(EU) č. 917/2011Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 917/2011 ze dne 12. září 2011 , kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo z dovozu keramických obkládaček pocházejících z Čínské lidové republiky

(1)

Nařízením (EU) č. 258/2011 ( 2 ) (dále jen „prozatímní nařízení“) uložila Komise prozatímní antidumpingové clo na dovoz keramických obkládaček pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „Čína“).

(2)

Dne 31. května 2011 byla zveřejněna oprava ( 3 ) za účelem odstranění určitých tiskových chyb, zejména názvů některých čínských vyvážejících výrobců, které byly v příloze I prozatímního nařízení uvedeny nesprávně.

(3)

Po ověření určitých tvrzení, která byla obdržena po zveřejnění opravy, u nichž bylo zjištěno, že jsou oprávněná, bylo zaznamenáno, že nesprávně byly uvedeny určité jiné názvy. Správné názvy všech společností, na něž se vztahuje vážené průměrné clo, jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení.

(4)

Připomíná se, že řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který podalo Sdružení výrobců evropských keramických obkládaček (European Ceramic Tile Manufacturers‘ Federation, CET) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících podstatnou část, v tomto případě více než 30 %, celkové výroby keramických obkládaček v Unii. Jak je uvedeno ve 24. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. dubna 2009 do 31. března 2010 (dále jen „období šetření“). Co se týká trendů významných pro posouzení újmy, Komise analyzovala údaje týkající se období od 1. ledna 2007 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(5)

Po zveřejnění nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních opatření (dále jen „zveřejnění prozatímních zjištění“), předložila řada zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Strany, které o to požádaly, dostaly možnost slyšení a na žádost dvou zúčastněných stran byla uspořádána slyšení s úředníkem pro slyšení.

(6)

Komise nadále shromažďovala a ověřovala veškeré informace, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění.

(7)

Všechny strany byly informovány o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlelo doporučit uložení konečného antidumpingového cla na dovoz keramických obkládaček pocházejících z Číny a s konečnou platností vybrat částky zajištěné prostřednictvím prozatímního cla. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, v níž mohly vznést vůči tomuto oznámení námitku.

(8)

Ústní a písemné připomínky zúčastněných stran byly zváženy a ve vhodných případech zohledněny.

(9)

Při výběru vzorku vyvážejících výrobců byla do vzorku zařazena jedna žádající „skupina“ společností vzhledem ke skutečnosti, že společný objem vývozu dvou výrobců patřících do údajné skupiny znamenal, že se podle objemu jednalo o třetího největšího vývozce na trh Unie. Tyto společnosti udávaly spojení na základě čl. 143 odst. 1 písm. b) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství ( 4 ), v němž je stanoveno, že za osoby ve spojení se považují osoby, které „jsou právně uznanými obchodními společníky“. Šetřením bylo následně zjištěno, že tyto společnosti nebyly ve spojení v tomto smyslu, a (jak je uvedeno v 35. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) tito dva výrobci se považovali za samostatné subjekty.

(10)

Několik vyvážejících výrobců předložilo podání, v nichž se uvádělo, že by tyto společnosti měly být ze vzorku vyloučeny kvůli poskytnutí nepravdivých či zavádějících informací. Tito výrobci dále uvedli, že by vážený průměr dumpingových rozpětí měl být vypočítán bez přihlédnutí k těmto dvěma společnostem zařazeným do vzorku.

(11)

V tomto ohledu se podotýká, že informace, které tyto strany poskytly před výběrem vzorku, se pokládaly za dostatečné, aby je bylo možno považovat za strany ve spojení, a vzhledem k společnému objemu vývozu na trh Unie byly zařazeny do vzorku. Při inspekci na místě v prostorách těchto dvou společností byla otázka jejich spojení podrobně přezkoumána. Byly ověřeny informace, které společnosti poskytly k doložení svého tvrzení, že jsou ve spojení, bylo však zjištěno, že jsou nedostatečné, aby bylo možno tyto společnosti pokládat za společnosti ve spojení, na rozdíl od názoru dotčených společností na tuto záležitost. Byl proto vyvozen závěr, že tyto společnosti nelze pokládat za strany ve spojení ve smyslu čl. 143 odst. 1 písm. b) nařízení (EHS) č. 2454/93. Jelikož společnosti při šetření spolupracovaly a poskytly informace ohledně svého údajného spojení, usuzuje se, že není důvod pro jejich vyloučení ze vzorku. Za této situace je toto tvrzení odmítnuto.

(12)

I za předpokladu, že by výběr jiných společností do vzorku během šetření vedl k podstatně většímu objemu vývozu na trh Unie během období šetření, bylo by obtížné v době, která byla k dispozici, prošetřit společnosti nově zařazené do vzorku. Navzdory skutečnosti, že se ukázalo, že tyto společnosti nejsou ve spojení, vyhovuje vzorek i nadále kritériím stanoveným v základním nařízení. Poukazuje se rovněž na skutečnost, že nebyly předloženy žádné důkazy prokazující, že by společnosti úmyslně tvrdily, že jsou ve spojení, aby byly zařazeny do vzorku.

(13)

Jelikož nebyly předloženy žádné jiné připomínky, potvrzuje se 5. a 6. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(14)

Po uložení prozatímních opatření jedna ze stran tvrdila, že žádný z výrobců v Unii, kteří podpořili podnět, neposkytl odpověď na formulář pro výběr vzorku, a proto by se mělo mít za to, že tito výrobci při řízení nespolupracovali. Toto tvrzení zůstalo nezměněno i po poskytnutí konečných informací.

(15)

Co se týká tvrzení, že neposkytnutí odpovědí na formulář pro výběr vzorku naznačuje, že výrobci v Unii, kteří podpořili podnět, nespolupracovali, připomíná se, že právním zástupcem všech žádajících společností bylo sdružení CET. Jak bylo vyžadováno, poskytlo sdružení CET jménem žadatelů také dodatečné informace týkající se údajů za období šetření. Jak je podrobně uvedeno v oznámení o zahájení, informace související s výběrem vzorku se požadovaly pouze od společností, které dosud neposkytly všechny potřebné informace. Z toho vyplývá, že žádající výrobci plně spolupracovali, jelikož ve fázi podání podnětu poskytli všechny potřebné informace a jejich právní zástupce v průběhu šetření jejich jménem předložil nezbytné aktualizace údajů týkajících se období šetření.

(16)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že rozdělení výrobního odvětví Unie na jednotlivé segmenty a zeměpisné pokrytí vzorku znamená, že tento vzorek není statisticky reprezentativní. V tomto ohledu se připomíná, že odvětví výroby keramických obkládaček v Unii je velmi roztříštěné a zahrnuje více než 500 výrobců. Rovněž bylo zjištěno, že výrobci jsou zastoupeni ve všech třech segmentech výrobního odvětví (tj. velké, střední a malé společnosti). K tomu, aby bylo zajištěno, že v analýze újmy nepřevládají výsledky velkých společností, nýbrž že byla náležitě zohledněna situace malých společností, na něž společně připadá největší podíl výroby v Unii, usuzovalo se, že by ve vzorku měly být zastoupeny všechny segmenty, tj. malé, střední a velké společnosti. V rámci každého segmentu byly vybrány největší společnosti za předpokladu, že bylo možno zajistit reprezentativnost ze zeměpisného hlediska.

(17)

Jedna zúčastněná strana rovněž uvedla, že Komise neprokázala, že vzorek je reprezentativní i po odstoupení polského výrobce, a že vzorek byl každopádně nedostatečně reprezentativní, pokud jde o objem prodeje na trhu Unie.

(18)

Je pravdou, že se jeden polský výrobce rozhodl ukončit spolupráci, a musel být proto ze vzorku vyloučen. Není však nezbytně nutné, aby vzorek zohledňoval přesné zeměpisné rozložení a váhu vyrábějících členských států, aby byl reprezentativní. Vzhledem ke skutečnosti, že zeměpisné rozložení je pouze jedním z činitelů, které je nutno vzít v úvahu, aby byla zajištěna reprezentativnost, takovýto přístup by nebyl z administrativního hlediska možný. Spíše postačuje, aby vzorek do značné míry odrážel podíly hlavních dotčených vyrábějících zemí. Na základě tohoto kritéria bylo zjištěno, že odstoupení polské společnosti neovlivnilo celkovou reprezentativnost vzorku. Potvrzuje se proto, že vzorek výrobců v Unii byl dostatečně reprezentativní ve smyslu článku 17 základního nařízení.

(19)

Pokud jde o tvrzení týkající se celkové reprezentativnosti vzorku, připomíná se, že vzhledem ke skutečnosti, že výrobní odvětví Unie je velmi roztříštěné, je nevyhnutelné, aby společnosti ve vzorku představovaly relativně malou část celkové výroby v Unii. V článku 17 základního nařízení je každopádně stanoveno, že šetření může být omezeno na vzorky, které jsou statisticky reprezentativní nebo které představují největší reprezentativní objem výroby, prodeje nebo vývozu, který může být přiměřeně přezkoumán, aniž by však byla uvedena konkrétní kvantitativní prahová hodnota, pokud jde o výši takovéhoto reprezentativního objemu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se potvrzuje, že vybraný vzorek je reprezentativní ve smyslu článku 17 základního nařízení.

(20)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že Komise nezařadila do vzorku výrobce v Unii, kteří nabízejí nízké prodejní ceny a kteří jsou usazeni v zemích, jako Polsko a Česká republika; takto získaný vzorek prý proto není reprezentativní, pokud jde o průměrné prodejní ceny výrobců v Unii.

(21)

Pokud jde o výše uvedené tvrzení, Komise zjistila, že průměrné prodejní ceny vzorku výrobního odvětví Unie byly ve stejném rozmezí jako průměrné prodejní ceny ve veřejně dostupných statistikách. V každém případě, a jak je vysvětleno ve 125. bodě odůvodnění, se šetřením prokázalo, že i při zohlednění veřejně dostupných cen v případě těchto zemí by se konečná zjištění významně nezměnila.

(22)

Řada stran podala připomínky k metodice použité při výběru vzorku výrobního odvětví Unie v porovnání s výběrem vzorku čínských vývozců, který byl založen výhradně na objemu vývozu.

(23)

Co se týká různých metodik použitých při výběru vzorku výrobců v Unii na straně jedné a čínských vyvážejících výrobců na straně druhé, je nutno podotknout, že metodiky byly použity v souladu s cíli výběru vzorku. Pokud jde o výrobní odvětví Unie, Komise musela posoudit situaci celého výrobního odvětví, a proto byla zvolena kritéria, která zajistí co nejreprezentativnější představu o celém odvětví. Pokud jde o čínské vývozce, považovalo se za vhodné vybrat vzorek na základě největšího objemu vývozu dotčeného výrobku, a proto byli do vzorku zařazeni největší vývozci. Podotýká se rovněž, že v článku 17 základního nařízení není stanovena povinnost vybrat oba vzorky na základě stejných kritérií. V tomto případě bylo mimoto před dokončením výběru vzorku čínských vyvážejících výrobců spolupracujícím stranám v Číně a rovněž čínským orgánům umožněno, aby se k navrhovanému vzorku vyjádřily. S ohledem na složení vzorku byly obdrženy připomínky, nikoli však v souvislosti s jeho reprezentativností.

(24)

Po poskytnutí konečných informací uvedlo jedno sdružení dovozců, že podle článku 17 základního nařízení by měly být vzorky výrobců v Unii a vyvážejících výrobců vybrány na základě stejných kritérií. Několik čínských stran po poskytnutí konečných informací nadále tvrdilo, že se při výběru příslušných vzorků jednalo o diskriminaci mezi zacházením s čínskými vyvážejícími výrobci a výrobci v Unii.

(25)

V reakci na tvrzení, jež následovalo po poskytnutí konečných informací, že při výběru vzorků výrobců v Unii a vyvážejících výrobců by měla být použita stejná kritéria, se má z důvodů uvedených v 23. bodě odůvodnění za to, že vzorky mohou být vybrány na základě různých kritérií. Za této situace je toto tvrzení odmítnuto.

(26)

Pokud jde o skutečnost, že, jak je uvedeno v 23. bodě odůvodnění, nebyly obdrženy žádné připomínky týkající se reprezentativnosti vzorku, tyto strany tvrdí, že v době výběru vzorků nebyly čínské strany informovány o tom, že se pro výběr vzorků použijí různá kritéria, a proto tuto skutečnost nemohly připomínkovat.

(27)

Co se týká skutečnosti, že čínské strany nebyly o použití různých kritérií pro výběr vzorků informovány, je třeba uvést, že v souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení je běžnou praxí konzultovat se stranami složení navrhovaných vzorků v případě jejich vlastní kategorie, tj. vyvážející výrobci jsou konzultováni pouze v souvislosti s navrhovaným vzorkem vyvážejících výrobců. Za těchto okolností se k tvrzení stran o nemožnosti připomínkovat použití různých kritérií pro výběr různých vzorků v době jejich výběru nepřihlédne.

(28)

Po poskytnutí konečných informací uvedla jedna ze zúčastněných stran, že tím, že Komise při výběru vzorku přihlédla k různým segmentům, byl porušen čl. 4 odst. 1 základního nařízení, podle kterého je nutno analýzu provést ve vztahu k celému výrobnímu odvětví Unie, a nikoli určitým skupinám nebo typům společností.

(29)

Tvrzení, že rozdělení vzorku do tří segmentů je porušením čl. 4 odst. 1 základního nařízení, nelze uznat. Z 23. bodu odůvodnění lze vyvodit, že vybraný vzorek představoval celé výrobní odvětví Unie a nikoli pouze určitou skupinu společností, jak tvrdí dotčená strana. Kromě toho čl. 17 odst. 1 základního nařízení výslovně umožňuje použít ke zjištění újmy výběr vzorku. Toto tvrzení bylo tudíž neopodstatněné, a bylo odmítnuto.

(30)

Po poskytnutí konečných informací zpochybnila tatáž zúčastněná strana skutečnost, že při výběru vzorku bylo zohledněno zeměpisné rozložení, přičemž tvrdila, že Unie je jednotným trhem a že podle čl. 17 odst. 1 základního nařízení může být vzorek vybrán pouze na základě největšího reprezentativního objemu.

(31)

Pokud jde o tvrzení týkající se použití kritéria zeměpisného rozložení, je možné konstatovat, že se jedná o roztříštěné výrobní odvětví a že zeměpisné rozložení výrobců v členských státech slouží při posuzování reprezentativnosti společností zařazených do vzorku k tomu, aby byly zohledněny rozličné podmínky, které se mohou v Unii vyskytovat. Vzorek zahrnuje členské státy, v nichž se vyrábí přibližně 90 % výroby v Unii. Po odstoupení polské společnosti zůstala tato úroveň stále vysoká, a to přibližně na 80 %. Metodika, již Komise použila, tedy zajistila, že vzorek reprezentoval výrobu v Unii jako celek a byl v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Proto bylo toto tvrzení odmítnuto.

(32)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila jedna zúčastněná strana, že do vzorku výrobců v Unii byly vybrány pouze střední a malé společnosti, které měly údajně vyšší náklady a ceny než velké čínské společnosti.

(33)

Toto tvrzení nebylo podloženo žádnými důkazy. Je třeba poznamenat, že vzorek zahrnoval společnosti ze všech segmentů. Kromě toho mohou být náklady ovlivněny i jinými činiteli, než je velikost společnosti, jako jsou náklady na suroviny, odpisy nebo využití kapacity.

(34)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že neposkytnutí informací o totožnosti žadatele neumožňuje zúčastněným stranám uplatnit plně právo na obhajobu. Uvádělo se rovněž, že vzhledem ke skutečnosti, že někteří výrobci nepožádali o nezveřejnění svých jmen, nebyla žádost o anonymitu oprávněná.

(35)

Jedna strana zopakovala své tvrzení, že neexistovaly důvody pro zachování důvěrnosti jmen většiny žádajících výrobců ani zastánců podnětu. Zejména tvrdila, že ve spisu, který je zúčastněným stranám přístupný k nahlédnutí, nejsou uvedeny žádné důkazy na podporu žádostí o důvěrný způsob zacházení. Dále tvrdila, že nedostatek informací o totožnosti společností zařazených do vzorku znamenal, že ostatní zúčastněné společnosti nemohly podat připomínky ke správnosti posouzení mikroukazatelů.

(36)

V reakci na poskytnutí konečných informací zpochybnila tatáž strana to, zda všechny společnosti ve spojení s výrobci zařazenými do vzorku předložily odpověď na dotazník.

(37)

Připomíná se, že článek 19 základního nařízení připouští ochranu důvěrných údajů v případech, kdy by jejich prozrazení znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenta nebo by nepříznivě ovlivnilo poskytovatele informace nebo osobu, od níž byly tyto informace získány. Velká většina žadatelů si přála, aby jejich totožnost nebyla zveřejněna, a poskytla dostatečné důkazy, které prokazovaly, že skutečně existuje značná možnost odvetných opatření, mimo jiné ve formě ušlých tržeb u výrobců, kteří zveřejní svá jména. Žádost těchto společností proto útvary Komise akceptovaly.

(38)

Pokud jde o tvrzení, že někteří výrobci nepožádali o důvěrný způsob zacházení se svými jmény, je nutno podotknout, že touto skutečností není dotčeno právo ostatních společností požádat o tento důvěrný způsob zacházení, jsou-li uvedeny dostatečné důvody. Tyto žádosti byly posouzeny jednotlivě, a proto bylo tvrzení odmítnuto.

(39)

Pokud jde o to, zda všechny společnosti ve spojení s výrobci v Unii zařazenými do vzorku předložily odpověď na dotazník, je třeba poznamenat, že nedostatek odpovědí od výrobce v Unii ve spojení by v zásadě nezbytně nebránil Komisi v tom, aby došla ke spolehlivým závěrům o újmě za předpokladu, že předložené odpovědi na dotazník mohou být ověřeny. To by platilo především v případě, kdy jsou společnosti ve spojení samostatnými právnickými osobami se samostatným účetnictvím.

(40)

Jedna strana zastupující zájmy vyvážejících výrobců uvedla, že se toto šetření mělo vztahovat i na dovoz dotčeného výrobku z Turecka.

(41)

Co se týká nezahrnutí dovozu pocházejícího z Turecka do podnětu, je nutno uvést, že v době zahájení šetření nebyly z této země k dispozici žádné důkazy o dumpingu, újmě a příčinné souvislosti, které by odůvodňovaly zahájení antidumpingového řízení týkajícího se tohoto dovozu. Tvrzení, že Turecko mělo být zahrnuto do šetření, je proto odmítnuto.

(42)

Po uložení prozatímních opatření jedna zúčastněná strana uvedla, že v kódech KN zahrnujících dotčených výrobek, které byly uvedeny v nařízení o uložení prozatímních opatření, došlo v porovnání s oznámením o zahájení ke změnám, a dotázala se na důvody těchto rozdílů a na to, zda znamenají změnu definice výrobku.

(43)

V této souvislosti se zdůrazňuje, že rozdíly mezi kódy KN uvedenými v nařízení o uložení prozatímních opatření a kódy zmíněnými v oznámení o zahájení nesouvisí se změnou definice výrobku ani předmětu šetření. Změny nemění typy obkládaček, na něž se vztahuje šetření, nýbrž souvisí jednoduše s nutností zohlednit obecné změny v kombinované nomenklatuře, které byly stanoveny v nařízení Komise (EU) č. 861/2010, které vstoupily v platnost dne 1. ledna 2011 ( 5 ).

(44)

Jedna ze zúčastněných stran požadovala, aby z definice výrobku byly vyloučeny některé keramické mozaiky. Strana tvrdila, že pokud by opatření byla uložena, ztratila by tato kategorie dotčeného výrobku na konkurenceschopnosti vůči ostatním výrobkům, s nimiž je nahraditelná, a že v tomto konkrétním segmentu v žádném případě nedochází k dumpingu.

(45)

Pokud jde o toto tvrzení, odhalilo šetření, že vzhledem k tomu, že keramické mozaiky a ostatní typy keramických obkládaček mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti, není revize definice výrobku odůvodněná. Co se týká tvrzení o neexistenci dumpingu v tomto segmentu, které nebylo podloženo žádnými důkazy, musí analýza dumpingu a újmy odrážet situaci pro dotčený výrobek jako celek. Za této situace je toto tvrzení odmítnuto.

(46)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k neexistenci dalších připomínek týkajících se dotčeného a obdobného výrobku se potvrzuje 25. až 32. bod odůvodnění nařízení o uložení prozatímních opatření.

(47)

Jelikož ohledně zacházení jako v tržním hospodářství nebyly předloženy žádné další připomínky ani zjištění, potvrzují se závěry uvedené v 33. až 40. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(48)

Co se týká rozhodnutí o přiznání či nepřiznání individuálního zacházení jednotlivým společnostem, nebyly obdrženy žádné připomínky.

(49)

Dva dovozci však zpochybnili platnost celé analýzy Komise týkající se individuálního zacházení a tvrdili, že Unie prostřednictvím programu strukturálních fondů každoročně poskytuje subvence.

(50)

V této souvislosti se podotýká, že čl. 9 odst. 5 základního nařízení stanoví podmínky, které je nutno splnit, aby bylo možno využít statusu individuálního zacházení. Údajná existence subvencí v Unii není pro účely tohoto posouzení důležitá. Toto tvrzení je proto odmítnuto a jsou zachovány závěry uvedené v 41. až 44. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(51)

Žádosti o individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení předložilo osm spolupracujících vyvážejících výrobců. Bylo rozhodnuto, že individuální zjišťování bude provedeno u jednoho vyvážejícího výrobce, skupiny Kito, jelikož jeho provedení neznamenalo příliš velké zatížení. Na tuto skupinu připadal zdaleka největší objem vývozu z osmi výrobců žádajících o individuální zjišťování.

(52)

Tato skupina požádala o individuální zacházení. Po přezkoumání této žádosti bylo nejprve navrženo, že skupině Kito bude přiznáno individuální zacházení, jelikož nebyly zjištěny žádné důvody, proč by této skupině nemělo být individuální zacházení přiznáno.

(53)

Po poskytnutí konečných informací tvrdil žadatel, že čl. 17 odst. 3 základního nařízení neumožňuje, aby v případě, kdy byly obdrženy četné žádosti, byl počet žádostí o individuální zjišťování omezen. Žadatel tvrdil, že tento názor je podložen celou řadou předchozích antidumpingových šetření. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že srovnávacím kritériem v čl. 17 odst. 3 základního nařízení pro posouzení žádosti o individuální zjišťování je, zda by tato zjišťování znamenala příliš velké zatížení a bránila by včasnému ukončení šetření. V tomto šetření, a jak je uvedeno v 51. bodě odůvodnění, neznamenalo provedení individuálního zjišťování u jedné z osmi žádostí příliš velké zatížení. Pokud jde o předchozí šetření, která zahrnovala žádosti o individuální zacházení, je třeba poznamenat, že rozsah zatížení u těchto žádostí a potřeba včasného ukončení šetření musí být posouzeny individuálně. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se tvrzení žadatele odmítají.

(54)

Po poskytnutí konečných informací byly předloženy informace a důkazy o tom, že skupina Kito nemusela zveřejnit všechny společnosti ve spojení se skupinou, s tím závěrem, že zjištění týkající se skupiny mohou být neúplná. Skupina dostala příležitost, aby se k těmto informacím vyjádřila, a byla informována o tom, že může být uplatněn článek 18 základního nařízení. Ve své odpovědi skupina potvrdila, že v odpovědi na antidumpingový dotazník skutečně nezveřejnila dvě společnosti ve spojení, avšak uvedla, že vzhledem k tomu, že se jednalo o pouhé nedopatření bez jakýchkoliv důsledků, jelikož se tyto společnosti nepodílely na výrobě ani obchodním využití dotčeného výrobku, by tato skutečnost neměla zjištění nikterak ovlivnit. Nicméně skutečnost, že existence těchto dvou společností nebyla zveřejněna, neumožnila řádné posouzení a ověření činností skupiny v souvislosti s dotčeným výrobkem. Za těchto okolností je vyvozen závěr, že skupina neposkytla nezbytné informace v příslušné lhůtě, a zjištění týkající se společnosti tedy vycházejí z dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(55)

Dva dovozci vznesli námitku proti volbě Spojených států amerických (dále jen „USA“) jako srovnatelné země a uvedli, že USA nejsou vhodnou srovnatelnou zemí kvůli nevýznamné vlastní výrobě a nekonkurenceschopnosti na světovém trhu. Tito dovozci dále uvedli, že USA byly vybrány nepřiměřeně, a tvrdili, že neexistence alternativních srovnatelných zemí byla zapříčiněna nepatřičným tlakem, jenž sdružení výrobců v Unii vyvíjelo na výrobce z jiných možných srovnatelných zemí s cílem odradit je od případné spolupráce. Dva dovozci tvrdili, že Komise nevzala v úvahu informace z řady možných spolupracujících zemí a že nebyly posouzeny veřejně dostupné údaje vnitrostátních či nadnárodních sdružení výrobců ve třetích zemích.

(56)

Pokud jde o poslední tvrzení, připomíná se, že k provedení šetření týkajícího se úrovně dumpingu jsou zapotřebí informace konkrétních společností. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(57)

Co se týká tvrzení ohledně nepatřičného tlaku ze strany sdružení výrobců v Unii s cílem odradit od spolupráce, podotýká se, že nebyly předloženy žádné důkazy. Tyto připomínky nebylo proto možno vzít v potaz.

(58)

Tito dovozci dále tvrdili, že roční objem výroby keramických obkládaček v USA činil přibližně 60 milionů m2 ročně, a nikoli 600 milionů m2, jak bylo uvedeno v 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tato informace byla ověřena a bylo zjištěno, že je správná.

(59)

Co se týká vhodnosti USA jako srovnatelné země na základě podstatně nižšího objemu výroby, je nutno zdůraznit, že trh v USA je vysoce konkurenční – existuje řada místních výrobních podniků a dovážené množství je značné. Jak je mimoto zmíněno v 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, neexistují žádné důkazy o necelních překážkách, které by významně bránily hospodářské soutěži na trhu. Za této situace se navzdory nižšímu objemu výroby nezměnil celkový závěr, že USA jsou vhodnou srovnatelnou zemí.

(60)

Dva dovozci tvrdili, že jednotkové prodejní ceny obkládaček vyráběných v USA na domácím trhu USA jsou mnohem vyšší než na trhu Unie a při srovnání s vývozními cenami to znamená existenci dumpingu. Bylo zjištěno, že toto tvrzení není pro účely tohoto řízení relevantní, jelikož jakákoli taková tvrzení za předpokladu, že pro ně existují důkazy prima facie, mohou být důkladně posouzena pouze ve zvláštním antidumpingovém řízení týkajícím se USA. Toto tvrzení se proto nebralo v úvahu.

(61)

Tito dovozci dále uvedli, že spolupracující výrobce v USA je ve vlastnictví výrobců v Unii či je k nim přidružen, a šetření bylo tudíž chybné, jelikož získané údaje nebyly nezávislé.

(62)

Připomíná se, že údaje, které poskytl spolupracující výrobce v USA, byly ověřeny na místě. Bylo tudíž shledáno, že toto tvrzení je neopodstatněné, a nebylo k němu přihlédnuto.

(63)

Tito dovozci mimoto uvedli, že objem vývozu z USA byl omezený. Toto tvrzení se pro účely výběru srovnatelné země pokládalo za nepodstatné, jelikož se údaje ze srovnatelné země používají k určení běžné hodnoty, a nikoli vývozních cen. Tvrzení bylo proto odmítnuto.

(64)

Titíž dovozci rovněž tvrdili, že nezveřejnění údajů o totožnosti, objemu, hodnotě a jakosti výroby spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi není opodstatněné. Připomíná se, že spolupracující výrobce ve srovnatelné zemi požádal o důvěrný způsob zacházení kvůli obavě z odvetných obchodních opatření a bylo shledáno, že tato žádost je opodstatněná. Mimoto nelze vyloučit, že by poskytnutí údajů, které požadovali dovozci, a to i formou rozpětí, mohlo vést k zjištění totožnosti výrobce ve srovnatelné zemi. Žádosti dovozců nebylo proto vyhověno.

(65)

Po poskytnutí konečných informací zopakovali dva výše uvedení dovozci řadu svých výše uvedených tvrzení, aniž by však předložili další důkazy. Za těchto okolností se jejich tvrzení znovu odmítají.

(66)

Mimoto tito dva dovozci také tvrdili, že vzhledem k tomu, že spolupracující výrobce v USA je údajně ovládán výrobcem v Unii, je výběr této společnosti z USA coby vhodného výrobce ve srovnatelné zemi chybný. Zejména pak tvrdili, že společnost z USA není ekonomicky nezávislá, a nemůže tedy sloužit jako srovnávací kritérium pro dumping. Jako opodstatnění svého tvrzení citují dovozci čl. 2 odst. 1 třetí a čtvrtý pododstavec základního nařízení. V reakci na toto tvrzení je především třeba konstatovat, že (jak je uvedeno v 23. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a v níže uvedeném 69. bodě odůvodnění) spolupracující výrobce v USA požádal o anonymitu a této jeho žádosti bylo vyhověno. Za těchto okolností nelze potvrdit ani popřít, zda mezi společností z USA a výrobcem v Unii existuje spojení. Je však třeba poznamenat, že výše uvedená ustanovení základního nařízení se týkají toho, jak mají být posuzovány ceny společnosti, které se týká šetření, při prodeji straně ve spojení. Tato ustanovení se netýkají otázky možného spojení mezi výrobcem ve srovnatelné zemi a výrobcem v Unii. Za těchto okolností se tvrzení odmítá.

(67)

Po poskytnutí konečných informací předložilo sdružení dovozců několik tvrzení. Za prvé sdružení tvrdilo, že údajně malý objem prodeje výrobců v USA na jejich domácím trhu v porovnání s čínským vývozem do Unie znamená, že USA nejsou vhodným trhem srovnatelné země. V tomto ohledu se při posuzování možných srovnatelných zemí mimo jiné coby jeden z prvků posuzovala úroveň hospodářské soutěže v těchto zemích. Podobné úrovně domácího prodeje domácího výrobního odvětví a dovozu ze země, které se týká šetření, není předpokladem pro to, aby byla země považována za vhodnou srovnatelnou zemi. V souvislosti s těmito tvrzeními byl pro účely tohoto šetření, a jak je uvedeno v 59. bodě odůvodnění, trh USA shledán dostatečně konkurenčním, aby byl vhodnou volbou. Za této situace je toto tvrzení odmítnuto.

(68)

Sdružení dovozců rovněž tvrdilo, že nemělo za to, že by skutečnost, že dovoz na trh USA je významný, byla pro volbu USA jako srovnatelné země důležitá. Pokud jde o toto tvrzení, je třeba poznamenat, že úroveň dovozu je skutečně jedním z důležitých činitelů posuzovaných při výběru vhodné srovnatelné země. Kombinace domácí výroby a velkého objemu dovozu přispívá ke konkurenčnímu trhu, jak je uvedeno v 59. bodě odůvodnění. Za této situace je toto tvrzení odmítnuto.

(69)

Sdružení dovozců se rovněž dotazovalo, jaké důkazy byly předloženy spolupracujícím výrobcem ve srovnatelné zemi k doložení rizika odvetných obchodních opatření, jak je uvedeno v 64. bodě odůvodnění. V tomto ohledu poukázala společnost z USA na to, že na trhu USA soutěží o stejné odběratele s celou řadou čínských vyvážejících výrobců keramických obkládaček. Společnost z USA uvedla, že v případě odhalení její totožnosti by se za těchto okolností obávala odvetných obchodních opatření. V souvislosti s důkazy předloženými za účelem doložení rizika odvetných obchodních opatření je třeba poznamenat, že možné riziko vyplývající ze skutečnosti, že společnost USA a čínští vyvážející výrobci působící na trhu USA spolu soutěží o stejné odběratele, bylo shledáno věrohodným. Za těchto okolností byla žádost společnosti o anonymitu přijata.

(70)

Sdružení rovněž uvedlo, že vzhledem k tomu, že průměrná domácí prodejní cena keramických obkládaček vyráběných na domácím trhu byla v USA údajně několikrát vyšší než cena dovozu z Unie do Číny, není výrobek z USA „obdobným výrobkem“ k dováženému výrobku z Číny. V tomto ohledu není skutečnost, že se tyto dvě ceny liší, důvodem se domnívat, že výrobek z USA není obdobným výrobkem k dotčenému výrobku. Jak je uvedeno v 32. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, bylo shledáno, že dotčený výrobek a výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v USA mají mimo jiné stejné základní fyzické a technické vlastnosti a také stejná základní použití. Za těchto okolností se považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení. Tvrzení sdružení se proto odmítá.

(71)

Sdružení také vzneslo otázku, proč v situaci, kdy jiné třetí země kromě USA nespolupracovaly, nebyla za vhodnou srovnatelnou zemi vybrána Unie. V tomto ohledu se poznamenává, že vzhledem k tomu, že USA byly shledány vhodnou srovnatelnou zemí, jak je uvedeno v 59. bodě odůvodnění, nebylo zapotřebí posuzovat jiné možné vhodné trhy. Toto tvrzení sdružení je proto odmítnuto.

(72)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrzuje se, že volba USA jako srovnatelné země byla vhodná a přiměřená v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, a je potvrzen 45. až 54. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(73)

Dva dovozci uvedli, že bez informací o objemu výroby výrobce v USA nemohou zúčastněné strany ověřit, zda by kvůli úsporám z rozsahu mohl existovat významný rozdíl ve výrobních nákladech výrobce v USA v porovnání s náklady čínských výrobců zařazených do vzorku, kteří vyrábějí ročně více než 10 milionů m2 keramických obkládaček. Tito dovozci dále tvrdili, že objem výroby výrobce ve srovnatelné zemi a objem výroby čínských výrobců není srovnatelný vzhledem k nižšímu objemu výroby výrobce ve srovnatelné zemi či ve srovnatelné zemi. Připomíná se, že objem výroby spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi je důvěrným údajem, a nelze jej tedy zveřejnit. Taktéž se připomíná, že čínské výrobní odvětví je vysoce roztříštěné a skládá se převážně z malých a středních podniků. Tato tvrzení se proto považovala za neopodstatněná.

(74)

Tito dovozci uvedli, že vzhledem ke skutečnosti, že se v čl. 2 odst. 1 druhém pododstavci základního nařízení vyžaduje, aby byla běžná hodnota určena na základě cen „jiných prodejců nebo výrobců“, bylo určení běžné hodnoty na základě údajů jediné společnosti chybné.

(75)

V této souvislosti se připomíná, že se toto řízení týká dovozu ze země bez tržního hospodářství, pro niž je nutno běžnou hodnotu určit v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Toto tvrzení bylo tudíž odmítnuto.

(76)

Po poskytnutí konečných informací uvedlo sdružení dovozců, že mělo za to, že běžná hodnota ve srovnatelné zemi nemůže být založena na údajích poskytnutých jedinou společností. Toto tvrzení však bylo z důvodů uvedených v 75. bodě odůvodnění odmítnuto.

(77)

Tito dovozci taktéž tvrdili, že výrobek výrobce ze srovnatelné země není reprezentativní, jelikož je určen výhradně pro segment trhu s drahými výrobky. Jelikož bylo vyhověno žádosti o důvěrný způsob zacházení s údaji výrobce ve srovnatelné zemi, není toto tvrzení popřeno ani odmítnuto. I kdyby bylo toto tvrzení pravdivé, byly (jak je objasněno v 61. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) provedeny úpravy početně zjištěné běžné hodnoty, pokud byly odůvodněné, s cílem zohlednit všechny typy obkládaček, včetně označení při dalším prodeji. Bylo proto zjištěno, že toto tvrzení není opodstatněné, a bylo tudíž odmítnuto.

(78)

Po poskytnutí konečných informací uvedl jeden vyvážející výrobce, že prodej některých typů keramických obkládaček do Unie během období šetření byl útvary Komise chybně zařazen a že dumpingové rozpětí společnosti by mělo být odpovídajícím způsobem opraveno. V tomto ohledu bylo při inspekci v prostorách společnosti zjištěno, že společnost špatně zařadila některé keramické obkládačky, a společnost o tom byla informována. Tyto obkládačky byly následně správně zařazeny pro účely provedení přesného výpočtu dumpingu. Za těchto okolností se tvrzení společnosti odmítá.

(79)

Po poskytnutí konečných informací tentýž vyvážející výrobce tvrdil, že některé vývozní prodejní transakce do Unie během období šetření nebyly při výpočtu dumpingového rozpětí společnosti zohledněny. V tomto ohledu bylo zjištěno, že tyto transakce nebyly zohledněny, jelikož na faktuře bylo uvedeno pozdější datum než konec období šetření. Za těchto okolností bylo tvrzení společnosti odmítnuto.

(80)

Jelikož s ohledem na vývozní ceny nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzuje se 59. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(81)

Byly předloženy připomínky týkající se srovnání běžné hodnoty s vývozní cenou.

(82)

Jeden vyvážející výrobce uvedl, že při výpočtu jeho hodnoty CIF měla být zohledněna skutečnost, že se vývoz uskutečňoval prostřednictvím obchodníků, kteří nejsou ve spojení. Bylo shledáno, že toto tvrzení je oprávněné, a následně byly hodnoty CIF pro tohoto vývozce přepočítány. Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že tento přepočet vývozních cen neměl být proveden, jelikož informace poskytnuté obchodníky, kteří nejsou ve spojení, nebyly spolehlivé vzhledem k tomu, že informace předložilo údajně pouze několik obchodníků, jejichž prostřednictvím prodával vyvážející výrobce. V tomto ohledu bylo zjištěno, že všichni obchodníci, kteří nejsou ve spojení, jejichž prostřednictvím prodával vyvážející výrobce, předložili informace o cenách. Za těchto okolností se tvrzení odmítá.

(83)

Další vyvážející výrobce uvedl, že při výpočtu jeho hodnoty CIF nebyly náležitě zohledněny náklady na pojištění. Bylo zjištěno, že toto tvrzení je oprávněné, a hodnoty CIF u tohoto vývozce byly odpovídajícím způsobem opraveny.

(84)

Jedna skupina vyvážejících společností tvrdila, že náklady na pojištění zahrnuté v jejích hodnotách CIF byly vypočítány chybně. Bylo zjištěno, že toto tvrzení je oprávněné, a hodnoty CIF byly proto přepočítány. Mimoto bylo zjištěno, že u jedné společnosti ve skupině nebyly při určování hodnoty ze závodu zohledněny náklady na manipulaci. Toto bylo rovněž napraveno.

(85)

Dva dovozci uvedli, že výpočet vývozních cen měl zohledňovat vývoj směnného kurzu USD v období šetření. Připomíná se však, že podle běžné praxe Komise se při přepočtu měny v průběhu období šetření použily měsíční směnné kurzy, takže vývoj směnného kurzu během období šetření byl zohledněn.

(86)

Po poskytnutí konečných informací uvedl jeden vyvážející výrobce, že jelikož byla běžná hodnota založena na údajích od jediného výrobce ve srovnatelné zemi, a následně nemohly být z důvodů zachování důvěrnosti zveřejněny přesné údaje, je nezbytné zajistit, aby byly ve vhodných případech provedeny úpravy k zajištění srovnatelnosti výrobku pro účely výpočtů dumpingu. V tomto ohledu byly, jak je uvedeno v 61. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v případě potřeby provedeny úpravy, aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou.

(87)

Po poskytnutí konečných informací tvrdili dva vývozci, že spolupracující výrobce v USA zásobuje výlučně sektor s drahými keramickými obkládačkami, zatímco čínští vyvážející výrobci zásobují sektor s nízkými cenami. V rámci zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou tito dovozci tvrdili, že jim nebyly poskytnuty údaje o nezbytných úpravách podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že úpravy, které byly provedeny za účelem zajištění spravedlivého srovnání, jsou vysvětleny v 61. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(88)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením u spolupracujících výrobců zařazených do vzorku s přihlédnutím ke všem výše uvedeným připomínkám činí:

(89)

V důsledku změn ve výpočtu dumpingových rozpětí (jak je uvedeno v 88. bodě odůvodnění) činí vážený průměr dumpingových rozpětí výrobců zařazených do vzorku, který je založen na dumpingových rozpětích u čtyř spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, 30,6 %. V této souvislosti se podotýká, že pro společnost Heyuan Becarry Co. Ltd, které nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství ani individuální zacházení, bylo dumpingové rozpětí vypočteno způsobem popsaným v 88. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. V souladu s čl. 9 odst. 6 první větou základního nařízení bylo toto dumpingové rozpětí použito k výpočtu váženého průměru dumpingových rozpětí stran zařazených do vzorku uplatněného na spolupracující vývozce, kteří nebyli zařazeni do vzorku. Mimoto vzhledem ke skutečnosti, že společnosti Heyuan Becarry Co. Ltd nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství a že bylo zjištěno, že její rozhodnutí o vývozním prodeji podléhají výrazným státním zásahům, mělo by být clo uložené na dovozy společnosti Heyuan Becarry Co. Ltd stejné jako clo použitelné na dovozy spolupracujících vývozců, kteří nebyli zařazeni do vzorku.

(90)

Pokud jde o způsob výpočtu dumpingového rozpětí pro společnost Heyuan Becarry Co. Ltd, která byla, jak bylo zmíněno, spolupracujícím vyvážejícím výrobcem zařazeným do vzorku, jemuž však nebylo přiznáno individuální zacházení, jak je uvedeno v 65. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, odkaz ve zmíněném bodě odůvodnění na 64. bod odůvodnění prozatímního nařízení by se měl vztahovat na 62. bod odůvodnění.

(91)

U společnosti uvedené v 51. až 54. bodě odůvodnění, u níž bylo provedeno individuální zjišťování, se použije s ohledem na použití článku 18 základního nařízení celostátní dumpingové rozpětí.

(92)

Jelikož ohledně výpočtu dumpingového rozpětí pro všechny ostatní vyvážející výrobce nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzuje se 66. až 67. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(93)

S přihlédnutím k připomínkám, které byly uvedeny v 81. až 85. bodě odůvodnění, bylo celostátní dumpingové rozpětí stanoveno ve výši 69,7 %.

(94)

Byla obdržena řada tvrzení, že se v případě 13 vyvážejících výrobců využívajících vážené prozatímní clo podle prozatímního nařízení, uvedených v jeho příloze, jedná pouze o obchodníky, a nikoli výrobce, a proto by v této příloze neměli být uvedeni.

(95)

Po dalším zkoumání bylo zjištěno, že tato tvrzení jsou pravdivá v případě pěti společností. Tyto společnosti byly informovány o záměru vyškrtnout je z příslušné přílohy a bylo jim umožněno se k tomu vyjádřit. Tři z těchto společností nepodaly žádné další připomínky, zatímco dvě společnosti předložily v této záležitosti další tvrzení. Tato další tvrzení neobsahovala dostatečné důkazy, které by prokazovaly, že tyto společnosti jsou ve skutečnosti vyvážejícími výrobci dotčeného výrobku, a byla proto odmítnuta. Těchto pět společností bylo vyškrtnuto ze seznamu společností využívajících vážené průměrné konečné clo.

(96)

Po zveřejnění prozatímních zjištění se kvůli změnám ve vlastnické struktuře údajně přerušil vztah dvou spolupracujících vyvážejících výrobců v rámci skupiny. Jedna z těchto společností proto požádala o individuální clo nezávislé na clu druhé společnosti.

(97)

Podle poskytnutých informací se zdá, že se po období šetření vztahy těchto dvou společností přerušily. Dopad tohoto údajného rozdělení ve struktuře skupiny a rovněž žádost jedné ze společností o individuální celní sazbu bude nutno podrobně přezkoumat. Pokud by jedna či obě tyto společnosti požádaly o přezkum své situace po tomto údajném rozdělení, lze to provést v příhodném čase v souladu se základním nařízením. Za této situace je žádost společnosti o stanovení individuálního cla v tomto šetření odmítnuta.

(98)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že pro jednoho z vyvážejících výrobců ve spojení uvedených v 97. bodu odůvodnění by mělo platit individuální clo, které by bylo vypočtené pro něj, jelikož existovaly důkazy o tom, že jeho dumping byl na vyšší úrovni než u druhého vyvážejícího výrobce. V tomto ohledu by mělo být poznamenáno, že pro vyvážející výrobce, kteří byli během období šetření ve spojení, by nevypočtení jednoho váženého průměru dumpingových rozpětí a cla pro tyto společnosti ponechalo prostor pro obcházení cel ze strany vyvážejícího výrobce, na něhož se vztahuje vyšší clo. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že oba vyvážející výrobci dotčení tímto šetřením byli během období šetření ve spojení, neexistují důvody pro stanovení individuálních cel pro každého z nich. Jak je uvedeno v 97. bodě odůvodnění, pokud by jedna či obě tyto společnosti požádaly o přezkum své situace po tomto údajném rozdělení, lze to provést v souladu se základním nařízením. Za těchto okolností se tvrzení žadatele odmítá.

(99)

Jelikož ohledně výroby v Unii a výrobního odvětví Unie nebyly předloženy žádné připomínky ani nová zjištění, potvrzují se závěry v 68. až 70. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(100)

Jelikož ohledně spotřeby Unie nebyly předloženy žádné připomínky ani zjištění, potvrzují se závěry v 71. a 72. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(101)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila analýzu dovozu a tvrdila, že v podnětu i v prozatímním nařízení chyběly údaje o objemu dovozu a že míra v m2 je jednotkou plochy, a nikoli objemu.

(102)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že vývoj ceny a objemu dovozu z Číny jednoduše ukazuje běžné výkyvy v obchodu, a nemůže být proto náznakem chování čínských vývozců, pokud jde o dumping.

(103)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana zpochybnila spolehlivost statistických údajů Eurostatu a uvedla, že skutečné čínské dovozní ceny jsou vyšší, a jsou tudíž srovnatelné s dovozními cenami z ostatních třetích zemí. Dále tvrdila, že tato skutečnost by měla dopad na zjištěná dumpingová rozpětí.

(104)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že se její analýza statistik Eurostatu s ohledem na podíl na trhu a dovozní cenu mírně lišila od analýz uvedených v prozatímním nařízení a že by tato zjištění měla být odpovídajícím způsobem pozměněna.

(105)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že útvary Komise nezohlednily zvýšení cen čínského dovozu po období šetření, v roce 2010.

(106)

Pokud jde o tvrzení týkající se použité měrné jednotky k určení objemu dovozu, výraz „objem“ v čl. 3 odst. 2 základního nařízení se vztahuje na „množství“, nikoli na „krychlový objem“. Pro každý výrobek je nutno použít nejreprezentativnější měrnou jednotku. Pokud jde o dotčený výrobek, hospodářské subjekty na světovém trhu používají důsledně metry čtvereční (m2). Tato jednotka byla proto považována za nejvhodnější pro účely tohoto šetření a tvrzení v tomto ohledu bylo odmítnuto.

(107)

Co se týká vývoje ceny a objemu dovozu z Číny, je pravdou, že rozdíly jsou omezené, vezmou-li se v úvahu absolutní hodnoty. Čínský dovoz se v posuzovaném období snížil o 3 %. Závěr ohledně objemu čínského dovozu je však nutno posoudit v kontextu celkového poklesu spotřeby na trhu Unie. Skutečnost, že čínský dovoz v tomto období klesl pouze o 3 %, zatímco se celková spotřeba snížila o 29 %, měla jednoznačně dopad na jeho přítomnost na trhu Unie. Udržení stálého dovozu tudíž čínskému dovozu umožnilo získat podíl na trhu v době, kdy ostatní hospodářské subjekty ztrácely.

(108)

Pokud jde o vývoj čínských cen, průměrné dovozní ceny uvedené v 73. bodě odůvodnění prozatímního nařízení vycházely ze statistických údajů Eurostatu. Byly vzneseny dotazy týkající se přesnosti průměrných dovozních cen do některých členských států, avšak nebyly potvrzeny žádné změny úředních statistik. V každém případě se připomíná, že údaje Eurostatu byly použity pouze ke stanovení obecných trendů a že i kdyby čínské dovozní ceny měly být upraveny směrem nahoru, celkový obraz o újmě by zůstal nezměněn, tj. s vysokými rozpětími pro cenové podbízení a prodej pod cenou. V těchto souvislostech je třeba poznamenat, že pro výpočet rozpětí újmy a dumpingových rozpětí nebyly údaje Eurostatu použity. K určení úrovně rozpětí byly použity pouze ověřené údaje od navštívených společností. I kdyby tedy byly zjištěny nesrovnalosti ve statistických údajích, nemělo by to žádný dopad na úroveň rozpětí, která byla zveřejněna.

(109)

Pokud jde o tvrzení, že útvary Komise nezohlednily údaje Eurostatu z roku 2010, nelze toto tvrzení uznat, jelikož hodnota za období šetření zahrnovala první čtvrtletí roku 2010. V souvislosti s druhým až čtvrtým čtvrtletím roku 2010 je třeba poznamenat, že tyto údaje se týkají období po období šetření, k němuž by se nemělo přihlížet. Kromě toho, i kdyby tyto údaje zohledněny byly, z dovozních statistik vyplývá, že se zvýšily také dovozní ceny ze třetích zemí, což poukazuje na to, že se jednalo o obecný trend a nikoli o jev týkající se pouze čínského dovozu.

(110)

Připomíná se, že v prozatímní fázi bylo (jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) cenové podbízení stanoveno jako vážené průměrné prodejní ceny výrobců v Unii pro odběratele na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, upravené na úroveň cen ze závodu, porovnané podle typu výrobku s odpovídajícími váženými průměrnými cenami dovozu z Číny prodávaného prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, stanovenými na základě cen CIF s příslušnou úpravou o stávající cla, náklady po dovozu a obchodní úroveň.

(111)

Jedna strana tvrdila, že výpočty vývozní ceny, které byly stranám poskytnuty, neodpovídají vysvětlení podanému v 76. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Po ověření se potvrzuje, že se v daném bodě odůvodnění jednalo o chybu v textu. V prozatímní fázi byla úprava o obchodní úroveň provedena u prodejních cen ze závodu účtovaných výrobci v Unii odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, a ve výpočtu průměrné vývozní ceny nebyla provedena úprava o náklady po dovozu. V konečné fázi byly ceny CIF vyvážejících výrobců z dotčené země na hranice Unie upraveny o stávající cla a náklady po dovozu (náklady vzniklé v přístavu Unie s ohledem na dovoz, dopravu a uskladnění před dalším prodejem dovozci), a to na základě informací, které poskytli spolupracující dovozci, kteří nejsou ve spojení.

(112)

Jiná strana tvrdila, že by po úpravě směrem dolů k zohlednění nákladů na distribuci/marketing měly být ceny podobné cenám čínského vývozu. Prozatímní výpočet však již zahrnoval tyto úpravy. Toto tvrzení bylo tudíž neopodstatněné, a bylo proto odmítnuto.

(113)

Šetření zjistilo úrovně cenového podbízení v rozmezí od 43,2 % do 55,7 %, což se mírně liší od úrovní zjištěných v prozatímní fázi (viz 77. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Důvodem změny je výpočet nové hodnoty CIF pro vyvážejícího výrobce, jak je uvedeno v 83. až 85. bodě odůvodnění, a výpočet individuální vývozní ceny CIF pro vyvážejícího výrobce, skupinu Kito, jak je uvedeno v 51. bodě odůvodnění.

(114)

Jelikož ohledně dovozu ze třetích zemí s výjimkou Číny nebyly předloženy žádné připomínky ani zjištění, potvrzují se závěry uvedené v 78. až 80. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(115)

Jelikož ohledně výroby, výrobní kapacity a vytížení kapacity nebyly předloženy žádné připomínky ani zjištění, potvrzují se závěry uvedené v 84. a 85. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(116)

Jelikož ohledně objemu prodeje a podílu na trhu nebyly předloženy žádné připomínky ani zjištění, potvrzují se závěry uvedené v 86. a 87. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(117)

Jelikož ohledně zaměstnanosti a produktivity nebyly předloženy žádné připomínky ani zjištění, potvrzují se závěry uvedené v 88. a 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(118)

Dumpingová rozpětí jsou upřesněna v 88. až 93 bodě odůvodnění. Potvrzuje se, že veškerá zjištěná rozpětí jsou podstatně vyšší než minimální úroveň. Vzhledem k objemu a cenám dumpingového dovozu se proto potvrzuje, že dopad skutečného dumpingového rozpětí nelze považovat za zanedbatelný.

(119)

Jedna strana zpochybnila správnost údajů uvedených v 93. až 95. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tato strana tvrdila, že hodnota zásob jako procento výroby byla během celého posuzovaného období podstatně nižší, než jak bylo uvedeno v tabulce 10 téhož nařízení. Tyto výpočty byly přezkoumány a bylo zjištěno, že chybně vypočteny byly pouze procentní údaje pro rok 2009 a období šetření a že v těchto obdobích bylo procento zásob ve skutečnosti mírně vyšší, než bylo uvedeno dříve. Správná verze tohoto výpočtu je uvedena v tabulce 1 tohoto nařízení.

(120)

Tatáž strana uvedla, že pokud by bylo výrobní odvětví Unie přinuceno zvýšit úroveň zásob až na šest měsíců výroby, jak je uvedeno v 94. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, představovalo by procento zásob 50 % celkové výroby místo 59 %, jak je uvedeno v tabulce 10 prozatímního nařízení.

(121)

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že analýzy uvedené v 93. a 94. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se doplňovaly, nebyly však totožné. První analýza ukazovala procento zásob společností zařazených do vzorku (vyjádřených v metrech čtverečních) v porovnání s výrobou společností zařazených do vzorku (rovněž vyjádřenou v metrech čtverečních) (v období šetření 61 %). Druhá analýza, která se rovněž týkala společností zařazených do vzorku, ukazovala počet měsíců výroby uložené na skladě ve vztahu k dvanácti měsícům v roce (v období šetření 50 %).

(122)

Další analýza umožnila zpřesnit posouzení vývoje počtu měsíců výroby, která je uložena na skladě. V roce 2007 měli výrobci zařazení do vzorku na skladě výrobu přibližně za pět měsíců (43 %), tlak dumpingového dovozu je však v období šetření přinutil zásoby zvýšit na více než sedm měsíců výroby (což odpovídá 61 % celkové roční výroby). V tabulce 1 je uveden objem zásob rovněž ve formě počtu měsíců z celkové roční výroby.

(123)

(124)

Potvrzuje se proto závěr, že tendence zaznamenaná u stavu zásob prokazuje, že dochází k újmě.

(125)

Jedna zúčastněná strana (jak již bylo zmíněno v 20. bodě odůvodnění) zpochybnila zjištění uvedená v 96. až 99. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pokud jde o prodejní ceny výrobního odvětví Unie, a tvrdila, že Komise do určení jednotkové ceny v Unii nezahrnula výrobce v Polsku a České republice a že se tyto údaje neshodují se skutečnými veřejně dostupnými údaji.

(126)

Pokud jde o toto tvrzení, byla provedena simulace s použitím prodejních cen zaznamenaných v Polsku, na něž připadá přibližně 10 % celkové výroby v Unii. Pro Českou republiku, jejíž výroba představuje méně než 3 % celkové výroby v Unii, nebyla simulace provedena. Tato simulace prokázala, že i při zohlednění polských cen se konečná zjištění významně nezmění. V souladu se svou metodikou vypočítala Komise prodejní ceny výrobního odvětví Unie po provedení příslušných úprav s cílem získat ceny účtované prvnímu nezávislému odběrateli, aby byla zajištěna srovnatelnost s čínskými prodejními cenami.

(127)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že argumentace v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení objasňující, že výrobní odvětví Unie bylo nuceno prodávat menší množství a širší sortiment, nebyla správná, jelikož výrobní odvětví Unie by v tomto případě údajně přišlo o mnohem větší podíl na trhu než jen o 2 %.

(128)

Je třeba poznamenat, že zaměření se na prodej menších sérií neznamená nutně úbytek většího podílu na trhu. Za prvé, výrobní odvětví Unie nebylo zcela vytěsněno z trhu pro větší, homogenní série výrobku, a to i přesto, že tlak levného čínského dovozu je v tomto odvětví obzvláště silný. Za druhé, výrobnímu odvětví Unie se podařilo zachovat přítomnost na celém trhu stlačením prodejních cen a výrobou dražší sortimentní skladby, což vedlo k poklesu ziskovosti, jak je uvedeno v 100. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Skutečnost, že výrobní odvětví Unie nepřišlo o větší podíl na trhu, proto vysvětluje rozhodnutí zachovat přítomnost na trhu navzdory cenovému tlaku ze strany Číny.

(129)

Jedna strana tvrdila, že mezi velkými a malými společnostmi existují velké rozdíly v ziskovosti. Uvádělo se proto, že se průměrný zisk musí považovat za nereprezentativní, jelikož vzorek obsahoval údaje pouze jedné velké společnosti.

(130)

Jiná strana uvedla, že finanční situace velkých výrobců v Unii je dobrá. Tatáž strana tvrdila, že jelikož neexistují žádné ztráty, a to ani v případě, že se k průměrnému ziskovému rozpětí výrobního odvětví Unie připočítají malé společnosti, jak je uvedeno v 101. bodě odůvodnění a tabulce 12 prozatímního nařízení, nelze prokázat celkovou újmu.

(131)

Je nutno uvést, že aby byla zajištěna konzistentnost zjištění s reprezentativností vzorku, byly všechny ukazatele újmy (včetně zisku) zváženy na základě podílu každého segmentu na celkové výrobě Unie. Na druhou stranu se potvrzuje reprezentativnost velké společnosti, pokud jde o segment větších podniků. Celkové ukazatele odvozené z analýzy společností zařazených do vzorku jsou proto reprezentativní s ohledem na situaci celého výrobního odvětví Unie, a výše uvedené tvrzení bylo nutno odmítnout.

(132)

S ohledem na tvrzení, že velkým podnikům nebyla způsobena žádná újma, je třeba uvést, že podle čl. 4 odst. 1 základního nařízení je nutno analýzu provést ve vztahu k celému výrobnímu odvětví Unie, a nikoli určitým skupinám nebo typům společností. Jak již bylo zmíněno ve 130. bodě odůvodnění, skutečnost, že v období šetření nebyly zaznamenány žádné ztráty, sama o sobě neznamená, že nedošlo k újmě.

(133)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila závěr, že v důsledku navýšení zásob a změny sortimentní skladby se výrobní náklady výrobního odvětví Unie zvýšily o 14 %. Podle této strany není tento závěr pravdivý, jelikož výše zásob ani sortimentní skladba nejsou součástí výrobních nákladů.

(134)

Toto tvrzení je nutno odmítnout, jelikož vysoké úrovně zásob představují značné finanční náklady, které jsou zahrnuty v analýze výrobních nákladů. Opakovaná změna sortimentní skladby znamená na druhou stranu dodatečné výrobní náklady, jelikož výrobce musí často výrobní proces revidovat: tato operace může být nákladná, jelikož znamená prostoje a neoptimální využití strojního zařízení.

(135)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila závěr uvedený v 107. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že negativní dopad na výrobní odvětví Unie mělo snížení spotřeby. Podle této strany nemůže existovat újma v důsledku snížení spotřeby, jelikož celkový podíl na trhu zůstal stejný.

(136)

Pokud jde o připomínku týkající se stálého podílu výrobního odvětví Unie na trhu navzdory klesající spotřebě, je nutno zmínit, že podíl na trhu není jediným důležitým ukazatelem újmy. Výrobcům v Unii se podařilo zachovat jejich podíl na trhu Unie pouze na úkor ziskovosti, která se v posuzovaném období snížila. Nelze proto vyvodit závěr, že stálý podíl výrobců v Unii na trhu vylučuje existenci újmy.

(137)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se potvrzují závěry ohledně újmy uvedené v 107. až 111. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(138)

Komise obdržela připomínky k prozatímním zjištěním týkajícím se příčinných souvislostí. Tyto připomínky byly zopakováním připomínek, jimiž se již zabývalo prozatímní nařízení v 128. až 132. bodě odůvodnění týkajícím se újmy, kterou si mohlo způsobit samo výrobní odvětví Unie. Nebyly předloženy žádné další důkazy, které by změnily prozatímní závěry. Potvrzují se proto závěry uvedené v 135. a 136. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(139)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení bylo v prozatímní fázi ověřeno, zda dumpingový dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Číny způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(140)

Některé strany tvrdily, že snížení výroby a prodeje výrobního odvětví Unie bylo důsledkem snižující se spotřeby. Uvádělo se rovněž, že dopad čínského dovozu musel být omezený, jelikož podíl Číny na trhu se zvýšil pouze o 1,6 %, přičemž s podílem výrobního odvětví Unie na trhu mohlo souviset nejvýše 1 %.

(141)

V této souvislosti se připomíná, že při šetření byla zjištěna časová shoda mezi vyšším podílem čínského dovozu na trhu a poklesem zisku výrobního odvětví Unie a navýšením jeho zásob. Na výrobní odvětví Unie mimoto nevyvíjel tlak pouze vyšší podíl na trhu, nýbrž ještě více cenové chování čínských vyvážejících výrobců a vysoké úrovně jejich cenového podbízení.

(142)

Jak bylo připomenuto v 113. bodě odůvodnění, šetřením byly zjištěny značné úrovně cenového podbízení. Šetření rovněž prokázalo, že výrobní odvětví Unie a dovozci prodávali své výrobky velkou měrou stejným odběratelům, což znamená, že výrobní odvětví Unie s dumpingovým dovozem přímo soutěžilo o objednávky.

(143)

To celkově prokazuje, že pokles ziskovosti výrobního odvětví Unie a zhoršení většiny ukazatelů újmy nezpůsobil jen objem dovozu, nýbrž i cenový tlak.

(144)

Řada zúčastněných stran uvedla, že dovoz keramických obkládaček z Číny nemohl způsobit výrobnímu odvětví Unie újmu, jelikož tyto výrobky nejsou srovnatelné. V této souvislosti se uvádělo, že keramické obkládačky z Číny jsou určeny pro trh s homogenními výrobky, zatímco výrobní odvětví Unie vyrábí obkládačky na objednávku, v menších sériích. Rovněž se uvádělo, že čínští výrobci a výrobní odvětví Unie spolu vzájemně nesoutěží kvůli skutečnosti, že čínští výrobci působí v segmentu levných až středně drahých výrobků, zatímco výrobní odvětví Unie působí v segmentu středně drahých až drahých výrobků. Jako důkaz v tomto ohledu byl předložen malý úbytek podílu výrobního odvětví Unie na trhu.

(145)

Ačkoliv na podporu výše uvedených tvrzení nebyly předloženy žádné podstatné důkazy, bylo nicméně pečlivě posouzeno, zda čínský dovoz skutečně soutěžil s obkládačkami vyráběnými v Unii.

(146)

V této souvislosti je nutno zmínit, že Komise provedla velmi podrobná srovnání, která rozlišovala mezi stovkami různých typů obkládaček. V tomto případě šetření prokázalo značnou úroveň shody mezi typy vyráběnými výrobním odvětvím Unie a vývozci. To jednoznačně prokazuje, že výrobní odvětví Unie a čínský dovoz vzájemně soutěží, pokud jde o jednotlivé typy výrobku. Připomíná se rovněž, že při šetření bylo zjištěno, že výrobní odvětví Unie a vyvážející výrobci spolu přímo soutěží, jelikož mají stejnou zákaznickou základnu.

(147)

Pokud jde o tvrzení, že keramické obkládačky z Číny jsou určeny pro trh homogenních výrobků, zatímco výrobní odvětví Unie vyrábí na objednávku, v menších sériích, připomíná se (viz 95. bod odůvodnění prozatímního nařízení), že to byl právě tlak ze strany čínského dovozu, který výrobní odvětví Unie přinutil přejít na menší série a širší škálu výrobků z hlediska barev a rozměrů. Výrobní odvětví Unie je dosud zastoupeno ve všech segmentech trhu a na rozdíl od výše uvedeného tvrzení je nutno strukturu prokazující, že se výrobní odvětví Unie muselo zaměřit na zvláštní typy výrobku, považovat za náznak existence přímé hospodářské soutěže.

(148)

Na základě výše uvedených skutečností nelze uznat tvrzení, že čínský dovoz nezpůsobil výrobnímu odvětví Unie újmu, jelikož spolu vzájemně nesoutěžily.

(149)

Některé strany trvaly na tom, že dopad tureckého dovozu je nutno považovat za významný. Pokud jde o ceny, jedna strana zpochybnila závěr, že zvýšení tureckých cen o 19 % bylo významné.

(150)

Toto tvrzení bylo projednáno v 118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a nebyly zjištěny žádné nové důkazy, které by zneplatnily závěr vyvozený v prozatímní fázi. V těchto souvislostech se potvrzuje, že zvýšení tureckých cen o 19 % musí být pokládáno za významné. Mimoto se připomíná, jak je uvedeno v 41. bodě odůvodnění, že neexistují žádné důkazy o dumpingovém dovozu z této země, který by způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu, a tudíž nelze toto tvrzení uznat.

(151)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že pokles spotřeby postihl především Španělsko a Itálii, v nichž byla újma údajně největší. Hlavním místem určení čínského vývozu byly naopak severské členské státy, které nevykazovaly pokles spotřeby a v nichž byli výrobci v Unii údajně poškozeni méně. Tatáž strana rovněž tvrdila, že se španělské odvětví keramických obkládaček v roce 2010 zotavilo, což prokazuje, že mezi čínským vývozem a údaji o výrobě a prodeji výrobního odvětví Unie neexistuje žádná souvislost.

(152)

Jedna strana uvedla, že navýšení zásob výrobního odvětví Unie by mělo být přičteno poklesu spotřeby v Unii a nikoli dumpingovému dovozu z Číny.

(153)

Tvrzení, že členské státy v severní Evropě nebyly poklesem spotřeby dotčeny a že dovoz z Číny byl nasměrován pouze do severní Evropy, nebylo podpořeno žádnými doloženými důkazy. Naopak, údaje od čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku prokazují, že prodej je rozložen rovnoměrně na celou Unii. Na Španělsko a Itálii mimoto připadá společně 28 % tohoto prodeje, což je jen o něco málo méně než prodej do Německa (32 %). Na tomto základě byla tato tvrzení odmítnuta.

(154)

S ohledem na tvrzení, že navýšení zásob výrobního odvětví Unie by mělo být přičítáno poklesu spotřeby v Unii, připomíná Komise zdůvodnění uvedené v 108. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. že tlak čínského dovozu byl velmi silný zejména v sektoru prodeje velkých sérií, což mělo jasný dopad na zásoby výrobců v Unii. Růst míry zásob během posuzovaného období nelze vysvětlit pouze obtížemi s prodejem výrobků, nýbrž také tím, že bylo nutné mít k dispozici zásoby mimořádně velké škály výrobků. Závěr o účincích čínského dovozu působícího újmu na zásoby se tudíž potvrzuje.

(155)

Několik zúčastněných stran trvalo na tom, že skutečnou příčinou potíží výrobního odvětví Unie byla hospodářská krize. To bylo doloženo skutečností, že k hlavnímu zhoršení došlo mezi rokem 2008 a 2009, tj. v roce, který postihla krize, zatímco v následujícím období byla tendence méně výrazná. Uvádělo se rovněž, že posuzované období zahrnovalo vrchol a dno hospodářského cyklu, přičemž vrchol se vyznačuje hospodářským rozmachem stavebnictví a dno finanční krizí, a snížení vývozu kvůli zřizování nových výrobních závodů v zemích třetího světa.

(156)

Po poskytnutí konečných informací trvala jedna zúčastněná strana na tom, že ke zhoršení řady ukazatelů újmy došlo kvůli hospodářské krizi a nikoli v důsledku dumpingového dovozu. Účinkem recese bylo podle této strany zvýšení poptávky po velkých objemech levných výrobků. Následkem toho se výrobní odvětví Unie muselo více zaměřit na výrobu pro objednávky ve velkém, tedy na segment, v němž již působilo čínské výrobní odvětví, čímž došlo k navýšení úrovně zásob. Kromě toho recese údajně způsobila inflaci v Unii, která byla v porovnání s Čínou vyšší, což vedlo ke zvýšení výrobních nákladů výrobců v Unii, a výrobní odvětví Unie proto údajně muselo prodávat za ceny, jež byly nižší než výrobní náklady.

(157)

Jiná strana tvrdila, že zisk výrobního odvětví Unie se v posledním čtvrtletí období šetření významně zvýšil, což poukazuje na to, že výrobní odvětví Unie se po hospodářské krizi zotavilo. Tato strana požadovala, aby byl zisk za období šetření udáván za čtvrtletí, což by pravděpodobně naznačilo, že ziskovost ke konci období šetření byla výrazně vyšší.

(158)

Skutečnost, že na výkonnost výrobního odvětví Unie měl dopad hospodářský útlum, byla uznána již v 120. bodě odůvodnění nařízení o uložení prozatímních opatření. V této souvislosti je třeba připomenout, že aby byla zjištěna příčinná souvislost, příslušná právní norma stanoví, že dumpingový dovoz musí výrobnímu odvětví Unie způsobovat podstatnou újmu. Dumpingový dovoz však nemusí být jedinou příčinou újmy.

(159)

Šetřením bylo mimoto prokázáno, že tendence rostoucího čínského vývozu mohla pokračovat navzdory hospodářské krizi. Čína byla skutečně jediným účastníkem na trhu, který byl schopen udržet si svůj podíl na trhu i ve složité hospodářské situaci.

(160)

Pokud jde o změnu ve struktuře poptávky v Unii, jak se uvádí v 156. bodě odůvodnění, nebyly na podporu tohoto tvrzení předloženy žádné důkazy. Připomíná se, že šetření naopak ukázalo, jak je vysvětleno v 106. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že výrobní odvětví Unie muselo změnit sortimentní skladbu a nabízet větší výběr výrobků z hlediska typů, barev a rozměrů a muselo navýšit své zásoby, aby bylo schopno v krátkém čase reagovat na velmi specifické objednávky. Toto tvrzení proto muselo být odmítnuto.

(161)

Pokud jde o dopad inflace na výrobní náklady, je možné pozorovat, že průměrná míra inflace v Unii nebyla vyšší než míra inflace v Číně během posuzovaného období, a že jí proto nemohou být vysvětlovány obtíže výrobců v Unii s prodejem za udržitelné ceny. S ohledem na úroveň cenového podbízení navíc nelze vyvodit závěr, že tlak na snižování čínských dovozních cen byl způsoben výrobním odvětvím Unie. Z těchto důvodů muselo být tvrzení této strany odmítnuto.

(162)

Pokud jde na druhou stranu o situaci výrobního odvětví Unie, připomíná se, že v prozatímním nařízení (126. bod odůvodnění) bylo prokázáno, že agresivní cenové chování čínských vývozců nepříznivě ovlivnilo ziskovost výrobního odvětví Unie v posuzovaném období již v době před světovým hospodářským útlumem. To prokazuje, že i kdyby nedošlo ke krizi, tlak ze strany levného dovozu z Číny byl sám o sobě dostatečný, aby mohl výrobnímu odvětví Unie způsobit podstatnou újmu.

(163)

Tato skutečnost (vezme-li se v úvahu společně s dumpingovými cenami) podporuje závěr, že hospodářský útlum nenarušuje příčinnou souvislost mezi čínským vývozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(164)

Požadavek, aby byl zisk za období šetření udáván za čtvrtletí, není pro současné šetření považován za relevantní, protože i kdyby se ukázalo, že byl zisk výraznější, musel by být porovnán s cílovým ziskem ve výši 3,9 %.

(165)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že újmu způsobenou výrobcům v Unii je nutno přičíst tomu, že neprovedli restrukturalizaci, jelikož zmenšení trhu ve výši 29 % bylo doprovázeno pouze 7% snížením kapacity a 16% snížením zaměstnanosti.

(166)

V tomto odvětví je zrušení výrobní kapacity složitým procesem, jelikož obnovení kapacity v případě zotavení trhu je pro výrobce mimořádně nákladné. Snížení zaměstnanosti, k němuž došlo v dotčeném období, bylo stejného řádu jako zmenšení trhu. Tendence v oblasti zaměstnanosti nemusí naprosto přesně odrážet tendenci výroby, jelikož ne všechna pracovní místa souvisí přímo s vlastní výrobou. Skutečnost, že zrušení kapacity a propouštění pracovníků ve výrobním odvětví neodpovídalo přesně zmenšení trhu, nenaznačuje, že nedošlo k restrukturalizaci. V rozporu s těmito tvrzeními a s přihlédnutím ke struktuře výrobního odvětví je proto 7% snížení kapacity a 16% snížení zaměstnanosti nutno pokládat za významné.

(167)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že snížení objemu vývozu výrobního odvětví Unie bylo zapříčiněno vysokými cenami, a nikoli dopadem čínského vývozu.

(168)

S ohledem na toto tvrzení se připomíná, že se po hospodářské krizi vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie zlepšila. Tvrzení, že vývozní výkonnost měla značný nepříznivý dopad na výsledky výrobního odvětví Unie, není proto možno přijmout.

(169)

Žádné z tvrzení, která předložily zúčastněné strany, neprokazuje, že dopad ostatních činitelů kromě dumpingového dovozu z Číny byl takový, aby narušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a zjištěnou újmou. Potvrzují se proto závěry o příčinných souvislostech uvedené v prozatímním nařízení.

(170)

S ohledem na připomínky stran provedla Komise další analýzu všech tvrzení týkajících se zájmu Unie. Všechny záležitosti byly posouzeny a byly potvrzeny závěry uvedené v prozatímním nařízení.

(171)

Jelikož s ohledem na zájem výrobního odvětví Unie nebyly předloženy žádné připomínky, potvrzují se závěry uvedené v 137. až 141. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(172)

Jedna strana uvedla, že uložení opatření ohrozí ekonomickou existenci dovozců, jelikož budou moci přenést pouze částečně vyšší náklady v důsledku cla na své odběratele.

(173)

Po poskytnutí konečných informací se dvě strany vyjádřily proti závěru, že dovozci mohou snadno přejít z čínských dodávek k jiným zdrojům dodávek, a jako důvod uvedli zejména to, že kvalita a ceny nejsou srovnatelné.

(174)

S ohledem na toto tvrzení se připomíná, že velká část dovozu není cly dotčena, jelikož nepochází z Číny. Vlastnosti výrobku, jenž se ve srovnatelné kvalitě vyrábí na celém světě, naznačují, že jsou tyto výrobky nahraditelné, a že je tudíž možné využívat celou řadu alternativních zdrojů dodávek, a to i navzdory učiněným tvrzením. I v případě dovozců, kteří se spoléhají na čínský dovoz, jenž je podle zjištění šetření dumpingový a prodává se za podstatně nižší ceny, než jsou ceny výrobků pocházejících z Unie, bylo při šetření zjištěno, že dovozci mohou u svých prodejních cen uplatnit přirážky přesahující 30 %. To spolu se zjištěnou skutečností, že dovozci dosáhli zisku ve výši přibližně 5 % a mohou přenést přinejmenším část možných vyšších nákladů na své odběratele, naznačuje, že jim jejich postavení umožňuje vypořádat se s dopadem opatření.

(175)

Jak je uvedeno v 144. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, uložení opatření nebude dovozcům v Unii bránit v tom, aby zvýšili podíly dovozu výrobků z jiných nedumpingových zdrojů, které jsou dostupné v Unii i v ostatních třetích zemích.

(176)

Jeden dovozce tvrdil, že pro určitý typ výrobku jsou prý v současné době čínské ceny vyšší než ceny výrobního odvětví Unie, a že by tedy opatření neumožňovala tento konkrétní typ výrobku v budoucnu vyvážet.

(177)

Toto tvrzení nebylo podloženo žádnými důkazy. Podle dostupných informací navíc tento typ výrobku představoval pouze menší část trhu a významně by neovlivnil dodávky na trhu Unie. Tvrzení bylo proto odmítnuto.

(178)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že dopad na uživatele bude značný. Zejména se uvádělo, že i minimální zvýšení cen o 32,3 % odběratelům zabrání v nákupu kvalitních výrobků. Rovněž se uvádělo, že ačkoliv může být pravdou, že dopad na velké diverzifikované obchody pro kutily může být omezený, malé specializované obchody budou značně dotčeny.

(179)

Pokud jde o dopad na konečné uživatele, Komise potvrzuje prozatímní závěr uvedený v 152. a 153. bodě odůvodnění nařízení Komise o prozatímním clu, tj. že dopad na ceny bude omezený.

(180)

Stavebnictví, jeden z největších odběratelů výrobců keramických obkládaček, se rozhodlo při šetření nespolupracovat. Po uložení prozatímních opatření byla Evropská federace stavebního průmyslu (European Construction Industry Federation (FIEC)) znovu vyzvána, aby poskytla statistické údaje, které prokazují, do jaké míry (pokud vůbec) bude toto odvětví nepříznivě ovlivněno uložením opatření. Federace FIEC potvrdila, že ačkoliv nejsou údaje přímo dostupné, nákladový dopad opatření na celkovou činnost jejích členů je velmi malý. Federace rovněž objasnila, že nízký zájem ze strany jejích členů je nutno pokládat za podporu návrhu Komise.

(181)

Pokud jde o malé specializované obchody, Komisi se nepodařilo získat žádné přesvědčivé údaje, které by potvrzovaly velikost a rozsah dopadu antidumpingového opatření. Stejně jako u dopadu na dovozce je nutno mít na paměti, že se keramické obkládačky vyrábějí v Unii a v mnoha třetích zemích neuplatňujících dumping; lze proto vyloučit vážné riziko nedostatečných dodávek pro maloobchody.

(182)

Usilovalo se o získání podrobnějšího posouzení dopadů ze strany spotřebitelů. Šetření prokázalo, že dopad bude pravděpodobně omezený.

(183)

Absolutní hodnota opatření je za prvé vypočítána z dovozní ceny, a tudíž na základě, který je mnohem nižší než konečná maloobchodní cena dotčeného výrobku. Tato hodnota může být na různých stupních (dovozci, velkoobchodníci a maloobchodníci) dříve, než se výrobek dostane ke konečnému spotřebiteli, snížena. A i kdyby dovozci a prodejci přesunuli celou výši cla na odběratele, připomíná se, že na trhu existuje velká nabídka výrobků, na něž se opatření nevztahují a které vyrábějí výrobci v Unii i výrobci ze třetích zemí.

(184)

Komise vypočítala dopad antidumpingových cel na ceny účtované spotřebitelům, a to stanovením výše cla, jež má být zaplaceno podle skutečného dovozu z Číny, a přidělením této částky přímo spotřebitelům za předpokladu, že dovozci, velkoobchodníci a maloobchodníci přenesou veškeré dodatečné náklady na konečné spotřebitele. Takto vypočítaný dopad na náklady je podstatně nižší než 0,5 EUR/m2. Připomíná se, že v prozatímním nařízení byl vyvozen závěr, že v Unii činí průměrná roční spotřeba u spotřebitelů přibližně 2,2 m2 na osobu. Vzhledem k nízkému dopadu cla na metr čtvereční bude zvýšení nákladů pravděpodobně omezené, a to i v případě, že spotřebitel nakoupí značné množství dotčeného výrobku za účelem stavby nebo renovace.

(185)

Lze očekávat, že uložení opatření pomůže výrobnímu odvětví Unie s následnými příznivými dopady na podmínky hospodářské soutěže na trhu Unie a snížením hrozby uzavírání podniků a snižování počtu pracovníků.

(186)

Mimoto lze předpokládat, že uložení opatření bude mít omezený dopad na uživatele/dovozce, kteří budou moci pořizovat dodávky u široké škály dodavatelů na trhu Unie a v ostatních třetích zemích.

(187)

Na základě výše uvedených skutečností nelze dospět k závěru, že uložení opatření není v zájmu Unie.

(188)

Dvě zúčastněné strany uvedly, že Komise měla v prozatímním ånařízení zveřejnit rozpětí cenového podbízení, a jedna z nich tvrdila, že nezveřejnění tohoto údaje znamená, že zúčastněné strany nemohly posoudit, zda bylo náležitě uplatněno pravidlo nižšího cla.

(189)

V reakci na výše uvedené skutečnosti jsou zveřejněna prozatímní rozpětí:

(190)

Jedna strana tvrdila, že pro zjištění újmy použila Komise nejednotný přístup a měla své závěry založit na vážených průměrných údajích pro celé výrobní odvětví.

(191)

V souvislosti s tímto tvrzením se poznamenává, že zjištění týkající se úrovně pro odstranění újmy vycházejí z ověřených údajů od konkrétních společností, jež byly považovány za nejspolehlivější základ k tomu, aby byly zohledněny všechny příslušné skutečnosti pro účely srovnání. Proto muselo být toto tvrzení odmítnuto.

(192)

Vzhledem k výše dosaženým závěrům ohledně dumpingu, výsledné újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie by měla být uložena opatření, aby se předešlo vzniku další újmy, kterou výrobnímu odvětví Unie způsobuje dumpingový dovoz z Číny.

(193)

Pro účely stanovení úrovně těchto cel byla vzata v úvahu zjištěná dumpingová rozpětí a výše cla nezbytného pro odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(194)

Považovalo se proto se vhodné vypočítat rozpětí cenového podbízení na základě cen zjištěných z údajů, které poskytli výrobci v Unii a čínští vývozci.

(195)

Při výpočtu výše antidumpingového cla nezbytného k odstranění účinků dumpingu působícího újmu se mělo za to, že by clo mělo být vypočítáno tak, aby výrobnímu odvětví Unie umožnilo pokrýt výrobní náklady a dosáhnout přiměřeného zisku. Usuzovalo se, že tímto přiměřeným ziskem před zdaněním je zisk, jehož by výrobní odvětví tohoto typu dosáhlo za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. pokud by neexistoval dumpingový dovoz, u prodeje obdobného výrobku v Unii. Tento zisk byl stanoven s přihlédnutím k ziskovosti ve výši 3,9 %, jíž výrobní odvětví Unie dosáhlo v roce 2007, jak je uvedeno v tabulce 12 prozatímního nařízení.

(196)

Zjištěná rozpětí újmy jsou tato:

(197)

Podotýká se, že rozpětí újmy u „všech ostatních spolupracujících výrobců“ bylo stanoveno bez použití údajů skupiny Kito, jelikož skupina Kito nebyla součástí vzorku, a aby bylo zajištěno, že je v souladu se způsobem výpočtu dumpingového rozpětí pro „všechny ostatní spolupracující výrobce“. (Viz čl. 9 odst. 6 první věta základního nařízení.) Pro skupinu Kito se s ohledem na použití článku 18 základního nařízení použije zbytkové rozpětí újmy, jak je uvedeno v 54. bodě odůvodnění.

(198)

Podotýká se rovněž, že rozpětí cenového podbízení jsou vyšší než zjištěná dumpingová rozpětí uvedená v 88. až 93. bodě odůvodnění, a proto by jako základ pro stanovení výše cel mělo v souladu s pravidlem nižšího cla sloužit dumpingové rozpětí.

(199)

V zájmu zajištění rovného zacházení mezi novými vyvážejícími výrobci a spolupracujícími společnostmi nezařazenými do vzorku uvedenými v příloze I tohoto nařízení by mělo být přijato ustanovení zajišťující, že se na nové výrobce bude vztahovat vážený průměr cla uloženého spolupracujícím společnostem nezařazeným do vzorku, jelikož noví výrobci by jinak neměli nárok na přezkum podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 4 neplatí v případě, kdy byl použit výběr vzorku.

(200)

Statistické údaje týkající se dotčeného výrobku se často vyjadřují v metrech čtverečních. Nicméně pro dotčený výrobek není v kombinované nomenklatuře stanovené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku ( 6 ) žádná taková doplňková jednotka uvedena. Je proto nezbytné stanovit, že v prohlášení o propuštění do volného oběhu se má kromě hmotnosti v kilogramech nebo tunách uvádět pro dovoz i počet metrů čtverečních dotčeného výrobku.

(201)

Vzhledem k velikosti zjištěného dumpingového rozpětí a na základě úrovně újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie se považovalo za nezbytné, aby se částky zajištěné prostřednictvím prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením vybraly s konečnou platností.

(202)

Jestliže jsou konečná cla vyšší než prozatímní cla, vyberou se s konečnou platností pouze zajištěné částky ve výši prozatímního cla, zatímco částky, které byly zajištěny nad rámec konečné sazby antidumpingového cla, by se měly uvolnit.

(203)

Jedna zúčastněná strana navrhla, aby opatření měla formu minimální dovozní ceny namísto valorických cel. Minimální dovozní cena však není pro dotčený výrobek vhodná, jelikož výrobek existuje ve velkém množství typů výrobků, jejichž ceny vykazují významné rozdíly, což představuje velmi vysoké riziko vzájemné kompenzace. Kromě toho se očekává, že typy výrobku se budou dále vyvíjet, pokud jde o design a konečnou úpravu, a minimální dovozní cena by pak už nebyla vhodným základem pro výši cla. Proto se žádost o uložení opatření ve formě minimální dovozní ceny zamítá.

(204)

Jiná strana požadovala, aby měla opatření formu dovozních kvót. Avšak dovozní kvóty nejsou ani v souladu se základním nařízením, ani s mezinárodně dohodnutými pravidly. Proto musela být žádost zamítnuta,