2003/33/ESRozhodnutí Rady ze dne 19. prosince 2002, kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky podle článku 16 a přílohy II směrnice 1999/31/ES (2003/33/ES)

Publikováno: Úř. věst. L 11, 16.1.2003, s. 27-49 Druh předpisu: Rozhodnutí
Přijato: 19. prosince 2002 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 20. prosince 2002 Nabývá účinnosti: 20. prosince 2002
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Rozhodnutí Rady

ze dne 19. prosince 2002,

kterým se stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky podle článku 16 a přílohy II směrnice 1999/31/ES

(2003/33/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů [1], a zejména na článek 16 a přílohu II uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Podle článku 16 směrnice 1999/31/ES má Komise přijmout zvláštní kritéria nebo zkušební metody a přidružené mezní hodnoty pro každou třídu skládky.

(2) Je třeba stanovit postup pro určování přijatelnosti odpadu na skládky.

(3) Je třeba stanovit mezní hodnoty a další kritéria pro odpad přijatelný na skládky různých tříd.

(4) Je třeba stanovit zkušební metody, které se budou používat pro určení přijatelnosti odpadu na skládky.

(5) Z technického hlediska je vhodné vyjmout z kritérií a postupů stanovených v příloze tohoto rozhodnutí odpady z těžebního průmyslu, které jsou ukládány na místě.

(6) Členským státům by mělo být poskytnuto přiměřeně dlouhé přechodné období pro vývoj nezbytného systému pro uplatnění tohoto rozhodnutí a možná bude nezbytné další krátké přechodné období, aby členské státy zajistily uplatňování mezních hodnot.

(7) Opatření podle tohoto rozhodnutí nejsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného článkem 18 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech [2]. Musí být proto schválena Radou podle čl. 18 odst. 4 uvedené směrnice,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Toto rozhodnutí stanoví kritéria a postupy pro přijímání odpadů na skládky podle zásad stanovených ve směrnici 1999/31/ES, a zejména v příloze II uvedené směrnice.

Článek 2

Členské státy uplatňují postup stanovený v oddílu 1 přílohy tohoto rozhodnutí pro určování přijatelnosti odpadu na skládky.

Článek 3

Členské státy zajistí, aby byl na skládky přijímán pouze odpad, který splňuje kritéria přijetí příslušné třídy skládky stanovená v oddílu 2 přílohy tohoto rozhodnutí.

Článek 4

Pro určování přijatelnosti odpadu na skládky se použijí metody odběru vzorků a zkušební metody uvedené v oddílu 3 přílohy tohoto rozhodnutí.

Článek 5

Aniž jsou dotčeny stávající právní předpisy Společenství, nevztahují se kritéria a postupy stanovené v příloze tohoto rozhodnutí na odpad vznikající v důsledku geologického průzkumu, těžby, úpravy a skladování minerálních zdrojů, ani v důsledku prací v lomech, jestliže je skladován na místě. Pokud není k dispozici konkrétní právní úprava Společenství, uplatní členské státy vnitrostátní kritéria a postupy.

Článek 6

Veškeré změny potřebné v budoucnu k aktualizaci tohoto rozhodnutí v souladu s vědeckým a technickým pokrokem musí být přijata Komisí, které je nápomocen výbor zřízený podle článku 18 směrnice 75/442/EHS, například úprava parametrů v seznamu mezních hodnot nebo vývoj kritérií a mezních hodnot pro přijetí odpadů pro dodatečné podkategorie skládek odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné.

Článek 7

1. Toto rozhodnutí nabývá účinku dne 16. července 2004.

2. Členské státy uplatní kritéria stanovená v oddílu 2 přílohy tohoto rozhodnutí do 16. července 2005.

Článek 8

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 19. prosince 2002.

Za Radu

předsedkyně

M. Fischer Boel

[1] Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1.

[2] Úř. věst. L 194, 25.7.1975, s. 39. Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise 96/350/ES (Úř. věst. L 135, 6.6.1996, s. 32).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

KRITÉRIA A POSTUPY PRO PŘIJÍMÁNÍ ODPADŮ NA SKLÁDKY

Úvod

Tato příloha stanoví jednotnou klasifikaci odpadů a postupy pro přijímání podle přílohy II směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů (dále jen "směrnice o skládkách").

V souladu s článkem 176 Smlouvy se členským státům nebrání, aby zachovaly nebo zavedly přísnější ochranná opatření než ta, která jsou stanovena v této příloze, za předpokladu, že jsou tato opatření v souladu se Smlouvou. Taková opatření musí být oznámena Komisi. Tento případ se může týkat zvláště mezních hodnot kadmia a rtuti v oddílu 2. Členské státy mohou také zavést mezní hodnoty pro složky, které nejsou v oddílu 2 zahrnuty.

Oddíl 1 této přílohy stanoví postup pro určování přijatelnosti odpadu na skládky. Tento postup se skládá ze základního popisu, testování splnění kritérií a ověření na místě podle definice v oddílu 3 přílohy II směrnice o skládkách.

Oddíl 2 této přílohy stanoví přijímací kritéria pro každou třídu skládek. Odpad lze na skládce přijmout pouze tehdy, jestliže splňuje přijímací kritéria pro příslušnou třídu skládky stanovená v oddílu 2 této přílohy.

Oddíl 3 této přílohy uvádí seznam metod, které mají být použity pro odběr vzorků a zkoušení odpadů.

Dodatek A definuje posouzení bezpečnosti, které se musí provádět u podzemních úložišť.

Dodatek B tvoří informativní přílohu, která uvádí přehled dostupných možností skládkování podle směrnice a uvádí příklady možného dalšího rozdělení skládkovaných odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné.

1. POSTUP PRO PŘIJÍMÁNÍ ODPADŮ NA SKLÁDKY

1.1 Základní popis

Základní popis je prvním krokem přijímacího postupu a představuje úplný popis odpadu na základě shromáždění veškerých potřebných informací pro bezpečné dlouhodobé odstraňování odpadů. Základní popis se vyžaduje pro všechny druhy odpadu.

1.1.1 Funkce základního popisu

a) základní informace o odpadu (druh a původ, složení, konzistence, možnost vyluhování a – pokud je to nezbytné a možné – další charakteristické vlastnosti);

b) základní informace pro pochopení chování odpadu na skládkách a možnostech úpravy podle čl. 6 písm. a) směrnice o skládkách;

c) posuzování odpadu ve vztahu k mezním hodnotám;

d) detekce klíčových proměnných (kritických parametrů) pro testování splnění kritérií a možnosti zjednodušení testování splnění kritérií (které povedou ke značnému snížení počtu měřených složek, ale pouze po prokázání příslušné informace). Popis může uvádět poměry mezi základním popisem a výsledky zjednodušeného testovacího postupu, jakož i frekvenci testování splnění kritérií.

Jestliže základní popis odpadu ukáže, že odpad splňuje kritéria stanovená pro danou třídu skládky podle oddílu 2 této přílohy, odpad se považuje za přijatelný pro tuto třídu skládky. Pokud odpad kritéria nesplňuje, není pro tuto třídu skládky přijatelný.

Původce odpadu, nebo pokud neexistuje, osoba odpovědná za nakládání s odpady, nese odpovědnost za zajištění správnosti informací obsažených v popisu.

Provozovatel povede záznamy získaných informací po dobu, kterou určí členský stát.

1.1.2 Hlavní požadavky na základní popis odpadu

a) zdroj a původ odpadu;

b) informace o procesu produkce odpadu (popis a charakteristika surovin a výrobků);

c) popis zpracování odpadu použitého v souladu s čl. 6 písm. a) směrnice o skládkách, nebo oznámení důvodů, proč není takové zpracování považováno za nutné;

d) údaje o složení odpadu a jeho chování při vyluhování tam, přichází-li to úvahu;

e) vzhled odpadu (zápach, barva, fyzická forma);

f) kód podle Evropského seznamu odpadů (rozhodnutí Komise 2001/118/ES) [1];

g) u nebezpečného odpadu v případě zrcadlových údajů: příslušné nebezpečné vlastnosti podle přílohy III směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech [2];

h) informace, které potvrzují, že odpad nepatří mezi odpady vyloučené podle čl. 5 odst. 3 směrnice o skládkách;

i) třídu skládky, na které může být odpad přijat;

j) je-li to nutné, dodatečná opatření, která je třeba na skládce učinit;

k) potvrzení, pokud lze odpad recyklovat nebo využít.

1.1.3 Testování

Obecně platí, že v zájmu získání výše uvedených informací je třeba odpad testovat. Kromě chování při vyluhování musí být známé nebo testováním určené složení odpadu. Testy používané pro základní popis musí vždy zahrnovat testy, které mají být použity pro testování splnění kritérií.

Obsah popisu, požadovaný rozsah laboratorního testování a vztah mezi základním popisem a kontrolou splnění kritérií závisí na druhu odpadu. Je třeba rozlišovat mezi:

a) odpady, které se vytvářejí pravidelně při stejném procesu;

b) odpady, které se nevytvářejí pravidelně.

Popisy nastíněné v bodech a) a b) poskytnou informace, které je možno přímo srovnávat s přijímacími kritérii pro konkrétní třídu skládky, a navíc mohou poskytnout popisné informace (např. důsledky uložení společně s komunálním odpadem).

a) Odpady, které se vytvářejí pravidelně při stejném procesu

Jedná se o jednotlivé a konzistentní odpady vytvářené při stejném procesu, kde:

- zařízení a proces, ve kterém se vytváří odpad, jsou známé, a vstupní materiál procesu a proces sám jsou dobře definované,

- provozovatel zařízení poskytne veškeré potřebné informace a informuje provozovatele skládky o změnách procesu (především o změnách vstupního materiálu).

Proces je často umístěn v samostatném zařízení. Odpad může pocházet i z různých zařízení, pokud jej lze identifikovat jako jediný tok se společnými vlastnostmi v rámci známých mezí (např. zbytkový popel ze spalování komunálního odpadu).

Pro tyto odpady bude základní popis zahrnovat základní požadavky uvedené v odstavci 1.1.2, zejména pak tyto:

- rozsah složení pro jednotlivé odpady,

- rozsah a proměnlivost charakteristických vlastností,

- pokud se vyžaduje, vyluhovatelnost odpadu stanovená vsádkovým výluhovým testem nebo infiltračním testem nebo výluhovým testem v závislosti na pH,

- klíčové proměnné, které je třeba pravidelně testovat.

Pokud je odpad produkován při stejném procesu v různých zařízeních, je třeba uvést informace o rozsahu jeho posouzení. Následně je třeba provést dostatečný počet měření, aby se prokázal rozsah a proměnlivost charakteristických vlastností odpadu. Odpad je možné považovat za popsaný a lze jej následně podrobit pouze testování splnění kritérií, pokud v procesu vytváření odpadu nenastanou výrazné změny.

U odpadů pocházejících ze stejného procesu v jednom zařízení smějí výsledky měření vykazovat pouze menší odchylky vlastností odpadu ve srovnání s příslušnými mezními hodnotami. Odpad je možné považovat za popsaný a lze jej následně podrobit pouze testování splnění kritérií, pokud v procesu vytváření odpadu nenastanou výrazné změny.

Odpady pocházející ze zařízení na hromadění nebo míšení odpadu z překladišť odpadů nebo toky smíšeného odpadu z odpadních kolektorů se mohou ve vlastnostech značně lišit. To je třeba brát v úvahu při základním popisu. Takové odpady mohou spadat pod případ b).

b) Odpady, které se nevytvářejí pravidelně

Tyto odpady se nevytvářejí pravidelně při stejném procesu ve stejném zařízení a nejsou součástí dobře popsaného toku odpadů. Každá dávka takového vyprodukovaného odpadu musí být popsána. Základní popis musí zahrnovat hlavní požadavky základního popisu. Protože se musí popisovat každá vyprodukovaná dávka, není třeba provádět testování splnění kritérií.

1.1.4 Případy, kdy se nevyžaduje testování

V následujících případech se netrvá na testování pro potřeby základního popisu:

a) odpad je na seznamu odpadů, u kterých se nevyžaduje testování podle oddílu 2 této přílohy;

b) veškeré potřebné informace pro základní popis jsou známé a řádně odůvodněné k naprosté spokojenosti příslušného orgánu;

c) určité druhy odpadů, u nichž je testování složité, nebo případy, kdy jsou vhodné testovací metody a přijímací kritéria nedostupná. Je třeba to odůvodnit a zdokumentovat, včetně důvodů, proč je odpad považován pro tuto třídu skládky za přijatelný.

1.2 Testování splnění kritérií

Jakmile je odpad na základě základního popisu podle oddílu 1 posouzen pro danou třídu skládky jako přijatelný, bude následně podroben testování splnění kritérií, které určí, zda odpad vyhovuje výsledkům základního popisu a splňuje příslušná přijímací kritéria stanovená v oddílu 2.

Úlohou testování splnění kritérií je periodicky testovat pravidelně se vyskytující toky odpadu.

Konkrétní parametry, které mají být testovány, jsou uvedeny v základním popisu. Parametry by se měly vztahovat k informacím uvedeným v základním popisu; nezbytná je pouze kontrola kritických parametrů (klíčových proměnných), které jsou uvedeny v základním popisu. Kontrola má ukázat, že odpad splňuje mezní hodnoty stanovené pro kritické parametry.

Testy používané pro testování splnění kritérií zahrnují jeden nebo více testů použitých v základním popisu. wTestování zahrnuje alespoň infiltrační test dávky. Pro tyto účely se použijí metody vyjmenované v oddílu 3.

Odpady vyňaté z požadavku testování pro základní popis v odstavci 1.1.4 a) a 1.1.4 b), jsou také vyňaty z testování splnění kritérií. U těchto odpadů je však třeba zkontrolovat vyhovění základnímu popisu jiným způsobem než testováním.

Srovnávací testování se vykonává minimálně jednou ročně a provozovatel musí v každém případě zabezpečit, aby se srovnávací testování vykonávalo v rozsahu a frekvenci určeném v základní charakterizaci.

Záznamy výsledků testů musí být uchovány po dobu určenou členským státem.

1.3 Ověření na místě

Každý náklad odpadu dopravený na skládku se před vyložením a po něm vizuálně zkontroluje. Zkontrolují se požadované dokumenty.

U odpadů ukládaného původcem odpadu na skládku v jeho správě je možné toto ověření provádět v místě odeslání.

Odpad je možno přijmout na skládku, pokud je stejný jako odpad, který byl podroben základnímu popisu a testování splnění kritérií a který je popsán v průvodních dokumentech. Pokud tomu tak není, odpad nesmí být přijat.

Členské státy mohou stanovit požadavky na testování na místě, včetně vhodných rychlých testovacích metod.

Po doručení budou pravidelně odebírány vzorky. Odebrané vzorky se po přijetí odpadu uchovají po dobu, kterou stanoví členský stát (ne kratší než jeden měsíc: viz čl. 11 písm. b) směrnice o skládkách).

2. KRITÉRIA PRO PŘIJÍMÁNÍ ODPADU

Tento oddíl stanoví kritéria pro přijímání odpadu na každou třídu skládek, včetně kritérií pro podzemní úložiště.

Za určitých okolností jsou přijatelné až trojnásobně vyšší mezní hodnoty pro určité parametry uvedené v tomto oddílu (jiné než rozpuštěný organický uhlík (DOC) v oddílech 2.1.2.1, 2.2.2, 2.3.1 a 2.4.1, BTEX, PCB a minerální oleje v oddílu 2.1.2.2, celkový organický uhlík (TOC) a pH v oddílu 2.3.2 a ztráta žíháním (LOI) a/nebo TOC v oddílu 2.4.2, a omezující možný nárůst mezní hodnoty pro TOC v oddílu 2.1.2.2 pouze na dvojnásobek mezní hodnoty), pokud

- příslušný orgán udělí povolení pro konkrétní odpady v jednotlivých případech pro přijímající skládku při zohlednění charakteristických vlastností skládky a jejího okolí a

- emise (včetně průsakové vody) ze skládky při zohlednění mezních hodnot pro konkrétní parametry v tomto oddílu nepředstavují podle posouzení rizik zvýšené riziko pro životní prostředí.

Členské státy podají zprávu Komisi o tom, kolik povolení podle tohoto ustanovení za rok vydaly. Zprávy budou Komisi předkládány v tříletých intervalech jako součást zpráv o provádění směrnice o skládkách v souladu se specifikacemi stanovenými v článku 15 uvedené směrnice.

Členské státy definují kritéria pro splnění mezních hodnot stanovených v tomto oddílu.

2.1 Kritéria pro skládky inertního odpadu

2.1.1 Seznam odpadů přijatelných na skládky inertního odpadu bez testování

U odpadů uvedených na následujícím krátkém seznamu se předpokládá, že splňují kritéria stanovená v definici inertního odpadu v čl. 2 písm. e) směrnice o skládkách a kritéria vyjmenovaná v oddílu 2.1.2. Tyto odpady mohou být přijaty na skládku inertního odpadu bez testování.

Odpad musí být z jednoho toku (pouze z jednoho zdroje) jednoho druhu odpadu. Různé odpady obsažené v seznamu lze přijímat dohromady za předpokladu, že pocházejí ze stejného zdroje.

Pokud existuje podezření na kontaminaci (buď na základě vizuální kontroly, nebo znalosti původu odpadu), mělo by být provedeno testování nebo by měl být odpad odmítnut. Pokud jsou odpady uvedené v seznamu kontaminované nebo obsahují jiné materiály nebo látky, jako například kovy, azbest, plasty, chemikálie atd. v rozsahu, který zvyšuje riziko dostatečného odůvodnění jejich uložení na jiné třídě skládky, odpady nesmějí být na skládku inertního odpadu přijaty.

Pokud existují pochybnosti o tom, zda odpad splňuje definici inertního odpadu podle čl. 2 písm. e) směrnice o skládkách a kritéria uvedená v oddílu 2.1.2, nebo pochybnosti o kontaminaci odpadu, je třeba provést testování. Pro tyto účely se použijí metody uvedené v oddílu 3.

Evropský kód odpadu | Popis | Omezení |

101103 | Odpadní materiál na základě skleněných vláken | Pouze bez organických pojiv |

150107 | Skleněné obaly, sklo | |

170101 | Beton | Pouze vybraný stavební a demoliční odpad [3] |

170102 | Cihly | Pouze vybraný stavební a demoliční odpad [3] |

170103 | Dlaždice a keramika | Pouze vybraný stavební a demoliční odpad [3] |

170107 | Směsi betonu, cihel, dlaždic a keramiky | Pouze vybraný stavební a demoliční odpad [3] |

170202 | Sklo | |

170504 | Zemina a kamení | S výjimkou ornice, rašeliny; s výjimkou zeminy a kamení z kontaminovaných lokalit |

191205 | Sklo | |

200102 | Sklo | Pouze samostatně sebrané sklo |

200202 | Zemina a kamení | Pouze z odpadu ze zahrad a parků; s výjimkou ornice, rašeliny |

Odpad, který není uveden v seznamu, musí být podroben testování podle oddílu 1, aby se určilo, jestli splňuje kritéria odpadu přijatelného na skládky inertního odpadu podle oddílu 2.1.2.

2.1.2 Mezní hodnoty pro odpad přijatelný na skládky inertního odpadu

2.1.2.1 Mezní hodnoty vyluhování

Následující mezní hodnoty vyluhování se vztahují na odpad přijatelný na skládky inertního odpadu, vypočtené z poměru tekutých a pevných látek (L/S) ze 2 l/kg a 10 l/kg pro celkový vypuštěný objem, vyjádřené přímo v mg/1 pro C0 (první eluát infiltračního testu při L/S = 0,1 l/kg). Členské státy určí, která z testovacích metod (viz oddíl 3) a které příslušné mezní hodnoty v tabulce se mají použít.

Složka | L/S = 2 l/kg | L/S = 10 l/kg | C0 (infiltrační test) |

mg/kg sušiny | mg/ | l |

As | 0,1 | 0,5 | 0,06 |

Ba | 7 | 20 | 4 |

Cd | 0,03 | 0,04 | 0,02 |

Cr celk. | 0,2 | 0,5 | 0,1 |

Cu | 0,9 | 2 | 0,6 |

Hg | 0,003 | 0,01 | 0,002 |

Mo | 0,3 | 0,5 | 0,2 |

Ni | 0,2 | 0,4 | 0,12 |

Pb | 0,2 | 0,5 | 0,15 |

Sb | 0,02 | 0,06 | 0,1 |

Se | 0,06 | 0,1 | 0,04 |

Zn | 2 | 4 | 1,2 |

Chloridy | 550 | 800 | 460 |

Fluoridy | 4 | 10 | 2,5 |

Sulfáty | 560 [4] | 1000 [4] | 1500 |

fenolový index | 0,5 | 1 | 0,3 |

DOC [5] | 240 | 500 | 160 |

TDS [6] | 2500 | 4000 | – |

2.1.2.2 Mezní hodnoty pro celkový obsah organických parametrů

Kromě mezních hodnot vyluhování podle oddílu 2.1.2.1 musí inertní odpady splňovat následující dodatečné mezní hodnoty:

Parametr | Hodnota mg/kg |

TOC (celkový organický uhlík) | 30000 [7] |

BTEX (benzen, toluen, ethylbenzen a xyleny) | 6 |

PCB (polychlorované bifenyly, 7 kongenerů) | 1 |

Minerální olej (C10 až C40) | 500 |

PAH (polycyklické aromatické uhlovodíky) | mezní hodnotu stanoví členské státy |

2.2 Kritéria pro skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné

Členské státy mohou vytvořit podkategorie skládek odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné.

V této příloze jsou mezní hodnoty stanoveny pouze pro odpady neklasifikované jako nebezpečné, které se ukládají do stejného prostoru společně se stabilními, nereaktivními nebezpečnými odpady.

2.2.1 Odpady přijatelné bez testování na skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné

Komunální odpad podle definice v čl. 2 písm. b) směrnice o skládkách, který je v kapitole 20 Evropského seznamu odpadů zařazen mezi odpady neklasifikované jako nebezpečné, odděleně sebrané složky odpadu z domácností a stejný materiál jiného původu může být na skládkách odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné přijat bez testování.

Odpady nelze přijmout, jestliže nebyly nejprve zpracovány podle čl. 6 písm. a) směrnice o skládkách nebo jestliže jsou kontaminované v rozsahu, který zvyšuje riziko dostatečného odůvodnění jejich uložení na jiné skládce.

Nelze je přijímat do prostor, kam se přijímá stabilní, nereaktivní nebezpečný odpad podle čl. 6 písm. c) podbod iii) směrnice o skládkách.

2.2.2 Mezní hodnoty pro odpady neklasifikované jako nebezpečné

Níže uvedené mezní hodnoty se vztahují na zrnitý odpad neklasifikovaný jako nebezpečný přijímaný do stejného prostoru jako stabilní, nereaktivní nebezpečný odpad, vypočtené z poměru tekutých a pevných látek (L/S) ze 2 l/kg a 10 l/kg pro celkový vypuštěný objem, vyjádřené přímo v mg/1 pro C0 (první eluát infiltračního testu při L/S = 0,1 l/kg). Zrnitý odpad zahrnuje všechny odpady, které nejsou monolitické. Členské státy určí, která z testovacích metod (viz oddíl 3) a které příslušné mezní hodnoty v tabulce se mají použít.

Složky | L/S = 2 l/kg | L/S = 10 l/kg | C0 (infiltrační test) |

mg/kg sušiny | mg/ | l |

As | 0,4 | 2 | 0,3 |

Ba | 30 | 100 | 20 |

Cd | 0,6 | 1 | 0,3 |

Cr celk. | 4 | 10 | 2,5 |

Cu | 25 | 50 | 30 |

Hg | 0,05 | 0,2 | 0,03 |

Mo | 5 | 10 | 3,5 |

Ni | 5 | 10 | 3 |

Pb | 5 | 10 | 3 |

Sb | 0,2 | 0,7 | 0,15 |

Se | 0,3 | 0,5 | 0,2 |

Zn | 25 | 50 | 15 |

Chloridy | 10000 | 15000 | 8500 |

Fluoridy | 60 | 150 | 40 |

Sulfáty | 10000 | 20000 | 7000 |

DOC [8] | 380 | 800 | 250 |

TDS [9] | 40000 | 60000 | – |

Členské státy stanoví kritéria pro monolitický odpad, která by zajistila stejnou úroveň ochrany životního prostředí, jaká je dána výše uvedenými mezními hodnotami.

2.2.3 Sádrový odpad

Materiály neklasifikované jako nebezpečné na bázi sádry by se měly odstraňovat pouze na skládkách odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné v prostorách, kde se nepřijímá žádný odpad podléhající biologickému rozkladu. Mezní hodnoty TOC a DOC uvedené v oddílech 2.3.2 a 2.3.1 se vztahují na odpady ukládané společně s materiály na bázi sádry.

2.3 Kritéria pro nebezpečný odpad přijatelný na skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné podle čl. 6 písm. c) podbodu iii).

Stabilní, nereaktivní znamená, že se chování při vyluhování odpadu nebude nepříznivě měnit po dlouhou dobu v podmínkách daného typu skládky nebo za předvídatelných nehod:

- v odpadu samotném (například biologickým rozkladem),

- pod vlivem dlouhodobě působících vnějších podmínek (například vody, vzduchu, teploty, mechanických vlivů),

- působením jiných odpadů (včetně odpadních produktů jako je průsaková voda a plyn).

2.3.1 Mezní hodnoty vyluhování

Následující mezní hodnoty vyluhování se vztahují na zrnitý nebezpečný odpad přijatelný na skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné a jsou vypočtené z poměru tekutých a pevných látek (L/S) = 2 l/kg a 10 l/kg pro celkový vypuštěný objem, vyjádřené přímo v mg/1 pro C0 (první eluát infiltračního testu při L/S = 0,1 l/kg). Zrnitý odpad zahrnuje všechny odpady, které nejsou monolitické. Členské státy určí, která z testovacích metod a které příslušné mezní hodnoty v tabulce se mají použít.

Složky | L/S = 2 l/kg | L/S = 10 l/kg | C0 (infiltrační test) |

mg/kg sušiny | mg/kg sušiny | mg/l |

As | 0,4 | 2 | 0,3 |

Ba | 30 | 100 | 20 |

Cd | 0,6 | 1 | 0,3 |

Cr celk. | 4 | 10 | 2,5 |

Cu | 25 | 50 | 30 |

Hg | 0,05 | 0,2 | 0,03 |

Mo | 5 | 10 | 3,5 |

Ni | 5 | 10 | 3 |

Pb | 5 | 10 | 3 |

Sb | 0,2 | 0,7 | 0,15 |

Se | 0,3 | 0,5 | 0,2 |

Zn | 25 | 50 | 15 |

Chloridy | 10000 | 15000 | 8500 |

Fluoridy | 60 | 150 | 40 |

Sulfáty | 10000 | 20000 | 7000 |

DOC [10] | 380 | 800 | 250 |

TDS [11] | 40000 | 60000 | – |

Členské státy stanoví kritéria pro monolitický odpad, která by zajistila stejnou úroveň ochrany životního prostředí, jaká je dána výše uvedenými mezními hodnotami.

2.3.2 Ostatní kritéria

Kromě mezních hodnot vyluhování podle oddílu 2.3.1 musí zrnité odpady splňovat následující dodatečná kritéria:

Parametr | Hodnota |

TOC (celkový organický uhlík) | 5 % [12] |

pH | nejméně 6 |

ANC (kyselinová neutralizační kapacita) | musí být vyhodnocena |

Členské státy musí stanovit kritéria k zajištění toho, že odpad bude mít dostatečnou fyzickou stabilitu a nosnost.

Členské státy stanoví kritéria, která by zajistila, že nebezpečný monolitický odpad bude stabilní a nereaktivní ještě před jeho přijetím na skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné.

2.3.3 Odpad z azbestu

Stavební materiály, které obsahují azbest, a další vhodný odpad z azbestu mohou být ukládány na skládkách odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné v souladu s čl. 6 písm. c) podbod iii) směrnice o skládkách bez testování.

Skládky, které přijímají stavební materiály s obsahem azbestu a další vhodný odpad z azbestu, musí splňovat tyto požadavky:

- odpad neobsahuje žádné jiné nebezpečné látky než vázaný azbest, včetně vláken vázaných pojivem nebo zabalených v plastu,

- skládka přijímá pouze stavební materiál obsahující azbest a další vhodný odpad z azbestu. Tyto odpady mohou být také uloženy v odděleném prostoru skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné, pokud je prostor dostatečně samostatně uzavřený,

- aby se zabránilo rozptýlení vláken, úložná zóna musí být denně a před každým stlačením překryta vhodným materiálem, a pokud odpad není zabalený, musí se pravidelně kropit,

- aby se zabránilo rozptýlení vláken, musí být na skládce/do prostoru navezena konečná svrchní krycí vrstva,

- na skládce se nesmí provádět žádné práce, které by mohly vést k uvolnění vláken (např. vrtání děr),

- po uzavření skládky se uchová plánek umístění skládky/prostoru, který svědčí o tom, že je zde uložen odpad z azbestu,

- musí být přijata vhodná opatření, aby se zabránilo případnému použití půdy po uzavření skládky kvůli zabránění kontaktu lidí s odpadem.

Pro skládky, které přijímají pouze stavební materiál obsahující azbest, se zmírňují požadavky stanovené v příloze 1, bod 3.2 a 3.3 směrnice o skládkách, pokud jsou splněny výše uvedené požadavky.

2.4 Kritéria pro odpad přijatelný na skládky nebezpečného odpadu

2.4.1 Mezní hodnoty vyluhování

Následující mezní hodnoty vyluhování se vztahují na zrnitý odpad přijatelný na skládky nebezpečného odpadu, vypočtené z poměru tekutých a pevných látek (L/S) = 2 l/kg a 10 l/kg pro celkový vypuštěný objem, vyjádřené přímo v mg/1 pro C0 (první eluát infiltračního testu při L/S = 0,1 l/kg). Zrnitý odpad zahrnuje všechny odpady, které nejsou monolitické. Členské státy určí, která z testovacích metod a které příslušné mezní hodnoty v tabulce se mají použít.

Složky | L/S = 2 l/kg | L/S = 10 l/kg | C0 (infiltrační test) |

mg/kg sušiny | mg/kg sušiny | mg/l |

As | 6 | 25 | 3 |

Ba | 100 | 300 | 60 |

Cd | 3 | 5 | 1,7 |

Cr celk. | 25 | 70 | 15 |

Cu | 50 | 100 | 60 |

Hg | 0,5 | 2 | 0,3 |

Mo | 20 | 30 | 10 |

Ni | 20 | 40 | 12 |

Pb | 25 | 50 | 15 |

Sb | 2 | 5 | 1 |

Se | 4 | 7 | 3 |

Zn | 90 | 200 | 60 |

Chloridy | 17000 | 25000 | 15000 |

Fluoridy | 200 | 500 | 120 |

Sulfáty | 25000 | 50000 | 17000 |

DOC [13] | 480 | 1000 | 320 |

TDS [14] | 70000 | 100000 | – |

Členské státy stanoví kritéria pro monolitický odpad, která by zajistila stejnou úroveň ochrany životního prostředí, jaká je dána výše uvedenými mezními hodnotami.

2.4.2 Ostatní kritéria

Kromě mezních hodnot vyluhování podle oddílu 2.4.1 musí nebezpečné odpady splňovat tato dodatečná kritéria:

Parametr | Hodnota |

LOI (ztráta žíháním) [15] | 10 % |

TOC (celkový organický uhlík) [15] | 5 % [16] |

ANC (kyselinová neutralizační kapacita) | musí být vyhodnocena |

2.5 Kritéria pro podzemní úložiště

Pro přijetí odpadů na lokalitách podzemních úložišť je třeba provádět konkrétní bezpečnostní posouzení lokality podle definice v příloze A. Odpad lze přijímat pouze v případě, že je slučitelný s konkrétním bezpečnostním posouzením lokality.

wNa podzemní úložiště inertního odpadu lze přijímat pouze odpad, který splňuje kritéria stanovená v oddílu 2.1.

Na podzemní úložiště odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné lze přijímat pouze odpad, který splňuje kritéria stanovená v oddílu 2.2 anebo v oddílu 2.3.

Na podzemní úložiště nebezpečného odpadu lze přijímat pouze odpad, který je slučitelný s konkrétním bezpečnostním posouzením lokality. V takovém případě neplatí kritéria stanovená v oddílu 2.4. Odpad však musí být podroben postupu pro přijetí podle oddílu 1.

3. METODY ODBĚRU VZORKŮ A TESTOVÁNÍ

Odběr vzorků pro potřeby základního popisu a testování splnění kritérií provádějí nezávislé a kvalifikované osoby a instituce. Laboratoře musí mít prokazatelné zkušenosti v oblasti testování odpadů a analýzy a účinný systém zabezpečování jakosti.

Členské státy mohou rozhodnout, že

1. odběr vzorků mohou provádět původci odpadu nebo provozovatelé za podmínky, že dostatečný dohled nezávislých a kvalifikovaných osob nebo institucí zajistí, aby byly dosaženy cíle stanovené v tomto rozhodnutí;

2. testování odpadů mohou provádět původci odpadu nebo provozovatelé, pokud mají definován vhodný systém zabezpečování jakosti, včetně pravidelných nezávislých kontrol.

Pokud není k dispozici norma Evropského výboru pro normalizaci (CEN) jako formální evropská norma, členské státy budou používat buď vnitrostátní normy nebo postupy, nebo návrh normy CEN, jakmile dosáhne stupně předběžné evropské normy.

Použijí se tyto metody:

Odběr vzorků

Pro odběr vzorků – pro potřeby základního popisu, testování splnění kritérií a ověření na místě – se sestaví plán odběru vzorků podle části 1 normy pro odběr vzorků, kterou v současné době připravuje CEN.

Všeobecné vlastnosti odpadu

EN 13137 | Stanovení TOC v odpadu, kalu a sedimentech |

prEN 14346 | Výpočet sušiny na základě stanovení zbytku po odpařování nebo obsahu vody |

Výluhové testy

prEN 14405 | Test na chování při vyluhování – test infiltrace vzlínáním (test infiltrace vzlínáním anorganických složek) |

EN 12457/1-4 | Vyluhování – test splnění kritérií pro vyluhování zrnitých odpadních materiálů a kalů: |

část 1: | L/S = 2 l/kg, velikost částic < 4 mm |

část 2: | L/S = 10 l/kg, velikost částic < 4 mm |

část 3: | L/S = 2 a 8 l/kg, velikost částic < 4 mm |

část 4: | L/S = 10 l/kg, velikost částic < 10 mm |

Digesce surového odpadu

EN 13657 | Digesce pro následné stanovení podílu prvků rozpustného v lučavce královské (částečná digesce tuhého odpadu před prvkovou analýzou, která ponechá křemičitanovou matrici neporušenou) |

EN 13656 | Digesce za pomoci mikrovlnného záření se směsí kyseliny fluorovodíkové (HF), dusičné (HNO3) a chlorovodíkové (HCl) pro následné stanovení prvků (úplná digesce tuhého odpadu před prvkovou analýzou) |

Analýza

ENV 12506 | Analýza eluátů – stanovení pH, As, Ba, Cd, Cl, Co, Cr, CrVI, Cu, Mo, Ni, NO2, Pb, S celk., SO4, V a Zn (analýza anorganických složek tuhého odpadu nebo jeho eluátu: hlavní, vedlejší a stopové prvky) |

ENV 133370 | Analýza eluátů – stanovení amoniaku, AOX, vodivosti, Hg, fenolového indexu, TOC, těkavých CN, F (analýza anorganických složek tuhého odpadu nebo jeho eluátu (anionty)) |

prEN 14039 | Určení obsahu uhlovodíků v rozsahu od C10 do C40 plynovou chromatografií |

Tento seznam bude doplněn, jakmile budou k dispozici další normy CEN.

U testů a analýz, pro které (zatím) nejsou k dispozici metody CEN, musí použité metody schválit příslušné orgány.

[1] Úř. věst. L 47, 16.2.2001, s. 1.

[2] Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 20. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 31/1994/ES (Úř. věst. L 168, 2.7.1994, s. 28).

[3] Vybraný stavební a demoliční odpad: s nízkým obsahem jiných druhů materiálu (jako jsou kovy, plasty, zemina, organické látky, dřevo, guma atd.). Musí být znám původ odpadu.Žádný stavební a demoliční odpad ze staveb znečištěných nebezpečnými anorganickými nebo organickými látkami, např. v důsledku výrobních procesů stavby, znečištění půdy, skladování a používání pesticidů nebo jiných nebezpečných látek atd., pokud není jasně prokázáno, že demolovaná stavba nebyla významně znečištěna.Žádný stavební a demoliční odpad ze staveb ošetřených, pokrytých nebo natřených materiály obsahujícími nebezpečné látky ve významném množství.

[4] Pokud odpad nesplňuje tyto hodnoty pro sulfáty, je stále ještě možné jej hodnotit, jako by splňoval kritéria přijetí, pokud vyluhování nepřesahuje některou z následujících hodnot: 1500 mg/l jako C0 při L/S = 0,1 l/kg a 6000 mg/kg při L/S = 10 l/kg. V takovém případě je třeba provést infiltrační test k určení mezní hodnoty při L/S = 0,1 l/kg za podmínek počáteční rovnováhy vzhledem k tomu, že hodnota při L/S = 10 l/kg může být stanovena buď výluhovým testem dávky nebo infiltračním testem za podmínek blížících se místní rovnováze.

[5] Pokud odpad nesplňuje tyto hodnoty pro DOC při své vlastní hodnotě pH, může být testován při L/S = 10 l/kg a pH v rozmezí 7,5 – 8,0. Odpad lze považovat za vyhovující přijímacím kritériím pro DOC, jestliže výsledek tohoto stanovení nepřesáhne 500 mg/kg. (Návrh metody založené na prEN 14429 je k dispozici.)

[6] Jako alternativu k hodnotám sulfátů a chloridů lze použít hodnoty celkových rozpuštěných pevných látek (TDS).

[7] V případě zeminy může příslušný orgán povolit vyšší mezní hodnotu za předpokladu, že hodnota DOC ve výši 500 mg/kg je dosažena při L/S = 10 l/kg, buď při vlastním pH zeminy, nebo při hodnotě pH v rozmezí 7,5 až 8,0.

[8] Pokud odpad nesplňuje tyto hodnoty pro DOC při své vlastní hodnotě pH, může být testován při L/S = 10 l/kg a pH v rozmezí 7,5 – 8,0. Odpad lze považovat za vyhovující přijímacím kritériím pro DOC, jestliže výsledek tohoto stanovení nepřesáhne 800 mg/kg. (K dispozici je návrh metody založené na prEN 14429.)

[9] Jako alternativu k hodnotám sulfátů a chloridů lze použít hodnoty celkového objemu rozpuštěných pevných látek (TDS).

[10] Pokud odpad nesplňuje tyto hodnoty pro DOC při své vlastní hodnotě pH, může být testován při L/S = 10 l/kg a pH v rozmezí 7,5 – 8,0. Odpad lze považovat za vyhovující přijímacím kritériím pro DOC, jestliže výsledek tohoto stanovení nepřesáhne 800 mg/kg. (K dispozici je návrh metody založené na prEN 14429.)

[11] Jako alternativu k hodnotám sulfátů a chloridů lze použít hodnoty celkového objemu rozpuštěných pevných látek (TDS).

[12] Pokud není těchto hodnot dosaženo, může příslušný orgán povolit vyšší mezní hodnotu za předpokladu, že hodnota DOC ve výši 800 mg/kg je dosažena při L/S = 10 l/kg, buď při vlastním pH materiálu, nebo při hodnotě pH v rozmezí 7,5 až 8,0.

[13] Pokud odpad nesplňuje tyto hodnoty pro DOC při své vlastní hodnotě pH, může být testován při L/S = 10 l/kg a pH v rozmezí 7,5 – 8,0. Odpad lze považovat za vyhovující přijímacím kritériím pro DOC, jestliže výsledek tohoto stanovení nepřesáhne 1000 mg/kg. (K dispozici je návrh metody založené na prEN 14429.)

[14] Jako alternativu k hodnotám sulfátů a chloridů lze použít hodnoty celkového objemu rozpuštěných pevných látek (TDS).

[15] Musí se použít buď LOI nebo TOC.

[16] Pokud není těchto hodnot dosaženo, může příslušný orgán povolit vyšší mezní hodnotu za předpokladu, že hodnota DOC ve výši 1000 mg/kg je dosažena při L/S = 10 l/kg, buď při vlastním pH materiálu, nebo při hodnotě pH v rozmezí 7,5 až 8,0.

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU