1313/2013/EURozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie Text s významem pro EHP
| Publikováno: | Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 924-947 | Druh předpisu: | Rozhodnutí |
| Přijato: | 17. prosince 2013 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 21. prosince 2013 | Nabývá účinnosti: | 21. prosince 2013 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie (Úř. věst. L 347 20.12.2013, s. 924) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1475 ze dne 2. října 2018, |
L 250 |
1 |
4.10.2018 |
|
|
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/420 ze dne 13. března 2019, |
L 77I |
1 |
20.3.2019 |
|
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1313/2013/EU
ze dne 17. prosince 2013
o mechanismu civilní ochrany Unie
(Text s významem pro EHP)
KAPITOLA I
OBECNÉ A SPECIFICKÉ CÍLE, PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
Obecný cíl a předmět
1. Cílem mechanismu civilní ochrany Unie (dále jen „mechanismus Unie“) je posilovat spolupráci mezi Unií a členskými státy a usnadňovat koordinaci v oblasti civilní ochrany s cílem zlepšit účinnost systémů pro předcházení přírodním a člověkem způsobeným katastrofám, připravenost a odezvu na ně.
2. Ochrana, která má být zajišťována v rámci mechanismu Unie, se týká především ochrany obyvatelstva, ale také životního prostředí a majetku včetně kulturního dědictví, před všemi druhy přírodních a člověkem způsobených katastrof, včetně důsledků aktů terorismu, technologických, radiologických nebo ekologických katastrof, znečištění moří a mimořádných akutních zdravotních událostí, ke kterým došlo uvnitř nebo vně Unie. V případě důsledků aktů terorismu nebo radiologických katastrof může mechanismus Unie zahrnovat pouze opatření v oblasti připravenosti a odezvy.
3. Mechanismus Unie podporuje solidaritu mezi členskými státy prostřednictvím praktické spolupráce a koordinace, aniž je dotčena primární odpovědnost členských států za ochranu obyvatelstva, životního prostředí a majetku včetně kulturního dědictví na jejich území před katastrofami a za vybavení svých systémů pro zvládání katastrof dostatečnými schopnostmi, aby tyto systémy mohly odpovídajícím způsobem a konzistentně zvládat katastrofy takové povahy a rozsahu, které lze důvodně předpokládat a na něž je možné se připravit.
4. Toto rozhodnutí stanoví obecná pravidla pro mechanismus Unie a pravidla pro poskytování finanční pomoci v rámci mechanismu Unie.
5. Mechanismus Unie se nedotýká povinností uložených příslušnými platnými právními akty Unie nebo Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii, případně platnými mezinárodními dohodami.
6. Toto rozhodnutí se nepoužije na opatření prováděná podle nařízení (ES) č. 1257/96, nařízení (ES) č. 1406/2002, nařízení (ES) č. 1717/2006, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU ( 1 ) nebo právních předpisů Unie týkajících se akčních programů v oblasti zdraví, vnitřních věcí a spravedlnosti.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Toto rozhodnutí se použije na spolupráci v oblasti civilní ochrany. Tato spolupráce zahrnuje:
a) opatření v oblasti prevence a připravenosti uvnitř Unie a v souvislosti s čl. 5 odst. 2, čl. 13 odst. 3 a článkem 28 také vně Unie; a
b) opatření, která mají pomoci při odezvě na okamžité negativní dopady katastrofy uvnitř nebo vně Unie, včetně zemí uvedených v čl. 28 odst. 1, a to na základě žádosti o pomoc prostřednictvím mechanismu Unie.
2. Toto rozhodnutí zohledňuje zvláštní potřeby odlehlých, nejvzdálenějších a jiných regionů nebo ostrovů Unie, pokud jde o předcházení katastrofám a připravenost a odezvu na ně, jakož i zvláštní potřeby zámořských zemí a území z hlediska odezvy na katastrofy.
Článek 3
Specifické cíle
1. Mechanismus Unie podporuje, doplňuje a usnadňuje koordinaci opatření členských států v zájmu splnění těchto společných specifických cílů:
a) dosažení vysoké úrovně ochrany před katastrofami prostřednictvím prevence nebo omezení jejich možných účinků, rozvíjením kultury prevence a zlepšením spolupráce mezi složkami civilní ochrany a jinými příslušnými složkami;
b) zvýšení připravenost na úrovni členských států a na úrovni Unie v oblasti odezvy na katastrofy;
c) usnadnění rychlé a účinné odezvy v případě katastrof nebo jejich hrozby, mimo jiné přijetím opatření ke zmírnění bezprostředních následků těchto katastrof;
d) zvýšení informovanosti veřejnosti o katastrofách a připravenosti na ně;
e) zvýšení dostupnosti a využití vědeckých poznatků o katastrofách; a
f) posílení spolupráce a koordinace na přeshraniční úrovni a mezi členskými státy, které jsou vystaveny stejným druhům katastrof.
2. Pro monitorování, hodnocení a případný přezkum uplatňování tohoto rozhodnutí se použijí ukazatele. Jedná se o tyto ukazatele:
a) pokrok při provádění rámce pro předcházení katastrofám měřený počtem členských států, které poskytly Komisi informace uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. d);
b) pokrok ve zvyšování úrovně připravenosti na katastrofy měřený velikostí kapacit pro odezvu obsažených v ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ v souvislosti s cíli kapacity uvedenými v článku 11 a počtem modulů registrovaných ve společném komunikačním a informačním systému pro mimořádné události;
c) pokrok ve zlepšování odezvy na katastrofy měřený rychlostí zásahů v rámci mechanismu Unie a mírou, jakou pomoc přispívá k plnění potřeb v terénu; a
d) pokrok dosažený při zvyšování informovanosti veřejnosti o katastrofách a připravenosti na ně měřený úrovní informovanosti občanů Unie o rizicích v jejich regionu.
Článek 4
Definice
Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:
1) „katastrofou“ jakákoli situace, která má či může mít závažný dopad na obyvatelstvo, životní prostředí nebo majetek včetně kulturního dědictví;
2) „odezvou“ jakékoli opatření přijaté na základě žádosti o pomoc v rámci mechanismu Unie v případě bezprostřední hrozby katastrofy, v jejím průběhu nebo po ní za účelem řešení jejích okamžitých nepříznivých důsledků;
3) „připraveností“ stav pohotovosti a způsobilosti lidských a materiálních prostředků, struktur, komunit a organizací dosažený v důsledku předem přijatého opatření a umožňující jim zajistit účinnou a rychlou odezvu na katastrofy;
4) „prevencí“ jakékoli opatření zaměřené na snížení rizika nebo zmírnění nepříznivých důsledků katastrof pro obyvatelstvo, životní prostředí nebo majetek včetně kulturního dědictví;
5) „včasným varováním“ včasné a účinné poskytnutí informací, jež umožňují přijmout opatření s cílem zabránit rizikům a nepříznivým dopadům katastrof nebo je omezit a usnadnit připravenost na účinnou odezvu;
6) „modulem“ soběstačné a nezávislé uspořádání předem vymezených kapacit členských států, které vychází z úkolů a potřeb, nebo mobilní operační tým členských států, představující soubor lidských a materiálních prostředků, který může být popsán z hlediska schopnosti zásahu nebo úlohy či úloh, které je schopen splnit;
7) „posouzením rizik“ celkový meziodvětvový proces zjišťování rizik, analýzy rizik a hodnocení rizik prováděný na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni;
8) „schopností zvládání rizik“ schopnost členského státu nebo jeho regionů omezit rizika (dopadů a pravděpodobnosti katastrofy), určená v jeho posouzení rizik, přizpůsobit se těmto rizikům nebo je zmírnit, a to na úroveň v tomto členském státě přijatelnou. Schopnost zvládání rizik je posuzována z hlediska technické, finanční a správní schopnosti provádět odpovídající:
a) posouzení rizik,
b) plánování zvládání rizik pro prevenci a připravenost a
c) opatření pro předcházení rizikům a připravenost na ně;
9) „podporou hostitelského státu“ veškeré kroky, které země přijímající nebo posílající pomoc nebo Komise provádějí ve fázích připravenosti a odezvy za účelem odstranění předvídatelných překážek bránících mezinárodní pomoci nabízené prostřednictvím mechanismu Unie. Zahrnuje podporu ze strany členských států zaměřenou na usnadnění přesunu této pomoci přes jejich území;
10) „kapacitou pro odezvu“ pomoc, která může být na základě žádosti poskytnuta prostřednictvím mechanismu Unie;
11) „logistickou podporou“ základní vybavení nebo služby, které odborné týmy uvedené v čl. 17 odst. 1 potřebují k tomu, aby mohly plnit své úkoly, mimo jiné komunikační prostředky, dočasné ubytování, potraviny nebo doprava uvnitř země;
12) „zúčastněným státem“ třetí země účastnící se mechanismu Unie v souladu čl. 28 odst. 1.
KAPITOLA II
PREVENCE
Článek 5
Opatření v oblasti prevence
1. V zájmu plnění cílů a provádění opatření v oblasti prevence Komise:
a) přijímá opatření pro zlepšení znalostní základny, pokud jde o rizika katastrof, a pro větší usnadnění a podporu spolupráce a sdílení poznatků, výsledků vědeckého výzkumu a inovací, osvědčených postupů a informací, mimo jiné mezi členskými státy, které sdílí společná rizika;
b) podporuje a prosazuje posuzování a mapování rizik prováděná jednotlivými členskými státy sdílením osvědčených postupů a usnadňováním přístupu ke konkrétním znalostem a odborným poznatkům o otázkách společného zájmu;
c) stanoví a pravidelně aktualizuje meziodvětvový přehled a mapu týkající se rizik přírodních a člověkem způsobených katastrof, kterým může být Unie vystavena, s použitím soudržného přístupu napříč různými politickými oblastmi, které mohou souviset s předcházením katastrofám nebo jej ovlivňovat, a při řádném zohlednění pravděpodobných dopadů změny klimatu;
d) podporuje výměnu osvědčených postupů týkajících se vytváření vnitrostátních systémů civilní ochrany s cílem vypořádat se s dopadem změny klimatu;
e) podporuje a prosazuje rozvoj a provádění činnosti v oblasti zvládání rizik jednotlivými členskými státy sdílením osvědčených postupů a usnadňováním přístupu ke konkrétním znalostem a odborným poznatkům o otázkách společného zájmu;
f) shromažďuje a rozesílá informace zpřístupněné členskými státy, organizuje výměnu zkušeností získaných při posuzování schopnosti zvládání rizik a usnadňuje sdílení osvědčených postupů při plánování prevence a připravenosti, mimo jiné i prostřednictvím dobrovolných vzájemných hodnocení;
g) ve lhůtách stanovených v čl. 6 písm. c) podává Evropskému parlamentu a Radě pravidelné zprávy o pokroku, jehož bylo dosaženo při provádění článku 6;
h) podporuje využívání různých finančních prostředků Unie, které mohou podpořit udržitelnou prevenci katastrof, a vybízí členské státy a regiony, aby těchto možností financování využívaly;
i) upozorňuje na význam předcházení rizikům, podporuje členské státy při zvyšování povědomí, informování veřejnosti a vzdělávání a podporuje úsilí členských států při informování veřejnosti o systémech varování tím, že jim poskytuje pokyny ohledně těchto systémů, a to i na přeshraniční úrovni;
j) podporuje preventivní opatření ve členských státech a ve třetích zemích uvedených v článku 28 sdílením osvědčených postupů a usnadňováním přístupu ke konkrétním znalostem a odborným poznatkům o otázkách společného zájmu; a
k) v úzké konzultaci s členskými státy přijímá další nezbytná podpůrná a doplňková preventivní opatření v zájmu dosažení cíle uvedeného v čl. 3 odst. 1 písm. a).
2. Na žádost členského státu, třetí země nebo Organizace spojených národů či jejích agentur může Komise nasadit na místě odborný tým, aby poskytoval poradenství o preventivních opatřeních.
Článek 6
Zvládání rizik
1. Za účelem prosazování účinného a soudržného přístupu k předcházení katastrofám a připravenosti na ně sdílením informací, které nejsou citlivé, a sice informací, jejichž poskytnutí není v rozporu s podstatnými bezpečnostními zájmy členských států, a prosazování osvědčených postupů v rámci mechanismu Unie, členské státy:
a) dále rozvíjejí posouzení rizik na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni;
b) dále rozvíjejí posouzení schopnosti zvládání rizik na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni;
c) dále rozvíjejí a zdokonalují plánování zvládání rizik katastrof na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni;
d) zpřístupní Komisi souhrn relevantních prvků posouzení podle písm. a) a b), přičemž se zaměří na klíčová rizika. V případě klíčových rizik s přeshraničním dopadem a případně i rizik s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem členské státy uvedou prioritní opatření v oblasti prevence a připravenosti. Tento souhrn Komisi poskytnou do 31. prosince 2020 a poté každé tři roky, jakož i v případě jakýchkoli významných změn;
e) dobrovolně se účastní vzájemných hodnocení týkajících se posouzení schopnosti zvládání rizik.
2. Komise může ve spolupráci s členskými státy rovněž zavést zvláštní konzultační mechanismy na podporu plánování prevence a připravenosti a jejich koordinace mezi členskými státy vystavenými podobným druhům katastrof, včetně přeshraničních rizik a rizik s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem zjištěných podle odst. 1 písm. d).
3. Komise společně s členskými státy do 22. prosince 2019 dále rozvine pokyny pro předkládání souhrnu podle odst. 1 písm. d).
4. V případě, že členský stát prostřednictvím mechanismu Unie opakovaně žádá o stejný druh pomoci v souvislosti s katastrofami téhož druhu, může Komise na základě zevrubné analýzy důvodů a okolností aktivace a s cílem podpořit dotyčný členský stát ve zvyšování úrovně prevence a připravenosti:
a) požádat tento členský stát o poskytnutí dalších informací o konkrétních opatřeních v oblasti prevence a připravenosti, která se vztahují k riziku odpovídajícímu uvedenému druhu katastrofy; a
b) ve vhodných případech na základě poskytnutých informací:
i) navrhnout, aby byl na místo vyslán tým odborníků s cílem poskytnout poradenství ohledně opatření v oblasti prevence a připravenosti, nebo
ii) vydat doporučení ke zvýšení úrovně prevence a připravenosti v dotyčném členském státě. Komise a dotyčný členský stát se vzájemně průběžně informují o veškerých opatřeních přijatých v návaznosti na tato doporučení.
V případě, že členský stát prostřednictvím mechanismu Unie požádá o stejný druh pomoci v souvislosti s katastrofami téhož druhu třikrát v průběhu tří po sobě následujících let, použijí se písmena a) a b), pokud se na základě zevrubné analýzy důvodů a okolností častých aktivací neukáže, že to není nezbytné.
KAPITOLA III
PŘIPRAVENOST
Článek 7
Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události
Zřizuje se středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (dále jen „středisko“). Středisko zajišťuje nepřetržitou provozní kapacitu a slouží členským státům a Komisi při sledování cílů mechanismu Unie.
Článek 8
Obecné činnosti Komise v oblasti připravenosti
Komise provádí v souvislosti s připraveností tyto činnosti:
a) spravuje středisko;
b) spravuje společný komunikační a informační systém pro mimořádné události (dále jen „společný komunikační systém“), který umožňuje komunikaci a sdílení informací mezi střediskem a kontaktními místy členských států;
c) přispívá k rozvoji a lepší integraci nadnárodních systémů detekce a včasného varování v evropském zájmu s cílem umožnit rychlou odezvu, jakož i podporovat vzájemné propojení mezi vnitrostátními systémy včasného varování a upozornění a jejich napojení na středisko a společný komunikační systém. Tyto systémy zohledňují stávající i budoucí informační, monitorovací a detekční zdroje a systémy a vycházejí z nich;
d) vytvoří a řídí schopnost mobilizace a vyslání odborných týmů odpovědných za:
i) posouzení potřeb, které mohou být ve státě žádajícím o pomoc případně uspokojeny prostřednictvím mechanismu Unie,
ii) případné usnadnění koordinace pomoci na místě v rámci odezvy na katastrofy a udržování kontaktů s příslušnými orgány státu žádajícího o pomoc a
iii) poradenskou podporu žádajícího státu ohledně opatření v oblasti prevence, připravenosti a odezvy;
e) vytvoří a udržuje schopnost poskytovat logistickou podporu těmto odborným týmům;
f) vytvoří a udržuje síť vyškolených odborníků z členských států, kteří mohou být v krátkém časovém horizontu k dispozici pro pomoc středisku při sledování, informování a usnadňování koordinace;
g) usnadňuje koordinaci mezi členskými státy, pokud jde o předběžné rozmístění kapacit pro odezvu na katastrofy v rámci Unie;
h) podporuje úsilí o zlepšování interoperability modulů a jiných kapacit pro odezvu, přičemž zohledňuje osvědčené postupy na úrovni členských států i na mezinárodní úrovni;
i) v rámci své pravomoci přijímá nezbytná opatření s cílem usnadnit podporu hostitelského státu, mimo jiné spolu s členskými státy a na základě operačních zkušeností vypracovává a aktualizuje pokyny pro podporu hostitelského státu;
j) podporuje vytváření dobrovolných programů vzájemného hodnocení strategií připravenosti členských států založených na předem stanovených kritériích, které umožní, aby byla formulována doporučení pro zvýšení míry připravenosti Unie; a
k) v úzké konzultaci s členskými státy přijímá další nezbytná podpůrná a doplňková opatření v oblasti připravenosti zaměřená na splnění cíle uvedeného v čl. 3 odst. 1 písm. b).
Článek 9
Obecná činnost členských států v oblasti připravenosti
1. Členské státy dobrovolně pracují na vytváření modulů, zejména za účelem uspokojení potřeb v oblasti prioritních zásahů nebo podpory v rámci mechanismu Unie.
Členské státy předem určí moduly, další kapacity pro odezvu a odborníky v rámci příslušných složek, zejména složek civilní ochrany nebo jiných zásahových služeb, kteří by mohli být k dispozici pro zásah na základě žádosti prostřednictvím mechanismu Unie. Přihlédnou k tomu, že složení modulů nebo jiných kapacit pro odezvu může záviset na druhu katastrofy a na zvláštních potřebách s ní spojených.
2. Moduly jsou tvořeny ze zdrojů jednoho nebo více členských států a:
a) jsou schopny provádět předem definované úkoly v oblasti odezvy v souladu se zavedenými mezinárodními pokyny, a tudíž mohou:
i) být nasazeny ve velmi krátkém časovém horizontu od předložení žádosti o poskytnutí pomoci prostřednictvím střediska; a
ii) pracovat samostatně a nezávisle po stanovené období;
b) jsou interoperabilní s jinými moduly;
c) provádějí odbornou přípravu a cvičení, aby splňovaly požadavek na interoperabilitu;
d) jsou podřízeny vedení osoby, která je zodpovědná za jejich činnost; a
e) jsou schopny případně spolupracovat s jinými subjekty Unie nebo případně s mezinárodními organizacemi, zejména OSN.
3. Členské státy dobrovolně a předem určí odborníky, kteří by mohli být vysláni jakožto členové odborných týmů uvedených v čl. 8 písm. d).
4. Členské státy v případě potřeby zváží poskytnutí dalších kapacit pro odezvu, které by mohly být uvolněny příslušnými útvary nebo které by mohly být poskytnuty nevládními organizacemi a dalšími příslušnými subjekty.
Další kapacity pro odezvu mohou zahrnovat zdroje z jednoho nebo více členských států a v případě potřeby:
a) jsou schopny provádět úkoly v oblastech odezvy v souladu se zavedenými mezinárodními pokyny, a tudíž mohou:
i) být nasazeny ve velmi krátkém časovém horizontu od předložení žádosti o poskytnutí pomoci prostřednictvím střediska; a
ii) podle potřeby pracovat samostatně a nezávisle po stanovené období;
b) jsou schopny popřípadě spolupracovat s jinými subjekty Unie nebo případně s mezinárodními organizacemi, zejména OSN.
5. Členské státy mohou s výhradou odpovídajících bezpečnostních záruk poskytnout informace o příslušných vojenských kapacitách, které by mohly být použity jako poslední možnost v rámci pomoci prostřednictvím mechanismu Unie, jako je například doprava a logistická či zdravotnická podpora.
6. Členské státy poskytnou Komisi příslušné informace o odbornících, modulech a dalších kapacitách pro odezvu, které vyčleňují pro účely pomoci prostřednictvím mechanismu Unie podle odstavců 1 až 5, a tyto informace v případě potřeby aktualizují.
7. Členské státy určí kontaktní místa podle čl. 8 písm. b) a informují o nich Komisi.
8. Členské státy přijmou vhodná opatření v rámci připravenosti za účelem usnadnění podpory hostitelského státu.
9. Členské státy s podporou Komise přijmou vhodná opatření podle článku 23 k zajištění včasné dopravy pomoci, kterou nabízejí.
Článek 10
Plánování operací
1. Komise a členské státy spolupracují na zlepšování plánování operací odezvy na katastrofy, ať již přírodní či způsobené člověkem, v rámci mechanismu Unie, mimo jiné vytvářením scénářů odezvy na katastrofy na základě posouzení rizik uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. a) a přehledu rizik uvedeného v čl. 5 odst. 1 písm. c), mapováním prostředků a vypracováváním plánů pro nasazení kapacit pro odezvu.
2. Při plánování operací odezvy na humanitární krizi mimo Unii Komise a členské státy určí a podpoří součinnost mezi financováním pomoci v oblasti civilní ochrany a humanitární pomoci ze strany Unie a členských států.
Článek 11
Evropský soubor civilní ochrany
1. Zřizuje se Evropský soubor civilní ochrany. Sestává ze souboru dobrovolně předem vyčleněných kapacit členských států pro odezvu a zahrnuje moduly, další kapacity pro odezvu a různé kategorie odborníků.
1a. Pomoc poskytovaná členským státem prostřednictvím Evropského souboru civilní ochrany doplňuje stávající kapacity žádajícího členského státu, aniž je dotčena primární odpovědnost členských států za prevenci katastrof a odezvu na ně na jejich území.
2. Komise na základě zjištěných rizik, celkových kapacit a nedostatků stanoví prostřednictvím prováděcích aktů přijatých v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. f) druhy a množství klíčových kapacit pro odezvu potřebných pro Evropský soubor civilní ochrany (dále jen „cíle kapacity“).
Komise ve spolupráci s členskými státy sleduje pokrok při plnění cílů kapacity stanovených v prováděcích aktech uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce a zjišťuje potenciálně významné nedostatky v kapacitě pro odezvu v rámci Evropského souboru civilní ochrany. Jsou-li takové nedostatky zjištěny, Komise posoudí, zda jsou nezbytné kapacity členským státům k dispozici mimo rámec Evropského souboru civilní ochrany. Komise vybízí členské státy k řešení významných nedostatků v kapacitách pro odezvu v rámci Evropského souboru civilní ochrany a může členské státy podporovat v souladu s článkem 20, čl. 21 odst. 1 bodem i) a čl. 21 odst. 2.
3. Komise stanoví požadavky na kvalitu kapacit pro odezvu, které členské státy vyčlení pro ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ . Požadavky na kvalitu vycházejí ze zavedených mezinárodních norem, pokud tyto normy již existují. Členské státy odpovídají za zajištění kvality svých kapacit pro odezvu.
4. Komise zřídí a spravuje proces certifikace a registrace kapacit pro odezvu, které členské státy vyčlení pro ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ .
5. Členské státy dobrovolně určí a vypracují registrační soupis kapacit pro odezvu, které vyčlení pro ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ . Registrace mezinárodních modulů poskytovaných dvěma nebo více členskými státy je prováděna společně všemi dotčenými členskými státy.
6. Kapacity pro odezvu, které členské státy zpřístupní pro ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ , jsou kdykoli k dispozici pro vnitrostátní potřeby členských států.
7. Kapacity pro odezvu, které členské státy zpřístupní pro ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ , jsou k dispozici pro operace v oblasti odezvy prováděné v rámci mechanismu Unie na základě žádosti o pomoc prostřednictvím střediska. Konečné rozhodnutí o jejich nasazení učiní členské státy, které příslušnou kapacitu pro odezvu registrovaly. Pokud mimořádné vnitrostátní události, vyšší moc nebo ve výjimečných případech jiné závažné důvody brání členskému státu ve zpřístupnění těchto kapacit pro odezvu na konkrétní katastrofu, informuje tento členský stát co nejdříve Komisi s odkazem na tento článek.
8. V případě nasazení podléhají kapacity členských států pro odezvu i nadále jejich velení a řízení a pokud mimořádná vnitrostátní události, vyšší moc nebo ve výjimečných případech jiné závažné důvody brání členskému státu v dalším poskytování těchto kapacit pro odezvu, mohou být po konzultaci s Komisí staženy. Komise podle potřeby usnadňuje koordinaci mezi různými kapacitami pro odezvu prostřednictvím střediska v souladu s články 15 a 16.
9. Členské státy a Komise zajistí odpovídající informovanost veřejnosti o zásazích, do nichž je zapojena ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ .
Článek 12
Kapacity rescEU
1. Zřizují se kapacity rescEU za účelem poskytování pomoci v kritických situacích, kdy celkové stávající kapacity na vnitrostátní úrovni a stávající kapacity předem vyčleněné členskými státy pro Evropský soubor civilní ochrany nemohou za daných okolností zajistit účinnou odezvu na různé druhy katastrof uvedené v čl. 1 odst. 2.
Za účelem zajištění účinné odezvy na katastrofy Komise a členské státy případně zajistí odpovídající zeměpisné rozložení kapacit rescEU.
2. Komise vymezí prostřednictvím prováděcích aktů přijatých v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. g) kapacity, z nichž se mají kapacity rescEU skládat, přičemž zohlední zjištěná i nově vznikající rizika, celkové kapacity a nedostatky na úrovni Unie, zejména pokud jde o letecké hašení lesních požárů, chemické, biologické, radioaktivní a jaderné incidenty a rychlou zdravotnickou pomoc při mimořádných událostech. Tyto prováděcí akty musí být konzistentní s jinými příslušnými právními předpisy Unie. První z těchto prováděcích aktů se přijme do 22. června 2019.
3. Kapacity rescEU pořizují, pronajímají nebo pronajímají formou leasingu členské státy. Za tím účelem může Komise členským státům udělit přímé granty bez výzvy k podávání návrhů. V případě, že Komise pořizuje kapacity rescEU jménem členských států, použije se společné zadávací řízení. Finanční pomoc Unie je poskytována v souladu s rozpočtovými pravidly Unie.
Kapacity rescEU by měly být umístěny v členských státech, které je pořizují, pronajímají nebo pronajímají formou leasingu. V případě společného pořizování jsou kapacity rescEU umístěny v členském státě, jehož jménem jsou pořizovány.
4. Komise po konzultaci s členskými státy vymezí požadavky na kvalitu kapacit pro odezvu, které jsou součástí kapacit rescEU. Požadavky na kvalitu vycházejí ze zavedených mezinárodních norem, pokud tyto normy již existují.
5. Členský stát, který vlastní, pronajímá nebo pronajímá formou leasingu kapacity rescEU zajistí registraci těchto kapacit v systému CECIS a dostupnost a možnost nasazení těchto kapacit pro účely operací v rámci mechanismu Unie.
Kapacity rescEU mohou být využívány pro vnitrostátní účely podle čl. 23 odst. 4a pouze v případě, že nejsou využívány nebo jich není zapotřebí pro operace v oblasti odezvy v rámci mechanismu Unie.
Kapacity rescEU jsou využívány v souladu s prováděcími akty přijatými podle čl. 32 odst. 1 písm. g) a s operačními smlouvami uzavřenými mezi Komisí a členským státem, který tyto kapacity vlastní, pronajímá nebo pronajímá formou leasingu, v nichž jsou podrobněji uvedeny podmínky nasazení kapacit rescEU, včetně zúčastněného personálu.
6. Kapacity rescEU jsou k dispozici operacím v oblasti odezvy v rámci mechanismu Unie na základě žádosti o pomoc prostřednictvím střediska v souladu s článkem 15 nebo s čl. 16 odst. 1 až 9 a odst. 11, 12 a 13. Rozhodnutí o jejich nasazení a demobilizaci a veškerá rozhodnutí v případě kolidujících žádostí přijímá Komise v úzké koordinaci s žádajícím členským státem a členským státem, který příslušnou kapacitu vlastní, pronajímá nebo pronajímá formou leasingu, a v souladu operačními smlouvami podle odst. 5 třetího pododstavce tohoto článku.
Za řízení operací v oblasti odezvy odpovídá členský stát, na jehož území jsou kapacity rescEU nasazeny. Pokud jsou rescEU kapacity nasazeny mimo území Unie, odpovídají za zajištění jejich plného začlenění do celkové odezvy členské státy, v nichž byly doposud tyto kapacity umístěny.
7. V případě nasazení se Komise na operačním nasazení kapacit rescEU dohodne s žádajícím členským státem prostřednictvím střediska. Žádající členský stát během operací usnadní operační koordinaci svých vlastních kapacit a činností v souvislosti s kapacitami rescEU.
8. Komise podle potřeby usnadňuje koordinaci mezi různými kapacitami pro odezvu prostřednictvím střediska v souladu s články 15 a 16.
9. Členské státy jsou o operačním stavu kapacit rescEU informovány prostřednictvím systému CECIS.
10. Pokud by jeden či více členských států nebo jejich občané mohli být výrazně zasaženi katastrofou mimo Unii, lze nasadit kapacity rescEU v souladu s odstavci 6 až 9 tohoto článku.
Při nasazení kapacit rescEU ve třetích zemích mohou členské státy ve zvláštních případech odmítnout nasadit vlastní personál v souladu s prováděcím aktem přijatým podle čl. 32 odst. 1 písm. g) a s bližším vymezením v operačních smlouvách uvedených v odst. 5 třetím pododstavci tohoto článku.
Článek 13
Síť znalostí Unie v oblasti civilní ochrany
1. Komise vytvoří síť příslušných aktérů a institucí v oblasti civilní ochrany a zvládání katastrof, k nimž patří střediska excelence, univerzity a výzkumní pracovníci, kteří společně s Komisí tvoří síť znalostí Unie v oblasti civilní ochrany. Komise náležitě zohledňuje odborné znalosti, které jsou k dispozici v členských státech a u organizací působících na místě.
Uvedená síť plní tyto úkoly v oblasti odborné přípravy, cvičení, získaných zkušeností a šíření znalostí, a to v případě potřeby v úzké koordinaci s příslušnými znalostními centry, přičemž současně usiluje o dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů:
a) vytvoření a řízení programu odborné přípravy pro pracovníky civilní ochrany a pracovníky zapojené do zvládání mimořádných událostí, který se týká předcházení katastrofám, připravenosti a odezvy na ně. Tento program usnadňuje výměny osvědčených postupů v oblasti civilní ochrany a zahrnuje společné kurzy a systém výměny odborných poznatků v oblasti zvládání mimořádných událostí, včetně výměn mladých odborníků a zkušených dobrovolníků a vysílání odborníků z členských států.
Program odborné přípravy je zaměřen na zlepšení koordinace, slučitelnosti a doplňkovosti kapacit uvedených v článcích 9, 11 a 12 a zvyšování odborné způsobilosti odborníků podle čl. 8 písm. d) a f);
b) vytvoření a řízení sítě odborné přípravy otevřené centrům odborné přípravy pro pracovníky civilní ochrany a pracovníky působící v oblasti zvládání mimořádných událostí, jakož i další příslušné subjekty a instituce v oblasti předcházení katastrofám, připravenosti a odezvy na ně.
Síť odborné přípravy se zaměřuje na:
i) zdokonalení všech fází zvládání katastrof s ohledem na přizpůsobování se změně klimatu a její zmírnění;
ii) vytváření synergií mezi členy prostřednictvím výměny zkušeností a osvědčených postupů, příslušného výzkumu, získaných zkušeností, kurzů a pracovních seminářů, cvičení a pilotních projektů; a
iii) vypracování pokynů k odborné přípravě v oblasti civilní ochrany včetně odborné přípravy v oblasti předcházení katastrofám, připravenosti a odezvy na ně, a to na úrovni Unie i na mezinárodní úrovni;
c) vypracování strategického rámce, který stanoví cíle a úlohu cvičení, dlouhodobého souhrnného plánu nastiňujícího priority cvičení, jakož i vypracování a řízení programu cvičení;
d) vytvoření a řízení programu zaměřeného na zkušenosti získané z provedených opatření v oblasti civilní ochrany v rámci mechanismu Unie, včetně aspektů uceleného cyklu zvládání katastrof s cílem poskytnout široký základ pro procesy učení a rozvíjení znalostí. Tento program zahrnuje:
i) sledování, analýzu a hodnocení všech příslušných opatření v oblasti civilní ochrany v rámci mechanismu Unie;
ii) podporu uplatňování získaných zkušeností s cílem zajistit základnu opírající se o zkušenosti, z níž má vycházet rozvoj činností v rámci cyklu zvládání katastrof; a
iii) vypracování metod a nástrojů pro shromažďování, analýzu, propagaci a uplatňování získaných zkušeností.
Program dále případně obsahuje zkušenosti získané ze zásahů mimo Unii, pokud jde o využívání spojitostí a součinnosti mezi pomocí poskytovanou v rámci mechanismu Unie a humanitární reakce;
e) vypracování pokynů týkajících se šíření znalostí a provádění jednotlivých úkolů uvedených v písmenech a) až d) na úrovni členských států; a
f) podněcování výzkumu a inovací a podpora zavádění a využívání příslušných nových technologií pro účely mechanismu Unie.
2. Při plnění úkolů stanovených v odstavci 1 Komise zvláště zohlední potřeby a zájmy členských států, které jsou vystaveny obdobným rizikům katastrof.
3. Na žádost členského státu, třetí země nebo OSN či jejích agentur může Komise na místě nasadit odborný tým, aby poskytoval poradenství týkající se opatření v oblasti připravenosti.
4. Komise posílí spolupráci v oblasti odborné přípravy a zlepší sdílení znalostí a zkušeností mezi sítí znalostí Unie v oblasti civilní ochrany a mezinárodními organizacemi a třetími zeměmi s cílem přispět k plnění mezinárodních závazků v oblasti snižování rizika katastrof, zejména závazků podle sendajského rámce pro snižování rizika katastrof 2015-2030, přijatého dne 18. března 2015 na Třetí celosvětové konferenci OSN o snižování rizika katastrof v japonské Sendaji.
KAPITOLA IV
ODEZVA
Článek 14
Oznamování katastrof uvnitř Unie
1. V případě katastrofy uvnitř Unie nebo bezprostřední hrozby takové katastrofy, která má či může mít přeshraniční dopady nebo zasahuje či může zasáhnout jiné členské státy, oznámí členský stát, v němž ke katastrofě došlo nebo může pravděpodobně dojít, tuto skutečnost neprodleně potenciálně zasaženým členským státům, jakož i Komisi, jestliže jsou dopady potenciálně významné.
První pododstavec se nepoužije, pokud již byla oznamovací povinnost zakotvena v jiných právních předpisech Unie, ve Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii nebo v platných mezinárodních dohodách.
2. V případě katastrofy uvnitř Unie nebo bezprostřední hrozby takové katastrofy, která pravděpodobně povede k žádosti o pomoc ze strany jednoho nebo více členských států, oznámí členský stát, v němž ke katastrofě došlo nebo může pravděpodobně dojít, tuto skutečnost neprodleně Komisi, pokud lze očekávat případnou žádost o poskytnutí pomoci prostřednictvím střediska, s cílem umožnit Komisi, aby v případě potřeby uvědomila ostatní členské státy a aktivovala své příslušné složky.
3. Oznámení uvedená v odstavcích 1 a 2 jsou šířena prostřednictvím společného komunikačního systému.
Článek 15
Odezva na katastrofy uvnitř Unie
1. V případě katastrofy uvnitř Unie nebo v případě bezprostřední hrozby takové katastrofy může zasažený členský stát požádat o pomoc prostřednictvím střediska. Žádost je formulována co nejkonkrétnějším způsobem. Žádost o pomoc zaniká po uplynutí lhůty 90 dní, pokud nejsou středisku předloženy nové prvky odůvodňující potřebu pokračování pomoci nebo další pomoci.
2. Ve výjimečných situacích zvýšeného rizika může členský stát požádat také o pomoc ve formě dočasného předběžného umístění kapacit pro odezvu.
3. Po obdržení žádosti o pomoc Komise podle situace a neprodleně:
a) odešle žádost kontaktním místům ostatních členských států;
b) ve spolupráci se zasaženým členským státem shromáždí ověřené informace o situaci a rozešle je členským státům;
c) v konzultaci s žádajícím členským státem vypracuje doporučení pro poskytnutí pomoci prostřednictvím mechanismu Unie podle potřeb v terénu a případných vhodných předem vytvořených plánů, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1, vybídne členské státy, aby nasadily specifické kapacity a usnadnily koordinaci požadované pomoci; a
d) přijme další opatření s cílem usnadnit koordinaci odezvy.
4. Každý členský stát, jemuž je určena žádost o poskytnutí pomoci prostřednictvím mechanismu Unie, neprodleně určí, zda je schopen požadovanou pomoc poskytnout, a uvědomí o tom žádající členský stát prostřednictvím společného komunikačního systému, přičemž uvede rozsah, podmínky a popřípadě náklady na pomoc, kterou by mohl poskytnout. Středisko průběžně informuje členské státy.
5. Za řízení asistenčních zásahů je odpovědný žádající členský stát. Orgány žádajícího státu stanoví obecné zásady a v případě potřeby vymezí hranice pro plnění úkolů svěřených modulům nebo jiným kapacitám pro odezvu. O podrobnostech způsobu plnění uvedených úkolů rozhoduje odpovědná osoba pověřená členským státem, který pomoc poskytuje. Žádající členský stát může rovněž požádat o nasazení odborného týmu za účelem podpory při posuzování situace, usnadnění koordinace na místě (mezi týmy členských států) nebo poskytování odborného poradenství.
6. Žádající členský stát přijme vhodná opatření k usnadnění podpory hostitelského státu v oblasti příchozí pomoci.
7. Úlohou Komise uvedenou v tomto článku nejsou dotčeny pravomoci členských států a odpovědnost za jejich týmy, moduly a jiné podpůrné kapacity, včetně vojenských kapacit. Podpora nabízená Komisí zejména nezahrnuje velení ani řízení týmů členských států, modulů a další podpory, která je nasazena dobrovolně v souladu s koordinací na úrovni ústředí a na místě.
Článek 16
Podpora soudržnosti při odezvu na katastrofy mimo Unii
1. V případě katastrofy mimo Unii nebo v případě bezprostřední hrozby takové katastrofy může zasažená země požádat o pomoc prostřednictvím střediska. O pomoc může rovněž požádat OSN a její agentury nebo příslušná mezinárodní organizace nebo lze o pomoc požádat jejich prostřednictvím. Žádost o pomoc zaniká po uplynutí lhůty 90 dní, pokud nejsou středisku předloženy nové prvky odůvodňující potřebu pokračování pomoci nebo další pomoci.
2. Zásahy podle tohoto článku se mohou provádět buď formou autonomního asistenčního zásahu, nebo jako příspěvek k zásahu vedenému mezinárodní organizací. Koordinace Unie je plně začleněna do celkové koordinace zajišťované Úřadem OSN pro koordinaci humanitární pomoci (dále jen „OCHA“) a respektuje jeho vedoucí úlohu. V případě katastrof způsobených člověkem nebo komplexních mimořádných událostí Komise zajistí soulad s Evropským konsensem o humanitární pomoci ( 2 ) a dodržování humanitárních zásad.
3. Komise bude podporovat soulad při poskytování pomoci prostřednictvím těchto opatření:
a) udržování dialogu s kontaktními místy členských států za účelem zajištění efektivního a soudržného příspěvku odezvy Unie na katastrofy prostřednictvím mechanismu Unie k celkovému úsilí v oblasti pomoci, a to zejména:
i) okamžitým informováním členských států o úplných žádostech o pomoc,
ii) podporou společného posouzení situace a potřeb, poskytováním odborného poradenství nebo usnadněním koordinace na místě, kde je pomoc poskytována, prostřednictvím přítomnosti odborného týmu civilní ochrany,
iii) sdílením příslušných posouzení a analýz se všemi příslušnými subjekty,
iv) poskytováním přehledu pomoci nabízené členskými státy a dalšími subjekty,
v) poradenstvím ohledně druhu nutné pomoci s cílem zajistit, že poskytnutá pomoc je v souladu s posouzením potřeb, a
vi) pomocí při překonávání veškerých praktických obtíží při poskytování pomoci v oblastech, jako jsou tranzit a cla;
b) neprodlené vypracování doporučení, pokud možno ve spolupráci se zasaženou zemí, podle potřeb v terénu a případných vhodných předem vytvořených plánů, vybídnutí členských států, aby nasadily specifické kapacity, a usnadnění koordinace vyžádané pomoci;
c) udržování spojení s postiženou zemí na technických podrobnostech, například v otázce konkrétní potřeby pomoci, přijímání nabídek a praktických opatření pro přijímání a distribuci pomoci na místě;
d) udržování spojení s OCHA nebo podpora tohoto subjektu a spolupráce s ostatními příslušnými subjekty přispívajícími k celkovému úsilí v oblasti pomoci s cílem maximalizovat součinnost, usilovat o doplňkovost a zabránit zdvojování činnosti a nedostatkům; a
e) udržování spojení se všemi příslušnými subjekty, zejména v závěrečné fázi asistenčních zásahů v rámci mechanismu Unie, s cílem usnadnit hladké předání.
4. Aniž je dotčena úloha Komise, jak je vymezena v odstavci 3, a při dodržení požadavku na okamžitou operativní odezvu prostřednictvím mechanismu Unie, Komise při aktivaci mechanismu Unie uvědomí Evropskou službu pro vnější činnost, aby byl zajištěn soulad mezi činností civilní ochrany a celkovými vztahy Unie s postiženou zemí. Komise v souladu s odstavcem 2 v plném rozsahu informuje členské státy.
5. Na místě je pro delegaci Unie podle potřeby zajištěna styčná osoba, která této delegaci usnadňuje navázání kontaktů s vládou zasažené země. V případě potřeby poskytuje delegace Unie logistickou podporu odborným týmům civilní ochrany uvedeným v odst. 3 písm. a) bodu ii).
6. Každý členský stát, jemuž je prostřednictvím mechanismu Unie adresována žádost o poskytnutí pomoci, neprodleně určí, zda je schopen požadovanou pomoc poskytnout, uvědomí o tom středisko prostřednictvím společného komunikačního systému, přičemž uvede rozsah a podmínky pomoci, kterou by mohl poskytnout. Středisko průběžně informuje členské státy.
7. Mechanismus Unie lze rovněž použít k poskytování podpory v oblasti civilní ochrany v rámci konzulární pomoci občanům Unie při katastrofách ve třetích zemích, jestliže o ni požádají konzulární orgány dotčených členských států.
8. Podle žádosti o pomoc může Komise přijmout další nezbytná podpůrná a doplňková opatření pro zajištění soudržnosti při poskytování pomoci.
9. Koordinací v rámci mechanismu Unie nejsou dotčeny dvoustranné kontakty mezi členskými státy a zasaženou zemí ani spolupráce mezi členskými státy a OSN a jinými příslušnými mezinárodními organizacemi. Tyto dvoustranné kontakty mohou být rovněž využity jako příspěvek ke koordinaci prostřednictvím mechanismu Unie.
10. Úlohou Komise uvedenou v tomto článku nejsou dotčeny pravomoci členských států a odpovědnost za jejich týmy, moduly a jinou podporu, včetně vojenských kapacit. Podpora nabízená Komisí zejména nezahrnuje velení ani řízení týmů členských států, modulů a další podpory, která je nasazena dobrovolně v souladu s koordinací na úrovni ústředí a na místě.
11. Úsilí o součinnost zahrnuje i jiné nástroje Unie, zejména opatření financovaná v rámci nařízení (ES) č. 1257/96. Komise zajistí koordinaci mezi nástroji a v případě potřeby dále zajistí, aby opatření členských států v oblasti civilní ochrany přispívající k rozsáhlejší humanitární reakci byla v rámci možností financována podle tohoto rozhodnutí.
12. Vždy, když je mechanismus Unie aktivován, členské státy poskytující pomoc při katastrofách informují o svých činnostech v plném rozsahu středisko.
13. Týmy a moduly členských států, které se na místě podílejí na zásahu prostřednictvím mechanismu Unie, udržují úzké spojení se střediskem a odbornými týmy na místě podle odst. 3 písm. a) bodu ii).
Článek 17
Podpora na místě
1. Komise může vybrat, jmenovat a vyslat odborný tým složený z odborníků poskytnutých členskými státy:
a) v případě katastrofy mimo Unii podle čl. 16 odst. 3;
b) v případě katastrofy uvnitř Unie podle čl. 15 odst. 5;
c) na základě žádosti o odborné poradenství v oblasti prevence v souladu s čl. 5 odst. 2; nebo
d) na základě žádosti o odborné poradenství v oblasti připravenosti v souladu s čl. 13 odst. 3.
Do týmu mohou být začleněni odborníci z Komise a dalších subjektů Unie, aby tým podpořili a usnadnili udržování kontaktů se střediskem. Do týmu mohou být začleněni odborníci vyslaní OCHA nebo jinými mezinárodními organizacemi, aby posílili spolupráci a usnadnili společná posouzení.
2. Výběr a jmenování odborníků se řídí tímto postupem:
a) členské státy navrhují na vlastní odpovědnost odborníky, kteří mohou být vysláni jakožto členové odborných týmů;
b) Komise vybírá odborníky a vedoucího těchto týmů podle jejich kvalifikace a zkušeností, mimo jiné na základě úrovně absolvovaných školení v rámci mechanismu Unie, předchozích zkušeností z misí uskutečněných v rámci mechanismu Unie a v oblasti jiné mezinárodní pomoci. Výběr je založen také na jiných kritériích, mimo jiné na jazykových schopnostech, aby se zajistilo, že tým jako celek má k dispozici schopnosti nezbytné v konkrétní situaci; a
c) Komise jmenuje odborníky nebo vedoucí týmu pro misi na základě dohody s členským státem, který je navrhl.
3. Pokud jsou vysílány odborné týmy, usnadňují koordinaci mezi zásahovými týmy členských států a udržují kontakty s příslušnými orgány žádajícího státu, jak je uvedeno v čl. 8 písm. d). Středisko udržuje úzké styky s odbornými týmy a poskytuje jim pokyny a logistickou podporu.
Článek 18
Doprava a vybavení
1. V případě katastrofy uvnitř či vně Unie může Komise podporovat členské státy při získávání přístupu ke zdrojům vybavení nebo dopravy, a to:
a) poskytováním a sdílením informací o zdrojích vybavení a dopravy, které mohou být zpřístupněny členskými státy, s cílem usnadnit sdružování těchto zdrojů vybavení nebo dopravy;
b) podporou členských států při určování dopravních zdrojů, jež mohou být dostupné z jiných zdrojů včetně komerčního trhu, a usnadňování přístupu k nim;
c) podporou členských států při určování vybavení, které může být dostupné z jiných zdrojů včetně komerčního trhu.
2. Komise může doplnit dopravní zdroje poskytované členskými státy poskytnutím dodatečných dopravních zdrojů nezbytných k zajištění rychlé odezvy na katastrofy.
KAPITOLA V
FINANČNÍ USTANOVENÍ
Článek 19
Rozpočtové zdroje
1. Finanční krytí pro provádění mechanismu Unie na období let 2014 až 2020 se stanoví na 574 028 000 EUR v běžných cenách.
Částka 425 172 000 EUR v běžných cenách pochází z okruhu 3 „Bezpečnost a občanství“ víceletého finančního rámce a částka 148 856 000 EUR v běžných cenách z okruhu 4 „Globální Evropa“.
2. Prostředky plynoucí z náhrady nákladů vynaložených příjemci na opatření odezvy na katastrofy představují účelově vázané příjmy ve smyslu čl. 18 odst. 2 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.
3. Příděl finančních prostředků uvedený v odstavci 1 může zahrnovat rovněž výdaje vztahující se na přípravu, sledování, kontrolu, audit a hodnocení přímo nezbytné k řízení mechanismu Unie a k dosažení jeho cílů.
Takové výdaje mohou zahrnovat zejména studie, schůzky odborníků, informační a komunikační činnosti, včetně sdělování politických priorit Unie týkajících se obecných cílů mechanismu Unie, výdaje na sítě informačních technologií zaměřené na zpracování a výměnu informací, včetně jejich propojení se stávajícími nebo budoucími systémy, určenými k podpoře výměny dat napříč odvětvími, a se souvisejícím vybavením, jakož i veškeré další výdaje na technickou a administrativní pomoc, jež Komisi vzniknou při řízení programu.
4. Finanční krytí uvedené v odstavci 1 se v období let 2014 až 2020 přiděluje v souladu s procentními podíly uvedenými v příloze I.
5. Komise rozdělení uvedené v příloze I přezkoumá s ohledem na výsledek průběžného hodnocení podle čl. 34 odst. 2 písm. a). Je-li to v návaznosti na výsledky tohoto hodnocení nezbytné, je Komise zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30, aby upravila jednotlivé číselné údaje v příloze I o více než 8 a nejvýše o 16 procentních bodů. Tyto akty v přenesené pravomoci se přijmou do 30. června 2017.
6. V závažných naléhavých případech, kdy je nutné provést revizi rozpočtových zdrojů vyčleněných na opatření v oblasti odezvy, je Komise zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31, aby mohla v rámci dostupných rozpočtových prostředků upravit jednotlivé číselné údaje uvedené v příloze I o více než 8 a nejvýše o 16 procentních bodů.
Článek 20
Způsobilá obecná opatření
Za účelem zlepšení předcházení katastrofám, připravenosti a účinné odezvy na ně jsou pro finanční pomoc způsobilá tato obecná opatření:
a) studie, průzkumy, modelování a vytváření scénářů s cílem usnadnit sdílení znalostí, osvědčených postupů a informací;
b) odborná příprava, cvičení, pracovní semináře, výměna zaměstnanců a odborníků, vytváření sítí, demonstrační projekty a přenos technologií;
c) opatření v oblasti monitorování, posuzování a hodnocení;
d) informování veřejnosti, vzdělávání a zvyšování povědomí a související činnosti šíření informací, které zapojí občany do prevence a minimalizace dopadů katastrof v Unii a které pomáhají občanům Unie chránit se účinnějším a udržitelnějším způsobem;
e) zavedení a provádění programu vycházejícího z poznatků získaných ze zásahů a cvičení v rámci mechanismu Unie, včetně zkušeností z oblastí týkajících se prevence a připravenosti; a
f) komunikační činnosti a opatření ke zvýšení povědomí o práci civilní ochrany členských států a Unie v oblasti předcházení katastrofám, připravenosti a odezvy na ně.
Článek 20a
Zviditelnění a ocenění
1. Každá pomoc nebo každé financování poskytnuté podle tohoto rozhodnutí zajistí odpovídající zviditelnění Unie, což zahrnuje i výrazné zobrazení znaku Unie, pokud jde o kapacity uvedené v článcích 11 a 12 a v čl. 21 odst. 2 písm. c). Komise vypracuje komunikační strategii, jak pro občany zviditelnit konkrétní výsledky opatření provedených v rámci mechanismu Unie.
2. Komise uděluje medaile jako projev uznání a ocenění dlouhodobé angažovanosti a mimořádného přispění k civilní ochraně Unie.
Článek 21
Způsobilá opatření v oblasti prevence a připravenosti
1. Pro finanční pomoc jsou způsobilá tato opatření v oblasti prevence a připravenosti:
a) spolufinancování projektů, studií, pracovních seminářů, průzkumů a podobných opatření a činností uvedených v článku 5;
b) spolufinancování vzájemných hodnocení podle čl. 6 písm. d) a čl. 8 písm. j);
c) zachovávání funkcí poskytovaných střediskem v souladu s čl. 8 písm. a);
d) příprava na mobilizaci a vyslání odborných týmů uvedených v čl. 8 písm. d) a v článku 17 a vytvoření a udržování nouzové kapacity prostřednictvím sítě vyškolených odborníků z členských států, jak je uvedeno v čl. 8 písm. f);
e) zřízení a udržování společného komunikačního systému a nástrojů umožňujících komunikaci a sdílení informací mezi střediskem a kontaktními místy členských států a dalších účastníků v rámci mechanismu Unie;
f) přispívání k rozvoji nadnárodních systémů detekce a včasného varování a upozornění v evropském zájmu s cílem umožnit rychlou odezvu, jakož i podporovat vzájemné propojení mezi vnitrostátními systémy včasného varování a upozornění a jejich napojení na středisko a společný komunikační systém. Tyto systémy berou ohled na stávající i budoucí informační, monitorovací nebo detekční zdroje a systémy a vycházejí z nich;
g) plánování operací odezvy podle mechanismu Unie v souladu s článkem 10;
h) podporování činností v rámci připravenosti popsaných v článku 13;
i) rozvíjení ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ uvedené v článku 11 v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.
j) vytvoření, řízení a údržba kapacit rescEU v souladu s článkem 12;
k) zajištění dostupnosti logistické podpory pro odborné týmy uvedené v čl. 17 odst. 1;
l) usnadňování koordinace mezi členskými státy, pokud jde o předběžné umístění kapacit pro odezvu na katastrofy uvnitř Unie podle čl. 8 písm. g);
m) podpora poskytování poradenství ohledně opatření pro předcházení rizikům a připravenost na ně nasazením odborného týmu na místě na žádost členského státu, třetí země, Organizace spojených národů nebo jejích agentur podle čl. 5 odst. 2 a čl. 13 odst. 3.
2. Způsobilé k získání finanční pomoci na opatření uvedené v odst. 1 písm. i) jsou pouze:
a) náklady na úrovni Unie spojené s vytvořením a řízením ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ a přidružených procesů uvedených v článku 11;
b) náklady na povinné kurzy odborné přípravy, cvičení a pracovní semináře nezbytné k certifikaci kapacit členských států v oblasti odezvy pro účely ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ (dále jen „náklady na certifikaci“). Náklady na certifikaci se mohou skládat z jednotkových nákladů nebo paušálních částek stanovených podle typu kapacity, které pokrývají až 100 % způsobilých nákladů; a
c) náklady potřebné na modernizaci nebo opravy kapacit pro odezvu, aby byly uvedeny do takového stavu pohotovosti a dostupnosti, který umožní jejich nasazení jako součást Evropského souboru civilní ochrany v souladu s požadavky na kvalitu tohoto souboru a případně v souladu s doporučeními formulovanými při procesu certifikace (dále jen „náklady na přizpůsobení“). Uvedené náklady mohou zahrnovat náklady spojené s operabilitou, interoperabilitou modulů a dalších kapacit pro odezvu, autonomií, soběstačností, přepravitelností, balením a další potřebné náklady, za předpokladu, že tyto náklady konkrétně souvisejí se zapojením kapacit do Evropského souboru civilní ochrany.
Náklady na přizpůsobení mohou zahrnovat:
i) 75 % způsobilých nákladů v případě modernizace za předpokladu, že tato částka nepřekročí 50 % průměrných nákladů na vytvoření kapacity; a
ii) 75 % způsobilých nákladů v případě opravy.
Kapacity pro odezvu financované v rámci bodů i) a ii) se zpřístupní jako součást Evropského souboru civilní ochrany na minimální dobu, jež souvisí s obdrženým financováním a jejíž délka činí 3 až 10 let od okamžiku skutečné dostupnosti těchto kapacit jako součásti Evropského souboru civilní ochrany, s výjimkou případů, kdy je životnost těchto kapacit kratší.
Náklady na přizpůsobení mohou sestávat z jednotkových nákladů nebo jednorázových částek určených podle druhu kapacity.
▼M2 —————
3. Finanční pomoc na opatření uvedená v odst. 1 písm. j) kryje náklady nezbytné pro zajištění dostupnosti a možnosti nasazení kapacit rescEU v rámci mechanismu Unie v souladu s druhým pododstavcem tohoto odstavce.
Komise zajistí, aby finanční pomoc uvedená v tomto odstavci odpovídala alespoň 80 % a nejvýše 90 % celkových odhadovaných nákladů nezbytných pro zajištění dostupnosti a možnosti nasazení kapacit rescEU v rámci mechanismu Unie. Zbývající náklady nesou členské státy, v nichž jsou kapacity rescEU umístěny. Celkové odhadované náklady pro každý druh kapacit rescEU jsou vymezeny prostřednictvím prováděcích aktů přijatých podle čl. 32 odst. 1 písm. g). Výpočet celkových odhadovaných nákladů musí brát zřetel na kategorie způsobilých nákladů uvedené v příloze Ia.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30, kterými se mění příloha Ia, pokud jde o kategorie způsobilých nákladů.
Finanční pomoc podle tohoto odstavce lze provádět prostřednictvím víceletých pracovních programů. V případě opatření přesahujících délku jednoho roku lze rozpočtové závazky rozdělit do ročních splátek.
4. Pokud jde o kapacity zřízené pro účely odezvy na rizika s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem, jak jsou vymezeny prostřednictvím prováděcích aktů přijatých podle čl. 32 odst. 1 písm. ha), finanční pomoc Unie kryje všechny náklady nezbytné pro zajištění dostupnosti a možnosti nasazení.
5. Náklady uvedené v odstavci 3 mohou sestávat z jednotkových nákladů, jednorázových částek nebo paušálních sazeb určených podle kategorie nebo případně podle druhu kapacity.
Článek 22
Způsobilá opatření v oblasti odezvy
Pro finanční pomoc jsou způsobilá tato opatření v oblasti odezvy:
a) vyslání odborných týmů uvedených v čl. 17 odst. 1 spolu s logistickou podporou a vyslání odborníků uvedených v čl. 8 písm. d) a e);
b) podpora členských států při získávání přístupu ke zdrojům vybavení a dopravy podle článku 23 v případě katastrofy; a
c) přijetí dalších nezbytných podpůrných a doplňkových opatření v návaznosti na žádost o pomoc v zájmu usnadnění koordinace odezvy co nejúčinnějším způsobem.
Článek 23
Způsobilá opatření související s vybavením a operacemi
1. Pro finanční pomoc za účelem umožnění přístupu ke zdrojům vybavení a dopravy v rámci mechanismu Unie jsou způsobilá tato opatření:
a) poskytování a sdílení informací o zdrojích vybavení a dopravy, které se členské státy rozhodnou zpřístupnit, s cílem usnadnit sdružování těchto zdrojů vybavení nebo dopravy;
b) podpora členských států při určování dopravních zdrojů, jež mohou být dostupné z jiných zdrojů včetně komerčního trhu, a usnadňování přístupu k nim;
c) podpora členských států při určování vybavení, které může být dostupné z jiných zdrojů včetně komerčního trhu; a
d) financování dopravních zdrojů potřebných pro zajištění rychlé odezvy na katastrofy. Tato opatření jsou způsobilá pro finanční podporu, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:
i) žádost o pomoc byla podána v rámci mechanismu Unie v souladu s články 15 a 16;
ii) tyto další dopravní zdroje jsou nezbytné pro zajištění účinnosti odezvy na katastrofy v rámci mechanismu Unie;
iii) pomoc odpovídá potřebám určeným střediskem a je poskytována podle doporučení stanovených tímto střediskem souvisejících s technickými specifikacemi, kvalitou, časem a podmínkami poskytování;
iv) pomoc byla schválena žádající zemí, a to přímo nebo prostřednictvím Organizace spojených národů nebo jejích agentur nebo příslušné mezinárodní organizace v rámci mechanismu Unie; a
v) v případě katastrof ve třetích zemích pomoc doplňuje případnou celkovou humanitární reakci Unie.
1a. Částka finanční pomoci Unie na dopravu kapacit, které nejsou předem vyčleněny pro Evropský soubor civilní ochrany a které jsou nasazeny v případě katastrofy nebo její hrozby v Unii či mimo ni, nepřekročí 75 % celkových způsobilých nákladů.
2. Částka finanční pomoci Unie na kapacity předem vyčleněné pro Evropský soubor civilní ochrany nepřekročí v případě katastrofy či její hrozby v Unii nebo zúčastněném státě 75 % nákladů na provoz kapacit včetně dopravy.
3. Finanční pomoc Unie na dopravu nepřekročí 75 % celkových způsobilých nákladů spojených s dopravou kapacit předem vyčleněných pro Evropský soubor civilní ochrany, pokud se nasazují v případě katastrofy nebo její hrozby mimo Unii podle článku 16.
4. Finanční pomoc Unie na dopravní zdroje může navíc krýt maximálně 100 % celkových způsobilých nákladů uvedených v písmenech a), b), c) a d), pokud je to nezbytné k zajištění toho, aby sdružování pomoci členských států bylo operativně účinné, a pokud jsou náklady spojeny s některou z uvedených situací:
a) krátkodobý pronájem skladovací kapacity za účelem dočasného uskladnění pomoci členských států s cílem usnadnit její koordinovanou dopravu;
b) doprava z členského státu nabízejícího pomoc členskému státu, který usnadňuje její koordinovanou dopravu;
c) úprava balení pomoci členských států s cílem maximálně využít dostupné dopravní kapacity nebo s cílem vyhovět specifickým operačním požadavkům; nebo
d) místní doprava, tranzit a skladování sdružené pomoci s cílem zajistit její koordinované dodání v cílové destinaci v žádající zemi.
4a. Jsou-li kapacity rescEU využívány pro vnitrostátní účely podle čl. 12 odst. 5, nese veškeré náklady včetně nákladů na údržbu a opravy členský stát, který tyto kapacity využívá.
4b. V případě nasazení kapacit rescEU v rámci mechanismu Unie kryje finanční pomoc Unie 75 % provozních nákladů.
Odchylně od prvního pododstavce kryje finanční pomoc Unie 100 % provozních nákladů na kapacity rescEU nezbytné v případě katastrof s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem, jsou-li tyto kapacity nasazeny v rámci mechanismu Unie.
4c. V případě nasazení mimo Unii podle čl. 12 odst. 10 kryje finanční pomoc Unie 100 % provozních nákladů.
4d. Pokud finanční pomoc Unie podle tohoto článku nekryje 100 % nákladů, nese zbývající část nákladů žadatel o pomoc, není-li s členským státem poskytujícím pomoc nebo členským státem, v němž byly kapacity rescEU doposud umístěny, dohodnuto jinak.
5. V případě sdružování dopravních operací, do kterých je zapojeno několik členských států, se může některý členský stát ujmout vedení ve věci žádosti o finanční podporu Unie pro celou operaci.
6. Pokud členský stát požaduje, aby Komise zadala zakázku na dopravní služby, požádá Komise o částečnou úhradu nákladů v souladu s mírami financování uvedenými v odstavcích 2, 3 a 4.
7. Pro finanční podporu Unie na náklady na dopravní zdroje podle tohoto článku jsou způsobilé: veškeré náklady na přesun dopravních zdrojů, včetně nákladů na všechny služby, poplatky, logistiku a manipulaci, pohonné hmoty, popřípadě na ubytování a jiné nepřímé náklady, jako jsou daně a cla a náklady na tranzit.
8. Náklady na dopravu mohou sestávat z jednotkových nákladů, jednorázových částek nebo paušálních sazeb určených podle kategorie nákladů.
Článek 24
Příjemci
Granty podle tohoto rozhodnutí lze udělovat právnickým osobám soukromého i veřejného práva.
Článek 25
Druhy finančních opatření a prováděcí postupy
1. Komise provádí finanční pomoc Evropské unie v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012.
2. Finanční pomoc na základě tohoto rozhodnutí může být poskytnuta v některé z forem stanovených nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012, zejména ve formě grantů, náhrady výdajů, zadávání veřejných zakázek či příspěvků do svěřeneckých fondů.
3. Za účelem provádění tohoto rozhodnutí přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů roční pracovní programy, s výjimkou opatření spadajících do oblasti odezvy na katastrofy podle kapitoly IV, které nelze upravit předem. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 33 odst. 2. Roční pracovní programy stanoví sledované cíle, očekávané výsledky, způsob provedení a celkovou částku programu. Obsahují také popis financovaných opatření, určení částky přidělené na každé opatření a orientační harmonogram provádění. Pokud jde o finanční pomoc podle čl. 28 odst. 2, jsou v ročních pracovních programech popsána opatření plánovaná pro každou uvedenou zemi.
Článek 26
Doplňkovost a soudržnost opatření Unie
1. Opatření, která obdrží finanční pomoc na základě tohoto rozhodnutí, neobdrží pomoc z jiných finančních nástrojů Unie. V souladu s čl. 191 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 ( 3 ) nebrání však finanční pomoc poskytnutá podle článků 21, 22 a 23 tohoto rozhodnutí financování z jiných nástrojů Unie v souladu s podmínkami v nich stanovenými.
Komise zajistí, aby jí žadatelé o finanční pomoc v rámci tohoto rozhodnutí a příjemci takové pomoci poskytli informace o finanční pomoci obdržené z jiných zdrojů, včetně souhrnného rozpočtu Unie, a informace o podaných žádostech o takovou pomoc.
2. Musí být rozvíjena součinnost, doplňkovost a zvýšená koordinace s jinými nástroji Unie, jako jsou nástroje na podporu soudržnosti, rozvoje venkova, výzkumu, zdraví a migračních a bezpečnostních politik, jakož i Fond solidarity Evropské unie. V případě odezvy na humanitární krize ve třetích zemích zajistí Komise doplňkovost a soudržnost opatření financovaných na základě tohoto rozhodnutí a opatření financovaných na základě nařízení (ES) č. 1257/96 a zajistí, aby byla tato opatření v souladu s Evropským konsensem o humanitární pomoci.
3. Pokud pomoc v rámci mechanismu Unie přispívá k humanitární reakci Unie, zejména při složitých mimořádných událostech, opatření, na něž je poskytována finanční pomoc na základě tohoto rozhodnutí, musí vycházet ze zjištěných potřeb a musí být v souladu s humanitárními zásadami a zásadami využití civilní ochrany a vojenských zdrojů v souladu s Evropským konsensem o humanitární pomoci.
Článek 27
Ochrana finančních zájmů Unie
1. Komise přijme vhodná opatření, která zajistí, aby při provádění akcí financovaných podle tohoto nařízení byly finanční zájmy Unie chráněny uplatňováním preventivních opatření proti podvodům, korupci a jiným protiprávním jednáním, a to prostřednictvím účinných kontrol a v případě zjištění nesrovnalostí také pomocí zpětného získání neoprávněně vyplacených částek a případně pomocí účinných, přiměřených a odrazujících správních a finančních sankcí.
2. Komise nebo její zástupci a Účetní dvůr mají pravomoc provést audit na základě dokumentů a kontrol na místě u všech příjemců grantů, dodavatelů a subdodavatelů, kteří obdrželi finanční prostředky EU na základě tohoto rozhodnutí.
3. Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) může provádět vyšetřování včetně kontrol a inspekcí na místě v souladu s ustanoveními a postupy stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ( 4 ) a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ( 5 ), aby se zjistilo, zda nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie, pokud jde o grantovou dohodu nebo rozhodnutí o grantu nebo smlouvu, které jsou financované podle tohoto rozhodnutí.
4. Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, dohody o spolupráci se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu vyplývající z provádění tohoto rozhodnutí musí obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Komisi, Účetní dvůr a OLAF k provádění takových auditů a vyšetřování v souladu s jejich příslušnými pravomocemi.
KAPITOLA VI
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 28
Třetí země a mezinárodní organizace
1. Mechanismus Unie je otevřen účasti:
a) zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), a to v souladu s podmínkami stanovenými v Dohodě o EHP, a dalších evropských zemí, pokud tak stanoví dohody a postupy;
b) přistupujících zemí, kandidátských zemí a potenciálních kandidátů v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie stanovených příslušnými rámcovými dohodami a rozhodnutími Rady přidružení nebo obdobnými dohodami.
1a. Účast na mechanismu Unie zahrnuje účast na jeho činnostech v souladu s cíli, požadavky, kritérii, postupy a lhůtami stanovenými v tomto rozhodnutí a musí být v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v dohodách mezi Unií a zúčastněným státem.
2. Finanční pomoc uvedená v článku 20 a čl. 21 odst. 1 písm. a), b), f) a h) může být poskytnuta též kandidátským zemím a potenciálním kandidátům, jež se neúčastní mechanismu Unie, jakož i zemím účastnícím se evropské politiky sousedství, pokud tato finanční pomoc doplňuje financování na základě budoucího legislativního aktu Unie o nástroji předvstupní pomoci (NPP II) a budoucího legislativního aktu Unie o evropském nástroji sousedství.
3. Mezinárodní organizace, regionální organizace nebo země, které jsou součástí evropské politiky sousedství, mohou na činnostech v rámci mechanismu Unie spolupracovat, umožňují-li to dvoustranné nebo mnohostranné dohody mezi těmito organizacemi či zeměmi na jedné straně a Unií na straně druhé.
Článek 29
Příslušné orgány
Pro účely použití tohoto rozhodnutí určí členské státy příslušné orgány a uvědomí o nich odpovídajícím způsobem Komisi.
Článek 30
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 19 odst. 5 a 6 je svěřena Komisi do 31. prosince 2020.
3. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 21 odst. 3 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 21. března 2019.
4. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 19 odst. 5 a 6 a čl. 21 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci
5. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
6. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
7. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 19 odst. 5 a 6 a čl. 21. odst. 3 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 31
Postup pro naléhavé případy
1. Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.
2. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 30 odst. 5. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co jí Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.
Článek 32
Prováděcí akty
1. Komise přijímá prováděcí akty týkající se:
a) komunikace střediska s kontaktními místy členských států podle čl. 8 písm. b), čl. 15 odst. 3 a čl. 16 odst. 3 písm. a) a operativních postupů použitelných pro odezvu na katastrofy uvnitř Unie podle článku 15, jakož i mimo Unii podle článku 16, včetně určení příslušných mezinárodních organizací;
b) složek společného komunikačního systému, jakož i organizace sdílení informací prostřednictvím společného komunikačního systému podle čl. 8 písm. b);
c) procesu nasazování odborných týmů podle článku 17;
d) určení modulů, dalších kapacit pro odezvu a odborníků podle čl. 9 odst. 1
e) operačních požadavků na fungování a interoperabilitu modulů podle čl. 9 odst. 2, včetně jejich úkolů, kapacit, hlavních složek, soběstačnosti a nasazení;
f) cílů kapacity, požadavků na kvalitu a interoperabilitu a certifikačních a registračních postupů nezbytných pro fungování ►M2 Evropský soubor civilní ochrany ◄ podle článku 11, jakož i finančních ujednání podle čl. 21 odst. 2;
g) vytvoření, řízení a údržby kapacit rescEU podle článku 12, včetně kritérií pro rozhodnutí o nasazení, operačních postupů, jakož i nákladů podle čl. 21 odst. 3;
h) vytvoření a organizace sítě znalostí Unie v oblasti civilní ochrany podle článku 13;
ha) kategorií rizik s nízkou pravděpodobností výskytu, ale s velkým dopadem, a odpovídajících kapacit pro jejich zvládání podle čl. 21 odst. 4;
hb) kritérií a postupů pro uznání dlouhodobé angažovanosti a mimořádných přínosů k civilní ochraně Unie podle článku 20a; a
i) organizace podpory pro dopravu pomoci podle článků 18 a 23.
2. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 33 odst. 2.
Článek 33
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, Komise návrh prováděcího aktu nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 34
Hodnocení
1. Opatření, která obdrží finanční pomoc, se pravidelně monitorují za účelem sledování jejich provádění.
2. Komise každé dva roky předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o operacích a dosaženém pokroku podle článků 11 a 12. Tato zpráva obsahuje informace o pokroku při plnění cílů kapacity a o přetrvávajících nedostatcích, jak je uvedeno v čl. 11 odst. 2, a to s ohledem na vytváření kapacit rescEU podle článku 12. Ve zprávě je rovněž obsažen přehled vývoje rozpočtu a nákladů souvisejících s kapacitami pro odezvu a také posouzení potřeby dále tyto kapacity rozvíjet.
3. Komise provede hodnocení uplatňování tohoto rozhodnutí, přičemž do 31. prosince 2023 a následně každých pět let předloží Evropskému parlamentu a Radě sdělení o jeho účinnosti, nákladové efektivnosti a pokračujícím provádění, zejména pokud jde o čl. 6 odst. 4 a o kapacity rescEU. K uvedenému sdělení se případně připojí návrhy na změny tohoto rozhodnutí.
KAPITOLA VII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 35
Přechodná ustanovení
Do 1. ledna 2025 může být poskytnuta finanční pomoc Unie na krytí 75 % nákladů nezbytných pro zajištění rychlého přístupu k vnitrostátním kapacitám, jež odpovídají kapacitám vymezeným v souladu s čl. 12 odst. 2. Za tím účelem může Komise členským státům udělovat přímé granty bez výzvy k podávání návrhů.
Kapacity uvedené v prvním odstavci se do konce tohoto přechodného období označují jako kapacity rescEU.
Odchylně od čl. 12 odst. 6 přijímá rozhodnutí o nasazení kapacit uvedených v prvním odstavci členský stát, který je zpřístupnil jako kapacity rescEU. Pokud mimořádné vnitrostátní události, vyšší moc nebo ve výjimečných případech jiné závažné důvody brání členskému státu ve zpřístupnění těchto kapacit v případě konkrétní katastrofy, informuje tento členský stát co nejdříve Komisi s odkazem na tento článek.
Článek 36
Zrušení
Rozhodnutí 2007/162/ES, Euratom a 2007/779/ES, Euratom se zrušují. Odkazy na zrušená rozhodnutí se považují za odkazy na toto rozhodnutí v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze II tohoto rozhodnutí.
Článek 37
Vstup v platnost
Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie Použije se ode dne 1. ledna 2014.
▼M2 —————
PŘÍLOHA I
Procentní podíly pro účely rozdělení finančního krytí na provádění mechanismu Unie podle čl. 19 odst. 1
|
Prevence |
: |
20 % +/– 8 procentních bodů |
|
Připravenost |
: |
50 % +/– 8 procentních bodů |
|
Odezva |
: |
30 % +/– 8 procentních bodů |
Zásady
Komise při provádění tohoto rozhodnutí upřednostňuje opatření, pro něž je tímto nařízením stanovena lhůta, v době před uplynutím uvedené lhůty s cílem danou lhůtu zachovat.
PŘÍLOHA IA
Kategorie nákladů, které mohou být způsobilé pro účely výpočtu celkových odhadovaných nákladů podle čl. 21 odst. 3
1. Náklady na vybavení
2. Náklady na údržbu včetně nákladů na opravy
3. Náklady na pojištění
4. Náklady na odbornou přípravu
5. Náklady na skladování
6. Náklady na registraci a certifikaci
7. Náklady na spotřební materiál
8. Náklady na personál potřebný k zajištění dostupnosti a možnosti nasazení kapacit rescEU
PŘÍLOHA II
Srovnávací tabulka
|
Rozhodnutí Rady 2007/162/ES, Euratom |
Rozhodnutí Rady 2007/779/ES, Euratom |
Toto rozhodnutí |
|
Čl. 1 odst. 1 |
|
— |
|
Čl. 1 odst. 2 |
|
Čl. 1 odst. 4 |
|
Čl. 1 odst. 3 |
|
— |
|
Čl. 1 odst. 4 |
Čl. 1 odst. 2 |
Čl. 2 odst. 2 |
|
|
Čl. 1 odst. 1 |
— |
|
|
Čl. 1 odst. 2 první pododstavec |
Čl. 1 odst. 2 |
|
|
Čl. 1 odst. 2 druhý pododstavec |
Čl. 1 odst. 5 |
|
Čl. 2 odst. 1 |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. a) |
|
Čl. 2 odst. 2 |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. b) |
|
Čl. 2 odst. 3 |
|
Čl. 1 odst. 6 |
|
|
Čl. 2 bod 1 |
— |
|
|
Čl. 2 bod 2 |
Čl. 13 odst. 1 písm. a) |
|
|
Čl. 2 bod 3 |
Čl. 20 písm. b) |
|
|
Čl. 2 bod 4 |
Čl. 8 písm. d) |
|
|
Čl. 2 bod 5 |
Článek 7 a čl. 8 písm. a) |
|
|
Čl. 2 bod 6 |
Čl. 8 písm. b) |
|
|
Čl. 2 bod 7 |
Čl. 8 písm. c) |
|
|
Čl. 2 bod 8 |
Čl. 18 odst. 1 |
|
|
Čl. 2 bod 9 |
Čl. 18 odst. 2 |
|
|
Čl. 2 bod 10 |
Čl. 16 odst. 7 |
|
|
Čl. 2 bod 11 |
— |
|
Článek 3 |
Článek 3 |
Článek 4 |
|
Čl. 4 odst. 1 |
|
Článek 20 a článek 21 |
|
Čl. 4 odst. 2 písm. a) |
|
Čl. 22 písm. a) |
|
Čl. 4 odst. 2 písm. b) |
|
Čl. 22 písm. b) a čl. 23 odst. 1 písm. a), b) a c) |
|
Čl. 4 odst. 2 písm. c) |
|
Čl. 23 odst. 1 písm. d) |
|
Čl. 4 odst. 3 |
|
Čl. 23 odst. 2 a 4 |
|
Čl. 4 odst. 4 |
|
Čl. 32 odst. 1 bod i) |
|
|
Čl. 4 odst. 1 |
Čl. 9 odst. 1 |
|
|
Čl. 4 odst. 2 |
Čl. 9 odst. 3 |
|
|
Čl. 4 odst. 3 |
Čl. 9 odst. 1 a 2 |
|
|
Čl. 4 odst. 4 |
Čl. 9 odst. 4 |
|
|
Čl. 4 odst. 5 |
Čl. 9 odst. 5 |
|
|
Čl. 4 odst. 6 |
Čl. 9 odst. 6 |
|
|
Čl. 4 odst. 7 |
Čl. 9 odst. 9 |
|
|
Čl. 4 odst. 8 |
Čl. 9 odst. 7 |
|
Článek 5 |
|
Článek 24 |
|
|
Čl. 5 bod 1 |
Čl. 8 písm. a) |
|
|
Čl. 5 bod 2 |
Čl. 8 písm. b) |
|
|
Čl. 5 bod 3 |
Čl. 8 písm. c) |
|
|
Čl. 5 bod 4 |
Čl. 8 písm. d) |
|
|
Čl. 5 bod 5 |
Čl. 13 odst. 1 písm. a) |
|
|
Čl. 5 bod 6 |
— |
|
|
Čl. 5 bod 7 |
Čl. 13 odst. 1 písm. d) |
|
|
Čl. 5 bod 8 |
Čl. 13 odst. 1 písm. f) |
|
|
Čl. 5 bod 9 |
Článek 18 |
|
|
Čl. 5 bod 10 |
Čl. 8 písm. e) |
|
|
Čl. 5 bod 11 |
Čl. 8 písm. g) |
|
Čl. 6 odst. 1 |
|
Čl. 25 odst. 1 |
|
Čl. 6 odst. 2 |
|
Čl. 25 odst. 2 |
|
Čl. 6 odst. 3 |
|
Čl. 25 odst. 3, třetí a čtvrtá věta |
|
Čl. 6 odst. 4 |
|
— |
|
Čl. 6 odst. 5 |
|
Čl. 25 odst. 3, první a druhá věta |
|
Čl. 6 odst. 6 |
|
— |
|
|
Článek 6 |
Článek 14 |
|
Článek 7 |
|
Čl. 28 odst. 1 |
|
|
Čl. 7 odst. 1 |
Čl. 15 odst. 1 |
|
|
Čl. 7 odst. 2 |
Čl. 15 odst. 3 |
|
|
Čl. 7 odst. 2 písm. a) |
Čl. 15 odst. 3 písm. a) |
|
|
Čl. 7 odst. 2 písm. c) |
Čl. 15 odst. 3 písm. b) |
|
|
Čl. 7 odst. 2 písm. b) |
Čl. 15 odst. 3 písm. c) |
|
|
Čl. 7 odst. 3, první a třetí věta |
Čl. 15 odst. 4 a čl. 16 odst. 6 |
|
|
Čl. 7 odst. 4 |
Čl. 15 odst. 5 |
|
|
Čl. 7 odst. 5 |
— |
|
|
Čl. 7 odst. 6 |
Čl. 17 odst. 3, první věta |
|
Článek 8 |
|
Článek 26 |
|
|
Čl. 8 odst. 1 první pododstavec |
Čl. 16 odst. 1 |
|
|
Čl. 8 odst. 1 druhý pododstavec |
Čl. 16 odst. 2, první věta |
|
|
Čl. 8 odst. 1 třetí pododstavec |
— |
|
|
Čl. 8 odst. 1 čtvrtý pododstavec |
— |
|
|
Čl. 8 odst. 2 |
Čl. 16 odst. 4 |
|
|
Čl. 8 odst. 3 |
— |
|
|
Čl. 8 odst. 4 písm. a) |
Čl. 16 odst. 3 písm. a) |
|
|
Čl. 8 odst. 4 písm. b) |
Čl. 16 odst. 3 písm. c) |
|
|
Čl. 8 odst. 4 písm. c) |
Čl. 16 odst. 3 písm. d) |
|
|
Čl. 8 odst. 4 písm. d) |
Čl. 16 odst. 3 písm. e) |
|
|
Čl. 8 odst. 5 |
Čl. 16 odst. 8 |
|
|
Čl. 8 odst. 6 první pododstavec |
Čl. 17 odst. 1 a čl. 17 odst. 2 písm. b) |
|
|
Čl. 8 odst. 6 druhý pododstavec |
Čl. 17 odst. 3, druhá věta |
|
|
Čl. 8 odst. 7 první pododstavec |
— |
|
|
Čl. 8 odst. 7 druhý pododstavec |
Čl. 16 odst. 2, druhá věta |
|
|
Čl. 8 odst. 7 třetí pododstavec |
Čl. 16 odst. 9 |
|
|
Čl. 8 odst. 7 čtvrtý pododstavec |
Čl. 16 odst. 11 |
|
|
Čl. 8 odst. 7 pátý pododstavec |
— |
|
|
Čl. 8 odst. 8 |
Čl. 16 odst. 10 |
|
|
Čl. 8 odst. 9 písm. a) |
Čl. 16 odst. 12 |
|
|
Čl. 8 odst. 9 písm. b) |
Čl. 16 odst. 13 |
|
Článek 9 |
|
Čl. 16 odst. 2 |
|
|
Článek 9 |
Článek 18 |
|
Článek 10 |
|
Článek 19 odst. 3 |
|
|
Článek 10 |
Článek 28 |
|
Článek 11 |
|
— |
|
|
Článek 11 |
Článek 29 |
|
Čl. 12 odst. 1 |
|
Čl. 27 odst. 1 |
|
Čl. 12 odst. 2 |
|
— |
|
Čl. 12 odst. 3 |
|
— |
|
Čl. 12 odst. 4 |
|
— |
|
Čl. 12 odst. 5 |
|
— |
|
|
Čl. 12 odst. 1 |
Čl. 32 odst. 1 písm. e) |
|
|
Čl. 12 odst. 2 |
Čl. 32 odst. 1 písm. a) |
|
|
Čl. 12 odst. 3 |
Čl. 32 odst. 1 písm. b) |
|
|
Čl. 12 odst. 4 |
Čl. 32 odst. 1 písm. c) |
|
|
Čl. 12 odst. 5 |
Čl. 32 odst. 1 písm. h) |
|
|
Čl. 12 odst. 6 |
Čl. 32 odst. 1 písm. d) |
|
|
Čl. 12 odst. 7 |
— |
|
|
Čl. 12 odst. 8 |
— |
|
|
Čl. 12 odst. 9 |
Čl. 32 odst. 1 druhá část písm. a) |
|
Článek 13 |
Článek 13 |
Článek 33 |
|
Článek 14 |
|
Článek 19 |
|
Článek 15 |
Článek 14 |
Článek 34 |
|
|
Článek 15 |
Článek 36 |
|
Článek 16 |
|
Článek 37, druhá věta |
|
Článek 17 |
Článek 16 |
Článek 38 |
( 1 ) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU ze dne 22. října 2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 2119/98/ES (Úř. věst. L 293, 5.11.2013, s. 1)
( 2 ) Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1.
( 3 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
( 4 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
( 5 ) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).