2006/123/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu

(1)

Evropské společenství usiluje o vytvoření ještě těsnějšího spojení mezi státy a národy Evropy a o zajištění hospodářského a sociálního pokroku. V souladu s čl. 14 odst. 2 Smlouvy zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb služeb. V souladu s článkem 43 Smlouvy je zajištěna svoboda usazování. Článek 49 Smlouvy stanoví právo poskytovat služby v rámci Společenství. Odstranění překážek rozvoje činností poskytování služeb mezi členskými státy má zásadní význam pro posílení integrace národů Evropy a pro podporu vyváženého a udržitelného hospodářského a sociálního pokroku. Při odstraňování těchto překážek je nutné zajistit, aby rozvoj činností poskytování služeb přispíval ke splnění poslání stanoveného v článku 2 Smlouvy, kterým je podpora harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje hospodářských činností, vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany, rovného zacházení pro muže a ženy, trvalého a neinflačního růstu, vysokého stupně konkurenceschopnosti a konvergence hospodářské výkonnosti, vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářské a sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy v rámci celého Společenství.

(2)

Konkurenceschopný trh služeb má zásadní význam pro podporu hospodářského růstu a tvorbu pracovních míst v Evropské unii. V současnosti existují na vnitřním trhu četné překážky, které poskytovatelům, zvláště malým a středním podnikům, znemožňují rozšířit svou činnost za hranice svého státu a využívat vnitřního trhu v plné míře. Tato skutečnost oslabuje celosvětovou konkurenceschopnost poskytovatelů z Evropské unie. Volný trh, který členské státy nutí odstranit omezení v přeshraničním poskytování služeb a současně přispívá ke zvýšené průhlednosti a větší informovaností spotřebitelů, by spotřebitelům poskytl širší výběr a lepší služby za nižší ceny.

(3)

Komise ve své zprávě o „Stavu vnitřního trhu služeb“ sestavila soupis velkého počtu překážek, které brání rozvoji služeb mezi členskými státy nebo jejich rozvoj zpomalují, zvláště pak služeb poskytovaných malými a středními podniky, které v oblasti služeb převažují. Zpráva dochází k závěru, že deset let po předpokládaném dotvoření vnitřního trhu stále existuje velká propast mezi vizí integrovaného hospodářství Evropské unie a realitou, v níž žijí evropští občané a poskytovatelé. Překážky ovlivňují celou řadu činností poskytování služeb na všech stupních činnosti poskytovatelů a mají mnoho společných rysů včetně skutečnosti, že jejich původcem často bývá administrativní zátěž, právní nejistota spojená s přeshraniční činností a nedostatek vzájemné důvěry mezi členskými státy.

(4)

Vzhledem k tomu, že služby jsou motorem hospodářského růstu a mají 70 % podíl na HDP a zaměstnanosti ve většině členských států, má tato roztříštěnost vnitřního trhu negativní vliv na celé evropské hospodářství, zvláště pak na konkurenceschopnost malých a středních podniků a pohyb pracovníků, a omezuje přístup spotřebitelů k rozmanitější nabídce služeb za konkurenceschopné ceny. Je třeba zdůraznit, že odvětví služeb je klíčovým odvětvím zejména z hlediska zaměstnanosti žen, a že by tudíž ženy mohly mít velký prospěch z nových příležitostí, které dotvoření vnitřního trhu služeb nabízí. Evropský parlament a Rada zdůraznily, že odstranění právních překážek vytvoření skutečného vnitřního trhu je prioritou pro dosažení cíle stanoveného na zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000, kterým je zlepšení zaměstnanosti a sociální soudržnosti a dosažení udržitelného hospodářského růstu, což umožní vytvořit z Evropské unie do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě s větším počtem lepších pracovních míst. Odstranění těchto překážek za současného zajištění pokrokového evropského sociálního modelu je tedy základní podmínkou pro překonání obtíží při uskutečňování lisabonské strategie a pro oživení evropského hospodářství, zejména z hlediska zaměstnanosti a investic. Je proto třeba dotvořit vnitřní trh služeb a zajistit patřičnou rovnováhu mezi otevíráním trhu a zachováním veřejných služeb, sociálních práv a práv spotřebitelů.

(5)

Je proto nutné odstranit překážky bránící poskytovatelům ve svobodě usazování v členských státech a překážky bránící volnému pohybu služeb mezi členskými státy, jakož i zajistit příjemcům a poskytovatelům právní jistotu nutnou pro praktické uplatňování těchto dvou základních svobod Smlouvy. Vzhledem k tomu, že překážky na vnitřním trhu služeb mají vliv na hospodářské subjekty, které usilují o usazení v jiných členských státech, i na subjekty poskytující službu v jiném členském státě, aniž by tam byly usazeny, je nutné umožnit poskytovatelům rozvíjet jejich činnosti poskytování služeb v rámci vnitřního trhu buď tím, že se usadí v jiném členském státě, nebo tím, že využijí volný pohyb služeb. Poskytovatelé by měli mít možnost volby mezi těmito dvěma svobodami v závislosti na své strategii růstu v každém členském státě.

(6)

Tyto překážky nelze odstranit pouhým spoléháním se na přímé použití článků 43 a 49 Smlouvy, neboť na jedné straně by jejich řešení případ od případu prostřednictvím řízení pro nesplnění povinnosti proti dotyčným členským státům bylo pro vnitrostátní orgány i orgány Společenství zvláště po rozšíření velmi složité, a na straně druhé odstranění velkého množství překážek vyžaduje předchozí koordinaci vnitrostátních právních soustav, včetně zavedení správní spolupráce. Jak uznaly Evropský parlament a Rada, dotvoření skutečného vnitřního trhu služeb umožňuje legislativní nástroj Společenství.

(7)

Tato směrnice stanoví obecný právní rámec prospěšný pro širokou řadu služeb, přičemž zohledňuje odlišnosti každého druhu činnosti nebo profese a příslušného systému jejich regulace. Tento rámec je založen na dynamickém a výběrovém přístupu, jenž spočívá v první řadě v odstranění překážek, které je možno odstranit urychleně, a v ostatních případech v zahájení procesu hodnocení, konzultací a doplňující harmonizace konkrétních otázek, který umožní postupnou a koordinovanou modernizaci vnitrostátních regulačních systémů pro činnosti poskytování služeb, jež je nezbytná pro dosažení skutečného vnitřního trhu služeb do roku 2010. Měl by být stanoven vyvážený soubor opatření zahrnujících cílenou harmonizaci, správní spolupráci, ustanovení o volném pohybu služeb a pobídky pro vypracovávání kodexů chování pro řešení určitých problémů. Tato koordinace vnitrostátních legislativních režimů by měla zajistit vysoký stupeň právní integrace v rámci Společenství a vysokou úroveň ochrany cílů obecného zájmu, zvláště ochrany spotřebitele, která je nezbytná pro vytvoření důvěry mezi členskými státy. Tato směrnice také přihlíží k dalším cílům obecného zájmu, včetně ochrany životního prostředí, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví a potřeby zajistit soulad s pracovním právem.

(8)

Ustanovení této směrnice týkající se svobody usazování a volného pohybu služeb by se měla použít pouze tehdy, jsou-li dotyčné činnosti otevřeny hospodářské soutěži, aby tato ustanovení členským státům neukládala povinnost liberalizovat služby obecného hospodářského zájmu nebo privatizovat veřejné subjekty, které tyto služby poskytují, nebo zrušit stávající monopoly pro jiné činnosti nebo pro určité distribuční služby.

(9)

Tato směrnice se vztahuje pouze na požadavky, které se dotýkají přístupu k činnosti poskytování služeb nebo jejího výkonu. Nevztahuje se tudíž na požadavky, jako jsou pravidla silničního provozu, pravidla týkající se výstavby nebo využívání půdy a územního plánování, stavební normy nebo správní sankce ukládané za nedodržení pravidel, která konkrétně neupravují činnost poskytování služeb ani se jí konkrétně nedotýkají, avšak která musí poskytovatelé při výkonu své výdělečné činnosti dodržovat stejným způsobem jako jednotlivci jednající jako soukromé osoby.

(10)

Tato směrnice se netýká požadavků, které se vztahují na přístup určitých poskytovatelů k prostředkům z veřejných zdrojů. K těmto požadavkům patří zejména požadavky stanovující podmínky, za kterých jsou poskytovatelé oprávněni získat prostředky z veřejných zdrojů, včetně zvláštních smluvních podmínek, zvláště pak norem kvality, které musí být dodržovány jako podmínka pro získání těchto prostředků, např. za sociální služby.

(11)

Tato směrnice nezasahuje do opatření přijatých členskými státy v souladu s právními předpisy Společenství, které se týkají ochrany nebo podpory kulturní a jazykové rozmanitosti a plurality sdělovacích prostředků, včetně jejich financování. Tato směrnice nebrání členským státům v tom, aby uplatňovaly svá základní pravidla a zásady týkající se svobody tisku a svobody projevu. Tato směrnice se nedotýká právních předpisů členských států zakazujících diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo takových důvodů, které jsou uvedeny v článku 13 Smlouvy.

(12)

Cílem této směrnice je vytvořit právní rámec pro zajištění svobody usazování a volného pohybu služeb mezi členskými státy, přičemž směrnicí není harmonizováno ani dotčeno trestní právo. Členské státy by však neměly mít možnost omezovat volný pohyb služeb uplatňováním trestněprávních předpisů, které se konkrétně dotýkají přístupu k činnosti poskytování služeb nebo jejího výkonu, a obcházet tak pravidla stanovená v této směrnici.

(13)

Je rovněž důležité, aby tato směrnice plně respektovala iniciativy Společenství založené na článku 137 Smlouvy, aby bylo dosaženo cílů stanovených v článku 136 Smlouvy ohledně podpory zaměstnanosti a zlepšování životních a pracovních podmínek.

(14)

Tato směrnice se nedotýká pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání, včetně maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku, minimální délky placené dovolené za kalendářní rok, minimální mzdy a ochrany zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci, jež členské státy uplatňují v souladu s právem Společenství, ani vztahů mezi sociálními partnery, včetně práva vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy, práva na stávku a protestní akce v kolektivním vyjednávání podle vnitrostátních právních předpisů a postupů, které jsou v souladu s právem Společenství, ani se nevztahuje na služby poskytované agenturami na zprostředkování dočasné práce. Touto směrnicí nejsou dotčeny právní předpisy členských států týkající se sociálního zabezpečení.

(15)

Tato směrnice respektuje výkon základních práv použitelných v členských státech a uznávaných v Listině základních práv Evropské unie a doprovodných vysvětlujících poznámek upravujících výklad této listiny z hlediska souladu se základními svobodami stanovenými v článcích 43 a 49 Smlouvy. Tato základní práva zahrnují právo na protestní akce v kolektivním vyjednávání podle vnitrostátních právních předpisů a postupů, které jsou v souladu s právem Společenství.

(16)

Tato směrnice se týká pouze poskytovatelů, kteří jsou usazeni v některém členském státě, a nezahrnuje vnější aspekty. Netýká se jednání o obchodu službami v rámci mezinárodních organizací, zejména v rámci Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS).

(17)

Tato směrnice se vztahuje pouze na služby, které jsou poskytovány za hospodářské protiplnění. Na služby obecného zájmu se nevztahuje definice v článku 50 Smlouvy, a proto tyto služby nespadají do oblasti působnosti této směrnice. Služby obecného hospodářského zájmu jsou služby poskytované za hospodářské protiplnění, a proto spadají do oblasti působnosti této směrnice. Avšak některé služby obecného hospodářského zájmu, jako například služby v oblasti dopravy, jsou z oblasti působnosti této směrnice vyloučeny a na některé další služby obecného hospodářského zájmu, jako například ty, které mohou existovat v oblasti poštovních služeb, se vztahuje výjimka z ustanovení o volném pohybu služeb podle této směrnice. Tato směrnice se nezabývá financováním služeb obecného hospodářského zájmu a nevztahuje se na režimy podpor poskytovaných členskými státy, zejména v sociální oblasti, v souladu s pravidly Společenství týkajícími se hospodářské soutěže. Tato směrnice se nezabývá následnými kroky v návaznosti na bílou knihu Komise o službách obecného zájmu.

(18)

Finanční služby by měly být z oblasti působnosti této směrnice vyloučeny, neboť tyto činnosti jsou předmětem zvláštních právních předpisů Společenství, které jsou, stejně jako tato směrnice, zaměřeny na dosažení skutečného vnitřního trhu služeb. V důsledku toho by toto vyloučení mělo zahrnovat všechny finanční služby jako bankovnictví, úvěry, pojištění včetně zajištění, zaměstnanecké nebo osobní důchody, cenné papíry, investiční fondy, platby a investiční poradenství, včetně služeb uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (4).

(19)

Vzhledem k tomu, že v roce 2002 byl přijat soubor legislativních nástrojů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, jakož i s nimi souvisejících zdrojů a služeb, který stanovil regulační rámec pro usnadnění přístupu k těmto činnostem v rámci vnitřního trhu, zejména odstraněním většiny jednotlivých povolovacích režimů, je nutné z oblasti působnosti této směrnice vyjmout otázky upravené těmito nástroji.

(20)

Pokud jde o služby elektronických komunikací, které jsou upraveny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (5), směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (6), směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (7), směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (8) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (9), měly by být z oblasti působnosti této směrnice vyloučeny nejen otázky, kterými se uvedené směrnice konkrétně zabývají, ale také záležitosti, u nichž uvedené směrnice výslovně ponechávají možnost, aby členské státy přijaly určitá opatření na vnitrostátní úrovni.

(21)

Z oblasti působnosti této směrnice by měly být vyloučeny dopravní služby včetně městské dopravy, taxislužby, sanitních služeb a přístavních služeb.

(22)

Vyloučení zdravotní péče z oblasti působnosti této směrnice by se mělo týkat zdravotních a farmaceutických služeb, které poskytují odborní zdravotničtí pracovníci pacientům za účelem posuzování, udržování a obnovování jejich zdravotního stavu, jsou-li tyto činnosti v členských státech, v nichž jsou tyto služby poskytovány, vyhrazeny pro regulovaná zdravotnická povolání.

(23)

Touto směrnicí není dotčena úhrada nákladů na zdravotní péči poskytnutou v jiném členském státě, než je stát, v němž má příjemce péče bydliště. Soudní dvůr se touto záležitostí již mnohokrát zabýval a uznal práva pacientů. Je důležité, aby se tato otázka řešila i v dalším právním nástroji Společenství s cílem dosáhnout větší právní jistoty a jasnosti, a to v míře, do jaké se touto otázkou nezabývá nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (10).

(24)

Z oblasti působnosti této směrnice by měly být rovněž vyloučeny audiovizuální služby bez ohledu na způsob přenosu, a to i v rámci kin. Dále by se tato směrnice neměla vztahovat na podpory poskytované členskými státy v audiovizuálním odvětví, které jsou upraveny pravidly Společenství týkajícími se hospodářské soutěže.

(25)

Z oblasti působnosti této směrnice by měly být vyloučeny hazardní hry včetně loterií a sázkových her vzhledem ke zvláštní povaze těchto činností, která vyžaduje, aby členské státy prováděly politiky v oblasti veřejného pořádku a ochrany spotřebitele.

(26)

Touto směrnicí není dotčeno použití článku 45 Smlouvy.

(27)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na sociální služby v oblasti bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob v nouzi, které jsou poskytovány státem na celostátní, regionální nebo místní úrovni, poskytovateli pověřenými státem nebo charitativními organizacemi uznanými za takové státem s cílem zajistit podporu osobám, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze z důvodů nedostatečného rodinného příjmu či plné nebo částečné nesamostatnosti, a osobám, kterým hrozí riziko, že se ocitnou na okraji společnosti. Tyto služby jsou nezbytné pro zaručení základních práv na lidskou důstojnost a čest a jsou vyjádřením zásad sociální soudržnosti a solidarity a neměly by být touto směrnicí dotčeny.

(28)

Tato směrnice se nezabývá financováním sociálních služeb ani s nimi souvisejícím systémem podpor. Nejsou jí také dotčena kritéria nebo podmínky, kterými se členské státy snaží zajistit, aby sociální služby účinně plnily svou funkci ve prospěch veřejného zájmu a sociální soudržnosti. Touto směrnicí by navíc neměla být dotčena zásada univerzální služby v oblasti sociálních služeb členských států.

(29)

S ohledem na skutečnost, že Smlouva stanoví zvláštní právní základy pro otázky týkající se zdanění, a s ohledem na nástroje Společenství, které již v dané oblasti byly přijaty, je nezbytné vyloučit oblast daní z působnosti této směrnice.

(30)

V současnosti již existuje rozsáhlý soubor právních předpisů Společenství týkajících se činností poskytování služeb. Tato směrnice je založena na acquis Společenství a doplňuje ho. Mezi touto směrnicí a jinými nástroji Společenství byly zjištěny rozpory, na něž tato směrnice reaguje, mimo jiné pomocí výjimek. Je však nezbytné stanovit pravidlo pro jakékoliv zbývající a mimořádné případy rozporu mezi touto směrnicí a jiným nástrojem Společenství. Existence takového rozporu by měla být určena v souladu s pravidly Smlouvy týkajícími se práva usazování a volného pohybu služeb.

(31)

Tato směrnice je v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (11), která jí není dotčena. Tato směrnice se zabývá jinými otázkami než těmi, které souvisejí s odbornými kvalifikacemi, například pojištěním profesní odpovědnosti, obchodními sděleními, víceoborovými činnostmi a správním zjednodušením. Pokud jde o dočasné přeshraniční poskytování služeb, výjimka z ustanovení o volném pohybu služeb v této směrnici zajišťuje, že hlava II o volném pohybu služeb směrnice 2005/36/ES není dotčena. Proto žádné opatření použitelné podle uvedené směrnice v členském státě, v němž je služba poskytována, není dotčeno ustanovením o volném pohybu služeb.

(32)

Tato směrnice je v souladu s právními předpisy Společenství týkajícími se ochrany spotřebitele, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (12) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele) (13).

(33)

Služby, na něž se vztahuje tato směrnice, se týkají širokého spektra neustále se vyvíjejících činností, včetně služeb poskytovaných podnikům, jako jsou manažerské poradenské služby, certifikace a testování, správa budov včetně údržby kanceláří, reklama, služby náboru pracovníků, a služby obchodních zástupců. Zahrnuty jsou i služby poskytované jak podnikům, tak i spotřebitelům, jako například právní nebo daňové poradenství, služby v oblasti nemovitostí, jako například realitní kanceláře, stavebnictví včetně služeb architektů, distribuční odvětví, organizace veletrhů, pronájem vozidel, a cestovní kanceláře. Zahrnuty jsou také služby poskytované spotřebitelům, například služby v oblasti cestovního ruchu včetně služeb turistických průvodců, služby pro volný čas, sportovní střediska a zábavní parky, a nejsou-li z oblasti působnosti směrnice vyloučeny, podpůrné služby pro domácnosti, například péče o starší občany. Uvedené činnosti mohou zahrnovat služby vyžadující blízkost poskytovatele a příjemce, služby vyžadující přesun příjemce nebo poskytovatele, jakož i služby, které mohou být poskytovány na dálku včetně služeb poskytovaných přes internet.

(34)

Podle judikatury Soudního dvora musí být posouzení toho, zda určité činnosti, zejména činnosti financované z veřejných prostředků nebo poskytované veřejnými subjekty, představují „službu“, provedeno případ od případu s ohledem na všechny jejich vlastnosti, zejména pak na způsob jejich poskytování, organizace a financování v dotyčném členském státě. Soudní dvůr došel k závěru, že podstatným znakem úplaty je skutečnost, že představuje protiplnění za dotyčné služby, a uznal, že v případě činností prováděných bez protiplnění státem nebo z pověření státem v rámci jeho povinností v sociální, kulturní, vzdělávací a soudní oblasti, jako jsou kursy poskytované v rámci vnitrostátního vzdělávacího systému nebo správa systémů sociálního zabezpečení, které nejsou spojeny s hospodářskou činností, charakteristický znak úplaty chybí. Úhrada poplatku příjemci, například školné nebo zápisné hrazené studenty za účelem určitého příspěvku na úhradu provozních nákladů systému, sama o sobě úplatu nepředstavuje, neboť daná služba je stále v zásadě financována z veřejných zdrojů. Na tyto činnosti se tedy nevztahuje definice „služby“ v článku 50 Smlouvy, a nespadají proto do oblasti působnosti této směrnice.

(35)

Neziskové zájmové sportovní činnosti mají značný společenský význam. Jejich poslání je často plně zaměřeno na oblast sociální a na oblast trávení volného času. Nepředstavují tudíž hospodářské činnosti ve smyslu práva Společenství a neměly by spadat do oblasti působnosti této směrnice.

(36)

Pojetí „poskytovatele“ by mělo zahrnovat každou fyzickou osobu, která je státním příslušníkem členského státu, nebo každou právnickou osobu, jež se v členském státě zabývá činností poskytování služeb a využívá tak svobody usazování nebo volného pohybu služeb. Pojetí poskytovatele by proto nemělo být omezeno pouze na přeshraniční poskytování služeb v rámci volného pohybu služeb, ale mělo by zahrnovat také případy, kdy se hospodářský subjekt usadí v některém členském státě, aby tam rozvíjel své činnosti poskytování služeb. Na straně druhé by pojetí poskytovatele nemělo zahrnovat případy poboček zřízených v některém členském státě společnostmi ze třetích zemí, protože podle článku 48 Smlouvy mohou svobody usazování a volného pohybu služeb využívat pouze společnosti založené v souladu s právními předpisy některého členského státu, které mají své sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Společenství. Pojetí „příjemce“ by mělo rovněž zahrnovat státní příslušníky třetích zemí, kteří již využívají práv, jež jim byla udělena na základě předpisů Společenství, mezi něž patří nařízení (EHS) č. 1408/71, směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (14), nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne14. května 2003, kterým se působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 574/72 rozšiřuje na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (15) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (16). Kromě toho mohu členské státy rozšířit pojetí příjemce na další státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou na jejich území přítomni.

(37)

Místo, kde je poskytovatel usazen, by mělo být určeno v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle kterého zahrnuje pojetí usazení skutečný výkon hospodářské činnosti prostřednictvím stálé provozovny na dobu neurčitou. Tento požadavek může být rovněž splněn, jestliže je společnost založena na dobu určitou nebo jestliže si pronajme budovu či zařízení, jejichž prostřednictvím svou činnost vykonává. Může být rovněž splněn, jestliže členský stát uděluje povolení k poskytování určitých služeb pouze na omezenou dobu. Usazení nemusí mít formu dceřiné společnosti, pobočky nebo zastoupení, ale může představovat kancelář řízenou vlastními zaměstnanci poskytovatele nebo osobou, která je nezávislá, avšak zmocněná jednat trvale jménem daného podniku, jak by tomu bylo v případě zastoupení. Podle této definice, která vyžaduje skutečný výkon hospodářské činnosti v místě usazení poskytovatele, se za usazení nepovažuje pouhá poštovní schránka. Pokud je poskytovatel usazen na více místech, je důležité určit místo usazení, z něhož je daná služba poskytována. Pokud je u více míst usazení obtížné určit, z kterého z nich je daná služba poskytována, mělo by tímto místem usazení být místo, kde se nachází centrum činností poskytovatele týkajících se této konkrétní služby.

(38)

Pojetí „právnických osob“ podle ustanovení Smlouvy týkajících se usazení ponechává hospodářským subjektům možnost volby právní formy, kterou považují za vhodnou pro výkon své činnosti. „Právnickými osobami“ ve smyslu Smlouvy se tedy rozumí všechny subjekty, které byly založeny podle práva členského státu nebo se tímto právem řídí, a to bez ohledu na jejich právní formu.

(39)

Pojetí „povolovacího režimu“ by mělo mimo jiné zahrnovat správní postupy pro udělování povolení, licencí, souhlasů nebo koncesí a také povinnost být za účelem způsobilosti k výkonu činnosti registrován jako člen profesní organizace nebo být zapsán v registru, rejstříku nebo databázi, být oficiálně jmenován do orgánu nebo získat průkaz, který dokazuje příslušnost k určité profesi. Povolení mohou být udělována nejen formálním rozhodnutím, ale také implicitním rozhodnutím vyplývajícím například ze skutečnosti, že se příslušný orgán nevyjádřil, nebo ze skutečnosti, že zúčastněná strana musí vyčkat na potvrzení o přijetí prohlášení, aby mohla zahájit danou činnost nebo aby se uvedená činnost stala zákonnou.

(40)

Pojetí „naléhavých důvodů obecného zájmu“, na které odkazují některá ustanovení této směrnice, bylo rozvinuto Soudním dvorem v jeho judikatuře týkající se článků 43 a 49 Smlouvy a může se vyvíjet i dále. V tomto pojetí, jak jej uznává judikatura Soudního dvora, jsou zahrnuty přinejmenším tyto důvody: veřejný pořádek, veřejná bezpečnost a ochrana veřejného zdraví ve smyslu článků 46 a 55 Smlouvy; zachování pořádku ve společnosti; cíle sociální politiky; ochrana příjemců služeb; ochrana spotřebitele; ochrana pracovníků včetně sociální ochrany pracovníků; dobré životní podmínky zvířat; zachování finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení; zamezení podvodům; zamezení nekalé soutěži; ochrana životního prostředí a městského prostředí včetně územního plánování; ochrana věřitelů; zabezpečení řádného fungování justice; bezpečnost silničního provozu; ochrana duševního vlastnictví; cíle kulturní politiky včetně zabezpečení svobody projevu různých složek, zejména pokud jde o sociální, kulturní, náboženské a filozofické hodnoty společnosti; potřeba zajistit vysokou úroveň vzdělávání, zachování rozmanitosti tisku a podpora národního jazyka; zachování národního historického a uměleckého dědictví a veterinární politika.

(41)

Pojetí „veřejného pořádku“ zahrnuje podle výkladu Soudního dvora ochranu před skutečnou a dostatečně závažnou hrozbou dotýkající se některého ze základních zájmů společnosti a může zahrnovat zejména otázky týkající se lidské důstojnosti, ochrany nezletilých osob a zranitelných dospělých osob a dobrých životních podmínek zvířat. Podobně pojetí veřejné bezpečnosti zahrnuje otázky ochrany obyvatelstva.

(42)

Cílem pravidel týkajících se správních postupů by neměla být harmonizace správních postupů, ale odstranění příliš zatěžujících povolovacích režimů, postupů a formalit, které omezují svobodu usazování, a v důsledku toho brání zakládání nových podniků působících v oblasti služeb.

(43)

Jednou ze základních obtíží při přístupu k činnostem poskytování služeb a při jejich výkonu, které čelí zvláště malé a střední podniky, je složitost, délka a právní nejistota správních postupů. Z tohoto důvodu, podle příkladu určitých iniciativ za účelem modernizace a zavedení osvědčených správních postupů uskutečněných na úrovni Společenství a na vnitrostátní úrovni, je nutné stanovit zásady správního zjednodušení, mimo jiné omezením povinnosti předchozího povolení pouze na případy, kdy je to nezbytně nutné, a zavedením zásady tichého souhlasu příslušnými orgány po uplynutí určité lhůty. Účelem těchto modernizačních opatření je odstranit – při současném zachování požadavků na průhlednost a aktualizování informací o hospodářských subjektech – průtahy, náklady a odrazující účinky, které vznikají například v důsledku zbytečných nebo příliš složitých a zatěžujících postupů, jejich zdvojení, „byrokracie“ při předkládání dokumentů, svévolného užívání pravomocí příslušnými orgány, neurčitých nebo příliš dlouhých lhůt na poskytování odpovědí, omezeného trvání platnosti udělených povolení a nepřiměřených poplatků a sankcí. Tyto praktiky mají výrazný odrazující vliv zvláště na poskytovatele, kteří usilují o rozvoj svých činností v jiném členském státě, a vyžadují koordinovanou modernizaci v rámci vnitřního trhu rozšířeného na dvacet pět členských států.

(44)

Členské státy by případně měly zavést tiskopisy harmonizované na úrovni Společenství a vypracované Komisí, které budou sloužit jako ekvivalent osvědčení, potvrzení či jakýchkoli jiných dokladů týkajících se usazení.

(45)

Za účelem přezkoumání potřeby zjednodušit postupy a formality by členské státy měly mít možnost zejména zohlednit jejich nezbytnost, počet, možné zdvojení, náklady, srozumitelnost a dostupnost, jakož i průtahy a praktické potíže, které by jimi mohly být dotyčnému poskytovateli způsobeny.

(46)

Za účelem zjednodušení přístupu k činnostem poskytování služeb a jejich výkonu v rámci vnitřního trhu je nutné stanovit cíl správního zjednodušení společný pro všechny členské státy a stanovit předpisy týkající se mimo jiné práva na informace, postupů s využitím elektronických prostředků a zavedení rámce pro povolovací režimy. Další opatření přijatá na vnitrostátní úrovni a směřující ke splnění tohoto cíle by mohla zahrnovat snížení počtu postupů a formalit vztahujících se na činnosti poskytování služeb a omezení těchto postupů a formalit na ty, které jsou nezbytně nutné k dosažení cíle obecného zájmu a které se svým obsahem nebo účelem vzájemně nepřekrývají.

(47)

Za účelem správního zjednodušení by neměly být ukládány obecné formální požadavky, jako například předložení originálů dokumentů, ověřených kopií nebo ověřených překladů, s výjimkou případů, kdy je to objektivně opodstatněno naléhavými důvody obecného zájmu, jako je například ochrana pracovníků, veřejné zdraví, ochrana životního prostředí nebo ochrana spotřebitelů. Je také nutné zajistit, aby povolení zpravidla umožnilo přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon v rámci celého území daného státu, s výjimkou případů, kdy je nutnost nového povolení pro každou provozovnu, například pro každý nový hypermarket, nebo povolení omezeného na určitou část území státu objektivně opodstatněna naléhavými důvody obecného zájmu.

(48)

V zájmu dalšího zjednodušení správních postupů je vhodné zajistit, aby měl každý poskytovatel k dispozici jedno místo, jehož prostřednictvím může splnit veškeré potřebné postupy a formality (dále jen „jednotné kontaktní místo“). Počet jednotných kontaktních míst na jeden členský stát se může lišit v závislosti na regionálních nebo místních pravomocích nebo v závislosti na dotčených činnostech. Vytvoření jednotných kontaktních míst by nemělo zasahovat do rozdělení funkcí mezi jednotlivé příslušné orgány v rámci každého vnitrostátního systému. Tam, kde je na regionální nebo místní úrovni několik příslušných orgánů, může jeden z nich převzít roli jednotného kontaktního místa a koordinátora. Jednotná kontaktní místa mohou být zřizována nejen správními orgány, ale také obchodními nebo profesními komorami nebo profesními organizacemi či soukromými subjekty, kterým se členský stát rozhodne tuto funkci svěřit. Jednotná kontaktní místa hrají důležitou úlohu při poskytování pomoci poskytovatelům buď jako orgán přímo příslušný k vydávání dokumentů potřebných pro přístup k činnosti poskytování služeb, nebo jako prostředník mezi poskytovatelem a přímo příslušnými orgány.

(49)

Poplatky, které mohou vybírat jednotná kontaktní místa, by měly být úměrné nákladům na postupy a formality, kterými se zabývají. To by členským státům nemělo bránit v tom, aby jednotná kontaktní místa pověřily výběrem jiných správních poplatků, například poplatků pro orgány dohledu.

(50)

Je nezbytné, aby poskytovatelé a příjemci služeb měli snadný přístup k určitým druhům informací. Způsob, jakým budou informace poskytovatelům a příjemcům poskytovány, by si každý členský stát měl v rámci této směrnice stanovit sám. Povinnost členských států zajistit, aby byly relevantní informace poskytovatelům a příjemcům snadno a bez překážek dostupné, by zejména mohla být splněna zpřístupněním těchto informací veřejnosti na internetových stránkách. Všechny informace by měly být poskytovány jasným a jednoznačným způsobem.

(51)

Informace poskytované poskytovatelům a příjemcům služeb by měly zejména zahrnovat informace o postupech a formalitách, kontaktní údaje příslušných orgánů, informace o podmínkách přístupu k veřejným registrům a databázím, informace o dostupných opravných prostředcích a kontaktní údaje sdružení a organizací, které mohou poskytovatelům nebo příjemcům poskytnout praktickou pomoc. Povinnost příslušných orgánů poskytovat poskytovatelům a příjemcům pomoc by neměla zahrnovat poskytování právního poradenství v individuálních případech. Nicméně by měly být podávány obecné informace o způsobu, jakým jsou požadavky obvykle vykládány či uplatňovány. Záležitosti jako odpovědnost za poskytnutí nesprávných nebo zavádějících informací by měly určit členské státy.

(52)

Zavedení elektronických prostředků ke splnění postupů a formalit, se kterým se počítá v blízké budoucnosti, bude mít zásadní vliv na správní zjednodušení v oblasti poskytování služeb a bude přínosem pro poskytovatele, příjemce i příslušné orgány. Aby bylo možné tuto povinnost z hlediska výsledků splnit, může být nutné přizpůsobit vnitrostátní právní a jiné předpisy vztahující se na oblast služeb. Tato povinnost by neměla členským státům bránit, aby vedle elektronických prostředků daly k dispozici rovněž jiné prostředky umožňující splnění takových postupů a formalit. Skutečnost, že musí být možné splnit tyto postupy a formality na dálku, znamená zejména to, že členské státy musejí zajistit, aby je bylo možné splnit i přeshraničně. Tato povinnost z hlediska výsledků se nevztahuje na ty postupy nebo formality, u kterých není splnění na dálku možné z důvodu samotné jejich podstaty. Navíc tím nejsou dotčeny právní předpisy členských států týkající se používání jazyků.

(53)

Udělení licencí pro poskytování některých služeb může vyžadovat, aby příslušný orgán provedl pohovor se žadatelem s cílem posoudit osobní bezúhonnost a způsobilost žadatele pro poskytování dotyčné služby. V takových případech nemusí být splnění formalit elektronickou cestou vhodné.

(54)

Možnost získat přístup k činnosti poskytování služeb by měla podléhat povolení příslušnými orgány pouze v případě, že takové rozhodnutí splňuje kritéria nepřípustnosti diskriminace, nezbytnosti a přiměřenosti. To zejména znamená, že povolovací režimy by měly být přípustné pouze tam, kde by následná kontrola nebyla účinná z důvodu nemožnosti určit následně vady dotyčné služby, s přihlédnutím k rizikům a nebezpečím, která mohou vzniknout v případě neexistence předchozí kontroly. Není však možné se opírat o ustanovení této směrnice za účelem ospravedlnění povolovacích režimů, které jsou zakázány jinými nástroji Společenství, například směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (17) nebo směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (18). Výsledky postupu vzájemného hodnocení umožní určit na úrovni Společenství druhy činností, pro které by měly být povolovací režimy zrušeny.

(55)

Touto směrnicí by neměla být dotčena možnost členských států odejmout povolení poté, co byla vydána, pokud podmínky pro udělení takového povolení nejsou nadále plněny.

(56)

Podle judikatury Soudního dvora představují veřejné zdraví, ochrana spotřebitele, zdraví zvířat a ochrana městského prostředí naléhavé důvody obecného zájmu. Tyto naléhavé důvody mohou ospravedlnit použití povolovacích režimů a jiných omezení. Avšak žádný takový povolovací režim či omezení by neměly diskriminovat na základě státní příslušnosti. Rovněž by měly vždy být respektovány zásady nezbytnosti a přiměřenosti.

(57)

Ustanovení této směrnice týkající se povolovacích režimů by se měla vztahovat na případy, kdy přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon hospodářskými subjekty vyžaduje rozhodnutí příslušného orgánu. To se netýká rozhodnutí příslušných orgánů o zřízení veřejného nebo soukromého subjektu za účelem poskytování určité služby ani případů, kdy příslušný orgán uzavře smlouvu na poskytování určité služby na základě pravidel pro zadávání veřejných zakázek, neboť tato směrnice pravidla pro zadávání veřejných zakázek neupravuje.

(58)

Aby byl usnadněn přístup k činnostem poskytování služeb a jejich výkon, je důležité vyhodnotit povolovací režimy a podat o nich a o jejich opodstatnění zprávu. Tato povinnost podávat zprávy se týká pouze existence povolovacích režimů a nikoli kritérií a podmínek pro udělení povolení.

(59)

Povolení by zpravidla mělo poskytovateli umožnit přístup k činnosti poskytování služby nebo její výkon na celém území daného státu, ledaže je územní omezení opodstatněno naléhavým důvodem obecného zájmu. Požadavek získat individuální povolení pro každou provozovnu na území daného státu může být například odůvodněn ochranou životního prostředí. Tímto ustanovením by neměly být dotčeny pravomoci regionálních nebo místních orgánů udělovat povolení v rámci členských států.

(60)

Tato směrnice, a zejména ustanovení týkající se povolovacích režimů a územního rozsahu povolení, by neměla zasahovat do rozdělení regionálních nebo místních pravomocí v rámci členských států včetně regionální a místní samosprávy a používání úředních jazyků.

(61)

Ustanovení týkající se nepřekrývání podmínek pro udělení povolení by neměla členským státům bránit, aby uplatňovaly své vlastní podmínky určené v rámci povolovacího režimu. Mělo by být pouze nutné, aby příslušné orgány při posuzování toho, zda žadatel tyto podmínky splňuje, vzaly v úvahu rovnocenné podmínky, které již žadatel splnil v jiném členském státě. Toto ustanovení by nemělo vyžadovat uplatňování těch podmínek pro udělení povolení, které jsou stanoveny v rámci povolovacího režimu jiného členského státu.

(62)

Pokud je počet povolení, která jsou pro určitou činnost k dispozici, omezen z důvodu nedostatku přírodních zdrojů nebo technických kapacit, měl by být přijat postup pro výběr z několika potenciálních uchazečů prostřednictvím otevřené soutěže za účelem zajištění kvality a podmínek poskytování služeb, které budou k dispozici jejich uživatelům. Takový postup by měl poskytovat záruky průhlednosti a nestrannosti a udělená povolení by neměla mít neúměrně dlouhou dobu platnosti, neměla by být automaticky obnovována ani by neměla jakkoli zvýhodňovat poskytovatele, jehož povolení právě pozbylo platnosti. Zejména doba platnosti takového povolení by měla být stanovena tak, aby vyloučení nebo omezení volné hospodářské soutěže nepřekračovalo rámec toho, co je nezbytně nutné k tomu, aby mohl poskytovatel zajistit návratnost svých vynaložených investic a přiměřený výnos z investovaného kapitálu. Toto ustanovení by nemělo členským státům bránit v omezování počtu povolení z důvodů jiných, než je nedostatek přírodních zdrojů nebo technických kapacit. Tato povolení by v každém případě i nadále měla podléhat ostatním ustanovením této směrnice, která se týkají povolovacích režimů.

(63)

Povolení by se v případě neposkytnutí odpovědi v určité lhůtě mělo považovat za udělené, není-li stanoveno jinak. Ve vztahu k určitým činnostem je však v případech objektivně opodstatněných naléhavým důvodem obecného zájmu, včetně oprávněných zájmů třetích stran, možné přijmout jiná opatření. Tato jiná opatření by mohla zahrnovat vnitrostátní pravidla, podle nichž se v případě, že příslušný orgán neposkytne odpověď, žádost považuje za zamítnutou a toto zamítnutí je možné napadnout u soudu.

(64)

Aby bylo možné zavést skutečný vnitřní trh služeb, je nutné zrušit veškerá omezení svobody usazování a volného pohybu služeb, která jsou stále ještě zakotvena v právních předpisech některých členských států a která jsou neslučitelná s články 43 a 49 Smlouvy. Omezení, která mají být zakázána, zvláště postihují vnitřní trh služeb, a proto by mělo co nejdříve dojít k jejich systematickému odstranění.

(65)

Svoboda usazování je založena zejména na zásadě rovného zacházení, která v sobě zahrnuje zákaz nejen jakékoliv diskriminace na základě státní příslušnosti, ale také jakékoliv nepřímé diskriminace na jiném základě, která však může mít stejný důsledek. Proto by přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon v členském státě, ať už se jedná o činnost hlavní nebo vedlejší, neměl podléhat kritériím, jako je místo usazení, sídlo, bydliště nebo hlavní místo poskytování služby. Tato kritéria by však neměla zahrnovat požadavky, podle nichž musí být poskytovatel nebo jeden z jeho zaměstnanců či zástupce přítomen během výkonu činnosti, pokud to je opodstatněno naléhavými důvody obecného zájmu. Členský stát by dále neměl omezovat způsobilost k právním úkonům nebo právo být účastníkem soudního řízení společností založených v souladu s právem jiného členského státu, na jehož území má společnost svou hlavní provozovnu. Navíc by členský stát neměl mít možnost udělovat výhody poskytovatelům, kteří mají určitou státní nebo místní socioekonomickou vazbu, nebo na základě místa usazení omezovat svobodu poskytovatele k nabývání, využívání nebo zcizování práv a zboží nebo k přístupu k různým formám úvěrů nebo půjček, pokud jsou tyto možnosti užitečné pro přístup k jeho činnosti nebo pro její účinný výkon.

(66)

Přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon na území členského státu by neměl podléhat ekonomickým prověrkám. Zákaz ekonomických prověrek jako předpokladu pro udělení povolení by měl zahrnovat ekonomické prověrky jako takové, ale nikoliv požadavky, které jsou objektivně opodstatněné naléhavými důvody obecného zájmu, jako je například ochrana městského prostředí, sociální politika nebo veřejné zdraví. Tento zákaz by se neměl dotýkat výkonu pravomocí orgánů odpovědných za uplatňování právních předpisů v týkajících se hospodářské soutěže.

(67)

Pokud jde o finanční záruky nebo pojištění, měl by se zákaz požadavků týkat pouze povinnosti stanovující, že požadovaná finanční záruka nebo pojištění musí být poskytnuty finanční institucí usazenou v dotyčném členském státě.

(68)

Pokud jde o předběžnou registraci, měl by se zákaz požadavků týkat pouze povinnosti stanovující, že poskytovatel musí být před usazením předběžně zaregistrován po určitou dobu v rejstříku vedeném v dotyčném členském státě.

(69)

Aby bylo možné koordinovat modernizaci vnitrostátních pravidel a předpisů způsobem, který je slučitelný s požadavky vnitřního trhu, je nutné provést hodnocení některých nediskriminačních vnitrostátních požadavků, které by mohly ze své podstaty významně omezit, nebo dokonce znemožnit přístup k některé činnosti nebo její výkon v rámci svobody usazování. Tento postup hodnocení by měl být omezen na slučitelnost těchto požadavků s kritérii, která již zavedl Soudní dvůr v oblasti svobody usazování. Neměl by se týkat používání práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Pokud jsou takové požadavky diskriminační nebo pokud nejsou objektivně opodstatněny naléhavým důvodem obecného zájmu, případně pokud jsou nepřiměřené, musí být zrušeny nebo změněny. Výsledek tohoto hodnocení se bude lišit v závislosti na povaze činnosti a dotčeného obecného zájmu. Tyto požadavky by mohly být plně odůvodněny zejména v případě, že sledují cíle v oblasti sociální politiky.

(70)

Pro účely této směrnice a aniž je dotčen článek 16 Smlouvy, mohou být služby považovány za služby obecného hospodářského zájmu pouze v případě, že jsou poskytovány při plnění zvláštního úkolu veřejného zájmu, kterým byl poskytovatel pověřen dotčeným členským státem. Toto pověření by mělo být provedeno jedním či více akty, jejichž formu si určí dotyčný členský stát, a mělo by uvádět přesnou povahu daného zvláštního úkolu.

(71)

Postupem vzájemného hodnocení stanoveného v této směrnici by neměla být dotčena možnost členských států stanovit ve svých právních předpisech vysokou úroveň ochrany veřejného zájmu, zejména pokud jde o cíle sociální politiky. Dále je nezbytné, aby postup vzájemného hodnocení bral náležitý ohled na zvláštní povahu služeb obecného hospodářského zájmu a konkrétních úkolů, které mají tyto služby plnit. Na základě toho mohou být odůvodněna určitá omezení svobody usazování, zejména v případech, kdy tato omezení sledují ochranu veřejného zdraví a cíle sociální politiky a splňují podmínky stanovené v čl. 15 odst. 3 písm. a), b) a c). Například pokud jde o povinnost přijmout určitou právní formu za účelem poskytování některých služeb v sociální oblasti, Soudní dvůr již uznal, že může být opodstatněně požadováno, aby byl poskytovatel neziskovou organizací.

(72)

Službám obecného hospodářského zájmu náleží významné úkoly v souvislosti se sociální a územní soudržností. Proces hodnocení podle této směrnice by neměl bránit plnění těchto úkolů. Tento proces by se neměl dotýkat požadavků nezbytných pro provádění těchto úkolů, přičemž zároveň je třeba se zabývat neopodstatněnými omezeními svobody usazování.

(73)

Požadavky, které mají být hodnoceny, zahrnují vnitrostátní pravidla, která na základě jiných důvodů než těch, jež se vztahují k odborným kvalifikacím, vyhrazují přístup k některým činnostem jen pro některé poskytovatele. Mezi tyto požadavky patří také povinnost poskytovatele přijmout určitou právní formu, zvláště pak být právnickou osobou, osobní společností, neziskovou organizací nebo společností vlastněnou výhradně fyzickými osobami, a požadavky související s držením podílů na kapitálu společnosti, zvláště pak povinnost vlastnit minimální výši kapitálu pro určité činnosti poskytování služeb nebo mít zvláštní odbornou kvalifikaci pro držení podílu na kapitálu nebo pro řízení určitých společností. Hodnocení slučitelnosti pevných minimálních nebo maximálních sazeb se svobodou usazování se týká pouze sazeb uložených příslušnými orgány konkrétně na poskytování určitých služeb a nikoliv například obecných pravidel o stanovování cen, jako například v oblasti pronájmu domů.

(74)

Proces vzájemného hodnocení znamená to, že během lhůty pro provedení do vnitrostátních předpisů budou muset členské státy nejprve provést podrobné prověření svých právních předpisů s cílem zjistit, zda v jejich právních systémech existují některé z výše uvedených požadavků. Nejpozději do konce lhůty pro provedení do vnitrostátních předpisů by členské státy měly vypracovat zprávu o výsledcích svého podrobného prověření. Každá zpráva bude předložena všem ostatním členským státům a zúčastněným stranám. Následně budou mít členské státy možnost během šesti měsíců předložit své připomínky k těmto zprávám. Nejpozději do jednoho roku ode dne provedení této směrnice do vnitrostátních právních předpisů by Komise měla vypracovat souhrnnou zprávu, doplněnou případně o návrhy dalších iniciativ. V případě potřeby by Komise ve spolupráci s členskými státy mohla být těmto státům nápomocna při vytváření společné metodiky.

(75)

Skutečností, že tato směrnice stanoví zrušení celé řady požadavků nebo jejich hodnocení členskými státy během lhůty pro provedení do vnitrostátních předpisů, není dotčeno žádné řízení pro nesplnění povinnosti vedené proti členskému státu z důvodu nesplnění jeho povinností podle článků 43 nebo 49 Smlouvy.

(76)

Tato směrnice se netýká použití článků 28 až 30 Smlouvy týkajících se volného pohybu zboží. Omezení zakázaná na základě ustanovení o volném pohybu služeb zahrnují požadavky vztahující se na přístup k činnostem poskytování služeb nebo jejich výkon a nikoli požadavky vztahují se na zboží samotné.

(77)

Jestliže se hospodářský subjekt přemísťuje do jiného členského státu, aby tam vykonával činnost poskytování služeb, je třeba rozlišovat mezi situacemi týkajícími se svobody usazování a těmi, které jsou z důvodu dočasné povahy těchto činností zahrnuty pod pojetí volného pohybu služeb. Pokud jde o rozlišení mezi svobodou usazování a volným pohybem služeb, je podle judikatury Soudního dvora klíčovým prvkem to, zda je hospodářský subjekt usazen v členském státě, kde dotyčnou službu poskytuje, či nikoli. Pokud je usazen v členském státě, kde své služby poskytuje, měl by spadat pod oblast svobody usazování. Pokud naopak hospodářský subjekt v členském státě, v němž je služba poskytována, usazen není, měl by se na jeho činnosti vztahovat volný pohyb služeb. Podle ustálené judikatury Soudního dvora by dočasný charakter dotyčných činností měl být určen nejen s ohledem na dobu trvání poskytování služby, ale také s ohledem na její pravidelnost, opakovanost nebo nepřetržitost. Skutečnost, že je činnost dočasná, by neměla znamenat, že by si poskytovatel nemohl v členském státě, v němž je služba poskytována, vytvořit určitou infrastrukturu, jako jsou například kanceláře nebo konzultační místnosti, pokud je taková infrastruktura pro poskytování dotyčné služby nutná.

(78)

Pro zabezpečení účinného provádění volného pohybu služeb a pro zajištění toho, aby příjemci i poskytovatelé mohli přijímat a poskytovat služby v rámci celého Společenství bez ohledu na hranice, je nutné vyjasnit, do jaké míry může členský stát, v němž je služba poskytována, ukládat požadavky. Je nezbytné stanovit, že ustanovení o volném pohybu služeb nebrání členskému státu, v němž je služba poskytována, ukládat v souladu se zásadami stanovenými v čl. 16 odst. 1 písm. a) až c) zvláštní požadavky z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti či ochrany veřejného zdraví nebo životního prostředí.

(79)

Podle ustálené judikatury Soudního dvora mají členské státy právo přijímat opatření s cílem předcházet zneužívání zásad vnitřního trhu ze strany poskytovatelů. Zneužití poskytovatelem by mělo být zjišťováno případ od případu.

(80)

Je nutné zajistit, aby si poskytovatelé mohli vybavení, které je nezbytné pro poskytování jejich služby, brát s sebou při cestě do jiného členského státu za účelem poskytování služeb. Zejména je důležité zabránit případům, kdy by bez vybavení nebylo možné službu poskytovat, nebo situacím, kdy by poskytovatelům vznikaly dodatečné náklady, například pronajmutím nebo nákupem jiného vybavení, než obvykle používají, nebo potřebou významně se odchýlit od způsobu, jakým obvykle svou činnost vykonávají.

(81)

Pojetí vybavení by se nemělo týkat hmotných předmětů, které poskytovatel buď dodává zákazníkovi, nebo které se v důsledku činnosti poskytování služby stávají součástí hmotného předmětu, jako například stavební materiál nebo náhradní díly, nebo které jsou spotřebovány nebo zanechány na místě během poskytování služby, jako například palivo, výbušniny, zábavní pyrotechnika, pesticidy, jedy nebo léky.

(82)

Ustanovení této směrnice by neměla bránit tomu, aby členské státy uplatňovaly pravidla týkající se podmínek zaměstnávání. Pravidla stanovená právními a správními předpisy by v souladu se Smlouvou měla být opodstatněna důvody souvisejícími s ochranou pracovníků, měla by být v souladu s výkladem Soudního dvora nediskriminační, nutná a přiměřená a měla by být v souladu s jinými příslušnými právními předpisy Společenství.

(83)

Je nutné zajistit, že je možné se od ustanovení o volném pohybu služeb odchýlit pouze v oblastech zahrnutých výjimkami. Tyto výjimky jsou nutné, aby bylo možné zohlednit úroveň integrace vnitřního trhu nebo některé nástroje Společenství týkající se služeb, na jejichž základě poskytovatel podléhá použití jiného práva než práva členského státu usazení. Navíc by výjimečně v určitých jednotlivých případech a za určitých přísně stanovených procesních a věcných podmínek měla být rovněž přijata opatření proti určitému poskytovateli. Kromě toho by jakékoli omezení volného pohybu služeb mělo být povoleno pouze ve výjimečném případě, kdy je to v souladu se základními právy, která tvoří nedílnou součást obecných právních zásad zakotvených v právním řádu Společenství.

(84)

Výjimka z ustanovení o volném pohybu služeb týkající se poštovních služeb by měla zahrnovat jak činnosti vyhrazené poskytovateli obecných služeb, tak i ostatní poštovní služby.

(85)

Výjimka z ustanovení o volném pohybu služeb týkající se soudního vymáhání dluhů a odkaz na případný budoucí harmonizační nástroj by se měly týkat pouze přístupu k činnostem a výkonu činností, které spočívají zejména v podávání žalob u soudu, jež souvisejí s vymáháním dluhů.

(86)

Tato směrnice by se neměla dotýkat pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání, které se na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (19) vztahují na pracovníky vysílané k poskytování služby na území jiného členského státu. V takových případech směrnice 96/71/ES stanoví, že poskytovatelé musí ve stanovené řadě oblastí dodržet pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání platné v členském státě, v němž je služba poskytována. Mezi tyto podmínky patří: maximální délka pracovní doby a minimální doba odpočinku, minimální délka placené dovolené za kalendářní rok, minimální mzda včetně sazeb za přesčasy, podmínky pronajímání pracovníků, zejména ochrana pracovníků najímaných prostřednictvím podniků pro dočasnou práci, ochrana zdraví, bezpečnost a hygiena při práci, ochranná opatření týkající se pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání těhotných žen nebo žen krátce po porodu, dětí a mladistvých a rovné zacházení pro muže a ženy a ostatní ustanovení o nepřípustnosti diskriminace. To se netýká pouze pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání stanovených právními předpisy, ale také podmínek stanovených v kolektivních smlouvách nebo rozhodčích nálezech, které jsou oficiálně vyhlášeny nebo jsou fakticky všeobecně použitelné ve smyslu směrnice 96/71/ES. Tato směrnice rovněž nebrání členským státům, aby z důvodu veřejného pořádku uplatňovaly pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání v jiných záležitostech než v záležitostech uvedených čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71/ES.

(87)

Tato směrnice by se rovněž neměla dotýkat pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání v případech, kdy je pracovník zaměstnaný za účelem poskytování přeshraniční služby přijat do zaměstnání v členském státě, v němž je služba poskytována. Touto směrnicí by rovněž nemělo být dotčeno právo členských států, v nichž je služba poskytována, rozhodovat o existenci zaměstnaneckého poměru a stanovit rozdíly mezi osobami samostatně výdělečně činnými a zaměstnanci, včetně „zdánlivých samostatně výdělečně činných osob“. V této souvislosti by za hlavní rys zaměstnání ve smyslu článku 39 Smlouvy měla být považována skutečnost, že osoba po určitou dobu poskytuje služby jiné osobě podle jejích pokynů osoby a za tuto službu obdrží úplatu. Každá činnost, kterou osoba vykonává mimo rámec vztahu podřízenosti, musí být pro účely článků 43 a 49 Smlouvy klasifikována jako samostatně výdělečná činnost.

(88)

Ustanovení o volném pohybu služeb by se nemělo vztahovat na případy, kdy je v souladu s právními předpisy Společenství v některém členském státě určitá činnost vyhrazena určité profesi, například požadavky, které vyhrazují poskytování právního poradenství právníkům.

(89)

Výjimka z ustanovení o volném pohybu služeb v záležitostech týkajících se registrace vozidel pronajatých formou leasingu v jiném členském státě, než ve kterém jsou tato vozidla používána, vyplývá z judikatury Soudního dvora, který uznal, že členský stát může za přiměřených podmínek takovou povinnost uložit v případě vozidel používaných na jeho území. Tato výjimka se nevztahuje na příležitostný nebo dočasný pronájem vozidel.

(90)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na smluvní vztahy mezi poskytovatelem a zákazníkem ani na smluvní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Použitelné právo pro smluvní či mimosmluvní závazkové vztahy poskytovatele by se mělo určit podle pravidel mezinárodního práva soukromého.

(91)

Je nutné poskytnout členským státům možnost ve výjimečných a individuálních případech přijmout vůči poskytovateli usazenému v jiném členském státě z důvodu bezpečnosti služeb opatření, která se odchylují od ustanovení o volném pohybu služeb. Taková opatření by však mělo být možné přijmout pouze v případě, že nedošlo k harmonizaci na úrovni Společenství.

(92)

Omezení volného pohybu služeb, která jsou v rozporu s touto směrnicí, mohou vzniknout nejen jako důsledek opatření uplatněných vůči poskytovatelům, ale také v důsledku mnoha překážek využívání služeb příjemci, zvláště pak spotřebiteli. Tato směrnice zmiňuje pro ilustraci některé druhy omezení uplatňovaných vůči příjemci, který by chtěl využít služby poskytovatele usazeného v jiném členském státě. To zahrnuje rovněž případy, kdy příjemci služby mají povinnost získat povolení od svých příslušných orgánů nebo učinit prohlášení u těchto orgánů, aby mohli přijmout službu od poskytovatele usazeného v jiném členském státě. Netýká se to obecných povolovacích režimů, které se rovněž vztahují na využívání služby poskytnuté poskytovatelem usazeným v témže členském státě.

(93)

Pojetí finanční pomoci poskytnuté na využití konkrétní služby by se nemělo vztahovat na režimy podpor poskytovaných členskými státy, zejména v sociální oblasti nebo v kulturním odvětví, které jsou upraveny pravidly Společenství týkajícími se hospodářské soutěže, ani na obecnou finanční pomoc, která není vázána na využití konkrétní služby, například na studijní stipendia a půjčky.

(94)

V souladu s pravidly Smlouvy týkajícími se volného pohybu služeb je zakázána diskriminace na základě státní příslušnosti příjemce nebo jeho země či místa bydliště. Tato diskriminace může mít formu povinnosti ukládané pouze státním příslušníkům jiného členského státu předkládat originály dokumentů, ověřené kopie, doklad o státní příslušnosti nebo ověřené překlady dokumentů jako podmínku pro využívání služby nebo získání výhodnějších podmínek nebo cen. Tento zákaz diskriminačních požadavků by však neměl vylučovat výhradu výhod pro určité příjemce, zvláště pokud jde o sazby, jestliže je tato výhrada založena na oprávněných a objektivních kritériích.

(95)

Zásada nepřípustnosti diskriminace v rámci vnitřního trhu znamená, že přístup příjemce, zvláště pak spotřebitele, k veřejně nabízené službě nesmí být odepřen nebo omezen použitím kritérií zahrnutých ve všeobecných podmínkách dostupných veřejnosti a týkajících se státní příslušnosti nebo místa bydliště příjemce. Neznamená to však, že se bude jednat o protiprávní diskriminaci, budou-li ve všeobecných podmínkách stanoveny různé sazby a podmínky vztahující se k poskytování služby, pokud jsou tyto sazby, ceny a podmínky opodstatněné z objektivních důvodů, které se v jednotlivých zemích mohou lišit, jako jsou dodatečné náklady vzniklé v důsledku vzdálenosti nebo v důsledku technické povahy poskytování služby, nebo rozdílné tržní podmínky, například vyšší nebo nižší poptávka ovlivněná sezónními výkyvy, rozdílná období dovolených v členských státech a stanovování cen jinými účastníky hospodářské soutěže, nebo vyšší rizika vyplývající z pravidel odlišných od pravidel platných v členském státě usazení. Stejně tak to neznamená, že by protiprávní diskriminaci představovalo neposkytnutí služby zákazníkovi z důvodu chybějících nezbytných práv duševního vlastnictví na určitém území.

(96)

Je vhodné stanovit, že jedním ze způsobů, kterými může poskytovatel dát příjemci snadno k dispozici informace, jež je povinen poskytnout, je uvedení své elektronické adresy, včetně adresy svých internetových stránek. Povinnost zpřístupnit určité podrobné informace v podrobnějších informačních dokumentech o službách poskytovatele by navíc neměla zahrnovat obchodní sdělení obecné povahy, jako je reklama, ale spíše dokumenty obsahující podrobný popis nabízené služby, včetně dokumentů přístupných na internetových stránkách.

(97)

V této směrnici je nezbytné stanovit určitá pravidla týkající se vysoké kvality služeb, zajišťující zejména požadavky na informovanost a průhlednost. Tato pravidla by se měla uplatňovat jak v případě přeshraničního poskytování služeb mezi členskými státy, tak i v případě služeb poskytovaných v členském státě poskytovatelem, který je v něm usazen, aniž by tak vznikla nadbytečná zátěž pro malé a střední podniky. Žádným způsobem by neměla členským státům bránit v tom, aby v souladu s touto směrnicí a jinými právními předpisy Společenství uplatňovaly další nebo jiné požadavky na kvalitu.

(98)

Kterýkoliv hospodářský subjekt poskytující služby, při kterých pro příjemce nebo třetí osobu vzniká přímé a určité zdravotní, bezpečnostní nebo finanční riziko, by v zásadě měl mít uzavřeno odpovídající pojištění profesní odpovědnosti nebo mít sjednanou jinou formu záruky, která je rovnocenná nebo srovnatelná, což zejména znamená, že by tento subjekt měl mít zpravidla dostatečné pojistné krytí pro služby poskytované v jednom nebo více členských státech jiných, než je členský stát usazení.

(99)

Pojištění nebo záruka by měly být přiměřené povaze a rozsahu rizika. Poskytovatelé by tedy měli mít přeshraniční krytí pouze v případě, že skutečně poskytují služby v jiných členských státech. Členské státy by neměly stanovovat podrobnější pravidla týkající se pojistného krytí a určovat například minimální výši pojistné částky nebo omezení pro vyloučení z pojistného krytí. Poskytovatelům a pojišťovnám by měla být zachována nezbytná pružnost pro sjednávání pojistných smluv přesně zaměřených na povahu a rozsah rizika. Dále není nutné, aby byla povinnost odpovídajícího pojištění stanovena právními předpisy. Mělo by postačovat, aby pojistná povinnost byla součástí etických pravidel stanovených profesními subjekty. Pojišťovny by neměly být povinny pojistné krytí poskytovat.

(100)

Je nutné odstranit absolutní zákazy týkající se obchodních sdělení regulovaných povolání, a to nikoli zrušením zákazů týkajících se obsahu obchodního sdělení, ale spíše zrušením těch, které obecně pro danou profesi zakazují jednu nebo více forem obchodního sdělení, jako je zákaz veškeré inzerce v jednom nebo více daných sdělovacích prostředcích. Co se týče obsahu a metod obchodních sdělení, je nutné podněcovat osoby vykonávající tyto profese, aby v souladu s právem Společenství vypracovávaly kodexy chování na úrovni Společenství.

(101)

Je nezbytné a je v zájmu příjemců, zejména spotřebitelů, zajistit, aby poskytovatelé mohli nabízet víceoborové služby a aby omezení v tomto ohledu byla limitována na to, co je nezbytné k zajištění nestrannosti, nezávislosti a bezúhonnosti regulovaných povolání. Tím nejsou dotčena omezení nebo zákazy vykonávat určité činnosti s cílem zajistit nezávislost v případech, kdy členský stát svěří poskytovateli určitý úkol, zejména v oblasti rozvoje měst, ani by tím nemělo být dotčeno uplatňování pravidel hospodářské soutěže.

(102)

Za účelem zvýšení průhlednosti a podpory hodnocení založených na srovnatelných kritériích, pokud jde o kvalitu služeb nabízených a poskytovaných příjemcům, je důležité, aby byly snadno přístupné informace o významu značek kvality a jiného rozlišovacího označení, které se na tyto služby vztahuje. Tato povinnost průhlednosti je zvláště důležitá v oblastech, jako je cestovní ruch, zejména pak v oblasti provozování hotelů, kde je použití systému klasifikace velmi rozšířené. Navíc je vhodné prověřit, do jaké míry může evropská normalizace přispět ke slučitelnosti služeb a k jejich kvalitě. Evropské normy vypracovávají evropské normalizační subjekty, Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) a Evropský institut pro normalizaci v telekomunikacích (ETSI). Ve vhodných případech může Komise v souladu s postupy stanovenými směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (20) vydat mandát pro vypracování zvláštních evropských norem.

(103)

Za účelem vyřešení možných problémů týkajících se souladu se soudními rozhodnutími je vhodné stanovit, že členské státy uznají za rovnocenné záruky složené u institucí nebo subjektů, jako jsou banky, pojišťovny nebo jiní poskytovatelé finančních služeb, usazených v jiném členském státě.

(104)

Vybudování sítě orgánů členských států pro ochranu spotřebitele, jež je předmětem nařízení (ES) č. 2006/2004, doplňuje spolupráci stanovenou v této směrnici. Uplatňování právních předpisů na ochranu spotřebitele v přeshraničních případech, zejména s ohledem na nové marketingové a prodejní metody, jakož i na potřebu odstranit některé specifické překážky spolupráce v této oblasti, přináší nutnost větší míry spolupráce mezi členskými státy. Zvláště je nutné v této oblasti zajistit, aby členské státy požadovaly ukončení protiprávních činností hospodářských subjektů na svém území, jejichž cílem jsou spotřebitelé v jiném členském státě.

(105)

Pro zajištění řádného fungování vnitřního trhu služeb je nezbytná správní spolupráce. Nedostatek spolupráce mezi členskými státy vede k nadměrnému množství pravidel vztahujících se na poskytovatele nebo ke dvojím kontrolám přeshraničních činností a může být také zneužíván podvodnými obchodníky s cílem vyhnout se dohledu nebo obejít platné vnitrostátní předpisy týkající se služeb. Pro účinnou spolupráci členských států je nezbytné stanovit jasné, právně závazné povinnosti.

(106)

Pro účely kapitoly o správní spolupráci by se „dohledem“ měly rozumět činnosti, jako je sledování a zjišťování skutečností, řešení problémů, vymáhání a ukládání sankcí a následná navazující opatření.

(107)

Za běžných okolností by se vzájemná pomoc měla uskutečňovat přímo mezi příslušnými orgány. Styčná místa určená členskými státy by měla mít povinnost tento postup usnadňovat pouze v případě obtíží, například pokud je požadována pomoc při určení odpovídajícího příslušného orgánu.

(108)

Některé povinnosti v rámci vzájemné pomoci by se měly vztahovat na veškeré záležitosti upravené touto směrnicí, včetně záležitostí týkajících se případů, kdy se poskytovatel usadí v jiném členském státě. Jiné povinnosti v rámci vzájemné pomoci by se měly vztahovat pouze na případy přeshraničního poskytování služeb, kdy se použije ustanovení o volném pohybu služeb. Další soubor povinností by se měl vztahovat na všechny případy přeshraničního poskytování služeb včetně oblastí, na které se nevztahuje ustanovení o volném pohybu služeb. Přeshraniční poskytování služeb by mělo zahrnovat případy, kdy jsou služby poskytovány na dálku a kdy se příjemce přemisťuje do členského státu usazení poskytovatele, aby služby přijal.

(109)

V případech, kdy se poskytovatel dočasně přemístí do jiného členského státu, než je členský stát usazení, je nutné stanovit vzájemnou pomoc mezi těmito dvěma členskými státy tak, aby tento jiný členský stát mohl provádět kontroly, inspekce a šetření na žádost členského státu usazení nebo aby tyto kontroly mohl vykonat sám ze svého vlastního podnětu, jedná-li se pouze o kontroly skutkového stavu.

(110)

Členské státy by neměly mít možnost obcházet pravidla stanovená v této směrnici, včetně ustanovení o volném pohybu služeb, prováděním kontrol, inspekcí či šetření, které jsou diskriminační nebo nepřiměřené.

(111)

Ustanovení této směrnice týkající se výměny informací o dobré pověsti poskytovatelů by nemělo bránit iniciativám v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, zejména pokud jde o výměnu informací mezi orgány členských států činnými v trestním řízení a o rejstříky trestů.

(112)

Spolupráce mezi členskými státy vyžaduje dobře fungující elektronický informační systém, který příslušným orgánům umožní snadno určit jejich příslušné partnery v jiných členských státech a účinně komunikovat.

(113)

Je nutné stanovit, aby členské státy ve spolupráci s Komisí podněcovaly zúčastněné strany k vypracovávání kodexů chování na úrovni Společenství, které budou zejména usilovat o podporu kvality služeb a zohlednění zvláštní povahy každé profese. Tyto kodexy chování by měly být v souladu s právem Společenství, zvláště pak s předpisy týkajícími se hospodářské soutěže. Měly by být slučitelné s právně závaznými pravidly, která upravují profesní etiku a chování v členských státech.

(114)

Členské státy by měly podněcovat zejména profesní subjekty, organizace a sdružení na úrovni Společenství k vypracovávání kodexů chování. Tyto kodexy chování by měly obsahovat pravidla pro obchodní sdělení v oblasti regulovaných povolání a pravidla profesní etiky a chování v oblasti regulovaných povolání, jejichž cílem je zejména zajištění nezávislosti, nestrannosti a profesního tajemství, a to v závislosti na zvláštní povaze jednotlivých profesí. Tyto kodexy chování by měly rovněž obsahovat podmínky činnosti zprostředkovatelů obchodu s nemovitostmi. Členské státy by měly přijmout doprovodná opatření s cílem podněcovat profesní subjekty, organizace a sdružení k provádění kodexů chování, které byly přijaty na úrovni Společenství, na úrovni členských států.

(115)

Kodexy chování na úrovni Společenství mají stanovit minimálních normy chování a doplňují právní požadavky členských států. Členským státům nebrání v tom, aby v souladu s právem Společenství přijímaly v právních předpisech přísnější opatření, ani nebrání vnitrostátním profesním subjektům v tom, aby ve svých vnitrostátních kodexech chování poskytovaly větší ochranu.

(116)

Jelikož cílů této směrnice, totiž odstranění překážek svobody usazování pro poskytovatele v členských státech a volného pohybu služeb mezi členskými státy, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu této akce lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, stanovenou v uvedeném článku, tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(117)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (21).

(118)

V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (22) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

služby obecného zájmu nehospodářské povahy;

b)

finanční služby jako bankovnictví, úvěry, pojištění a zajištění, zaměstnanecké nebo osobní důchody, cenné papíry, investiční fondy, platby a investiční poradenství, včetně služeb uvedených v příloze I směrnice 2006/48/ES;

c)

služby a sítě elektronických komunikací a s nimi spojená zařízení a služby, pokud jde o záležitosti, na něž se vztahují směrnice 2002/19/ES, 2002/20/ES, 2002/21/ES, 2002/22/ES a 2002/58/ES;

d)

služby v oblasti dopravy, včetně přístavních služeb, spadající do oblasti působnosti hlavy V Smlouvy;

e)

služby agentur na zprostředkování dočasné práce;

f)

zdravotní služby bez ohledu na to, zda jsou poskytovány prostřednictvím zdravotnických zařízení či nikoli, a bez ohledu na způsob jejich organizace a financování na vnitrostátní úrovni a na to, zda je poskytuje veřejný či soukromý subjekt;

g)

audiovizuální služby, včetně kinematografických služeb, bez ohledu na způsob jejich výroby, distribuce a vysílání, a rozhlasové vysílání;

h)

hazardní hry, které vyžadují peněžité vklady, včetně loterií, hazardních her v kasinech a sázkových her;

i)

činnosti spojené s výkonem veřejné moci podle článku 45 Smlouvy;

j)

sociální služby v oblasti sociálního bydlení, péče o děti a podpory rodin a osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí ve stavu nouze, poskytované státem, státem pověřenými poskytovateli nebo státem uznávanými charitativními organizacemi;

k)

soukromé bezpečnostní služby;

l)

služby poskytované notáři a soudními vykonavateli, kteří jsou jmenováni úředním aktem vlády.

a)

směrnice 96/71/ES;

b)

nařízení (EHS) č. 1408/71;

c)

směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (23);

d)

směrnice 2005/36/ES.

1)

„službou“ jakákoli samostatná výdělečná činnost poskytovaná zpravidla za úplatu ve smyslu článku 50 Smlouvy;

2)

„poskytovatelem“ jakákoli fyzická osoba, která je státním příslušníkem některého členského státu, nebo jakákoli právnická osoba podle článku 48 Smlouvy, usazená v některém členském státě a nabízející nebo poskytující službu;

3)

„příjemcem“ jakákoli fyzická osoba, která je státním příslušníkem členského státu nebo která požívá práv, jež jí přiznávají právní předpisy Společenství, nebo jakákoli právnická osoba podle článku 48 Smlouvy, usazená v některém členském státě, jež pro profesní nebo neprofesní účely využívá nebo si přeje využívat službu;

4)

„členským státem usazení“ členský stát, na jehož území je poskytovatel dotyčné služby usazen;

5)

„usazením“ skutečné provozování výdělečné činnosti podle článku 43 Smlouvy poskytovatelem po neurčitou dobu a prostřednictvím stálé infrastruktury, v níž je činnost poskytování služby skutečně vykonávána;

6)

„povolovacím režimem“ každý postup, podle kterého musí poskytovatel nebo příjemce postupovat, aby od příslušného orgánu získal formální nebo implicitní rozhodnutí o přístupu k činnosti poskytování služeb nebo o jejím výkonu;

7)

„požadavkem“ jakákoli povinnost, zákaz, podmínka nebo omezení vyplývající z právních a správních předpisů členských států nebo z judikatury, správní praxe, pravidel profesních subjektů nebo kolektivních pravidel profesních sdružení nebo jiných profesních organizací přijatých v rámci výkonu jejich právní autonomie; pravidla stanovená v kolektivních smlouvách sjednaných sociálními partnery se sama o sobě za požadavky ve smyslu této směrnice nepovažují;

8)

„, naléhavými důvody obecného zájmu“ důvody uznané za takové judikaturou Soudního dvora, včetně těchto důvodů: veřejný pořádek, veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví, zachování finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení, ochrana spotřebitelů, příjemců služeb a pracovníků, poctivost obchodních transakcí, boj proti podvodům, ochrana životního prostředí a městského prostředí, zdraví zvířat, duševní vlastnictví, zachování národního historického a uměleckého dědictví a cíle sociální a kulturní politiky;

9)

„příslušným orgánem“ jakýkoli subjekt nebo orgán, který má v členském státě dozorčí nebo regulační úlohu v souvislosti s činnostmi v oblasti poskytování služeb, zejména správní orgány včetně soudů působících ve funkci správních orgánů, profesní subjekty a ta profesní sdružení nebo jiné profesní organizace, které při výkonu své právní autonomie kolektivně regulují přístup k činnostem poskytování služeb nebo jejich výkon;

10)

„členským státem, v němž je služba poskytována,“ členský stát, v němž je služba poskytována poskytovatelem usazeným v jiném členském státě;

11)

„regulovaným povoláním“ odborná činnost nebo soubor odborných činností ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36/ES;

12)

„obchodním sdělením“ jakákoliv forma sdělení určená k přímé nebo nepřímé propagaci zboží, služeb nebo vnějšího obrazu podniku, organizace nebo osoby provozujících obchodní, průmyslovou nebo řemeslnou činnost nebo vykonávající regulované povolání. Obchodním sdělením samy o sobě nejsou

a)

veškeré postupy a formality potřebné pro přístup k jejich činnostem poskytování služeb, zejména veškerá prohlášení, ohlášení nebo žádosti nezbytné pro povolení od příslušných orgánů, včetně žádostí o zapsání do registru, rejstříku nebo databáze, nebo pro registraci u profesního subjektu nebo sdružení;

b)

veškeré žádosti o povolení nutné pro výkon jejich činností poskytování služeb.

a)

požadavky vztahující se na poskytovatele usazené na jejich území, zvláště pak požadavky týkající se postupů a formalit nutných pro přístup k činnostem poskytování služeb a jejich výkon;

b)

kontaktní údaje příslušných orgánů, které umožňují přímé spojení s nimi, včetně údajů o orgánech odpovědných za záležitosti spojené s výkonem činností poskytování služeb;

c)

způsoby a podmínky přístupu k veřejným registrům a databázím poskytovatelů a služeb;

d)

opravné prostředky, které jsou obecně dostupné v případě sporu mezi příslušnými orgány a poskytovatelem nebo příjemcem nebo mezi poskytovatelem a příjemcem nebo mezi poskytovateli;

e)

kontaktní údaje sdružení nebo organizací jiných než příslušných orgánů, od kterých mohou poskytovatelé nebo příjemci získat praktickou pomoc.

a)

povolovací režim nediskriminuje dotyčného poskytovatele;

b)

potřeba povolovacího režimu je opodstatněna naléhavým důvodem obecného zájmu;

c)

sledovaného cíle nelze dosáhnout pomocí méně omezujícího opatření, zejména z toho důvodu, že k následné kontrole by docházelo příliš pozdě na to, aby byla skutečně účinná.

a)

nediskriminační;

b)

opodstatněná naléhavým důvodem obecného zájmu;

c)

přiměřená danému cíli obecného zájmu;

d)

jasná a jednoznačná;

e)

objektivní;

f)

předem zveřejněná;

g)

průhledná a přístupná.

a)

se povolení automaticky prodlužuje nebo platí pouze s výhradou nepřetržitého plnění požadavků;

b)

počet dostupných povolení je omezen z naléhavých důvodů obecného zájmu;

nebo

c)

omezenou dobu platnosti povolení lze opodstatnit naléhavým důvodem obecného zájmu.

a)

založení dceřiných společností, jejichž činnosti spadají do oblasti povolovacího režimu;

b)

změnách své situace, v jejichž důsledku nejsou nadále plněny podmínky pro udělení povolení.

a)

lhůta uvedená v odstavci 3;

b)

dostupné opravné prostředky;

c)

případně prohlášení, že v případě neposkytnutí odpovědi během uvedené lhůty se povolení považuje za udělené.

1)

diskriminační požadavky založené přímo nebo nepřímo na státní příslušnosti nebo v případě společností na umístění jejich sídla, včetně zejména:

2)

zákaz usazení ve více než jednom členském státě nebo zákaz registrace nebo zápisu u profesních subjektů nebo sdružení ve více než jednom členském státě;

3)

omezení svobody poskytovatele zvolit si mezi hlavní a vedlejší provozovnou, zvláště pak povinnost poskytovatele mít hlavní provozovnu na jejich území, nebo omezení svobody zvolit si formu usazení v podobě zastoupení, pobočky nebo dceřiné společnosti;

4)

podmínky reciprocity s členským státem, ve kterém je poskytovatel již usazen, s výjimkou případů, kdy se jedná o podmínky reciprocity stanovené nástroji Společenství, které se týkají energetiky;

5)

individuálně prováděná ekonomická prověrka, která podmiňuje udělení povolení předložením důkazu o existenci hospodářské potřeby nebo poptávky na trhu, hodnocení potenciálních nebo současných hospodářských vlivů dané činnosti nebo hodnocení vhodnosti dané činnosti ve vztahu k cílům hospodářského plánování stanoveným příslušným orgánem; tento zákaz se nevztahuje na požadavky plánování, které nesledují hospodářské cíle, ale vycházejí z naléhavých důvodů obecného zájmu;

6)

přímé nebo nepřímé zapojení konkurenčních hospodářských subjektů, mimo jiné v rámci poradních orgánů, do udělování povolení nebo do přijímání jiných rozhodnutí příslušných orgánů, s výjimkou profesních subjektů a sdružení nebo jiných organizací v roli příslušného orgánu; tento zákaz se netýká konzultací s organizacemi, jako jsou obchodní komory nebo sociální partneři, v jiných otázkách, než jsou jednotlivé žádosti o povolení, ani konzultací široké veřejnosti;

7)

povinnost poskytnout finanční záruku nebo se na ní podílet nebo uzavřít pojištění od poskytovatele nebo subjektu usazeného na jejich území. Tím není dotčena možnost členských států požadovat pojištění nebo finanční záruky jako takové ani tím nejsou dotčeny požadavky týkající se účasti v kolektivním fondu náhrad, například pro členy profesních subjektů nebo organizací;

8)

povinnost být po určitou dobu předběžně registrován v rejstřících vedených na jejich území nebo již dříve po určitou dobu vykonávat danou činnost na jejich území.

a)

množstevní nebo územní omezení, zejména ve formě omezení stanovených podle počtu obyvatel nebo minimální zeměpisné vzdálenosti mezi poskytovateli;

b)

povinnost poskytovatele mít určitou právní formu;

c)

požadavky související s držením podílu na kapitálu společnosti;

d)

požadavky jiné než související se záležitostmi upravenými směrnicí 2005/36/ES nebo stanovené jinými nástroji Společenství, které vyhrazují přístup k dotyčné činnosti poskytování služeb určitým poskytovatelům z důvodu zvláštní povahy této činnosti;

e)

zákaz vlastnit více než jednu provozovnu na území stejného státu;

f)

požadavky stanovující minimální počet zaměstnanců;

g)

pevně stanovené minimální nebo maximální sazby, které poskytovatel musí dodržovat;

h)

povinnost poskytovatele poskytovat společně se svou službou i jiné zvláštní služby.

a)

nepřípustnost diskriminace: požadavky nesmějí být přímo ani nepřímo diskriminační na základě státní příslušnosti nebo v případě společností na základě umístění jejich sídla;

b)

nezbytnost: požadavky musejí být opodstatněné naléhavým důvodem obecného zájmu;

c)

přiměřenost: požadavky musejí být vhodné k zajištění dosažení sledovaného cíle, nesmějí překračovat rámec toho, co je pro dosažení daného cíle nezbytné, a není možné je nahradit jinými, méně restriktivními opatřeními, jimiž by bylo dosaženo stejného výsledku.

a)

požadavky, které hodlají zachovat, a důvody, proč tyto požadavky považují za vyhovující podmínkám stanoveným v odstavci 3;

b)

požadavky, které byly zrušeny nebo zmírněny.

a)

nepřípustnost diskriminace: požadavky nesmějí být přímo nebo nepřímo diskriminační na základě státní příslušnosti nebo v případě právnických osob na základě členského státu, v němž jsou usazeny;

b)

nezbytnost: požadavky musejí být opodstatněny důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí;

c)

přiměřenost: požadavky musejí být vhodné pro dosažení sledovaného cíle a nesmějí překračovat rámec toho, co je pro dosažení daného cíle nezbytné.

a)

povinnost poskytovatele být na jejich území usazen;

b)

povinnost poskytovatele získat od jejich příslušných orgánů povolení, včetně zápisu do rejstříku nebo registrace u profesního subjektu nebo sdružení na jejich území, s výjimkou případů stanovených v této směrnici nebo v jiných nástrojích práva Společenství;

c)

zákaz, aby si poskytovatel na jejich území zřídil určitou formu nebo druh infrastruktury, včetně kanceláří, kterou poskytovatel potřebuje k poskytování daných služeb;

d)

použití zvláštních smluvních ujednání mezi poskytovatelem a příjemcem, která brání či omezují poskytování služeb osobami samostatně výdělečně činnými;

e)

povinnost poskytovatele být držitelem průkazu totožnosti vydaného jejich příslušnými orgány konkrétně pro daný výkon činnosti poskytování služeb;

f)

požadavky, které ovlivňují používání zařízení a materiálu, jež jsou nedílnou součástí poskytované služby, kromě požadavků nezbytných pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

g)

omezení volného pohybu služeb uvedená v článku 19.

1)

na služby obecného hospodářského zájmu poskytované v jiném členském státě, mimo jiné:

2)

na záležitosti, na něž se vztahuje směrnice 96/71/ES;

3)

na záležitosti, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (31);

4)

na záležitosti, na něž se vztahuje směrnice Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů (32);

5)

na činnost soudního vymáhání dluhů;

6)

na záležitosti, na něž se vztahuje hlava II směrnice 2005/36/ES, a na požadavky v členském státě, v němž je služba poskytována, které vyhrazují činnost konkrétní profesi;

7)

na záležitosti, na něž se vztahuje nařízení (EHS) č. 1408/71;

8)

pokud jde o správní formality týkající se volného pohybu osob a jejich bydliště, na záležitosti, na něž se vztahují ustanovení směrnice 2004/38/ES, která stanoví správní formality, které musí splnit oprávněné osoby u příslušných orgánů členského státu, v němž je služba poskytována;

9)

pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, kteří se v souvislosti s poskytováním služby přemístí do jiného členského státu, na možnost členských států požadovat víza nebo povolení k pobytu po státních příslušnících třetích zemí, na něž se nevztahuje režim vzájemného uznávání stanovený v článku 21 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (33), nebo na možnost uložit státním příslušníkům třetích zemí povinnost ohlásit se příslušným orgánům členského státu, v němž je služba poskytována, při nebo po svém vstupu na jeho území;

10)

pokud jde o přepravu odpadů, na záležitosti upravené nařízením Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole (34);

11)

na autorská práva, příbuzná ochranná práva a práva, na něž se vztahují směrnice Rady 87/54/EHS ze dne 16. prosince 1986 o právní ochraně topografií polovodičových výrobků (35) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází (36), jakož i na práva průmyslového vlastnictví;

12)

na úkony vyžadující ze zákona účast notáře;

13)

na záležitosti, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (37);

14)

na registraci vozidel pronajatých formou leasingu v jiném členském státě;

15)

na ustanovení upravující smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy, včetně formy smluv, stanovená podle pravidel mezinárodního práva soukromého.

a)

vnitrostátní právní předpisy, v souladu s nimiž je opatření přijato, nebyly předmětem harmonizace v rámci Společenství v oblasti bezpečnosti služeb;

b)

opatření zajišťují vyšší úroveň ochrany příjemce, než by poskytovalo opatření přijaté členským státem usazení v souladu s jeho vnitrostátními předpisy;

c)

členský stát usazení nepřijal žádná opatření nebo přijal opatření, která jsou ve srovnání s opatřeními podle čl. 35 odst. 2 nedostatečná;

d)

opatření jsou přiměřená.

a)

povinnost získat povolení od jejich příslušných orgánů nebo povinnost učinit u nich prohlášení;

b)

diskriminační omezení přidělované finanční pomoci na základě skutečnosti, že je poskytovatel usazen v jiném členském státě, nebo z důvodu místa, kde je služba poskytována.

a)

obecné informace o požadavcích platných v jiných členských státech, které se týkají přístupu k činnosti poskytování služeb a jejího výkonu, zvláště pak o požadavcích týkajících se ochrany spotřebitele;

b)

obecné informace o opravných prostředcích dostupných v případě sporu mezi poskytovatelem a příjemcem;

c)

kontaktní údaje sdružení nebo organizací, včetně středisek Evropské sítě spotřebitelských středisek, od nichž mohou poskytovatelé nebo příjemci obdržet praktickou pomoc.

a)

název či jméno poskytovatele, jeho právní status a formu, adresu usazení a údaje umožňující rychlé navázání kontaktu a přímou komunikaci s ním, a to případně elektronickými prostředky;

b)

je-li poskytovatel zapsán v obchodním nebo obdobném veřejném rejstříku, název tohoto rejstříku a registrační číslo poskytovatele nebo jiný rovnocenný způsob jeho identifikace v tomto rejstříku;

c)

podléhá-li činnost povolovacímu režimu, údaje o dotyčném příslušném orgánu nebo jednotném kontaktním místě;

d)

vykonává-li poskytovatel činnost, která podléhá dani z přidané hodnoty, identifikační číslo podle čl. 22 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (38);

e)

v případě regulovaných povolání jakýkoli profesní subjekt nebo podobnou instituci, u které je poskytovatel registrován, profesní titul a členský stát, ve kterém byl tento titul udělen;

f)

případné obecné podmínky a doložky používané poskytovatelem;

g)

existenci případných smluvních ujednání týkajících se práva použitelného na smlouvu nebo příslušných soudů, které poskytovatel používá;

h)

existenci případných poprodejních záruk, které nejsou vyžadovány zákonem;

i)

cenu služby, pokud je cena za daný druh služby předem stanovena poskytovatelem;

j)

základní charakteristiky služby, pokud již nejsou zjevné ze souvislostí;

k)

pojištění nebo záruky podle čl. 23 odst. 1, a zejména kontaktní údaje pojistitele nebo ručitele a informace o území, na které se pojištění nebo záruky vztahují.

a)

sdělovány poskytovatelem z jeho vlastního podnětu;

b)

snadno přístupné příjemci v místě, kde je služba poskytována nebo kde se uzavírá smlouva;

c)

příjemci snadno přístupné elektronickou cestou prostřednictvím adresy sdělené poskytovatelem;

d)

obsaženy v informačních dokumentech dodaných poskytovatelem příjemci, ve kterých je podrobně popsána poskytovaná služba.

a)

pokud není poskytovatelem předem stanovena cena za daný druh služby, cenu služby nebo metodu jejího výpočtu v případě, že není možné stanovit přesnou cenu, aby si příjemce mohl cenu zkontrolovat, nebo dostatečně podrobný odhad ceny;

b)

pokud jde o regulovaná povolání, odkaz na profesní pravidla platná v členském státě usazení a způsob přístupu k těmto pravidlům;

c)

informace o svých víceoborových činnostech a partnerstvích, které přímo souvisejí s dotyčnou službou, a o opatřeních přijatých s cílem předejít střetu zájmů. Tyto informace se uvedou ve všech informačních dokumentech, v nichž poskytovatelé uvádějí podrobný popis jimi poskytovaných služeb;

d)

informace o veškerých kodexech chování, které se na poskytovatele vztahují, a adresu, na které je možné do těchto kodexů elektronickými prostředky nahlédnout, s uvedením jazykových verzí, které jsou k dispozici;

e)

pokud se na poskytovatele vztahuje kodex chování nebo pokud je poskytovatel členem obchodního sdružení nebo profesního subjektu, které stanoví možnost mimosoudního řešení sporů, uvede poskytovatel informace v tomto smyslu. Poskytovatel uvede, jakým způsobem lze získat přístup k podrobným informacím o charakteru a podmínkách využití prostředků mimosoudního řešení sporů.

—

„přímým a určitým rizikem“ rozumí riziko, jež vzniká přímo poskytnutím služby;

—

„zdravím nebo bezpečností“ v souvislosti s příjemcem nebo třetí osobou rozumí předcházení úmrtí nebo vážnému osobnímu zranění;

—

„finančním zabezpečením“ v souvislosti s příjemcem rozumí předcházení podstatným peněžním ztrátám nebo poklesu hodnoty majetku;

—

„pojištěním profesní odpovědnosti“ rozumí pojištění uzavřené poskytovatelem ohledně možných závazků vůči příjemcům a případně vůči třetím stranám, jež vznikají při poskytování služby.

a)

regulovaná povolání, je-li to opodstatněné za účelem zaručení souladu s pravidly upravujícími profesní etiku a chování, jež se liší v závislosti na zvláštní povaze každé profese, a nezbytné pro zajištění jejich nezávislosti a nestrannosti;

b)

poskytovatelé služeb v oblasti certifikace, akreditace, technického dozoru, testů nebo zkoušek, je-li to opodstatněné za účelem zajištění jejich nezávislosti a nestrannosti.

a)

se předešlo střetu zájmů a neslučitelnosti některých činností;

b)

byla zabezpečena nezávislost a nestrannost nutná pro vykonávání některých činností;

c)

pravidla upravující profesní etiku a chování u různých činností byla navzájem slučitelná, zejména pokud jde o profesní tajemství.

a)

certifikací nebo posouzením své činnosti nezávislými nebo akreditovanými subjekty;

b)

sestavením vlastní charty kvality nebo podílením se na chartách nebo značkách kvality vypracovaných profesními subjekty na úrovni Společenství.

a)

přijme veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby poskytovatel splnil tyto požadavky, pokud jde o přístup k činnosti a její výkon;

b)

provádí kontroly, inspekce a šetření nezbytné k dohledu nad poskytovanou službou.

a)

důvody, proč se domnívá, že opatření přijatá nebo předpokládaná členským státem usazení jsou nedostatečná;

b)

důvody, proč se domnívá, že opatření, která hodlá přijmout, splňují podmínky stanovené v článku 18.

a)

přístupu k činnosti soudního vymáhání dluhů;

b)

soukromých bezpečnostních služeb a přepravy hotovosti a cenných předmětů.

a)

čl. 9 odst. 2 o povolovacích režimech;

b)

čl. 15 odst. 5 o požadavcích podléhajících hodnocení;

c)

čl. 25 odst. 3 o víceoborových činnostech.