2009/15/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/15/ES ze dne 23. dubna 2009 , kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy (Text s významem pro EHP)
| Publikováno: | Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 47-56 | Druh předpisu: | Směrnice |
| Přijato: | 23. dubna 2009 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 17. června 2009 | Nabývá účinnosti: | 17. června 2009 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/15/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy (přepracované znění) (Úř. věst. L 131 28.5.2009, s. 47) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
PROVÁDĚCÍ SMĚRNICE KOMISE 2014/111/EU Text s významem pro EHP ze dne 17. prosince 2014, |
L 366 |
83 |
20.12.2014 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/1243 ze dne 20. června 2019, |
L 198 |
241 |
25.7.2019 |
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/15/ES
ze dne 23. dubna 2009,
kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy
(přepracované znění)
(Text s významem pro EHP)
Článek 1
Tato směrnice stanoví opatření pro členské státy ve vztahu k subjektům pověřeným se inspekcemi lodí, jejich prohlídkami a vydáváním lodních osvědčení v souladu s mezinárodními úmluvami o bezpečnosti na moři a o zabránění znečištění moří, a zároveň podporuje cíl volného pohybu služeb. To zahrnuje rozvoj a uplatňování bezpečnostních požadavků pro trup, strojní a elektrická zařízení a řídicí systémy lodí, na které se vztahují mezinárodní úmluvy.
Článek 2
Pro účely této směrnice se:
a) „lodí“ rozumí plavidlo, na které se vztahují mezinárodní úmluvy;
b) „lodí plující pod vlajkou členského státu“ rozumí loď registrovaná v některém členském státě a plující pod jeho vlajkou v souladu s jeho právními předpisy. Lodě neodpovídající této definici se považují za lodě plující pod vlajkou třetí země;
c) „inspekcemi a prohlídkami“ rozumějí inspekce a prohlídky, které jsou podle mezinárodních úmluv povinné;
d) „mezinárodními úmluvami“ se rozumějí Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři ze dne 1. listopadu 1974 (dále jen „úmluva SOLAS 74“) s výjimkou kapitoly XI-2 přílohy, Mezinárodní úmluva o nákladové značce ze dne 5. dubna 1966 a Mezinárodní úmluva o zabránění znečištění z lodí ze dne 2. listopadu 1973 (dále jen „úmluva MARPOL“), včetně protokolů a změn těchto úmluv a souvisejících předpisů, které jsou závazné ve všech členských státech, s výjimkou části 2 odstavců 16.1, 18.1 a 19 předpisu pro provádění nástrojů IMO a části 2 oddílů 1.1, 1.3, 3.9.3.1, 3.9.3.2 a 3.9.3.3 předpisu pro uznané subjekty organizace IMO, v jejich platném znění;
e) „subjektem“ rozumí právnická osoba, její dceřiné společnosti a jiné jí ovládané subjekty, které společně nebo jednotlivě vykonávají úkoly v oblasti působnosti této směrnice;
f) „ovládáním“ rozumí pro účely písmene e) práva, smlouvy nebo jiné právní nebo faktické prostředky, které jednotlivě nebo společně umožňují vykonávat rozhodující vliv na právnickou osobu nebo umožňují této osobě vykonávat úkoly v oblasti působnosti této směrnice;
g) „uznaným subjektem“ rozumí subjekt uznaný v souladu s nařízením (ES) č. 391/2009;
h) „oprávněním“ rozumí akt, kterým členský stát uděluje oprávnění uznanému subjektu nebo na něj přenáší pravomoci;
i) „zákonným osvědčením“ rozumí osvědčení vydané státem vlajky nebo jeho jménem v souladu s mezinárodními úmluvami;
j) „pravidly a postupy“ rozumí požadavky uznaného subjektu týkající se projektování, konstrukce, vybavení, údržby a prohlídek lodí;
k) „osvědčením o třídě“ rozumí doklad vydaný uznaným subjektem, který osvědčuje způsobilost lodě k určitému použití nebo službě v souladu s pravidly a postupy stanovenými a zveřejněnými uvedeným uznaným subjektem;
l) „osvědčením o bezpečnostním rádiovém vybavení nákladní lodě“ rozumí osvědčení zavedené protokolem z roku 1988 přijatým Mezinárodní námořní organizací (IMO), kterým se mění úmluva SOLAS.
Článek 3
1. Při plnění povinností podle mezinárodních úmluv členské státy zajistí, aby jejich příslušné správní orgány byly schopné zabezpečit účinné vymáhání ustanovení mezinárodních úmluv, zejména pokud jde o inspekce lodí, jejich prohlídky a o vydávání zákonných osvědčení a osvědčení o udělení výjimky, jak stanoví mezinárodní úmluvy. Členské státy jednají v souladu s příslušnými ustanoveními přílohy a dodatku k rezoluci IMO A.847(20) o hlavních směrech pomoci státům vlajky při uplatňování předpisů IMO.
2. Pokud pro účely odstavce 1 členský stát rozhoduje ve vztahu k lodím plujícím pod jeho vlajkou:
i) o udělení oprávnění subjektům k provádění úplných nebo částečných inspekcí nebo prohlídek v souvislosti se zákonnými osvědčeními, včetně inspekcí a prohlídek určených k posouzení souladu s pravidly uvedenými v čl. 11 odst. 2, a případně k vydání nebo prodloužení platnosti souvisejících osvědčení, nebo
ii) zda se má spolehnout na subjekty, že budou provádět úplné nebo částečné inspekce a prohlídky podle bodu i),
svěří tyto úkoly pouze uznaným subjektům.
Příslušný správní orgán ve všech případech schvaluje první vydání osvědčení o udělení výjimky.
Pro osvědčení o bezpečnostním rádiovém vybavení nákladní lodě však lze tyto povinnosti svěřit soukromému subjektu uznanému příslušným správním orgánem, který má dostatečně zkušený a kvalifikovaný personál k samostatnému provádění zvláštních bezpečnostních hodnocení v oboru radiokomunikací.
3. Tento článek se nevztahuje na vydávání osvědčení pro specifické položky námořního zařízení.
Článek 4
1. Při uplatňování čl. 3 odst. 2 členské státy v zásadě neodmítnou žádnému uznanému subjektu udělit oprávnění vykonávat dotyčné úkoly, s výhradou odstavce 2 tohoto článku a článků 5 a 9. Mohou však omezit počet subjektů, kterým udělí oprávnění v souladu s potřebami státu, pokud pro to mají jasné a objektivní důvody.
Na žádost členského státu přijme Komise regulativním postupem podle čl. 6 odst. 2 vhodná opatření na zajištění řádného uplatňování prvního pododstavce tohoto odstavce, pokud jde o odmítnutí udělení oprávnění, a článku 8, pokud jde pozastavení nebo odebrání oprávnění.
2. Před udělením souhlasu, že uznaný subjekt se sídlem ve třetím státě má plnit všechny úkoly podle článku 3 nebo jejich část, může členský stát požadovat, aby uvedený třetí stát zacházel s uznanými subjekty, které mají sídlo ve Společenství, na základě vzájemnosti.
Kromě toho může Společenství požadovat, aby třetí stát, v němž má uznaný subjekt sídlo, poskytoval zacházení na základě vzájemnosti uznaným subjektům, které mají sídlo ve Společenství.
Článek 5
1. Členské státy, které přijmou rozhodnutí podle čl. 3 odst. 2, vymezí spolupráci mezi svým příslušným správním orgánem a subjekty jednajícími jejich jménem.
2. Spolupráce je upravena formální písemnou a nediskriminační dohodou nebo rovnocenným právním nástrojem, v nichž se stanoví konkrétní úkoly a funkce, jež mají subjekty vykonávat, a které obsahují alespoň:
a) ustanovení obsažená v dodatku II k rezoluci IMO A.739(18) o hlavních směrech pro pověřování subjektů jednajících jménem správního orgánu, s přihlédnutím k příloze, dodatkům a doplňkům oběžníků IMO MSC 710 a MEPC 307 o vzorové dohodě o pověřování uznaných subjektů jednajících jménem správního orgánu;
b) tato ustanovení o finanční odpovědnosti:
i) pokud odpovědnost správního orgánu za jakoukoli námořní nehodu vyplývá z konečného rozhodnutí soudu nebo je uznána v rámci urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za ztrátu nebo škodu na majetku nebo škodu na zdraví anebo na životě, o níž bylo před tímto soudem prokázáno, že byla způsobena úmyslným jednáním nebo opomenutím či hrubou nedbalostí uznaného subjektu, jeho orgánů, zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správní orgán nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu, v němž uvedená ztráta, škoda na majetku, škoda na zdraví anebo na životě byla podle rozhodnutí soudu způsobena tímto uznaným subjektem,
ii) pokud odpovědnost správního orgánu za jakoukoli námořní nehodu vyplývá z konečného rozhodnutí soudu nebo je uznána v rámci urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za škodu na zdraví anebo na životě, o níž bylo před tímto soudem prokázáno, že byla způsobena jakýmkoli nedbalým nebo lehkomyslným jednáním nebo opomenutím uznaného subjektu, jeho zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správní orgán nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu, v němž uvedená škoda na zdraví anebo na životě byla podle rozhodnutí soudu způsobena tímto uznaným subjektem; členské státy mohou stanovit maximální částku, již má uznaný subjekt uhradit, která však musí činit alespoň 4 miliony EUR,
iii) pokud odpovědnost správního orgánu za jakoukoli námořní nehodu vyplývá z konečného rozhodnutí soudu nebo je uznána v rámci urovnání sporu v rozhodčím řízení spolu s požadavkem poskytnout poškozeným osobám náhradu za ztrátu nebo škodu na majetku, o níž bylo před tímto soudem prokázáno, že byla způsobena jakýmkoli nedbalým nebo lehkomyslným jednáním nebo opomenutím uznaného subjektu, jeho zaměstnanců, zástupců nebo jiných osob jednajících jeho jménem, má správní orgán nárok na finanční náhradu od uznaného subjektu v rozsahu, v němž uvedená ztráta nebo škoda byla podle rozhodnutí soudu způsobena tímto uznaným subjektem; členské státy mohou stanovit maximální částku, již má uznaný subjekt uhradit, která však musí činit alespoň 2 miliony EUR;
c) možnost pravidelného auditu prováděného správním orgánem nebo nestranným vnějším subjektem určeným správním orgánem pro kontrolu povinností, které uznané subjekty vykonávají jeho jménem, podle čl. 9 odst. 1;
d) možnost namátkové a podrobné inspekce lodí;
e) ustanovení o povinném oznamování základních informací o jimi klasifikovaných lodích a změnách, pozastaveních a odejmutích třídy.
3. Dohoda nebo rovnocenný právní nástroj může vyžadovat, aby uznaný subjekt měl místní zastoupení na území členského státu, jehož jménem vykonává povinnosti podle článku 3. Tento požadavek může splňovat místní zastoupení, které má právní subjektivitu podle právních předpisů tohoto členského státu a spadá do jurisdikce jeho vnitrostátních soudů.
4. Každý členský stát poskytne Komisi přesné informace o spolupráci podle tohoto článku. Komise poté uvědomí ostatní členské státy.
Článek 5a
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 7 odst. 1 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 26. července 2019. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 7 odst. 1 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů ( 1 ).
5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 7 odst. 1 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 6
1. Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ( 2 ).
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.
▼M2 —————
Článek 7
1. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 5a, kterými se mění tato směrnice, aniž by se rozšířila její oblast působnosti, za účelem:
a) promítnutí následných změn mezinárodních úmluv, protokolů, předpisů a rezolucí, jež se jí týkají a jsou uvedeny v čl. 2 písm. d), čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 2 a které vstoupily v platnost, pro účely této směrnice;
b) úpravy částek uvedených v čl. 5 odst. 2 písm. b) bodech ii) a iii).
2. Po přijetí nových právních nástrojů nebo protokolů k mezinárodním úmluvám podle čl. 2 písm. d) rozhodne Rada na návrh Komise o podrobném plánu ratifikace těchto nových právních nástrojů nebo protokolů, přičemž zohlední parlamentní postupy členských států, jakož i příslušné postupy v rámci IMO a zajišťuje jejich jednotné a současné používání v členských státech.
Změny mezinárodních právních nástrojů uvedených v čl. 2 písm. d) a článku 5 mohou být vyjmuty z oblasti působnosti této směrnice na základě článku 5 nařízení (ES) č. 2099/2002.
Článek 8
Členský stát může bez ohledu na minimální kritéria uvedená v příloze I nařízení (ES) č. 391/2009, pokud usoudí, že některý uznaný subjekt nemůže být nadále pověřen vykonáváním úkolů podle článku 3 jeho jménem, toto oprávnění pozastavit či odebrat. V takovém případě neprodleně uvědomí Komisi a ostatní členské státy o svém rozhodnutí s uvedením hlavních důvodů.
Článek 9
1. Každý členský stát se přesvědčí, zda uznané subjekty jednající jeho jménem ve smyslu čl. 3 odst. 2 skutečně vykonávají úkoly podle uvedeného článku ke spokojenosti příslušného správního orgánu.
2. Za účelem splnění úkolu podle odstavce 1 provede každý členský stát kontrolu každého uznaného subjektu jednajícího jeho jménem alespoň jednou za dva roky a podá ostatním členským státům a Komisi zprávu o jejích výsledcích nejpozději 31. března roku následujícího po roce, v němž byla kontrola provedena.
Článek 10
Členské státy při výkonu svých inspekčních práv a povinností státu přístavu hlásí Komisi a ostatním členským státům a informují daný stát vlajky, zjistí-li, že uznané subjekty jednající jménem státu vlajky vydaly platná zákonná osvědčení lodi, která nesplňuje příslušné požadavky mezinárodních úmluv, nebo v případě zjištění každého nedostatku lodi, která má platné osvědčení o třídě, týkajícího se položek zahrnutých do tohoto osvědčení. Pro účely tohoto článku se hlásí jen případy lodí představujících vážnou hrozbu pro bezpečnost a životní prostředí nebo případy známek zvlášť nedbalého chování uznaných subjektů. Danému uznanému subjektu se takový případ oznámí v době provádění počáteční inspekce, aby mohl neprodleně přijmout vhodná nápravná opatření.
Článek 11
1. Každý členský stát zajistí, aby lodi plující pod jeho vlajkou byly projektovány, stavěny, vybaveny a udržovány v souladu s pravidly a postupy, které se týkají požadavků na trup, strojní a elektrická zařízení a řídicí systémy stanovených uznaným subjektem.
2. Členský stát může rozhodnout o použití pravidel, která považuje za rovnocenná s pravidly a postupy uznaného subjektu, pouze pokud to ihned oznámí Komisi v souladu s postupem stanoveným ve směrnici 98/34/ES a ostatním členským státům a pokud ani Komise, ani žádný členský stát proti těmto pravidlům nevznesou námitky a neshledají je, regulativním postupem podle čl. 6 odst. 2 této směrnice, nerovnocennými.
3. Členské státy spolupracují s uznanými subjekty, kterým udělily oprávnění, na vypracování pravidel a postupů těchto subjektů. Konzultují uznané subjekty s cílem dosáhnout jednotného výkladu mezinárodních úmluv.
Článek 12
Komise každé dva roky informuje Evropský parlament a Radu o pokroku v provádění této směrnice v členských státech.
Článek 13
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 17. června 2011. Neprodleně o tom uvědomí Komisi.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech, na směrnice zrušené touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 14
Směrnice 94/57/ES ve znění směrnic uvedených v části A přílohy I se zrušuje s účinkem od 17. června 2009, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy I ve vnitrostátním právu.
Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.
Článek 15
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 16
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
ČÁST A
Zrušená směrnice a její následné změny
(podle článku 14)
|
Směrnice Rady 94/57/ES |
Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 20. |
|
Směrnice Komise 97/58/ES |
Úř. věst. L 274, 7.10.1997, s. 8. |
|
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/105/ES |
Úř. věst. L 19, 22.1.2002, s. 9. |
|
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/84/ES |
Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 53. |
ČÁST B
Seznam lhůt pro provedení ve vnitrostátním právu
(podle článku 14)
|
Směrnice |
Lhůta pro provedení |
|
94/57/ES |
31. prosince 1995 |
|
97/58/ES |
30. září 1998 |
|
2001/105/ES |
22. července 2003 |
|
2002/84/ES |
23. listopadu 2003 |
PŘÍLOHA II
Srovnávací tabulka
|
Směrnice 94/57/ES |
Tato směrnice |
Nařízení (ES) č. 391/2009 |
|
Článek 1 |
Článek 1 |
Článek 1 |
|
Čl. 2 písm. a) |
Čl. 2 písm. a) |
Čl. 2 písm.a) |
|
Čl. 2 písm. b) |
Čl. 2 písm. b) |
– |
|
Čl. 2 písm. c) |
Čl. 2 písm. c) |
– |
|
Čl. 2 písm. d) |
Čl. 2 písm. d) |
Čl. 2 písm. b) |
|
Čl. 2 písm. e) |
Čl. 2 písm. e) |
Čl. 2 písm. c) |
|
– |
Čl. 2 písm. f) |
Čl. 2 písm. d) |
|
Čl. 2 písm. f) |
Čl. 2 písm. g) |
Čl. 2 písm. e) |
|
Čl. 2 písm. g) |
Čl. 2 písm. h) |
Čl. 2 písm. f) |
|
Čl. 2 písm. h) |
Čl. 2 písm. i) |
Čl. 2 písm. g) |
|
Čl. 2 písm. i) |
Čl. 2 písm. k) |
Čl. 2 písm. i) |
|
– |
Čl. 2 písm. j) |
Čl. 2 písm. h) |
|
Čl. 2 písm. j) |
Čl. 2 písm. l) |
– |
|
Čl. 2 písm. k) |
– |
Čl. 2 písm. j) |
|
Článek 3 |
Článek 3 |
– |
|
Čl. 4 odst. 1 první věta |
– |
Čl. 3 odst. 1 |
|
Čl. 4 odst. 1 druhá věta |
– |
Čl. 3 odst. 2 |
|
Čl. 4 odst. 1 třetí věta |
– |
– |
|
Čl. 4 odst. 1 čtvrtá věta |
– |
Čl. 4 odst. 1 |
|
– |
– |
Čl. 3 odst. 3 |
|
– |
– |
Čl. 4 odst. 2 až 4 |
|
– |
– |
Článek 5 |
|
– |
– |
Článek 6 |
|
– |
– |
Článek 7 |
|
Čl. 5 odst. 1 |
Čl. 4 odst. 1 |
– |
|
Čl. 5 odst. 3 |
Čl. 4 odst. 2 |
– |
|
Čl. 6 odst. 1 až 4 |
Čl. 5 odst. 1 až 4 |
– |
|
Čl. 6 odst. 5 |
– |
– |
|
Článek 7 |
Článek 6 |
Článek 12 |
|
Čl. 8 odst. 1 první odrážka |
Čl. 7 odst. 1 první pododstavec písm. a) |
– |
|
Čl. 8 odst. 1 druhá odrážka |
– |
Čl. 13 odst. 1 |
|
Čl. 8 odst. 1 třetí odrážka |
Čl. 7 odst. 1 první pododstavec písm. b) |
– |
|
– |
Čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec |
Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec |
|
Čl. 8 odst. 2 |
Čl. 7 odst. 2 |
– |
|
Čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec |
– |
Čl. 13 odst. 2 |
|
Čl. 9 odst. 1 |
– |
– |
|
Čl. 9 odst. 2 |
– |
– |
|
Čl. 10 odst. 1 návětí |
Článek 8 |
– |
|
Čl. 10 odst. 1 písm. a) až c), odst. 2 až 4 |
– |
– |
|
Čl. 11 odst. 1 a 2 |
Čl. 9 odst. 1 a 2 |
– |
|
Čl. 11 odst. 3 a 4 |
– |
Čl. 8 odst. 1 a 2 |
|
Článek 12 |
Článek 10 |
– |
|
Článek 13 |
– |
– |
|
Článek 14 |
Článek 11 odst. 1 a 2 |
– |
|
– |
Čl. 11 odst. 3 |
– |
|
– |
Článek 12 |
– |
|
– |
– |
Článek 9 |
|
Čl. 15 odst. 1 |
– |
– |
|
– |
– |
Čl. 10 odst. 1 a 2 |
|
Čl. 15 odst. 2 |
– |
Čl. 10 odst. 3 |
|
Čl. 15 odst. 3 |
– |
Čl. 10 odst. 4 |
|
Čl. 15 odst. 4 |
– |
Čl. 10 odst. 5 |
|
Čl. 15 odst. 5 |
– |
Čl. 10 odst. 6 první, druhý, třetí a pátý pododstavec |
|
– |
– |
Čl. 10 odst. 6 čtvrtý pododstavec |
|
Článek 16 |
Článek 13 |
– |
|
Článek 17 |
Článek 16 |
– |
|
– |
Článek 14 |
– |
|
– |
Článek 15 |
– |
|
– |
– |
Článek 11 |
|
– |
– |
Článek 14 |
|
– |
– |
Článek 15 |
|
– |
– |
Článek 16 |
|
– |
– |
Článek 17 |
|
– |
– |
Článek 18 |
|
– |
– |
Článek 19 |
|
Příloha |
– |
Příloha I |
|
– |
Příloha I |
– |
|
– |
Příloha II |
Příloha II |
( 1 ) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
( 2 ) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1.