(ES) č. 1226/2002NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1226/2002 ze dne 8. července 2002, kterým se mění příloha B směrnice Rady 64/432/EHS

Nařízení Komise (ES) č. 1226/2002

ze dne 8. července 2002,

kterým se mění příloha B směrnice Rady 64/432/EHS

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 64/432/EHS [1] ze dne 26. června 1964 o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství, naposledy pozměněnou nařízením Komise (ES) č. 535/2002 [2], a zejména na čl. 16 odst. 1 druhý pododstavec uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Vědecký výbor pro otázky zdraví a dobré životní podmínky zvířat dne 11. října 1999 schválil zprávu [3] o úpravě technických příloh směrnice Rady 64/432/EHS, aby byl zohledněn vědecký pokrok, pokud jde o tuberkulózu, brucelózu a enzootickou leukózu skotu.

(2) V souladu s výše uvedenou zprávou by se testy na tuberkulózu měly provádět podle Příručky norem pro vyšetřovací metody a očkovací látky, třetí vydání, 1996, Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat (Office International des Epizooties – OIE).

(3) OIE v srpnu 2001 vydal čtvrté vydání uvedené příručky, jež obsahuje některé změny v popise vyšetřovacích metod tuberkulózy.

(4) Evropské ředitelství pro jakost léků (European Directorate for the Quality of Medicines) v lednu 2002 vydalo čtvrté vydání Evropského lékopisu 2002 včetně monografií 0535 a 0536 pro aviární a bovinní tuberkulinový purifikovaný proteinový derivát.

(5) Je tudíž nezbytné pozměnit přílohu B směrnice 64/432/EHS tak, aby se stanovily vyšetřovací metody pro účely dozoru a obchodování v rámci Společenství, které by zohledňovaly stanovisko Stálého vědeckého výboru.

(6) Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha B směrnice 64/432/EHS se nahrazuje přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 8. července 2002.

Za Komisi

David Byrne

člen Komise

[1] Úř. věst. č. 121, 29.7.1964, s. 1977/64.

[2] Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 22.

[3] SANCO/B3/R10/1999.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

PŘÍLOHA B

TUBERKULÓZA

1. IDENTIFIKACE PŮVODCE

Přítomnost Mycobacterium bovis (M. bovis), původce tuberkulózy skotu, v klinických a pitevních vzorcích lze prokázat vyšetřením obarvených nátěrů nebo imunoperoxidázovými technikami a potvrdit kultivací mikroorganismu na primární izolační půdě.

Pitevní materiál pro potvrzení M. bovis by se měl odebírat z patomorfologicky změněných mízních uzlin a parenchymatózních orgánů jako jsou plíce, játra, slezina, atd. Nevykazuje-li zvíře patomorfologické změny, vzorky k vyšetření a kultivaci by se měly brát ze zahltanových mízních uzlin, z mízních uzlin průdušnico-průduškových, meziplicních, povrchových tříselných (nadvemenních), mízních uzlin spodní čelisti a některých okružních mízních uzlin a jater.

Určování izolovaných mykobakterií může být obvykle prováděno zjišťováním kultivačních a biochemických vlastností. Lze také použít polymerázovou řetězovou reakci (polymerase chain reaction – PCR) k detekci komplexu M. tuberculosis. Metody analýzy DNA mohou být rychlejší a spolehlivější než biochemické metody pro odlišení M. bovis od ostatních členů komplexu M. tuberculosis. Genetické stopy umožňují rozlišování různých kmenů M. bovis a popsání vzorců původu, přenosu a rozšíření M. bovis.

Použité metody a půdy, jejich standardizace a vyhodnocení výsledků musí vyhovovat Příručce norem pro vyšetřovací metody a očkovací látky OIE, čtvrtému vydání, 2000, kapitole 2.3.3. (tuberkulóza skotu).

2. INTRADERMÁLNÍ TUBERKULINACE

Tuberkulín PPD (purifikované proteinové deriváty), který splňuje normy stanovené v odstavci 2.1, se používá k provádění úředně stanovené intradermální tuberkulinace, a to podle postupů uvedených v odstavci 2.2.

2.1 Normy pro tuberkulín (bovinní a aviární)

2.1.1 Definice

Tuberkulín purifikovaný proteinový derivát (tuberkulín PPD, bovinní nebo aviární) je preparát získaný z teplem ošetřených produktů růstu a rozkladu Mycobacterium bovis nebo Mycobacterium avium (podle potřeby), které jsou schopny odhalit oddálenou alergickou reakci u zvířete senzibilizovaného k mikroorganismům stejného druhu.

2.1.2 Výroba

Získává se z frakcí rozpustných ve vodě, připravených záhřevem ve volně proudící páře a následně filtrováním kultur M. bovis nebo M. avium (podle potřeby) vyrostlých v tekuté syntetické půdě. Aktivní frakce filtrátu, skládající se hlavně z proteinu, se izoluje srážením, promyje se a znovu rozpustí. Může se přidat antimikrobiální konzervační prostředek, který nezpůsobuje falešné pozitivní reakce, jako je fenol. Konečný sterilní preparát, prostý mykobakterií, se asepticky přenese do sterilních kontejnerů ze skla odolného proti poškození, které se poté uzavřou tak, aby se zabránilo kontaminaci. Přípravek lze lyofilizovat.

2.1.3 Zkouška výrobku

Injekčně aplikujte řady po sobě jdoucích ředění intradermálně na různá místa přiměřeně senzibilizovaným morčatům albínům, z nichž každé váží nejméně 250 g. Po 24 až 28 hodinách se objeví reakce ve formě edémů se zarudnutím kůže, též s výskytem nekrózy v místech vpichu. Velikost a síla reakcí jsou různé podle dávky. Nesenzibilizovaná morčata nevykazují na podobné aplikace žádné reakce.

2.1.4 Testování

2.1.4.1 pH: pH je 6,5 až 7,5.

2.1.4.2 Fenol: Jestliže preparát k vyšetření obsahuje fenol, jeho koncentrace není vyšší než 5 g/l.

2.1.4.3 Senzibilizační účinek: použijte skupinu tří morčat, která nebyla ošetřena žádným materiálem, jenž by zkresloval výsledky vyšetření. Třikrát v intervalech pěti dní aplikujte injekčně intradermálně každému morčeti dávku testovaného preparátu, která odpovídá 500 MJ v 0,1 ml. 15 až 21 dní po třetí injekci aplikujte stejnou dávku (500 MJ) intradermálně těmto zvířatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, která předtím nedostávala injekce tuberkulínu. Za 24 až 28 hodin po posledních aplikacích by se reakce těchto dvou skupin neměly nijak významně lišit.

2.1.4.4 Toxicita: použijte dvě morčata, z nichž každé váží alespoň 250 g, kterým nebyl podán žádný materiál, jenž by bránil zkresloval výsledky vyšetření. Podkožně aplikujte každému morčeti 0,5 ml testovaného preparátu. Sledujte zvířata po dobu sedmi dnů. Během doby sledování by se neměly vyskytnout žádné abnormální účinky.

2.1.4.5 Sterilita: shoduje se s testem sterility, který je předepsaný v monografii o Očkovacích látkách k veterinárnímu použití, 4. vydání Evropského lékopisu 2002.

2.1.5 Účinnost

Účinnost tuberkulínu PPD (bovinního nebo aviárního) se určuje srovnáním reakcí senzibilizovaných morčat po intradermálních injekcích řady roztoků testovaného preparátu s reakcemi vzniklými na základě podání známých koncentrací referenčního preparátu tuberkulínu PPD (bovinního nebo aviárního, podle potřeby) kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Za účelem testování účinnosti senzibilizujte alespoň devět morčat albínů, z nichž každé váží 400 až 600 g, a to intramuskulární injekcí 0,0001 mg vlhké hmoty živého kmene M. bovis AN5 rozptýleného v 0,5 ml 9 g/l roztoku chloridu sodného R u bovinního tuberkulínu nebo přiměřenou dávkou inaktivovaného nebo živého M. avium u aviárního tuberkulínu hluboko do svalu. Nejdříve za čtyři týdny po senzibilizování morčat oholte jejich boky, abyste připravili místo pro maximálně čtyři místa vpichu na každé straně. Připravte ředění testovaného preparátu a referenčního preparátu v izotonickém fyziologickém roztoku ve fosfátovém pufru (pH 6,5-7,5) s obsahem 0,005 g/l polysorbátu 80 R. Použijte minimálně tři dávky referenčního preparátu a minimálně tři dávky testovaného preparátu. Zvolte dávky tak, aby vzniklé změny měly v průměru alespoň 8 mm a maximálně 25 mm. Rozdělte ředění nahodile na místa s použitím latinského čtvercového rozdělení. Vstříkněte každou dávku intradermálně ve stálém objemu 0,1 až 0,2 ml. Změřte průměry změn po 24 až 28 hodinách a vypočítejte výsledek testu za použití obvyklých statistických metod a za předpokladu, že průměry změn jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace tuberkulínů.

Test není platný, pokud nejsou předpokládané limity chyby (P = 0,95) menší než 50 % a větší než 200 % odhadované účinnosti. U bovinního tuberkulínu by odhadovaná účinnost neměla být menší než 66 % a větší než 150 % stanovené účinnosti.. U aviárního tuberkulínu by odhadovaná účinnost by neměla být menší než 75 % a větší než 133 % stanovené účinnosti. U obou tuberkulínů (bovinního i aviárního) by stanovená účinnost by neměla být menší než 20000 MJ/ml.

2.1.6 Skladování

Skladujte při teplotě 5 ± 3 °C a chraňte před světlem..

2.1.7 Označování

Označení uvádí:

- účinnost v mezinárodních jednotkách na mililitr,

- název a množství všech přidaných látek,

- u lyofilizovaných přípravků:

- název a objem rozpouštědla, které se má přidat,

- že výrobek má být použit ihned po rozpuštění.

2.2 Vyšetřovací metody

2.2.1 Za úředně stanovené intradermální tuberkulinace se uznávají:

- jednorázová intradermální tuberkulinace: toto vyšetření vyžaduje jednorázovou aplikaci bovinního tuberkulínu,

- simultánní intradermální tuberkulinace: toto vyšetření vyžaduje jednu intradermální injekci bovinního tuberkulínu a jednu intradermální injekci aviárního tuberkulínu, které jsou podávány současně.

2.2.2 Dávky injekčně podaného tuberkulínu:

- nejméně 2000 MJ bovinního tuberkulínu,

- nejméně 2000 MJ aviárního tuberkulínu.

2.2.3 Objem každé injekčně podané dávky nepřesahuje 0,2 ml.

2.2.4 Tuberkulinace se provádí injekcemi tuberkulínu(ů) do kůže na krku. Místa vpichů se nacházejí na hranici předních a středních třetin krku. Pokud se aviární a bovinní tuberkulíny podávají témuž zvířeti, místo pro injekce aviárních tuberkulínů se nachází asi 10 cm od nejvyššího bodu krku a místo pro injekce bovinního tuberkulínu je asi o 12,5 cm níže na čáře, která je přibližně rovnoběžná s linií plece nebo na různých stranách krku; u mláďat, kde není místo k tomu, aby se místa na jedné straně krku dostatečně oddělila, se provede injekce na každé straně krku ve stejných místech ve středu střední třetiny krku.

2.2.5 Tuberkulinace a vyhodnocení reakcí se provádí takto:

2.2.5.1 Postup:

Místa vpichu se vyholí a očistí. Kožní řasa v každé vyholené oblasti se uchopí mezi ukazováčkem a palcem, změří se posuvným měřítkem a zaznamená se. Poté se injekčně aplikuje dávka tuberkulínu postupem, který zajistí, aby byl tuberkulín vpraven intradermálně. Lze použít krátkou sterilní jehlu, jejíž zkosená hrana směřuje ven, s kalibrovanou injekční stříkačkou naplněnou tuberkulínem, která se šikmo vpíchne do hlubších vrstev kůže. Správná aplikace se potvrdí nahmatáním otoku ve tvaru hrášku v každém místě vpichu. Tloušťka kožní řasy v každém místě vpichu se opětovně změří po 72 hodinách (± 4 hodiny) po injekci a zaznamená se.

2.2.5.2 Vyhodnocení reakcí

Vyhodnocení reakcí se zakládá na klinických sledováních a zaznamenaném zvýšení tloušťky kožní řasy v místech nástřiku za 72 hodin po injekcích tuberkulínu(ů).

a) Negativní reakce: pokud je pozorován pouze omezený otok se zvýšením tloušťky kožní řasy nejvýše 2 mm, bez klinických příznaků, jako je difúzní nebo rozsáhlý otok, výpotek, nekróza, bolestivost nebo zánět mízních cév v této oblasti nebo mízních uzlin.

b) Dubiózní reakce: jestliže nejsou nalezeny žádné klinické příznaky uvedené v písmenu a) a jestliže je zvýšení tloušťky kožní řasy větší než 2 mm a menší než 4 mm.

c) Pozitivní reakce: jestliže jsou nalezeny klinické známky uvedené v písmenu a) a jestliže je tloušťka kožní řasy v místě vpichu vyšší o 4 mm nebo více.

2.2.5.3 Vyhodnocení úředně stanovené intradermální tuberkulinace:

2.2.5.3.1 Jednorázová intradermální tuberkulinace:

a) Pozitivní: pozitivní reakce skotu, jak je definována v odst. 2.2.5.2 písm. c);

b) Dubiózní: dubiózní reakce, jak je definována v odst. 2.2.5.2 písm. b);

c) Negativní: negativní reakce skotu, jak je definována v odst. 2.2.5.2 písm. a);

Zvířata, u nichž je jednorázová intradermální tuberkulinace neprůkazná, jsou vyšetřena další intradermální tuberkulinací nejméně po 42 dnech.

Zvířata, která nejsou v tomto druhém testu negativní, jsou v tomto testu považována za pozitivní.

Pokud existuje podezření z falešné pozitivní reakce nebo narušené reakce, lze zvířata, u nichž je jednorázová intradermální tuberkulinace pozitivní, vyšetřit simultánní intradermální tuberkulinací.

2.2.5.3.2 Simultánní intradermální tuberkulinace pro stanovení a zachování statutu stáda úředně prostého tuberkulózy:

a) Pozitivní: pozitivní reakce skotu, která je o více než 4 mm větší než reakce na aviární tuberkulín, nebo přítomnost klinických příznaků;

b) Dubiózní: pozitivní nebo neprůkazná reakce skotu, která je o 1 až 4 mm větší než reakce na aviární tuberkulín, a nepřítomnost klinických příznaků;

c) Negativní: negativní reakce skotu nebo pozitivní nebo neprůkazná reakce skotu, která se rovná nebo je menší než pozitivní nebo neprůkazná reakce na aviární tuberkulín, a v obou případech nepřítomnost klinických příznaků.

Zvířata, u nichž je simultánní intradermální tuberkulinace neprůkazná, jsou vyšetřena další intradermální tuberkulinací nejméně po 42 dnech. Zvířata, která nejsou v tomto druhém testu negativní, jsou v tomto testu považována za pozitivní.

2.2.5.3.3 Statut stáda úředně prostého tuberkulózy lze dočasně zrušit a obchodování uvnitř Společenství se zvířaty ze stáda není povoleno do doby, než se vyřeší statut těchto zvířat:

a) zvířat, u nichž byla jednorázová intradermální tuberkulinace považována za neprůkaznou;

b) zvířat, u nichž byla jednorázová intradermální tuberkulinace považována za pozitivní, ale mají být opětovně vyšetřena simultánní intradermální tuberkulinací;

c) zvířat, u nichž byla simultánní intradermální tuberkulinace považována za neprůkaznou.

2.2.5.3.4 Pokud právní předpisy Společenství vyžadují, aby byla zvířata vyšetřena intradermální tuberkulinací před přesunem, výsledek vyšetření se vyhodnotí tak, že se nepovolí obchodování uvnitř Společenství se žádným zvířetem, které vykazuje zvýšení tloušťky kožní řasy o více než 2 mm nebo které vykazuje klinické příznaky.

2.2.5.3.5 Členské státy mohou za účelem umožnění zjištění co nejvyššího počtu infikovaných a nakažených zvířat ve stádě nebo v regionu upravit kritéria pro hodnocení výsledků vyšetření tak, aby se dosáhlo zvýšení jeho citlivosti, přičemž se všechny neprůkazné reakce uvedené v odst. 2.2.5.3.1 písm. b) a v odst. 2.2.5.3.2 písm. b) považují za pozitivní.

3. DOPLŇKOVÉ TESTY

Členské státy mohou kromě tuberkulinace za účelem umožnění zjištění co nejvyššího počtu infikovaných a nakažených zvířat ve stádě nebo v regionu schválit použití testu na interferon gama uvedeného v Příručce norem pro vyšetřovací metody a očkovací látky OIE, 4. vydání, 2000, kapitola 2.3.3 (bovinní tuberkulóza).

4. STÁTNÍ ÚSTAVY A NÁRODNÍ REFERENČNÍ LABORATOŘE

4.1 Funkce a úkoly

Státní ústavy a referenční laboratoře uvedené v odstavci 4.2 jsou pověřené prováděním úředně stanovených zkoušek tuberkulínů nebo reagencií uvedených v odstavci 2 a 3 ve svých příslušných státech tak, aby zajistily, že každý z těchto tuberkulínů nebo reagencií splňuje normy uvedené výše.

4.2 Seznam státních ústavů a národních referenčních laboratoří

1. Německo:

Paul-Ehrlich Institut (PEI), Bundesamt für Sera und Impstoffe, D-23207 Langen; Bundesinstitut für gesundheitlichen Verbraucherschutz und Veterinärmedizin - Bereich Jena - D-07743 Jena;

2. Belgie:

Institut Scientifique de la Santé Publique - Louis Pasteur, 14 Rue Juliette Wytsman - B 1050 Bruxelles - Belgique;

3. Francie:

Laboratoire national des médicaments vétérinaires, Fougères;

4. Lucemburské velkovévodství:

Ústav dodávající země;

5. Itálie:

Istituto superiore di sanità, Rome;

6. Nizozemsko:

Centraal Instituut voor Dierziekte Controle Lelystad (CIDC-Lelystad), Lelystad;

7. Dánsko:

Danmarks Veterinærinstitut, Bülowsvej 27, DK-1790 København;

8. Irsko:

Ústav dodávající země;

9. Spojené království:

Veterinary Laboratory Agency, Addlestone, Weybridge;

10. Řecko:

Κέντρο Κτηνιατρικών Ιδρυμάτων, Νεαπόλεως 25, 153 10 Αθήνα;

11. Španělsko:

Laboratorio de Sanidad y pProducción Animal de Granada;

12. Portugalsko:

Laboratorio Nacional de Investigação Veterinária, Lisbon;

13. Rakousko:

Bundesanstalt für veterinärmedizinische Untersuchungen, Mödling;

14. Finsko:

Eläinlääkintä – ja elintarviketutkimus – laitos – Forskningsanstalten för veterinärmedicin och livsmedel, Helsinki;

15. Švédsko:

Statens veterinärmedicinska anstalt, Uppsala.

--------------------------------------------------