(EU) č. 405/2011Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 405/2011 ze dne 19. dubna 2011 , kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz některých tyčí a prutů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie

(1)

Komise uložila prostřednictvím nařízení (EU) č. 1261/2010 ( 2 ) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní vyrovnávací clo na dovoz některých tyčí z nerezavějící oceli pocházejících z Indie.

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který dne 15. února 2010 podala Evropská federace průmyslu železa a oceli (Eurofer) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících podstatnou část, v tomto případě více než 25 %, celkové výroby některých tyčí z nerezavějící oceli v Unii.

(3)

Jak je stanoveno ve 23. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření ohledně subvencování a újmy se týkalo období od 1. dubna 2009 do 31. března 2010 (dále jen „období šetření“). Průzkum trendů významných pro posouzení újmy se týkal období od roku 2007 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Po sdělení nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních vyrovnávacích opatření (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), se k prozatímním zjištěním písemně vyjádřila řada zúčastněných stran. Strany, které o to požádaly, dostaly možnost slyšení. Komise nadále shromažďovala veškeré informace, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Ústní a písemné připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a případně zohledněny.

(5)

Všem zúčastněným stranám byly sděleny základní skutečnosti a úvahy, z nichž vycházel záměr doporučit uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz některých tyčí z nerezavějící oceli pocházejících z Indie a konečný výběr částek zajištěných v podobě prozatímního cla. Po tomto konečném poskytnutí informací byla stranám ponechána lhůta, ve které mohly zaujmout stanovisko.

(6)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se stran dotčených daným řízením, potvrzují se 5. až 22. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(7)

Je třeba připomenout, že, jak uvádí 24. bod odůvodnění prozatímního nařízení, za „dotčený výrobek“ byly určeny tyče a pruty z nerezavějící oceli, po tváření za studena nebo povrchové úpravě za studena již dále neopracované, jiné než tyče a pruty s kruhovým příčným průřezem o průměru 80 mm nebo větším, pocházející z Indie, v současnosti kódů KN 7222 20 21, 7222 20 29, 7222 20 31, 7222 20 39, 7222 20 81 a 7222 20 89.

(8)

Jeden vyvážející výrobce z Indie uvedl, že tyče z nerezavějící oceli s kruhovým příčným průřezem o průměru menším než 80 mm, které však nejsou v rozmezí tolerance H6 až H11, by měly být vyloučeny z šetření, protože se na ně nevztahuje definice výrobku.

(9)

Toto tvrzení bylo odmítnuto, neboť v definici výrobku se na toleranci neodkazuje. Kontrolní číslo výrobku (PCN) v dotazníku sice obsahuje položku výlučně určenou pro tolerance v rozmezí H6 až H11, ta je však uvedena pouze pro účely srovnání a pro výrobek, jenž je předmětem šetření, nemá závazné důsledky. Z toho důvodu se dospělo k názoru, že výrobky, které nejsou v rozmezí tolerance H6 až H11, by neměly být z šetření vyloučeny.

(10)

Je třeba poznamenat, že výrobky, které nejsou v rozmezí tolerance H6 až H11, byly pro výpočet prozatímního rozpětí subvencování a újmy zohledněny.

(11)

Jelikož k obdobnému výrobku nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 25. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(12)

Ve 26. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se odkazuje na tyto režimy, v jejichž rámci jsou údajně poskytovány subvence:

(13)

Výrobní odvětví Unie vyjádřilo pochybnosti o tom, zda Komise neopomněla zohlednit řadu programů subvencí. Odvětví tak dospělo k názoru, že subvence, které indičtí výrobci podle šetření obdrželi, byly podhodnoceny.

(14)

V reakci na tuto skutečnost je nutné poznamenat, že podnět obsahoval velký počet národních a místních režimů subvencí, které byly zahrnuty do dotazníku pro vyvážející výrobce v Indii a prošetřeny Komisí. Avšak pouze v případě programů uvedených výše ve 12. bodě odůvodnění bylo shledáno, že vyvážející výrobci, jichž se šetření týkalo a již byli zařazeni do vzorku, obdrželi subvence.

(15)

Výrobní odvětví Unie také tvrdilo, že závěry Komise odporují závěru ministerstva obchodu USA (US DOC), které v nedávném řízení o uložení vyrovnávacího cla týkajícího se vývozu oceli z Indie zjistilo daleko vyšší subvence. K tomu je však třeba poznamenat, že se tyto závěry týkají jiného výrobku a jiného vyšetřovacího období. Toto tvrzení se proto zamítá.

(16)

Jelikož nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzují se 26. až 28. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(17)

Několik stran tvrdilo, že režim KCN by neměl být považován za napadnutelné subvence, neboť účelem tohoto režimu je vyrovnat dovozní cla. Jak je vysvětleno ve 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento režim nelze považovat za přípustný režim vracení cla nebo režim vracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, jelikož nesplňuje pravidla stanovená v příloze I písm. i), v příloze II (definice a pravidla navracení) a příloze III (definice a pravidla navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Zejména jde o to, že vývozce nemá žádnou povinnost bezcelně dovezené zboží při výrobním procesu skutečně spotřebovat a výše kreditu není vypočtena ve vztahu ke skutečně využitým vstupům. Navíc neexistuje žádný systém nebo postup pro potvrzení, které vstupy jsou spotřebovávány při procesu výroby vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. V neposlední řadě má vývozce nárok čerpat výhody režimu KCN bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupy doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Dokonce i vývozci, kteří obstarávají veškeré vstupy na místě a nedovážejí žádné zboží, které lze použít jako vstupy, mají nárok na čerpání výhod v rámci režimu KCN. Tato tvrzení se proto zamítají.

(18)

Pokud jde o prodej licence KCN, jedna strana tvrdila, že skutečná prodejní cena nedosahovala hodnoty licence a výhoda proto byla menší. V této souvislosti je třeba poznamenat, že výhoda získaná podle tohoto režimu byla vypočítána na základě výše kreditu poskytnutého v rámci této licence, bez ohledu na to, zda byla licence použita pro vyrovnání dovozních cel či zda byla skutečně prodána. Má se zato, že jakýkoli prodej licence za cenu pod její nominální hodnotou je čistě obchodní rozhodnutí, které nemění výši výhody poskytované v rámci tohoto režimu. Toto tvrzení se proto zamítá.

(19)

Jedna strana dále tvrdila, že by se výhoda získaná v rámci tohoto režimu neměla určovat podle vývozní hodnoty, nýbrž podle skutečného využití licence KCN – a to i v případě, že byl režim KCN považován za napadnutelný. Co se toho týče, je nutné připomenout, že v souladu s čl. 3 odst. 2 a článkem 5 základního nařízení byla výše napadnutelných subvencí vypočtena na základě výhody, kterou získal příjemce a která byla zjištěna za období šetření. V tomto ohledu se mělo zato, že výhodu příjemce získá v momentě, kdy dojde k vývozní transakci uskutečněné v rámci tohoto režimu. V tomto okamžiku je indická vláda povinna se zříct celních poplatků, čímž vzniká finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení. Jakmile celní orgány vydají vývozní přepravní doklad uvádějící mimo jiné i výši kreditu v rámci režimu KCN, která má být pro příslušnou vývozní transakci udělena, nemůže již indická vláda sama rozhodnout, zda subvenci poskytnout či nikoli. Společnost, která ví, že v rámci režimu KCN získá subvence, je v tomto ohledu zvýhodněna, protože může tyto subvence zohlednit a nabídnout nižší ceny. Pro zjištění, zda byla výhoda poskytnuta, je rozhodující okamžik vývozu, nikoli následné využití, protože vývozce, který takové právo získal, „je na tom finančně lépe“. Toto tvrzení se proto zamítá.

(20)

Jelikož ohledně tohoto režimu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se 29. až 41. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(21)

Jedna strana tvrdila, že režim PP je třeba považovat za režim vracení cla, neboť dovezené materiály se používají na výrobu vyváženého zboží. 54. bod odůvodnění prozatímního nařízení v reakci na toto tvrzení uvádí, že podprogram využitý v tomto daném případě nelze považovat za přípustný systém vracení cla nebo režim vracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovuje pravidlům stanoveným v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Indická vláda neuplatnila účinným způsobem žádný kontrolní systém ani postup, aby ověřila, zda byly vstupy spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém objemu (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě systémů navracení u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení). Rovněž se má za to, že standardní normy vstupů a výstupů pro dotčený výrobek nebyly dostatečně přesné a nemohou samy o sobě tvořit kontrolní systém skutečné spotřeby, protože jsou vytvořeny tak, že neumožňují indické vládě ověřovat s dostatečnou přesností, jaká množství vstupů jsou spotřebovávána při výrobě vyváženého výrobku. Indická vláda kromě toho neprovedla další přezkoumání na základě skutečných vstupů, ačkoli za normálních okolností by takové přezkoumání bylo vzhledem k absenci účinně uplatňovaného kontrolního systému potřebné (příloha II část II odst. 5 a příloha III část II odst. 3 základního nařízení). Tento podprogram je tudíž napadnutelný a příslušné tvrzení se odmítá.

(22)

Pokud jde o výpočet výše subvencí, oproti tvrzení jedné strany musely být pro určení výše napadnutelné výhody zohledněny výhody, které v rámci režimu PP získaly jiné než dotčené výrobky. V rámci režimu PP neexistuje žádná povinnost, která by omezovala využití výhody pro dovoz vstupního materiálu osvobozeného od cla v souvislosti s konkrétním výrobkem. V důsledku toho je možné využít pro dotčený výrobek všech výhod poskytovaných tímto režimem.

(23)

Jelikož ohledně tohoto režimu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se 42. až 58. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(24)

Protože ohledně tohoto režimu nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 59. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(25)

Dříve než se zmíní řada připomínek předložených společností ze vzorku, která měla status SOV, je nutné připomenout, že rozhodující povinností SOV, jak je stanovena v dokumentech FT-policy 2004–2009 a FT-policy 2009–2014, je dosáhnout čistých devizových příjmů, tj. v referenčním období (5 let) musí být celková hodnota vývozů vyšší než celková hodnota dovezeného zboží. V rámci režimu pro SOV mohou být zřízeny všechny podniky, pokud se v zásadě zaváží vyvážet veškerou svou produkci zboží nebo služeb.

(26)

Za to mohou SOV využít řadu úlev uvedených v 66. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tyto úlevy jsou stanoveny zákonem v závislosti na vývozní výkonnosti, a jsou proto považovány za specifické a napadnutelné podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení. Vývozní cíl SOV, jak je uvedeno v kapitole 6.1 dokumentu FT-policy 2009–2014, je nutnou podmínkou k získání příslušných subvencí.

(27)

Osvobození, kterých SOV využívá, jsou všechna stanovena zákonem v závislosti na vývozní výkonnosti. Režim pro SOV nelze považovat za přípustný režim vracení cla nebo režim vracení cla u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovuje přísným pravidlům stanoveným v příloze I (písmena h) a i)), v příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení.

(28)

Dále nebylo potvrzeno, že indická vláda uplatňuje kontrolní systém či postup, aby ověřila, zda a v jakém rozsahu byly vstupy získané bezcelně nebo bez daně z prodeje spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě režimů vracení cla u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení). Uplatňovaný kontrolní systém má za cíl sledovat plnění povinnosti dosažení čistých devizových příjmů a nikoli sledovat spotřebu dovážených výrobků při výrobě vyváženého zboží.

(29)

Pokud jde o zmíněnou stranu se statusem SOV, aby bylo možné napadnout jakékoli výhody, musí být splněny tyto dvě podmínky: i) neexistence kontrolního systému a ii) poskytnutí nadměrných úlev. V této souvislosti je třeba poznamenat, že je nezbytné, aby indická vláda prokázala, že uplatňuje řádný kontrolní systém, který jí umožňuje určit jaké vstupy byly při výrobě spotřebovány a v jakém rozsahu. Neexistence řádného kontrolního systému bude dále zmíněna níže. Poskytnutí nadměrných úlev je relevantní pouze v případě, že bylo zjištěno, že určitý režim – v tomto případě režim pro SOV – je režim vracení cla bona fide, který splňuje požadavky příloh I, II a III základního nařízení. Jak již bylo vysvětleno ve výše uvedeném 27. bodu odůvodnění, režim pro SOV nelze považovat za přípustný režim vracení cla nebo režim vracení cla u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení.

(30)

Strana dále zdůraznila, že režim pro SOV údajně automaticky umožňuje bezcelní dovoz surovin pro vývoz konečného zboží. Strana tvrdila, že režim pro SOV je srovnatelný se systémem řízení dovozů v rámci aktivního zušlechťovacího styku, nikoli s režimem vracení cla. Podle názoru této strany, se tyto dva režimy zásadně liší, třebaže oba teoreticky směřují ke stejnému výsledku (vývoz zboží, které bylo vyrobeno ze surovin, u kterých nebylo vybráno dovozní clo). Aby podpořila svůj názor, strana tvrdila, že v rámci režimu vracení cla má vývozce právo požádat o náhradu cla uloženého na suroviny, ze kterých bylo vyrobeno konečné zboží. V rámci režimu aktivního zušlechťovacího styku je vývozce osvobozen od veškerého dovozního cla, avšak má ze zákona povinnost zaplatit clo za veškeré konečné zboží prodané na domácím trhu. Strana tvrdila, že v rámci režimu aktivního zušlechťovacího styku nemohou být poskytnuty nadměrné úlevy.

(31)

K tomu je třeba v první řadě poznamenat, že pouze v případech, ve kterých existuje uplatňovaný kontrolní systém, který má sledovat spotřebu dovážených výrobků při výrobě vyváženého zboží, je možné určit, zda byly poskytnuty nadměrné úlevy. Pokud jde o tvrzení této strany, že režim pro SOV není režim vracení cla, je nutné poznamenat, že poznámka pod čarou č. 2 přílohy I základního nařízení jasně stanoví, že pro účely tohoto nařízení se „úlevou nebo vrácením“ rozumí rovněž plné nebo částečné osvobození od dovozních poplatků nebo odklad jejich platby. Mělo by být zřejmé, že základní koncept režimů vracení, náhrady či osvobození je stejný, tj. že dovozní cla na dovoz surovin se ani neplatí, ani se nenahrazují, pokud se takové suroviny použijí na výrobu výrobků následně vyvážených. Závěrem by mělo být jasné, že režim pro SOV musí být v souladu s požadavky příloh I, II a III základního nařízení, aby bylo možné určit, zda může být považován za režim vracení cla v dobré víře.

(32)

Strana dále tvrdila, že SOV je předmětem řádného kontrolního systému a dalších kontrolních opatření, pokud jde o vývoz a prodej na domácím trhu. Strana tvrdila, že v této záležitosti nejsou relevantní pouze zahraniční obchodní politika (FTP) a Příručka postupů (Handbook of Procedure – HOP), která stanoví příslušné zákony a postupy. Mělo by se také zjistit, zda v Indii existují nějaké další zákony a právní předpisy, které zřizují přiměřený a účinný kontrolní systém. Na podporu svého stanoviska strana uvedla, že, pokud jde o dovoz, nákup na domácím trhu, vývoz a prodej na domácím trhu, je v souladu s oddílem 6.10.1 Příručky postupů ze zákona povinna vést řádnou evidenci a ukládat digitálně podepsané čtvrtletní a výroční zprávy o pokroku. Strana dále tvrdila, že má v souladu s hlavním zákonem o spotřební dani z roku 1944 (Central Excise Act) zákonnou povinnost vystavovat při prodejích na domácím trhu daňový doklad, který například jasně dokládá splatné daně. Podle tohoto zákona musí tato strana také příslušným orgánům měsíčně předkládat podrobné informace o svých prodejích na domácím trhu. Podle zákona o společnostech z roku 1956 (Companies Act) a platných účetních standardů je tato strana ze zákona povinna ve svých auditovaných účetních závěrkách poskytnout podrobné informace o dovozu a veřejných zakázkách na domácím trhu, jakož i vývozu a prodeji na domácím trhu.

(33)

Pokud jde o toto tvrzení, je nesporné, že zmíněný zákon o společnostech může poskytnout rámec pro účetní standardy v Indii. Pro posouzení napadnutelnosti režimu pro SOV je však podstatné, zda indická vláda uplatňuje systém, který umožňuje ověřit, zda a v jakém rozsahu byly vstupy osvobozené od cla či daní spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku.

(34)

Požadavky stanovené v hlavním zákonu o spotřební dani (Central Excise Act) slouží zcela jiným účelům, tj. mají zajistit, že jsou při prodejích na domácím trhu v Indii placeny příslušné daně. Zákon nekontroluje bezcelně dovezené materiály, ani nekontroluje souvislost mezi vstupy osvobozenými od cla a výslednými výrobky určenými na vývoz, takže nemůže být považován za kontrolní systém určující, zda jde o režimy vracení cla.

(35)

Pokud jde o další zavedená kontrolní opatření, je třeba připomenout, jak zmiňuje 69. bod odůvodnění prozatímního nařízení, že SOV nemá v žádném okamžiku povinnost určovat vzájemný vztah mezi každou dovozní zásilkou a místem určení odpovídajícího výsledného výrobku. Pouze takové kontroly zásilek by však indickým orgánům umožnily získat dostatek informací o konečném místě určení vstupů a zkontrolovat, zda osvobození od cla/daně z prodeje nepřevyšuje vstupy pro produkci na vývoz.

(36)

I přes pečlivé zvážení tvrzení této strany se tak potvrdilo, že indická vláda neuplatňovala žádný účinný kontrolní systém ani postup, aby ověřila, zda a v jakém rozsahu byly vstupy získané bezcelně a bez daně z prodeje spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě vracení cla u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení). Indická vláda navíc neprovedla další přezkoumání založené na skutečných vstupech, přestože by takové přezkoumání bylo při neexistenci účinného kontrolního systému zpravidla nutné (příloha II část II odst. 5 a příloha III část II odst. 3 základního nařízení). Indická vláda mimoto nepředložila žádné důkazy o tom, že nebyly poskytnuty nadměrné úlevy.

(37)

Zmíněná strana tvrdila, že pro výpočet subvencí měla Komise zohlednit cla zaplacená z prodeje konečných výrobků na domácím trhu. V reakci na toto tvrzení je třeba poznamenat, že ačkoliv účelem zřízení SOV je dosáhnout čistých devizových příjmů, může SOV část své výroby prodat na domácím trhu. Podle režimu pro SOV je zboží považováno za dovážené zboží, ačkoli je nutné zaplatit pouze 50 % preferenční celní sazbu. Z toho důvodu není SOV v jiné situaci než ostatní společnosti působící na domácím trhu, tj. z nakoupeného zboží musí platit příslušná cla/daně. V této souvislosti by mělo být jasné, že rozhodnutí indické vlády zdanit zboží určené ke spotřebě na domácím trhu neznamená, že osvobození SOV od dovozních cel a daní z prodeje není výhodou ve vztahu k vývoznímu prodeji dotčeného výrobku. Kromě toho nemá prodej na domácím trhu žádný dopad na obecnější hodnocení toho, zda existuje přiměřený kontrolní systém.

(38)

Strana také tvrdila, že Komise použila při výpočtu výše subvence chybný jmenovatel. Strana tvrdila, že správným jmenovatelem je obrat z celkového prodeje, nikoli obrat z vývozního prodeje. Toto tvrzení je nutné odmítnout. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla tato výše subvence (čitatel) vypočtená podle režimu přepočtena v průběhu období šetření na celkový vývozní obrat jako příslušný jmenovatel, neboť subvence závisí na vývozní výkonnosti. Skutečnost, že SOV má možnost prodat část své produkce na domácím trhu nemění nic na tom, že jasným cílem režimu pro SOV je vývoz.

(39)

Strana tvrdila, že výhody, které získává společnost, by měly odpovídat úrokovým nákladům, kterých se indická vláda vzdala v době, která uplynula od dovozu surovin do vývozu hotových tyčí z nerezavějící oceli z Indie. Aby podpořila své tvrzení, strana se odvolala na nedávné předběžné zjištění ministerstva obchodu USA (US DOC), ke kterému toto ministerstvo došlo v souvislosti s antisubvenčním přezkumem týkajícím se nového odesílatele. V tomto případě byla nezaplacená cla považována za bezúrokovou půjčku poskytnutou společnosti v momentě dovozu. V této souvislosti je třeba poznamenat, že metodika výpočtu amerického ministerstva obchodu není pro Komisi nikterak závazná, pro Komisi jsou závazná ustanovení základního nařízení. Pokud jde o tento daný případ, použitou metodiku výpočtu vysvětlují 75. a 76. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Toto tvrzení by v každém případě bylo relevantní pouze tehdy, pokud by zaplacení cla bylo pouze odloženo (poznámka pod čarou č. 3 přílohy I základního nařízení), nikoli pokud by od jeho zaplacení byla společnost osvobozena, jak je tomu v tomto daném případě.

(40)

Vzhledem k výše uvedenému se potvrzují 60. až 77. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(41)

Jedna strana připustila, že na své vyvážené výrobky obdržela preferenční úvěr, avšak tvrdila, že sazba úvěru byla značně vyšší než běžné sazby úvěrů poskytované v EU, a proto by tento úvěr neměl být považován za výhodu.

(42)

Ohledně toho je nutné poznamenat, že výpočet výše subvencí vycházel z rozdílu mezi úroky zaplacenými za vývozní úvěry a částkou, kterou by dotčená společnost v Indii musela zaplatit za své využité běžné komerční úvěry. V tomto případě byla pro výpočet výše subvence použita domácí referenční hodnota. Toto tvrzení se proto zamítá.

(43)

Jelikož ohledně tohoto režimu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se 78. až 86. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(44)

Výše napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení vyjádřená ad valorem dosahuje rozmezí 3,3 % až 4,3 %. Jelikož jsou tyto úrovně shodné s úrovněmi uvedenými v 87. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento bod odůvodnění se potvrzuje.

(45)

88. bod prozatímního nařízení uvádí metodiku stanovení subvenčního rozpětí pro spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku. Podle čl. 15 odst. 3 základního nařízení činí rozpětí subvencí pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku 4,0 %, toto rozpětí bylo vypočteno na základě váženého průměru rozpětí subvencí stanovených pro spolupracující společnosti zařazené do vzorku. Potvrzuje se proto 88. bod prozatímního nařízení.

(46)

Základ pro stanovení celostátního subvenčního rozpětí byl stanoven v 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Jelikož v této souvislosti nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 89. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(47)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se výrobního odvětví Unie, potvrzují se 90. až 93. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(48)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se újmy, potvrzují se 94. až 122. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(49)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se příčinné souvislosti, potvrzují se 123. až 136. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(50)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se zájmu Unie, potvrzují se závěry 137. až 148. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(51)

Jedna strana tvrdila, že průměrné ziskové rozpětí před zdaněním ve výši 9,5 %, které vycházelo ze situace v roce 2007 a bylo využíváno pro výpočet cen nepůsobících újmu a pro zjištění rozpětí újmy, není reprezentativní pro dlouhodobé ziskové rozpětí výrobního odvětví před zdaněním. Strana tvrdila, že příslušný rok, ze kterého vycházel výpočet zisku, byl netypickým rokem, a že roky 2005 a 2006 by byly reprezentativnější, neboť to byly obvyklé hospodářské roky, ve kterých se ziskové rozpětí pohybovalo mezi 4 až 6 %.

(52)

Výpočet cílového zisku použitý v prozatímní fázi vycházel z váženého průměru ziskového rozpětí, které výrobci z Unie zařazení do vzorku získali v roce 2007. Tento rok byl považován za poslední z reprezentativních roků, ve kterých výrobci z Unie netrpěli subvencemi způsobujícími újmu. Tato připomínka se proto zamítá, výpočet ziskového rozpětí použitý v prozatímní fázi se potvrzuje.

(53)

Vzhledem k tomu, že nebyly obdrženy žádné další připomínky týkající se úrovně pro odstranění újmy, potvrzují se 149. až 153. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(54)

Potvrzuje se metodika použitá v prozatímním nařízení.

(55)

Vzhledem k výše uvedenému a v souladu s čl. 15 odst. 1 základního nařízení by mělo být uloženo konečné vyrovnávací clo, a to na úrovni dostatečné k odstranění újmy působené subvencovaným dovozem, aniž by bylo překročeno zjištěné subvenční rozpětí.

(56)

Na základě výše uvedených skutečností byly sazby vyrovnávacího cla stanoveny porovnáním rozpětí pro odstranění újmy a rozpětí subvencí. Navrhují se proto následující sazby vyrovnávacího cla:

(57)

Individuální sazby vyrovnávacího cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy situaci těchto společností zjištěnou během tohoto šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výlučně použitelné na dovozy výrobků pocházejících z Indie a vyrobených uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(58)

Každou žádost o použití těchto individuálních sazeb vyrovnávacího cla pro společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi ( 3 ) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a vývozním prodejem, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Toto nařízení se v případě potřeby odpovídajícím způsobem pozmění a seznam společností požívajících výhod individuálních celních sazeb se zaktualizuje.

(59)

Vzhledem k rozsahu zjištěných subvenčních rozpětí a vzhledem k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie se má zato, že je nezbytné s konečnou platností vybrat částky zajištěné v podobě prozatímního vyrovnávacího cla uloženého prozatímním nařízením,