(EU) č. 1322/2014Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1322/2014 ze dne 19. září 2014 , kterým se doplňuje a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013, pokud jde o požadavky na konstrukci a obecné požadavky v souvislosti se schvalováním zemědělských a lesnických vozidel Text s významem pro EHP

1) „Vztažným bodem sedadla (S)“ se rozumí bod ve střední podélné rovině sedadla, ve kterém se tečná rovina spodní části čalouněného opěradla protíná s vodorovnou rovinou. Tato vodorovná rovina protíná povrch sedáku ve vzdálenosti 150 mm před vztažným bodem sedadla, jak je stanoven v dodatku 8 k příloze XIV.

2) „Ovládacím zařízením“ se rozumí jakékoliv zařízení, jehož bezprostřední ovládání umožňuje změnit stav nebo fungování traktoru nebo jakéhokoli zařízení připojeného na traktor.

3) „Clonou“ se rozumí ochranné zařízení, které je umístěno bezprostředně před nebezpečným místem a které samo nebo ve spojení s dalšími částmi stroje ze všech stran zabraňuje dosažení nebezpečného místa.

4) „Zábranou“ se rozumí ochranné zařízení, které prostřednictvím mříže, sítě nebo podobného zařízení zajišťuje bezpečnou vzdálenost od nebezpečného místa tak, že s ním nelze přijít do styku.

5) „Kapotou“ se rozumí ochranné zařízení, které je umístěno bezprostředně před nebezpečným místem a které zabraňuje jeho dosažení z kryté strany.

6) „Pevně spojeno“ znamená, že ochranné zařízení lze odstranit pouze s užitím nástrojů.

7) „Horkým povrchem“ se rozumí jakýkoli kovový povrch traktoru, který při běžném použití předpokládaném výrobcem dosahuje teploty vyšší než 85 °C, nebo jakýkoli plastový povrch, který dosahuje teploty vyšší než 100 °C.

1) v řádku č. 39 se položky odpovídající kategoriím vozidel Ca a Cb nahrazují výrazem „X“;

2) v řádku č. 41 se položky odpovídající kategoriím vozidel T2a a T2b nahrazují výrazem „X“;

3) v řádku č. 43 se položky odpovídající kategoriím vozidel Ca a Cb nahrazují výrazem „X“;

4) v řádku č. 44 se položky odpovídající kategoriím vozidel Ca a Cb nahrazují výrazem „X“.

1.1 ověřit, že vydané certifikáty EU schválení typu a protokoly o zkouškách udělené podle nařízení (EU) č. 167/2013 a aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých podle uvedeného nařízení, které se použijí na schválení typu vozidla, se vztahují na daný typ vozidla a odpovídají předepsaným požadavkům;

1.2 odkazem na dokumentaci zajistit, že specifikace vozidla a údaje obsažené v informačním dokumentu vozidla budou zahrnuty ve schvalovací dokumentaci a v certifikátech EU schválení typu vydaných v souladu s nařízením (EU) č. 167/2013 a akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijatými podle uvedeného nařízení;

1.3 na vybraném vzorku vozidel typu, který má být schválen, provést nebo zajistit provedení kontrol součástí a systémů vozidla, aby ověřil, že vozidlo (vozidla) je vyráběno (jsou vyráběna) v souladu s příslušnými údaji obsaženými v ověřené schvalovací dokumentaci, pokud jde o nařízení (EU) č. 167/2013 a akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty přijaté podle uvedeného nařízení;

1.4 v příslušných případech provést nebo zajistit provedení kontrol instalace, pokud jde o samostatné technické celky;

1.5 provést nebo zajistit provedení nutných kontrol, pokud jde o přítomnost položek stanovených v příloze I nařízení (EU) č. 167/2013;

2.1 pohonná jednotka;

2.2 převody;

2.3 hnací nápravy (počet, umístění, propojení);

2.4 řízené nápravy (počet a umístění);

2.5 brzdový systém a brzděné nápravy (počet);

2.6 konstrukce ochrany při převrácení;

2.7 ochrana proti nebezpečným látkám.

3.1 zajistit provedení nezbytných zkoušek a kontrol, jak požaduje nařízení (EU) č. 167/2013 a akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty přijaté podle uvedeného nařízení;

3.2 ověřit, že vozidlo odpovídá údajům v dokumentaci vozidla a že splňuje technické požadavky požadované nařízením (EU) č. 167/2013 akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijatými podle uvedeného nařízení;

3.3 v příslušných případech provést nebo zajistit provedení kontrol instalace, pokud jde o konstrukční části a samostatné technické celky.

4.1.1 Uspokojivé fungování postupu vícestupňového EU schvalování typu vyžaduje, aby všichni dotčení výrobci jednali společně. Za tímto účelem zajistí schvalovací orgány před udělením schválení v prvním stupni a následujících stupních, aby mezi příslušnými výrobci existovalo vhodné ujednání ohledně předávání a výměny dokumentů a informací o tom, že dokončený typ vozidla splňuje technické požadavky nařízení (EU) č. 167/2013 a aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých podle uvedeného nařízení. Tyto informace musí zahrnovat podrobné údaje o příslušných schváleních systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků a o částech vozidla, které jsou součástí neúplného vozidla, ale ještě nejsou schváleny.

4.1.2 EU schválení typu podle bodu 4 se udělují na základě stávajícího stupně dokončení typu vozidla a musí zahrnovat všechna schválení udělená v předcházejících stupních.

4.1.3 U postupu vícestupňového EU schvalování typu odpovídá každý výrobce za schválení a shodnost výroby všech systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků, které vyrobil nebo které doplnil k předcházejícímu stupni. Není odpovědný za položky, které byly schváleny v předcházejícím stupni, s výjimkou případů, kdy mění příslušné části v takovém rozsahu, že dříve udělené schválení pozbude platnosti.

4.2.1 ověřit, že vydané certifikáty EU schválení typu a protokoly o zkouškách udělené podle nařízení (EU) č. 167/2013 a aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých podle uvedeného nařízení, které se použijí na schválení typu vozidla, se vztahují na daný typ vozidla v jeho stavu rozpracovanosti a odpovídají předepsaným požadavkům;

4.2.2 zajistit, aby dokumentace obsahovala všechny příslušné údaje s ohledem na stav rozpracovanosti vozidla;

4.2.3 odkazem na dokumentaci zajistit, že specifikace vozidla a údaje obsažené v dokumentaci vozidla budou zahrnuty ve schvalovací dokumentaci a v certifikátech EU schválení typu v souladu s nařízením (EU) č. 167/2013 nebo s akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijatými podle uvedeného nařízení a v případě dokončeného vozidla, pokud nějaké číslo bodu v dokumentaci není obsaženo v žádné schvalovací dokumentaci, potvrdit, že příslušná součást nebo vlastnost odpovídá údajům v dokumentaci;

4.2.4 na vybraném vzorku vozidel typu, který má být schválen, provést nebo zajistit provedení kontrol součástí a systémů vozidla, aby ověřil, že vozidlo (vozidla) je vyrobeno (jsou vyrobena) v souladu s příslušnými údaji obsaženými v ověřené schvalovací dokumentaci, pokud jde o nařízení (EU) č. 167/2013 a akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty přijaté podle uvedeného nařízení;

4.2.5 v příslušných případech provést nebo zajistit provedení kontrol instalace, pokud jde o samostatné technické celky.

6.1.1 cíl;

6.1.2 model konstrukce;

6.1.3 mezní podmínky;

6.1.4 předpokládané zatížení;

6.1.5 výpočet;

6.1.6 vyhodnocení;

6.1.7 dokumentace.

1.1 „systémem řízení jakosti“ se rozumí soubor vzájemně propojených a vzájemně se ovlivňujících prvků, které organizace používají k řízení a kontrole toho, jak jsou uskutečňovány politiky jakosti a dosahovány cíle jakosti;

1.2 „auditem“ se rozumí postup shromažďování důkazů k hodnocení toho, zda jsou kritéria auditu správně uplatňována; měl by být objektivní, nestranný a nezávislý a auditní postup by měl být systematický a řádně zdokumentovaný;

1.3 „nápravnými kroky“ se rozumí postup řešení problému s návaznými kroky, kterými dojde k odstranění příčin neshody nebo nežádoucí situace a které mají zabránit jejich opakování;

2.1 Cílem postupu zajištění shodnosti výroby je zajistit shodu každého vyrobeného vozidla, systému, konstrukční části a samostatného technického celku s požadavky na specifikace, výkonnost a označování schváleného typu.

2.2 Nedílnou součástí těchto postupů je posouzení systémů řízení jakosti (dále jen „úvodní posouzení“) stanovené v bodě 3 a ověření a kontroly týkající se výroby (dále jen „opatření pro shodnost výrobků“) stanovené v bodě 4.

3.1 Před udělením schválení typu schvalovací orgán ověří, zda výrobce při výrobě uplatňuje uspokojivá opatření a postupy k zajištění účinné kontroly shodnosti vozidel, systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků se schváleným typem.

3.2 Na úvodní posouzení se použijí směrnice pro auditování systémů managementu jakosti a/nebo systémů environmentálního managementu stanovené v normě EN ISO 19011:2011.

3.3 Požadavky uvedené v bodě 3.1 ověřuje schvalovací orgán udělující schválení typu. Schvalovací orgán musí vyjádřit spokojenost s úvodním posouzením a s opatřeními pro shodnost výrobku podle bodu 4 níže, přičemž vezme podle potřeby v úvahu jedno z opatření popsaných v bodech 3.3.1 až 3.3.3 nebo popřípadě úplnou nebo částečnou kombinaci takových opatření.

3.3.1 Úvodní posouzení a/nebo ověření opatření pro shodnost výroby provádí schvalovací orgán udělující schválení nebo určený orgán z pověření schvalovacího orgánu.

3.3.1.1 Při zvažování rozsahu úvodního posouzení může schvalovací orgán vzít v úvahu:

3.3.1.1.1 dostupné informace o certifikaci výrobce podle popisu v bodě 3.3.3, která nebyla podle uvedeného bodu posouzena nebo uznána;

3.3.1.1.2 v případě schvalování typu konstrukčních částí nebo samostatných technických celků dostupné informace o posouzení systému řízení jakosti provedeného výrobcem/výrobci vozidla v prostorách výrobce konstrukční části nebo samostatného technického celku podle jedné nebo více specifikací průmyslového odvětví, které vyhovují požadavkům harmonizované normy EN ISO 9001:2008.

3.3.2 Úvodní posouzení a/nebo ověření opatření pro shodnost výroby může také provádět schvalovací orgán jiného členského státu nebo určený orgán pověřený k tomuto účelu schvalovacím orgánem.

3.3.2.1 V takovém případě schvalovací orgán jiného členského státu vystaví osvědčení o shodě, ve kterém uvede oblasti a výrobní zařízení, která shledal vyhovujícími z hlediska vozidel, systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků, jejichž typ má být schválen.

3.3.2.2 Při přijetí žádosti o prohlášení o shodě od schvalovacího orgánu členského státu udělujícího schválení typu schvalovací orgán jiného členského státu prohlášení o shodě neprodleně zašle nebo upozorní, že není schopen takové prohlášení poskytnout.

3.3.2.3 Osvědčení o shodě musí obsahovat alespoň tyto údaje:

3.3.2.3.1 skupina podniků nebo společnost (např. automobilka XYZ);

3.3.2.3.2 zvláštní útvar (např. evropská divize);

3.3.2.3.3 závody/provozy (např. provoz výroba motorů 1 (Spojené království) – provoz montáž automobilů 2 (Německo));

3.3.2.3.4 rozsah vozidel/konstrukčních částí (např. všechny modely kategorie T1);

3.3.2.3.5 posuzované oblasti (např. montáž motorů, lisování a montáž karoserií, montáž vozidel);

3.3.2.3.6 zkoumané dokumenty (např. příručka jakosti a postupy společnosti a příslušného závodu);

3.3.2.3.7 datum posouzení (např. audit proběhl od 18. do 30. května 2013);

3.3.2.3.8 plánovaná kontrolní návštěva (např. říjen 2014).

3.3.3 Schvalovací orgán rovněž uzná odpovídající certifikát výrobce o dodržení harmonizované normy EN ISO 9001:2008 nebo rovnocenné harmonizované normy jako vyhovující požadavkům úvodního posouzení podle bodu 3.3. Výrobce poskytne podrobné informace o certifikaci a zajistí, aby byl schvalovací orgán informován o každé změně platnosti nebo rozsahu certifikace.

3.4 Pro účely schválení typu vozidla není třeba úvodní posouzení provedená pro udělení schválení typu systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků opakovat, musí však být doplněna o posouzení míst a činností spojených s montáží vozidla jako celku, které nebyly zahrnuty do předchozích posouzení.

4.1 Každé vozidlo, systém, konstrukční část nebo samostatný technický celek schválené podle nařízení (EU) č. 167/2013 a aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých podle uvedeného nařízení, podle předpisu EHK OSN, který je přílohou revidované dohody z roku 1958, nebo podle úplného protokolu o zkoušce vystaveného na základě kodexů OECD uvedených na seznamu v příloze II tohoto nařízení, musí být vyrobeny tak, aby byly ve shodě se schváleným typem, tj. musí splňovat požadavky této přílohy, nařízení (EU) č. 167/2013 a aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých podle uvedeného nařízení, a rovněž příslušného předpisu (příslušných předpisů) EHK OSN a kodexu (kodexů) OECD.

4.2 Před udělením schválení typu podle nařízení (EU) č. 167/2013, aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých podle uvedeného nařízení, podle předpisu EHK OSN připojeného k revidované dohodě z roku 1958 nebo kodexu OECD ověří schvalovací orgán členského státu existenci odpovídajících opatření a dokumentovaných kontrolních plánů, které budou dohodnuty s výrobcem pro každé schválení, za účelem pravidelného provádění těchto zkoušek nebo souvisejících kontrol k ověření pokračující shody se schváleným typem, případně včetně zkoušek uvedených v nařízení (EU) č. 167/2013, předpise EHK OSN a kodexu OECD.

4.3 Držitel schválení typu musí konkrétně:

4.3.1 zajistit existenci a používání postupů účinného řízení shodnosti výrobků (vozidel, systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků) se schváleným typem;

4.3.2 mít přístup ke zkušebnímu nebo jinému vhodnému vybavení nezbytnému pro ověřování shodnosti s každým schváleným typem;

4.3.3 zajistit, aby byly výsledky zkoušek nebo kontrol zaznamenávány a aby připojené dokumenty byly dostupné po dobu až 10 let, která se stanoví dohodou se schvalovacím orgánem;

4.3.4 analyzovat výsledky každého druhu zkoušky nebo kontroly tak, aby byla ověřena a zajištěna stabilita vlastností výrobku s připuštěním odchylek v průmyslové výrobě;

4.3.5 zajistit, aby pro každý typ výrobku byly provedeny alespoň kontroly a zkoušky předepsané nařízením (EU) č. 167/2013 a akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijatými podle uvedeného nařízení a dále kontroly a zkoušky uvedené v příslušném předpise EHK OSN nebo kodexu OECD;

4.3.6 zajistit, aby v případě, kdy jakýkoli soubor vzorků nebo zkušebních dílů, který vykáže neshodnost při daném druhu zkoušky, následoval další odběr vzorků a nová zkouška nebo kontrola. Musí být podniknuty všechny kroky nezbytné k obnovení výrobního procesu a zajištění shody se schváleným typem.

4.3.7 V případě schvalování typu vozidla musí kontroly podle bodu 4.3.5 zahrnovat alespoň kontrolu správných vlastností jeho konstrukce s ohledem na schválení a informace požadované pro prohlášení o shodě.

4.4 V případě postupných, smíšených nebo vícestupňových schválení typu může schvalovací orgán, který uděluje schválení typu celého vozidla, vyžadovat od schvalovacího orgánu, který udělil schválení typu pro jakýkoli příslušný systém, konstrukční část nebo samostatný technický celek, zvláštní podrobnosti týkající se plnění požadavků na shodnost výroby podle této přílohy.

4.5 Není-li schvalovací orgán, který uděluje schválení typu celého vozidla, spokojen s údaji nahlášenými podle bodu 4.4 a písemně toto oznámí výrobci a schvalovacímu orgánu, který uděluje schválení typu pro systém, konstrukční část nebo samostatný technický celek, vyžádá si schvalovací orgán, který uděluje schválení typu celého vozidla, provedení dodatečných auditů nebo kontrol shodnosti výroby, které budou provedeny v prostorách výrobce (výrobců) těchto systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků, a výsledky se neprodleně sdělí dotčenému schvalovacímu orgánu.

4.6 Použijí-li se body 4.4 a 4.5 a nejsou-li výsledky dodatečného auditu nebo kontroly podle stanoviska schvalovacího orgánu, který uděluje typ schválení celého vozidla, uspokojivé, provede výrobce nápravné kroky s cílem co nejrychleji obnovit shodnost výroby ke spokojenosti schvalovacího orgánu, který uděluje schválení typu celého vozidla, a ke spokojenosti schvalovacího orgánu, který uděluje schválení typu pro systém, konstrukční část nebo samostatný technický celek.

5.1 Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv prostřednictvím pravidelných auditů ověřovat kontrolní postupy shodnosti výroby používané v každém výrobním provozu. Výrobce za tímto účelem umožní přístup ke svým výrobním, inspekčním, zkušebním, skladovacím a distribučním prostorám a poskytne veškeré nezbytné informace z dokumentace a záznamů systému řízení jakosti.

5.1.1 Tyto pravidelné audity se běžně zaměří na sledování trvalé účinnosti postupů stanovených v oddílech 3 a 4 (úvodní posouzení a opatření pro shodnost výrobků) této přílohy.

5.1.1.1 Dohled vykonávaný technickou zkušebnou (kvalifikovanou nebo uznanou podle bodu 3.3.3) se uzná jako vyhovující požadavkům bodu 5.1.1 z hlediska postupů stanovených při úvodním posouzení.

5.1.1.2 Běžná četnost těchto ověřování ze strany schvalovacího orgánu (jiných než podle bodu 5.1.1.1) musí být taková, aby byl zajištěn přezkum příslušných kontrol shodnosti výroby prováděných podle bodů 3 a 4 v časových intervalech odpovídajících stupni důvěry stanovených schvalovacím orgánem.

5.2 Při každém přezkumu jsou inspektorovi k dispozici záznamy o zkouškách a kontrolách a výrobní záznamy, a zejména záznamy o zkouškách nebo kontrolách dokumentovaných podle bodu 4.2.

5.3 Inspektor může namátkově vybrat vzorky, které se přezkoušejí v laboratoři výrobce, nebo v zařízeních technické zkušebny, v kterémžto případě se provedou pouze fyzické zkoušky. Minimální počet vzorků lze určit podle výsledků vlastního ověřování prováděného výrobcem.

5.4 Zjistí-li se, že úroveň jakosti je neuspokojivá, nebo zdá-li se potřebné ověřit platnost zkoušek provedených podle bodu 5.2, vybere inspektor vzorky, které se odešlou do technické zkušebny k provedení fyzických zkoušek v souladu s požadavky na shodnost výroby stanovenými v bodě 4 a v nařízení (EU) č. 167/2013 a aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech přijatých podle uvedeného nařízení, v příslušném předpise EHK OSN nebo kodexu OECD.

5.5 V případě, že jsou v průběhu inspekce nebo kontrolního přezkoumání zjištěny neuspokojivé výsledky, zajistí schvalovací orgán, aby byla co nejdříve přijata veškerá opatření nezbytná pro obnovení shodnosti výroby.

5.6 Pokud nařízení (EU) č. 167/2013 požaduje soulad s předpisy EHK OSN nebo umožňuje použít úplné protokoly o zkoušce vydané na základě normalizovaných kodexů OECD jako alternativu k požadavkům stanoveným v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle uvedeného nařízení, může se výrobce rozhodnout uplatňovat ustanovení této přílohy jakožto alternativu k požadavkům na shodnost výroby v příslušných předpisech EHK OSN nebo kodexech OECD. Použijí-li se však body 4.5 nebo 4.6, musí být všechny samostatné požadavky na shodnost výroby podle předpisů EHK OSN nebo kodexů OECD splněny ke spokojenosti schvalovacího orgánu, než tento rozhodne, že shodnost výroby byla obnovena.

2.1 Výrobce zajistí splnění technických požadavků podle této přílohy, pokud jde o přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla.

2.2 Schvalovací orgány udělí schválení typu až poté, co od výrobce obdrží certifikát o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla.

2.3 Certifikát o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla představuje důkaz splnění požadavků kapitoly XV nařízení (EU) č. 167/2013.

2.4 Certifikát o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla musí být vypracován podle vzoru stanoveného v čl. 53 odst. 8 třetím pododstavci nařízení (EU) č. 167/2013.

4.1 Ve smyslu čl. 53 odst. 6 nařízení (EU) č. 167/2013 výrobce zpřístupní zainteresovaným stranám níže uvedené informace na základě individuální dohody, na niž se vztahuje princip článku 55 nařízení (EU) č. 167/2013, a na své internetové stránce poskytne kontaktní informace:

4.1.1 příslušné informace, které umožní vývoj náhradních konstrukčních částí, jež mají zásadní význam pro správné fungování palubního diagnostického systému;

4.1.2 informace, které umožní vývoj standardních diagnostických přístrojů, jak je uvedeno v dodatku 2.

4.2 Pro účely bodu 4.1.1 není vývoj náhradních konstrukčních částí omezen následujícími skutečnostmi:

4.2.1 nedostupností příslušných informací;

4.2.2 technickými požadavky týkajícími se strategií indikace chybné funkce v případě, že dojde k překročení mezních hodnot pro OBD, nebo není-li systém OBD schopen splnit základní požadavky tohoto nařízení, pokud jde o sledování prostřednictvím systému OBD;

4.2.3 zvláštními úpravami zpracování údajů ze systému OBD za účelem nezávislého zpracování údajů o provozu vozidla na kapalná, nebo plynná paliva;

4.2.4 schválením typu vozidel na plynná paliva vykazujících omezený počet menších nedostatků.

4.3 Pro účely bodu 4.1.2, pokud výrobci používají v rámci svých franšízovaných sítí diagnostické a zkušební nástroje podle normy ISO 22900-2:2009 „Modular Vehicle Communication Interface (MVCI)“ a normy ISO 22901-2:2011 „Open Diagnostic Data Exchange (ODX)“, musí být soubory ODX přístupné nezávislým provozovatelům na internetových stránkách výrobce.

4.4 Bod 4.1.2 se použije od 1. července 2021.

5.1 V případě vícestupňového schválení typu podle článku 20 nařízení (EU) č. 167/2013 je konečný výrobce odpovědný za zpřístupnění informací systému OBD vozidla a informací o opravách a údržbě vozidla, pokud jde o jeho vlastní stupeň (stupně) výroby a propojení s předchozím stupněm (předchozími stupni).

5.2 Kromě toho musí konečný výrobce na svých internetových stránkách poskytnout nezávislým provozovatelům tyto informace:

5.2.1 internetovou adresu výrobce (výrobců) odpovědného (odpovědných) za předchozí stupeň (stupně);

5.2.2 jména a adresy všech výrobců odpovědných za předchozí stupeň (stupně);

5.2.3 číslo (čísla) schválení typu z předchozího stupně (předchozích stupňů);

5.2.4 číslo motoru.

5.3 Výrobci odpovědní za určitý stupeň nebo stupně schválení typu jsou odpovědní za to, že prostřednictvím svých internetových stránek zajistí přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a informacím o opravách a údržbě vozidla, pokud jde o stupeň (stupně) schválení typu, za který (které) jsou odpovědní, a odkaz na předchozí stupeň (předchozí stupně).

5.4 Výrobce odpovědný za určitý stupeň nebo stupně schválení typu musí výrobci odpovědnému za následující stupeň poskytnout tyto informace:

5.4.1 prohlášení o shodě týkající se stupně (stupňů), za který (které) je odpovědný;

5.4.2 certifikát o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla, včetně jeho dodatků;

5.4.3 číslo schválení typu odpovídající stupni (stupňům), za který (které) je odpovědný;

5.4.4 dokumenty uvedené v bodech 5.4.1, 5.4.2 a 5.4.3 poskytnuté výrobcem (výrobci) zapojeným(i) do předchozího stupně (předchozích stupňů).

5.5 Každý výrobce povolí výrobci odpovědnému za následující stupeň, aby tyto dokumenty předal výrobcům odpovědným za jakýkoli následující stupeň a konečný stupeň.

5.6 Kromě toho musí výrobce odpovědný za určitý stupeň nebo stupně schválení typu na smluvním základě:

5.6.1 poskytnout výrobci odpovědnému za následující stupeň přístup k informacím systému OBD a k informacím o opravách a údržbě a k informacím o rozhraní, pokud jde o konkrétní stupeň (stupně), za který (které) je odpovědný;

5.6.2 poskytnout na žádost výrobce odpovědného za následující stupeň schvalování typu přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla a k informacím o rozhraní, pokud jde o konkrétní stupeň (stupně), za který (které) je odpovědný.

5.7 Výrobce, včetně konečného výrobce, může podle článku 55 nařízení (EU) č. 167/2013 účtovat pouze takové poplatky, které se týkají konkrétního stupně (stupňů), za který (které) je odpovědný.

5.8 Výrobce, včetně konečného výrobce, nesmí účtovat poplatky za poskytnutí informací týkajících se internetové adresy nebo kontaktních údajů jakéhokoli jiného výrobce.

6.1 Výrobci musí poskytnout přístup k informacím o opravách a údržbě snadným a rychle dostupným způsobem nediskriminačním v porovnání s danými ustanoveními nebo přístupem poskytovaným autorizovaným obchodním zástupcům a opravnám v souladu s čl. 53 odst. 13 nařízení (EU) č. 167/2013, pokud je jejich roční celosvětová produkce jednoho typu vozidla, na něž se vztahuje toto nařízení, menší než:

a) pro kategorii T: 200 vozidel;

b) pro kategorii C: 80 vozidel;

c) pro kategorii R: 400 vozidel;

d) pro kategorii S: 200 vozidel.

6.2 Vozidla, systémy, konstrukční části a samostatné technické celky, na něž se vztahuje bod 6.1, se uvedou na internetových stránkách výrobce s informacemi o opravách a údržbě.

6.3 Schvalovací orgán informuje Komisi o všech schváleních typu udělených malým výrobcům.

7.1 Schvalovací orgán může kdykoli z vlastního podnětu, na základě stížnosti nebo na základě posouzení technickou zkušebnou zkontrolovat, zda výrobce plní povinnosti stanovené nařízením (EU) č. 167/2013, tímto nařízením a certifikátem o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla.

7.2 Pokud schvalovací orgán zjistí, že výrobce povinnosti týkající se přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla neplní, přijme schvalovací orgán, který udělil příslušné schválení typu, vhodná opatření k nápravě situace.

7.3 Tato opatření mohou zahrnovat odejmutí nebo pozastavení schválení typu, pokuty či jiná opatření přijatá v souladu s nařízením (EU) č. 167/2013.

7.4 Podá-li nezávislý provozovatel nebo obchodní sdružení zastupující nezávislé provozovatele stížnost schvalovacímu orgánu, orgán provede kontrolu za účelem ověření, zda výrobce plní povinnosti týkající se přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě.

7.5 Schvalovací orgán může při provádění kontroly požádat technickou zkušebnu nebo jakéhokoli jiného nezávislého odborníka o provedení posouzení za účelem ověření, zda jsou tyto povinnosti plněny.

7.6 Nejsou-li informace palubního diagnostického systému a informace o opravách a údržbě k dispozici ve chvíli, kdy je podávána žádost o schválení typu, výrobce tyto informace poskytne během šesti měsíců ode dne schválení typu.

7.7 Je-li vozidlo uvedeno na trh později než šest měsíců po schválení typu, musí být tyto informace poskytnuty ke dni, kdy je vozidlo uvedeno na trh.

7.8 Schvalovací orgán může na základě vyplněného certifikátu o přístupu k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla předpokládat, že výrobce zavedl uspokojivá opatření a postupy s ohledem na přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla za předpokladu, že nebyla podána stížnost a že výrobce certifikát dodá během lhůt uvedených v bodě 7.7.

7.9 Pokud tento certifikát o dodržení podmínek není během uvedené lhůty dodán, přijme schvalovací orgán vhodná opatření k zajištění dodržování těchto podmínek.

8.1 Pro přístup k jakýmkoli informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla, které se netýkají zabezpečených oblastí vozidla, musí požadavky na registraci nutné k používání internetových stránek výrobce nezávislým provozovatelem vyžadovat pouze takové informace, které jsou nutné k potvrzení způsobu platby za tyto informace.

9.1 Pro přístup k jakýmkoli informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla, které se týkají zabezpečených oblastí vozidla, musí být nezávislý provozovatel k tomuto účelu schválen a oprávněn na základě dokumentů dokládajících, že provozuje zákonnou podnikatelskou činnost a nebyl odsouzen pro trestný čin související s jeho podnikáním.

9.2 Nezávislým provozovatelům je přístup k bezpečnostním prvkům vozidla, které používají autorizovaní obchodní zástupci a opravny, udělen v rámci technologie ochrany bezpečnosti pro výměnu údajů za účelem zajištění důvěrnosti, celistvosti a ochrany proti kopírování.

9.3 Fórum pro přístup k informacím o vozidle podle článku 56 nařízení (EU) č. 167/2013 stanoví nejmodernější parametry, aby tyto požadavky mohly být splněny.

9.4 U informací týkajících se přístupu k zabezpečeným oblastem vozidla předloží nezávislý provozovatel certifikát v souladu s normou ISO 20828:2006, kterým identifikuje sebe a organizaci, k níž patří. Výrobce odpoví vlastním certifikátem v souladu s normou ISO 20828:2006, kterým nezávislému provozovateli potvrdí, že vstupuje na pravé stránky výrobce. Obě strany si vedou evidenci všech takových transakcí s údaji o vozidlech a o změnách, které u nich byly v souladu s tímto ustanovením provedeny.

1.1 Tento dodatek stanoví technické požadavky pro přístupnost informací palubního diagnostického systému vozidla a informací o opravách a údržbě vozidla.

2.1 Výrobce poskytne informace o opravách a údržbě vozidla pouze v otevřených textových a grafických formátech nebo formátech, které lze zobrazit a vytisknout pomocí standardních softwarových modulů plug-in, které jsou volně k dispozici, jsou jednoduše instalovatelné a fungují v běžně používaných počítačových operačních systémech.

2.1.1 Informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla dostupné na internetových stránkách musí splňovat společný standard uvedený v čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 167/2013.

2.1.2 Klíčová slova v metadatech musí pokud možno odpovídat normě ISO 15031-2:2010. Tyto informace musí být k dispozici kdykoli, s výjimkou případů souvisejících s údržbou internetových stránek.

2.1.3 Osoby žádající o právo informace kopírovat či dále zveřejňovat si tato práva vyjednají přímo s příslušným výrobcem.

2.1.4 Přístupné musí být i informace pro účely školení, ty však mohou být prezentovány prostřednictvím jiných médií, než jsou internetové stránky.

2.2 V databázi snadno dostupné samostatným provozovatelům se poskytují informace o všech částech vozidla, jimiž je vozidlo, jak je identifikováno číslem modelu a sériovým číslem nebo číslem vozidla VIN a podle jakýchkoli dalších kritérií, jako je rozvor náprav, výkon motoru, úroveň nebo možnosti vybavení, vybaveno výrobcem vozidla a které mohou být nahrazeny náhradními díly, jež poskytuje výrobce vozidla svým autorizovaným opravnám nebo obchodním zástupcům nebo třetím stranám formou odkazu na čísla původních dílů nebo zařízení.

2.3 Tato databáze nebo jiný přístupný formát musí obsahovat VIN, čísla původních dílů nebo zařízení (OE), názvy částí podle úzu OE, atributy platnosti (data platnosti od–do), atributy montáže a případně konstrukční vlastnosti.

2.4 Informace v databázi nebo v jiném přístupném formátu jsou pravidelně aktualizovány. Tyto aktualizace musí zahrnovat zejména všechny úpravy jednotlivých vozidel po jejich výrobě, mají-li autorizovaní obchodní zástupci tuto informaci k dispozici.

2.5 Přeprogramování a diagnostika řídicích jednotek pro účely opětovné kalibrace po opravě nebo nahrání softwaru do náhradní ECU nebo překódování či opětné inicializace náhradních dílů nebo konstrukčních částí musí umožnit použití neznačkového hardwaru.

2.5.1 Přeprogramování a diagnostika (komunikační rozhraní PC-VCI) musí být od 1. července 2021 provedeno v souladu s normou ISO 22900-2, SAE J2534 nebo TMC RP1210.

a) výrobci vozidel kategorií R a S;

b) výrobci vozidel kategorií T a C, jejichž produkce je nižší než mezní hodnoty stanovené v bodě 6.1 této přílohy;

c) výrobci systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků, jejichž produkce je nižší než mezní hodnoty stanovené v bodě 6.1 této přílohy.

2.5.2 Lze použít rovněž rozhraní Ethernet, sériový kabel nebo rozhraní LAN a alternativní média jako kompaktní disk (CD), digitální víceúčelový disk (DVD) nebo paměť typu flash, ovšem pod podmínkou, že pro jejich přečtení nesmí být zapotřebí proprietární komunikační software (např. ovladače nebo moduly plug-in). Pro ověření kompatibility aplikace pro specifického výrobce a komunikačních rozhraní vozidla (VCI) splňujících požadavky normy ISO 22900-2, SAE J2534 nebo TMC RP1210 výrobce buď nabídne ověření nezávisle vyvinutých komunikačních rozhraní vozidla, nebo podá informace o jakémkoli zvláštním hardwaru, který výrobce komunikačních rozhraní vozidel potřebuje k tomu, aby toto ověření mohl provést sám, a nabídne jeho zapůjčení. Na poplatky za toto ověření nebo informace a poskytnutí hardwaru se použijí podmínky stanovené v článku 55 nařízení (EU) č. 167/2013.

2.5.3 Koexistence softwaru výrobců vozidel musí být zajištěna od 1. července 2021.

a) výrobci vozidel kategorií R a S;

b) výrobci vozidel kategorií T a C, jejichž produkce je nižší než mezní hodnoty stanovené v bodě 6.1 této přílohy;

c) výrobci systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků, jejichž produkce je nižší než mezní hodnoty stanovené v bodě 6.1 této přílohy.

2.5.4 Pro zajištění komunikace mezi vozidlem a diagnostickými nástroji se použijí tyto normy pro fyzické diagnostické konektory mezi VCI a vozidlem: SAE J1939-13, ISO 11783-2, ISO 15031-3 a ISO 13400-4.

2.5.5 Pokud výrobce doporučuje kombinaci typu traktoru s typem vozidla kategorie R nebo S nebo obráceně, poskytne samostatným provozovatelům informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla, které se týkají propojitelnosti obou vozidel. Tyto informace mohou být rovněž poskytnuty prostřednictvím internetových stránek zřízených společně několika výrobci nebo sdružením výrobců, pokud jsou tyto internetové stránky v souladu s ustanoveními tohoto nařízení, jak je uvedeno ve 23. bodě odůvodnění nařízení (EU) č. 167/2013.

2.6 Na internetových stránkách výrobců týkajících se oprav musí být uvedena čísla schválení typu podle modelu.

2.7 Výrobci stanoví rozumné a přiměřené poplatky za hodinový, denní, měsíční nebo roční přístup, případně za transakčně podmíněný přístup ke svým internetovým stránkám týkajícím se oprav a údržby.

a) jakýkoli dodatečný systém informací o protokolu nezbytný k tomu, aby se kromě standardních metod předepsaných v bodě 4.7.3 přílohy 9B předpisu EHK OSN č. 49 umožnila úplná diagnostika zahrnující všechny dodatečné informace o protokolu hardwaru nebo softwaru, stanovení parametrů, funkce přenosu, požadavky na údržbu v provozu či okolnosti chyb;

b) podrobné informace o způsobu získání a vyhodnocení všech chybových kódů, které nejsou v souladu s normami předepsanými v bodě 4.7.3 přílohy 9B předpisu EHK OSN č. 49;

c) seznam všech dostupných parametrů aktivních údajů včetně informací o úpravách a přístupu;

d) seznam všech dostupných funkčních zkoušek včetně aktivace nebo kontroly zařízení a prostředků k jejich provedení;

e) podrobnosti o tom, jak získat veškeré informace o konstrukčních částech a provozním stavu, časová razítka, nevyřízené diagnostické chybové kódy a údaje „freeze frame“;

f) nové nastavení adaptivních parametrů s pamětí, kódování variant a nastavení náhradních součástí a zákaznické preference;

g) identifikace ECU a kódování variant;

h) podrobnosti o tom, jak znovu nastavit provozní světla;

i) umístění diagnostického konektoru a podrobnosti o konektoru;

j) identifikace kódu motoru.

a) popis zkoušek za účelem potvrzení jejich funkčnosti na úrovni konstrukčních částí či v rámci jejich zapojení;

b) postup zkoušky zahrnující parametry zkoušky a informace o konstrukční části;

c) podrobnosti o připojení včetně minimálních a maximálních vstupních a výstupních hodnot a hodnot při jízdě a zatížení;

d) očekávané hodnoty za určitých podmínek jízdy včetně volnoběhu;

e) elektrické hodnoty u konstrukční části v jejím statickém a dynamickém stavu;

f) hodnoty režimu poruchy u každého z výše uvedených případů;

g) diagnostické sekvence režimu poruchy včetně stromů poruchy a odstranění poruchy prostřednictvím řízené diagnostiky.

a) inicializace elektronické řídicí jednotky a součástí (v případě provádění výměny);

b) inicializace nových elektronických řídicích jednotek nebo výměna elektronických řídicích jednotek, případně s použitím garantovaných (pře-) programovacích technik.

1. Požadavky Unie použitelné na konstrukce ochrany při převrácení (dynamické zkoušky) jsou stanovené v bodě B.

1. Požadavky Unie použitelné na konstrukce ochrany při převrácení (pásové traktory) jsou stanovené v bodě B.

2.1 traktor bez závaží má hmotnost nejméně 600 kg;

2.2 světlá výška pod nejnižšími body přední a zadní nápravy je nejvýše 600 mm.

— krytu nebo pevné části zádi traktoru;

— pásů;

— dodatečné tvrdé konstrukce pevně namontované na zádi traktoru.

Poznámka: Význam písmen a až e je uveden v bodě 1.11.

(1)  Není-li uvedeno jinak, znění požadavků a číslování stanovené v bodě B jsou totožné se zněním a číslováním normalizovaného kodexu OECD pro úřední zkoušky ochranných konstrukcí u zemědělských a lesnických pásových traktorů, normalizovaný kodex OECD č. 8, vydání 2017 z února 2017.

(2)  Trvalá plus pružná deformace měřená v bodě při dosažení úrovně potřebné energie.

1. Požadavky Unie použitelné na konstrukce ochrany při převrácení (statické zkoušky) jsou stanovené v bodě B.

1.5.2.1 je-li poloha sedadla nastavitelná, musí se sedadlo nastavit do své nejvyšší zadní polohy;

1.5.2.2 je-li sklon opěradla seřiditelný, nastaví se do střední polohy;

1.5.2.3 je-li sedadlo opatřeno systémem zavěšení, musí se tento systém zablokovat ve střední poloze zdvihu, pokud to neodporuje pokynům výslovně stanoveným výrobcem sedadla;

1.5.2.4 u sedadla seřiditelného jen podélně a výškově musí být jeho podélná osa procházející vztažným bodem sedadla rovnoběžná se svislou podélnou rovinou traktoru, která prochází středem volantu, a je vzdálená od této roviny nejvýše 100 mm.

1.6.2.1 vodorovnou rovinou A1 B1 B2 A2, (810 + a v) mm nad vztažným bodem sedadla s přímkou B1B2 umístěnou (a h - 10) mm za SIP;

1.6.2.2 nakloněnou rovinou G1 G2 I2 I1, která je kolmá ke vztažné rovině a obsahuje jak bod 150 mm za přímkou B1B2, tak krajní zadní bod opěradla sedadla;

1.6.2.3 válcovou plochou A1 A2 I2 I1 o poloměru 120 mm, kolmou ke vztažné rovině a tečnou k rovinám vymezeným výše v bodech 1.6.2.1 a 1.6.2.2;

1.6.2.4 válcovou plochou B1 C1 C2 B2 o poloměru 900 mm a pokračující dopředu do vzdálenosti 400 mm, kolmou ke vztažné rovině a tečnou k rovině vymezené podle bodu 1.6.2.1 výše podél přímky B1B2;

1.6.2.5 nakloněnou rovinou C1 D1 D2 C2 kolmou ke vztažné rovině, spojující plochu vymezenou podle bodu 1.6.2.4 výše a procházející 40 mm od předního vnějšího okraje volantu. V případě vysoké polohy volantu tato rovina pokračuje dopředu od přímky B1B2 tečně k povrchu, který je vymezen v bodě 1.6.2.4 výše;

1.6.2.6 svislou rovinou D1 E1 E2 D2 kolmou na vztažnou rovinu umístěnou 40 mm před vnějším okrajem volantu;

1.6.2.7 vodorovnou rovinou E1 F1 F2 E2 procházející bodem (90 - a v) mm pod vztažným bodem sedadla;

1.6.2.8 plochou G1 F1 F2 G2, v případě potřeby zakřivenou od spodního okraje roviny vymezené v bodě 1.6.2.2 výše k vodorovné rovině vymezené v bodě 1.6.2.7 výše, kolmou na vztažnou rovinu a dotýkající se opěradla sedadla po celé délce;

1.6.2.9 svislými rovinami J1 E1 F1 G1 H1 a J2 E2 F2 G2 H2. Tyto svislé roviny přesáhnou rovinu E1 F1 F2 E2 o 300 mm směrem nahoru; vzdálenosti mezi E1 E0 a E2 E0 činí 250 mm;

1.6.2.10 rovnoběžnými rovinami A1 B1 C1 D1 J1 H1 I1 a A2 B2 C2 D2 J2 H2 I2 nakloněnými tak, aby horní okraj roviny na straně, na niž se působí silou, byl nejméně 100 mm od svislé vztažné roviny.

1.6.4.1 V případě, že traktor může být vybaven přídavnými sedadly, musí být během zkoušek použita kombinace zahrnující vztažné body sedadla všech nabízených možností. Ochranná konstrukce nesmí zasahovat do většího chráněného prostoru, který zohledňuje tyto různé vztažné body sedadla.

1.6.4.2 V případě, že je nové sedadlo nabídnuto jako možnost až po provedení zkoušky, je třeba zjistit, zda chráněný prostor kolem nového vztažného bodu sedadla spadá do původně stanovené kombinace prostorů. Pokud tomu tak není, je třeba provést novou zkoušku.

1.6.4.3 Přídavné sedadlo nezahrnuje sedadlo pro osoby kromě řidiče, z něhož nelze traktor kontrolovat. SIP nelze určit, jelikož definice chráněného prostoru je ve vztahu k sedadlu řidiče.

2.1 Tato příloha se použije na traktory s alespoň dvěma nápravami pro kola s pneumatikami nebo s pásy místo kol a hmotností traktoru bez závaží nejméně 600 kg. Hmotnostní poměr (maximální přípustná hmotnost / referenční hmotnost) nesmí přesáhnout 1,75.

2.2 Minimální rozchod zadních kol by obecně měl být větší než 1 150 mm. Uznává se, že mohou existovat konstrukce traktorů, například sekačky na trávu, úzké viniční traktory, nízkoprofilové traktory využívané v budovách s omezenými prostorami nad hlavou nebo v sadech, traktory s velkou světlou výškou a zvláštní lesnické stroje, jako jsou forvardry a skidry, na které se tato příloha nepoužije.

3.1.1 Ochranná konstrukce může být vyrobena buď výrobcem traktoru, nebo jinou společností. V obou případech je zkouška platná pouze pro model traktoru, na kterém byla zkouška vykonána. Zkoušku ochranné konstrukce je třeba provést pro každý model traktoru, na který se má ochranná konstrukce namontovat. Zkušební stanice nicméně mohou certifikovat, že zkoušky pevnosti jsou platné i pro modely traktoru odvozené z původního modelu změnami motoru, převodovky a řízení a předního zavěšení. Na druhé straně, na jakýkoli model traktoru může být zkoušena více než jedna ochranná konstrukce.

3.1.2 Ochranná konstrukce předložená ke statické zkoušce musí být běžným způsobem připojena k traktoru nebo podvozku traktoru, na který má být použita. Podvozek traktoru musí být kompletní včetně připevňovacích součástí a jiných částí traktoru, které mohou být ovlivněny zatížením, jimž je ochranná konstrukce vystavena.

3.1.3 V případě „tandemového“ traktoru musí být použita hmotnost standardní verze součásti, ke které se ochranná konstrukce montuje.

3.1.4 Ochranná konstrukce může být zkonstruovaná výhradně k ochraně řidiče v případě převrácení traktoru. Na takovou konstrukci může být možné namontovat ochranu řidiče před povětrnostními vlivy, více či méně dočasného charakteru. Řidič ji v případě teplého počasí obvykle odnímá. Existují i ochranné konstrukce, jejichž plášť není možné sejmout a u nichž je ventilace v teplém počasí zabezpečena okny nebo záklopkami. Vzhledem k tomu, že tento plášť může ochrannou konstrukci posílit a, je-li odnímatelný, může v okamžiku nehody chybět, budou všechny části, které může řidič odejmout, k účelům zkoušky odňaty. Dveře, střešní okno a okna, která je možno otevřít, se musí při zkoušce odejmout nebo zajistit v otevřené poloze, takže nezvýší pevnost ochranné konstrukce. Je třeba zaznamenat, zda v této pozici nepředstavují pro řidiče v případě převrácení nebezpečí.

3.1.5 Veškeré součásti traktoru přispívající k pevnosti ochranné konstrukce, jako jsou blatníky, které byly zpevněny výrobcem, by měly být popsány a výsledky jejich měření by měly být uvedeny v protokolu o zkoušce.

3.2.1.1 materiály, zařízení a prostředky připevnění pro zajištění toho, že podvozek traktoru je pevně připevněn k zemi a je podpírán nezávisle na pneumatikách;

3.2.1.2 zařízení pro použití vodorovné síly na ochrannou konstrukci; musí být přijata opatření, aby zátěž mohla být rovnoměrně rozložena kolmo ke směru zatěžování;

3.2.1.2.1 nosník, jehož délka nesmí být menší než 250 mm ani větší než 700 mm, a použijí se přesné násobky 50 mm mezi těmito délkami. Nosník musí mít ve svislém směru rozměr 150 mm;

3.2.1.2.2 hrany nosníku, které jsou ve styku s ochrannou konstrukcí, musí být zaobleny s poloměrem zaoblení nejvýše 50 mm;

3.2.1.2.3 musí být použity kardanové nebo jim rovnocenné klouby, které zajistí, aby zatěžovací zařízení neuvádělo ochrannou konstrukci do otáčivého pohybu nebo do posuvného pohybu v jiném směru než ve směru zatěžování;

3.2.1.2.4 pokud přímka definovaná příslušným nosníkem na ochranné konstrukci není kolmá ke směru působícího zatížení, vyplní se mezera tak, aby se zatížení rozložilo po celé délce této části;

3.2.1.3 zařízení pro měření síly a deformace ve směru zatěžování, relativně k podvozku traktoru. Aby byla zajištěna přesnost, měří se kontinuálně. Měřicí zařízení musí být umístěno tak, aby zaznamenávalo sílu a deformaci v bodě zatížení a podél jeho čáry.

3.2.2.1 materiály, zařízení a prostředky připevnění pro zajištění toho, že podvozek traktoru je pevně připevněn k zemi a je podpírán nezávisle na pneumatikách;

3.2.2.2 zařízení pro použití síly působící svisle dolů na ochrannou konstrukci, včetně nosníku o šířce 250 mm;

3.2.2.3 zařízení pro měření celkové svisle působící síly.

3.4.5.1 Druhé podélné zatěžování se provádí u traktorů vybavených skládacími (např. se dvěma sloupky) nebo sklopnými (např. nikoli se dvěma sloupky) ochrannými konstrukcemi, pokud nastane jedna nebo více z těchto situací:

3.4.5.2 Pokud jde o skládací ochranné konstrukce, platí, že jestliže se první podélné zatěžování použilo ve směru skládání, pak se druhé podélné zatěžování nevyžaduje.

3.5.1.1 Zatížení použité na ochrannou konstrukci musí být rozloženo stejnoměrně prostřednictvím nosníku, kolmo ke směru působení zatížení (viz bod 3.2.1.2). Nosník může být opatřen zařízením, které brání jeho posunutí do strany. Míra zatížení musí být taková, aby mohla být považována za statickou. Během působení zatížení se síla a deformace zaznamenávají jako průběžný záznam k zajištění přesnosti měření. Po začátku zatěžování se zatížení nesmí snížit, dokud zkouška není dokončena. Směr působení síly nesmí překročit tyto mezní hodnoty:

— na začátku zkoušky (při nulovém zatížení): ± 2°;

— během zkoušky (pod zatížením): 10° nad a 20° pod vodorovnou rovinou.

3.5.1.2 Pokud neexistuje příčný konstrukční prvek v místě působícího zatížení, použije se pomocný nosník, který nesmí zvyšovat pevnost.

3.5.2.1 energie pohlcená ochrannou konstrukcí je rovna potřebnému množství přivedené energie EIL1 nebo je větší, přičemž:

3.5.2.2 ochranná konstrukce naruší chráněný prostor nebo přestane chráněný prostor ochraňovat (podmínka přijatelnosti v bodě 3.8 níže).

3.5.3.1 Energie pohlcená ochrannou konstrukcí je rovna potřebnému množství energie EIS nebo je větší, přičemž:

3.5.3.2 Ochranná konstrukce naruší chráněný prostor nebo přestane chráněný prostor ochraňovat (podmínka přijatelnosti v bodě 3.8 níže).

3.6.1.1 Přítlačný nosník se položí přes nejhornější zadní konstrukční prvky, takže výslednice tlakových sil leží ve svislé vztažné rovině traktoru. Působí se tlakovou silou F, přičemž:

3.6.1.2 Pokud zadní část střechy ochranné konstrukce není schopna zadržet plnou tlakovou sílu, působí se touto silou, dokud se střecha nezdeformuje natolik, že se shoduje s rovinou spojující horní část ochranné konstrukce s tou partií zadní části traktoru, která je schopna unést traktor při jeho převrácení. Působení síly se pak zastaví a přítlačný nosník se přemístí tak, aby doléhal na tu partii ochranné konstrukce, o kterou by se pak opíral plně převrácený traktor. Působí se tlakovou silou F = 20 M.

3.6.2.1 Přítlačný nosník se položí přes nejvyšší přední konstrukční prvky, takže výslednice tlakových sil leží ve svislé vztažné rovině traktoru. Působí se tlakovou silou F, přičemž:

3.6.2.2 Pokud přední část střechy ochranné konstrukce není schopna zadržet plnou tlakovou sílu (obrázky 4.8.a a 4.8.b), působí se touto silou, dokud se střecha nezdeformuje natolik, že se shoduje s rovinou spojující horní část ochranné konstrukce s tou partií přední části traktoru, která je schopna unést traktor při jeho převrácení. Působení síly se pak zastaví a přítlačný nosník se přemístí tak, aby doléhal na tu partii ochranné konstrukce, o kterou by se pak opíral plně převrácený traktor. Působí se tlakovou silou F = 20 M.

3.7.1 Energie pohlcená ochrannou konstrukcí je rovna potřebnému množství energie EIL2 nebo je větší, přičemž:

3.7.2 Ochranná konstrukce naruší chráněný prostor nebo přestane chráněný prostor ochraňovat (podmínka přijatelnosti v bodě 3.8 níže).

3.8.1 žádná součást se nesmí během jakékoli fáze zkoušky dostat do chráněného prostoru. Žádná součást nesmí během zkoušky narazit do sedadla. Kromě toho nesmí být chráněný prostor mimo oblast chráněnou ochrannou konstrukcí. Pro tento účel se předpokládá, že tento případ nastane, když po převrácení traktoru ve směru, ze kterého působí zkušební zatížení, některá část chráněného prostoru přijde do styku s rovinou země. Při tomto odhadu jsou u pneumatik a u rozchodu kol brány v úvahu nejmenší hodnoty udané výrobcem pro jejich nastavení;

3.8.2 u kloubových traktorů se předpokládá, že středové roviny obou částí jsou vyrovnány;

3.8.3 po závěrečné zkoušce tlakem se zaznamená trvalá deformace ochranné konstrukce. Za tímto účelem musí být před zahájením zkoušky zaznamenána poloha hlavních prvků ochranné konstrukce vůči vztažnému bodu sedadla. Poté musí být zaznamenán jakýkoli posun prvků v důsledku zkoušek zatěžováním a jakákoli změna výšky předních a zadních prvků střechy ochranné konstrukce;

3.8.4 v okamžiku, kdy je při každé předepsané zkoušce vodorovným zatěžováním splněno potřebné pohlcení energie, musí být síla větší než 0,8 Fmax ;

3.8.5  zkouška přetížením se požaduje, jestliže během posledních 5 % dosažené deformace, při níž bylo potřebné množství energie pohlceno ochrannou konstrukcí, poklesne použitá síla o více než 3 % (obrázky 4.14 až 4.16). Popis zkoušky přetížením:

3.8.5.1 zkouška přetížením sestává z pokračujícího vodorovného zatěžování vždy o 5% navýšení původní požadované energie až na maximum 20 % dodatečné energie;

3.8.5.2 zkouška přetížením je úspěšně dokončena, pokud po pohlcení 5, 10 nebo 15 % dodatečné energie poklesne síla o méně než 3 % na každé 5% navýšení energie a zároveň zůstane vyšší než 0,8 Fmax, nebo pokud je síla po pohlcení 20 % dodatečné energie větší než 0,8 Fmax;

3.8.5.3 při zkoušce přetížením jsou přípustné další trhliny nebo praskliny nebo proniknutí ochranné konstrukce do chráněného prostoru nebo ztráta její ochranné funkce v důsledku pružné deformace. Po odstranění zatížení však ochranná konstrukce nesmí zasahovat do chráněného prostoru, který musí být plně chráněn;

3.8.6 požadovaná síla musí být udržena při obou zkouškách tlakem;

3.8.7 nesmí existovat žádné vyčnívající prvky nebo konstrukční části, které by mohly způsobit vážné zranění během převrácení nebo které by mohly v důsledku deformace zachytit obsluhu, například za nohu nebo chodidlo;

3.8.8 obsluha nesmí být vážně ohrožena žádnou jinou konstrukční částí.

3.9.2.1 Rozšíření výsledků zkoušek konstrukce na jiné modely traktorů

3.9.2.1.1 Konstrukce musí být stejná, jako je zkoušená konstrukce.

3.9.2.1.2 Požadovaná energie nesmí převýšit energii vypočítanou pro původní zkoušku o více než 5 %. Tento 5% limit se použije také na rozšíření v případě nahrazení kol pásy na tomtéž traktoru.

3.9.2.1.3 Způsob připevnění a konstrukční díly traktoru, k nimž je ochranná konstrukce připevněna, musí být stejné.

3.9.2.1.4 Veškeré konstrukční díly, jako blatníky a kapota, které mohou působit jako podpěra pro ochrannou konstrukci, musí být stejné.

3.9.2.1.5 Poloha a rozhodující rozměry sedadla v ochranné konstrukci a relativní poloha ochranné konstrukce na traktoru musí být takové, aby chráněný prostor zůstal pod ochranou zdeformované konstrukce během všech zkoušek (což je třeba zkontrolovat použitím stejného odkazu na chráněný prostor jako v původním protokolu o zkoušce, resp. vztažného bodu sedadla [SRP] nebo vztažného bodu sedadla [SIP]).

3.9.2.2 Rozšíření výsledků zkoušek konstrukce na upravené modely ochranných konstrukcí

3.9.2.2.1 Úpravy, které nemají vliv na výsledky původní zkoušky (např. svařované spojení montážní desky s příslušenstvím v místě konstrukce, kde se nejedná o kritické umístění), přidání sedadla s jiným umístěním SIP v ochranné konstrukci (předmětem kontroly je, zda nový chráněný prostor nebo prostory zůstanou chráněny deformovanou konstrukcí během všech zkoušek).

3.9.2.2.2 Úpravy, které mohou mít případný vliv na výsledky původní zkoušky, aniž by byla zpochybněna přijatelnost ochranné konstrukce (např. změna konstrukční části, změna metody připevnění ochranné konstrukce na traktor). Může být provedena ověřovací zkouška a výsledky zkoušky budou součástí protokolu o rozšíření.

3.9.2.2.2.1 Bez ověřovací zkoušky nemůže být přijato více než 5 rozšíření.

3.9.2.2.2.2 Výsledky ověřovací zkoušky budou přijaty pro rozšíření, pokud budou splněny veškeré podmínky této přílohy a pokud se síla naměřená po dosažení úrovně potřebné energie při různých vodorovných zatěžovacích zkouškách neodlišuje od síly naměřené po dosažení úrovně potřebné energie ve zkoušce původní o více než ± 7 % a deformace naměřená(3) po dosažení úrovně potřebné energie při různých vodorovných zatěžovacích zkouškách se neodlišuje od deformace naměřené po dosažení úrovně potřebné energie v původním protokolu o zkoušce o více než ± 7 %.

3.9.2.2.2.3 Do jediného protokolu o rozšíření může být zahrnuta více než jedna úprava ochranné konstrukce, pokud představují různé možnosti stejné ochranné konstrukce, ale v jednom protokolu o rozšíření může být přijata pouze jedna ověřovací zkouška. Nepřezkoušené možnosti je třeba popsat ve zvláštní části protokolu o rozšíření.

3.9.2.2.3 Zvýšení referenční hmotnosti uvedené výrobcem pro již vyzkoušenou ochrannou konstrukci. Pokud si chce výrobce ponechat stejné schvalovací číslo, je možné vystavit protokol o rozšíření po vykonání ověřovací zkoušky (limity ± 7 % uvedené v bodě 3.9.2.2.2.2 se v tomto případě nepoužijí).

3.11.1 Pokud je uvedeno, že ochranná konstrukce má vlastnosti, které zabraňují jejímu křehnutí za chladného počasí, musí o tom výrobce uvést podrobnosti, které je třeba zanést do protokolu.

3.11.2 Vlastnosti spojené s křehnutím za chladného počasí se v příslušných případech ověří v souladu s požadavky uvedenými v bodech 3.11.2.1 až 3.11.2.7.

3.11.2.1 Šrouby a matice použité k připevnění ochranné konstrukce k traktoru a použité k připevnění konstrukčních částí ochranné konstrukce musí vykazovat vhodné vlastnosti, pokud jde o pevnost při snížené teplotě.

3.11.2.2 Všechny svářecí elektrody použité při výrobě konstrukčních prvků a upevnění musí být kompatibilní s materiálem ochranné konstrukce, jak je uvedeno níže v bodě 3.11.2.3.

3.11.2.3 Ocelové materiály pro konstrukční prvky ochranné konstrukce musí být z materiálu s kontrolovanou pevností, který vykazuje minimální předepsané úrovně energie zatížení podle zkoušky rázem v ohybu podle Charpyho na zkušebním tělese s V-vrubem, jak je uvedeno v tabulce 4.1. Druh ocele a její kvalita musí být specifikovány v souladu s ISO 630:1995; Amd1:2003.

3.11.2.4 Pokud jsou prováděny zkoušky požadavků podle zkoušky rázem v ohybu podle Charpyho na zkušebním tělese s V-vrubem, rozměr vzorku nesmí být menší než největší z rozměrů uvedených v tabulce 4.1, pokud to materiál umožní.

3.11.2.5 Zkoušky rázem v ohybu podle Charpyho na zkušebním tělese s V-vrubem se provádějí v souladu s postupem uvedeným v ASTM A 370-1979, kromě velikostí vzorku, které musí být v souladu s rozměry uvedenými v tabulce 4.1.

3.11.2.6 Alternativou k tomuto postupu je použití uklidněné a polouklidněné oceli, pro které musí být poskytnuty relevantní specifikace. Druh ocele a její kvalita musí být specifikovány v souladu s ISO 630:1995; Amd1:2003.

3.11.2.7 Vzorky musí být odebrány podélně z ploše válcované oceli, trubkových profilů nebo skořepinových struktur před tím, než byly zformovány nebo svařeny do ochranné konstrukce. Vzorky z trubkových profilů nebo skořepinových struktur musí být odebrány ze středu strany největšího rozměru a nesmějí obsahovat svary.

Poznámka: Pro rozměry viz tabulka 4.2 výše.

1. Nalézt Fa odpovídající 0,95 D'.

2. Zkouška přetížením není nutná, protože Fa ≤ 1,03 F'.

1. Nalézt Fa odpovídající 0,95 D'

2. Zkouška přetížením je nutná, protože Fa > 1,03 F'.

3. Výsledek zkoušky přetížením je vyhovující, protože Fb > 0,97F' a Fb > 0,8F max.

1. Nalézt Fa odpovídající 0,95 D'.

2. Zkouška přetížením je nutná, protože Fa > 1,03 F'.

3. Fb < 0,97 F', a proto je nutné pokračovat ve zkoušce přetížením.

4. Fc < 0,97 Fb, a proto je nutné pokračovat ve zkoušce přetížením.

5. Fd < 0,97 Fc, a proto je nutné pokračovat ve zkoušce přetížením.

6. Výsledek zkoušky přetížením je vyhovující, pokud Fe > 0,8 F max.

7. Zkouška je nevyhovující, pokud kdykoli v jejím průběhu klesne zatížení pod 0,8 F max.

(1)  Není-li uvedeno jinak, znění požadavků a číslování stanovené v bodě B jsou totožné se zněním a číslováním normalizovaného kodexu OECD pro úřední zkoušky ochranných konstrukcí u zemědělských a lesnických traktorů (statické zkoušky), normalizovaný kodex OECD č. 4, vydání 2017 z února 2017.

(2)  Uživatelům se připomíná, že vztažný bod sedadla je určen podle ISO 5353:1995 a je vzhledem k traktoru pevným bodem, který nemění polohu, protože sedadlo se posouvá ze střední pozice. Pro účely určení chráněného prostoru musí být sedadlo seřízeno do nejvyšší a mezní zadní polohy.

(3)  Trvalá plus pružná deformace měřená v bodě při dosažení úrovně požadované energie.

1. Požadavky Unie použitelné na konstrukce ochrany při převrácení (přední konstrukce ochrany u úzkorozchodných traktorů) jsou stanoveny v bodě B.

2. Zkoušky je možno provést v souladu s postupy pro statické nebo případně dynamické zkoušky stanovenými v oddílech B1 a B2. Obě tyto metody se považují za rovnocenné.

3. Kromě požadavků stanovených v bodě 2 musí být splněny požadavky na výkonnost pro skládací ROPS stanovené v oddíle B3.

4. V oddíle B4 je stanoven počítačový program k určení charakteristik opakovaného nebo přerušovaného převracení, který se použije pro zkoušky se simulací.

2.1 Tato příloha se použije na traktory, které mají tyto vlastnosti:

2.1.1 volný prostor pod nejnižšími body přední a zadní nápravy, včetně diferenciálu, nejvýše 600 mm;

2.1.2 pevný nebo nejmenší nastavitelný rozchod kol u nápravy kratší než 1 150  mm vybavené pneumatikami nebo pásy větších rozměrů. Za předpokladu, že náprava s namontovanými širšími pneumatikami nebo pásy je nastavena na rozchod kol nejvýše 1 150  mm, musí být možno nastavit rozchod kol u druhé nápravy tak, aby vnější okraje užších pneumatik nebo pásů nepřečnívaly za vnější okraj pneumatik nebo pásů prvé z náprav. Mají-li obě nápravy ráfky a pneumatiky nebo pásy stejných rozměrů, musí být pevný nebo nastavitelný rozchod u obou náprav menší než 1 150  mm;

2.1.3 hmotnost vyšší než 400 kg, ale nižší než 3 500  kg, odpovídající nenaložené hmotnosti traktoru, včetně konstrukce ochrany při převrácení a pneumatik nebo pásů největšího rozměru doporučeného výrobcem. Maximální přípustná hmotnost nesmí překročit 5 250  kg a hmotnostní poměr (maximální přípustná hmotnost/referenční hmotnost) nesmí přesáhnout hodnotu 1,75;

2.1.4 a vybavené konstrukcemi ochrany při převrácení dvousloupkového typu namontovanými pouze před vztažným bodem sedadla, které se v důsledku menších rozměrů traktoru vyznačují menším chráněným prostorem, a je proto žádoucí, aby za jakýchkoli okolností nebyl ztížen přístup do prostoru pro řidiče a byla zajištěna účinnost těchto konstrukcí (složených nebo nesložených) bez újmy na jejich snadném používání.

2.2 Uznává se, že mohou existovat konstrukce traktorů, například zvláštní lesnické stroje, jako jsou forvardry a skidry, na které se tato příloha nepoužije.

3.1.4.2.1 Zkouška převracení se provádí na zkušebním svahu dlouhém nejméně čtyři metry (viz obrázek 6.4). Povrch musí být pokryt 18 cm tlustou vrstvou materiálu, který, měřeno podle Standardů ASAE S313.3 FEB1999 a ASAE EP542 FEB1999 týkajících se kónického penetrometru půdy, má index průniku kužele:

3.1.4.2.2 Traktor (připravený podle bodu 3.1.2) se naklápí na stranu s nulovou počáteční rychlostí. Za tímto účelem se umístí na začátek zkušebního svahu tak, aby kola na straně přivrácené ke svahu již spočívala na svahu a střední rovina traktoru byla rovnoběžná s vrstevnicemi. Po nárazu na povrch zkušebního svahu se traktor může nadzvednout z povrchu otočením okolo horního rohu ochranné konstrukce, avšak nesmí se dále převracet. Musí dopadnout zpět na stranu, na kterou dopadl nejdříve.

3.1.4.3.1 Pro účely ověření odolnosti proti opakovanému převracení výpočtem musí být zjištěny tyto charakteristické hodnoty traktoru (viz dodatek 2, obrázek 6.5):

3.1.4.3.2 Pro účely výpočtu lze učinit tyto zjednodušující předpoklady:

3.1.4.3.2.1 stojící traktor se převrátí na svahu se sklonem 1:1,5 s vyrovnanou přední nápravou, jakmile je těžiště v poloze svisle nad osou otáčení;

3.1.4.3.2.2 osa otáčení je rovnoběžná s podélnou osou traktoru a prochází středem kontaktních ploch předních a zadních kol nebo pásů na straně svahu;

3.1.4.3.2.3 traktor neklouže dolů po svahu;

3.1.4.3.2.4 náraz na svah je částečně pružný, se součinitelem pružnosti:

3.1.4.3.2.5 hloubka proniknutí do svahu a deformace ochranné konstrukce dosahují celkem:

3.1.4.3.2.6 do svahu neproniknou žádné další konstrukční díly traktoru.

3.1.4.3.3 Počítačový program (BASIC) k určení charakteristik opakovaného nebo přerušovaného převracení v případě bočního převrácení úzkorozchodného traktoru s přední konstrukcí ochrany při převrácení je popsán v oddíle B4, s příklady 6.1 až 6.11.

3.2.1.3.1 Ochranná konstrukce musí odpovídat specifikacím pro sériovou výrobu. Musí být připevněna způsobem, který předepsal výrobce, k jednomu z traktorů, pro který je určena.

Poznámka: Ke statickým zkouškám pevnosti se nevyžaduje kompletní traktor; ochranná konstrukce a konstrukční díly traktoru, k nimž je konstrukce připevněna, však musí tvořit funkční jednotku, dále označovanou „sestava“.

3.2.1.3.2 Ke statickým i dynamickým zkouškám pevnosti musí být traktor (nebo sestava) opatřeny všemi konstrukčními díly sériové výroby, které mohou ovlivnit pevnost ochranné konstrukce nebo které mohou být pro zkoušku pevnosti nezbytné.

3.2.1.3.3 Ke zkouškám pevnosti musí být demontovány všechny krycí plechy a odnímatelné nekonstrukční součásti, aby nemohly přispívat k pevnosti ochranné konstrukce.

3.2.1.3.4 Rozchod kol se nastaví tak, aby ochranná konstrukce během zkoušek pevnosti pokud možno nebyla podpírána pneumatikami nebo pásy. Pokud se tyto zkoušky provádějí v souladu se statickým postupem, mohou být kola nebo pásy odmontovány.

1)  zatížení zadní části konstrukce

2)  zkouška tlakem zezadu

3)  zatížení přední části konstrukce

4)  zatížení boční části konstrukce

5)  zkouška tlakem na přední části konstrukce

3.2.2.2.1 Jestliže se během zkoušky kterýkoli prvek upevnění poruší nebo posune, je třeba zkoušku zahájit znovu.

3.2.2.2 2 Během zkoušek se nesmí provádět žádné opravy nebo úpravy traktoru nebo ochranné konstrukce.

3.2.2.2.3 Během zkoušek nemá převodovka traktoru zařazený rychlostní stupeň a brzdy jsou uvolněny.

3.2.2.2.4 Je-li traktor opatřen systémem zavěšení mezi podvozkem traktoru a koly nebo pásy, musí být tento systém během zkoušek zablokován.

3.2.2.2.5 Pro první zkoušku zatěžováním zadní části konstrukce se zvolí ta strana, která podle názoru zkušebních orgánů povede k sérii zatížení za podmínek, jež jsou pro ochrannou konstrukci nejméně příznivé. Zkouška zatěžováním z boku a zkouška zatěžováním zezadu se provedou na protilehlých stranách podélné střední roviny ochranné konstrukce. Zkouška zatěžováním zepředu se provede na stejné straně podélné střední roviny ochranné konstrukce jako zkouška zatěžováním z boku.

3.3.1.1.1 Zatížení se aplikuje vodorovně, ve svislé rovině rovnoběžné se střední rovinou traktoru.

3.3.1.1.2 Sestava se upevní k zemi, jak je popsáno v bodě 3.2.6.3.

3.3.1.1.3 Energie pohlcená ochrannou konstrukcí během zkoušky se musí přinejmenším rovnat:

3.3.1.1.4 Pro traktory s otočným sedadlem řidiče (otočné sedadlo a nastavitelný volant) se použije stejný vzorec.

3.3.1.2.1 Zatížení musí působit vodorovně na svislou rovinu rovnoběžnou se střední rovinou traktoru a umístěnou ve vzdálenosti rovné jedné šestině šířky horní části ochranné konstrukce směrem dovnitř od svislé roviny, která je rovnoběžná se střední rovinou traktoru a dotýká se vnějšího okraje horní části ochranné konstrukce.

3.3.1.2.2 Sestava se upevní k zemi, jak je popsáno v bodě 3.2.5.3.

3.3.1.2.3 Energie pohlcená ochrannou konstrukcí během zkoušky se musí přinejmenším rovnat:

3.3.1.2.4 Pro traktory s otočným sedadlem řidiče (otočné sedadlo a nastavitelný volant) bude energie ta větší ze dvou hodnot, přičemž první hodnota je určena výše uvedeným vzorcem a druhá hodnota níže uvedeným vzorcem:

3.3.1.3.1 Boční zatížení se aplikuje vodorovně na svislou rovinu kolmou na střední rovinu traktoru. Bodem působení zatížení je ta část konstrukce ochrany při převrácení, která by v případě nehody, při níž se traktor převrátí na bok, pravděpodobně narazila na zem jako první, zpravidla horní okraj.

3.3.1.3.2 Sestava se upevní k zemi, jak je popsáno v bodě 3.2.5.3.

3.3.1.3.3 Energie pohlcená ochrannou konstrukcí během zkoušky se musí přinejmenším rovnat:

3.3.1.3.4 Pro traktory s otočným sedadlem řidiče (otočné sedadlo a nastavitelný volant) bude energie ta větší ze dvou hodnot, přičemž první hodnota je určena výše uvedeným vzorcem a druhá hodnota níže uvedeným vzorcem: