(EU) 2019/1937Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie

Publikováno: Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17-56 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 26. listopadu 2019 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 16. prosince 2019 Nabývá účinnosti: 16. prosince 2019
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 2. května 2023

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/1937

ze dne 23. října 2019

o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie

(Úř. věst. L 305 26.11.2019, s. 17)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/1503 ze dne 7. října 2020

  L 347

1

20.10.2020

►M2

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022

  L 265

1

12.10.2022



▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/1937

ze dne 23. října 2019

o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie



KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE A PODMÍNKY OCHRANY

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je zlepšit prosazování práva a politik Unie v konkrétních oblastech stanovením společných minimálních norem, které zajistí vysokou úroveň ochrany osob oznamujících porušení práva Unie.

Článek 2

Věcná působnost

1.  

Tato směrnice stanoví společné minimální normy pro ochranu osob, které oznamují tato porušení práva Unie:

a) 

porušení spadající do oblasti působnosti aktů Unie uvedených v příloze, která se týkají těchto oblastí:

i) 

zadávání veřejných zakázek;

ii) 

finanční služby, produkty a trhy a předcházení praní peněz a financování terorismu;

iii) 

bezpečnost a soulad výrobků s předpisy;

iv) 

bezpečnost dopravy;

v) 

ochrana životního prostředí;

vi) 

radiační ochrana a jaderná bezpečnost;

vii) 

bezpečnost potravin a krmiv, zdraví a dobré životní podmínky zvířat;

viii) 

veřejné zdraví;

ix) 

ochrana spotřebitele;

x) 

ochrana soukromí a osobních údajů a bezpečnost sítí a informačních systémů;

b) 

porušení ohrožující finanční zájmy Unie podle článku 325 Smlouvy o fungování EU a blíže upřesněná v příslušných opatřeních Unie;

c) 

porušení týkající se vnitřního trhu podle čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, včetně porušení unijních pravidel hospodářské soutěže a státní podpory, jakož i porušení týkající se vnitřního trhu v souvislosti s jednáními, která porušují pravidla týkající se daně z příjmů právnických osob, nebo s mechanismy, jejichž účelem je získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného práva v oblasti daně z příjmů právnických osob.

2.  
Touto směrnicí není dotčena pravomoc členských států rozšířit ochranu podle vnitrostátního práva na oblasti nebo jednání, jež neupravuje odstavec 1.

Článek 3

Vztah k jiným aktům Unie a vnitrostátním ustanovením

1.  
Pokud jsou v odvětvových aktech Unie uvedených v části II přílohy stanovena zvláštní pravidla týkající se oznamování porušení, použijí se uvedená zvláštní pravidla. Ustanovení této směrnice jsou použitelná v rozsahu, v jakém není daná záležitost povinně upravena v těchto odvětvových aktech Unie.
2.  
Touto směrnicí není dotčena odpovědnost členských států za zajištění národní bezpečnosti nebo jejich pravomoc chránit své podstatné bezpečnostní zájmy. Zejména se nevztahuje na oznámení o porušení pravidel pro zadávání zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti, ledaže se na ně vztahují příslušné akty Unie.
3.  

Touto směrnicí není dotčeno uplatňování unijního či vnitrostátního práva týkajícího se:

a) 

ochrany utajovaných informací;

b) 

ochrany právní a lékařské profesní povinnosti zachovávat mlčenlivost;

c) 

tajných porad soudců; nebo

d) 

pravidel trestního řízení.

4.  
Touto směrnicí nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se výkonu práva pracovníků na konzultace s jejich zástupci nebo odborovými svazy a práva ochrany proti jakémukoli neoprávněnému opatření vedoucímu k újmě, které tyto konzultace vyvolaly, jakož i nezávislosti sociálních partnerů a jejich práva uzavírat kolektivní smlouvy. Tím není dotčena úroveň ochrany poskytované touto směrnicí.

Článek 4

Osobní působnost

1.  

Tato směrnice se vztahuje na oznamující osoby pracující v soukromém nebo veřejném sektoru, které získaly informace o porušení v pracovním kontextu, alespoň v rozsahu:

a) 

osob, které mají status pracovníka ve smyslu čl. 45 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, včetně státních zaměstnanců;

b) 

osob, které mají status osob samostatně výdělečně činných ve smyslu článku 49 Smlouvy o fungování EU;

c) 

akcionářů a osob náležejících do správního, řídicího nebo dohledového orgánu podniku, včetně nevýkonných členů, jakož i dobrovolníků a placených či neplacených stážistů;

d) 

veškerých osob, které pracují pod dohledem a podle pokynů zhotovitelů, subdodavatelů a dodavatelů.

2.  
Tato směrnice se vztahuje i na oznamující osoby, které oznamují nebo zveřejňují informace o porušení získané v rámci pracovního poměru, který mezitím skončil.
3.  
Tato směrnice se vztahuje rovněž na oznamující osoby, jejichž pracovní poměr má teprve začít, jestliže byly informace o porušení získány během přijímacího řízení či jiných předsmluvních jednání.
4.  

Opatření na ochranu oznamujících osob uvedená v kapitole VI se případně vztahují i na

a) 

prostředníky;

b) 

třetí osoby spojené s oznamujícími osobami, jež by mohly být postiženy odvetnými opatřeními v pracovním kontextu, jako jsou kolegové nebo příbuzní oznamující osoby; a

c) 

právní subjekty, jež oznamující osoby vlastní, pro něž pracují nebo jsou s nimi jinak spojeny v pracovním kontextu.

Článek 5

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) 

„porušením“ jednání nebo opomenutí, jež:

i) 

je protiprávní a týká se aktů Unie a oblastí spadajících do věcné působnosti uvedené v článku 2; nebo

ii) 

maří předmět nebo účel pravidel stanovených v aktech Unie a oblastech spadajících do věcné působnosti uvedené v článku 2;

2) 

„informacemi o porušení“ informace, včetně důvodných podezření, o skutečných či možných porušeních, k nimž došlo nebo velmi pravděpodobně dojde v organizaci, ve které oznamující osoba pracuje nebo pracovala, či v jiné organizaci, s níž oznamující osoba je nebo byla v kontaktu na základě své pracovní činnosti, a o pokusech o utajení takových porušení;

3) 

„oznámením“ či „oznamováním“ ústní či písemné poskytnutí informací o porušení;

4) 

„interním oznámením“ ústní či písemné poskytnutí informací o porušení v rámci právního subjektu ve veřejném nebo soukromém sektoru;

5) 

„externím oznámením“ ústní nebo písemné poskytnutí informací o porušení příslušným orgánům;

6) 

„zveřejněním“ či „zveřejňováním“ zpřístupnění informací o porušení veřejnosti;

7) 

„oznamující osobou“ fyzická osoba, která oznámí či zveřejní informace o porušení, jež získala v souvislosti s činnostmi souvisejícími s prací;

8) 

„prostředníkem“ fyzická osoba, která pomáhá oznamující osobě při oznamování v pracovním kontextu a jejíž pomoc by měla být důvěrná;

9) 

„pracovním kontextem“ stávající či minulé pracovní činnosti ve veřejném nebo soukromém sektoru, jejichž prostřednictvím osoby, bez ohledu na povahu těchto činností, získají informace o porušení a v jejichž rámci by tyto osoby mohly být postiženy odvetnými opatřeními, pokud takové informace oznámí;

10) 

„dotčenou osobou“ fyzická nebo právnická osoba, která je v oznámení či zveřejnění uvedena jako osoba, jíž se porušení přičítá nebo s níž je tato osoba spojována;

11) 

„odvetnými opatřeními“ jakékoli přímé či nepřímé jednání nebo opomenutí, k němuž dochází v pracovním kontextu, které je vyvolané interním či externím oznámením nebo zveřejněním a které oznamující osobě působí nebo může způsobit neoprávněnou újmu;

12) 

„následnými opatřeními“ jakákoli opatření přijatá příjemcem oznámení nebo jakýmkoli příslušným orgánem za účelem posouzení pravdivosti tvrzení uvedených v oznámení a případně k řešení oznámeného porušení, mimo jiné prostřednictvím opatření, jako je interní šetření, vyšetřování, stíhání, opatření k zpětnému získání finančních prostředků a ukončení řízení;

13) 

„zpětnou vazbou“ poskytnutí informací oznamujícím osobám o plánovaných či přijatých opatřeních a o důvodech těchto následných opatření;

14) 

„příslušným orgánem“ kterýkoli vnitrostátní orgán, který je určen přijímat oznámení v souladu s kapitolou III a poskytovat oznamujícím osobám zpětnou vazbu anebo který je určen k plnění povinností stanovených v této směrnici, zejména co se týká následných opatření.

Článek 6

Podmínky ochrany oznamujících osob

1.  

Oznamující osoby mají nárok na ochranu podle této směrnice, jestliže:

a) 

měly oprávněné důvody se domnívat, že oznámené informace o porušení byly v době oznámení pravdivé a že tyto informace spadaly do oblasti působnosti této směrnice; a

b) 

podaly oznámení buď interně v souladu s článkem 7 nebo externě v souladu s článkem 10, nebo učinily zveřejnění v souladu s článkem 15.

2.  
Aniž jsou dotčeny stávající povinnosti umožnit anonymní oznamování podle práva Unie, touto směrnicí není dotčena pravomoc členských států rozhodnout, zda mají právní subjekty v soukromém nebo veřejném sektoru a příslušné orgány povinnost přijímat anonymní oznámení o porušení a související následná opatření či nikoli.
3.  
Osoby, které oznámily nebo zveřejnily informace o porušení anonymně, avšak byly následně identifikovány a postiženy odvetnými opatřeními, mají přesto nárok na ochranu poskytovanou podle kapitoly VI, pokud splňují podmínky stanovené v odstavci 1.
4.  
Osoba podávající příslušným orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice má nárok na ochranu stanovenou v této směrnici za stejných podmínek jako osoba, která učinila oznámení externě.



KAPITOLA II

INTERNÍ OZNAMOVÁNÍ A NÁSLEDNÁ OPATŘENÍ

Článek 7

Oznamování prostřednictvím interních kanálů pro oznamování

1.  
Jako obecná zásada a aniž jsou dotčeny články 10 a 15, mohou být informace o porušení oznamovány prostřednictvím interních kanálů pro oznamování a postupů stanovených v této kapitole.
2.  
Členské státy vybízejí k podávání oznámení spíše prostřednictvím interních kanálů pro oznamování před využíváním externích kanálů pro oznamování, pokud lze porušení účinně řešit interně a pokud se oznamující osoba domnívá, že nehrozí odvetná opatření.
3.  
Příslušné informace o využívání interních kanálů pro oznamování podle odstavce 2 jsou sdělovány v rámci informací poskytovaných právními subjekty v soukromém a veřejném sektoru podle čl. 9 odst. 1 písm. g) a příslušnými orgány podle čl. 12 odst. 4 písm. a) a článku 13.

Článek 8

Povinnost zavést interní kanály pro oznamování

1.  
Členské státy zajistí, aby právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru zavedly kanály a postupy pro interní oznamování a pro přijímání následných opatření, a to po konzultaci a po dohodě se sociálními partnery, je-li tak stanoveno ve vnitrostátním právu.
2.  
Kanály a postupy uvedené v odstavci 1 tohoto článku umožňují zaměstnancům daného subjektu oznamovat informace o porušení. Oznamování informací o porušení mohou umožňovat i jiným osobám, uvedeným v čl. 4 odst. 1 písm. b), c) a d) a odst. 2, které jsou s daným subjektem v kontaktu v souvislosti s činnostmi souvisejícími s prací.
3.  
Odstavec 1 se použije na právní subjekty v soukromém sektoru s 50 či více zaměstnanci.
4.  
Práh stanovený v odstavci 3 se nevztahuje na subjekty spadající do oblasti působnosti aktů Unie uvedených v částech I.B a II přílohy.
5.  
Kanály pro oznamování mohou být provozovány interně osobou či odborem určenými k tomuto účelu, nebo zajišťovány externě třetí stranou. Na pověřené třetí strany, které pro právní subjekt v soukromém sektoru provozují kanál pro oznamování, se rovněž vztahují záruky a požadavky uvedené v čl. 9 odst. 1.
6.  
Právní subjekty v soukromém sektoru s 50 až 249 zaměstnanci mohou sdílet zdroje, pokud jde o přijímání oznámení a o jakékoli šetření, které má být provedeno. Tím nejsou dotčeny povinnosti zachovávat důvěrnost, poskytovat zpětnou vazbu a řešit oznámené porušení uložené těmto subjektům touto směrnicí.
7.  
Na základě příslušného posouzení rizik s přihlédnutím k povaze činností subjektů a výsledné úrovni rizika, zejména pro životní prostředí a veřejné zdraví, mohou členské státy požadovat, aby interní kanály a postupy pro oznamování v souladu s kapitolou II zavedly i právní subjekty v soukromém sektoru s méně než 50 zaměstnanci.
8.  
Členský stát oznámí Komisi jakékoli rozhodnutí, kterým podle odstavce 7 ukládá právním subjektům v soukromém sektoru zavedení interních kanálů pro oznamování. Toto oznámení obsahuje důvody pro rozhodnutí a kritéria použitá při posouzení rizik uvedené v odstavci 7. Komise o rozhodnutí uvědomí ostatní členské státy.
9.  
Odstavec 1 se vztahuje na právní subjekty ve veřejném sektoru, včetně veškerých subjektů, které tyto subjekty vlastní nebo ovládají.

Členské státy mohou od povinnosti uvedené v odstavci 1 osvobodit obce s méně než 10 000 obyvateli, nebo s méně než 50 zaměstnanci, nebo jiné subjekty uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce s méně než 50 zaměstnanci.

Členské státy mohou v souladu s vnitrostátním právem stanovit, že interní kanály pro oznamování mohou obce sdílet nebo provozovat v rámci sdružení obcí, pokud jsou sdílené interní kanály pro oznamování odlišné od příslušných externích kanálů pro oznamování a jsou na nich nezávislé.

Článek 9

Postupy pro interní oznamování a následná opatření

1.  

Postupy pro interní oznamování porušení a pro přijímání následných opatření podle článku 8 zahrnují:

a) 

kanály pro přijímání oznámení, které jsou navrženy, zavedeny a provozovány bezpečným způsobem, jenž zajišťuje ochranu utajení totožnosti oznamující osoby a veškerých třetích osob zmíněných v oznámení a zabraňuje přístupu neoprávněných pracovníků;

b) 

potvrzení o přijetí oznámení poskytnuté oznamující osobě ve lhůtě sedmi dnů od jeho přijetí;

c) 

určení nestranné osoby nebo nestranného odboru příslušných pro přijímání následných opatření v návaznosti na oznámení, jimiž může být tatáž osoba nebo tentýž odbor, které oznámení přijímají a které budou komunikovat s oznamující osobou a v případě potřeby ji žádat o další informace a poskytovat jí zpětnou vazbu;

d) 

následná opatření přijatá s řádnou péčí určenou osobou nebo určeným odborem uvedenými v písmenu c);

e) 

následná opatření přijatá s řádnou péčí, stanoví-li tak vnitrostátní právo, v případě anonymních oznámení;

f) 

přiměřenou lhůtu pro poskytnutí zpětné vazby oznamující osobě, jež nepřesahuje tři měsíce od potvrzení o přijetí oznámení, nebo, pokud nebylo potvrzení oznamující osobě zasláno, od uplynutí sedmidenní lhůty od učinění oznámení;

g) 

poskytnutí srozumitelné a snadno přístupné informace o postupech pro externí oznamování příslušným orgánům podle článku 10 a případně orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie.

2.  
Kanály stanovené v odst. 1 písm. a) umožňují oznamování písemně nebo ústně, či obojím způsobem. Ústní oznámení lze učinit telefonicky nebo prostřednictvím jiných systémů hlasových zpráv a na žádost oznamující osoby prostřednictvím osobní schůzky v přiměřené lhůtě.



KAPITOLA III

EXTERNÍ OZNAMOVÁNÍ A NÁSLEDNÁ OPATŘENÍ

Článek 10

Oznamování prostřednictvím externích kanálů pro oznamování

Aniž je dotčen čl. 15 odst. 1 písm. b), oznamující osoby oznamují informace o porušení prostřednictvím kanálů a postupů uvedených v článcích 11 a 12 poté, co nejprve učinily oznámení prostřednictvím interních kanálů pro oznamování, nebo přímo s využitím externích kanálů pro oznamování.

Článek 11

Povinnost zavést externí kanály pro oznamování a přijmout následná opatření v návaznosti na oznámení

1.  
Členské státy určí orgány příslušné k přijímání oznámení, poskytování zpětné vazby a přijímání následných opatření v návaznosti na oznámení, a poskytnou jim odpovídající zdroje.
2.  

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány:

a) 

zavedly pro přijímání a zpracování informací o porušení nezávislé a samostatné externí kanály pro oznamování;

b) 

neprodleně, a v každém případě do sedmi dnů od obdržení oznámení potvrdily toto přijetí, ledaže oznamující osoba výslovně požádala jinak nebo pokud se příslušný orgán důvodně domnívá, že by potvrzení přijetí oznámení ohrozilo ochranu totožnosti oznamující osoby;

c) 

v návaznosti na oznámení s řádnou péčí přijaly následná opatření;

d) 

poskytly oznamující osobě zpětnou vazbu v přiměřené lhůtě nepřesahující tři měsíce, nebo v řádně odůvodněných případech šest měsíců;

e) 

sdělily oznamující osobě konečný výsledek každého šetření podníceného oznámením, v souladu s postupy stanovenými podle vnitrostátního práva;

f) 

případně včas předaly informace obsažené v oznámení příslušným orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie za účelem dalšího vyšetřování, je-li tak stanoveno podle unijního či vnitrostátního práva.

3.  
Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány mohou po řádném posouzení věci rozhodnout, že oznámené porušení je zjevně méně závažné a nevyžaduje další následná opatření podle této směrnice kromě ukončení řízení. Tím nejsou dotčeny jiné povinnosti ani jiné použitelné postupy k řešení oznámeného porušení, ani ochrana poskytovaná touto směrnicí ve vztahu k internímu nebo externímu oznamování. V takovém případě sdělí příslušné orgány oznamující osobě své rozhodnutí a jeho důvody.
4.  
Členské státy mohou stanovit, že se příslušné orgány mohou rozhodnout ukončit řízení týkající se opakujících se oznámení, která neobsahují žádné smysluplné nové informace o porušení oproti dřívějšímu oznámení, v souvislosti s nímž již bylo příslušné řízení ukončeno, pokud nové právní či skutkové okolnosti neodůvodňují jiná následná opatření. V takovém případě příslušné orgány sdělí oznamující osobě své rozhodnutí a jeho důvody.
5.  
Členské státy mohou stanovit, že v případě vysokého počtu oznámení se příslušné orgány mohou přednostně zabývat oznámeními o závažných porušeních nebo o porušeních zásadních ustanovení spadajících do oblasti působnosti této směrnice, aniž je dotčena lhůta uvedená v odst. 2 písm. d).
6.  
Členské státy zajistí, aby orgán, který obdržel oznámení, avšak není oprávněn oznámené porušení řešit, předal toto oznámení v přiměřené lhůtě a bezpečným způsobem příslušnému orgánu a aby o tomto předání bezodkladně informoval oznamující osobu.

Článek 12

Podoba externích kanálů pro oznamování

1.  

Externí kanály pro oznamování se považují za nezávislé a samostatné, pokud splňují všechna tato kritéria:

a) 

jsou navrženy, zavedeny a provozovány způsobem, který zajišťuje úplnost, celistvost a důvěrnost informací a brání přístupu neoprávněných pracovníků příslušného orgánu;

b) 

umožňují uchovávání informací v trvalé podobě v souladu s článkem 18 pro případ dalšího šetření, které má být provedeno.

2.  
Externí kanály umožňují oznamování písemně a ústně. Ústní oznámení lze učinit telefonicky nebo prostřednictvím jiných systémů hlasových zpráv a na žádost oznamující osoby prostřednictvím osobní schůzky v přiměřené lhůtě.
3.  
Příslušné orgány zajistí, že v případě, kdy je oznámení obdrženo prostřednictvím jiných kanálů než kanálů pro oznamování uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo jinými pracovníky než pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení, nesmí tito pracovníci zveřejnit jakékoli informace, jež by mohly identifikovat dotčenou oznamující osobu a bezodkladně beze změny předají oznámení pracovníkům odpovědným za vyřizování oznámení.
4.  

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určily pracovníky odpovědné za vyřizování oznámení, a zejména za:

a) 

poskytování informací o postupech pro oznamování všem osobám, které projeví zájem,

b) 

přijímání oznámení a následných opatření v návaznosti na oznámení;

c) 

udržování kontaktu s oznamující osobou za účelem poskytnutí zpětné vazby a v případě potřeby vyžádání dalších informací.

5.  
Pracovníkům uvedeným v odstavci 4 je za účelem vyřizování oznámení poskytnuta zvláštní odborná příprava.

Článek 13

Informace týkající se přijímání oznámení a následných opatření

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zveřejnily na svých internetových stránkách v samostatném, snadno identifikovatelném a přístupném oddíle přinejmenším tyto informace:

a) 

podmínky nároku na ochranu podle této směrnice;

b) 

kontaktní údaje pro externí kanály pro oznamování podle článku 12, zejména elektronickou a poštovní adresu, a telefonní čísla na tyto kanály, s uvedením zda jsou telefonní hovory zaznamenávány;

c) 

postupy vztahující se na oznamování porušení, včetně způsobu, jakým může příslušný orgán požádat oznamující osobu o objasnění oznámených informací nebo o poskytnutí dodatečných informací, lhůtu pro poskytnutí zpětné vazby oznamující osobě a druh a obsah této zpětné vazby;

d) 

režim důvěrnosti vztahující se na oznámení, a zejména informace v souvislosti se zpracováváním osobních údajů v souladu s relevantními ustanoveními článku 17 této směrnice, článků 5 a 13 nařízení (EU) 2016/679, článku 13 směrnice (EU) 2016/680 a článku 15 nařízení (EU) 2018/1725;

e) 

povaha následných opatření, která mají být přijata k oznámením;

f) 

prostředky nápravy a ochranné postupy proti odvetným opatřením, a dostupnost důvěrného poradenství pro osoby, které zvažují oznámení;

g) 

prohlášení, které jasně vysvětluje podmínky, za nichž jsou osoby podávající oznámení příslušnému orgánu chráněny před odpovědností za porušení důvěrnosti podle čl. 21 odst. 2; a

h) 

případně kontaktní údaje informačního střediska nebo jednotného nezávislého správního orgánu, jak je stanoveno v čl. 20 odst. 3.

Článek 14

Přezkum postupů příslušnými orgány

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány své postupy pro přijímání oznámení a následných opatření pravidelně, nejméně však jednou za tři roky přezkoumávaly. Při přezkumu těchto postupů vezmou příslušné orgány v úvahu své zkušenosti, jakož i zkušenosti ostatních příslušných orgánů a v souladu s tím své postupy upraví.



KAPITOLA IV

ZVEŘEJŇOVÁNÍ

Článek 15

Zveřejňování

1.  

Osoba, která činí zveřejnění, má nárok na ochranu podle této směrnice, pokud je splněna jakákoliv z následujících podmínek:

a) 

osoba nejprve učinila oznámení interně a externě, nebo přímo externě v souladu s kapitolami II a III, avšak v reakci na oznámení nebylo ve lhůtě uvedené v čl. 9 odst. 1 písm. f) nebo čl. 11 odst. 2 písm. d) přijato žádné vhodné opatření, nebo

b) 

osoba má oprávněné důvody se domnívat, že:

i) 

porušení může představovat bezprostřední nebo zjevné ohrožení veřejného zájmu, jako je tomu v případě naléhavé situace nebo rizika nenapravitelné újmy, nebo že

ii) 

v případě externího oznámení existuje riziko odvetných opatření nebo je malá vyhlídka účinného řešení porušení vzhledem ke zvláštním okolnostem daného případu, například takovým, že důkazy mohou být zatajeny či zničeny nebo že příslušný orgán může být spolčen s pachatelem porušení či se může na porušení podílet.

2.  
Tento článek se nevztahuje na případy, kdy osoba přímo zpřístupní informace tisku podle zvláštních vnitrostátních ustanovení, jimiž je zřízen systém ochrany týkající se svobody projevu a informací.



KAPITOLA V

USTANOVENÍ O INTERNÍM A EXTERNÍM OZNAMOVÁNÍ

Článek 16

Povinnost zachovávat důvěrnost

1.  
Členské státy zajistí, aby totožnost oznamující osoby nebyla sdělena bez jejího výslovného souhlasu nikomu kromě oprávněných pracovníků příslušných k přijímání oznámení nebo následných opatření. Totéž se vztahuje i na jakékoli další informace, z nichž by mohla být přímo či nepřímo vyvozena totožnost oznamující osoby.
2.  
Odchylně od odstavce 1 může být totožnost oznamující osoby a jakékoli další informace uvedené v odstavci 1 zveřejněny, pouze pokud se jedná o nezbytnou a přiměřenou povinnost vyplývající z unijního či vnitrostátního práva v souvislosti s vyšetřováním nebo soudním řízením vedeným vnitrostátními orgány, včetně zachování práva dotčené osoby na obhajobu.
3.  
Zveřejnění na základě odchylky uvedené v odstavci 2 podléhají náležitým zárukám podle použitelných unijních a vnitrostátních pravidel. Oznamující osoby musí být zejména informovány o zveřejnění jejich totožnosti před tím, než k němu dojde, ledaže by tyto informace ohrozily související vyšetřování nebo soudní řízení. Při informování oznamujících osob jim příslušné orgány zašlou písemné odůvodnění, v němž vysvětlí důvody pro zveřejnění dotčených důvěrných údajů.
4.  
Členské státy zajistí, že příslušné orgány, které obdrží informace o porušení, jež obsahují obchodní tajemství, tato obchodní tajemství nepoužijí či nezveřejní pro jiné než nezbytné účely pro vhodná následná opatření.

Článek 17

Zpracovávání osobních údajů

Jakékoli zpracovávání osobních údajů podle této směrnice, včetně výměny či předávání osobních údajů příslušnými orgány, se provádí v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí (EU) 2016/680. Jakákoli výměna či předávání informací ze strany orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie se uskuteční v souladu s nařízením (EU) 2018/1725.

Osobní údaje, které jsou pro vyřízení daného oznámení zjevně nepodstatné, se neshromažďují, a jsou-li získány náhodou, jsou bez zbytečného odkladu vymazány.

Článek 18

Vedení a uchovávání záznamů o oznámeních

1.  
Členské státy zajistí, aby právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány vedly záznamy o všech obdržených oznámeních, a to v souladu s požadavky na zachování důvěrnosti stanovenými v článku 16. Oznámení jsou uchovávána pouze po dobu, která je nezbytná a přiměřená pro účely splnění požadavků uložených touto směrnicí nebo jiných požadavků uložených podle unijního či vnitrostátního práva.
2.  

Jestliže je pro oznámení použita telefonní linka se záznamem hovorů nebo jiný systém hlasových zpráv se záznamem hovorů, jsou právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány s výhradou souhlasu oznamující osoby oprávněny ústní oznámení zdokumentovat jedním z těchto způsobů:

a) 

pořízením záznamu hovoru v trvalé a dohledatelné podobě, nebo

b) 

pořízením úplného a přesného přepisu hovoru vypracovaného pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení.

Právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány nabídnou oznamující osobě možnost přepis hovoru zkontrolovat, opravit a odsouhlasit svým podpisem.

3.  
Jestliže je pro oznámení použita telefonní linka bez záznamů hovorů nebo jiný systém hlasových zpráv bez záznamů hovorů, jsou právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány oprávněny ústní oznámení zdokumentovat formou přesného zápisu hovoru sepsaného pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení. Právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány nabídnou oznamující osobě možnost zápis hovoru zkontrolovat, opravit a odsouhlasit svým podpisem.
4.  
Jestliže osoba požaduje schůzku s pracovníky právních subjektů v soukromém a veřejném sektoru nebo příslušných orgánů za účelem oznámení podle čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2, právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány zajistí, aby s výhradou souhlasu oznamující osoby byly o schůzce vedeny a uchovávány úplné a přesné záznamy v trvalé a dohledatelné podobě.

Právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány jsou oprávněny záznamy o schůzce zdokumentovat jedním z těchto způsobů:

a) 

pořízením záznamu rozhovoru v trvalé a dohledatelné podobě, nebo

b) 

pořízením přesného zápisu schůzky vypracovaného pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení.

Právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány nabídnou oznamující osobě možnost zápis schůzky zkontrolovat, opravit a odsouhlasit svým podpisem.



KAPITOLA VI

OCHRANNÁ OPATŘENÍ

Článek 19

Zákaz odvetných opatření

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zakázaly jakoukoli formu odvetných opatření vůči osobám uvedeným v článku 4, včetně hrozby odvetných opatření a pokusů o ně, mimo jiné zejména ve formě:

a) 

dočasného zproštění výkonu služby, odvolání, propuštění či rovnocenných opatření;

b) 

převedení na nižší pozici nebo nepovýšení;

c) 

přenosu úkolů, změny místa výkonu práce, snížení mzdy, změny pracovní doby;

d) 

neposkytnutí odborné přípravy;

e) 

negativního hodnocení výkonnosti či pracovní reference;

f) 

uložení nebo použití disciplinárních opatření, důtky či jiných sankcí včetně finančního postihu;

g) 

nátlaku, zastrašování, obtěžování nebo ostrakizace;

h) 

diskriminace, znevýhodňujícího nebo nespravedlivého zacházení;

i) 

nepřevedení pracovní smlouvy na dobu určitou na pracovní smlouvu na dobu neurčitou v případě, kdy měl zaměstnanec legitimní očekávání, že mu bude nabídnut pracovní poměr na dobu neurčitou;

j) 

neobnovení nebo předčasné ukončení pracovní smlouvy na dobu určitou;

k) 

újmy, včetně dobré pověsti osoby, zejména na sociálních sítích, nebo finanční ztráty, včetně ztráty obchodních příležitostí a ztráty příjmů;

l) 

zařazení na černou listinu na základě neformální či formální dohody v daném sektoru či průmyslovém odvětví, což může znamenat, že tato osoba v budoucnu nenajde v tomto sektoru či průmyslovém odvětví zaměstnání;

m) 

předčasného ukončení nebo zrušení smlouvy o dodávce zboží nebo poskytování služeb;

n) 

zrušení licence nebo povolení;

o) 

vyžadování psychiatrického nebo lékařského vyšetření.

Článek 20

Podpůrná opatření

1.  

Členské státy zajistí, aby osoby uvedené v článku 4 měly podle potřeby přístup zejména k těmto k podpůrným opatřením:

a) 

komplexním a nezávislým informacím a poradenství, jež jsou snadno přístupné veřejnosti a bezplatné a týkají se postupů a prostředků nápravy, které jsou k dispozici na ochranu před odvetnými opatřeními a na ochranu práv dotčené osoby;

b) 

účinné pomoci ze strany příslušných orgánů u jakéhokoli relevantního orgánu podílejícího se na jejich ochraně před odvetnými opatřeními, včetně potvrzení skutečnosti, že mají nárok na ochranu podle této směrnice, je-li tak stanoveno ve vnitrostátním právu; a

c) 

právní pomoci v trestním a přeshraničním občanském soudním řízení v souladu se směrnicí (EU) 2016/1919 a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ( 1 ) a právní pomoci v dalších řízeních a k právnímu poradenství nebo právní pomoci v jiných oblastech v souladu s vnitrostátním právem.

2.  
Členské státy mohou stanovit finanční pomoc a podpůrná opatření, včetně psychologické podpory, pro oznamující osoby v rámci soudního řízení.
3.  
Podpůrná opatření podle tohoto článku může podle potřeby poskytovat informační středisko nebo jednotný a jasně určený nezávislý správní orgán.

Článek 21

Opatření na ochranu před odvetnými opatřeními

1.  
Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí ochranu osob uvedených v článku 4 před odvetnými opatřeními. Tato opatření zahrnují zejména opatření uvedená v odstavcích 2 až 8 tohoto článku.
2.  
Aniž je dotčen čl. 3 odst. 2 a 3, nemá se za to, že osoby oznamující informace o porušení nebo zveřejňující informace v souladu s touto směrnicí porušily jakékoli omezení týkající se zveřejnění informací, a tyto osoby nenesou za toto oznámení nebo zveřejnění žádnou odpovědnost za předpokladu, že měly oprávněné důvody se domnívat, že oznámení nebo zveřejnění těchto informací bylo nezbytné pro odhalení porušení podle této směrnice.
3.  
Oznamující osoby nenesou odpovědnost, pokud jde o získávání informací, které oznamují nebo zveřejňují, nebo přístup k nim, za předpokladu, že toto získávání nebo přístup nezakládají samostatný trestný čin. V případě, že získání informací nebo přístup k nim zakládají samostatný trestný čin, se trestní odpovědnost i nadále řídí použitelným vnitrostátním právem.
4.  
Jakákoli jiná odpovědnost oznamujících osob vyplývající z jednání či opomenutí, jež nesouvisejí s oznamováním nebo zveřejňováním nebo nejsou nezbytná pro odhalení porušení podle této směrnice, se nadále řídí použitelným unijním či vnitrostátním právem.
5.  
V řízeních před soudem nebo jiným orgánem týkajících se újmy utrpěné oznamující osobou a za předpokladu, že tato osoba prokáže, že učinila oznámení či zveřejnění a utrpěla újmu, se má za to, že tato újma byla způsobena jako odvetné opatření za oznámení či zveřejnění. V takových případech je na osobě, která přijala opatření vedoucí k újmě, aby prokázala, že toto opatření se zakládalo na řádně odůvodněných důvodech.
6.  
Osoby uvedené v článku 4 mají podle potřeby přístup k nápravným opatřením proti odvetným opatřením, včetně předběžných opatření do ukončení soudního řízení, a to v souladu s vnitrostátním právem.
7.  
V soudních řízeních, mimo jiné v souvislosti s pomluvou, porušením autorského práva, porušením tajemství, porušením pravidel ochrany údajů, zpřístupněním obchodního tajemství, či žalobami na náhradu újmy na základě soukromého, veřejného nebo kolektivního pracovního práva, nenesou osoby uvedené v článku 4 za oznámení nebo zveřejnění v souladu s touto směrnicí žádnou odpovědnost. Tyto osoby mají právo dovolávat se tohoto oznámení či zveřejnění za účelem zamítnutí žaloby za předpokladu, že měly oprávněné důvody se domnívat, že oznámení nebo zveřejnění bylo nezbytné pro odhalení porušení podle této směrnice.

Pokud osoba oznámí nebo zveřejní informace o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice, která zahrnují obchodní tajemství, a pokud tato osoba splňuje podmínky této směrnice, považuje se takové oznámení nebo zveřejnění za oprávněné podle podmínek uvedených v čl. 3 odst. 2 směrnice (EU) 2016/943.

8.  
Členské státy přijmou nezbytná opatření, jimiž zajistí, aby osobám uvedeným v článku 4, které utrpěly újmy, byla v souladu s vnitrostátním právem poskytnuta nápravná opatření a plná náhrada újmy.

Článek 22

Opatření na ochranu dotčených osob

1.  
Členské státy v souladu s Listinou zajistí, aby dotčené osoby plně požívaly práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a rovněž presumpce neviny a práva na obhajobu, včetně práva být vyslechnut a práva na přístup ke spisu.
2.  
Příslušné orgány v souladu s vnitrostátním právem zajistí, aby totožnost dotčených osob byla chráněna po celou dobu průběhu šetření podníceného oznámením nebo zveřejněním.
3.  
Pravidla stanovená v článcích 12, 17 a 18 týkající se ochrany totožnosti oznamující osoby se vztahují i na ochranu totožnosti dotčených osob.

Článek 23

Sankce

1.  

Členské stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce vztahující se na fyzické nebo právnické osoby, které

a) 

brání nebo se snaží zabránit oznámení;

b) 

přijmou odvetná opatření proti osobám uvedeným v článku 4;

c) 

použijí obtěžující postupy proti osobám uvedeným v článku 4;

d) 

poruší povinnost zachovávat důvěrnost týkající se totožnosti oznamujících osob podle článku 16.

2.  
Členské státy stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce vůči oznamujícím osobám, o nichž je prokázáno, že vědomě oznámily či zveřejnily nepravdivé informace. Členské státy stanoví rovněž opatření k náhradě újmy vzniklé v důsledku takových oznámení či zveřejnění informací v souladu s vnitrostátním právem.

Článek 24

Nemožnost vzdát se práv a prostředků nápravy

Členské státy zajistí, že práv a prostředků nápravy stanovených v této směrnici se nelze vzdát ani je nelze omezit žádnou dohodou, politikou, formou nebo podmínkami pracovního nebo obdobného poměru, a to ani předběžnou rozhodčí dohodou.



KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Příznivější zacházení a ustanovení o zákazu snížení úrovně právní ochrany

1.  
Členské státy mohou zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou pro práva oznamujících osob příznivější než ustanovení obsažená v této směrnici, aniž je dotčen článek 22 a čl. 23 odst. 2.
2.  
Provádění této směrnice nesmí být v žádném případě důvodem pro snížení úrovně ochrany, kterou členské státy již poskytují v oblastech upravených touto směrnicí.

Článek 26

Provedení a přechodné období

1.  
Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 17. prosince 2021.
2.  
Odchylně od odstavce 1, pokud jde o právní subjekty v soukromém sektoru s 50 až 249 zaměstnanci, členské státy do 17. prosince 2023 uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s povinností zavést interní kanál pro oznamování podle čl. 8 odst. 3.
3.  
Předpisy uvedené v odstavcích 1 a 2 přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Článek 27

Podávání zpráv, hodnocení a přezkum

1.  
Členské státy poskytují Komisi veškeré relevantní informace o provádění a uplatňování této směrnice. Na základě poskytnutých informací Komise do 17. prosince 2023 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění a uplatňování této směrnice.
2.  

Aniž jsou dotčeny povinnosti podávat zprávy stanovené v jiných právních aktech Unie, členské státy předloží Komisi každý rok tyto statistické údaje týkající se oznámení uvedených v kapitole III, nejlépe v souhrnné podobě, pokud jsou v dotčeném členském státě k dispozici na ústřední úrovni:

a) 

počet oznámení, která příslušné orgány obdržely;

b) 

počet šetření a řízení zahájených v důsledku těchto oznámení a jejich výsledek; a

c) 

je-li zjištěna, odhadovanou finanční škodu a částky získané zpět na základě šetření a řízení týkajících se oznámených případů porušení.

3.  
Komise do 17. prosince 2025 s přihlédnutím ke zprávě předložené podle odstavce 1 a statistickým údajům poskytnutým členskými státy podle odstavce 2 podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které je posouzen dopad vnitrostátního práva provádějícího tuto směrnici. Ve zprávě bude vyhodnocen způsob fungování této směrnice a uvážena potřeba dalších opatření, včetně případných změn za účelem rozšíření oblasti působnosti této směrnice na další akty Unie či oblasti, zejména zlepšení pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků, a zlepšení pracovních podmínek.

Kromě hodnocení uvedeného v prvním pododstavci bude ve zprávě obsaženo vyhodnocení, jak členské státy využívají stávající mechanismy spolupráce v rámci své povinnosti přijímat následná opatření v návaznosti na oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice, a obecněji, jak spolupracují v případech porušení s přeshraničním rozměrem.

4.  
Komise zprávy uvedené v odstavcích 1 a 3 zveřejní a zajistí, aby byly snadno přístupné.

Článek 28

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 29

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.



PŘÍLOHA

Část I

A.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu i) – zadávání veřejných zakázek:

1. Pravidla postupu pro zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí, pro zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti a pro zadávání zakázek realizovaných subjekty působícími v oblasti vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a jakýchkoli jiných veřejných zakázek, jak jsou stanovena:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 1);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65);

iii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243);

iv) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadávajícími orgány nebo zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES (Úř. věst. L 216, 20.8.2009, s. 76).

2. Přezkumná řízení upravená:

i) 

směrnicí Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úř. věst. L 76, 23.3.1992, s. 14);

ii) 

směrnicí Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 33).

B.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) – finanční služby, produkty a trhy a předcházení praní peněz a financování terorismu:

Pravidla, která stanoví regulační a dohledový rámec a ochranu spotřebitele a investora na trzích finančních služeb a kapitálových trzích Unie, v oblasti bankovnictví, úvěrů, investic, pojištění a zajištění, zaměstnaneckých nebo osobních penzijních produktů, cenných papírů, investičních fondů, platebních služeb a činností uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338), jak jsou stanovena:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1);

iii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2012 ze dne 14. března 2012 o prodeji na krátko a některých aspektech swapů úvěrového selhání (Úř. věst. L 86, 24.3.2012, s. 1);

iv) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 1);

v) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání (Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 18);

vi) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34);

vii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 77);

viii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 84);

ix) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35);

x) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí (Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 12);

xi) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi (Úř. věst. L 184, 14.7.2007, s. 17);

xii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38);

xiii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1);

xiv) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 ze dne 8. června 2016 o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách nebo k měření výkonnosti investičních fondů, a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU a nařízení (EU) č. 596/2014 (Úř. věst. L 171, 29.6.2016, s. 1);

xv) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1);

xvi) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190);

xvii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES (Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1);

xviii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149);

xix) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES ze dne 3. března 1997 o systémech pro odškodnění investorů (Úř. věst. L 84, 26.3.1997, s. 22);

xx) 

nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1);

▼M1

xxi) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1503 ze dne 7. října 2020 o evropských poskytovatelích služeb skupinového financování pro podniky a o změně nařízení (EU) 2017/1129 a směrnice (EU) 2019/1937 (Úř. věst. L 347, 20.10.2020, s. 1).

▼B

C.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu iii) – bezpečnost a soulad výrobků s předpisy:

1. Požadavky na bezpečnost a soulad výrobků uváděných na trh v Unii s předpisy, jak jsou vymezeny a upraveny:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4);

ii) 

harmonizačními právními předpisy Unie, včetně požadavků na označování, týkajícími se jiných vyráběných výrobků než potravin, krmiv, humánních a veterinárních léčivých přípravků, živých rostlin a živočichů, produktů lidského původu a rostlinných a živočišných produktů, které přímo souvisejí s jejich budoucí reprodukcí, jak jsou uvedeny v přílohách I a II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1);

iii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).

2. Pravidla o uvádění citlivých a nebezpečných výrobků na trh a jejich používání, jak jsou stanovena:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství (Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 1);

ii) 

směrnicí Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (Úř. věst. L 256, 13.9.1991, s. 51);

iii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 98/2013 ze dne 15. ledna 2013 o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a o jejich používání (Úř. věst. L 39, 9.2.2013, s. 1).

D.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu iv) – bezpečnost dopravy:

1. Požadavky na bezpečnost v odvětví železniční dopravy, jak jsou upraveny směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 ze dne 11. května 2016 o bezpečnosti železnic (Úř. věst. L 138, 26.5.2016, s. 102).

2. Požadavky na bezpečnost v odvětví civilního letectví, jak jsou upraveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 ze dne 20. října 2010 o šetření a prevenci nehod a incidentů v civilním letectví a o zrušení směrnice 94/56/ES (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 35).

3. Požadavky na bezpečnost v odvětví silniční dopravy, jak jsou upraveny:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/96/ES ze dne 19. listopadu 2008 o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury (Úř. věst. L 319, 29.11.2008, s. 59);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních bezpečnostních požadavcích na tunely transevropské silniční sítě (Úř. věst. L 167, 30.4.2004, s. 39);

iii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 51).

4. Požadavky na bezpečnost v odvětví námořní dopravy, jak jsou upraveny:

i) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 391/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 11);

ii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009 o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři v případě nehod (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 24);

iii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/90/EU ze dne 23. července 2014 o lodní výstroji a o zrušení směrnice Rady 96/98/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 146);

iv) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/18/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se stanoví základní zásady pro vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy a kterou se mění směrnice Rady 1999/35/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 114);

v) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/106/ES ze dne 19. listopadu 2008 o minimální úrovni výcviku námořníků (Úř. věst. L 323, 3.12.2008, s. 33);

vi) 

směrnicí Rady 98/41/ES ze dne 18. června 1998 o registraci osob na palubách osobních lodí provozujících dopravu do přístavů členských států Společenství nebo z nich (Úř. věst. L 188, 2.7.1998, s. 35);

vii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/96/ES ze dne 4. prosince 2001, kterou se stanoví harmonizované požadavky a postupy pro bezpečnou nakládku a vykládku lodí přepravujících hromadné náklady (Úř. věst. L 13, 16.1.2002, s. 9).

5. Požadavky na bezpečnost, jak jsou upraveny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí (Úř. věst. L 260, 30.9.2008, s. 13).

E.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu v) – ochrana životního prostředí:

1. Trestné činy proti životnímu prostředí, jak jsou upraveny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28), nebo protiprávní jednání porušující právní předpisy uvedené v příloze směrnice 2008/99/ES.

2. Pravidla týkající se životního prostředí a klimatu, jak jsou stanovena:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, p. 32);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16);

iii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1);

iv) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13);

v) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).

3. Pravidla týkající se udržitelného rozvoje a nakládání s odpady, jak jsou stanovena:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3);

ii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 ze dne 20. listopadu 2013 o recyklaci lodí a o změně nařízení (ES) č. 1013/2006 a směrnice 2009/16/ES (Úř. věst. L 330, 10.12.2013, s. 1);

iii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 649/2012 ze dne 4. července 2012 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek (Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 60).

4. Pravidla týkající se znečištění moří, ovzduší a znečištění hlukem, jak jsou stanovena:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/94/ES ze dne 13. prosince 1999 o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů (Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 16);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečisťující ovzduší (Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 22);

iii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Úř. věst. L 189, 18.7.2002, s. 12);

iv) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 782/2003 ze dne 14. dubna 2003 o zákazu organických sloučenin cínu na plavidlech (Úř. věst. L 115, 9.5.2003, s. 1);

v) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56);

vi) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 11);

vii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1);

viii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel (Úř. věst. L 120, 15.5.2009, s. 5);

ix) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1);

x) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (Úř. věst. L 286, 31.10.2009, s. 1);

xi) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/126/ES ze dne 21. října 2009 o etapě II rekuperace benzinových par při čerpání pohonných hmot do motorových vozidel na čerpacích stanicích (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 36);

xii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1);

xiii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1);

xiv) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy a o změně směrnice 2009/16/ES (Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 55);

xv) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2193 ze dne 25. listopadu 2015 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení (Úř. věst. L 313, 28.11.2015, s. 1).

5. Pravidla týkající se ochrany vody a půdy a hospodaření s nimi, jak jsou stanovena:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (Úř. věst. L 288, 6.11.2007, s. 27);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 84);

iii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1).

6. Pravidla týkající se ochrany přírody a biologické rozmanitosti, jak jsou stanovena:

i) 

nařízením Rady (ES) č. 1936/2001 ze dne 27. září 2001, kterým se stanoví kontrolní opatření pro rybolov některých populací vysoce stěhovavých ryb (Úř. věst. L 263, 3.10.2001, s. 1);

ii) 

nařízením Rady (ES) č. 812/2004 ze dne 26. dubna 2004, kterým se stanoví opatření týkající se náhodných úlovků kytovců při rybolovu a kterým se mění nařízení (ES) č. 88/98 (Úř. věst. L 150, 30.4.2004, s. 12);

iii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1007/2009 ze dne 16. září 2009 o obchodování s produkty z tuleňů (Úř. věst. L 286, 31.10.2009, s. 36);

iv) 

nařízením Rady (ES) č. 734/2008 ze dne 15. července 2008 o ochraně citlivých mořských ekosystémů na volném moři před nepříznivým dopadem používání lovných zařízení pro rybolov při dně (Úř. věst. L 201, 30.7.2008, s. 8);

v) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7);

vi) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23);

vii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů (Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 35).

7. Pravidla týkající se chemických látek, jak jsou stanovena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).

8. Pravidla týkající se ekologických produktů, jak jsou stanovena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 1).

F.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu vi) – radiační ochrana a jaderná bezpečnost

Pravidla týkající se jaderné bezpečnosti, jak jsou stanovena:

i) 

směrnicí Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení (Úř. věst. L 172, 2.7.2009, s. 18);

ii) 

směrnicí Rady 2013/51/Euratom ze dne 22. října 2013, kterou se stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 296, 7.11.2013, s. 12);

iii) 

směrnicí Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom (Úř. věst. L 13, 17.1.2014, s. 1);

iv) 

směrnicí Rady 2011/70/Euratom ze dne 19. července 2011, kterou se stanoví rámec Společenství pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem (Úř. věst. L 199, 2.8.2011, s. 48);

v) 

směrnicí Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole (Úř. věst. L 337, 5.12.2006, s. 21);

vi) 

nařízením Rady (Euratom) 2016/52 ze dne 15. ledna 2016, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace a zrušují nařízení (Euratom) č. 3954/87 a nařízení Komise (Euratom) č. 944/89 a (Euratom) č. 770/90 (Úř. věst. L 13, 20.1.2016, s. 2);

vii) 

nařízením Rady (Euratom) č. 1493/93 ze dne 8. června 1993 o přepravě radioaktivních látek mezi členskými státy (Úř. věst. L 148, 19.6.1993, s. 1).

G.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu vii) – bezpečnost potravin a krmiv, zdraví a dobré životní podmínky zvířat:

1. Potravinové a krmivové právo Unie upravené obecnými zásadami a požadavky vymezenými nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).

2. Zdraví zvířat, jak je upraveno:

i) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ze dne 9. března 2016 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“) (Úř. věst. L 84, 31.3.2016, s. 1);

ii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 1).

3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnice Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s. 1).

4. Pravidla a normy týkající se ochrany a dobrých životních podmínek zvířat, jak jsou stanoveny:

i) 

směrnicí Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (Úř. věst. L 221, 8.8.1998, s. 23);

ii) 

nařízením Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 (Úř. věst. L 3, 5.1.2005, s. 1);

iii) 

nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování (Úř. věst. L 303, 18.11.2009, s. 1);

iv) 

směrnicí Rady 1999/22/ES ze dne 29. března 1999 o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách (Úř. věst L 94, 9.4.1999, s. 24);

v) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely (Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 33).

H.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu viii) – veřejné zdraví:

1. Opatření ke stanovení vysokých standardů kvality a bezpečnosti pro orgány a látky lidského původu, jak jsou upravena:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek a kterou se mění směrnice 2001/83/ES (Úř. věst. L 33, 8.2.2003, s. 30);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk (Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 48);

iii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/53/EU ze dne 7. července 2010 o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci (Úř. věst. L 207, 6.8.2010, s. 14).

2. Opatření ke stanovení vysokých standardů kvality a bezpečnosti léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, jak jsou upravena:

i) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 141/2000 ze dne 16. prosince 1999 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění (Úř. věst. L 18, 22.1.2000, s. 1);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67);

iii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 ze dne 11. prosince 2018 o veterinárních léčivých přípravcích a o zrušení směrnice 2001/82/ES (Úř. věst. L 4, 7.1.2019, s. 43);

iv) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky (Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1);

v) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006 ze dne 12. prosince 2006 o léčivých přípravcích pro pediatrické použití a o změně nařízení (EHS) č. 1768/92, směrnice 2001/20/ES, směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 (Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 1);

vi) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1394/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 (Úř. věst. L 324, 10.12.2007, s. 121);

vii) 

nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 536/2014 ze dne 16. dubna 2014 o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků a o zrušení směrnice 2001/20/ES (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 1).

3. Práva pacientů upravená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45).

4. Výroba, obchodní úprava a prodej tabákových a souvisejících výrobků, jak je upraveno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 1).

I.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ix) – ochrana spotřebitele:

Práva spotřebitelů a ochrana spotřebitele, jak jsou upraveny:

i) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27);

ii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb (Úř. věst. L 136, 22.5.2019, s. 1);

iii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o prodeji zboží, o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES a o zrušení směrnice 1999/44/ES (Úř. věst. L 136, 22.5.2019, s. 28);

iv) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12);

v) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES (Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16);

vi) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22);

vii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66);

viii) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64);

ix) 

směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214).

J.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu x) – ochrana soukromí a osobních údajů a bezpečnost sítí a informačních systémů:

i) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických telekomunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37);

ii) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1);

iii) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii (Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1);

▼M2

iv) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (nařízení o digitálních trzích) (Úř. věst. L 265, 21.9.2022, s. 1).

▼B

Část II

Ustanovení čl. 3 odst. 1 se vztahuje na tyto právní předpisy Unie:

A.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) – finanční služby, produkty a trhy a předcházení praní peněz a financování terorismu:

1. Finanční služby:

i) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32);

ii) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 ze dne 14. prosince 2016 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 354, 23.12.2016, s. 37);

iii) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87);

iv) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 1);

v) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338);

vi) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349);

vii) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 1);

viii) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (Úř. věst. L 352, 9.12.2014, s. 1);

ix) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2365 ze dne 25. listopadu 2015 o transparentnosti obchodů zajišťujících financování a opětovného použití a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 1);

x) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 ze dne 20. ledna 2016 o distribuci pojištění (Úř. věst. L 26, 2.2.2016, s. 19);

xi) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1129 ze dne 14. června 2017 o prospektu, který má být uveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu, a o zrušení směrnice 2003/71/ES (Úř. věst. L 168, 30.6.2017, s. 12).

2. Předcházení praní peněz a financování terorismu:

i) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73);

ii) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/847 ze dne 20. května 2015 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a o zrušení nařízení (ES) č. 1781/2006 (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 1).

B.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu iv) – bezpečnost dopravy:

i) 

nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 376/2014 ze dne 3. dubna 2014 o hlášení událostí v civilním letectví, analýze těchto hlášení a navazujících opatřeních a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 a zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/42/ES, nařízení Komise (ES) č. 1321/2007 a nařízení Komise (ES) č. 1330/2007 (Úř. věst. L 122, 24.4.2014, s. 18);

ii) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/54/EU ze dne 20. listopadu 2013 o některých povinnostech státu vlajky ohledně souladu s Úmluvou o práci na moři z roku 2006 a jejího prosazování (Úř. věst. L 329, 10.12.2013, s. 1);

iii) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES ze dne 23. dubna 2009 o státní přístavní inspekci (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 57).

C.   Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu v) – ochrana životního prostředí:

i) 

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES (Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66).


( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 136, 24.5.2008, s. 3).

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU
Nejste přihlášeni
Zaregistrovat / Přihlásit se
Podrobné vyhledávání
Podrobné vyhledávání

Vyhledání konkrétního předpisu

K vyhledání konkrétního předpisu stačí zadat číslo/rok. (Např. 14/2000)

Fulltextové vyhledávání

Zadejte vhodně vybraná klíčová slova. Zadání může být v následujícíh tvarech:

  • náhrady škody: pokud zadáte více slov, najde všechny stránky, kde se vyskytují alespoň jedno ze zadaných slov. Na pořadí slov však nezáleží.
  • +náhrady: každé slovo, které předchází znaménko plus, se musí na stránce nacházet.
  • -náhrady: každé slovo, které předchází znaménko mínus, se nesmí na stránce nacházet.
  • "náhradě škod": řetězec uzavřený v uvozovkách bude vyhledán přesně tak, jak je zadán. Tj. budou vyhledány jen stránky, kde se vyskytují obě slova přesně za sebou.

Jednotlivá pravidla lze libovolně kombinovat.