(EU) č. 875/2013Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 875/2013 ze dne 2. září 2013 , kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové pocházejících z Thajska v návaznosti na přezkum před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 1225/2009

(1)

Rada na základě antidumpingového šetření (dále jen „původní šetření“) uložila nařízením (ES) č. 682/2007 ( 2 ) konečné antidumpingové clo na dovoz některých připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové v současnosti kódů KN ex200190 30 a ex200580 00, pocházejících z Thajska (dále jen „konečná antidumpingová opatření“). Opatření měla formu valorického cla v rozsahu mezi 3,1 % až 12,9 %.

(2)

Nařízením Rady (ES) č. 954/2008 ( 3 ) bylo změněno nařízení (ES) č. 682/2007, pokud jde o celní sazbu stanovenou pro jednu společnost a pro „všechny ostatní společnosti“. Pozměněné celní sazby se pohybují v rozpětí od 3,1 % do 14,3 %. Rozhodnutím Komise 2007/424/ES ( 4 ) byl od cla osvobozen dovoz dvou thajských vyvážejících výrobců, jejichž závazky Komise přijala.

(3)

V nařízení (ES) č. 847/2009 ( 5 ) Rada usoudila, že cenové závazky s pevně stanovenými dovozními cenami již nejsou vhodné pro vyrovnání škodlivých účinků dumpingu. Přijaté závazky byly zrušeny a nabídky závazků 10 jiných thajských vyvážejících výrobců byly zamítnuty.

(4)

V návaznosti na zveřejnění oznámení o nadcházejícím konci platnosti ( 6 ) konečných antidumpingových opatření obdržela Komise dne 19. března 2012 žádost o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti těchto opatření podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Žádost podalo Evropské sdružení zpracovatelů kukuřice cukrové (Association Européenne des Transformateurs de Maïs Doux, AETMD) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících významný podíl celkové produkce připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové v Unii, v tomto případě více než 50 %.

(5)

Žádost byla odůvodněna tím, že by skončení platnosti stávajících opatření pravděpodobně vedlo k pokračování nebo opakování dumpingu a újmy pro výrobní odvětví Unie.

(6)

Komise po konzultaci s poradním výborem dospěla k závěru, že zahájení přezkumu před pozbytím platnosti je dostatečně doloženo, a dne 19. června 2012 zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie ( 7 ) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) oznámila zahájení přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(7)

Šetření týkající se pokračování dumpingu proběhlo v období od 1. dubna 2011 do 31. března 2012 (dále jen „období přezkumného šetření“, příp. „OPŠ“). Přezkum trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti pokračování újmy, se týkal období od 1. ledna 2008 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(8)

O zahájení přezkumu před pozbytím platnosti Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, ostatní známé výrobce v EU, vyvážející výrobce v Thajsku, dovozce, kteří nejsou ve spojení, uživatele, o nichž je známo, že se jich řízení týká, a zástupce země vývozu. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost k písemnému podání stanovisek a k podání žádosti o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(9)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(10)

Vzhledem ke zjevně vysokému počtu vyvážejících výrobců v Thajsku a dovozců v Unii, kteří nejsou ve spojení, jichž se šetření týkalo, se v oznámení o zahájení přezkumu počítalo s výběrem vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, byly výše uvedené strany požádány, aby se do 15 dnů ode dne zahájení přezkumu přihlásily Komisi a aby jí poskytly podklady požadované v oznámení o zahájení přezkumu.

(11)

Pokud jde o výběr vzorku vyvážejících výrobců v Thajsku, Komise obdržela úplné podklady od 17 vyvážejících výrobců, z nichž 9 do Evropské unie vyváželo během období přezkumného šetření. Bylo rozhodnuto o výběru vzorku tří vyvážejících výrobců, jejichž společný vývoz představoval 90 % celkového množství vyvezeného do EU spolupracujícími vývozními výrobci během období přezkumného šetření.

(12)

Poněvadž od dovozců, kteří nejsou ve spojení, přišla odpověď jen od jednoho z nich, nebyli dovozci, kteří nejsou ve spojení, zařazeni do vzorku.

(13)

Vzhledem k vysokému počtu výrobců v Unii, kterých se tato řízení týkají, bylo v oznámení o zahájení přezkumu oznámeno, že Komise v souladu s článkem 17 základního nařízení předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii za účelem stanovení újmy. Při tomto předběžném výběru byly použity podklady, které měla Komise k dispozici ve fázi zahájení řízení a které se zakládaly na objemu prodeje, objemu výroby a zeměpisné poloze v Unii. Navržený vzorek odpovídá největšímu reprezentativnímu objemu výroby, který lze během doby, jež je k dispozici, náležitě prošetřit, a představuje 58 % celkové produkce výrobního odvětví Unie. Navržený vzorek je reprezentativní, také pokud jde o zeměpisnou polohu společností, neboť zahrnuje tři různé členské státy. S výrobci v Unii proběhla konzultace ohledně navrženého vzorku v den zveřejnění oznámení o zahájení přezkumu. Protože se nepřihlásili další výrobci a protože ke vzorku nebyly obdrženy připomínky, byl navržený vzorek schválen.

(14)

Dvě zúčastněné strany namítly, že do vzorku výrobců v Unii byli vybráni pouze žadatelé a že zde měla být snaha o to, aby do vzorku byli zařazeni rovněž výrobci mimo okruh žadatelů.

(15)

O spolupráci byli však požádáni všichni známí výrobci v Unii, a to jak žadatelé, tak výrobci mimo okruh žadatelů. Údaje k zařazení do vzorku poskytlo deset výrobců z Unie, a to jak žadatelů, tak výrobců mimo okruh žadatelů. Jak je uvedeno ve 13. bodě odůvodnění, vybraný vzorek odpovídá největšímu reprezentativnímu objemu výroby, který lze během doby, jež je k dispozici, náležitě prošetřit, a představuje 58 % celkové produkce výrobního odvětví v Unii. Podle Komise je vybraný vzorek reprezentativní z hlediska zeměpisné polohy bez ohledu na to, zda jsou výrobci žadateli či nikoli. Tato námitka se proto zamítá.

(16)

Komise si opatřila a ověřila veškeré podklady, které považovala za nezbytné ke stanovení pravděpodobnosti pokračování nebo opakování dumpingu a následné újmy a ke stanovení zájmu Unie. Za tímto účelem Komise rozeslala dotazníky vyvážejícím výrobcům vybraným do vzorku a dovozci, který není ve spojení. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(17)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(18)

Dotčeným výrobkem je kukuřice cukrová (Zea mays var. saccharata) v podobě zrn, připravená nebo konzervovaná v octě nebo kyselině octové, nezmrazená, v současnosti kódu KN ex200190 30, a kukuřice cukrová (Zea mays var. Saccharata) v podobě zrn, připravená nebo konzervovaná jinak než v octě nebo kyselině octové, nezmrazená, jiná než výrobky čísla 2006, v současnosti kódu KN ex200580 00, pocházející z Thajska.

(19)

Šetření prokázalo, že i přes rozdíly v konzervování vykazují všechny různé druhy dotčeného výrobku stejné základní biologické a chemické vlastnosti a jsou v zásadě používány ke stejným účelům.

(20)

Dvě zúčastněné strany namítly, že kódy KN pro kukuřici cukrovou nepředstavují jen dotčený výrobek, ale obsahují významná množství konzervovaných kukuřiček, které nejsou vyráběny v Unii a které nejsou obdobným výrobkem. Naznačují tak, že Komise do svých údajů zahrnula také kukuřičky.

(21)

Šetření však bylo zaměřeno výlučně na výrobek, na nějž se vztahují opatření, což kukuřičky vylučuje, a za základ pro analýzu byly v rámci šetření využity odpovídající kódy TARIC. Tato námitka se tedy zamítá jako věcně nesprávná.

(22)

U kukuřice cukrové vyráběné a prodávané v Unii výrobním odvětvím Unie a u kukuřice cukrové vyráběné a prodávané v Thajsku byly zjištěny v podstatě stejné fyzické a chemické vlastnosti a stejná základní použití jako u kukuřice cukrové vyráběné v Thajsku a prodávané na vývoz do Unie. Proto jsou považovány za obdobné ve smyslu ustanovení čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(23)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo zkoumáno, zda je pravděpodobné, že by pozbytí platnosti současných opatření vedlo k pokračování nebo opakování dumpingu.

(24)

Jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, vzhledem k potenciálně vysokému počtu vyvážejících výrobců, kteří projevili ochotu spolupracovat, se v oznámení o zahájení přezkumu počítalo s výběrem vzorku. Pro stanovení pravděpodobnosti pokračování nebo opakování dumpingu byl vybrán vzorek tří vyvážejících výrobců, kteří představují přibližně 90 % celkového vývozu vyvážejících výrobců, kteří projevili ochotu spolupracovat.

(25)

Poněvadž množství vývozu všech tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku činilo během období přezkumného šetření zhruba 25 % veškerého vývozu z Thajska do Evropské unie, musely být ke stanovení pravděpodobnosti pokračování nebo opakování dumpingu použity informace z jiných zdrojů, jako např. ze žádosti o přezkum a z dostupných obchodních statistik o vývozu (od thajské celní správy) a dovozu (od Eurostatu).

(26)

Do stanovení dumpingového rozpětí nebyl zahrnut prodej obchodníkům v Thajsku, kde nebyl znám cíl vývozu zboží.

(27)

Stejně jako v původním šetření bylo zjištěno, že někteří vyvážející výrobci zajišťují část prodeje dotčeného výrobku prostřednictvím externích dodavatelů. Pro účely šetření nebyl při stanovování dumpingových rozpětí vyvážejících výrobců brán v potaz prodej dotčeného výrobku, který nebyl vyroben samotným vyvážejícím výrobcem.

(28)

V souladu s čl. 2 odst. 2 první větou základního nařízení bylo pro stanovení běžné hodnoty nejprve u každého ze tří vyvážejících výrobců zjišťováno, zda byl celkový domácí prodej obdobného produktu během období přezkumného šetření reprezentativní ve srovnání s jejich celkovým prodejem na vývoz do Unie, tj. zda objem prodeje obdobného výrobku určeného k domácí spotřebě představoval 5 nebo více procent jejich vývozu dotčeného výrobku do Unie.

(29)

Domácí prodej obdobného výrobku byl shledán reprezentativní u jedné ze tří společností zařazených do vzorku.

(30)

Dále bylo zkoumáno, zda typy obdobného výrobku prodávaných touto společností a určených k domácí spotřebě byly identické nebo přímo srovnatelné s typy určenými k vývozu do Unie. Pro každý takový druh výrobku bylo zjišťováno, zda byl domácí prodej obdobného výrobku určeného k domácí spotřebě dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Prodej k domácí spotřebě byl dostatečně reprezentativní, pokud představoval 5 nebo více procent celkového objemu prodeje srovnatelného typu vyváženého do Unie.

(31)

Bylo zjištěno, že přímo srovnatelný s typem vyváženým do Unie byl u této společnosti pouze jeden z typů obdobného výrobku. Tento konkrétní typ byl navíc na domácím trhu prodáván v dostatečně reprezentativních množstvích.

(32)

Poté bylo zkoumáno, zda byl typ výrobku společnosti uvedené v 31. bodě odůvodnění prodáván v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto proběhlo stanovením podílu ziskového domácího prodeje dotčeného typu výrobku nezávislým odběratelům.

(33)

Bylo zjištěno, že více než 80 % objemu prodeje určeného k domácí spotřebě bylo ziskových, a v souladu s čl. 2. odst. 4 byly ke stanovení běžné hodnoty použity všechny transakce u tohoto konkrétního typu.

(34)

U typu dotčeného výrobku, kde byl domácí prodej reprezentativní a uskutečnil se v běžném obchodním styku, byla běžná hodnota stanovena na základě skutečné ceny na domácím trhu, vypočtené jako vážený průměr veškerého domácího prodeje tohoto typu během období přezkumného šetření.

(35)

U zbývajících dvou vyvážejících výrobců, jejichž prodej na domácím trhu byl shledán nereprezentativním (jeden z nich obdobný výrobek k domácí spotřebě vůbec neprodával), a u třetího vyvážejícího výrobce, jehož celkový prodej byl sice shledán reprezentativním, ovšem reprezentativními nebyla u několika typů obdobného výrobku shledána množství prodávaná na domácím trhu, musela být běžná hodnota stanovena podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(36)

Běžná hodnota byla stanovena součtem výrobních nákladů každého typu výrobku vyváženého do Unie a přiměřené částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk.

(37)

Prodejní, režijní a správní rozpětí a ziskové rozpětí u těch dvou vyvážejících výrobců, jejichž prodej byl určen k domácí spotřebě – v množstvích pod nebo nad 5 % množství prodeje do Unie u každého z nich –, byla v souladu s čl. 2. odst. 6 základního nařízení stanovena na základě jejich údajů o prodeji v běžném obchodním styku.

(38)

U třetího vyvážejícího výrobce, který obdobný výrobek neprodával k domácí spotřebě, byla jeho prodejní, režijní a správní rozpětí a ziskové rozpětí stanovena podle čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení na základě váženého průměru prodejního, režijního a správního rozpětí a ziskového rozpětí zbývajících dvou vyvážejících výrobců, uvedených v 37. bodě odůvodnění.

(39)

Dvě zainteresované strany vyjádřily nesouhlas s metodikou popsanou v 37. bodě odůvodnění, tj. s použitím zisku pro výpočet běžné ceny, vychází-li tento zisk z transakcí v rámci domácího prodeje při objemech pod 5 % množství prodeje do Evropské unie. Podle nich by totiž neměl být zisk z těchto transakcí použit pro výpočet v případě, kdy množství transakcí v rámci domácího prodeje nelze považovat za dostatečně reprezentativní.

(40)

Stejná metodika byla však použita u původního šetření a vzhledem k tomu, že se mezitím nezměnily okolnosti, je Komise názoru, že tato metodika je pro účely těchto řízení stále platná.

(41)

Všechen prodej vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byl uskutečněn přímo odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení. Prodejní cena byla proto stanovena podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení na základě cen zaplacených nebo cen, které mají tito odběratelé v Unii, kteří nejsou ve spojení, zaplatit.

(42)

Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo provedeno na základě ceny ze závodu. Pro zajištění spravedlivého srovnání bylo v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen.

(43)

V přípustných a řádně odůvodněných případech bylo přihlédnuto také k rozdílům v nákladech na dopravu, nákladech na pojištění, nákladech manipulaci a nakládku, provizích a bankovních poplatcích.

(44)

Kromě toho bylo v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. d) základního nařízení a podle metodiky použité v původním šetření přihlédnuto i k rozdílu v obchodní úrovni u těch vyvážejících výrobců, jejichž výrobky nesou na domácím trhu jejich vlastní značku, zatímco jejich výrobky vyvážené do Evropské unie nesou značku maloobchodníka. Úroveň úpravy – vypočtená formou snížení ziskového rozpětí použitého při stanovení běžné hodnoty podle 33. bodě odůvodnění výše – byla odhadnuta na základě poměru ziskových rozpětí u vlastních značkových výrobků výrobního odvětví Unie a u všech výrobků. Ziskové rozpětí bylo tudíž sníženo o 20 až 50 %.

(45)

Dvě zúčastněné strany uvedly, že domácí trh v Thajsku a v Unii nelze srovnávat, neboť se liší velikostí a také tím, že thajští výrobci na domácím trhu prodávají pod vlastní značkou.

(46)

Za prvé, jak je uvedeno ve 22. bodě odůvodnění, bylo stanoveno, že kukuřice cukrová prodávaná na thajském domácím trhu a kukuřice cukrová prodávaná na vývoz na trh v Unii jsou obdobné výrobky ve smyslu čl. 1. odst. 4 základního nařízení.

(47)

Za druhé byla vzhledem k rozdílnostem v úrovni obchodu provedena úprava ziskového rozpětí, a to směrem dolů o 20 až 50 % ziskového rozpětí získaného z domácího prodeje pod vlastní značkou. Tento postup je také v souladu s metodikou původního šetření.

(48)

Na základě výše uvedeného bylo shledáno, že dumpingová rozpětí, vyjádřená jako procentní podíl ceny s dodáním na hranice Unie před proclením, se pohybují mezi 8 % až 44 %.

(49)

Výroba výrobků z kukuřice cukrové závisí na přístupu k čerstvě sklizené kukuřici, která se do konzervárenského závodu dopravuje ihned po sklizení. Čerstvě sklizenou kukuřici je třeba konzervovat během 24 hodin po sklizni. Kapacita výroby má tudíž přímou souvislost s dostupností čerstvě sklizené kukuřice.

(50)

Období sklizně trvá v Thajsku přibližně 9 až 10 měsíců, přičemž během jednoho roku se sklízí dvakrát. Při hodnocení dostupných technických kapacit k výrobě je nutno v analýze zohlednit sezónní omezení dostupnosti surovin.

(51)

Technická kapacita tří vyvážejících výrobců zařazených do vzorku činila dohromady 130 000 až 150 000 tun. Skutečná míra využití dostupné technické kapacity se pohybovala mezi 50 až 80 %.

(52)

Několik zúčastněných stran, jakkoli uznalo metodiku použitou pro omezení technické kapacity dostupností surovin, argumentovalo, že údaj o dostupné volné kapacitě je přehnaný.

(53)

Jak je uvedeno již v 50. bodě odůvodnění, z důvodu sezónního omezení dostupnosti čerstvě sklizené kukuřice cukrové nelze technickou kapacitu využít naplno. Šetřením bylo přesto prokázáno, že někteří výrobci zařazení do vzorku využívali kapacitu na 80 a více procent, zatímco u jiných výrobců ve vzorku bylo využití kapacity mnohem nižší. Poněvadž všichni výrobci mají k surovinám srovnatelný přístup, nelze toto nižší využití kapacity vysvětlit jen sezónní dostupností čerstvě sklizené kukuřice cukrové.

(54)

Podle informací thajského potravinářského sdružení Thai Food Processors Association se vývozní množství z Thajska do zbytku světa během posuzovaného období zvýšilo o 20 % a v období přezkumného šetření dosáhlo objemu ve výši 150 000 až 200 000 tun. To dokazuje, že množství dostupné kukuřice cukrové lze navýšit a že se tak i opravdu děje, potřebují-li vyvážející výrobci dodatečná množství. V tomto ohledu připomeňme, že celková produkce kukuřice seté pravé v Thajsku činila v posuzovaném období 4,1 až 4,5 milionu tun. Je pochopitelné, že přeorientovat výrobu z kukuřice seté pravé na kukuřici cukrovou nelze v poměru 1:1, z obrovského rozdílu výrobních množství je ale jasné, že i malý posun ve výrobních množstvích od kukuřice seté pravé ke kukuřici cukrové může mít výrazný dopad na celkovou výrobu kukuřice cukrové v Thajsku.

(55)

Na tomto základě bylo shledáno, že tři výrobci zařazení do vzorku by mohli ročně vyrobit dodatečných zhruba 40 000– 60 000 tun („skutečná volná kapacita“), což je zhruba dvojnásobek až trojnásobek celkového vývozu dotčeného výrobku z Thajska do Unie.

(56)

Skutečnou volnou kapacitu výrobců zařazených do vzorku lze tedy považovat za významnou. Kromě toho je v Thajsku 15 dalších výrobců dotčeného výrobku, kteří mají podobně přístup k rozsáhlé výrobě kukuřice cukrové v Thajsku.

(57)

Na základě informací získaných z jiných zdrojů, např.

lze konstatovat, že nejméně dva velcí vyvážející výrobci, z nichž jeden spolupracoval na přezkumném šetření, ale nebyl vybrán do vzorku (a tudíž v tomto ohledu neposkytl podrobné podklady), mají dohromady kapacitu 50 000 až 100 000 tun.

(58)

A konečně nic nenasvědčuje tomu, že by se spotřeba na thajském domácím trhu nebo na trzích třetích zemí zvyšovala, což by mohlo vstřebat zvýšení výroby, pokud by byla využita volná kapacita thajských výrobců. Thajský domácí trh je navíc malý a představuje v průměru pouhé 1 % až 2 % celkového prodeje všech thajských výrobců zařazených do vzorku. To potvrzuje, že jakákoli dodatečná výroba kukuřice cukrové by byla určena na vývoz z Thajska.

(59)

Při srovnání vývozních cen dotčeného výrobku do Unie s cenami účtovanými za obdobný výrobek na domácím trhu vyšly najevo dvě skutečnosti: ceny na domácím trhu jsou relativně vysoké (z důvodu prodeje pod vlastní značkou) a objemy ve srovnání s vývozem jsou relativně malé. Z tohoto pohledu zde neexistuje zjevné riziko toho, že by v případě zrušení opatření došlo k odklonu obchodu od prodeje na domácím trhu k prodeji do Unie.

(60)

Při srovnání vývozních cen dotčeného výrobku u vývozu do Unie s cenami účtovanými za obdobný výrobek na trzích třetích zemí vychází najevo, že u všech tří výrobců zařazených do vzorku jsou ceny do Unie v průměru o 14 % vyšší.

(61)

Toto zjištění potvrzují také obchodní statistiky poskytnuté thajskou celní správou. Po převodu oznámené logistické hmotnosti (plechovka + kukuřice + tekutina) na konzervovanou čistou hmotnost (kukuřice + tekutina) podle metodiky platné pro přezkum jsou ceny za kilogram účtované Unii v průměru o 5 % vyšší než ceny účtované třetím zemím.

(62)

Přestože několik stran vyjádřilo pochybnosti, zda cenový rozdíl ve výši 5 % nebo 14 % je dostatečně významný, aby způsobil odklon obchodu do Unie, šetřením bylo prokázáno, že tento vývoj je na trhu s kukuřicí cukrovou pravděpodobný. V rámci těchto řízení získala jedna thajská společnost (Karn Corn) sazbu cla, která je o 8 až 10 % nižší než sazby cla většiny ostatních thajských vývozců. Tato 8–10 % výhoda stačila nicméně k tomu, aby se podíl této společnosti na thajském vývozu do Unie zvýšil mezi obdobím původního šetření a současným obdobím průzkumného šetření sedmkrát.

(63)

I přes platnost antidumpingového cla ve výši 3,1 % společnost Karn Corn navíc od uložení antidumpingových cel více než zdvojnásobila množství svého vývozu do Unie. To dokazuje atraktivitu trhu v Unii oproti jiným trhům i v případě malého cenového rozdílu.

(64)

Zatímco tedy riziko odklonu obchodu od prodeje na domácím trhu k prodeji na trhu Unie je z důvodu existence prodeje na domácím trhu pod vlastní značkou poměrně mizivé, je zde naopak významné riziko odklonu obchodu od prodeje třetím zemím k prodeji na trhu Unie, neboť na trhu Unie převládají vyšší ceny.

(65)

Několik zúčastněných stran argumentovalo tím, že ceny na trhu v Unii jsou srovnatelně méně atraktivní ve srovnání s cenami v jiných zemích, například v Japonsku. Riziko odklonu obchodu v případě zrušení opatření by proto bylo přehnané.

(66)

Je třeba připomenout, že prodej do třetích zemí je chápán jako celek a že závěr uvedený v 63. bodě odůvodnění vychází z průměrných cen do třetích zemí. Uznává se, že tento vývoz do třetích zemí jako celek zahrnuje jak země, do nichž jsou vývozní ceny vyšší, tak jiné třetí země, kde jsou vývozní ceny nižší. Čím je vývozní cena nižší, tím vyšší je pochopitelně riziko odklonu obchodu, došlo-li by k ukončení opatření.

(67)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že smluvní vztahy s dovozci ve třetích zemích neumožňují snadnou změnu odběratele v různých zemích.

(68)

Přestože existují smluvní vztahy mezi vyvážejícími výrobci v Thajsku a dovozci v různých třetích zemích a jsou v krátkodobém horizontu dodržovány, neexistují důkazy, na jejichž základě by se dalo tvrdit, že tyto smluvní závazky nelze postupně vypovědět tak, aby mohlo dojít k prodeji na trhy s vyššími cenami, například v Unii.

(69)

A konečně zúčastněné strany uvedly, že vývoz do některých třetích zemí, jako např. do Jižní Koreje, nelze srovnávat, neboť se liší sortiment (např. velikost konzerv) a prodejní podmínky (např. podmínky dopravy).

(70)

Připomíná se, že výsledek srovnání v 58., 59. a 60. bodě odůvodnění jsou ukazateli rozdílů vývozních cen do všech třetích zemí. Dopad jakékoli otázky týkající se thajského vývozu na malý počet trhů na celkové srovnání je tedy ze své povahy omezený. Navíc vzhledem k tomu, že údaje o thajském vývozu se zaznamenávají na základě FOB, dopad jakéhokoli rozdílu v podmínkách dopravy nebo v nákladech na dopravu je omezen na domácí přepravu uvnitř Thajska, a proto nemůže být než zanedbatelný.

(71)

Poněvadž neexistuje důkaz, na jehož základě by se dalo tvrdit, že průměrná cena do všech třetích zemí není srovnatelná s vývozní cenou do Unie, závěr uvedený v 63. bodě odůvodnění je platný.

(72)

Je pravděpodobné, že pokud budou opatření zrušena, přiláká relativní vyšší cenová úroveň na trhu Evropské unie významné objemy dotčeného výrobku, které jsou v současnosti prodávány za nižší ceny třetím zemím.

(73)

Thajští vyvážející výrobci pokračovali v dumpingu prováděném během období přezkumného šetření.

(74)

Vzhledem k dostupné volné kapacitě v Thajsku a ke skutečnosti, že ceny na trhu Evropské unie jsou podstatně vyšší než na trzích třetích zemí, se lze navíc domnívat, že pokud budou opatření zrušena, existuje riziko zvýšení vývozu dotčeného výrobku.

(75)

Budou-li tedy opatření zrušena, je zde vysoká pravděpodobnost, že dumping bude pokračovat.

(76)

Během období přezkumného šetření vyrábělo obdobný výrobek přibližně 20 výrobců v Unii. Má se tedy za to, že výstup těchto výrobců (stanovený na základě posouzení podkladů doručených spolupracujícími výrobci a pro ostatní výrobce v Unii na základě údajů z žádosti o přezkum) představuje výrobu Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(77)

Jak je vysvětleno ve 13. bodě odůvodnění, vzhledem k vysokému počtu výrobců v Unii byl vybrán vzorek. Pro účely analýzy újmy byly stanoveny ukazatele újmy na těchto dvou úrovních:

(78)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě objemů prodeje vlastní výroby výrobního odvětví Unie určené na trh Unie, údajů o objemech dovozu na trh Unie získaných z databáze 14.6, a pokud jde o ostatní výrobce v Unii, z údajů získaných v žádosti.

(79)

Během posuzovaného období vzrostla spotřeba v Unii o 9 %. Zatímco od roku 2008 do roku 2009 klesla o 5 %, v roce 2010 stoupla o 6 a v roce 2011 o 9 procentních bodů (tj. ve srovnání s předchozím rokem). Poté se během období přezkumného šetření víceméně stabilizovala na úrovni přibližně 350 000 tun.

(80)

Objem dovozu dotčeného výrobku z dotčené země do Unie klesl v období přezkumného šetření o 43 %, a to z přibližně 38 000 tun v roce 2008 na přibližně 22 000 tun v období přezkumného šetření. V roce 2009 klesl o 15 %, v roce 2010 o dalších 20 procentních bodů a v roce 2011 o dalších 11 procentních bodů, načež v období přezkumného šetření opět mírně vzrostl o 3 procentní body.

(81)

Odpovídající tržní podíl thajských vývozců na trhu Unie v dotčené zemi se během posuzovaného období snížil o přibližně 50 % neboli 6 procentních bodů, a to z 12 % v roce 2008 na 6 % v období přezkumného šetření. Tržní podíl Thajska se konkrétně snižoval z 12 % v roce 2008 na 11 % v roce 2009, na 8 % v roce 2010 a na 6 % v roce 2011/OPŠ.

(82)

Od roku 2008 do období přezkumného šetření se průměrná dovozní cena dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země snížila o 3 %, a to z 835 EUR/t v roce 2008 na 807 EUR/t. Ceny nejdříve v roce 2008 stouply o 6 %, načež poklesly o 10 procentních bodů v roce 2010 a o další 3 procentní body v roce 2011. Od roku 2011 do období přezkumného šetření tyto ceny opět o 4 procentní body stouply.

(83)

U podobných typů výrobků bylo provedeno porovnání prodejních cen vyvážejících výrobců a prodejních cen výrobního odvětví Unie. Za tímto účelem byly porovnány ceny výrobního odvětví Unie ze závodu bez jakýchkoli slev a daní s cenami CIF na hranice Unie vyvážejících výrobců z dotčené země, řádně upravenými s ohledem na smluvní celní sazby a na náklady na vykládku a celní odbavení. Porovnáním vyšlo najevo, že během období přezkumného šetření byly ceny dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země a prodávaného v Unii obecně vyšší než ceny výrobního odvětví Unie. Na základě statistik dovozu (databáze 14.6) nebylo také u žádného thajského dovozu do Unie zjištěno cenové podbízení (u obou spolupracujících vývozců i u nespolupracujících, bez ohledu na sortiment výrobků).

(84)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení posoudila Komise veškeré relevantní hospodářské činitele a ukazatele, které mají souvislost se stavem výrobního odvětví Unie.

(85)

Tento trh je mezi jiným charakterizován existencí dvou prodejních kanálů, tj. prodeje pod vlastní obchodní značkou výrobce a prodeje pod značkou maloobchodníka. Prodej prostřednictvím prvního kanálu má – na rozdíl od druhého kanálu – zpravidla za následek vyšší prodejní náklady, především na odbyt a reklamu, a žádá si také vyšší prodejní ceny.

(86)

Šetřením bylo prokázáno, že veškerý dovoz od spolupracujících thajských vývozců spadal do druhého prodejního kanálu, tj. prodeje pod značkou maloobchodníka. Při rozboru újmy bylo proto považováno za náležité rozlišovat – kde to bylo relevantní – mezi prodejem výrobního odvětví Unie pod jeho vlastní značkou a pod značkou maloobchodníka, protože dumpingový dovoz konkuruje především obdobným výrobkům výrobního odvětví Unie prodávaným pod značkou maloobchodníka. Toto rozlišení se uplatnilo zejména při stanovování objemů prodeje, prodejních cen a ziskovosti. Pro úplnost jsou však v tabulkách níže uvedeny a okomentovány také úhrnné údaje (včetně vlastní značky i značky maloobchodníka). Během období přezkumného šetření představoval prodej výrobního odvětví Unie pod značkou maloobchodníka zhruba 70 % celkového objemu prodeje výrobního odvětví Unie a zhruba 60 % jeho hodnoty prodeje.

(87)

Vzhledem k tomu, že kukuřice cukrová se v Unii zpracovává pouze v letních měsících, řada ukazatelů újmy je pro rok 2011 i období přezkumného šetření (1. dubna 2011 až 30. března 2012) téměř shodná. To platí především pro výrobu a výrobní kapacitu.

(88)

Z úrovně kolem 372 000 tun v roce 2008 klesla v průběhu posuzovaného období výroba výrobního odvětví Unie o 8 %. Konkrétně v roce 2009 klesla o 25 %, v roce 2010 o 13 procentních bodů a v roce 2011/OPŠ opět stoupla o 31 procentních bodů.

(89)

Výrobní kapacita činila v letech 2008, 2009 a 2010 přibližně 480 000 tun a v roce 2011/OPŠ klesla o 9 procent. Důvodem poklesu bylo uzavření jednoho závodu jednoho výrobce v Unii zařazeného do vzorku.

(90)

V roce 2008 dosáhlo využití kapacity 76 %. V roce 2009 kleslo na 57 %, v roce 2010 kleslo o dalších 47 % a v roce 2011/OPŠ opět stouplo na 77 %. Během celého posuzovaného období bylo využití kapacity stabilní, protože snižování výroby probíhalo v souladu se snižováním výrobní kapacity.

(91)

Prodej vlastní výroby výrobního odvětví Unie pod značkou maloobchodníka na trhu Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, se nejprve snížil o 6 % v roce 2009, pak stoupl o 17 procentních bodů v roce 2010 a o dalších 24 procentních bodů v roce 2011. Od roku 2011 do období přezkumného šetření tento prodej opět o 4 procentní body klesl. Za období od roku 2008 do období přezkumného šetření se tedy tento prodej zvýšil celkově o přibližně 31 %.

(92)

Celkový (jak pod vlastní značkou, tak pod značkou maloobchodníka) prodej vlastní výroby výrobního odvětví Unie na trhu Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, vykazoval víceméně podobný trend, třebaže méně výrazný. Nejdříve v roce 2009 klesl o 5 %, načež stoupl v roce 2010 o 12 procentních bodů a v roce 2011 a o dalších 14 procentních bodů. Od roku 2011 do období přezkumného šetření prodej opět o 2 procentní body klesl. Za období od roku 2008 do období přezkumného šetření se tedy tento prodej zvýšil celkově o přibližně 19 %.

(93)

Výrobní odvětví Unie mělo v letech 2008 a 2009 tržní podíl ve výši 83 %. Tento podíl vzrostl v roce 2010 na 88 %, v roce 2011 na 91 % a poté v období přezkumného šetření mírně klesl na 90 %. Za posuzované období se tržní podíl výrobního odvětví Unie celkově zvýšil o 7 procentních bodů.

(94)

Mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření, kdy se spotřeba Unie zvýšila o 9 %, stoupl objem prodeje výrobního odvětví Unie pod značkou maloobchodníka na trhu Unie o 31 %, zatímco objem prodeje výrobního odvětví Unie pod vlastní značkou i značkou maloobchodníka na trhu Unie stoupl o 19 %. Mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření se tržní podíl výrobního odvětví Unie zvýšil přibližně o 7 procentních bodů, zatímco dumpingový vývoz ztratil přibližně 6 procentních bodů. Závěrem tedy je, že výrobní odvětví Unie dokázalo využít rostoucího trhu.

(95)

Úroveň zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie se nejprve mezi lety 2008 a 2009 snížila o 17 %, pak opět v roce 2010 o 5 procentních bodů klesla, ale v roce 2011/OPŠ už o 11 procentních bodů vzrostla. Zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie klesla za posuzované období celkově o 11 %, tedy ze zhruba 2 300 na zhruba 2 000 osob.

(96)

Produktivita pracovních sil výrobního odvětví Unie, měřená jako výstup (v tunách) na zaměstnanou osobu za rok, z počáteční úrovně 163 tun na zaměstnance nejprve v roce 2009 poklesla o 10 % a v roce 2010 o dalších 10 procentních bodů a poté v roce 2011 vzrostla o 23 procentních bodů a o 1 procentní bod v období přezkumného šetření. Produktivita výrobního odvětví Unie se za posuzované období celkově zvýšila o 4 %. Tento vývoj odráží skutečnost, že pokles pracovních sil byl prudší než pokles výroby.

(97)

Jednotkové ceny prodeje výrobků výrobního odvětví Unie pod značkou maloobchodníka účtované odběratelům, kteří nejsou ve spojení, se v roce 2009 zvýšily o 7 %, v roce 2010 snížily o 8 procentních bodů a v roce 2011 dále snížily o 5 procentních bodů. Od roku 2011 do období přezkumného šetření se o 3 procentní body zvýšily. Za posuzované období se tyto ceny snížily celkově o 3 %, a to z 1 073 EUR/t na 1 041 EUR/t v období přezkumného šetření.

(98)

Celkové (pod vlastní značkou i značkou maloobchodníka) prodejní ceny výrobního odvětví Unie na trhu Unie účtované odběratelům, kteří nejsou ve spojení, vykazovaly víceméně podobný trend. Nejdříve v roce 2009 stouply o 5 %, načež v roce 2010 klesly o 7 procentních bodů a v roce 2011 a o další 3 procentní body. Od roku 2011 do období přezkumného šetření se o 2 procentní body zvýšily. Za posuzované období se tyto ceny snížily celkově o 3 %, a to z 1 248 EUR/t na 1 215 EUR/t v období přezkumného šetření.

(99)

Šetření prokázalo pokračování dumpingu a velikost skutečných rozpětí dumpingu (tj. až 44 %) nelze považovat za zanedbatelnou.

(100)

Z výše zkoumaných makroekonomických ukazatelů a níže zkoumaných mikroekonomických ukazatelů vyplývá, že ačkoli antidumpingová opatření částečně splnila zamýšlený cíl, tedy odstranit újmu způsobenou výrobcům Unie, výrobní odvětví se stále nachází v ohrozitelném a nestabilním postavení. Výkon segmentu výrobků pod značkou maloobchodníka, kterému přímo konkuruje thajský dovoz, je z hlediska ziskovosti opravdu slabý. Prodejní ceny výrobního odvětví Unie v tomto tržním segmentu se v průběhu posuzovaného období snížily o 3 %, přičemž však výrobní náklady se během stejného období o zhruba 10 % zvýšily. Výrobní odvětví Unie zjevně není schopno získat svoje náklady zpět, výsledkem čehož jsou výrazné ztráty. To má vzhledem k významu značky maloobchodníka v obchodování výrobního odvětví Unie s kukuřicí cukrovou (představuje totiž 70 % celkového objemu prodeje a 60 % celkové hodnoty prodeje) tíživý dopad na celkovou ziskovost. Účinky dřívějšího dumpingu tedy překonány nebyly a má se za to, že výrobní odvětví Unie zůstává vůči škodlivým účinkům dumpingového dovozu na trhu Unie zranitelné.

(101)

Úroveň konečného stavu zásob výrobního odvětví Unie během celého posuzovaného období průběžně klesala. V roce 2009 klesla o 2 %, v roce 2010 o 27 procentních bodů, v roce 2011 pak o další 2 procentní body a v období přezkumného šetření opět o dalších 24 procentních bodů. Je však třeba poznamenat, že úroveň zásob není pro toto výrobní odvětví významným ukazatelem újmy. Vysoká úroveň zásob na konci každého roku souvisí se skutečností, že sklizeň i konzervování končí každý rok zpravidla v říjnu. Zásoby proto představují zboží, které čeká na expedici v období od listopadu do července.

(102)

Mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření se náklady práce snížily o 7 %. Konkrétně v roce 2009 se snížily o 16 %, dále v roce 2010 o 1 procentní bod a během roku 2011/OPŠ se zvýšily o 10 procentních bodů. Celkový pokles během posuzovaného období je způsoben snižováním zaměstnanosti.

(103)

Během posuzovaného období se ziskovost prodeje výrobků výrobního odvětví Unie pod značkou maloobchodníka, vyjádřená jako procento čistého prodeje, propadla z 5,6 % zisku v roce 2008 do 5,4 % ztráty v období přezkumného šetření.

(104)

Klesla také ziskovost prodeje výrobků výrobního odvětví Unie pod vlastní značkou i pod značkou maloobchodníka, a to z 8,5 % v roce 2008 na 1,6 % v období přezkumného šetření. Pokles je tedy méně prudký než u prodeje pouze pod značkou maloobchodníka. Pokles ziskovosti lze vysvětlit tím, že prodejní ceny klesly během posuzovaného období o 3 %, zatímco výrobní náklady (převážně nezpracovaná kukuřice cukrová a plechovky) se během stejného období zvýšily o 5 %. Výrobní odvětví Unie zjevně není schopno přenést zvýšené výrobní náklady na odběratele.

(105)

Návratnost investic, vyjádřená jako zisk (u výrobků pod vlastní značkou i značkou maloobchodníka) v procentech z čisté účetní hodnoty investic, sledovala víceméně trend ziskovosti. Klesla z 24,3 % v roce 2008 na 4,4 % v období přezkumného šetření, což znamená, že se během posuzovaného období propadla o 82 %.

(106)

Čistý peněžní tok z provozní činnosti činil v roce 2008 přibližně 27 000 EUR. Poté v roce 2009 stoupl na zhruba 23 milionů EUR a v roce 2010 na zhruba 58 milionů EUR, než v roce 2011 opět klesl na zhruba 8 milionů. Od roku 2011 do období přezkumného šetření pak zase vzrostl na přibližně 11 milionů EUR. Žádný ze spolupracujících výrobců v Unii neuvedl, že měl s navyšováním kapitálu obtíže.

(107)

Roční investice výrobního odvětví Unie do výroby obdobného výrobku se od roku 2008 do roku 2009 zvýšily o 45 %, od roku 2009 do roku 2010 snížily o 34 procentních bodů, v roce 2011 zvýšily o 57 procentních bodů a konečně od roku 2011 do období přezkumného šetření snížily o 4 procentní body. Za posuzované období se investice celkově zvýšily o 64 % a byly určeny k údržbě a obnově stávajícího vybavení, nikoli k navýšení kapacity.

(108)

Mezi rokem 2008 a obdobím přezkumného šetření vykázala řada ukazatelů negativní vývoj. Poklesla návratnost investic, objem výroby se snížil o 8 %, výrobní kapacita klesla o 9 % a zaměstnanost se snížila o 11 %. Pokud jde o nižší úrovně výroby, je třeba uvést, že v roce 2008 překonala výnosnost plodin očekávání, což ve stejném roce vedlo k vyššímu výstupu výrobního odvětví Unie. Díky slabšímu americkému dolaru se ve stejné době také zvýšila atraktivita dovozu z Thajska (který je fakturován zejména v USD). Toto zvýšení zásob kukuřice cukrové (jak v Unii, tak v Thajsku) se časově krylo s hospodářskou a finanční krizí v Unii, jež měla dopad na spotřebu. Výsledkem bylo, že zvýšenou výrobu EU nebylo možné celou prodat na trhu v Unii. To vedlo v následujících letech ke snižování výroby i zásob, ovšem nevysvětluje to v plném rozsahu utrpěnou újmu.

(109)

Během posuzovaného období se výrazně snížila ziskovost prodeje výrobků výrobního odvětví Unie s kukuřicí cukrovou (jak pod vlastní značkou, tak pod značkou maloobchodníka). Segment výrobků pod značkou maloobchodníka, kde výrobní odvětví v Unii čelí konkurenci dovozu z Thajska, je zjevně ztrátový (během období přezkumného šetření se ziskovost propadla z více než 5 % zisku do více než 5 % ztráty). Výrobci z Unie snížili prodejní ceny na trhu Unie o 3 % a na úkor ziskovosti se jim podařilo získat zpět tržní podíl. Výrobní odvětví potřebuje prodej pod značkou maloobchodníka, protože po výrobcích pod vlastní značkou není dostatečná poptávka a vzhledem k tomu, že prodej pod značkou obchodníka představuje okolo 60 % celkové hodnoty prodeje, snížila se během posuzovaného období celková ziskovost z 8,5 % na 1,6 %.

(110)

Některé ukazatele naznačují, že díky přijatým opatřením výrobní odvětví znovu získalo svoje postavení. Objem thajského dovozu a jeho odpovídající tržní podíl se propadl téměř o polovinu, a to z 12 % v roce 2008 na pouhých 6 % v období přezkumného šetření. Tržní podíl výrobního odvětví Unie se naopak zvýšil z 83 % v roce 2008 na 90 % v období přezkumného šetření. Průměrné ceny thajského dovozu navíc v období přezkumného šetření neklesly pod ceny výrobního odvětví Unie, ale zároveň zabránily tomu, aby výrobní odvětví Unie přesunulo zvýšené náklady na odběratele. Také další ukazatele zaznamenaly pozitivní vývoj. Využití kapacity se během posuzovaného období zvýšilo o 2 % a bylo během období přezkumného šetření se 77 % poměrně vysoké. Objem prodeje výrobního odvětví Unie pod značkou maloobchodníka, který přímo konkuruje thajskému dovozu, se zvýšil o 31 % a celkový prodej v obou segmentech dohromady se zvýšil o 19 %. Investice se zvýšily o 64 %. Tyto faktory naznačují, že výrobní odvětví bylo schopné se zotavit. Nebylo však schopno dosáhnout natolik uspokojivé úrovně ziskovosti, aby dokázalo udržet podstatný podíl na trhu, kde si konkurují pouze výrobní odvětví v Unii a thajský dovoz (dovoz z jiných třetích zemí je roztroušený a nevýznamný).

(111)

Konkurenční prostředí na trhu v Unii je vskutku choulostivé. Na straně jedné u jedné části trhu – segmentu výrobků pod vlastní značkou – nečelí výrobní odvětví v Unii vnější konkurenci. Vyjednávací schopnost vlastníků značek vůči maloobchodníkům je silná. Jsou to totiž oni, kdo určuje ceny. Trh, na kterém čtyři výrobci zařazení do vzorku drží 54 % podíl, je konsolidovaný. Na straně druhé v segmentu privátních značek hrají prim maloobchodníci. Kvůli konkurenci zvenčí a konkurenci uvnitř Unie jsou ceny pod neustálým tlakem. Výsledkem je to, že pro výrobce z EU je mnohem těžší přesunout zvýšení výrobních nákladů (zejména kukuřice cukrové či plechovek) na odběratele (výrobní náklady výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období zvýšily o 5 %), a to kvůli cenovému tlaku thajského dovozu.

(112)

Je jasné, že výrobní odvětví Unie dokázalo zvýšit svůj tržní podíl preferováním objemu před cenou. Nelze však opominout skutečnost, že u větší části obchodu s kukuřicí cukrovou (pod značkou maloobchodníka) nebylo schopno získat svoje náklady zpět. Lze tedy dojít k závěru, že postavení výrobního odvětví Unie je stále ohrozitelné a nestabilní.

(113)

Několik stran uvedlo, že výrobní odvětví Unie se již zotavilo, neboť došlo ke zlepšení několika ukazatelů, zejména pokud jde o vysoký tržní podíl výrobního odvětví Unie a negativní podbízení.

(114)

Uznává se, že obrázek újmy výrobního odvětví Unie není jednoznačný. Antidumpingová cla splnila částečně svůj účel odstraněním části újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie v důsledku dumpingového dovozu z Thajska. Ve výsledku je však postavení výrobního odvětví Unie stále nestabilní, zejména s ohledem na nízkou a klesající ziskovost.

(115)

Negativní podbízení a silný tržní podíl výrobního odvětví Unie nepoukazují automaticky na absenci újmy. Situace, kdy dumpingový dovoz z Thajska (s dumpingovými rozpětími až 44 %) pokračuje, má za následek stlačování cen na trhu v Unii. Výrobní odvětví Unie ve snaze znovu získat podíl na trhu stlačilo ceny, což vedlo ke zhoršení ziskovosti.

(116)

Jedna zúčastněná strana namítla, že posouzení újmy by mělo vycházet z celkového výkonu výrobního odvětví Unie, a nikoli z výkonu jednoho segmentu trhu.

(117)

V souladu s původním šetřením vycházelo posouzení újmy z výkonu výrobního odvětví Unie celkem (vlastní značka + značka maloobchodníka), jakož i – u několika ukazatelů újmy (ziskovost, objem prodeje a prodejní ceny) – z prodeje pod značkou maloobchodníka. Nedošlo ke změně okolností, jež by opravňovaly odklon od této metodiky, která je tak platná pro posouzení postavení výrobního odvětví v Unii. Jak je uvedeno v 84. a 85. bodě odůvodnění, trh s kukuřicí cukrovou je stále charakterizován existencí dvou prodejních kanálů a všechen dovoz spolupracujících thajských vývozců spadal pod kanál prodeje pod značkou maloobchodníka. I kdyby byl navíc zohledněn jen celkový výkon výrobního odvětví Unie, nezměnilo by to z důvodu nízké a klesající ziskovosti závěr, že výrobní odvětví Unie je v nestabilním postavení. Na základě výše uvedených úvah se námitka zamítá.

(118)

Dvě zúčastněné strany namítly, že neschopnost výrobního odvětví v Unii může být důsledkem hospodářské soutěže v Unii.

(119)

Situace na trhu v Unii, pokud jde o hospodářskou soutěž, však není diametrálně odlišná od situace v období posuzovaném v původním šetření (dva prodejní kanály, zhruba 20 výrobců v Unii). Nicméně v roce 2002, předtím, než thajský dovoz za dumpingové ceny vstoupil na trh v Unii, dosáhlo výrobní odvětví Unie zisku ve výši 20 % celkem (vlastní značka + značka maloobchodníka) a 17 % (značka maloobchodníka). To dokládá, že hospodářská soutěž v Unii nebrání výrobnímu odvětví v Unii dosahovat zdravých ziskových rozpětí. Je to totiž pokračující přítomnost dumpingového dovozu a výsledné stlačování cen, které výrobnímu odvětví Unie brání zvyšovat ceny.

(120)

Na základě výše uvedených trendů se jeví, že antidumpingová opatření částečně splnila zamýšlený cíl, tedy odstranit újmu způsobenou výrobcům v Unii. Na druhé straně, jak dokazuje negativní vývoj řady ukazatelů újmy, výrobní odvětví se stále nachází v ohrozitelném a nestabilním postavení.

(121)

Jak je uvedeno výše, thajští výrobci disponují volnou kapacitou, díky které mohou velmi rychle navýšit vývoz. Thajské obchodní statistiky navíc potvrzují, že Thajsko v roce 2011 vyvezlo do třetích zemí přibližně 144 000 tun, což je zhruba sedmkrát více než objem thajského vývozu do Unie. Vzhledem k lukrativnějším cenám na trhu v Unii ve srovnání s trhy některých třetích zemí je pravděpodobné, že kdyby bylo umožněno, aby antidumpingová opatření pominula, byla by významná množství, v současnosti vyvážená do těchto třetích zemí, přesměrována na trh v Unii. Podobně náhlý vývoj byl sledován již v původním šetření, kdy se tržní podíl thajského dovozu do Unie během pouhých tří let téměř zdvojnásobil, a to z 6,8 % v roce 2002 na 12,7 % v roce 2005.

(122)

Na základě výše uvedeného lze tedy dojít k závěru, že v případě zrušení opatření existuje pravděpodobnost opakování újmy.

(123)

Několik zúčastněných stran vyjádřilo pochybnosti o závěrech týkajících se pravděpodobnosti opakování újmy. Jejich argument konkrétně zněl, že 5 % cenový rozdíl mezi trhem v Unii a trhy třetích zemí je příliš malý na to, aby stál za přesměrování vývozu kukuřice cukrové na trh v Unii. Tento argument řeší již 61. bod odůvodnění. Vedle toho strany argumentovaly tím, že kukuřice cukrová není komodita, kterou lze snadno přesouvat mezi trhy. Tento argument však není opodstatněný a nekoresponduje se zjištěními tohoto šetření.

(124)

V případě pravděpodobnosti opakování újmy jde sice o výhledové hodnocení, vychází však ze skutečností uvedených ve 121. bodě odůvodnění. Tato námitka se proto zamítá.

(125)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo zjišťováno, zda by zachování stávajících antidumpingových opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Zjištění zájmu Unie vycházelo ze zhodnocení jednotlivých dotčených zájmů. Všechny zúčastněné strany dostaly podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení příležitost předložit svá stanoviska.

(126)

Jak je uvedeno výše, výrobní odvětví Unie se stále nachází v ohrozitelném a zranitelném postavení. Úlevu v podobě pokračování opatření by využilo ke zvýšení prodejních cen (zvláště výrobků pod značkou maloobchodníka), aby získalo zpět zvýšené výrobní náklady. Výrobní odvětví by si tak mohlo vylepšit finanční situaci.

(127)

O spolupráci bylo požádáno více než 40 dovozců/maloobchodníků a dvě spotřebitelské/obchodní organizace. Spolupracoval jen jeden maloobchodník. Jeho dovoz představoval malý zlomek celkového dovozu z Thajska během období přezkumného šetření. Podíl jeho obratu v souvislosti s kukuřicí cukrovou byl ve srovnání s jeho celkovým obratem zanedbatelný. Další prodej kukuřice cukrové navíc vytvořil během období přezkumného šetření velmi vysoký zisk. Tato hlediska nasvědčují tomu, že na maloobchodníky by případné prodloužení platnosti opatření nemělo nepřiměřený dopad.

(128)

Několik obchodních sdružení zároveň učinilo podání a zúčastnilo se slyšení. Podle nich by antidumpingová opatření měla být zrušena, a to z důvodu malého a zmenšujícího se tržního podílu thajského dovozu v době, kdy je tržní podíl výrobního odvětví Unie vysoký a dále se zvyšuje.

(129)

Pokud jde o spotřebitele, průměrná útrata jedné domácnosti za kukuřici cukrovou je velmi malá, nejvýše 5 EUR ročně. Protože současná opatření jsou mírná, účinek pokračování opatření by byl pro spotřebitele nejspíš zanedbatelný.

(130)

S ohledem na výše uvedené a vzhledem k celkově nízké míře spolupráce není pravděpodobné, že by navrhovaná opatření podstatně ovlivnila situaci maloobchodníků a spotřebitelů v Unii.

(131)

Nejprve je třeba připomenout, že cílem antidumpingových opatření není zamezit přístup dovozům, na něž se opatření vztahují, do Unie, nýbrž odstranit dopad narušených tržních podmínek vzniklých v důsledku pokračujícího výskytu dumpingových dovozů.

(132)

Během období přezkumného šetření se spotřeba v Unii zvýšila o 9 % na zhruba 350 000 tun. Kapacita výrobního odvětví Unie během celého posuzovaného období převyšovala poptávku v Unii a v období přezkumného šetření dosáhla zhruba 440 000 tun. Mezi výrobci v EU existuje dostatečná hospodářská soutěž. Při míře využití kapacity 77 % během období přezkumného šetření je zjevné, že výrobní odvětví Unie disponuje volnou kapacitou, aby v případě zvýšené poptávky mohlo dále zvýšit výrobu. Část poptávky může uspokojit také dovoz z jiných třetích zemí, především ze Spojených států amerických a Čínské lidové republiky. Jak je uvedeno výše, je nutné vyzdvihnout, že cílem antidumpingových opatření není zamezit dovozu z Thajska do Unie. Poněvadž opatření jsou mírná, lze očekávat, že dovoz z Thajska bude i nadále představovat jistý podíl na trhu v Unii.

(133)

Vzhledem k výše uvedenému nelze dojít k závěru, že by zachování antidumpingových opatření mohlo případně vést k nedostatečnému zásobení trhu v Unii nebo k omezení hospodářské soutěže na trhu v Unii.

(134)

Na základě výše uvedeného je zjevné, že negativní dopad pokračování opatření by byl omezený a v žádném případě by nebyl neúměrný výhodám, jež by z prodloužení opatření plynuly výrobnímu odvětví Unie.

(135)

Všechny strany byly informovány o stěžejních skutečnostech a důvodech, na jejichž základě byl přijat záměr doporučit, aby byla stávající opatření zachována. Byl jim rovněž poskytnut čas na podání připomínek k poskytnutým informacím. Podání a připomínky byly v odůvodněných případech náležitě vzaty v úvahu.

(136)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že antidumpingová opatření použitelná na dovoz některých připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové pocházejících z Thajska by měla být zachována, jak je stanoveno v čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Připomíná se, že tato opatření mají formu valorických cel různých sazeb.

(137)

Individuální sazby antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti stanovené v tomto nařízení jsou použitelné výhradně pro dovoz dotčeného výrobku vyráběného těmito společnostmi, a tedy konkrétně uvedenými právnickými osobami. Dovoz dotčeného výrobku vyráběného jakoukoli jinou společností, jejíž název a adresa nejsou výslovně uvedeny v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů, které jsou s těmito výslovně jmenovanými společnostmi ve spojení, nemůže využít těchto sazeb a podléhá celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(138)

Všechny žádosti o uplatňování těchto individuálních sazeb antidumpingového cla (např. po změně názvu subjektu nebo po založení nových výrobních nebo prodejních subjektů) by měly být neprodleně zaslány Komisi ( 8 ) se všemi náležitými údaji, zejména s údaji o jakýchkoli změnách činnosti společnosti, které se týkají výroby, domácího prodeje a prodeje na vývoz a které souvisejí například s uvedenou změnou názvu nebo s uvedenou změnou výrobních a prodejních subjektů. Je-li to na místě, nařízení se poté pozmění tak, že se aktualizuje seznam společností využívajících individuální celní sazby,