96/97/ESSMĚRNICE RADY 96/97/ES ze dne 20. prosince 1996, kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků

Směrnice Rady 96/97/ES

ze dne 20. prosince 1996,

kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k tomu, že článek 119 Smlouvy stanoví, že každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci; že "odměnou za práci" má být rozuměna obvyklá základní nebo minimální mzda nebo plat a jakékoli jiné požitky, které zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci v penězích nebo v naturáliích, přímo či nepřímo, v souvislosti se zaměstnáním;

vzhledem k tomu, že v rozsudku ze dne 17. května 1990 ve věci 262/88: Barber vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group [4] Soudní dvůr Evropských společenství potvrdil, že všechny formy pracovních důchodů tvoří součást odměny za práci ve smyslu článku 119 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že v uvedeném rozsudku, upřesněném rozsudkem ze dne 14. prosince 1993 (věc C-110/91: Moroni vs. Collo GmbH) [5], Soudní dvůr vykládá článek 119 Smlouvy tak, že diskriminace mezi muži a ženami v systémech sociálního zabezpečení pracovníků je zakázána všeobecně, a ne pouze s ohledem na stanovení důchodového věku nebo při nabízení pracovního důchodu formou náhrady za propuštění z hospodářských důvodů;

vzhledem k tomu, že v souladu s protokolem č. 2 týkajícím se článku 119 Smlouvy připojeným ke Smlouvě o založení Evropského společenství nejsou dávky ze systémů sociálního zabezpečení pracovníků považovány za odměnu, pokud jsou vypláceny za doby zaměstnání před 17. květnem 1990, s výjimkou případu pracovníků nebo osob uplatňujících nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů;

vzhledem k tomu, že v rozsudku ze dne 28. září 1994 [6] (věc C-57/93: Vroege vs. NCIV Instituut voor Volkshuisvesting BV a věc C-128/93: Fisscher vs. Voorhuis Hengelo BV) Soudní dvůr rozhodl, že se výše uvedený protokol nedotýká práva přistoupit k důchodovému systému pracovníků, který se nadále řídí rozsudkem ze dne 13. května 1986 ve věci 170/84: Bilka-Kaufhaus GmbH vs. Hartz [7], a že omezení časových účinků rozsudku ze dne 17. května 1990 ve věci C-262/88: Barber vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group se nevztahuje na právo přistoupit k důchodovému systému pracovníků; že Soudní dvůr také rozhodl, že vnitrostátních předpisů týkajících se lhůt pro podání žaloby se lze dovolat proti pracovníkům, kteří uplatní své právo přistoupit k důchodovému systému pracovníků, za předpokladu, že tyto předpisy nejsou méně příznivé pro tento druh žaloby než pro podobné žaloby podle vnitrostátních právních předpisů a že v praxi neznemožňují výkon práva Společenství; že Soudní dvůr také poznamenal, že skutečnost, že pracovník může zpětně uplatňovat nárok na přistoupení k důchodovému systému pracovníků, nezbavuje pracovníka povinnosti zaplatit příspěvky za dobu dotyčného členství;

vzhledem k tomu, že vyloučení pracovníků z přístupu k podnikovému nebo odvětvovému systému sociálního zabezpečení z důvodu druhu jejich pracovních smluv může zakládat nepřímou diskriminaci vůči ženám;

vzhledem k tomu, že v rozsudku ze dne 9. listopadu 1993 (věc C-132/92: Birds Eye Walls Ltd. vs. Friedel M. Roberts) [8] Soudní dvůr také upřesnil, že není v rozporu s článkem 119 Smlouvy, pokud je při výpočtu částky přechodného důchodu, který je vyplácen zaměstnavatelem zaměstnaným mužům i ženám, kteří odešli do předčasného důchodu ze zdravotních důvodů, a který je určen k náhradě zejména ztráty jejich příjmu vyplývající ze skutečnosti, že nedosáhli ještě věku vyžadovaného pro vyplácení zákonného důchodu, přihlédnuto k částce zákonného důchodu, který budou později dostávat, a částka přechodného důchodu je jim podle toho snížena, i když v případě mužů a žen ve věku mezi 60 a 65 roky to znamená, že bývalá zaměstnaná žena dostává menší přechodný důchod než její mužský protějšek, přičemž rozdíl se rovná částce zákonného důchodu, na kterou má ona nárok od svého 60. roku věku za dobu zaměstnání splněnou u tohoto zaměstnavatele;

vzhledem k tomu, že v rozsudku ze dne 6. října 1993 (věc C-109/91: Ten Oever vs. Stichting Bedrijfspensioenfonds voor het Glazenwassers- en Schoonmaakbedrijs) [9] a v rozsudcích ze dne 14. prosince 1993 (věc C-110/91: Moroni vs. Collo GmbH), ze dne 22. prosince 1993 (věc C-152/91: Neath vs. Hugh Steeper Ltd.) [10] a ze dne 28. září 1994 (věc C-200/91: Coloroll Pension Trustees Ltd. vs. Russell a další) [11] Soudní dvůr potvrzuje, že na základě rozsudku ze dne 17. května 1990 (věc C-262/88: Barber vs. Guardian Royal Exchange Group), přímého účinku článku 119 Smlouvy se lze dovolat pro účely domáhání se rovného zacházení v otázkách pracovních důchodů pouze ve vztahu k dávkám vypláceným za dobu zaměstnání po dni 17. května 1990, s výjimkou případu pracovníků nebo těch, kteří uplatňují nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů;

vzhledem k tomu, že ve výše uvedených rozsudcích (věc C-109/91: Ten Oever vs. Stichting Bedrijfspensioenfonds voor het Glazenwassers- en Schoonmaakbedrijf a věc C-200/91: Coloroll Pension Trustees Ltd. vs. Russell a další) Soudní dvůr potvrzuje, že omezení časových účinků rozsudku ve věci Barber se vztahuje na pozůstalostní penze a v důsledku toho může být rovné zacházení v této záležitosti uplatňováno pouze ve vztahu k dobám zaměstnání po dni 17. května 1990, s výjimkou případu těch, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů;

vzhledem k tomu, že navíc v rozsudcích ve věcech C-152/91 a C-200/91 Soudní dvůr upřesňuje, že příspěvky pracujících mužů a žen do důchodového systému se zaručenou pevně stanovenou konečnou dávkou musí být stejné, protože se na ně vztahuje článek 119 Smlouvy, zatímco nerovnost příspěvků placených zaměstnavateli v rámci systémů dávek financovaných shromažďováním kapitálu, která je způsobena používáním pojistně matematických faktorů rozlišujících pohlaví, nemá být posuzována s přihlédnutím k tomuto ustanovení;

vzhledem k tomu, že v rozsudcích ze dne 28. září 1994 [12] (věc C-408/92: Smith vs. Advel Systems a věc C-28/93: Van den Akker vs. Stichting Shell Pensionenfonds) Soudní dvůr poznamenává, že článek 119 Smlouvy zakazuje zaměstnavatelům, kteří přijali opatření nezbytná k dosažení souladu s rozsudkem Barber ze dne17. května 1990, aby zvyšovali důchodový věk pro ženy na úroveň věku stanoveného pro muže ve vztahu k dobám zaměstnání splněným v době mezi 17. květnem 1990 a dnem, kdy tato opatření vstoupí v platnost; na druhé straně, pokud jde o doby zaměstnání splněné po tomto dni, nebrání článek 119 zaměstnavateli, aby takový krok učinil; pokud jde o doby zaměstnání před 17. květnem 1990, neukládá právo Společenství žádnou povinnost, která by ospravedlnila zpětné snížení výhod, které ženy měly;

vzhledem k tomu, že ve výše uvedeném rozsudku ve věci C-200/91: Coloroll Pension Trustees Ltd. vs. Russell a další Soudní dvůr rozhodl, že na dodatečné dávky vyplývající z příspěvků placených zaměstnanci zcela dobrovolně se článek 119 Smlouvy nevztahuje;

vzhledem k tomu, že mezi opatřeními zahrnutými do jejího třetího střednědobého akčního programu o rovných příležitostech pro ženy a muže (1991-1995) [13] Komise znovu zdůrazňuje přijetí vhodných opatření k přihlédnutí k důsledkům rozsudku ze dne 17. května 1990 ve věci 262/88 (Barber vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group);

vzhledem k tomu, že rozsudek nevyhnutelně zrušuje některá ustanovení směrnice Rady 86/378/EHS ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků [14] s ohledem na pracovníky, kterým je vyplácena mzda nebo plat;

vzhledem k tomu, že článek 119 Smlouvy má přímý účinek a lze se jej dovolávat před vnitrostátními soudy proti každému zaměstnavateli, ať je jím fyzická nebo právnická osoba, a že je na těchto soudech chránit práva, která toto ustanovení přiznává jednotlivcům;

vzhledem k tomu, že z důvodů právní jistoty je nezbytné pozměnit směrnici 86/378/EHS pro přizpůsobení ustanovení, která jsou ovlivněna věcí Barber,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 86/378/EHS se mění takto:

1. Článek 2 se nahrazuje tímto:

"Článek 2

1. "Systémy sociálního zabezpečení pracovníků" se rozumějí systémy, na které se nevztahuje směrnice 79/7/EHS a jejichž účelem je zajistit pracovníkům, jak zaměstnancům, tak osobám samostatně výdělečně činným, v rámci podniku nebo skupiny podniků, v oblasti hospodářské činnosti, z oboru jednoho povolání nebo skupiny povolání, dávky určené jako doplněk k dávkám poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení nebo jako jejich náhrada, nezávisle na tom, zda je členství v těchto systémech povinné nebo dobrovolné.

2. Tato směrnice se nevztahuje na:

a) individuální smlouvy pro samostatně výdělečně činné osoby;

b) systémy pro samostatně výdělečně činné osoby, které mají pouze jednoho člena;

c) pojistné smlouvy, kde zaměstnavatel není smluvní stranou, v případě pracovníků pobírajících plat nebo mzdu;

d) dobrovolná ustanovení systémů sociálního zabezpečení pracovníků, která jsou účastníkům nabízena jednotlivě, aby jim zaručila

- buď doplňkové dávky, nebo

- výběr data, kdy začnou být vypláceny běžné dávky pro samostatně výdělečně činné osoby, nebo výběr z několika dávek;

e) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, pokud jsou dávky financovány z příspěvků placených pracovníky na základě dobrovolnosti.

3. Tato směrnice nebrání zaměstnavateli přiznat osobám, které dovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu podle systému sociálního zabezpečení pracovníků, ale které zatím nedovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu podle zákonného systému důchodového zabezpečení, doplněk důchodu, jehož cílem je dorovnat nebo přiblížit celkovou výši dávky vyplácené těmto osobám ve vztahu k částce vyplácené ve stejné situaci osobám druhého pohlaví, které již dovršily zákonem stanovený důchodový věk, do té doby, než osoby mající prospěch z tohoto doplňku dovrší zákonem stanovený důchodový věk."

2. Článek 3 se nahrazuje tímto:

"Článek 3

Tato směrnice se vztahuje na pracující obyvatele včetně samostatně výdělečně činných osob, pracovníků, jejichž činnost je přerušena nemocí, mateřstvím, úrazem nebo nedobrovolnou nezaměstnaností, a osob ucházejících se o zaměstnání, jakož i na důchodce a na invalidní pracovníky a na ty, kteří uplatňují nárok za ně v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí."

3. Článek 6 se nahrazuje tímto:

"Článek 6

1. Ustanovení, která odporují zásadě rovného zacházení, zahrnují ta založená na pohlaví buď přímo, nebo nepřímo s ohledem zejména na manželský nebo rodinný stav pro:

a) určení osob, které se mohou účastnit systému sociálního zabezpečení pracovníků;

b) stanovení povinné nebo dobrovolné povahy účasti v systému;

c) stanovení různých pravidel, pokud jde o věk pro vstup do systému nebo minimální dobu trvání zaměstnání nebo členství v systému vyžadované pro získání dávek;

d) stanovení různých pravidel, s výjimkou písmen h) a i), pro vrácení příspěvků, pokud se pracovník odhlašuje ze systému, aniž by splnil podmínky zaručující mu doživotní právo na dlouhodobé dávky;

e) stanovení různých podmínek pro přiznání dávek nebo omezení těchto dávek na pracovníky některého pohlaví;

f) stanovení rozdílných důchodových věků;

g) pozastavení zachování nebo získání nároků na dávky, které přiznává zákon nebo smlouva a jsou vypláceny zaměstnavatelem, během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů;

h) stanovení rozdílných úrovní dávek, s výjimkou nezbytných opatření přihlížejících k pojistně matematickým zásadám, které se liší podle pohlaví v případě příspěvkových systémů.

V případě systémů dávek financovaných shromažďováním kapitálu mohou být určité prvky (jejich příklady jsou přiloženy) nerovné, pokud nerovnost částek vyplývá z účinků použití pojistně matematických zásad, které se v době zavádění systému financování liší podle pohlaví;

i) stanovení rozdílných úrovní příspěvků pracovníků;

stanovení rozdílných úrovní příspěvků zaměstnavatelů, s výjimkou:

- v případě příspěvkových systémů, je-li cílem vyrovnat částku konečných dávek nebo ji sblížit pro obě pohlaví,

- v případě systémů dávek financovaných shromažďováním kapitálu, pokud jsou příspěvky zaměstnavatele určeny k zajištění finančního základu nezbytného pro krytí nákladů na určené dávky;

j) stanovení rozdílných norem nebo norem použitelných pouze na pracovníky určitého pohlaví, s výjimkou opatření stanovených v písmenech h) a i), pokud jde o zaručení nebo zachování nároku na doživotní dávky, když se pracovník odhlašuje ze systému.

2. Pokud je přiznání dávek v rozsahu této směrnice ponecháno úvaze řídících orgánů systému, musí tyto orgány přihlížet k zásadě rovného zacházení."

4. Článek 8 se nahrazuje tímto:

"Článek 8

1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění, aby ustanovení systémů sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby odporující zásadě rovného zacházení byla změněna a používala se nejpozději do 1. ledna 1993.

2. Tato směrnice nevylučuje, aby práva a povinnosti vztahující se k období členství v systému sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby před změnou tohoto systému podléhaly nadále ustanovením systému platným v daném období."

5. Článek 9 se nahrazuje tímto:

"Článek 9

Pokud jde o systémy sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby, mohou členské státy odložit povinné provedení zásady rovného zacházení pro:

a) stanovení důchodového věku pro účely přiznání starobního důchodu a možné důsledky pro jiné dávky

- buď do dne, kdy bude dosaženo této rovnosti v zákonných systémech,

- nebo nejpozději do doby, kdy bude tato rovnost vyžadována směrnicí;

b) pozůstalostní důchody, dokud právo Společenství nezavede v tomto ohledu zásadu rovného zacházení v zákonných systémech sociálního zabezpečení;

c) použití čl. 6 odst. 1 písm. i) prvního pododstavce pro přihlédnutí k rozdílným pojistně matematickým zásadám, nejpozději do 1. ledna 1999"

.

6. Vkládá se nový článek, který zní:

"Článek 9a

Pokud muži i ženy mají za stejných podmínek nárok na pružný důchodový věk, není to považováno za neslučitelné s touto směrnicí."

7. Doplňuje se nová příloha, která zní:

"PŘÍLOHA

Příklady prvků, které mohou být nerovné, pokud jde o systémy dávek financované shromažďováním kapitálu uvedené v čl. 6 písm. h):

- přeměna části pravidelných důchodů na kapitál,

- převod nároků na důchod,

- pozůstalostní důchod vyplácený nositeli práva v případě, že se vzdal části každoročně vypláceného důchodu,

- snížený důchod, pokud se pracovník rozhodne pro předčasné poskytování starobního důchodu."

Článek 2

1. Všechna opatření provádějící tuto směrnici, pokud jde o pracovníky, kterým je vyplácena mzda nebo plat, se musí vztahovat na všechny dávky odvozené z doby zaměstnání po dni 17. května 1990 a mají zpětnou působnost od tohoto dne, aniž tím jsou dotčeni pracovníci nebo ti, kteří uplatňují nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů. V takovém případě se tato prováděcí opatření musí použít zpětně ode dne 8. dubna 1976 a musí se vztahovat na všechny dávky odvozené z dob zaměstnání po tomto datu. Pro členské státy, které přistoupily do Společenství po dni 8. dubna 1976, se tento den nahrazuje dnem, od kterého začal být článek 119 Smlouvy plně použitelný na jejich území.

2. Druhá věta odstavce 1 nebrání dovolat se vnitrostátních předpisů týkajících se lhůt pro podání žaloby proti pracovníkům nebo těm, kteří uplatňují nárok za ně, kteří podali žalobu nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů před 17. květnem 1990 za předpokladu, že tyto předpisy nejsou méně příznivé pro tento druh žaloby než pro podobné žaloby podle vnitrostátních právních předpisů a že v praxi neznemožňují výkon práva Společenství.

3. Pro členské státy, jejichž přistoupení se uskutečnilo po dni 17. května 1990 a které byly dne 1. ledna 1994 smluvními stranami Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, se 17. květen 1994 v odstavcích 1 a 2 této směrnice nahrazuje 1. lednem 1994.

Článek 3

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dne 17. července 1997. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi nejpozději do dvou let po vstupu této směrnice v platnost všechny nezbytné informace za účelem umožnit Komisi vypracovat zprávu o provedení této směrnice.

Článek 4

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 20. prosince 1996.

Za Radu

předseda

S. Barrett

[1] Úř. věst. C 218, 23.8.1995, s. 5.

[2] Stanovisko ze dne 12. listopadu 1996 (Úř. věst. C 362, 2.12.1996).

[3] Úř. věst. C 18, 22.1.1996, s. 132.

[4] Sb. rozh. 1990, s. I-1889.

[5] Sb. rozh. 1993, s. I-6591.

[6] Sb. rozh. 1994, s. I-4541 a Sb. rozh. 1994, s. I-4583, v tomto pořadí.

[7] Sb. rozh. 1986, s. I-1607.

[8] Sb. rozh. 1993, s. I-5579.

[9] Sb. rozh. 1993, s. I-4879.

[10] Sb. rozh. 1993, s. I-6953.

[11] Sb. rozh. 1994, s. I-4389.

[12] Sb. rozh. 1994, s. I-4435 a Sb. rozh. 1994, s. I-4527, v tomto pořadí.

[13] Úř. věst. C 142, 31.5.1991, s. 1.

[14] Úř. věst. L 225, 12.8.1986, s. 40.

--------------------------------------------------