(ES) č. 116/2009Nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků (kodifikované znění)

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 116/2009

ze dne 18. prosince 2008

o vývozu kulturních statků

(kodifikované znění)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 133 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 ze dne 9. prosince 1992 o vývozu kulturních statků (1) bylo několikrát podstatně změněno (2). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)	Pro zachování vnitřního trhu je třeba přijmout pravidla pro obchodování s třetími zeměmi, která by zajišťovala ochranu kulturních statků.

(3)	Jeví se nezbytné přijmout opatření zajišťující zejména, aby vývoz kulturních statků podléhal jednotné kontrole na vnějších hranicích Společenství.

(4)

Takový systém by mohl vyžadovat předložení vývozního povolení vydaného příslušným členským státem před vyvezením kulturních statků podléhajících tomuto nařízení. Je třeba přesně stanovit oblast působnosti takových opatření včetně postupů k jejich provádění. Provádění systému by mělo být co nejjednodušší a nejúčinnější.

(5)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (3).

(6)

S ohledem na značnou zkušenost orgánů členských států při uplatňování nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (4), může být uvedené nařízení použito i v tomto případě.

(7)	Příloha I tohoto nařízení má za cíl zřetelně stanovit kategorie kulturních statků, kterým by měla být poskytnuta zvláštní ochrana při obchodování s třetími zeměmi, aniž jsou tím dotčeny definice národního kulturního pokladu stanovené jednotlivými členskými státy ve smyslu čl. 30 Smlouvy,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Definice

Aniž jsou dotčeny pravomoci členských států podle článku 30 Smlouvy, se „kulturními statky“ pro účely tohoto nařízení rozumí statky uvedené v příloze I.

Článek 2

Vývozní povolení

1.   Vyvezení kulturních statků mimo území Společenství se může uskutečnit pouze na základě předložení vývozního povolení.

2.   Vývozní povolení se vydá na žádost příslušné osoby:

a)	příslušným orgánem členského státu, na jehož území se daný kulturní statek oprávněně a s konečnou platností nacházel 1. ledna 1993;

b)	nebo, po uvedeném datu, příslušným orgánem členského státu, na jehož území se kulturní statek nachází, a to buď po oprávněném a konečném odeslání z jiného členského státu, nebo po vývozu z třetí země či zpětném dovozu z třetí země po oprávněném odeslání z členského státu do uvedené země.

Aniž je dotčen odst. 4, členský stát, který je příslušný v souladu s písmenem a) nebo b) prvního pododstavce, je oprávněn nepožadovat vývozní povolení pro kulturní statky uvedené v první a druhé odrážce kategorie A.1 přílohy I, pokud mají omezenou archeologickou či vědeckou hodnotu, za předpokladu, že nepocházejí přímo z vykopávek, archeologických nálezů nebo archeologických nalezišť členského státu a že jejich přítomnost na trhu je v souladu s právními předpisy.

Vývozní povolení může být pro účely tohoto nařízení odmítnuto, pokud se na dotyčné kulturní statky vztahují právní předpisy na ochranu národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu v příslušném členském státě.

V případě potřeby naváže orgán uvedený v písm. b) prvního pododstavce kontakt s příslušnými orgány členského státu, z něhož pochází dotyčný kulturní statek, a zejména s příslušnými orgány ve smyslu směrnice Rady 93/7/EHS ze dne 15. března 1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (5).

3.   Vývozní povolení platí v rámci celého Společenství.

4.   Aniž jsou dotčena ustanovení odstavců 1, 2 a 3, podléhá přímý vývoz národních kulturních statků umělecké, historické nebo archeologické hodnoty, které nejsou kulturními statky ve smyslu tohoto nařízení, z celního území Společenství vnitrostátním právním předpisům členského státu, z nějž jsou vyváženy.

Článek 3

Příslušné orgány

1.   Členské státy předají Komisi seznam orgánů příslušných k vydávání vývozních povolení pro kulturní statky.

2.   Komise zveřejní seznam těchto orgánů, jakož i veškerých změn seznamu, v řadě C Úředního věstníku Evropské unie.

Článek 4

Předložení povolení

Vývozní povolení se předkládá celnímu orgánu příslušnému k přijetí celního prohlášení, pokud jsou splněny celní formality, jako podpůrný doklad k celnímu prohlášení.

Článek 5

Omezení počtu příslušných celních orgánů

1.   Členské státy mohou omezit počet celních orgánů příslušných k vyřizování formalit týkajících se vývozu kulturních statků.

2.   Členské státy, které využijí možnosti podle odstavce 1, uvědomí Komisi o celních orgánech oprávněných k vyřizování příslušných formalit.

Komise zveřejní tuto informaci v řadě C Úředního věstníku Evropské unie.

Článek 6

Správní spolupráce

Pro účely provádění tohoto nařízení se ustanovení nařízení (ES) č. 515/97, a zejména ustanovení týkající se důvěrnosti informací, použijí přiměřeně.

Kromě spolupráce uvedené v prvním pododstavci podniknou členské státy v rámci vzájemných vztahů nezbytné kroky ke spolupráci mezi celními správními orgány a příslušnými orgány uvedenými v článku 4 směrnice 93/7/EHS.

Článek 7

Prováděcí opatření

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení, zejména opatření týkající se formuláře, jejž je třeba použít (např. vzor a technické podrobnosti), se přijímají postupem podle čl. 8 odst. 2.

Článek 8

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odst., použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Článek 9

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zabezpečení jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 10

Podávání zpráv

1.   Každý členský stát uvědomí Komisi o opatřeních přijatých na základě tohoto nařízení.

Komise sdělí tyto informace ostatním členským státům.

2.   Každé tři roky Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o provádění tohoto nařízení.

Rada přezkoumá každé tři roky na návrh Komise a případně upraví částky uvedené v příloze I na základě hospodářských a měnových ukazatelů ve Společenství.

Článek 11

Zrušení

Nařízení (EHS) č. 3911/92 ve znění nařízení uvedených v příloze II se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze III.

Článek 12

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 395, 31.12.1992, s. 1.

(2)  Viz příloha II.

(3)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(4)  Úř. věst. L 82, 22.3.1997, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 74, 27.3.1993, s. 74.

---

---

---

---