(ES) č. 76/2009Nařízení Komise (ES) č. 76/2009 ze dne 26. ledna 2009 o změně nařízení (ES) č. 504/2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel v odvětví mléka a mléčných výrobků

(1)

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 504/2007 (2) může být na žádost dovozce dodatečné clo stanoveno na základě dovozní ceny CIF pro danou zásilku, pokud je tato cena vyšší než použitelná reprezentativní cena uvedená v čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení. Jestliže dovozce takovou žádost nepodá, stanoví odstavec 3 téhož článku, že dodatečné clo se stanoví na základě reprezentativní ceny podle čl. 2 odst. 2 uvedeného nařízení.

(2)

Soudní dvůr Evropských společenství ve svém rozsudku vyneseném dne 13. prosince 2001 ve věci C-317/99 Kloosterboer Rotterdam BV proti Minister van Landbouw, Natuurbeheer en Visserij  (3) stanovil, že odstavce 1 a 3 článku 3 nařízení Komise (ES) č. 1484/95 ze dne 28. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určují dodatečná dovozní cla v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se zrušuje nařízení č. 163/67/EHS (4), jsou neplatné, pokud stanoví, že uvedené dodatečné clo se obecně stanoví na základě reprezentativní ceny podle čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1484/95 a že clo se stanoví na základě dovozní ceny CIF pro dotyčnou zásilku, pouze pokud o to dovozce požádá. Tyto odstavce byly shodné s čl. 4 odst. 1 a 3 nařízení (ES) č. 504/2007. Ustanovení čl. 28 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1255/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky (5) odpovídají ustanovením čl. 5 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2777/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s drůbežím masem (6). Článek 4 nařízení (ES) č. 504/2007 je proto třeba odpovídajícím způsobem změnit.

(3)

V souladu s rozhodnutím soudu by proto nařízení (ES) č. 504/2007 mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Od 1. ledna 2008 byly některé kódy KN v kapitole 4 změněny nařízením Komise (ES) č. 1214/2007 ze dne 20. září 2007, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (7). Příloha nařízení (ES) č. 504/2007 být proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

1)

V článku 2 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Dodatečná cla uložená podle článku 4 stanoví Komise současně s reprezentativními cenami.“

2)

Úvodní věta v čl. 3 prvním pododstavci se nahrazuje tímto:

„Pokud rozdíl mezi dotyčnou spouštěcí cenou uvedenou v čl. 1 odst. 2 a dovozní cenou CIF pro danou zásilku představuje:“

3)

Článek 4 se nahrazuje tímto:

„Článek 4

1.   Dodatečné clo se stanoví na základě dovozní ceny CIF pro danou zásilku v souladu s ustanoveními článku 3.

2.   Pokud je dovozní cena CIF za 100 kilogramů dané zásilky vyšší než použitá reprezentativní cena podle čl. 2 odst. 2, předloží dovozce příslušným orgánům členských států, do nichž se dováží, alespoň tyto důkazy:

3.   V případě uvedeném v odstavci 2 musí dovozce složit jistotu uvedenou v čl. 248 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (8) ve výši dodatečného cla, které by zaplatil, kdyby se při výpočtu dodatečného cla vycházelo z reprezentativní ceny pro dotyčný produkt.

4.   Dovozce má lhůtu jednoho měsíce od prodeje dotyčných produktů v rámci lhůty šesti měsíců ode dne přijetí prohlášení o propuštění do volného oběhu, aby prokázal, že zásilka byla prodána za podmínek, které potvrzují správnost cen uvedených v odstavci 2. Nedodržení některé z těchto lhůt má za následek propadnutí složené jistoty. Šestiměsíční lhůtu může prodloužit příslušný úřad, nejdéle však o tři měsíce, a to na základě řádně doložené žádosti dovozce.

Složená jistota se uvolní v tom rozsahu, ve kterém je celním orgánům poskytnut uspokojivý důkaz o podmínkách prodeje.

Pokud tomu tak není, jistota propadá a použije se na zaplacení dodatečných cel.

5.   Pokud příslušné orgány při kontrole zjistí, že nebyly splněny požadavky tohoto článku, vymáhají dlužné clo podle článku 220 nařízení (EHS) č. 2913/92. Do částky vymahatelného cla nebo částky, kterou ještě zbývá uhradit, se započítá také úrok ode dne propuštění zboží do volného oběhu až do dne úhrady. Použije se úroková sazba platná pro úhradu pohledávek podle vnitrostátního práva.

4)

Příloha I se mění takto: