2013/103/EU2013/103/EU: Rozhodnutí Rady ze dne 16. června 2011 o podpisu a uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční přepravu o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999 Text s významem pro EHP

PŘÍLOHA I

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉ UNIE OHLEDNĚ VÝKONU PRAVOMOCÍ

V odvětví železniční dopravy sdílí Evropská unie (dále jen „Unie“) pravomoci s členskými státy Unie podle článků 90 a 91, čl. 100 odst. 1 a článků 171 a 172 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Hlava VI Smlouvy o fungování EU zakládá společnou dopravní politiku Unie a hlava XVI stanoví příspěvek Unie na zřizování a rozvoj transevropských sítí v oblasti dopravy.

Článek 91 hlavy VI Smlouvy o fungování EU konkrétně stanoví, že Unie může přijímat:

—	společná pravidla pro mezinárodní dopravu do některého členského státu nebo z něj anebo procházející přes území jednoho nebo několika členských států,

—	podmínky, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu,

—	opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy,

—	veškeré jiné potřebné předpisy.

Pokud jde o transevropské sítě, článek 171 hlavy XVI Smlouvy o fungování EU konkrétně stanoví, že Unie:

—	vymezí soubor hlavních směrů zahrnující cíle, priority a hlavní rysy opatření předpokládaných v oblasti transevropských sítí; tyto hlavní směry určí projekty společného zájmu,

—	provede akce, které se případně ukáží nezbytné pro zajištění interoperability sítí, zejména v oblasti harmonizace technických norem,

—

může podporovat projekty společného zájmu, které jsou podporovány členskými státy a jsou uvedeny v rámci hlavních směrů podle první odrážky, zejména formou výzkumu jejich proveditelnosti, úvěrových záruk nebo subvencí úrokových sazeb. Unie může také přispět k financování specifických projektů v členských státech v oblasti dopravní infrastruktury prostřednictvím Fondu soudržnosti.

Na základě těchto dvou ustanovení Unie přijala řadu právních nástrojů vztahujících se na železniční dopravu.

Podle práva Unie získala Unie výlučnou pravomoc v otázkách železniční dopravy v případech, v nichž Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999 (dále jen „úmluva“) nebo právní nástroje přijaté na jejím základě mohou ovlivnit stávající pravidla Unie nebo změnit jejich působnost.

V záležitostech upravených úmluvou, ve vztahu k nimž má Unie výlučnou pravomoc, nemají členské státy žádnou pravomoc.

Pokud pravidla Unie existují, ale nejsou dotčena úmluvou ani právními nástroji přijatými na jejím základě, sdílí Unie v otázkách týkajících se úmluvy pravomoci s členskými státy.

Přehled právních nástrojů Unie platných v době uzavření této dohody je obsažen v dodatku. Rozsah pravomocí Unie vyplývající z těchto textů je nutno posoudit v souvislosti s konkrétními ustanoveními každého textu, zejména rozsah, v jakém tato ustanovení zavádějí společná pravidla. Pravomoc Unie se neustále vyvíjí. V rámci Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU mohou příslušné instituce přijímat rozhodnutí, která určují rozsah pravomocí Unie. Unie si proto vyhrazuje právo odpovídajícím způsobem upravit toto prohlášení, aniž by tato úprava představovala předpoklad pro výkon jejích pravomocí v záležitostech upravených úmluvou.

PŘÍLOHA II

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉ UNIE TÝKAJÍCÍ SE ČLÁNKU 2 ÚMLUVY

Pojmem „(pravidlo) vztahující se na konkrétní dotčený předmět“ se rozumí (pravidlo), které se použije na konkrétní případ upravený některým ustanovením úmluvy, včetně jejích dodatků, jenž není upraven právními předpisy Evropské unie.

PŘÍLOHA III

INTERNÍ UJEDNÁNÍ RADY, ČLENSKÝCH STÁTŮ A KOMISE O POSTUPECH V RÁMCI OTIF

Majíce na paměti požadavek jednotnosti mezinárodního zastupování Unie a jejích členských států v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie rovněž ve fázi provádění mezinárodních závazků; Rada, členské státy a Komise se budou řídit tímto interním ujednáním:

1.   Oblast působnosti

Toto interní ujednání se použije na všechna zasedání jakýchkoliv orgánů zřízených v rámci OTIF. Všemi odkazy na „zasedání“ v tomto ujednání se obdobně rozumí jiné postupy, jako je písemný postup).

2.   Koordinační postup

2.1

Při přípravě na zasedání OTIF, včetně mimo jiné zasedání valného shromáždění, správního výboru a jiných výborů, budou pořádány koordinační schůzky: — v Bruselu, v rámci příslušné pracovní skupiny Rady (obvykle Pracovní skupiny pro pozemní dopravu), co nejdříve a tolikrát, kolikrát je před zasedáním OTIF nezbytné, a dále, — na místě, zejména na počátku zasedání OTIF, v případě nutnosti během něj a na jeho konci.

2.2	Na koordinačních schůzkách budou dohodnuty pouze postoje jménem Unie nebo případně jménem Unie a jejích členských států. Koordinace se může vztahovat na těchto zasedáních na postoje členských států související s jejich výlučnou pravomocí, pokud se tak členské státy dohodnou.

2.3	Na koordinačních schůzkách se rozhoduje o výkonu pravomocí, pokud jde o prohlášení a hlasování týkající se všech bodů na pořadu jednání zasedání OTIF, k nimž může být vydáno prohlášení nebo u nichž lze očekávat hlasování.

2.4

V rámci přípravy koordinačních schůzek uvedených v bodu 2.1, včetně návrhů prohlášení a dokumentů o postoji, se v případě nutnosti uskuteční přípravná jednání v příslušném výboru zřízeném příslušnými právními předpisy Unie o železniční dopravě, a to — ve Výboru pro přepravu nebezpečných věcí v případě bodů, na které se vztahuje dodatek C úmluvy; mají-li tyto body dopad na interoperabilitu železnic nebo na společný bezpečnostní přístup vypracovaný podle směrnice 2004/49/ES, je třeba spolupracovat s Výborem pro interoperabilitu a bezpečnost železnice, — ve Výboru pro rozvoj železnic Unie v případě bodů, na které se vztahují dodatky A, B, D nebo E úmluvy, a v případě jiných systémů jednotného práva vypracovaných organizací OTIF, — ve Výboru pro interoperabilitu a bezpečnost železnice v případě bodů, na které se vztahují dodatky F a G úmluvy.

2.5	Před každým zasedáním OTIF Komise oznámí, které body programu jednání mají být Unií koordinovány a připraví návrhy prohlášení a dokumenty o postoji k projednání na koordinačních schůzkách.

2.6	Nedohodnou-li se Komise a členské státy na koordinačních schůzkách na společném postoji, a to i z důvodů neshody ohledně rozdělení pravomocí, bude věc předána Výboru stálých zástupců nebo Radě.

3.   Prohlášení a hlasování na zasedáních OTIF

3.1	Týká-li se určitý bod pořadu jednání záležitostí ve výlučné pravomoci Unie, Komise vystupuje a hlasuje jménem Unie. Po řádné koordinaci postojů mohou rovněž vystupovat členské státy s cílem podpořit nebo rozvést postoj Unie.

3.2	Týká-li se některý bod pořadu jednání záležitostí ve výlučné pravomoci členských států, vystupují a hlasují členské státy.

3.3

Týká-li se určitý bod pořadu jednání záležitostí obsahujících prvky, které jsou současně v pravomoci členských států i v pravomoci Unie, vyjadřuje společný postoj předsednictví a Komise. Po řádné koordinaci postojů mohou vystupovat členské státy s cílem podpořit nebo rozvést společný postoj. Členské státy, případně Komise, hlasují jménem Unie a jejích členských států v souladu se společným postojem. Rozhodnutí o tom, kdo bude hlasovat, záleží na převažující pravomoci (to znamená pravomoci převážně členských států nebo převážně Unie).

3.4

Týká-li se určitý bod pořadu jednání záležitostí obsahujících prvky, které jsou současně v pravomoci členských států a v pravomoci Unie a u nichž se Komise a členské státy nemohou dohodnout na společném postoji podle bodu 2.6, mohou členské státy vystupovat a hlasovat ve věcech, které jednoznačně spadají do jejich pravomoci.

3.5

V záležitostech, ve kterých neexistuje dohoda mezi Komisí a členskými státy o rozdělení pravomocí nebo ve kterých nebylo možné získat většinu potřebnou pro postoj Unie, je třeba usilovat všemi prostředky o vyjasnění situace nebo dosažení postoje Unie. Do té doby a po řádné koordinaci postojů jsou členské státy nebo případně Komise oprávněny vystupovat, nebude-li vyjadřovaný postoj předjímat budoucí postoj Unie, bude-li v souladu s politikami Unie a předchozími postoji Unie a ve shodě s právními předpisy Unie.

3.6

Zástupci členských států a Komise se mohou účastnit práce pracovních skupin OTIF připravujících odborné výbory OTIF, konkrétně Výboru pro přepravu nebezpečných věcí (RID) a Výboru expertů pro technické otázky (TEC). Během účasti na těchto pracovních skupinách mohou zástupci členských států a Komise předložit odborné příspěvky a plně se účastnit odborných jednání na základě svých odborných znalostí. Tato jednání nejsou pro Unii závazná. Zástupci členských států a Komise důsledně usilují o dosažení společného postoje a o jeho obhajobu při jednání v pracovních skupinách OTIF.

4.   Přezkum tohoto ujednání

Na žádost členského státu nebo Komise se toto ujednání přezkoumá s ohledem na zkušenosti získané při jeho uplatňování.

DOHODA

mezi Evropskou unií a Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční přepravu o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999

EVROPSKÁ UNIE (dále jen „Unie“),

na jedné straně a

Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu (dále jen „OTIF“)

na straně druhé,

společně dále jen „smluvní strany“,

S OHLEDEM na Úmluvu o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) ze dne 9. května 1980 ve znění Vilniuského protokolu ze dne 3. června 1999 (dále jen „úmluva“), a zejména na článek 38 uvedené úmluvy,

S OHLEDEM na pravomoci, kterou Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie svěřuje Unii v některých oblastech, na něž se vztahuje úmluva,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 se Unie stala právním nástupcem Evropského společenství a od uvedeného dne vykonává všechna jeho práva a povinnosti,

VZHLEDEM k tomu, že úmluva zřizuje Mezivládní organizaci pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF) se sídlem v Bernu,

VZHLEDEM k tomu, že účelem přistoupení Evropské unie k úmluvě je napomáhat organizaci OTIF při plnění jejího cíle, kterým je podporovat, zdokonalovat a usnadňovat mezinárodní železniční dopravu v technických i právních ohledech,

VZHLEDEM k tomu, že podle článku 3 úmluvy nemají povinnosti vyplývající z úmluvy ohledně mezinárodní spolupráce u smluvních stran úmluvy, které jsou rovněž členskými státy Unie, nebo u států, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, přednost před povinnostmi, které mají jakožto členové Unie nebo jakožto státy, které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru,

VZHLEDEM k tomu, že pro ty části úmluvy, které spadají do pravomoci Unie, je nezbytné ustanovení o jejich neuplatňování, aby bylo patrné, že členské státy Unie nemohou přímo mezi sebou uplatňovat a vykonávat práva a povinnosti vyplývající z úmluvy,

VZHLEDEM k tomu, že se úmluva plně vztahuje na vztahy mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a ostatními stranami úmluvy na straně druhé,

VZHLEDEM k tomu, že přistoupení Unie k úmluvě vyžaduje jasné stanovení pravidel pro uplatňování úmluvy na Unii a její členské státy,

VZHLEDEM k tomu, že podmínky přistoupení Unie k úmluvě musí Unii umožňovat, aby v rámci úmluvy uplatňovala pravomoci, které jí svěřily její členské státy,

SE DOHODLY NA TOMTO:

Článek 1

Unie přistupuje k úmluvě za podmínek stanovených v této dohodě v souladu s článkem 38 úmluvy.

Článek 2

Aniž je dotčen předmět a účel úmluvy podporovat, zlepšovat a usnadňovat mezinárodní železniční přepravu a aniž je dotčeno její plné používání ve vztahu k jiným stranám úmluvy, strany úmluvy, které jsou členskými státy Unie, používají ve svých vzájemných vztazích pravidla Unie, a proto nepoužívají pravidla vyplývající s této úmluvy, ledaže neexistuje pravidlo Unie vztahující se na konkrétní dotčený předmět.

Článek 3

Podle této dohody se ustanovení úmluvy vykládají tak, že zároveň zahrnují i Unii v rámci jejích pravomocí, a odpovídajícím způsobem je nutno chápat jednotlivé výrazy používané k označení stran úmluvy a jejich zástupců.

Článek 4

Unie nepřispívá do rozpočtu OTIF a nepodílí se na rozhodnutích týkajících se tohoto rozpočtu.

Článek 5

Aniž je dotčen výkon hlasovacích práv Unie podle článku 6, je Unie oprávněna být zastoupena ve všech orgánech OTIF a podílet se na činnosti těchto orgánů, v nichž je oprávněn být zastoupen kterýkoli z jejích členských států jakožto strana úmluvy a kde se mohou řešit záležitosti spadající do její pravomoci.

Unie nemůže být členem správního výboru. Může být přizvána k účasti na zasedáních tohoto výboru, když si výbor přeje konzultovat s Unií otázky společného zájmu, které jsou na programu jednání.

Článek 6

1.   Při rozhodování o otázkách, v nichž má Unie výlučnou pravomoc, uplatní Unie hlasovací práva svých členských států podle úmluvy.

2.   Při rozhodování o otázkách, v nichž Unie sdílí pravomoc se svými členskými státy, hlasuje buď Unie, nebo její členské státy.

3.   Podle čl. 26 odst. 7 úmluvy má Unie stejný počet hlasů, jako je počet jejích členů, kteří jsou současně stranami úmluvy. Pokud se hlasování účastní Unie, její členské státy nehlasují.

4.   Unie v jednotlivých případech informuje ostatní strany úmluvy o případech, ve kterých v souvislosti s různými body na programu jednání valného shromáždění a ostatních jednajících orgánů hodlá uplatnit svá hlasovací práva stanovená v odstavcích 1 až 3. Tato povinnost platí i v případě, že jsou rozhodnutí přijímána korespondenčně. Tato informace se předá s dostatečným předstihem generálnímu tajemníkovi OTIF, aby ji bylo možné předávat společně s dokumenty pro zasedání nebo aby se mohlo rozhodnout korespondenčně.

Článek 7

Rozsah pravomoci Unie je uveden ve všeobecných podmínkách písemného prohlášení učiněného Unií při uzavření této dohody. Toto prohlášení lze podle potřeby pozměnit oznámením Unie zaslaným organizaci OTIF. Prohlášení nenahrazuje ani nijak neomezuje záležitosti, jichž se mohou týkat oznámení o pravomoci Unie, která je třeba učinit předtím, než OTIF přijme rozhodnutí prostřednictvím formálního hlasování nebo jinak.

Článek 8

Hlava V úmluvy se vztahuje na veškeré spory vzniklé mezi smluvními stranami v souvislosti s výkladem, používáním nebo prováděním této dohody, včetně její existence, platnosti a vypovězení.

Článek 9

Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po dni podpisu této dohody smluvními stranami. V tomto případě se nepoužije čl. 34 odst. 2 úmluvy.

Článek 10

Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.

Pokud všechny strany úmluvy, které jsou členskými státy Unie, úmluvu vypovědí, oznámení takového vypovězení, jakož i vypovězení této dohody, se považuje za vydané Unií v tomtéž okamžiku, kdy poslední členský stát Unie vypovídající úmluvu oznámí své vypovězení podle článku 41 úmluvy.

Článek 11

Strany úmluvy, které nejsou členskými státy Unie, avšak uplatňují příslušné právní předpisy Unie v důsledku svých mezinárodních dohod s Unií, mohou pod podmínkou vyrozumění depozitáře úmluvy učinit jednotlivá prohlášení týkající se zachování svých práv a povinností podle svých dohod s Unií, úmluvy a podle souvisejících právních předpisů.

Tato dohoda je sepsána ve dvou vyhotoveních, jednom určeném pro OTIF a jednom pro Unii, v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost. Tímto není dotčen čl. 45 odst. 1 úmluvy.