2000/65/ESSměrnice Rady 2000/65/ES ze dne 17. října 2000, kterou se mění směrnice 77/388/EHS v otázce určování daňového dlužníka u daně z přidané hodnoty

Směrnice Rady 2000/65/ES

ze dne 17. října 2000,

kterou se mění směrnice 77/388/EHS v otázce určování daňového dlužníka u daně z přidané hodnoty

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 93 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Stávající pravidla stanovená v článku 21 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně [4] pro určování daňových dlužníků představují vážné problémy pro hospodářské subjekty, a zejména pro malé podniky.

(2) Směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel, daně z přidané hodnoty a některých spotřebních daní [5], směrnice Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci příslušných úřadů členských států v oblasti přímých daní [6] a nařízení Rady (EHS) č. 218/92 ze dne 27. ledna 1992 o správní spolupráci v oblasti nepřímých daní (DPH) [7] upravují vzájemnou pomoc mezi členskými státy při správném stanovování a vymáhání DPH.

(3) Zpráva Komise o druhé etapě projektu SLIM (zjednodušení právních předpisů pro vnitřní trh) doporučuje prozkoumat možnosti a prostředky reformy systému daňového zastupování podle článku 21 směrnice 77/388/EHS.

(4) Jediná změna, která může podstatně zjednodušit společný režim DPH obecně, a zejména určování daňového dlužníka, je zrušení možnosti, podle které mohou členské státy vyžadovat povinné ustanovení daňového zástupce.

(5) Ustanovení daňového zástupce by tedy mělo být v budoucnu pro osoby povinné k dani neusazené v daném členském státě pouze dobrovolné.

(6) Podle článku 22 směrnice 77/388/EHS mohou členské státy přímo ukládat neusazeným osobám povinným k dani stejné povinnosti jako osobám povinným k dani, které jsou v daném členském státě usazeny, včetně povinností uvedených v čl. 22 odst. 8.

(7) Je-li neusazená osoba povinná k dani rezidentem země, pro kterou neexistuje právní nástroj upravující vzájemnou pomoc obdobnou té, jaká platí uvnitř Společenství, měly by mít členské státy nadále možnost požadovat, aby tato osoba za sebe označila jako daňového dlužníka daňového zástupce nebo aby určila svého zmocněnce.

(8) Členské státy by měly i nadále moci označovat podle svého uvážení daňového dlužníka u daně při dovozu.

(9) Je třeba, aby členské státy mohly i nadále stanovit, že za odvod daně ručí společně a nerozdílně jiná osoba než daňový dlužník.

(10) Článek 10 směrnice 77/388/EHS by měl být upřesněn, aby se zabránilo některým druhům daňových úniků v případě trvajících dodávek.

(11) Je proto třeba změnit směrnici 77/388/EHS,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 77/388/EHS se mění takto:

1. V čl. 10 odst. 2 prvním pododstavci se za druhou větu vkládá nová věta, která zní:"Členské státy mohou v některých případech stanovit, že při trvajících plněních se dodání zboží a poskytování služeb, která probíhají po určitou dobu, považují alespoň jednou ročně za uskutečněné."

2. V čl. 28f odst. 1 (kterým se mění čl. 17 odst. 2, 3 a 4 uvedené směrnice) v čl. 17 odst. 4 písm. a) se slova "s čl. 21 odst. 1 písm. a)" nahrazují slovy "s čl. 21 odst. 1 písm. a) a c)."

3. V čl. 28c části E "Jiná osvobození od daně" bodě 3 páté odrážce se slova "s čl. 21 odst. 1 písm. a) třetím pododstavcem" nahrazují slovy "s čl. 21 odst. 1 písm. c)".

4. V článku 28g (kterým se nahrazuje článek 21 uvedené směrnice) se článek 21 nahrazuje tímto:

"Článek 21

Daňoví dlužníci vůči finančním orgánům

1. V rámci vnitřního systému jsou povinny odvádět daň z přidané hodnoty:

a) osoba povinná k dani uskutečňující zdanitelná dodání zboží nebo poskytnutí služeb, s výjimkou případů uvedených v písmenech b) a c).

Uskutečňuje-li zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služeb osoba povinná k dani, která není usazena v tuzemsku, mohou členské státy za podmínek, které si určí, stanovit, že daňovým dlužníkem je osoba, pro niž se dodání zboží nebo poskytnutí služeb uskutečnilo;

b) osoba povinná k dani, které poskytuje služby uvedené v čl. 9 odst. 2 písm. e) osoba povinná k dani, která není usazena v tuzemsku, nebo osoba, která má identifikační číslo pro daň z přidané hodnoty v tuzemsku a které poskytuje služby uvedené v čl. 28b částech C, D, E a F osoba povinná k dani, která není usazena v tuzemsku;

c) osoba, pro niž se dodání zboží uskutečňuje, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

- zdanitelným plněním je dodání zboží za podmínek stanovených v čl. 28c části E bodě 3,

- osobou, pro niž se dodání zboží uskutečňuje, je jiná osoba povinná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani, která má identifikační číslo pro daň z přidané hodnoty v tuzemsku,

- faktura vystavená osobou povinnou k dani, která není usazena v tuzemsku, vyhovuje podmínkám čl. 22 odst. 3.

Členské státy mohou nicméně přijmout odchylku od této povinnosti, ustanovila-li osoba povinná k dani, která není usazena v tuzemsku, v této zemi svého daňového zástupce;

d) každá osoba, která uvádí daň z přidané hodnoty na faktuře nebo jiném dokladu sloužícím jako faktura;

e) osoba uskutečňující zdanitelné pořízení zboží uvnitř Společenství.

2. Odchylně od odstavce 1:

a) je-li daňovým dlužníkem podle odstavce 1 osoba povinná k dani, která není usazena v tuzemsku, mohou jí členské státy povolit, aby jako daňového dlužníka označila daňového zástupce. Tato možnost je vázána na splnění podmínek a postupů, které stanoví každý členský stát;

b) uskutečňuje-li zdanitelné plnění osoba povinná k dani, která není usazena v tuzemsku, a se zemí, ve které má tato osoba sídlo nebo v níž je usazena, neexistuje právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanovují směrnice 76/308/EHS [8] a 77/799/EHS [9] a nařízení Rady (EHS) č. 218/92 ze dne 27. ledna 1992 o správní spolupráci v oblasti nepřímých daní (DPH) [10], mohou členské státy přijmout opatření, která stanoví, že daňovým dlužníkem je daňový zástupce ustanovený osobou povinnou k dani, která není usazena v tuzemsku.

3. V situacích uvedených v odstavcích 1 a 2 mohou členské státy stanovit, že za odvod daně ručí společně a nerozdílně jiná osoba než daňový dlužník.

4. Při dovozu je povinna odvést daň z přidané hodnoty osoba nebo osoby, které jako daňové dlužníky označí nebo uzná členský stát, do kterého je zboží dováženo."

5. V článku 28h (kterým se nahrazuje článek 22 uvedené směrnice) se článek 22 mění takto:

a) v odst. 1 písm. c) se první odrážka nahrazuje tímto:

"— každé osoby povinné k dani s výjimkou osob uvedených v čl. 28a odst. 4, která uskutečňuje v tuzemsku dodání zboží nebo poskytování služeb, z nichž jí vzniká nárok na odpočet, kromě dodání zboží nebo poskytování služeb, z nichž odvádí daň výhradně zákazníci podle čl. 21 odst. 1 písm. a), b) nebo c). Členské státy nejsou nicméně povinny přidělit identifikační číslo pro účely daně některým osobám povinným k dani uvedeným v čl. 4 odst. 3;"

b) odstavec 7 se nahrazuje tímto:

"7. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které se podle čl. 21 odst. 1 a 2 považují za daňové dlužníky namísto osoby povinné k dani, která není usazena v tuzemsku, splnily povinnosti stanovené v tomto článku týkající se prohlášení a odvodu daně; rovněž přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které podle čl. 21 odst. 3 ručí společně a nerozdílně za odvod daně, splnily povinnosti stanovené v tomto článku pro odvod daně."

6. Bez ohledu na body 2, 3 a 5 tohoto článku se v celé směrnici slova "čl. 21 odst. 2" nahrazují slovy "čl. 21 odst. 4".

Článek 2

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 31. prosince 2001. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice, a srovnávací tabulku mezi ustanoveními této směrnice a přijatými vnitrostátními předpisy.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 17. října 2000.

Za Radu

předseda

L. Fabius

[1] Úř. věst. C 409, 30.12.1998, s. 10.

[2] Úř. věst. C 219, 30.7.1999, s. 91.

[3] Úř. věst. C 116, 28.4.1999, s. 14.

[4] Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2000/17/ES (Úř. věst. L 84, 5.4.2000, s. 24).

[5] Úř. věst. L 73, 19.3.1976, s. 18. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.

[6] Úř. věst. L 336, 27.12.1977, s. 15. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.

[7] Úř. věst. L 24, 1.2.1992, s. 1.

[8] Úř. věst. L 73, 19.3.1976, s. 18. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.

[9] Úř. věst. L 336, 27.12.1977, s. 15. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.

[10] Úř. věst. L 24, 1.2.1992, s. 1.

--------------------------------------------------