(EU) 2018/822Směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat

Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B	▼C1 SMĚRNICE RADY (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat ▼B (Úř. věst. L 139 5.6.2018, s. 1)

Opravena:

►C1	Oprava, Úř. věst. L 298, 23.11.2018, s.  72 (2018/822)

---

▼B

▼C1

SMĚRNICE RADY (EU) 2018/822

ze dne 25. května 2018,

kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním uspořádáním, která se mají oznamovat

Článek 1

Směrnice 2011/16/EU se mění takto:

„Zvýrazněné termíny použité v čl. 8 odst. 3a, čl. 8 odst. 7a, čl. 21 odst. 2, čl. 25 odst. 2 a 3 a příloze IV, je třeba chápat ve smyslu odpovídajících definic obsažených v příloze I. Zvýrazněné termíny použité v článku 8aa a příloze III je třeba chápat ve smyslu odpovídajících definic obsažených v příloze III.“;

Pro účely bodů 18 až 25 tohoto článku, článku 8ab a přílohy IV zahrnuje pojem uspořádání rovněž sérii uspořádání. Uspořádání může zahrnovat více než jeden krok nebo část;

Rozumí se jím rovněž jakákoli osoba, která vzhledem k příslušným skutečnostem a okolnostem a na základě dostupných informací a příslušných odborných znalostí a porozumění, jež jsou k poskytování těchto služeb nezbytné, ví, že se zavázala poskytnout přímo či prostřednictvím dalších osob podporu, pomoc nebo poradenství, pokud jde o návrh, nabízení na trhu nebo organizaci přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat, jeho zpřístupňování pro zavedení nebo řízení jeho zavedení, nebo by tuto znalost od ní bylo možné odůvodněně očekávat. Jakákoli osoba má právo doložit, že nevěděla, že se účastnila přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat, a že nebylo možné od ní tuto znalost odůvodněně očekávat. Za tímto účelem může tato osoba odkázat na veškeré příslušné skutečnosti a okolnosti i na dostupné informace a své příslušné odborné znalosti a porozumění.

Aby osoba byla zprostředkovatelem, musí splňovat alespoň jednu z těchto doplňujících podmínek:

Pokud se na řízení, kontrole, kapitálu nebo zisku téže osoby podílí ve smyslu uvedeném v písmenech a) až d) více než jedna osoba, považují se za přidružené podniky všechny dotčené osoby.

Pokud se stejné osoby podílí ve smyslu uvedeném v písmenech a) až d) na řízení, kontrole, kapitálu nebo zisku více než jedné osoby, považují se za přidružené podniky všechny dotčené osoby.

Pro účely tohoto bodu se s osobou, která z hlediska hlasovacích práv nebo kapitálu v určitém subjektu jedná společně s jinou osobou, zachází, jako kdyby držela v daném subjektu účast v rozsahu veškerých hlasovacích práv nebo kapitálu, jež drží uvedená jiná osoba.

V případě nepřímých účastí se splnění požadavků podle písmene c) určí vynásobením držených podílů na jednotlivých úrovních hierarchie. U osoby, která drží více než 50 % hlasovacích práv, se má za to, že drží 100 %.

Fyzická osoba, její manžel nebo manželka a příbuzní v řadě přímé se považují za jedinou osobu;

„Článek 8ab

Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat

1.  Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadoval podávání informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat, jež jsou jim známy, jež mají v držení nebo pod svou kontrolou, příslušným orgánům do 30 dní počínaje:

co nastane jako první.

Bez ohledu na první pododstavec je od zprostředkovatelů uvedených v čl. 3 bodě 21 druhém pododstavci vyžadováno podávání informací do 30 dní počínaje dnem následujícím poté, co poskytli přímo či prostřednictvím dalších osob podporu, pomoc nebo poradenství.

2.  V případě uspořádání určených k nabízení na trhu přijmou členské státy nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadovaly pravidelné podávání zpráv jednou za tři měsíce s aktualizacemi obsahujícími nové informace, které se mají oznamovat podle odst. 14 písm. a), d), g) a h) a které se objevily od podání poslední zprávy.

3.  Je-li zprostředkovatel povinen podat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, příslušným orgánům více než jednoho členského státu, podávají se tyto informace pouze v členském státě, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

4.  V případě vícečetné oznamovací povinnosti podle odstavce 3 je zprostředkovatel od povinnosti podávat informace osvobozen, pokud v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že stejné informace podal v jiném členském státě.

5.  Každý členský stát může přijmout nezbytná opatření, aby zprostředkovatelé měli právo na zproštění povinnosti podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, jestliže by tato oznamovací povinnost představovala porušení zákonné profesní mlčenlivosti podle vnitrostátního práva daného členského státu. Za takové situace přijme každý členský stát nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů vyžadoval neprodlené informování jakéhokoli jiného zprostředkovatele, nebo pokud takový zprostředkovatel není, příslušného daňového poplatníka o jeho oznamovací povinnosti podle odstavce 6.

Zprostředkovatelé mohou mít právo na zproštění povinností podle prvního pododstavce pouze v rozsahu, v jakém působí v mezích příslušných vnitrostátních právních předpisů, které vymezují jejich profesi.

6.  Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v situaci bez zprostředkovatele, nebo pokud zprostředkovatel informuje příslušného daňového poplatníka či jiného zprostředkovatele o uplatnění zproštění povinnosti podle odstavce 5, měl povinnost podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, další informovaný zprostředkovatel, nebo pokud takový zprostředkovatel není, příslušný daňový poplatník.

7.  Příslušný daňový poplatník, jenž má oznamovací povinnost, podá informace do 30 dní počínaje dnem následujícím poté, co mu je přeshraniční uspořádání, které se má oznamovat, zpřístupněno pro zavedení nebo je připraveno k zavedení tímto příslušným daňovým poplatníkem nebo byl uskutečněn první krok v jeho zavedení ve vztahu k příslušnému daňovému poplatníkovi, podle toho, co nastane jako první.

Je-li příslušný daňový poplatník povinen podat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, příslušným orgánům více než jednoho členského státu, podávají se tyto informace pouze příslušným orgánům členského státu, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

8.  V případě vícečetné oznamovací povinnosti podle odstavce 7 je příslušný daňový poplatník od povinnosti podávat informace osvobozen, pokud v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že stejné informace byly podány v jiném členském státě.

9.  Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v situaci více než jednoho zprostředkovatele měli povinnost podávat informace o přeshraničním uspořádání, které se má oznamovat, všichni zprostředkovatelé účastnící se téhož přeshraničního uspořádání, které se má oznamovat.

Od povinnosti podávat informace je zprostředkovatel osvobozen pouze v rozsahu, v jakém v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že tytéž informace podle odstavce 14 již podal jiný zprostředkovatel.

10.  Každý členský stát přijme nezbytná opatření k vyžadování toho, aby v případě, že oznamovací povinnost má příslušný daňový poplatník a příslušných daňových poplatníků je více, podával informace v souladu s odstavcem 6 příslušný daňový poplatník, který je na následujícím seznamu uveden jako první:

Od povinnosti podávat informace je příslušný daňový poplatník osvobozen v rozsahu, v jakém v souladu s vnitrostátním právem prokáže, že tytéž informace podle odstavce 14 již podal jiný příslušný daňový poplatník.

11.  Každý členský stát může přijmout nezbytná opatření k vyžadování toho, aby každý příslušný daňový poplatník podával orgánu daňové správy informace o využívání daného uspořádání v každém roce, kdy dané uspořádání využívá.

12.  Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby od zprostředkovatelů a příslušných daňových poplatníků vyžadoval podání informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat a jejichž první krok byl zaveden mezi dnem vstupu této směrnice v platnost a dnem její použitelnosti. Informace o těchto přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat, podají zprostředkovatelé a případně příslušní daňoví poplatníci do 31. srpna 2020.

13.  Příslušný orgán členského státu, kde byly podány informace podle odstavců 1 až 12 tohoto článku, sdělí prostřednictvím automatické výměny informace uvedené v odstavci 14 tohoto článku příslušným orgánům všech ostatních členských států v souladu s praktickými opatřeními přijatými podle článku 21.

14.  Informace, jež má příslušný orgán členského státu sdělovat podle odstavce 13, v závislosti na daném případě zahrnují:

15.  Ze skutečnosti, že orgány daňové správy jsou nečinné ve vztahu k přeshraničnímu uspořádání, které se má oznamovat, nelze vyvozovat potvrzení platnosti nebo daňového zacházení ve vztahu k takovému uspořádání.

16.  K usnadnění výměny informací podle odstavce 13 tohoto článku přijme Komise praktická opatření nezbytná k provedení tohoto článku, včetně opatření pro standardizaci sdělování informací podle odstavce 14 tohoto článku, jako součást postupu pro stanovení standardního formuláře podle čl. 20 odst. 5.

17.  Komise nemá přístup k informacím uvedeným v písmenech a), c) a h) odstavce 14.

18.  Automatická výměna informací se uskuteční do jednoho měsíce od konce čtvrtletí, v němž byly informace podány. První informace musí být sděleny do 31. října 2020.“

„5.  Komise přijme postupem podle čl. 26 odst. 2 standardní formuláře, včetně jazykového režimu, v těchto případech:

Tyto standardní formuláře nesmí být rozšířeny nad rámec prvků výměny informací uvedených v čl. 8a odst. 6 a čl. 8ab odst. 14 a dalších souvisejících oblastí spojených s těmito prvky nutných pro dosažení cílů článků 8a a 8ab.

Jazykové režimy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce nebrání členským státům ve sdělování informací podle článků 8a a 8ab v kterémkoli z úředních jazyků Unie. Uvedené jazykové režimy však mohou stanovit, že se klíčové prvky těchto informací zasílají rovněž v jiném úředním jazyce Unie.“

„5.  Do 31. prosince 2017 vyvine Komise zabezpečený centrální rejstřík členských států pro správní spolupráci v oblasti daní, ve kterém se v zájmu zajištění automatické výměny stanovené v čl. 8a odst. 1 a 2 zaznamenávají informace, jež mají být sdělovány podle uvedených odstavců, a zajistí jeho technickou a logistickou podporu.

Do 31. prosince 2019 vyvine Komise zabezpečený centrální rejstřík členských států pro správní spolupráci v oblasti daní, ve kterém se v zájmu zajištění automatické výměny stanovené v čl. 8ab odst. 13, 14 a 16 zaznamenávají informace, jež mají být sdělovány podle uvedených odstavců, a zajistí jeho technickou a logistickou podporu.

K informacím zaznamenaným v tomto rejstříku mají přístup příslušné orgány všech členských států. Komise má k informacím zaznamenaným v tomto rejstříku rovněž přístup, avšak s omezeními stanovenými v čl. 8a odst. 8 a v čl. 8ab odst. 17. Komise přijme nezbytná praktická opatření postupem podle čl. 26 odst. 2.

Dokud nebude tento zabezpečený centrální rejstřík v provozu, provádí se automatická výměna stanovená v čl. 8a odst. 1 a 2 a čl. 8ab odst. 13, 14 a 16 v souladu s odstavcem 1 tohoto článku a platnými praktickými opatřeními.“

„3.  Členské státy předávají Komisi roční hodnocení účinnosti automatické výměny informací podle článků 8, 8a, 8aa a 8ab a sdělují jí dosažené praktické výsledky. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme formu a podmínky předávání tohoto ročního hodnocení. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 26 odst. 2.“

„Článek 25a

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a týkajících se článků 8aa a 8ab a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

„Článek 27

Podávání zpráv

1.  Každých pět let od 1. ledna 2013 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice.

2.  Každé dva roky od 1. července 2020 vyhodnotí členské státy a Komise relevantnost přílohy IV a Komise předloží Radě zprávu. Ke zprávě se případně připojí legislativní návrh.“

Článek 2

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2019. Neprodleně o nich informují Komisi.

Použijí tyto předpisy ode dne 1. července 2020.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

---

PŘÍLOHA

---

PŘÍLOHA IV

CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY

Část I. Test hlavního přínosu

Obecné charakteristické znaky v kategorii A a specifické charakteristické znaky v kategorii B a v odst. 1 písm. b) bodě i) a písm. c) a d) kategorie C lze vzít v úvahu, pouze pokud splňují „test hlavního přínosu“.

Testu se vyhoví, bude-li možné stanovit, že hlavním přínosem nebo jedním z hlavních přínosů, které s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti může určitá osoba přiměřeně očekávat, že z určitého uspořádání vyplynou, je získání daňové výhody.

V kontextu charakteristického znaku v odstavci 1 kategorie C nemůže přítomnost podmínek uvedených v odst. 1 písm. b) bodě i), písm. c) nebo písm. d) kategorie C sama o sobě zakládat důvod k vyvození závěru, že určité uspořádání splňuje test hlavního přínosu.

Část II. Kategorie charakteristických znaků

A.   Obecné charakteristické znaky spojené s testem hlavního přínosu

1.

Uspořádání, kdy se příslušný daňový poplatník nebo účastník příslušného uspořádání zaváže, že bude dodržovat podmínku důvěrnosti, která od něho může vyžadovat, aby ve vztahu k jiným zprostředkovatelům nebo daňovým orgánům neposkytl informace o tom, jak by určité uspořádání mohlo zajistit daňovou výhodu.

2.

Uspořádání, kdy má zprostředkovatel nárok na obdržení odměny (nebo podílu, úhrady finančních nákladů nebo jiných poplatků) za příslušné uspořádání a tato odměna se stanoví s odkazem na: a) výši daňové výhody získané z příslušného uspořádání; nebo b) to, zda je z příslušného uspořádání skutečně získána daňová výhoda. To by zahrnovalo povinnost zprostředkovatele odměnu zčásti nebo zcela vrátit, pokud by zamýšlené daňové výhody získané z příslušného uspořádání nebylo zčásti nebo zcela dosaženo.

3.	Uspořádání, které podstatně standardizovalo dokumentaci nebo strukturu a je k dispozici více než jednomu příslušnému daňovému poplatníkovi, aniž by pro zavedení potřebovalo podstatnou úpravu.

B.   Specifické charakteristické znaky spojené s testem hlavního přínosu

1.

Uspořádání, v rámci něhož účastník příslušného uspořádání podniká vykonstruované kroky, které sestávají z pořizování ztrátové společnosti, ukončení hlavní činnosti takové společnosti a využití jejích ztrát s cílem snížit svou daňovou povinnost, mj. převodem takových ztrát do jiné jurisdikce nebo urychlením uplatňování takových ztrát.

2.	Uspořádání, které má za účinek převedení příjmu na majetek, dary nebo jiné kategorie příjmů zdaňovaných nižší sazbou nebo od daně osvobozených.

3.	Uspořádání zahrnující kruhové transakce, které mají za následek pohyb aktiv v kruhu, zejména prostřednictvím zapojení vložených subjektů bez jiné primární komerční funkce nebo transakcí, které se vzájemně započítávají nebo ruší nebo mají jiné podobné vlastnosti.

C.   Specifické charakteristické znaky týkající se přeshraničních transakcí

1.

Uspořádání, která zahrnují odpočitatelné přeshraniční platby provedené mezi dvěma nebo více přidruženými podniky, přičemž dochází přinejmenším k jedné z těchto situací: a) příjemce není rezidentem pro daňové účely v žádné daňové jurisdikci; b) ačkoli je příjemce rezidentem pro daňové účely v určité jurisdikci, tato jurisdikce buď: i) neukládá žádnou daň z příjmů právnických osob, nebo takovou daň ukládá s nulovou nebo téměř nulovou sazbou, nebo ii) je zařazena na seznamu jurisdikcí třetích zemí, které byly kolektivně členskými státy nebo v rámci OECD vyhodnoceny jako nespolupracující; c) příjemce platby využívá výhodu úplného osvobození od daně v jurisdikci, v níž je příjemce rezidentem pro daňové účely; d) při platbě daně se využívají výhody z preferenčního daňového režimu v jurisdikci, v níž je příjemce rezidentem pro daňové účely.

2.	Odpočty za stejné odpisování aktiva jsou uplatňovány ve více než jedné jurisdikci.

3.	Osvobození od dvojího zdanění, pokud jde o stejnou položku příjmu nebo kapitálu, je uplatňováno ve více než jedné jurisdikci.

4.	Existuje určité uspořádání, které zahrnuje převody aktiv a v němž je významný rozdíl v částce považované za splatnou ve formě protiplnění za aktiva v dotčených jurisdikcích.

D.   Specifické charakteristické znaky týkající se automatické výměny informací a skutečného vlastnictví

1.

Uspořádání, jehož účinkem může být narušení oznamovací povinnosti podle právních předpisů provádějících unijní právo nebo rovnocenné dohody o automatické výměně informací o finančních účtech, včetně dohod se třetími zeměmi, nebo jež využívá absence takových právních předpisů nebo dohod. Tato uspořádání zahrnují alespoň: a) využití účtu, produktu nebo investice, které nejsou finančním účtem nebo jejichž účelem není být finančním účtem, avšak které mají rysy významně podobné rysům finančního účtu; b) převod finančních účtů nebo aktiv do jurisdikcí nebo využití jurisdikcí, které nejsou vázány automatickou výměnou informací o finančních účtech se státem, ve kterém je příslušný daňový poplatník považován za rezidenta; c) překlasifikování příjmu a majetku na produkty nebo platby, které nepodléhají automatické výměně informací o finančních účtech; d) převod nebo konverzi finanční instituce nebo finančního účtu nebo jejich aktiv na finanční instituci nebo finanční účet nebo aktiva nepodléhající oznamování v rámci automatické výměny informací o finančních účtech; e) využití právních subjektů, uspořádání nebo struktur, jež eliminují nebo jejichž účelem je eliminovat oznamování jednoho nebo více majitelů účtu nebo ovládajících osob v rámci automatické výměny informací o finančních účtech; f) uspořádání, která narušují postupy náležité péče používané finančními institucemi s cílem dodržet jejich závazky oznamování informací o finančních účtech nebo využívají slabiny těchto postupů, včetně využívání jurisdikcí s neadekvátními nebo oslabenými režimy vymáhání právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz nebo jurisdikcí s oslabenými požadavky na transparentnost pro právnické osoby nebo právní uspořádání.

2.

Uspořádání zahrnující netransparentní právní řetězec nebo netransparentní řetězec skutečných majitelů využívající osoby, právní uspořádání nebo struktury, a) které nevykonávají významnou ekonomickou aktivitu doloženou přiměřeným personálem, vybavením, aktivy a prostorami a b) které jsou zapsány v obchodním rejstříku, řízeny, jsou rezidenty, jsou ovládány nebo usazeny v jakékoli jurisdikci jiné než jurisdikci, ve které jeden nebo více skutečných majitelů aktiv držených takovými osobami jsou považováni za rezidenty, právními uspořádáními nebo strukturami a c) ve kterých nelze identifikovat skutečné majitele takových osob, právních uspořádání nebo struktur, jak je vymezeno ve směrnici (EU) 2015/849.

E.   Specifické charakteristické znaky týkající se převodních cen

1.	Uspořádání zahrnující využití jednostranných pravidel bezpečného přístavu.

2.

Uspořádání zahrnující převod těžko ocenitelných nehmotných aktiv. Pojem „těžko ocenitelných nehmotných aktiv“ zahrnuje nehmotná aktiva nebo práva zahrnutá v nehmotných aktivech, pro něž v době jejich převodu mezi přidruženými podniky: a) neexistují žádná srovnatelná aktiva a b) v době uzavření transakce jsou odhady budoucích peněžních toků nebo příjmů očekávaných z převáděného nehmotného aktiva nebo předpoklady použité při oceňování tohoto nehmotného aktiva vysoce nejisté, tudíž je obtížné předvídat míru konečného úspěchu nehmotného aktiva v okamžiku převodu.

3.

Uspořádání zahrnující vnitroskupinový přeshraniční převod funkcí nebo rizik nebo aktiv, pokud je v období tří let po převodu předpokládaný roční zisk před úroky a zdaněním (EBIT) u převodce nebo převodců nižší než 50 % předpokládaného ročního EBIT, jehož by tento převodce dosáhl nebo tito převodci dosáhli, kdyby k uvedenému převodu nedošlo.