(ES) č. 1896/2006Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006 , kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu

Publikováno: Úř. věst. L 399, 30.12.2006, s. 1-32 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 12. prosince 2006 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 31. prosince 2006 Nabývá účinnosti: 12. června 2008
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 14. července 2017

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1896/2006

ze dne 12. prosince 2006,

kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu

(Úř. věst. L 399 30.12.2006, s. 1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 936/2012 ze dne 4. října 2012,

  L 283

1

16.10.2012

►M2

NAŘÍZENÍ RADY (EU) č. 517/2013 ze dne 13. května 2013,

  L 158

1

10.6.2013

►M3

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/2421 ze dne 16. prosince 2015,

  L 341

1

24.12.2015

►M4

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/1260 ze dne 19. června 2017,

  L 182

20

13.7.2017




▼B

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1896/2006

ze dne 12. prosince 2006,

kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu



Článek 1

Účel

1.  Účelem tohoto nařízení je:

a) zavedením řízení o evropském platebním rozkazu zjednodušit a urychlit soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně;

a

b) umožnit volný pohyb evropských platebních rozkazů ve všech členských státech stanovením minimálních norem, díky jejichž dodržování je zbytečné zahajovat v členském státě výkonu jakékoli mezitímní řízení před uznáním a výkonem.

2.  Toto nařízení nebrání žalobci uplatňovat nárok ve smyslu článku 4 s využitím jiného řízení, které je k dispozici podle práva členského státu nebo práva Společenství.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na občanské a obchodní věci v přeshraničních případech, bez ohledu na povahu soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci („acta iure imperii“).

2.  Toto nařízení se nevztahuje na

a) majetková práva vyplývající z manželských vztahů, závětí a dědictví;

b) úpadky, vyrovnání a podobná řízení;

c) sociální zabezpečení;

d) nároky z mimosmluvních závazků, pokud:

i) nejsou předmětem dohody mezi stranami nebo nedošlo k uznání dluhu,

nebo

ii) se nevztahují na peněžité pohledávky ze spoluvlastnictví.

3.  Pro účely tohoto nařízení se „členským státem“ rozumějí členské státy s výjimkou Dánska.

Článek 3

Přeshraniční případy

1.  Pro účely tohoto nařízení se přeshraničním případem rozumí případ, ve kterém má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byl podán návrh na vydání platebního rozkazu.

2.  Bydliště se určí podle článků 59 a 60 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( 1 ).

3.  Rozhodujícím okamžikem pro určení, zda se jedná o přeshraniční případ, je doba, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu v souladu s tímto nařízením.

Článek 4

Řízení o evropském platebním rozkazu

Řízení o evropském platebním rozkazu se zavádí za účelem vymáhání peněžitých pohledávek na určitou částku, jež jsou splatné v době, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu.

Článek 5

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. „členským státem původu“ členský stát, v němž byl vydán evropský platební rozkaz;

2. „členským státem výkonu“ členský stát, v němž se žádá o výkon evropského platebního rozkazu;

3. „soudem“ jakýkoli orgán v členském státě, který je příslušný k řízení o evropském platebním rozkazu nebo k jakýmkoli jiným souvisejícím záležitostem;

4. „soudem původu“ soud, který vydává evropský platební rozkaz.

Článek 6

Soudní příslušnost

1.  Pro účely použití tohoto nařízení se příslušnost soudu určí v souladu s příslušnými pravidly práva Společenství, zejména s nařízením (ES) č. 44/2001.

2.  Vyplývá-li však nárok ze smlouvy uzavřené osobou, spotřebitelem, za účelem, který nelze považovat za výkon její podnikatelské nebo profesní činnosti, a pokud je žalovaným tento spotřebitel, jsou příslušné pouze soudy v členském státě, v němž má žalovaný bydliště ve smyslu článku 59 nařízení (ES) č. 44/2001.

Článek 7

Návrh na vydání evropského platebního rozkazu

1.  Pro podání návrhu na vydání evropského platebního rozkazu se použije vzorový formulář A uvedený v příloze I.

2.  V návrhu se uvádí:

a) jména a adresy stran a případně jejich zástupců a název a adresa soudu, ke kterému se návrh podává;

b) výše nároku, včetně jistiny a případně úroku, smluvních pokut a nákladů;

c) v případě požadovaného úroku úroková sazba a období, za něž je tento úrok požadován, pokud není k jistině automaticky připočten zákonný úrok podle právních předpisů členského státu původu;

d) žalobní důvod včetně popisu okolností, kterých se žalobce dovolává jako základu nároku a případně požadovaného úroku;

e) popis důkazních prostředků podporujících nárok;

f) odůvodnění příslušnosti soudu,

a

g) přeshraniční povaha případu ve smyslu článku 3.

3.  V návrhu žalobce prohlásí, že poskytnuté informace jsou podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí pravdivé a že si je vědom toho, že jakékoli úmyslné nepravdivé prohlášení by mohlo vést k odpovídajícím sankcím podle právních předpisů členského státu původu.

▼M3

4.  V dodatku návrhu může žalobce soudu sdělit, zda a které z řízení uvedených v čl. 17 odst. 1 písm. a) a b) si přeje u svého nároku uplatňovat v následném občanskoprávním řízení, pokud žalovaný podá proti evropskému platebnímu rozkazu odpor.

V dodatku uvedeném v prvním pododstavci může žalobce rovněž sdělit soudu, že nesouhlasí s převedením věci do občanskoprávního řízení ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. a) nebo b), pokud žalovaný podá odpor. To žalobci nebrání, aby o tom soud informoval i později, avšak v každém případě před vydáním rozkazu.

▼B

5.  Návrh se podává v listinné podobě nebo prostřednictvím jiných komunikačních prostředků včetně elektronických, které členský stát původu přijímá a které jsou k dispozici i pro soud původu.

6.  Návrh podepisuje žalobce nebo případně jeho zástupce. Pokud je návrh podáván v elektronické podobě v souladu s odstavcem 5, podepisuje se v souladu s čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy ( 2 ). Podpis se uzná v členském státě původu a nesmí podléhat dodatečným požadavkům.

Tento elektronický podpis se však nevyžaduje, pokud u soudů v členském státě původu existuje jiný elektronický komunikační systém, který je k dispozici určité skupině předem registrovaných ověřených uživatelů a který umožňuje bezpečnou identifikaci těchto uživatelů. Členské státy o takových komunikačních systémech informují Komisi.

Článek 8

Posouzení návrhu

Soud, který obdrží návrh na vydání evropského platebního rozkazu, posoudí co nejdříve a na základě návrhu, zda jsou splněny požadavky stanovené v článcích 2, 3, 4, 6 a 7 a zda se nárok jeví jako opodstatněný. Toto posouzení lze provést automatizovaným postupem.

Článek 9

Doplnění a oprava

1.  Nejsou-li požadavky stanovené v článku 7 splněny a není-li nárok zjevně neopodstatněný nebo není-li návrh nepřípustný, poskytne soud žalobci příležitost návrh doplnit nebo opravit. Soud použije vzorový formulář B uvedený v příloze II.

2.  Požaduje-li soud, aby žalobce návrh doplnil nebo opravil, stanoví lhůtu, již považuje za přiměřenou okolnostem. Soud může podle svého uvážení tuto lhůtu prodloužit.

Článek 10

Změna návrhu

1.  Jsou-li požadavky uvedené v článku 8 splněny pouze pro část nároku, soud o tom informuje žalobce a použije k tomu vzorový formulář C uvedený v příloze III. Žalobce se vyzve k přijetí nebo odmítnutí návrhu evropského platebního rozkazu na částku stanovenou soudem a bude informován o důsledcích svého rozhodnutí. Žalobce odpoví tím, že ve lhůtě stanovené soudem podle čl. 9 odst. 2 zašle zpět vzorový formulář C, který mu zaslal soud.

2.  Pokud žalobce přijme návrh soudu, vydá soud evropský platební rozkaz podle článku 12 pro tu část nároku, kterou žalobce přijal. Důsledky týkající se zbývající části původního nároku se řídí vnitrostátním právem.

3.  Pokud žalobce neodpoví ve lhůtě stanovené soudem nebo návrh soudu odmítne, soud odmítne návrh na vydání evropského platebního rozkazu v plném rozsahu.

Článek 11

Odmítnutí návrhu

1.  Soud návrh odmítne, pokud

a) nejsou splněny požadavky stanovené v článcích 2, 3, 4, 6 a 7,

nebo

b) nárok je zjevně neopodstatněný,

nebo

c) žalobce neodpoví ve lhůtě stanovené soudem podle čl. 9 odst. 2,

nebo

d) žalobce neodpoví ve lhůtě stanovené soudem nebo odmítne návrh soudu podle článku 10.

Žalobce bude informován o důvodech odmítnutí pomocí vzorového formuláře D uvedeného v příloze IV.

2.  Proti odmítnutí návrhu nelze podat opravný prostředek.

3.  Odmítnutí návrhu nebrání žalobci v tom, aby vymáhal nárok prostřednictvím nového návrhu na vydání evropského platebního rozkazu nebo prostřednictvím jiného řízení podle práva členského státu.

Článek 12

Vydání evropského platebního rozkazu

1.  Jsou-li splněny požadavky stanovené v článku 8, vydá soud evropský platební rozkaz co nejdříve, obvykle do 30 dnů od podání návrhu, a použije k tomu vzorový formulář E uvedený v příloze V.

Lhůta 30 dní nezahrnuje dobu, kterou potřebuje žalobce k doplnění, opravení nebo změně návrhu.

2.  Evropský platební rozkaz se vydává spolu s kopií formuláře návrhu. Neobsahuje údaje, které žalobce poskytl v dodatcích 1 a 2 formuláře A.

3.  V evropském platebním rozkazu bude žalovaný poučen, že má možnost

a) zaplatit žalobci částku uvedenou v rozkazu,

nebo

b) napadnout rozkaz podáním odporu u soudu původu do 30 dnů ode dne, kdy mu byl rozkaz doručen.

4.  V evropském platebním rozkazu bude žalovaný informován o tom, že:

a) rozkaz byl vydán pouze na základě informací poskytnutých žalobcem, které nebyly soudem ověřovány;

b) rozkaz se stane vykonatelným, pokud nebude u soudu podán odpor podle článku 16;

c) pokud bude podán odpor, bude řízení pokračovat před příslušnými soudy členského státu původu v souladu s pravidly běžného občanského soudního řízení, pokud žalobce výslovně nepožádal, aby v takovém případě řízení skončilo.

5.  Soud zajistí, aby byl rozkaz žalovanému doručen v souladu s vnitrostátním právem způsobem, který splňuje minimální normy stanovené v článcích 13, 14 a 15.

Článek 13

Doručení s dokladem o přijetí žalovaným

Evropský platební rozkaz může být žalovanému doručen v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu, v němž je doručován, některým z těchto způsobů:

a) osobní doručení, při němž žalovaný podepíše potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí;

b) osobní doručení, při němž příslušná osoba, která doručení uskutečnila, podepíše dokument, v němž uvede, že žalovaný dokument přijal nebo odepřel přijetí bez jakéhokoli oprávněného důvodu, a datum doručení;

c) doručení poštou, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí;

d) doručení elektronickými prostředky, jako je fax nebo elektronická pošta, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí.

Článek 14

Doručení bez dokladu o přijetí žalovaným

1.  Evropský platební rozkaz může být také doručen žalovanému v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu, v němž je doručován, některým z těchto způsobů:

a) osobní doručení na osobní adresu žalovaného osobám, které žijí ve stejné domácnosti jako žalovaný nebo jsou tam zaměstnány;

b) v případě, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou nebo právnickou osobou, osobní doručení na obchodní adresu žalovaného osobám, které žalovaný zaměstnává;

c) uložení rozkazu v poštovní schránce žalovaného;

d) uložení rozkazu na poště nebo u příslušných veřejných orgánů a vložení písemného oznámení o tomto uložení do poštovní schránky žalovaného za předpokladu, že je dokument v písemném oznámení jasně označen jako dokument soudu nebo že je v dokumentu poukázáno na to, že doručení se na základě uvedeného oznámení pokládá za uskutečněné a že počínají běžet lhůty;

e) doručení poštou bez dokladu podle odstavce 3, pokud má žalovaný adresu v členském státě původu;

f) doručení elektronickými prostředky s automatickým potvrzením o doručení za předpokladu, že žalovaný s tímto způsobem doručení výslovně souhlasil předem.

2.  Pro účely tohoto nařízení není doručení podle odstavce 1 přípustné, pokud není adresa žalovaného známa s jistotou.

3.  Doručení podle odst. 1 písm. a), b), c) a d) se potvrzuje pomocí:

a) dokladu podepsaného příslušnou osobou, která doručení uskutečnila, s uvedením:

i) způsobu doručení,

a

ii) data doručení,

a

iii) pokud byl rozkaz doručen jiné osobě než žalovanému, jména dotyčné osoby a jejího vztahu k žalovanému,

nebo

b) potvrzení o přijetí osobou, jíž byl rozkaz doručen podle odst. 1 písm. a) a b).

Článek 15

Doručení zástupci

Rozkaz lze doručit podle článků 13 nebo 14 i zástupci žalovaného.

Článek 16

Odpor proti evropskému platebnímu rozkazu

1.  Proti evropskému platebnímu rozkazu může žalovaný podat odpor u soudu původu za použití vzorového formuláře F uvedeného v příloze VI, který obdrží spolu s evropským platebním rozkazem.

2.  Odpor musí být odeslán do 30 dnů od doručení rozkazu žalovanému.

3.  Žalovaný v odporu uvede, že nárok popírá, aniž by musel uvádět důvody.

4.  Odpor se podává v listinné podobě nebo pomocí jiných komunikačních prostředků včetně elektronických, které členský stát původu uznává a které má soud původu k dispozici.

5.  Odpor podepíše žalovaný nebo případně jeho zástupce. Pokud je odpor podáván v elektronické podobě v souladu s odstavcem 4, podepíše se v souladu s čl. 2 odst. 2 směrnice 1999/93/ES. Podpis se uzná v členském státě původu a nesmí podléhat dodatečným požadavkům.

Tento elektronický podpis se však nevyžaduje, pokud u soudů členského státu původu existuje jiný elektronický komunikační systém, který je k dispozici určité skupině předem registrovaných ověřených uživatelů a který umožňuje bezpečnou identifikaci těchto uživatelů. Členské státy o takových komunikačních systémech informují Komisi.

▼M3

Článek 17

Důsledky podání odporu

1.  Je-li odpor podán ve lhůtě stanovené v čl. 16 odst. 2, pokračuje řízení před příslušnými soudy členského státu původu, pokud žalobce výslovně nepožádal, aby v takovém případě řízení skončilo. Řízení pokračuje v souladu s pravidly:

a) evropského řízení o drobných nárocích stanoveného v nařízení (ES) č. 861/2007, pokud lze toto řízení použít; nebo

b) jakéhokoli příslušného vnitrostátního občanskoprávní řízení.

2.  Neuvedl-li žalobce, které z řízení uvedených v odst. 1 písm. a) a b) si přeje u svého nároku uplatňovat v následném řízení, pokud žalovaný podá odpor, nebo přeje-li si uplatňovat evropské řízení o drobných nárocích stanovené v nařízení (ES) č. 861/2007, u nároku, který nespadá do oblasti působnosti uvedeného nařízení, změní se řízení na příslušné vnitrostátní občanskoprávní řízení, ledaže si žalobce takovouto změnu výslovně nepřeje.

3.  Pokud žalobce uplatnil svůj nárok v řízení o evropském platebním rozkazu, žádné ustanovení vnitrostátního práva nesmí poškodit jeho postavení v následném občanskoprávním řízení.

4.  Změna na občanskoprávní řízení ve smyslu odst. 1 písm. a) a b) se řídí právem členského státu původu.

5.  Žalobce je informován o tom, zda žalovaný podal odpor, a o změně na občanskoprávního řízení ve smyslu odstavce 1.

▼B

Článek 18

Vykonatelnost

1.  Pokud ve lhůtě stanovené v čl. 16 odst. 2, s přihlédnutím k přiměřené době pro doručení odporu, nebyl soudu původu doručen žádný odpor, prohlásí soud původu neprodleně evropský platební rozkaz za vykonatelný, k čemuž použije vzorový formulář G uvedený v příloze VII. Soud ověří datum doručení.

2.  Aniž je dotčen odstavec 1, řídí se formální požadavky na vykonatelnost právem členského státu původu.

3.  Soud zašle vykonatelný evropský platební rozkaz žalobci.

Článek 19

Zrušení doložky vykonatelnosti

Evropský platební rozkaz, který se v členském státě původu stal vykonatelným, je uznáván a vykonáván v ostatních členských státech, aniž je nutná doložka vykonatelnosti a bez možnosti napadnout jeho uznání.

Článek 20

Přezkum ve výjimečných případech

1.  Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud

a)

 

i) byl platební rozkaz doručen některým ze způsobů uvedených v článku 14,

a

ii) doručení nebylo provedeno dostatečně včas, aby bylo žalovanému umožněno připravit si obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění z jeho strany,

nebo

b) žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil,

pokud v obou případech jedná neprodleně.

2.  Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný rovněž právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud byl platební rozkaz s ohledem na požadavky stanovené tímto nařízením zjevně vydán chybně nebo z důvodu jiných výjimečných okolností.

3.  Pokud soud odmítne žádost žalovaného s odůvodněním, že není splněn žádný z důvodů pro přezkum uvedených v odstavcích 1 a 2, zůstává evropský platební rozkaz v platnosti.

Pokud soud rozhodne, že přezkum je oprávněný na základě některého z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, je evropský platební rozkaz od počátku neplatný.

Článek 21

Výkon

1.  Aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu.

Evropský platební rozkaz, který se stal vykonatelným, se vykonává za týchž podmínek jako vykonatelné rozhodnutí vydané v členském státě výkonu.

2.  Pro výkon v jiném členském státě předloží žalobce orgánům tohoto členského státu příslušným pro výkon:

a) vyhotovení evropského platebního rozkazu prohlášeného soudem původu za vykonatelný, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti,

a

b) v případě potřeby překlad evropského platebního rozkazu do úředního jazyka členského státu výkonu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde se o výkon usiluje, v souladu s právními předpisy tohoto členského státu, anebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Evropské unie, které nejsou jeho úředními jazyky a které jsou pro něj v případě evropského platebního rozkazu přijatelné. Překlad musí být ověřen osobou k tomu oprávněnou v jednom z členských států.

3.  Od žalobce, který v jednom členském státě žádá o výkon evropského platebního rozkazu vydaného v jiném členském státě, se nesmí z důvodu, že je cizím státním příslušníkem nebo že nemá bydliště ani nepobývá v členském státě výkonu, požadovat složení jistoty, kauce či vkladu, ať už je jejich označení jakékoli.

Článek 22

Zamítnutí výkonu

1.  Výkon je na návrh žalovaného příslušným soudem v členském státě výkonu zamítnut, jestliže je evropský platební rozkaz neslučitelný s dřívějším rozhodnutím nebo rozkazem vydaným dříve v kterémkoliv členském státě nebo ve třetí zemi, pokud:

a) se dřívější rozhodnutí nebo rozkaz týkaly téže věci mezi stejnými stranami,

a

b) dřívější rozhodnutí nebo rozkaz splňují podmínky nezbytné pro jejich uznání v členském státě výkonu,

a

c) proti neslučitelnosti nemohla být při soudním řízení v členském státě původu vznesena námitka.

2.  Výkon se na návrh také zamítne, pokud žalovaný uhradil žalobci částku stanovenou v evropském platebním rozkazu, a to do výše, v níž byla tato částka uhrazena.

3.  V žádném případě nesmí být v členském státě výkonu evropský platební rozkaz přezkoumáván ve věci samé.

Článek 23

Zastavení nebo omezení výkonu

Pokud žalovaný požádá o přezkum podle článku 20, může příslušný soud v členském státě výkonu na návrh žalovaného:

a) omezit vykonávací řízení na ochranná opatření,

nebo

b) podmínit výkon složením jistoty, kterou sám určí,

nebo

c) za výjimečných okolností vykonávací řízení zastavit.

Článek 24

Právní zastoupení

Zastoupení advokátem nebo jiným odborníkem v oboru práva není povinné:

a) pro žalobce, pokud jde o návrh na vydání evropského platebního rozkazu;

b) pro žalovaného, pokud jde o odpor proti evropskému platebnímu rozkazu.

Článek 25

Soudní poplatky

▼M3

1.  Pokud jsou soudní poplatky za občanskoprávní řízení ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. a) nebo b) v určitém členském státě případně stejné nebo vyšší než soudní poplatky za řízení o evropském platebním rozkazu, pak celkové soudní poplatky za řízení o evropském platebním rozkazu a za občanskoprávní řízení následující v případě podání odporu podle čl. 17 odst. 1 nepřevýší poplatky za taková řízení bez předchozího řízení o evropském platebním rozkazu v daném členském státě.

V členském státě nesmějí být ukládány žádné další soudní poplatky za občanskoprávní řízení následující v případě podání odporu podle čl. 17 odst. 1 písm. a) nebo b), pokud jsou soudní poplatky za takové řízení v daném členském státě nižší než poplatky za řízení o evropském platebním rozkazu.

▼B

2.  Pro účely tohoto nařízení se soudní poplatky skládají z poplatků a výloh, které mají být soudu uhrazeny a jejichž výše je stanovena podle vnitrostátních právních předpisů.

Článek 26

Vztah k vnitrostátnímu procesnímu právu

Veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny tímto nařízením, se řídí vnitrostátním právem.

Článek 27

Vztah k nařízení (ES) č. 1348/2000

Tímto nařízením není dotčeno použití nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech ( 3 ).

Článek 28

Informace týkající se nákladů na doručení a výkon

Členské státy spolupracují, aby poskytly veřejnosti a odborným kruhům informace o:

a) nákladech na doručování písemností,

a

b) orgánech příslušných pro výkon pro účely článků 21, 22 a 23,

zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci zřízené rozhodnutím Rady 2001/470/ES ( 4 ).

Článek 29

Informace týkající se soudní příslušnosti, přezkumných řízení, prostředků komunikace a jazyků

1.  Do 12. června 2008 členské státy oznámí Komisi:

a) soudy, které jsou příslušné vydávat evropský platební rozkaz,

b) přezkumná řízení a příslušné soudy pro účely článku 20,

c) prostředky komunikace přijatelné pro účely řízení o evropském platebním rozkazu, které jsou dostupné soudům,

d) jazyky přijatelné podle čl. 21 odst. 2 písm. b).

Členské státy oznámí Komisi jakékoli další změny těchto informací.

2.  Komise zveřejní informace oznámené podle odstavce 1 v Úředním věstníku Evropské unie i jinými vhodnými prostředky.

▼M3

Článek 30

Změna příloh

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31, pokud jde o změny příloh I až VII.

Článek 31

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 30 je svěřena Komisi na dobu neurčitou počínaje dnem 13. ledna 2016.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 30 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 30 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

▼B

Článek 32

Přezkum

Do 12. prosince 2013 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru podrobnou zprávu shrnující fungování řízení o evropském platebním rozkazu. Zpráva bude obsahovat hodnocení fungování tohoto řízení i rozšířené hodnocení jeho dopadu pro každý členský stát.

Za tímto účelem a aby bylo zajištěno, že jsou řádně zohledněny osvědčené postupy v Evropské unii a že odrážejí zásady zdokonalení tvorby právních předpisů, poskytnou členské státy Komisi informace týkající se přeshraničního fungování evropského platebního rozkazu. Tyto informace zahrnou soudní poplatky, délku trvání řízení, účinnost, snadnost používání a vnitřní řízení o platebních rozkazech členských států.

Zpráva Komise bude případně doplněna o návrhy změn.

Článek 33

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od 12. prosince 2008, s výjimkou článků 28, 29, 30 a 31, které se použijí od 12. června 2008.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

▼M4




PŘÍLOHA I

image

image

image

image

image

image

image

image

image

▼M1




PŘÍLOHA II

image

image

►(1) M2  




PŘÍLOHA III

image

image




PŘÍLOHA IV

image

image




PŘÍLOHA V

image

image

►(1) M2  

image




PŘÍLOHA VI

image

image




PŘÍLOHA VII

image

image



( 1 ) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 2245/2004 (Úř. věst. L 381, 28.12.2004, s. 10).

( 2 ) Úř. věst. L 13, 19.1.2000, s. 12.

( 3 ) Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 37.

( 4 ) Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25.

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU