovídající částečný úvazek v členském státě;

h)

„zkouškou způsobilosti“ zkouška odborných znalostí, dovedností a schopností žadatele, kterou pořádají či uznávají příslušné orgány hostitelského členského státu s cílem ohodnotit schopnost žadatele vykonávat regulované povolání v uvedeném členském státě.

K této zkoušce připraví příslušné orgány seznam oblastí, na které se na základě srovnání vzdělání a odborné přípravy vyžadovaných hostitelským členským státem a vzdělání a odborné přípravy získaných žadatelem nevztahuje diplom nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci žadatele.

Zkouška způsobilosti musí vzít v úvahu skutečnost, že žadatel je kvalifikovaný příslušník povolání v domovském členském státě nebo v členském státě, odkud přichází. Zkouška zahrnuje oblasti vybrané z těch, které jsou na seznamu a jejichž znalost je základním předpokladem pro výkon daného povolání v hostitelském členském státě. Zkouška také může zahrnovat znalost profesních pravidel, která se použijí pro výkon dotyčných činností v hostitelském členském státě.

Podrobné podmínky zkoušky způsobilosti a postavení žadatele v hostitelském členském státě, který si přeje připravit se na zkoušku způsobilosti v tomto členském státě, stanoví příslušné orgány tohoto hostitelského členského státu;“,

ii)

doplňují se nová písmena, která znějí:

„j)

„odborným výcvikem“, aniž je dotčen čl. 46 odst. 4, doba odborné praxe vykonané pod dohledem, pokud to představuje podmínku přístupu k regulovanému povolání, přičemž tuto praxi je možné absolvovat v průběhu vzdělávání završeného získáním diplomu nebo po jeho skončení;

k)

„evropským profesním průkazem“ elektronické osvědčení, které buď potvrzuje, že daný příslušník povolání splnil všechny nutné podmínky pro dočasné nebo příležitostné poskytování služeb v hostitelském členském státě nebo dokládá uznání odborné kvalifikace pro usazení v hostitelském členském státě;

l)

„celoživotním učením“ veškeré všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání a příprava, neformální vzdělávání a informální učení absolvované během života a vedoucí ke zlepšení znalostí, dovedností a schopností, což může zahrnovat i profesní etiku;

m)

„naléhavými důvody obecného zájmu“ důvody, které byly jako takové uznány v judikatuře Soudního dvora Evropské unie;

n)

„evropským systémem přenosu a shromažďování kreditů“ nebo „kredity ECTS“ kreditní systém ve vysokoškolském vzdělávání používaný v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání.“;

b)

v odstavci 2 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Pokaždé, když členský stát uzná sdružení nebo organizaci podle prvního pododstavce, uvědomí o tom Komisi. Komise posoudí, zda toto sdružení nebo organizace splňuje podmínky stanovené v druhém pododstavci. S cílem náležitě zohlednit regulační vývoj ve členských státech je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c za účelem aktualizace přílohy I, pokud jsou splněny podmínky stanovené v druhém pododstavci.

Pokud nejsou splněny podmínky stanovené v druhém pododstavci, Komise přijme prováděcí akt za účelem zamítnutí požadované aktualizace přílohy I.“

4)

Článek 4 se mění takto:

a)

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Uznání odborné kvalifikace hostitelským členským státem umožňuje, aby oprávněné osoby měly v tomto členském státě přístup ke stejnému povolání, pro které získaly kvalifikaci v domovském členském státě, a vykonávaly je v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci.“;

b)

doplňuje se nový odstavec, který zní:

„3.   Odchylně od odstavce 1 je částečný přístup k povolání v hostitelském členském státě povolen za podmínek stanovených v článku 4f.“

5)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 4a

Evropský profesní průkaz

1.   Za podmínky, že Komise přijala příslušné prováděcí akty uvedené v odstavci 7, vydají členské státy držitelům odborné kvalifikace na jejich žádost evropský profesní průkaz.

2.   V případě, že byl evropský profesní průkaz zaveden pro určité povolání prostřednictvím příslušného prováděcího aktu přijatého podle odstavce 7, se držitel dotčené odborné kvalifikace může rozhodnout, že o tento průkaz požádá, nebo může využít postupů stanovených v hlavách II a III.

3.   Členské státy zajistí, aby držitel evropského profesního průkazu mohl využívat všech práv uvedených v článcích 4b až 4e.

4.   Pokud má držitel odborné kvalifikace v úmyslu poskytovat podle hlavy II jiné služby než služby uvedené v čl. 7 odst. 4, vystaví mu příslušný orgán domovského členského státu v souladu s články 4b a 4c evropský profesní průkaz. Evropský profesní průkaz představuje v příslušných případech ohlášení podle článku 7.

5.   Pokud má držitel odborné kvalifikace úmysl usadit se v jiném členském státě podle hlavy III kapitol I až IIIa nebo poskytovat služby podle čl. 7 odst. 4, příslušný orgán domovského členského státu dokončí veškeré přípravné kroky v souvislosti s individuálním souborem žadatele vytvořeným v systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „soubor systému IMI“), jak stanoví články 4b a 4d. Příslušný orgán hostitelského členského státu vydá evropský profesní průkaz v souladu s články 4b a 4d.

Pro účely usazení nezakládá vydání evropského profesního průkazu automatické právo na vykonávání určitého povolání, pokud existující registrační požadavky nebo jiné kontrolní postupy, které již byly v platnosti v hostitelském členském státě před tím, než byl pro toto povolání zaveden evropský profesní průkaz.

6.   Členské státy určí příslušné orgány pro práci se soubory systému IMI a pro vystavování evropských profesních průkazů. Tyto orgány zajistí nestranné, objektivní a včasné vyřizování žádostí o evropské profesní průkazy. Centra pomoci uvedená v článku 57b mohou rovněž plnit funkci příslušných orgánů. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány a centra pomoci informovaly občany včetně možných zájemců o smyslu a přidané hodnotě evropského profesního průkazu v případě povolání, pro něž je k dispozici.

7.   Při zohlednění zvláštností každého dotčeného povolání přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů opatření, která zajistí jednotné používání ustanovení týkajících se evropských profesních průkazů pro ta povolání, která splňují podmínky stanovené v druhém pododstavci tohoto odstavce, včetně opatření týkajících se formátu evropského profesního průkazu, zpracování písemných žádostí, překladů nutných pro každou žádost o evropský profesní průkaz dodaných žadateli, údajů o dokladech požadovaných podle čl. 7 odst. 2 nebo přílohy VII k předložení úplné žádosti a postupů pro provádění a zpracování plateb za evropský profesní průkaz. Komise u dotčeného povolání rovněž upřesní prostřednictvím prováděcích aktů jak, kdy a v případě kterých dokladů mohou příslušné orgány požadovat ověřené kopie v souladu s druhým pododstavcem čl. 4b odst. 3, čl. 4d odst. 2 a čl. 4d odst. 3.

Zavedení evropského profesního průkazu u konkrétního povolání přijetím příslušných prováděcích aktů uvedených v prvním pododstavci podléhá všem následujícím podmínkám:

a)

v případě dotčeného povolání existuje velká mobilita nebo potenciál velké mobility;

b)

dotčené zúčastněné subjekty vyjádřily dostatečný zájem;

c)

povolání nebo vzdělávání a odborná příprava potřebné k výkonu povolání jsou regulovány ve značném počtu členských států.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 58 odst. 2.

8.   Všechny poplatky, které mohou žadatelům vzniknout v souvislosti se správními postupy při vydávání evropského profesního průkazu, musí být opodstatněné, přiměřené a úměrné nákladům vzniklým domovskému a hostitelskému členskému státu a nesmí odrazovat od podání žádosti o evropský profesní průkaz.

Článek 4b

Žádost o evropský profesní průkaz a vytvoření souboru systému IMI

1.   Domovský členský stát umožní, aby držitel odborné kvalifikace mohl požádat o evropský profesní průkaz prostřednictvím on-line nástroje poskytovaného Komisí, který automaticky vytvoří soubor systému IMI pro konkrétního žadatele. Pokud domovský členský stát umožňuje používání písemných žádostí, přijme také veškerá nezbytná opatření k vytvoření souboru systému IMI, k zajištění toho, aby žadateli byly zaslány veškeré informace, a k vydání evropského profesního průkazu.

2.   Žádosti jsou doloženy doklady požadovanými v prováděcích aktech přijímaných podle čl. 4a odst. 7.

3.   Do jednoho týdne od přijetí žádosti příslušný orgán domovského členského státu potvrdí příjem žádosti a informuje žadatele o každém chybějícím dokladu.

V případě potřeby příslušný orgán domovského členského státu vydá veškerá podpůrná osvědčení požadovaná podle této směrnice. Příslušný orgán domovského členského státu ověří, zda je žadatel v domovském členském státě oprávněně usazen a zda jsou veškeré potřebné doklady, které byly vydány v domovském členském státě, platné a pravé. V případě důvodných pochybností příslušný orgán domovského členského státu konzultuje příslušný subjekt a může po žadateli požadovat ověřené kopie dokladů. V případě následných žádostí od stejného žadatele nesmí příslušné orgány domovského a hostitelského členského státu vyžadovat opětovné předložení dokladů, které jsou již obsaženy v souboru systému IMI a které jsou stále platné.

4.   Komise může přijímat prostřednictvím prováděcích aktů technické specifikace, opatření nutná pro zajištění integrity, důvěrnosti a správnosti údajů obsažených v evropském profesním průkazu a v souboru systému IMI, podmínky a postupy pro vydávání evropského profesního průkazu jeho držiteli, a to včetně možnosti stáhnout si soubor systému IMI nebo ho aktualizovat. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 58 odst. 2.

Článek 4c

Evropský profesní průkaz pro dočasné a příležitostné poskytování jiných služeb než služeb uvedených v čl. 7 odst. 4

1.   Příslušný orgán domovského členského státu do tří týdnů ověří žádost a podpůrné doklady v souboru systému IMI a vydá evropský profesní průkaz pro dočasné a příležitostné poskytování jiných služeb než služeb uvedených v čl. 7 odst. 4. Tato lhůta začíná okamžikem obdržení chybějících dokladů uvedených v čl. 4b odst. 3 prvním pododstavci, nebo pokud žádné další doklady nebyly požadovány, okamžikem, kdy uplyne jednotýdenní lhůta zmíněná v uvedeném pododstavci. Příslušný orgán domovského členského států poté neprodleně předá evropský profesní průkaz příslušným orgánům v každém dotčeném hostitelském členském státě a vyrozumí o tom žadatele. Po následujících 18 měsíců nesmí hostitelský členský stát vyžadovat žádné další ohlášení podle článku 7.

2.   Proti rozhodnutí příslušného orgánu domovského členského státu nebo proti tomu, že nebylo vydáno ve lhůtě tří týdnů uvedené v odstavci 1, musí být přípustný opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů.

3.   Pokud chce držitel evropského profesního průkazu poskytovat služby v jiných členských státech než ve státech, které byly původně zmíněny v žádosti uvedené v odstavci 1, může požádat o rozšíření. Pokud chce držitel pokračovat v poskytování služeb po dobu delší, než je 18 měsíců stanovených v odstavci 1, uvědomí o tom příslušné orgány. V obou případech držitel rovněž poskytne veškeré informace o podstatných změnách situace doložené v souboru systému IMI, které může příslušný orgán domovského členského státu požadovat v souladu s prováděcími akty přijatými podle čl. 4a odst. 7. Příslušný orgán domovského členského státu předá aktualizovaný evropský profesní průkaz dotčeným hostitelským členským státům.

4.   Evropský profesní průkaz zůstává v platnosti na celém území všech dotčených hostitelských členských států po dobu, po kterou má jeho držitel na základě podkladů a informací obsažených v souboru systému IMI právo vykonávat svou činnost.

Článek 4d

Evropský profesní průkaz pro usazení a pro dočasné a příležitostné poskytování služeb podle čl. 7 odst. 4

1.   Příslušný orgán domovského členského státu do jednoho měsíce ověří pravost a platnost podpůrných dokladů v souboru systému IMI za účelem vystavení evropského profesního průkazu pro usazení či pro dočasné a příležitostné poskytování služeb podle čl. 7 odst. 4. Tato lhůta začíná okamžikem obdržení chybějících dokladů uvedených v čl. 4b odst. 3 prvním pododstavci, nebo pokud žádné další doklady nebyly požadovány, okamžikem, kdy uplyne jednotýdenní lhůta zmíněná v uvedeném pododstavci. Příslušný orgán domovského členského státu poté žádost neprodleně předá příslušnému orgánu hostitelského členského státu. Domovský členský stát uvědomí žadatele o stavu žádosti současně s předáním této žádosti hostitelskému členskému státu.

2.   U případů uvedených v článcích 16, 21, 49a a 49b rozhodne hostitelský členský stát o tom, zda vystaví evropský profesní průkaz podle odstavce 1 do jednoho měsíce od přijetí žádosti předané domovským členským státem. V případě oprávněných pochyb si hostitelský členský stát může od domovského členského státu vyžádat dodatečné informace nebo může požádat, aby domovský členský stát přiložil ověřenou kopii dokladu, a domovský členský stát této žádosti vyhoví nejpozději dva týdny od jejího podání. S výhradou odst. 5 druhého pododstavce se bez ohledu na takový požadavek i nadále použije lhůta jednoho měsíce.

3.   U případů uvedených v čl. 7 odst. 4 a v článku 14 rozhodne hostitelský členský stát ve lhůtě dvou měsíců od přijetí žádosti předané domovským členským státem o tom, zda vystaví evropský profesní průkaz či zda držiteli odborné kvalifikace uloží vyrovnávací opatření. V případě oprávněných pochyb si hostitelský členský stát může od domovského členského státu vyžádat dodatečné informace nebo může požádat, aby domovský členský stát přiložil ověřenou kopii dokladu, a domovský členský stát tomuto požadavku vyhoví nejpozději do dvou týdnů. S výhradou odst. 5 druhého pododstavce se bez ohledu na takový požadavek i nadále použije lhůta dvou měsíců

4.   V případě, že hostitelský členský stát neobdrží nezbytné informace, jež může v souladu s touto směrnicí vyžadovat od domovského členského státu nebo od žadatele za účelem přijetí rozhodnutí o vystavení evropského profesního průkazu, může vystavení tohoto průkazu zamítnout. Toto zamítnutí musí být řádně odůvodněno.

5.   Pokud hostitelský členský stát nevydá rozhodnutí ve lhůtách stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku nebo neuspořádá zkoušku způsobilosti podle čl. 7 odst. 4, je evropský profesní průkaz považován za vystavený a je prostřednictvím systému IMI automaticky zaslán držiteli odborné kvalifikace.

Hostitelský členský stát má možnost prodloužit lhůty pro automatické vystavení evropského profesního průkazu stanovené v odstavcích 2 a 3 o dva týdny. Důvody prodloužení odpovídajícím způsobem vysvětlí a informuje žadatele. Toto prodloužení může být jednou opakováno, a to pouze tehdy, je-li to naprosto nezbytné, zejména z důvodů souvisejících s veřejným zdravím nebo bezpečností příjemců služeb.

6.   Opatření přijatá domovským členským státem na základě odstavce 1 nahrazují všechny žádosti o uznání odborných kvalifikací podle vnitrostátních právních předpisů hostitelského členského státu.

7.   Proti rozhodnutí domovského a hostitelského členského státu přijatým podle odstavců 1 až 5 nebo proti tomu, že rozhodnutí nebylo domovským členským státem vydáno, musí být přípustný opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů dotyčného členského státu.

Článek 4e

Zpracování a přístup k údajům týkajícím se evropského profesního průkazu

1.   Aniž je dotčena presumpce neviny, příslušné orgány domovského a hostitelského členského státu aktualizují včas odpovídající soubor systému IMI informacemi o disciplinárních opatřeních nebo trestněprávních sankcích, které souvisejí se zákazem nebo omezením a mají důsledky pro další výkon činností držitele evropského profesního průkazu vystaveného podle této směrnice. Přitom dodržují pravidla pro ochranu osobních údajů, která stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (15), a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (16). K těmto aktualizacím patří vymazání informací, které nejsou nadále požadovány. Držitel evropského profesního průkazu a příslušné orgány, které mají přístup k odpovídajícímu souboru systému IMI, jsou neprodleně informováni o každé aktualizaci. Touto povinností nejsou dotčeny povinnosti výstrahy, které členské státy mají podle článku 56a.

2.   Obsah aktualizací informací podle odstavce 1 je omezen na informace o:

a)

totožnosti odborníka;

b)

dotyčném povolání;

c)

vnitrostátním orgánu nebo soudu, který přijal rozhodnutí o omezení nebo zákazu;

d)

rozsah omezení nebo zákazu a

e)

dobu, po kterou omezení nebo zákaz platí.

3.   V souladu se směrnicí 95/46/ES je přístup k informacím obsaženým v souboru systému IMI omezen na příslušné orgány domovského a hostitelského členského státu. Příslušné orgány informují držitele evropského profesního průkazu na jeho žádost o obsahu souboru systému IMI.

4.   Informace obsažené v evropském profesním průkazu se omezují na údaje nezbytné pro zjištění práva jeho držitele na výkon povolání, pro které byl vydán, a to příjmení, jméno, datum a místo narození, povolání, dosaženou kvalifikaci žadatele a platný režim, dotyčné příslušné orgány, číslo průkazu, bezpečnostní prvky a platný průkaz totožnosti. Informace týkající se odborné praxe, kterou držitel evropského profesního průkazu získal, nebo o vyrovnávacích opatřeních, které absolvoval, jsou zahrnuty v souboru systému IMI.

5.   Osobní údaje obsažené v souboru systému IMI mohou být zpracovávány tak dlouho, jak je zapotřebí pro účely postupu uznávání jako takového, a jako důkaz uznání nebo předání prohlášení vyžadovaného podle článku 7. Členské státy zajistí, aby držitel evropského profesního průkazu měl právo požádat kdykoliv a bez toho, aby mu tím vznikly jakékoli náklady, o opravu nepřesných či neúplných údajů nebo o odstranění nebo zablokování dotyčného souboru systému IMI. Držitel je o tomto právu informován v okamžiku vystavení evropského profesního průkazu a toto právo je mu poté připomínáno každé dva roky. V případě, že původní žádost o evropský profesní průkaz byla podána on-line, by tato připomínka měla být zasílána automaticky prostřednictvím systému IMI.

V případě žádosti o odstranění souboru systému IMI spojeného s evropským profesním průkazem vystaveným za účelem usazení či dočasného a příležitostného poskytování služeb podle čl. 7 odst. 4 vystaví příslušné orgány hostitelského členského státu držiteli odborné kvalifikace doklad potvrzující uznání jeho odborné kvalifikace.

6.   V souvislosti se zpracováním osobních údajů v evropském profesním průkazu a ve všech souborech systému IMI jsou příslušné orgány členských států považovány za správce ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46/ES. V souvislosti se svou odpovědností podle odstavců 1 až 4 tohoto článku a se zpracováním osobních údajů, které k nim patří, je Komise považována za správce ve smyslu čl. 2 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (17)

7.   Aniž je dotčen odstavec 3, hostitelské členské státy zajistí, že zaměstnavatelé, zákazníci, pacienti, veřejné orgány a ostatní zúčastněné strany mohou ověřovat pravost a platnost evropského profesního průkazu, který jim jeho držitel předloží.

Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví pravidla týkající se přístupu k souboru systému IMI, technické prostředky a postupy pro ověření uvedené v prvním pododstavci. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 58 odst. 2.

Článek 4f

Částečný přístup

1.   Příslušný orgán hostitelského členského státu poskytne případ od případu částečný přístup k výkonu odborné činnosti na svém území, pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)

odborník je plně způsobilý vykonávat v domovském členském státě odbornou činnost, k jejímuž výkonu se v hostitelském členském státě snaží získat částečný přístup;

b)

rozdíly mezi odbornou činností vykonávanou v souladu se zákonem v domovském členském státě a regulovaným povoláním v hostitelském členském státě jako takovým jsou tak velké, že by uplatnění vyrovnávacích opatření znamenalo požadovat po žadateli absolvování celého programu vzdělávání a odborné přípravy v hostitelském členském státě, aby v něm měl přístup k celému regulovanému povolání;

c)

odbornou činnost lze objektivně oddělit od ostatních činností, které v hostitelském členském státě spadají pod regulované povolání.

Pro účely písmene c) zohlední příslušný orgán hostitelského členského státu, zda tato odborná činnost může být samostatně prováděna v domovském členském státě.

2.   Částečný přístup je možno odmítnout, pokud je toto odmítnutí zdůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu, které jsou přiměřené pro dosažení sledovaného cíle a nepřesahují míru nezbytně nutnou pro dosažení tohoto cíle.

3.   Žádosti, jež jsou podány za účelem usazení v hostitelském členském státě, se posuzují v souladu s hlavou III kapitolami I a IV.

4.   Žádosti, jež jsou podány za účelem poskytování dočasných a příležitostných služeb v hostitelském členském státě, které se týkají odborných činností s důsledky pro ochranu zdraví nebo bezpečnost, se posuzují v souladu s hlavou II.

5.   Odchylně od čl. 7 odst. 4 šestého pododstavce a čl. 52 odst. 1 se po poskytnutí částečného přístupu odborná činnost vykonává pod profesním označením domovského členského státu. Hostitelský členský stát může požadovat používání tohoto profesního označení v jazycích hostitelského členského státu. Odborníci, kteří využívají částečný přístup, příjemcům služeb jasně sdělí rozsah své odborné činnosti.

6.   Tento článek se nevztahuje na odborníky, kteří využívají automatické uznávání svých odborných kvalifikací podle hlavy III kapitol II, III a IIIa.

6)

V čl. 5 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

pokud se poskytovatel služby přestěhuje, vykonával-li toto povolání v jednom nebo několika členských státech po dobu nejméně jednoho roku během deseti let předcházejících poskytování služeb a není-li povolání v členském státě usazení regulováno. Podmínka výkonu povolání po dobu jednoho roku se neuplatňuje v případě, že se povolání nebo vzdělání a odborná příprava, které k tomuto povolání vedou, regulují.“

7)

Článek 7 se mění takto:

a)

odstavec 2 se mění takto:

i)

písmena d) a e) se nahrazují tímto:

„d)

v případech uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. b) jakýkoli důkaz o tom, že poskytovatel služeb vykonával dotyčnou činnost po dobu nejméně jednoho roku v předcházejících deseti letech;

e)

pro povolání související s bezpečností a veřejným zdravím a pro povolání týkající se vzdělávání nezletilých, včetně péče o děti a předškolní výchovy, jestliže to členský stát vyžaduje od svých vlastních státních příslušníků, osvědčení potvrzující, že jim nebyl dočasně ani trvale zakázán výkon povolání a že nebyli odsouzeni za spáchání trestného činu;“,

ii)

doplňují se nová písmena, která znějí:

„f)

pro povolání, jejichž výkon může mít důsledky pro bezpečnost pacientů, prohlášení o žadatelově znalosti jazyka nezbytné pro vykonávání tohoto povolání v hostitelském členském státě;

g)

pro povolání zahrnující činnosti uvedené v článku 16, která členský stát oznámil v souladu s čl. 59 odst. 2, osvědčení o povaze a době trvání činnosti vystavené příslušným orgánem nebo subjektem členského státu, ve kterém je poskytovatel služby usazen.“;

b)

vkládá se nový odstavec, který zní:

„2a.   Podání požadovaného ohlášení poskytovatelem služby v souladu s odstavcem 1 jej opravňuje k přístupu k činnosti poskytování služeb nebo k výkonu této činnosti na celém území dotyčného členského státu. Členský stát může vyžadovat dodatečné informace uvedené v odstavci 2 týkající se odborné kvalifikace poskytovatele služeb, pokud:

a)

se jedná o povolání, které je v některých částech území daného členského státu regulováno jiným způsobem;

b)

se tato regulace vztahuje rovněž na všechny státní příslušníky tohoto členského státu;

c)

jsou rozdíly v této regulaci zdůvodněny naléhavými důvody obecného zájmu týkajícími se veřejného zdraví nebo bezpečnosti příjemců služeb a

d)

neexistuje jiný způsob, kterým by členský stát mohl tyto informace získat.“;

c)

odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.   V případě prvního poskytnutí služeb u regulovaných povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví nebo bezpečnost a která nevyužívají automatického uznávání podle hlavy III kapitoly II, III nebo IIIa, může příslušný orgán hostitelského členského státu zkontrolovat odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb před tímto prvním poskytnutím služeb. Tato předběžná kontrola je možná pouze tehdy, je-li jejím účelem předejít vážnému poškození zdraví nebo bezpečnosti příjemce služby kvůli nedostatečné odborné kvalifikaci poskytovatele služeb a pokud tato kontrola nepřesahuje to, co je za tímto účelem nezbytné.

Příslušný orgán nejpozději jeden měsíc po obdržení ohlášení a průvodních dokladů uvedených v odstavcích 1 a 2 uvědomí poskytovatele služby o svém rozhodnutí:

a)

jeho odborné kvalifikace neověřovat;

b)

poté, co ověřil jeho odbornou kvalifikaci:

i)

vyžadovat od poskytovatele služeb, aby složil zkoušku způsobilosti, nebo

ii)

umožnit poskytování služeb.

Existují-li obtíže, které by mohly vést k prodlení s přijetím rozhodnutí podle druhého pododstavce, uvědomí příslušný orgán poskytovatele služeb o důvodech prodlení ve stejné lhůtě. Obtíže musí být vyřešeny do jednoho měsíce od tohoto uvědomění a konečné rozhodnutí přijato nejpozději dva měsíce po vyřešení obtíží.

Pokud existuje podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací poskytovatele služeb a odbornou přípravou, která je vyžadována v hostitelském členském státě, a to v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl poškodit veřejné zdraví nebo bezpečnost a nelze ho vyrovnat odbornou praxí poskytovatele služeb nebo znalostmi, dovednostmi a schopnostmi, které poskytovatel služeb nabyl celoživotním učením a které za tímto účelem potvrdil příslušný subjekt, poskytne hostitelský členský stát poskytovateli služeb možnost, aby prokázal, zejména formou zkoušky způsobilosti podle druhého pododstavce písm. b), že nabyl chybějící znalosti, dovednosti nebo schopnosti. Hostitelský členský stát přijme na uvedeném základě rozhodnutí o tom, zda povolí poskytování služeb. V každém případě musí být možné poskytovat služby do jednoho měsíce po vydání rozhodnutí podle druhého pododstavce.

Službu je možno poskytovat, pokud příslušný orgán nereaguje ve lhůtách stanovených ve druhém a třetím pododstavci.

V případech, kdy odborná kvalifikace byla ověřena podle tohoto odstavce, poskytuje se služba pod profesním označením hostitelského členského státu.“

8)

V článku 8 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou v případě oprávněných pochybností požádat příslušné orgány členského státu usazení, aby jim poskytly informace o usazení poskytovatele služeb v souladu s právními předpisy, o jeho bezúhonnosti a o tom, že neexistují žádné disciplinární nebo trestněprávní sankce profesní povahy. V případě, že se příslušné orgány hostitelského členského státu rozhodnou ověřit odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb, mohou požádat příslušné orgány členského státu usazení, aby jim poskytly informace o odborné přípravě poskytovatele služeb v rozsahu nutném pro posouzení podstatného rozdílu, který by mohl poškodit veřejné zdraví nebo bezpečnost. Příslušné orgány členského státu usazení poskytnou tyto informace v souladu s článkem 56. V případě povolání, která nejsou v domovském členském státě regulována, mohou tyto informace poskytnout rovněž centra pomoci uvedená v článku 57b.“

9)

Článek 11 se mění takto:

a)

první pododstavec se mění takto:

i)

návětí se nahrazuje tímto:

„Pro účely uplatňování článku 13 a čl. 14 odst. 6 jsou odborné kvalifikace rozděleny do těchto úrovní:“,

ii)

v písmenu c) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii)

regulovaného vzdělávání a odborné přípravy nebo v případě regulovaných povolání odborné přípravy se zvláštní strukturou s kompetencemi přesahujícími kompetence stanovené pro úroveň b, které jsou rovnocenné úrovni odborné přípravy podle bodu i), pokud tato odborná příprava zajišťuje srovnatelnou odbornou úroveň a připravuje uchazeče o vzdělání na srovnatelnou úroveň povinností a funkcí, a to za podmínky, že diplom provází osvědčení vystavené domovským členským státem;“,

iii)

písmena d) a e) se nahrazují tímto:

„d)

diplom, který potvrzuje, že držitel úspěšně ukončil odbornou přípravu na postsekundární úrovni v délce nejméně tří a nejvýše čtyř let nebo v odpovídající délce v případě rozvolněného studia, a který může být navíc vyjádřen odpovídajícím počtem kreditů ECTS, na univerzitě, vysoké škole nebo jiném zařízení podobné úrovně, a v případě potřeby rovněž potvrzení, že úspěšně ukončil odbornou přípravu, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu;

e)

diplom, který potvrzuje, že držitel úspěšně ukončil postsekundární studium v délce nejméně čtyř let nebo v odpovídající délce v případě rozvolněného studia, a který může být navíc vyjádřen odpovídajícím počtem kreditů ECTS, na univerzitě, vysoké škole nebo jiném zařízení podobné úrovně, a v případě potřeby rovněž potvrzení, že úspěšně ukončil odbornou přípravu, která může být požadována navíc k uvedenému postsekundárnímu studiu.“;

b)

druhý pododstavec se zrušuje.

10)

V článku 12 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Jakýkoli doklad o dosažené kvalifikaci nebo jakýkoli soubor dokladů o dosažené kvalifikaci, který byl vydán příslušným orgánem v členském státě a který prokazuje, že jeho držitel úspěšně dokončil odbornou přípravu v Unii v rámci řádného nebo rozvolněného studia a v rámci nebo mimo rámec formálních studijních programů, kterou tento členský stát uznává jako rovnocennou odbornou přípravu a která uděluje držiteli stejná práva na přístup k povolání nebo jeho výkon nebo připravuje na výkon tohoto povolání, se považuje za doklad o dosažené kvalifikaci uvedený v článku 11, včetně dotyčné úrovně.“

11)

Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13

Podmínky uznávání

1.   Pokud je v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon podmíněn držením zvláštní odborné kvalifikace, povolí příslušný orgán tohoto členského státu přístup k tomuto povolání a jeho výkon žadatelům za stejných podmínek, jaké se vztahují na jeho vlastní státní příslušníky, pokud jsou držiteli osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci podle článku 11, který jiný členský stát požaduje k získání přístupu k tomuto povolání a jeho výkonu na svém území.

Osvědčení o způsobilosti nebo doklad o dosažené kvalifikaci vystavuje příslušný orgán členského státu, který byl určen v souladu s právními a správními předpisy tohoto členského státu.

2.   Přístup k povolání a jeho výkon podle odstavce 1 se přizná rovněž žadatelům, kteří v průběhu předchozích 10 let vykonávali dotčené povolání na plný úvazek po dobu jednoho roku nebo na zkrácený úvazek po dobu, jež v celkovém souhrnu odpovídá ročnímu plnému úvazku, v jiném členském státě, v němž toto povolání není regulováno, a kteří jsou držiteli jednoho nebo více osvědčení způsobilosti nebo dokladů o dosažené kvalifikaci, které vystavil jiný členský stát, v němž toto povolení není regulováno.

Osvědčení způsobilosti a doklady o dosažené kvalifikaci splňují tyto podmínky:

a)

byly vydány příslušným orgánem členského státu určeným v souladu s právními a správními předpisy tohoto členského státu;

b)

prokazují, že držitel byl připraven na výkon dotyčného povolání.

Roční odbornou praxi podle prvního pododstavce však nelze vyžadovat, pokud doklad o dosažené kvalifikaci, jehož je žadatel držitelem, potvrzuje regulované vzdělávání a odbornou přípravu.

3.   Hostitelský členský stát uzná úroveň potvrzenou podle článku 11 domovským členským státem i osvědčení, kterým domovský členský stát dokládá, že regulované vzdělání a odborná příprava nebo odborná příprava se zvláštní strukturou, jak jsou uvedeny v čl. 11 písm. c) bodě ii), odpovídají úrovni stanovené v čl. 11 písm. c) bodě i).

4.   Odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku a od článku 14 může příslušný orgán hostitelského členského státu odmítnout přístup k regulovanému povolání a jeho výkon držitelům osvědčení způsobilosti zařazeným do kategorie uvedené v čl. 11 písm. a), pokud je vnitrostátní odborná kvalifikace požadovaná pro výkon tohoto povolání na jeho území zařazena do kategorií uvedených v čl. 11 písm. e).“

12)

Článek 14 se mění takto:

a)

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Bez ohledu na článek 13 může hostitelský stát požadovat, aby žadatel absolvoval adaptační období nepřesahující tři roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud:

a)

odborná příprava, kterou žadatel absolvoval, se podstatně liší od obsahu osvědčeného dokladem o dosažené kvalifikaci, který je požadován hostitelským členským státem;

b)

regulované povolání v hostitelském členském státě zahrnuje jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí příslušného povolání v domovském členském státě žadatele, a náplň odborné přípravy vyžadované v hostitelském členském státě se podstatně liší od obsahu zahrnutého v osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci žadatele.“;

b)

v odstavci 2 se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„Pokud se Komise domnívá, že odchylka uvedená v druhém pododstavci není přiměřená nebo neodpovídá právu Unie, přijme ve lhůtě tří měsíců od obdržení všech nezbytných informací prováděcí akt, kterým požádá dotčený členský stát, aby od plánovaného opatření upustil. Neodpoví-li Komise ve výše uvedené lhůtě, lze odchylku použít.“;

c)

v odstavci 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Odchylně od zásady, že žadatel má právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, jak je stanoveno v odstavci 2, může hostitelský členský stát jednu z těchto možností stanovit v případě:

a)

držitele odborné kvalifikace uvedené v čl. 11 písm. a) žádajícího o uznání své odborné kvalifikace, pokud je požadovaná vnitrostátní odborná kvalifikace zařazena do kategorií uvedených v čl. 11 písm. c), nebo

b)

držitele odborné kvalifikace uvedené v čl. 11 písm. b) žádajícího o uznání své odborné kvalifikace, pokud je požadovaná vnitrostátní odborná kvalifikace zařazena do kategorií uvedených v čl. 11 písm. d) nebo e).

V případě držitele odborné kvalifikace uvedené v čl. 11 písm. a) žádajícího o uznání své odborné kvalifikace, pokud je požadovaná vnitrostátní odborná kvalifikace zařazena do kategorií uvedených v čl. 11 písm. d), může hostitelský členský stát uložit adaptační období i zkoušku způsobilosti.“;

d)

odstavce 4 a 5 se nahrazují tímto:

„4.   Pro účely uplatňování odstavců 1 a 5 se „podstatně se lišícím obsahem“ rozumí záležitosti, jejichž znalost a související získané dovednosti a schopnosti jsou nezbytným předpokladem pro výkon povolání a u kterých odborná příprava migrující osoby vykazuje značné rozdíly oproti odborné přípravě vyžadované hostitelským členským státem, pokud jde o obsah.

5.   Odstavec 1 se použije při řádném zohlednění zásady proporcionality. Zejména pokud hostitelský členský stát zamýšlí vyžadovat od žadatele absolvování adaptačního období nebo složení zkoušky způsobilosti, musí nejprve zjistit, zda znalosti, dovednosti a schopnosti, které žadatel nabyl během odborné praxe nebo celoživotního učení v jakémkoli členském státě nebo třetí zemi a které byly za tímto účelem potvrzeny příslušným orgánem, nemohou zcela nebo částečně vyrovnat podstatné rozdíly vymezené v odstavci 4.“;

e)

doplňují se nové odstavce, které znějí:

„6.   Rozhodnutí o uložení adaptačního období nebo zkoušky způsobilosti se řádně zdůvodňuje. Žadateli jsou poskytnuty zejména tyto informace:

a)

úroveň odborné kvalifikace požadovaná v hostitelském členském státě a úroveň odborné kvalifikace dosažená žadatelem v souladu s klasifikací stanovenou v článku 11, a

b)

podstatné rozdíly uvedené v odstavci 4 a důvody, pro které znalosti, dovednosti a schopnosti, které žadatel nabyl během odborné praxe nebo celoživotního učení a které byly za tímto účelem potvrzeny příslušným orgánem, nemohou tyto rozdíly vyrovnat.

7.   Členské státy zajistí, aby měli žadatelé možnost absolvovat zkoušku způsobilosti uvedenou v odstavci 1 nejpozději šest měsíců od data vydání původního rozhodnutí o povinnosti složit zkoušku způsobilosti.“

13)

Článek 15 se zrušuje.

14)

Článek 20 se nahrazuje tímto:

„Článek 20

Úprava seznamů činností v příloze IV

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o úpravy seznamů činností v příloze IV, pro které se uznává odborná praxe podle článku 16, za účelem aktualizace nebo vyjasnění činností uvedených na seznamu v příloze IV, a to zejména s cílem blíže upřesnit jejich rozsah a zohlednit nejnovější vývoj v oblasti klasifikace podle činností, za předpokladu, že to nepředstavuje zúžení rozsahu činností týkajících se jednotlivých kategorií a že nedojde k převodu činností mezi stávajícími seznamy I, II a III přílohy IV.“

15)

Článek 21 se mění takto:

a)

odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.   Pro provozování lékáren, na něž se nevztahují územní omezení, může členský stát rozhodnout odchylně, že neuzná doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v bodu 5.6.2 přílohy V pro účely zřízení nových veřejně přístupných lékáren. Za účelem tohoto odstavce se za nové lékárny považují rovněž lékárny, které jsou otevřeny po dobu kratší než tři roky.

Tuto odchylku nelze uplatnit v případě farmaceutů, jejichž odborná kvalifikace již byla uznána příslušnými orgány hostitelského členského státu pro jiné účely a kteří skutečně v souladu se zákonem odbornou činnost farmaceuta v daném členském státě již vykonávali po dobu nejméně tří po sobě následujících let.“;

b)

odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6.   Každý členský stát podmíní přístup k odborné činnosti lékařů, zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů, porodních asistentek a farmaceutů a jejich výkon získáním dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, který potvrzuje, že dotyčný odborník získal během své odborné přípravy znalosti, dovednosti a schopnosti uvedené v čl. 24 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 31 odst. 7, čl. 34 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 40 odst. 3 a čl. 44 odst. 3.

V zájmu zohlednění obecně uznávaného vědecko-technického pokroku je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, kterými aktualizuje znalosti a dovednosti uvedené v čl. 24 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 34 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 40 odst. 3, čl. 44 odst. 3 a čl. 46 odst. 4, aby odrážely vývoj práva Unie mající přímý dopad na dotčená povolání.

Tyto změny nesmí vyžadovat změnu stávajících základních legislativních zásad členských států týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob. Tyto změny musí respektovat odpovědnost členských států za organizaci svých vzdělávacích systémů dle čl. 165 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.“;

c)

odstavec 7 se zrušuje.

16)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 21a

Postup oznamování

1.   Každý členský stát sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijme s ohledem na vydávání dokladů o dosažené kvalifikaci v povoláních, na něž se vztahuje tato kapitola.

V případě dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v oddílu 8 se oznámení v souladu s prvním pododstavcem zasílá rovněž ostatním členským státům.

2.   Oznámení uvedené v odstavci 1 zahrnuje informace o trvání a obsahu vzdělávacích programů.

3.   Oznámení uvedené v odstavci 1 je předáno prostřednictvím systému IMI.

4.   V zájmu řádného zohlednění legislativního a správního vývoje v členských státech a pod podmínkou, že právní a správní předpisy oznámené podle odstavce 1 tohoto článku jsou v souladu s podmínkami stanovenými v této kapitole, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c za účelem změny přílohy V bodů 5.1.1 až 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 a 5.7.1, pokud jde o aktualizaci označení přijatých členskými státy pro doklady o dosažené kvalifikaci a případně subjektu, který vydává doklady o dosažené kvalifikaci, osvědčení, jež je provází, a odpovídajícího profesního označení.

5.   Pokud právní a správní ustanovení oznámená podle odstavce 1 nejsou v souladu s podmínkami stanovenými v této kapitole, přijme Komise prováděcí akt, kterým zamítne požadované změny přílohy V bodů 5.1.1 až 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 nebo 5.7.1.“

17)

Článek 22 se mění takto:

a)

v prvním odstavci se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

Členské státy v souladu se svými specifickými postupy zajistí prostřednictvím podpory nepřetržitého profesního rozvoje, aby odborníci, jejichž odborná kvalifikace je uvedena v kapitole III této hlavy, mohli své znalosti, schopnosti a dovednosti průběžně doplňovat v zájmu zachování bezpečného a účinného výkonu jejich povolání a udržení kroku s vývojem v dané oblasti.“;

b)

doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Členské státy sdělí Komisi opatření přijatá podle prvního odstavce písm. b) do 18. ledna 2016.“

18)

V článku 24 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Celková doba základní lékařské odborné přípravy zahrnuje nejméně pět let studia, což lze vyjádřit rovněž v odpovídajících kreditech ECTS, a spočívá v nejméně 5 500 hodinách teoretické a praktické výuky na vysoké škole nebo pod dohledem vysoké školy.

Pro příslušníky povolání, kteří zahájili studium před 1. lednem 1972, může odborná příprava uvedená v prvním pododstavci zahrnovat šestiměsíční praktickou výuku na vysokoškolské úrovni vykonanou pod dohledem příslušných orgánů v rámci řádné odborné přípravy.“

19)

Článek 25 se mění takto:

a)

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu je podmíněno dokončením a potvrzením základní lékařské odborné přípravy uvedené v čl. 24 odst. 2, v jejímž průběhu získal uchazeč o odborné vzdělání náležité základní lékařské znalosti.“;

b)

vkládá se nový odstavec, který zní:

„3a.   Členské státy mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit osvobození od částí specializované lékařské odborné přípravy uvedené na seznamu přílohy V bodu 5.1.3, přičemž bude toto osvobození stanoveno případ od případu, pokud byla tato část již úspěšně ukončena během absolvování jiné specializované odborné přípravy uvedené na seznamu přílohy V bodu 5.1.3, za níž odborný pracovník již získal odbornou kvalifikaci v jednom z členských států. Členské státy zajistí, že poskytnuté osvobození nepřesáhne polovinu minimální délky dotčené specializované lékařské odborné přípravy.

Každý členský stát oznámí Komisi a ostatním členským státům dotyčné vnitrostátní předpisy pro každé částečné osvobození.“;

c)

odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5.   Komisi se svěřuje pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o úpravu minimálních délek odborné přípravy uvedených v příloze V bodě 5.1.3 za účelem jejich přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku.“

20)

V článku 26 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Za účelem zohlednění změn ve vnitrostátních právních předpisech a s cílem aktualizovat tuto směrnici je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o zařazení nových lékařských specializačních oborů, jež jsou zastoupeny nejméně ve dvou pětinách členských států, do přílohy V bodu 5.1.3.“

21)

V článku 27 se vkládá nový odstavec, který zní:

„2a.   Členské státy uznávají kvalifikaci specializovaných lékařů získanou v Itálii a uvedenou na seznamu přílohy V bodech 5.1.2 a 5.1.3 u těch lékařů, kteří započali svou odbornou přípravu v období mezi 31. prosincem 1983 a 1. lednem 1991, ačkoli daná příprava neodpovídá všem požadavkům na odbornou přípravu stanoveným v článku 25, pokud je tato kvalifikace doplněna potvrzením vydaným příslušnými italskými orgány a osvědčujícím, že dotyčný lékař v Itálii skutečně v souladu se zákony vykonával činnost specializovaného lékaře v tomtéž specializovaném oboru po dobu nejméně sedmi po sobě následujících let v průběhu deseti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení.“

22)

V článku 28 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Přijetí na zvláštní odbornou přípravu ve všeobecném lékařství je podmíněno dokončením a potvrzením základní lékařské odborné přípravy uvedené v čl. 24 odst. 2, v jejímž průběhu získal uchazeč o odborné vzdělání náležité základní lékařské znalosti.“

23)

Článek 31 se mění takto:

a)

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Přijetí na odbornou přípravu zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči je podmíněno buď:

a)

ukončením všeobecného školního vzdělání v trvání 12 let potvrzeného diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem vydaným příslušnými orgány nebo subjekty členského státu nebo osvědčením o složení přijímací zkoušky na rovnocenné úrovni, jež umožňuje přístup ke studiu na vysoké škole nebo v zařízeních vyššího vzdělávání na úrovni uznané za rovnocennou, nebo

b)

ukončením všeobecného školního vzdělání v trvání alespoň 10 let potvrzeného diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem vydaným příslušnými orgány nebo subjekty členského státu nebo osvědčením o složení přijímací zkoušky na rovnocenné úrovni, jež umožňuje přístup ke studiu ve škole nebo programu pro odborné vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů.“;

b)

v odstavci 2 se druhý a třetí pododstavec nahrazují tímto:

„Komisi se svěřuje pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o úpravy seznamu uvedeného v příloze V bodě 5.2.1 za účelem jeho přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku.

Úpravy uvedené v druhém pododstavci nesmí mít za důsledek změnu stávajících základních legislativních zásad členských států týkajících se struktury povolání, pokud jde o odbornou přípravu a podmínky pro přístup fyzických osob. Tyto úpravy musí respektovat odpovědnost členských států za organizaci svých vzdělávacích systémů dle čl. 165 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.“;

c)

v odstavci 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči zahrnuje celkem nejméně tři roky studia, což lze vyjádřit rovněž v odpovídajících kreditech ECTS, a čítá nejméně 4 600 hodin teoretického a klinického výcviku, přičemž délka teoretického výcviku představuje alespoň jednu třetinu a délka klinického výcviku alespoň jednu polovinu minimální délky odborné přípravy. Členské státy mohou poskytnout částečnou výjimku odborníkům, kteří absolvovali část výuky formou jiného výcviku, který má alespoň rovnocennou úroveň.“;

d)

odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.   Teoretická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které uchazeč o odborné vzdělání získává odborné znalosti, schopnosti a dovednosti požadované podle odstavců 6 a 7. Výuka je zajištěna učiteli ošetřovatelství a jinými kvalifikovanými osobami na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo na školách či v programech pro odborné vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů.“;

e)

v odstavci 5 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„5.   Klinická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které se uchazeč o odborné vzdělání učí jako součást týmu a v přímém kontaktu se zdravými nebo nemocnými jednotlivci nebo skupinou organizovat, poskytovat a vyhodnocovat požadovanou komplexní ošetřovatelskou péči na základě znalostí, schopností a dovedností, které získal. Uchazeč o vzdělání se učí nejen jak pracovat v týmu, ale také jak tým vést a organizovat celkovou zdravotní péči, včetně zdravotnické výchovy pro jednotlivce a malé skupiny v rámci zdravotnických zařízení nebo ve skupině.“;

f)

odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6.   Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

a)

komplexní znalosti z věd, o které se opírá všeobecné ošetřovatelství, včetně dostatečného pochopení anatomie, fyziologie a chování zdravých a nemocných osob, ale i poznatky o vztahu mezi zdravotním stavem a fyzickým i sociálním prostředím člověka;

b)

znalosti o povaze a etice tohoto povolání a o obecných zásadách zdraví a ošetřovatelství;

c)

přiměřené klinické zkušenosti; tyto zkušenosti, které by měly být zvoleny s ohledem na svou studijní hodnotu, by měly být získány pod dohledem kvalifikovaného ošetřovatelského personálu a v místech, kde počet kvalifikovaných pracovníků a vybavení vyhovuje z hlediska ošetřovatelské péče o pacienty;

d)

schopnost účastnit se praktického výcviku zdravotnického personálu a získávat zkušenosti z práce s tímto personálem;

e)

zkušenosti z práce s příslušníky jiných profesí ve zdravotnictví.“;

g)

doplňuje se nový odstavec, který zní:

„7.   Dosažená kvalifikace zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči dokládá, že daný odborný pracovník je schopen uplatnit alespoň níže uvedené schopnosti bez ohledu na to, zda výuka proběhla na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo na školách či v rámci programů pro odborné vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů:

a)

schopnost samostatně stanovit potřebnou ošetřovatelskou péči za využití současných teoretických a klinických poznatků a plánovat, organizovat a poskytovat ošetřovatelskou péči při léčbě pacientů na základě znalostí a dovedností získaných v souladu s odst. 6 písm. a), b) a c) v zájmu zlepšení odborné praxe;

b)

schopnost účinně spolupracovat s dalšími osobami ve zdravotnictví, včetně účasti na praktické odborné přípravě zdravotnických pracovníků, na základě znalostí a dovedností získaných v souladu s odst. 6 písm. d) a e);

c)

schopnost motivovat jednotlivce, rodiny a skupiny k přijetí zdravého životního stylu a k péči o sebe na základě znalostí a dovedností získaných v souladu s odst. 6 písm. a) a b);

d)

schopnost samostatně zahájit okamžitá opatření na záchranu života a provádět opatření v případě krizí či katastrof;

e)

schopnost samostatně radit, dávat pokyny a poskytovat podporu osobám, které potřebují péči, a jejich blízkým;

f)

schopnost samostatně zajistit kvalitu ošetřovatelské péče a její hodnocení;

g)

schopnost komplexně odborně komunikovat a spolupracovat s příslušníky jiných profesí ve zdravotnictví;

h)

schopnost analyzovat kvalitu péče s cílem zlepšit vlastní odbornou praxi jako zdravotní sestry či ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči.“

24)

Článek 33 se mění takto:

a)

odstavec 2 se zrušuje;

b)

odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3.   Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci, které:

a)

byly vydané v Polsku zdravotním sestrám a ošetřovatelům, jejichž odborná příprava skončila před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 31, a

b)

jsou doložené diplomem „bakalář“, které byly získány na základě speciálního programu pro kariérní postup podle:

i)

článku 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů (Úřední věstník Polské republiky, ročník 2004, č. 92, pol. 885 a ročník 2007, č. 176, pol. 1237) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 11. května 2004 o podmínkách vzdělávání zdravotních sester, ošetřovatelů a porodních asistentek, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita – matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu a další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky, ročník 2004, č. 110, pol. 1170 a ročník 2010, č. 65, pol. 420), nebo

ii)

čl. 52.3 odst. 2 zákona ze dne 15. července 2011 o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky, ročník 2011, č. 174, pol. 1039) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 14. června 2012, kterým se stanoví podrobné podmínky pro poskytování vyššího vzdělávání zdravotním sestrám, ošetřovatelům a porodním asistentkám, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita – matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu nebo další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky, ročník 2012, pol. 770),

za účelem ověření, zda dotyčná zdravotní sestra nebo ošetřovatel mají úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou se zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli kvalifikací uvedených pro Polsko v příloze V bodě 5.2.2.“

25)

Článek 33a se nahrazuje tímto:

„V případě rumunských dokladů o kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči se uplatňují pouze tato ustanovení o nabytých právech:

V případě státních příslušníků členských států, kteří v Rumunsku obdrželi odbornou přípravu jako zdravotní sestry a ošetřovatelé odpovědní za všeobecnou péči a jejichž vzdělání nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu stanovené v článku 31, členské státy uznávají jako dostatečný důkaz doklad o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, je-li doplněn potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem činnosti zdravotní sestry či ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči v Rumunsku po dobu nejméně tří po sobě jdoucích let v průběhu pěti let před datem vydání potvrzení:

a)

„Certificat de competențe profesionale de asistent medical generalist“ s postsekundárním vzděláním získaným na škole typu „școală postliceală“ jako potvrzení o tom, že odborná příprava byla zahájena před 1. lednem 2007;

b)

„Diplomă de absolvire de asistent medical generalist“ s krátkodobým vyšším vzděláváním jako potvrzení, že odborná příprava byla zahájena před 1. říjnem 2003;

c)

„Diplomă de licență de asistent medical generalist“ s dlouhodobým vyšším vzděláváním jako potvrzení, že odborná příprava byla zahájena před 1. říjnem 2003.“

26)

V článku 34 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Celková doba základní odborné přípravy v oboru zubního lékařství zahrnuje nejméně pět let výuky předmětů vyjmenovaných v příloze V bodě 5.3.1, spočívají v nejméně 5 000 hodinách řádné teoretické a praktické výuky, a to na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy, přičemž tuto výuku lze vyjádřit rovněž v odpovídajícím počtu kreditů ECTS.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o úpravy seznamu uvedeného v příloze V bodě 5.3.1 za účelem jeho přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku.

Změny uvedené v druhém pododstavci nesmí mít za důsledek změnu stávajících základních legislativních zásad členských států týkajících se struktury povolání, pokud jde o odbornou přípravu a podmínky pro přístup fyzických osob. Tyto změny musí respektovat odpovědnost členských států za organizaci svých vzdělávacích systémů podle čl. 165 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.“

27)

Článek 35 se mění takto:

a)

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Přijetí na specializovanou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství je podmíněno dokončením a potvrzením základní lékařské odborné přípravy v oboru zubního lékařství uvedené v článku 34 nebo získáním dokladů uvedených v článcích 23 a 37.“;

b)

odstavec 2 se mění takto:

i)

druhý pododstavec se nahrazuje tímto:

„Jedná se o řádné denní studium po dobu alespoň tří let, na něž dohlíží příslušné orgány nebo subjekty. Zahrnuje osobní účast zubního lékaře uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení.“,

ii)

třetí pododstavec se zrušuje;

c)

doplňují se nové odstavce, které znějí:

„4.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o úpravu minimální délky odborné přípravy uvedené v odstavci 2 za účelem přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku.

5.   Za účelem zohlednění změn ve vnitrostátních právních předpisech a s cílem aktualizovat tuto směrnici je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o zařazení nových specializací zubního lékařství, jež jsou zastoupeny nejméně ve dvou pětinách členských států, do přílohy V bodu 5.3.3.“

28)

V článku 37 se doplňují nové odstavce, které znějí:

„3.   Pokud jde o doklady o dosažené kvalifikaci zubních lékařů, členské státy uznávají tyto doklady podle článku 21, pokud žadatelé zahájili svou odbornou přípravu dne 18. ledna 2016 nebo dříve.

4.   Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci lékaře vydané ve Španělsku osobám, které zahájily vysokoškolskou lékařskou odbornou přípravu po 1. lednu 1986 a nejpozději 31. prosince 1997, doplněné osvědčením vydaným španělskými příslušnými orgány.

Toto osvědčení potvrzuje, že byly splněny tyto podmínky:

a)

dotyčný odborník úspěšně dokončil nejméně tři roky studia, které jsou na základě potvrzení španělských příslušných orgánů rovnocenné odborné přípravě uvedené v článku 34;

b)

dotyčný odborník skutečně, v souladu se zákonem a převážně vykonával ve Španělsku činnosti podle článku 36 po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení;

c)

dotyčný odborník je oprávněn k výkonu činností uvedených v článku 36 za stejných podmínek jako držitelé dokladu o dosažené kvalifikaci uvedených pro Španělsko v příloze V bodu 5.3.2 nebo je skutečně, v souladu se zákonem a převážně vykonává.“

29)

Článek 38 se mění takto:

a)

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.   Délka odborné přípravy v oboru veterinárního lékařství celkem zahrnuje nejméně pět let řádné denní teoretické a praktické výuky předmětů, které jsou vyjmenovány v příloze V bodě 5.4.1, na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy, přičemž tato výuka může být dodatečně vyjádřena rovněž odpovídajícími kredity ECTS.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o úpravy seznamu stanoveného v příloze V bodě 5.4.1 za účelem jeho přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku.

Změny uvedené v druhém pododstavci nesmí mít za důsledek změnu stávajících základních legislativních zásad členských států týkajících se struktury povolání, pokud jde o odbornou přípravu a podmínky pro přístup fyzických osob. Tyto změny musí respektovat odpovědnost členských států za organizaci svých vzdělávacích systémů dle čl. 165 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.“;

b)

odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3.   Odborná příprava veterinárního lékaře zaručí, že dotyčný příslušník povolání získal tyto znalosti a dovednosti:

a)

přiměřené znalosti z věd, o které se opírá činnost veterinárního lékaře, a znalosti právních předpisů Unie vztahujících se na tyto činnosti;

b)

přiměřené znalosti o anatomii, fyziologii, chování a fyziologických potřebách zvířat, jakož i o obecné schopnosti a dovednosti pro jejich chov, krmení, dobré životní podmínky, reprodukci a hygieně;

c)

přiměřené klinické, epidemiologické a analytické dovednosti a schopnosti pro prevenci, diagnostiku a nemocí zvířat jednotlivě i skupinově, včetně anestezie, aseptické chirurgie a bezbolestné smrti, včetně zvláštních znalostí o nemocích přenosných na člověka;

d)

přiměřené znalosti, dovednosti a schopnosti pro preventivní medicínu, včetně schopností v oblasti vyšetřování a certifikace;

e)

přiměřené znalosti o hygieně a technologii získávání, výroby a uvádění do oběhu živočišných krmiv nebo potravin živočišného původu určených k lidské spotřebě, včetně dovedností a schopností potřebných pro pochopení a vysvětlení osvědčených postupů v tomto ohledu;

f)

znalosti, dovednosti a schopnosti potřebné pro odpovědné a rozumné používání veterinárních léčiv k léčbě zvířat a zajištění bezpečnosti potravinového řetězce a ochrany životního prostředí.“

30)

Článek 40 se mění takto:

a)

v odstavci 1 se třetí a čtvrtý pododstavec nahrazují tímto:

„Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o úpravy seznamu stanoveného v příloze V bodě 5.5.1 za účelem jeho přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku.

Změny uvedené ve třetím pododstavci nesmí mít za důsledek změnu stávajících základních legislativních zásad členských států týkajících se struktury povolání, pokud jde o odbornou přípravu a podmínky pro přístup fyzických osob. Tyto změny musí respektovat odpovědnost členských států za organizaci svých vzdělávacích systémů dle čl. 165 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.“;

b)

odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2.   Přijetí k odborné přípravě pro porodní asistentky je vázán na splnění jedné z těchto podmínek:

a)

dokončení nejméně 12 let povinné školní docházky nebo získání osvědčení o složení přijímací zkoušky na rovnocenné úrovni do školy pro vzdělávání porodních asistentek pro směr I;

b)

získání dokladu o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou zdravotní péči uvedeného v příloze V bodě 5.2.2 pro směr II.“;

c)

odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3.   Odborná příprava porodních asistentek zaručí, že dotyčný příslušník povolání získal tyto znalosti a dovednosti:

a)

podrobné znalosti z věd, o které se opírá činnost porodní asistentky, zejména z porodnictví a gynekologie;

b)

přiměřené znalosti profesní etiky a právní úpravy týkající se výkonu povolání;

c)

přiměřené znalosti z všeobecného lékařství (biologické funkce, anatomie a fyziologie), znalosti z farmakologie v oblasti porodnictví a znalosti o novorozencích a rovněž znalosti o vztahu mezi zdravotním stavem a fyzickým a sociálním prostředím člověka a znalosti o jeho chování;

d)

přiměřené klinické zkušenosti nabyté ve schválených institucích, díky nimž může porodní asistentka nezávisle a na vlastní zodpovědnost v nezbytném rozsahu, s vyloučením patologických situací, řídit předporodní péči, vést porod a jeho následky ve schválených institucích a dohlížet na první a druhou dobu porodní, poporodní péči a resuscitaci novorozenců před příchodem lékaře;

e)

přiměřené znalosti vzdělání zdravotníků a zkušenosti ze spolupráce s nimi.“

31)

V článku 41 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uvedené v příloze V bodě 5.5.2 jsou automaticky uznávány podle článku 21, pokud splňují jedno z těchto kritérií:

a)

řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně tří let sestávající nejméně z 4 600 hodin teoretické a praktické výuky, z čehož nejméně jednu třetinu musí představovat klinický výcvik, přičemž tuto přípravu lze navíc vyjádřit rovněž v odpovídajících kreditech ECTS;

b)

řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně dvou let sestávající z nejméně 3 600 hodin podmíněná získáním dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči uvedených v příloze V bodě 5.2.2, přičemž tuto přípravu lze navíc popřípadě vyjádřit rovněž v odpovídajících kreditech ECTS;

c)

řádná odborná příprava pro porodní asistentky po dobu nejméně 18 měsíců sestávající z nejméně 3 000 hodin, kterou lze navíc vyjádřit rovněž v odpovídajících kreditech ECTS, podmíněná získáním dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči uvedených v příloze V bodě 5.2.2, po níž následuje jednoletá odborná praxe, o níž bylo vydáno osvědčení v souladu s odstavcem 2.“

32)

Článek 43 se mění takto:

a)

vkládá se nový odstavec, který zní:

„1a.   Pokud jde o doklady o dosažené kvalifikaci porodních asistentek, členské státy uznávají automaticky kvalifikace, pokud žadatelka zahájila odbornou přípravu před 18. lednem 2016 a požadavkem pro přijetí bylo 10 let všeobecného vzdělání nebo odpovídající úroveň pro směr I či ukončená odborná příprava pro zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou péči doložená dokladem o dosažené kvalifikaci uvedeným v bodě 5.2.2 přílohy V před zahájením odborné přípravy pro porodní asistentky pro směr II.“;

b)

odstavec 3 se zrušuje;

c)

odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.   Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky, které:

a)

byly vydané v Polsku porodním asistentkám, jejichž odborná příprava skončila před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, a

b)

jsou doložené diplomem „bakalář“, které byly získány na základě speciálního programu pro kariérní postup podle:

i)

článku 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů (Úřední věstník Polské republiky, ročník 2004, č. 92, pol. 885 a ročník 2007, č. 176, pol. 1237) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 11. května 2004 o podmínkách vzdělávání zdravotních sester, ošetřovatelů a porodních asistentek, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita – matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu a další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky, ročník 2004, č. 110, pol. 1170 a ročník 2010, č. 65, pol. 420), nebo

ii)

čl. 53.3 odst. 3 zákona ze dne 15. července 2011 o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky, ročník 2011, č. 174, pol. 1039) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 14. června 2012, kterým se stanoví podrobné podmínky pro poskytování vyššího vzdělávání zdravotním sestrám, ošetřovatelům a porodním asistentkám, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita – matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu nebo další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky, ročník 2012, pol. 770),

za účelem ověření, zda dotyčná porodní asistentka má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s porodními asistentkami, které jsou držiteli kvalifikací uvedených pro Polsko v příloze V bodě 5.5.2.“

33)

V článku 44 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Doklad o dosažené kvalifikaci farmaceuta musí potvrzovat absolvování odborné přípravy v trvání nejméně pěti let, kterou lze navíc vyjádřit v odpovídajících kreditech ECTS a která zahrnuje:

a)

nejméně čtyři roky řádné denní teoretické a praktické výuky na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy;

b)

v průběhu nebo na konci teoretické a praktické výuky nejméně šest měsíců praktického výcviku v lékárně otevřené pro veřejnost nebo v nemocnici pod dohledem farmaceutického oddělení uvedené nemocnice.

Studium uvedené v tomto odstavci zahrnuje alespoň program uvedený v příloze V bodě 5.6.1. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c, pokud jde o změny seznamu stanoveného v příloze V bodě 5.6.1 za účelem jeho přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku, včetně vývoje farmakologické praxe.

Úpravy uvedené v druhém pododstavci nesmí mít za důsledek změnu stávajících základních legislativních zásad členských států týkajících se struktury povolání, pokud jde o odbornou přípravu a podmínky pro přístup fyzických osob. Tyto změny musí respektovat odpovědnost členských států za organizaci svých vzdělávacích systémů dle čl. 165 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.“

34)

V článku 45 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Členské státy zajistí, aby držitelé dokladu o vysokoškolském vzdělání ve farmacii nebo vzdělání, které je uznáváno jako rovnocenné vysokoškolskému vzdělání ve farmacii, vyhovujícího podmínkám stanoveným v článku 44 měli právo na přístup alespoň k těmto činnostem a na výkon těchto činností, s výhradou případného uložení povinnosti doplnit si odborné zkušenosti:

a)

příprava farmaceutické formy léčiv;

b)

výroba a testování léčiv;

c)

testování léčiv v laboratoři pro zkoušení léčiv;

d)

skladování, uchovávání a distribuce léčiv na úrovni velkoobchodů;

e)

zásobování, příprava, testování, skladování, distribuce a výdej bezpečných a účinných léčiv požadované kvality v lékárnách pro veřejnost;

f)

příprava, testování, skladování, distribuce a výdej bezpečných a účinných léčiv požadované kvality v nemocnicích;

g)

poskytování informací a poradenství ohledně léčiv jako takových, včetně jejich vhodného užívání;

h)

ohlašování nežádoucích účinků farmaceutických výrobků příslušným orgánům;

i)

individuální podpora pacientů, kteří si sami podávají léky;

j)

podpora místních nebo celostátních kampaní v oblasti veřejného zdraví.“

35)

Článek 46 se nahrazuje tímto:

„Článek 46

Odborná příprava architektů

1.   Odborná příprava architekta zahrnuje:

a)

celkem nejméně pět let řádného denního studia na vysoké škole nebo ve srovnatelném vzdělávacím zařízení s úspěšným složením závěrečné zkoušky vedoucí k získání titulu, nebo

b)

nejméně čtyři roky řádného denního studia na vysoké škole nebo ve srovnatelném vzdělávacím zařízení s úspěšným složením závěrečné zkoušky vedoucí k získání titulu a osvědčení o absolvování odborného výcviku v délce dvou let v souladu s odstavcem 4.

2.   Architektura musí být hlavní složkou studia uvedeného v odstavci 1. Studium musí být vyvážené, pokud jde o teoretickou a praktickou stránku přípravy v architektuře, a musí zaručit získání nejméně těchto znalostí, dovedností a schopností:

a)

schopnost vytvářet architektonické projekty splňující jak estetické, tak technické požadavky;

b)

odpovídající znalost historie a teorie architektury a souvisejících umění, technologií a humanitních věd;

c)

znalost výtvarného umění jako jednoho z vlivů na kvalitu architektonického díla;

d)

odpovídající znalosti týkající se urbanistiky, územního plánování a dovedností spojených s procesem plánování;

e)

schopnost porozumět vztahu mezi lidmi a architektonickými díly a mezi architektonickými díly a jejich prostředím, potřebě propojit architektonická díla a prostory mezi nimi s lidskými potřebami a měřítky;

f)

schopnost chápat povolání architekta a jeho úlohu ve společnosti, zejména při přípravě návrhů, které zohledňují společenské faktory;

g)

znalost metod průzkumu a přípravy zadání pro návrh projektu;

h)

schopnost pochopit projektování stavby a konstrukční a stavebně technické problémy spojené s projektováním stavby;

i)

odpovídající znalost fyzikálních otázek a technologií a funkce staveb, aby poskytovaly vnitřní podmínky pro pohodlí a ochranu před vlivy počasí v rámci udržitelného rozvoje;

j)

nezbytné dovednosti pro projektování, aby byly uspokojeny požadavky uživatelů stavby v rámci omezení daných nákladovými faktory a stavebními předpisy;

k)

odpovídající znalost průmyslových odvětví, organizací, předpisů a postupů, které souvisejí s převáděním projektů do staveb a s integrací plánů do celkového plánování.

3.   Počet let vysokoškolského studia uvedeného v odstavcích 1 a 2 může být navíc vyjádřen rovněž v odpovídajících kreditech ECTS.

4.   Odborný výcvik uvedený v odst. 1 písm. b) se musí konat až po dokončení prvních tří let studia. Nejméně jeden rok odborného výcviku musí vycházet ze znalostí, dovedností a schopností nabytých v průběhu studia uvedeného v odstavci 2. Za tímto účelem se odborný výcvik provádí pod dohledem osob nebo orgánů oprávněných příslušným orgánem domovského členského státu. Tento výcvik s dohledem může proběhnout v kterékoli zemi. Odborný výcvik vyhodnotí příslušný orgán v domovském členském státě.“

36)

Článek 47 se nahrazuje tímto:

„Článek 47

Odchylky od požadavků na odbornou přípravu architektů

Odchylně od článku 46 se za vyhovující článku 21 uznává rovněž odborná příprava v rámci programů zvyšování odbornosti nebo v rámci rozvolněného vysokoškolského studia, která odpovídá požadavkům stanoveným v čl. 46 odst. 2 a kterou zakončil úspěšně složenou zkouškou z architektury odborník, jež již sedm nebo více let pracuje v oboru architektury pod dohledem architekta nebo architektonického ateliéru. Tato zkouška musí být na úrovni vysokoškolské zkoušky a musí být rovnocenná závěrečné zkoušce podle čl. 46 odst. 1 písm. b).“

37)

Článek 49 se mění takto:

a)

vkládá se nový odstavec, který zní:

„1a.   Odstavec 1 se rovněž použije na doklady o dosažené kvalifikaci architektů uvedených na seznamu v příloze V, pokud byla odborná příprava zahájena před 18. lednem 2016.“;

b)

doplňuje se nový odstavec, který zní:

„3.   Každý členský stát přiznává následujícím dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává pro účely přístupu k odborným činnostem architekta a jejich výkonu: doklad o ukončené přípravě na „Fachhochschulen“ ve Spolkové republice Německo v délce tří let ve formě, která existovala k 5. srpnu 1985 a byla nejpozději zahájena do 17. ledna 2014, pokud odpovídá požadavkům stanoveným v čl. 46 odst. 2 a umožňuje přístup k činnostem uvedeným v článku 48 v dotyčném členském státu s profesním označením „architekt“, za předpokladu, že tato příprava byla doplněna čtyřletou dobou odborné praxe ve Spolkové republice Německo doložené osvědčením vydaným příslušným orgánem, na jehož seznamu je architekt, který chce využít této směrnice, zapsán.“

38)

V hlavě III se vkládá nová kapitola, která zní:

„Kapitola IIIA

Automatické uznávání na základě společných zásad odborné přípravy

Článek 49a

Společný rámec odborné přípravy

1.   Pro účely tohoto článku se „společným rámcem odborné přípravy“ rozumí společný soubor minimálních znalostí, dovedností a schopností nutných pro výkon konkrétního povolání. Společný rámec odborné přípravy nenahrazuje vnitrostátní programy odborné přípravy, nerozhodne-li členský stát jinak podle vnitrostátních právních předpisů. Za účelem přístupu k tomuto povolání a jeho výkonu v členských státech, které toto povolání regulují, přiznává členský stát na svém území dokladu o odborné kvalifikaci získané na základě tohoto rámce stejné účinky jako dokladům o získané kvalifikaci, které sám vystavuje, za podmínky, že tento rámec splňuje podmínky stanovené v odstavci 2.

2.   Společný rámec odborné přípravy splňuje tyto podmínky:

a)

společný rámec odborné přípravy umožňuje pohybovat se po členských státech většímu počtu odborníků;

b)

povolání, na které se společný rámec odborné přípravy vztahuje, nebo vzdělávání a odborná příprava na toto povolání jsou regulovány nejméně v jedné třetině všech členských států;

c)

společný soubor znalostí, dovedností a schopností kombinuje znalosti, dovednosti a schopnosti požadované v systémech vzdělávání a odborné přípravy nejméně jedné třetiny členských států; nezáleží na tom, zda se tyto znalosti, dovednosti a schopnosti získávají v rámci všeobecného vzdělávání na vysoké škole nebo v zařízeních vyššího vzdělávání nebo v rámci odborné přípravy;

d)

společný rámec odborné přípravy vychází z úrovně evropského rámce kvalifikací stanoveného v příloze II doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení (18);

e)

dotyčné povolání není zahrnuto v žádném jiném společném rámci odborné přípravy ani nepodléhá automatickému uznávání podle hlavy III kapitoly III;

f)

společný rámec odborné přípravy je vypracován řádným transparentním postupem, včetně zapojení příslušných zúčastněných subjektů z členských států, v nichž povolání není regulováno;

g)

společný rámec odborné přípravy umožňuje státním příslušníkům každého členského státu, aby byli způsobilí k získání odborné kvalifikace podle tohoto rámce, aniž by napřed museli být členy jakékoliv profesní organizace nebo touto organizací zaregistrování.

3.   Reprezentativní profesní organizace na úrovni Unie i vnitrostátní profesní organizace nebo příslušné orgány nejméně z jedné třetiny členských států mohou Komisi předkládat návrhy na společné rámce odborné přípravy, které splňují podmínky stanovené v odstavci 2.

4.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c za účelem stanovení společného rámce odborné přípravy zaměřené na výkon určitého povolání za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku.

5.   Členskému státu nevzniká povinnost zavést na svém území společný rámec odborné přípravy uvedený v odstavci 4 ani povinnost automaticky uznávat odborné kvalifikace nabyté v daném společném rámci odborné přípravy, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a)

na jeho území není k dispozici vzdělávací zařízení nebo zařízení odborné přípravy, které by poskytovalo takové vzdělávání pro dané povolání;

b)

zavedení společného rámce odborné přípravy by mohlo mít nepříznivý dopad na strukturu jeho systému vzdělávání a odborné přípravy;

c)

mezi společným rámcem odborné přípravy a vzděláváním vyžadovaným na území členského státu existují podstatné rozdíly, z nichž vyplývají závažná rizika pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost, ochranu zdraví, bezpečnost příjemců služby nebo ochranu životního prostředí.

6.   Do šesti měsíců od vstupu aktu v přenesené pravomoci uvedeného v odstavci 4 v platnost členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům:

a)

zda je vnitrostátní kvalifikace, případně vnitrostátní profesní označení, v souladu se společným rámcem odborné přípravy, nebo

b)

zda bude uplatněna výjimka uvedená v odstavci 5 spolu s odůvodněním, jaké podmínky podle tohoto odstavce byly splněny. Komise může do tří měsíců požádat o další vyjasnění, pokud se domnívá, že členský stát nepodal odůvodnění, že byla splněna jedna z těchto podmínek, nebo že toto odůvodnění nebylo dostatečné. Členský stát odpoví na tuto žádost do tří měsíců.

Komise může přijmout prováděcí akt obsahující seznam vnitrostátních odborných kvalifikací a profesních označení, které jsou v rámci společného rámce odborné přípravy přijatého v souladu s odstavcem 4 automaticky uznávány.

7.   Tento článek se rovněž použije na obory u povolání, pokud se tyto obory týkají odborných činností, v jejichž případě je v členských státech přístup a výkon regulován, a to tehdy, vztahuje-li se na toto povolání, avšak nikoli na dotčený obor, automatické uznávání podle kapitoly III hlavy III.

Článek 49b

Společné závěrečné zkoušky odborné přípravy

1.   Pro účely tohoto článku se „společnou závěrečnou zkouškou odborné přípravy“ rozumí standardizovaná zkouška způsobilosti dostupná ve všech zúčastněných členských státech a vyhrazená držitelům zvláštní odborné kvalifikace. Úspěšné vykonání této zkoušky v členském státě opravňuje držitele zvláštní odborné kvalifikace k výkonu povolání v jakémkoli hostitelském členském státě za stejných podmínek, jaké platí pro držitele odborných kvalifikací, kteří jich nabyli v tomto členském státě.

2.   Společná závěrečná zkouška odborné přípravy splňuje tyto podmínky:

a)

společná závěrečná zkouška odborné přípravy umožňuje většímu počtu odborníků pohybovat se po členských státech;

b)

povolání, na něž se použije společná závěrečná zkouška, nebo vzdělávání a odborná příprava vedoucí k daným povoláním jsou regulovány nejméně v jedné třetině členských států;

c)

společná závěrečná zkouška odborné přípravy je vypracována řádným transparentním postupem včetně zapojení příslušných zúčastněných subjektů z členských států, v nichž povolání není regulováno;

d)

společná závěrečná zkouška odborné přípravy umožňuje státním příslušníkům každého členského státu, aby se této zkoušky účastnili a podíleli se na praktické organizaci těchto zkoušek v členských státech, aniž by museli nejprve být členy jakékoliv profesní organizace nebo touto organizací zaregistrováni.

3.   Reprezentativní profesní organizace na úrovni Unie i vnitrostátní profesní organizace nebo příslušné orgány nejméně z jedné třetiny členských států mohou Komisi předkládat návrhy na společné závěrečné zkoušky odborné přípravy, které splňují podmínky stanovené v odstavci 2.

4.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 57c za účelem stanovení obsahu společných závěrečných zkoušek odborné přípravy a podmínek pro připuštění ke zkoušce a její absolvování.

5.   Členský stát nemá povinnost pořádat na svém území společné závěrečné zkoušky odborné přípravy uvedené v odstavci 4 ani povinnost automaticky uznávat odborné kvalifikace osob, které úspěšně složily společnou závěrečnou zkoušku odborné přípravy, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a)

dané povolání není na jeho území regulováno;

b)

obsah společných závěrečných zkoušek odborné přípravy dostatečně nezmírňuje závažná rizika pro veřejné zdraví nebo bezpečnosti příjemců služby, které jsou relevantní na jeho území;

c)

obsah společných závěrečných zkoušek odborné přípravy ve srovnání s vnitrostátními požadavky podstatně sníží zájem o dané povolání.

6.   Do šesti měsíců od vstupu aktu v přenesené pravomoci uvedeného v odstavci 4 v platnost členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům:

a)

dostupnou kapacitu pro pořádání těchto zkoušek, nebo

b)

zda bude uplatněna výjimka uvedená v odstavci 5 spolu s odůvodněním, jaké podmínky podle tohoto odstavce byly splněny. Komise může do tří měsíců požádat o další vyjasnění, pokud se domnívá, že členský stát nepodal odůvodnění, že byla splněna jedna z těchto podmínek, nebo že toto odůvodnění nebylo dostatečné. Členský stát odpoví na tuto žádost do tří měsíců.

Komise může přijmout prováděcí akt obsahující seznam členských států, v nichž mají být pořádány společné závěrečné zkoušky odborné přípravy přijaté v souladu s odstavcem 4, jejich četnost v průběhu kalendářního roku a ostatní ustanovení nezbytná pro pořádání společných závěrečných zkoušek odborné přípravy v různých členských státech.

39)

V článku 50 se vkládají nové odstavce, které znějí:

„3a.   V případě důvodných pochybností může hostitelský členský stát požádat příslušné orgány členského státu o potvrzení, že žadateli nebyl pozastaven nebo zakázán výkon povolání následkem závažného nesprávného počínání nebo spáchání trestného činu v souvislosti s jeho výkonem.

3b.   Výměna informací mezi příslušnými orgány různých členských států podle tohoto článku probíhá prostřednictvím systému IMI.“

40)

V článku 52 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„3.   Členský stát nemůže vyhradit používání profesního označení držitelům odborné kvalifikace, pokud Komisi a ostatní členské státy o sdružení nebo organizaci v souladu s čl. 3 odst. 2 neuvědomí.“

41)

Článek 53 se nahrazuje tímto:

„Článek 53

Jazykové znalosti

1.   Příslušníci povolání, kteří využijí uznávání odborných kvalifikací, musí mít jazykové znalosti nezbytné k výkonu povolání v hostitelském členském státě.

2.   Členský stát zajistí, že veškeré kontroly prováděné orgánem příslušným pro kontrolu splnění povinností podle odstavce 1 nebo pod jeho dohledem se omezují na znalost jednoho úředního jazyka hostitelského členského státu nebo jednoho správního jazyka hostitelského členského státu, pokud je tento jazyk rovněž úředním jazykem Unie.

3.   Kontroly prováděné v souladu s odstavcem 2 jsou uloženy tehdy, má-li vykonávané povolání důsledky pro bezpečnost pacientů. Kontroly mohou být uloženy i s ohledem na jiná povolání, pokud existují vážné a konkrétní pochybnosti o dostatečnosti jazykových znalostí daného příslušníka povolání ve vztahu k odborným činnostem, které tato osoba zamýšlí vykonávat.

Kontroly mohou být prováděny pouze po vydání evropského profesního průkazu v souladu s článkem 4d nebo případně po uznání odborné kvalifikace.

4.   Každá kontrola jazykových znalostí je přiměřená činnosti, jež má být vykonávána. Dotyčný příslušník povolání má právo podat při těchto kontrolách odvolání podle vnitrostátního práva.“

42)

V hlavě IV se vkládá nový článek, který zní:

„Článek 55a

Uznávání odborných výcviků

1.   Pokud je přístup k regulovanému povolání v domovském členském státě podmíněn dokončením odborného výcviku, uzná příslušný orgán domovského členského státu při posuzování žádosti o povolení výkonu tohoto regulovaného povolání odborný výcvik absolvovaný v jiném členském státě, pokud je tento výcvik v souladu se zveřejněnými pokyny uvedenými v odstavci 2, a zohlední odborný výcvik absolvovaný ve třetí zemi. Členské státy však mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit přiměřené omezení délky části odborného výcviku, jež může být prováděna v zahraničí.

2.   Uznání odborného výcviku nenahrazuje platné požadavky na absolvování zkoušky, kterou je podmíněn přístup k danému povolání. Příslušné orgány zveřejní pokyny k organizaci a uznávání odborných výcviků absolvovaných v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, zejména úlohu osoby dohlížející na odborný výcvik.“

43)

Název hlavy V se nahrazuje tímto:

44)

Článek 56 se mění takto:

a)

v odstavci 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„2. Příslušné orgány domovského a hostitelského členského státu si vyměňují informace o disciplinárním opatření nebo trestněprávních sankcích nebo jiných závažných zvláštních okolnostech, které by mohly mít důsledky na výkon činností podle této směrnice. Přitom musí dodržovat ustanovení o ochraně osobních údajů obsažených ve směrnicích 95/46/ES a 2002/58/ES.“;

b)

vkládá se nový odstavec, který zní:

„2a.   Pro účely odstavců 1 a 2 používají příslušné orgány systém IMI.“;

c)

odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4.   Každý členský stát jmenuje koordinátora pro činnosti příslušných orgánů uvedených v odstavci 1 a uvědomí o tom ostatní členské státy a Komisi.

Úkolem koordinátora je:

a)

podporovat jednotné uplatňování této směrnice;

b)

shromažďovat všechny informace podstatné pro její uplatňování v členských státech, např. o podmínkách pro přístup k regulovaným povoláním v členských státech;

c)

posuzovat návrhy společných rámců odborné přípravy a společných závěrečných zkoušek odborné přípravy;

d)

vyměňovat si informace a osvědčené postupy pro účely optimalizace nepřetržitého profesního rozvoje v členských státech;

e)

vyměňovat si informace a osvědčené postupy o uplatňování vyrovnávacích opatření uvedených v článku 14.

Za účelem splnění úkolu uvedeného v písmenu b) tohoto odstavce mohou koordinátoři požádat o pomoc centra pomoci uvedená v článku 57b.“

45)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 56a

Výstražný mechanismus

1.   Příslušné orgány členského státu uvědomí příslušné orgány všech ostatních členských států o příslušníkovi povolání, kterému vnitrostátní orgány nebo soudy úplně nebo částečně omezily nebo zakázaly, byť dočasně, na území tohoto členského státu výkon těchto odborných činností:

a)

lékař a všeobecný lékař s dokladem o dosažené kvalifikaci uvedeným v příloze V bodech 5.1.1 a 5.1.4;

b)

specializovaný lékař s titulem uvedeným v příloze V bodě 5.1.3;

c)

zdravotní sestra a ošetřovatel odpovědní za všeobecnou péči s dokladem o dosažené kvalifikaci uvedeným v příloze V bodě 5.2.2;

d)

zubní lékař s dokladem o dosažené kvalifikaci uvedeným v příloze V bodě 5.3.2;

e)

specializovaný zubní lékař s dokladem o dosažené kvalifikaci uvedeným v příloze V bodě 5.3.3;

f)

veterinární lékař s dokladem o dosažené kvalifikaci uvedeným v příloze V bodě 5.4.2;

g)

porodní asistentka s dokladem o dosažené kvalifikaci uvedeným v příloze V bodě 5.5.2;

h)

farmaceut s dokladem o dosažené kvalifikaci uvedeným v příloze V bodě 5.6.2;

i)

držitelé osvědčení uvedených v příloze VII bodě 2, jež potvrzuje, že držitel úspěšně ukončil odbornou přípravu, která splňuje minimální požadavky uvedené v článcích 24, 25, 31, 34, 35, 38, 40 nebo 44, která však začala před referenčními dny kvalifikací uvedenými v příloze V bodech 5.1.3, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2;

j)

držitelé osvědčení o nabytých právech podle článků 23, 27, 29, 33, 33a, 37, 43 a 43a;

k)

ostatní příslušníci povolání vykonávající činnosti, které mají důsledky pro bezpečnost pacientů, pokud vykonávají povolání, které je v tomto členském státě regulováno;

l)

příslušníci povolání vykonávající činnosti týkající se vzdělávání nezletilých, včetně péče o děti a předškolní výchovy, pokud vykonávají povolání, které je v daném členském státě regulováno.

2.   Příslušné orgány zašlou informace uvedené v odstavci 1 prostřednictvím výstražného upozornění v systému IMI do tří dnů ode dne přijetí rozhodnutí, kterým se dotčenému příslušníkovi povolání úplně nebo částečně omezuje nebo zakazuje výkon odborné činnosti. Jsou poskytovány pouze tyto údaje:

a)

totožnost příslušníka povolání;

b)

dotyčné povolání;

c)

informace o vnitrostátním orgánu nebo soudu, který přijal rozhodnutí o omezení nebo zákazu;

d)

rozsah omezení nebo zákazu a

e)

doba platnosti omezení nebo zákazu.

3.   Příslušné orgány daného členského státu do tří dnů ode dne přijetí rozhodnutí soudu sdělí příslušným orgánům všech ostatních členských států prostřednictvím výstražného upozornění v systému IMI totožnost příslušníků povolání, kteří požádali o uznání určité odborné kvalifikace podle této směrnice a kteří byli poté soudem usvědčeni z padělání dokladů o odborné kvalifikaci v této souvislosti.

4.   Zpracování osobních údajů pro účely výměny informací uvedené v odstavcích 1 a 3 se provádí v souladu se směrnicemi 95/46/ES a 2002/58/ES. Komise zpracovává osobní údaje v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

5.   Příslušné orgány všech členských států jsou neprodleně informovány o ukončení zákazu nebo omezení uvedených v odstavci 1. Za tímto účelem je příslušný orgán členského státu, který poskytuje informace v souladu s odstavcem 1, rovněž povinen sdělit datum ukončení platnosti a informovat o jakýchkoli pozdějších změnách uvedeného data.

6.   Členské státy zajistí, že příslušníci povolání, o nichž bylo zasláno ostatním členským státům výstražné upozornění, jsou o rozhodnutích o upozornění písemně informováni v okamžiku jeho odeslání, mohou podle vnitrostátního práva podat proti tomuto rozhodnutí odvolání nebo požádat o opravení těchto rozhodnutí, mají přístup k náhradám za škody utrpěné nepravdivým upozorněním zaslaným ostatním členským státům a v těchto případech rozhodnutí o upozornění uvádí, že je předmětem řízení ze strany příslušníka povolání.

7.   Údaje týkající se upozornění mohou být v systému IMI zpracovávány pouze po dobu jejich platnosti. Upozornění jsou vymazána tři dny po dni přijetí zrušujícího rozhodnutí nebo po ukončení zákazu nebo omezení uvedených v odstavci 1.

8.   Komise přijímá pro provádění výstražného mechanismu prováděcí akty. Tyto prováděcí akty zahrnují ustanovení o orgánech pověřených vysíláním nebo přijímáním výstražných upozornění a o odvolávání a uzavírání výstražných upozornění a opatření k zajištění bezpečnosti údajů během doby jejich zpracování. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 58 odst. 2.“

46)

Článek 57 se nahrazuje tímto:

„Článek 57

Centrální on-line přístup k informacím

1.   Členské státy zajistí, aby byly prostřednictvím jednotných kontaktních míst, uvedených v článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (19), on-line přístupné a pravidelně aktualizované tyto informace:

a)

seznam všech regulovaných povolání v daném členském státě včetně kontaktních údajů orgánů příslušných pro každé regulované povolání a center pomoci uvedených v článku 57b;

b)

seznam povolání, pro která existuje evropský profesní průkaz, jeho fungování včetně veškerých souvisejících poplatků, které hradí daný odborník, a příslušné orgány, které ho vystavují;

c)

seznam všech povolání, u kterých členský stát používá ve svých vnitrostátních právních a správních předpisech čl. 7 odst. 4;

d)

seznam regulovaného vzdělávání a odborné přípravy se zvláštní strukturou podle čl. 11 písm. c) bodu ii);

e)

požadavky a postupy uvedené v článcích 7, 50, 51 a 53 pro každé povolání, které členský stát reguluje, včetně všech souvisejících poplatků, které občané musí uhradit, a dokladů, které musí předložit příslušným orgánům;

f)

způsob odvolání proti rozhodnutím příslušných orgánů přijatým podle této směrnice podle vnitrostátních právních a správních předpisů.

2.   Členské státy zajistí, že se informace uvedené v odstavci 1 poskytují jasným a srozumitelným způsobem, že jsou snadno dálkově a elektronickými prostředky dostupné a že jsou aktuální.

3.   Členské státy zajistí, aby každá žádost o informace zaslaná jednotnému kontaktnímu místu byla zodpovězena co nejdříve.

4.   Členské státy a Komise přijímají doprovodná opatření s cílem vybídnout k tomu, aby jednotná kontaktní místa zpřístupnila informace stanovené v odstavci 1 v ostatních úředních jazycích Unie. Právní předpisy členských států o používání jazyků na jejich území tím nejsou dotčeny.

5.   Členské státy spolupracují mezi sebou a s Komisí pro účely provádění odstavců 1, 2 a 4.

47)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 57a

Postupy s využitím elektronických prostředků

1.   Členské státy zajistí, že všechny požadavky, postupy a formality spojené se záležitostmi spadajícími do působnosti této směrnice je možno snadno vyřídit přes příslušné jednotné kontaktní místo na dálku a pomocí elektronických prostředků nebo prostřednictvím příslušných odpovědných orgánů. To by nemělo odpovědným orgánům členského státu bránit, aby v pozdější fázi v případě odůvodněných pochybností a pokud je to nezbytně nutné, vyžadovaly potvrzené kopie.

2.   Odstavec 1 se nevztahuje na adaptační období či na provedení zkoušky způsobilosti.

3.   Je-li z hlediska členských států odůvodněné, aby pro vyřízení postupů uvedených v odstavci 1 tohoto článku vyžadovaly zaručené elektronické podpisy ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (20), přijímají členské státy elektronické podpisy v souladu s rozhodnutím Komise 2009/767/ES ze dne 16. října 2009, kterým se stanovují opatření pro usnadnění užití postupů s využitím elektronických prostředků prostřednictvím jednotných kontaktních míst podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu (21) a zajistí technické prostředky pro zpracování formátů zaručeného elektronického podpisu stanovené rozhodnutím Komise 2011/130/EU ze dne 25. února 2011, kterým se stanoví minimální požadavky na přeshraniční zpracování dokumentů elektronicky podepsaných příslušnými orgány podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu (22).

4.   Všechny postupy se provádějí v souladu s článkem 8 směrnice 2006/123/ES o jednotném kontaktním místu. Procesní lhůty stanovené v čl. 7 odst. 4 a v článku 51 této směrnice začínají od okamžiku, kdy občan podá žádost nebo předloží kterýkoli chybějící doklad u jednotného kontaktního místa nebo přímo u příslušného orgánu. Vyžadování potvrzených kopií uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nepovažuje za vyžadování chybějících dokladů.

Článek 57b

Centra pomoci

1.   Každý členský stát určí nejpozději do 18. ledna 2016 centrum pomoci, jehož posláním je poskytovat občanům a také střediskům ostatních členských států pomoc při uznávání odborných kvalifikací uvedených v této směrnici, včetně informací o vnitrostátních právních předpisech, kterými se řídí povolání a jejich výkon, o právních předpisech v sociální oblasti a případně o etických pravidlech.

2.   Centra pomoci v hostitelských členských státech pomáhají občanům při výkonu práv, které pro ně vyplývají z této směrnice, a to případně ve spolupráci s centrem pomoci v domovském členském státě a příslušnými orgány a jednotným kontaktním místem v hostitelském členském státě.

3.   Každý příslušný orgán v domovském nebo hostitelském členském státě musí plně spolupracovat s centrem pomoci v hostitelském členském státě a případně v domovském členském státě a poskytovat všechny důležité informace o jednotlivých případech těmto centrům na jejich žádost a podle pravidel týkajících se ochrany údajů v souladu se směrnicemi 95/46/ES a 2002/58/ES.

4.   Na žádost Komise ji centra pomoci ve lhůtě dvou měsíců od obdržení této žádosti informují o výsledcích žádostí, které právě řeší.

Článek 57c

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 2 třetím pododstavci, článku 20, čl. 21 odst. 6 druhém pododstavci, čl. 21a odst. 4, čl. 25 odst. 5, čl. 26 odst. 2, čl. 31 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 34 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 35 odst. 4 a 5, čl. 38 odst. 1 druhém pododstavci, čl. 40 odst. 1 třetím pododstavci, čl. 44 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 49a odst. 4 a čl. 49b odst. 4 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 17. ledna 2014. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 2 třetím pododstavci, článku 20, čl. 21 odst. 6 druhém pododstavci, čl. 21a odst. 4, čl. 25 odst. 5, čl. 26 odst. 2, čl. 31 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 34 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 35 odst. 4 a 5, čl. 38 odst. 1 druhém pododstavci, čl. 40 odst. 1 třetím pododstavci, čl. 44 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 49a odst. 4 a čl. 49b odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 2 třetího pododstavce, článku 20, čl. 21 odst. 6 druhého pododstavce, čl. 21a odst. 4, čl. 25 odst. 5, čl. 26 odst. 2, čl. 31 odst. 2 druhého pododstavce, čl. 34 odst. 2 druhého pododstavce, čl. 35 odst. 4 a 5, čl. 38 odst. 1 druhého pododstavce, čl. 40 odst. 1 třetího pododstavce, čl. 44 odst. 2 druhého pododstavce, čl. 49a odst. 4 a čl. 49b odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

48)

Článek 58 se nahrazuje tímto:

„Článek 58

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro uznávání odborných kvalifikací. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.“

49)

Článek 59 se nahrazuje tímto:

„Článek 59

Transparentnost

1.   Členské státy Komisi do 18. ledna 2016 oznámí seznam povolání, která na svém území regulují, přičemž tento seznam uvádí činnosti, jež každé povolání pokrývá, a obsahuje seznam regulovaného vzdělávání a odborné přípravy a odborné přípravy se zvláštní strukturou uvedené v čl. 11 písm. c) bodě ii). Jakákoli změna těchto seznamů se bez zbytečného odkladu oznámí Komisi. Komise vytvoří a spravuje veřejně přístupnou databázi regulovaných povolání, která obsahuje i obecný popis činností zahrnutých v rámci každého povolání.

2.   Členské státy do 18. ledna 2016 oznámí Komisi seznam povolání, u nichž je podle čl. 7 odst. 4 nutná předběžná kontrola kvalifikací. Členské státy předloží Komisi u každého z těchto povolání konkrétní odůvodnění, proč bylo na uvedený seznam zařazeno.

3.   Členské státy přezkoumají, zda jsou požadavky v rámci jejich právního systému omezující přístup k určitému povolání nebo jeho výkonu pouze na držitele konkrétní odborné kvalifikace, a to včetně používání profesních označení a odborných činností povolených v rámci takového označení, – které tento článek označuje za „požadavky“ – slučitelné s těmito zásadami:

a)

požadavky nesmí být přímo ani nepřímo diskriminační na základě státní příslušnosti nebo bydliště;

b)

požadavky musejí být opodstatněné naléhavým důvodem obecného zájmu;

c)

požadavky musejí být vhodné pro bezpečné dosažení sledovaného cíle a nesmějí překračovat rámec toho, co je pro dosažení daného cíle nezbytné.

4.   Odstavec 1 se rovněž použije na povolání regulovaná v členském státě sdružením nebo organizací ve smyslu čl. 3 odst. 2 a na každý požadavek týkající se členství v těchto sdruženích nebo organizacích.

5.   Členské státy do 18. ledna 2016 informují Komisi o požadavcích, které mají v úmyslu zachovat, a o důvodech, proč se domnívají, že tyto požadavky jsou v souladu s odstavcem 3. Členské státy informují o požadavcích, které následně zavedly, a o důvodech se domnívat, že tyto požadavky jsou v souladu s odstavcem 3, ve lhůtě šesti měsíců od přijetí opatření.

6.   Do 18. ledna 2016 a následně každé dva roky členské státy dále Komisi předloží zprávu o požadavcích, které byly zrušeny nebo zmírněny.

7.   Komise postupuje zprávy uvedené v odstavci 6 ostatním členským státům, které k nim do šesti měsíců vyjádří své připomínky. V tomtéž šestiměsíčním období Komise tyto zprávy projedná se zúčastněnými stranami, a to včetně dotčených povolání.

8.   Komise předá souhrnnou zprávu založenou na informacích poskytnutých členskými státy skupině koordinátorů zřízené rozhodnutím Komise 2007/172/ES ze dne 19. března 2007, kterým se zřizuje skupina koordinátorů pro uznávání odborných kvalifikací (23), která se ke zprávě vyjádří.

9.   S ohledem na připomínky podle odstavců 7 a 8 předloží Komise do 18. ledna 2017 souhrnnou zprávu Evropskému parlamentu a Radě, případně doplněnou o návrhy na dodatečné iniciativy.

50)

Článek 60 se mění takto:

a)

v odstavci 1 se doplňuje pododstavec, který zní:

„Ke dni 18. ledna 2016 obsahuje statistické shrnutí přijatých rozhodnutí uvedených v prvním pododstavci podrobné informace o počtu a typech rozhodnutí, která byla přijata v souladu s touto směrnicí, včetně typů rozhodnutí o částečném přístupu, která přijaly příslušné orgány v souladu s článkem 4f, a popisu hlavních problémů, které vznikly na základě provádění této směrnice.“;

b)

odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2.   Do 18. ledna 2019 a poté každých pět let zveřejní Komise zprávu o provádění této směrnice.

První zpráva se zaměří především na nové prvky, které zavedla tato směrnice, a vyhodnotí zejména tyto otázky:

a)

fungování evropského profesního průkazu;

b)

modernizace znalostí, dovedností a schopností u povolání, která spadají do působnosti hlavy III kapitoly III, včetně seznamu schopností uvedených v čl. 31 odst. 7;

c)

fungování společných rámců odborné přípravy a společných závěrečných zkoušek odborné přípravy;

d)

výsledky speciálního programu pro kariérní postup stanoveného rumunskými právními a správními předpisy platnými pro držitele dokladu o dosažené kvalifikaci na základě článku 33a a pro držitele dokladu o dosažené kvalifikaci na postsekundární úrovni s cílem vyhodnotit, zda je třeba revidovat platná ustanovení upravující režim nabytých, který se uplatňuje na rumunské doklady o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči.

Členské státy poskytnou veškeré informace nezbytné pro vypracování této zprávy.“

51)

V článku 61 se druhý odstavec nahrazuje tímto:

„Komise případně přijme prováděcí akt, kterým dotyčnému členskému státu povolí, aby se po omezenou dobu odchýlil od příslušného ustanovení.“

52)

Přílohy II a III se zrušují.

53)

V příloze VII bodě 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

„g)

pokud to členský stát požaduje od svých státních příslušníků, potvrzení o tom, že žadateli nebyl výkon povolání dočasně ani zcela pozastaven ani že nebyl odsouzen za spáchání trestného činu.“

Článek 2

Změna nařízení (EU) č. 1024/2012

V příloze nařízení (EU) č. 1024/2012 se bod 2 nahrazuje tímto:

„2.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES (24): články 4a až 4e, články 8, 21a, 50, 56 a 56a.

Článek 3

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18. ledna 2016.

2.   Členský stát, jenž dne 17. ledna 2014 podle čl. 40 odst. 2 směrnice 2005/36/ES poskytuje přístup k odborné přípravě porodních asistentek pro směr I po dokončení nejméně deseti let povinné školní docházky, uvede v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s požadavky pro přijetí k odborné přípravě porodních asistentek podle čl. 40 odst. 2 písm. a) této směrnice do 18. ledna 2020.

3.   Členské státy neprodleně oznámí Komisi znění předpisů uvedených v odstavci 1 a 2.

4.   Předpisy uvedené v odstavcích 1 a 2, přijaté členskými státy, musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

5.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 5

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 20. listopadu 2013.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

V. LEŠKEVIČIUS


(1)  Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 103.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 9. října 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 15. listopadu 2013.

(3)  Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

(4)  Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.

(5)  Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 15.

(6)  Úř. věst. L 78, 26.3.1977, s. 17.

(7)  Úř. věst. L 77, 14.3.1998, s. 36.

(8)  Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45.

(10)  Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.

(11)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(12)  Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.

(13)  Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.

(14)  Úř. věst. C 137, 12.5.2012, s. 1.

(15)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(16)  Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.

(17)  Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.“.

(18)  Úř. věst. C 111, 6.5.2008, s. 1.“

(19)  Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.“

(20)  Úř. věst. L 13, 19.1.2000, s. 12.

(21)  Úř. věst. L 274, 20.10.2009, s. 36.

(22)  Úř. věst. L 53, 26.2.2011, s. 66.“

(23)  Úř. věst. L 79, 20.3.2007, s. 38.“

(24)  Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.“


Prohlášení Komise

Komise při navrhování aktů v přenesené pravomoci uvedených v článku 57c odst. 2 zajistí, aby byly Evropskému parlamentu a Radě souběžně, včas a řádně předávány příslušné dokumenty, a v dostatečném předstihu provádí řádné a transparentní konzultace, především s odborníky z příslušných orgánů a institucí, profesními sdruženími a vzdělávacími zařízeními ze všech členských států a případně s odborníky reprezentujícími sociální partnery.


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU