(EU) č. 906/2014Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 906/2014 ze dne 11. března 2014 , kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o výdaje na veřejnou intervenci

1. Pro účely výpočtu finančních nákladů, které má uhradit EZZF za finanční prostředky mobilizované členskými státy pro nákup produktů, stanoví Komise v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013 jednotnou úrokovou sazbu pro celou Unii. Tato jednotná úroková sazba odpovídá průměru tříměsíčních a dvanáctiměsíčních forwardových sazeb EURIBOR zaznamenaných v průběhu referenčního období šesti měsíců, které stanoví Komise, s jejich příslušným třetinovým a dvoutřetinovým vážením. Není-li sazba EURIBOR k dispozici, použije se průměrná sazba €STR zaznamenaná v průběhu uvedeného šestiměsíčního referenčního období.

2.  ►M1  Za účelem stanovení použitelných úrokových sazeb sdělují členské státy Komisi na její žádost průměrnou úrokovou sazbu, kterou reálně využívaly v průběhu referenčního období uvedeného v bodě 1, a to v nejzazší lhůtě stanovené v uvedené žádosti. Pro toto sdělení se použije formulář, který členským státům poskytne Komise. ◄

3.  ►C2  V případě každého příslušného členského státu se úroková sazba stanovená na základě ustanovení bodu 2 porovná s jednotnou úrokovou sazbou stanovenou na základě ustanovení bodu 1. ◄ V každém členském státě se uplatňuje nižší z těchto dvou úrokových sazeb.

4. Prováděcí nařízení Komise, kterým se stanoví úroková sazba, uvedené v bodě 3 druhém pododstavci zůstává použitelné až do okamžiku, kdy je zrušeno dalším prováděcím nařízením Komise, kterým se stanoví nová úroková sazba.

1. Výpočet finančních nákladů se dále člení podle období platnosti úrokových sazeb stanovených Komisí v souladu s ustanoveními části I.

2. Finanční náklady uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) se vypočítají použitím úrokové sazby členského státu na průměrnou hodnotu tuny nakoupeného produktu a vynásobením získaného výsledku průměrným stavem zásob za dané účetní období.

3. Jestliže je pro produkt stanoven koeficient snížení hodnoty v souladu s bodem 1 přílohy V, vypočítá se hodnota produktů nakoupených během účetního období tak, že se od nákupní ceny odečte částka snížení hodnoty získaná použitím uvedeného koeficientu.

4. Je-li pro produkty stanoveno druhé snížení hodnoty v souladu s bodem 3 druhým pododstavcem přílohy V, vypočítá se průměrný stav zásob dříve, než nabude účinnost každé snížení hodnoty, které se bere v úvahu při výpočtu průměrné hodnoty.

5. Jestliže je v pravidlech upravujících společnou organizaci trhů stanoveno, že platba za produkt nakoupený platební agenturou může být uskutečněna teprve po uplynutí nejméně měsíční lhůty ode dne převzetí dodávky, sníží se průměrný stav zásob o množství, které vyplývá z následujícího výpočtu:

1. V případě, že pro prodej produktů platebními agenturami je v předpisech upravujících společnou organizaci trhů nebo v oznámeních o výzvě k podání nabídek pro tento prodej stanovena případná lhůta pro vyskladnění produktů po zaplacení ze strany kupujícího, a v případě, že tato lhůta je delší než 30 dnů, sníží platební agentury v účtech finanční náklady vypočítané podle ustanovení části II o částku vyplývající z následujícího výpočtu:

2. Jestliže u prodejů zemědělských produktů prováděných platebními agenturami za použití konkrétních předpisů Unie překročí skutečná platební lhůta po vyskladnění těchto produktů 30 dnů, navýší platební agentury v účtech finanční náklady vypočítané v souladu s ustanoveními části II o částku vyplývající z následujícího výpočtu:

3. Finanční náklady uvedené v odstavcích 1 a 2 se na konci každého účetního období zaúčtují do daného zemědělského rozpočtového roku za počet dnů, které připadnou až do tohoto data, a zbývající část se zaúčtuje do nového účetního období.

1. Paušální částky pro celou Unii jsou podle jednotlivých produktů stanoveny na základě nejnižších nákladů zaznamenaných za referenční období, které začíná 1. října roku n a končí 30. dubna následujícího roku.

2. „Zaznamenanými náklady“ se rozumí náklady na hmotné operace uvedené v příloze II, k nimž došlo v průběhu referenčního období buď na základě individuální fakturace těchto operací, nebo na základě podepsané smlouvy o jejich úhradě. Jestliže u daného produktu v referenčním období existuje zásoba, ovšem k žádným uskladněním ani vyskladněním nedošlo, mohou u tohoto produktu být rovněž použity referenční náklady uvedené ve smlouvách o skladování.

3. Nejpozději 10. května oznámí členské státy Komisi náklady uvedené v bodě 2 týkající se operací uvedených v příloze II, které zaznamenaly v průběhu referenčního období. Paušální částky zmíněné v bodě 1 se stanoví v eurech na základě váženého průměru těchto nákladů zaznamenaných v rámci referenčního období alespoň ve čtyřech členských státech, které mají nejnižší náklady na danou hmotnou operaci, představují-li tyto státy alespoň 33 % celkových průměrných zásob příslušného produktu v průběhu referenčního období. Není-li tomu tak, zahrnou se do váženého průměru náklady dalších států, dokud se nedosáhne míry 33 % uskladněných produktů.

4. Jestliže u daného produktu provádějí veřejné skladování méně než čtyři členské státy nebo jestliže méně než čtyři členské státy oznámí náklady na hmotnou operaci související s produktem uvedenou v příloze II, stanoví se paušální částky u tohoto produktu na základě nákladů zaznamenaných v příslušných členských státech. Konečná paušální částka u uvedeného produktu se však nemůže lišit od dříve stanovené částky o více než 2 %.

5. Jestliže u některého skladovaného produktu překračují náklady, které vykázal členský stát a které se použily na výpočet uvedený v bodech 3 a 4, dvojnásobek aritmetického průměru nákladů, které vykázaly pro účely tohoto výpočtu ostatní členské státy, sníží se náklady na úroveň tohoto aritmetického průměru.

6. Náklady použité na výpočet uvedený v bodech 3 a 4 se váží na základě množství uskladněného členskými státy zahrnutými do výpočtu.

7. V případě členských států, jejichž měnou není euro, se vykázané náklady přepočítávají na eura na základě průměrného kurzu jejich měny v průběhu referenčního období uvedeného v bodě 1.

1. Paušální náklady na vyskladnění se mohou zvýšit o částku, kterou vypočítá Komise v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013, za předpokladu, že členský stát v souvislosti s celým účetním obdobím a veškerými zásobami daného produktu prohlásí, že se vzdává uplatnění přípustné odchylky uvedené v článku 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 907/2014 a zaručí dané množství.

2. V případě všech uskladněných produktů s výjimkou hovězího/telecího masa se paušální částky stanovené pro náklady na uskladnění a vyskladnění snižují těmito koeficienty, pokud se příslušná množství fyzicky nepřesouvají.

3. Pokud se v příslušném účetním období veřejné skladování neuskuteční, zůstává prováděcí rozhodnutí Komise, kterým se stanoví paušální částky, použitelné až do okamžiku, kdy je zrušeno dalším prováděcím rozhodnutím Komise, kterým se stanoví nové paušální částky.

1. Jestliže jsou v případě některého produktu odhady prodejní ceny ve veřejném skladování nižší než nákupní cena, uplatní se při nákupu procentní podíl snížení hodnoty nazvaný „koeficient k“. Tento koeficient se pro každý produkt stanoví na začátku účetního období v souladu s čl. 20 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013.

2. Procentní podíl snížení hodnoty nesmí překročit rozdíl mezi nákupní cenou a předpokládanou odbytovou cenou příslušného produktu.

3. Komise může omezit snížení hodnoty v okamžiku nákupu na část procentního podílu vypočítaného v souladu s bodem 2. Tato část nesmí být nižší než 70 % snížení hodnoty stanovené podle bodu 1.

4. V případě snížení hodnoty podle bodu 3 druhého pododstavce stanoví Komise celkové částky snížení hodnoty podle jednotlivých produktů a podle jednotlivých členských států před začátkem následujícího účetního období.

5. Odhad množství ve veřejném skladování a převáděných hodnot podle jednotlivých produktů a podle jednotlivých členských států se zakládá na oznámení členských států zaslaném Komisi nejpozději 7. září roku n+1, které se týká skladovaných produktů k 30. září téhož roku a ve kterém jsou uvedeny tyto skutečnosti:

6. Hodnoty v národních měnách oznámené členskými státy, jejichž měnou není euro, se pro účely výpočtu snížení hodnoty na konci účetního období přepočítávají na eura s použitím směnných kurzů platných v okamžiku výpočtu celkových částek snížení hodnoty na konci uvedeného účetního období.

7. Komise oznámí celkové částky snížení hodnoty podle jednotlivých produktů každému příslušnému členskému státu, aby měl možnost zahrnout je do svého posledního měsíčního prohlášení o výdajích pro EZZF za příslušné účetní období.

1. Pokud se ve zvláštních předpisech Unie nestanoví jinak, považuje se produkt za znehodnocený, pokud již nesplňuje požadavky na kvalitu uplatňované při jeho nákupu.

2. Hodnota znehodnocených nebo zničených produktů se vypočítá podle povahy příčiny takto:

1. Pokud se ve zvláštních předpisech Unie nestanoví jinak, náklady na uskladnění, vyskladnění, skladování a financování už zaúčtované pro každé zamítnuté množství se odečtou a vedou se na odděleném účtu takto:

2. Náklady uvedené v bodě 1 se zaúčtují do hmotných operací v měsíci vyskladnění.