1080/2011/EURozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2011/EU ze dne 25. října 2011 o poskytnutí záruky EU na případné ztráty Evropské investiční banky z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Unii a o zrušení rozhodnutí č. 633/2009/ES

Publikováno: Úř. věst. L 280, 27.10.2011, s. 1-16 Druh předpisu: Rozhodnutí
Přijato: 25. října 2011 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 30. října 2011 Nabývá účinnosti: 30. října 2011
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 25. dubna 2012

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

►B

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1080/2011/EU

ze dne 25. října 2011

o poskytnutí záruky EU na případné ztráty Evropské investiční banky z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Unii a o zrušení rozhodnutí č. 633/2009/ES

(Úř. věst. L 280, 27.10.2011, p.1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  No

page

date

►M1

ROZHODNUTÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI ze dne 8. února 2012,

  L 110

38

24.4.2012




▼B

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1080/2011/EU

ze dne 25. října 2011

o poskytnutí záruky EU na případné ztráty Evropské investiční banky z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Unii a o zrušení rozhodnutí č. 633/2009/ES



EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 209 a 212 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem ( 1 ),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Kromě svého základního poslání financovat investice v Evropské unii uskutečňuje Evropská investiční banka (dále jen „EIB“) od roku 1963 finanční operace mimo Unii na podporu vnějších politik Unie. To umožňuje doplnit rozpočtové prostředky Unie dostupné pro vnější regiony o finanční sílu EIB ve prospěch přijímajících zemí. Uskutečňováním těchto finančních operací EIB přispívá k naplnění obecných zásad a politických cílů Unie, včetně rozvoje třetích zemí, a k prosperitě Unie za změněných globálních ekonomických podmínek. Finanční operace EIB na podporu vnějších politik Unie by měly být nadále prováděny v souladu se zásadami řádné bankovní praxe.

(2)

Ustanovení čl. 209 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie ( dále jen „Smlouva o fungování EU“) ve spojení s článkem 208 Smlouvy o fungování EU stanoví, že EIB za podmínek stanovených ve svém statutu přispívá k provádění opatření nezbytných k dosahování cílů unijní politiky rozvojové spolupráce.

(3)

V souladu s článkem 19 statutu EIB mají být žádosti podané přímo u EIB o finanční operace EIB uskutečněné podle tohoto rozhodnutí předloženy k vyjádření Komisi (dále jen „žádost o financování ze strany EIB“).

(4)

Za účelem podpory vnější činnosti Unie a umožnění EIB financovat investice mimo Unii, aniž by to mělo nepříznivý dopad na úvěrovou bonitu EIB, využívala většina operací EIB ve vnějších regionech rozpočtovou záruku EU (dále jen „záruka EU“) spravovanou Komisí.

(5)

Záruka EU byla na období 2007–2011 stanovena rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 633/2009/ES ze dne 13. července 2009 o poskytnutí záruky Společenství na případné ztráty Evropské investiční banky z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Společenství ( 2 ).

(6)

Záruční fond pro vnější vztahy (dále jen „záruční fond“), zřízený nařízením Rady (ES, Euratom) č. 480/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se zřizuje Záruční fond pro vnější vztahy ( 3 ), zajišťuje likvidní rezervu pro rozpočet Unie pro případ ztrát z finančních operací EIB a jiných vnějších činností Unie.

(7)

V souladu s rozhodnutím č. 633/2009/ES připravila Komise a EIB přezkum financování EIB v rámci vnější pomoci v polovině období, jenž vychází z nezávislého externího hodnocení, nad nímž vykonával dohled řídící výbor odborníků, z přezkumu provedeného externí poradenskou firmou a zvláštních hodnocení zpracovaných EIB. Dne 12. února 2010 předložil řídící výbor Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a EIB zprávu, která obsahovala jeho závěry a doporučení.

(8)

Řídící výbor dospěl ve své zprávě k závěru, že záruka EU představuje účinný a mocný politický nástroj s velkým finančním a politickým vlivem a že by měla být zachována za účelem krytí rizik politické nebo státní povahy. Byly rovněž navrženy určité změny rozhodnutí č. 633/2009/ES, aby se zajistila maximální přidaná hodnota a účinnost vnějších operací EIB.

(9)

Zásadní je vytvořit seznam zemí, které by mohly být způsobilé získat financování ze strany EIB v rámci záruky EU. Je rovněž vhodné rozšířit seznam zemí, které jsou způsobilé získat financování ze strany EIB v rámci záruky EU, který je v současnosti uveden v příloze I k rozhodnutí č. 633/2009/ES.

(10)

Za účelem promítnutí podstatných změn politiky by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny přílohy III tohoto rozhodnutí. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předávány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(11)

Částky kryté zárukou EU v každém regionu by měly nadále představovat stropy pro financování ze strany EIB v rámci záruky EU a nikoliv cíle, které má EIB splnit.

(12)

V rámci podpory Unie poskytované třetím zemím za účelem vyrovnání se s celosvětovou hospodářskou a finanční krizí, uspíšila EIB v rámci svého současného mandátu v letech 2009 a 2010 vnější úvěrovou činnost, a to zejména v zemích usilujících o přistoupení a zemích v rámci politiky sousedství a partnerství. Kromě toho si nepokoje v jižním Středomoří na počátku roku 2011 vyžádaly pomoc Unie těmto zemím na zajištění prostředků pro transformaci a modernizaci jejich hospodářství. Proto by měl být strop obecného mandátu na zbývající období mandátu přezkoumán a zvýšen o 1 684 000 000 EUR za účelem lepšího vypořádání se s těmito dočasnými a výjimečnými okolnostmi, aniž by byly dotčeny stropy příštího víceletého finančního rámce.

(13)

Finanční operace EIB plynoucí z výše uvedeného zvýšení stropu obecného mandátu by měly reagovat na politické reformy jednotlivých partnerských zemí posouzené Komisí se zapojením Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a s ohledem na usnesení Evropského parlamentu a rozhodnutí a závěry Rady. Toto posouzení by mělo zohlednit též přezkum evropské politiky sousedství a obnovený důraz na diferenciaci. V zemích usilujících o přistoupení bude financování ze strany EIB i nadále doplňovat pomoc Unie.

(14)

Kromě regionálních stropů by měl být aktivován doplňkový mandát ve výši 2 000 000 000 EUR, který by měl být přidělen jako finanční krytí pro podporu finančních operací EIB v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se této změně v regionech, na něž se mandát vztahuje. EIB by v úzké spolupráci s Komisí mohla svými odbornými znalostmi a zdroji přispívat k podpoře veřejných orgánů i soukromého sektoru při řešení problémů spojených se změnami klimatu a při nejlepším možném využívání dostupných finančních prostředků. U projektů zaměřených na zmírňování dopadů a přizpůsobování by zdroje EIB, tam kde je to možné a vhodné, měly být doplněny zvýhodněnými finančními prostředky dostupnými v rámci rozpočtu EU prostřednictvím efektivní a důsledné kombinace grantů a úvěrů na financování opatření v oblasti změny klimatu v souvislosti s vnější pomocí Unie. Z tohoto hlediska je vhodné, aby výroční zpráva Komise pro Evropský parlament a Radu obsahovala podrobnou zprávu o finančních nástrojích používaných k financování těchto projektů, v níž budou uvedeny výše finančních prostředků poskytnutých ze strany EIB v rámci doplňkového mandátu a příslušné výše grantů.

(15)

V případě zemí, u nichž se má za to, že se nezavázaly plnit náležité cíle týkající se změny klimatu, by mohlo být v rámci mandátu pro změnu klimatu rozhodnuto o omezení jejich způsobilosti získat financování ze strany EIB v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu v rámci záruky EU. Jakékoli takové omezení způsobilosti by mělo vycházet z komplexního a uceleného politického hodnocení. Rada by proto měla mít pravomoc rozhodnout, na návrh Komise se zapojením ESVČ, o omezení způsobilosti určité země k financování ze strany EIB v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu v rámci záruky EU. Toto omezení by se mělo vztahovat pouze na finanční operace EIB, u nichž je žádost o financování ze strany EIB předložena po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost a u nichž dojde k podpisu po 1. lednu 2012.

(16)

V rámci mandátu pro změnu klimatu by měla být poskytnuta určitá flexibilita ohledně regionálního rozdělení, aby se umožnil co nejrychlejší a nejúčinnější přístup k financování dostupnému během tříletého období 2011–2013, přičemž by se mělo usilovat o zajištění vyváženého rozdělení mezi regiony v rámci tohoto období na základě priorit stanovených pro vnější pomoc v rámci obecného mandátu.

(17)

Přezkum vnějšího mandátu EIB v polovině období ukázal, že ačkoliv operace EIB prováděné v hodnoceném období (2000–2009) byly obecně v souladu s vnějšími politikami Unie, mělo by být propojení mezi politickými cíli Unie a jejich operativním prováděním ze strany EIB posíleno a mělo by být přesnější a lépe strukturováno.

(18)

Za účelem zlepšení soudržnosti mandátu, posílení zaměření činnosti EIB v oblasti vnějšího financování na podporu politik Unie a maximálního prospěchu příjemců by toto rozhodnutí mělo v mandátu k finančním operacím EIB pro všechny způsobilé regiony a země stanovit horizontální cíle na vysoké úrovni na základě komparativních silných stránek EIB v oblastech, kde má prokazatelné výsledky. Ve všech regionech, na které se toto rozhodnutí vztahuje, by EIB tedy měla financovat projekty v oblastech zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se této změně (včetně transferu technologií souvisejících s novými zdroji energie), sociální a hospodářské infrastruktury (zejména v dopravě, energetice včetně obnovitelných zdrojů energie, zabezpečení dodávek energie, energetické infrastruktuře, environmentální infrastruktuře včetně vody a hygieny, jakož i v informačních a komunikačních technologiích) a rozvoje místního soukromého sektoru, zejména v rámci podpory malých a středních podniků. Je třeba připomenout, že zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování může hrát zásadní roli při oživení hospodářského rozvoje a boji proti nezaměstnanosti. V těchto oblastech by základním cílem finančních operací EIB měla být regionální integrace partnerských zemí, včetně hospodářské integrace zemí usilujících o přistoupení k EU, sousedních zemí a Unie. EIB by mělo být umožněno podporovat přítomnost Unie v partnerských zemích prostřednictvím přímých zahraničních investic, jimiž přispívá k podpoře transferu technologií a předávání znalostí, ať už v rámci záruky EU za investice ve výše zmíněných oblastech nebo na vlastní riziko.

(19)

Chce-li EIB skutečně oslovit malé a střední podniky, měla by spolupracovat s místními institucemi, které ve způsobilých zemích působí jako finanční zprostředkovatelé, zejména s cílem zajistit, aby se část finančních výhod převedla na její klienty a poskytla přidanou hodnotu ve srovnání s jinými zdroji financování. Ve vhodných případech by EIB prostřednictvím svých dohod o spolupráci s těmito zprostředkovatelskými institucemi měla požadovat, aby byly projekty klientů prověřeny, zda vyhovují dohodnutým kritériím v souladu s rozvojovými cíli Unie a vytvářejí přidanou hodnotu. Činnosti finančních zprostředkovatelů na podporu malých a středních podniků by měly být zcela transparentní a měly by o nich být podávány pravidelné zprávy EIB.

(20)

Finanční operace EIB by navíc měly přispívat k naplnění obecných zásad, kterými se podle článku 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) řídí vnější činnost Unie, tedy k prosazování a upevňování demokracie a právního státu, lidských práv a základních svobod a k provádění mezinárodních dohod v oblasti životního prostředí, jichž je Unie smluvní stranou. Zejména ve vztahu k rozvojovým zemím, ve smyslu seznamu příjemců veřejné rozvojové pomoci sestaveného Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), by měly finanční operace EIB podporovat: udržitelný hospodářský a sociální rozvoj a rozvoj v oblasti životního prostředí v těchto zemích, především v těch nejvíce znevýhodněných, hladké a postupné zapojení těchto zemí do světové ekonomiky, kampaň proti chudobě a soulad s cíli schválenými Unií v návaznosti na OSN a další příslušné mezinárodní organizace.

(21)

Zatímco silnou stránkou EIB i nadále zůstává její povaha jednoznačně investiční banky, měla by EIB na základě tohoto rozhodnutí v úzké koordinaci s Komisí a pod demokratickým dohledem Evropského parlamentu stanovit dopad svých vnějších operací na rozvoj a řídit se přitom zásadami Evropského konsensu o rozvoji a zásadami stanovenými v článku 208 Smlouvy o fungování EU, jakož i zásadami účinnosti pomoci uvedenými v Pařížské deklaraci z roku 2005 a v Akčním programu z Akkry z roku 2008. To by měla provádět prostřednictvím řady konkrétních opatření, zejména posílením své schopnosti posuzovat environmentální, sociální a rozvojové aspekty projektů, včetně lidských práv a rizik spojených s konflikty, a podporou místních konzultací s veřejnými orgány a občanskou společností. Při provádění kontrol náležité opatrnosti v souvislosti s projekty by EIB ve vhodných případech v souladu se sociálními a environmentálními zásadami Unie měla požadovat, aby předkladatelé projektů vedli konzultace na místní úrovni a zveřejňovali jejich výsledky. Dále by se měla EIB blíže zaměřit na odvětví, ve kterých má spolehlivé odborné znalosti z finančních operací v rámci Unie a která dále podpoří rozvoj dotyčné země, jako například na přístup k financování pro malé a střední podniky a mikrosubjekty, na odvětví environmentální infrastruktury včetně vody a hygieny, udržitelné dopravy a zmírňování změny klimatu, zejména v oblasti obnovitelné energie. Financování by mohlo rovněž zahrnovat projekty na podporu infrastruktury v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, pokud mají jasnou přidanou hodnotu.

(22)

EIB by také měla postupně posilovat svoji činnost na podporu přizpůsobování se změně klimatu, případně ve spolupráci s jinými mezinárodními finančními institucemi a evropskými dvoustrannými finančními institucemi. Další požadavky nově zavedené tímto rozhodnutím by vyžadovaly přístup ke zvýhodněným finančním prostředkům a postupné přizpůsobení z hlediska lidských zdrojů při současném prosazování a využívání efektivity, účelnosti a součinnosti. Činnost EIB by také měla doplňovat cíle a priority Unie spojené s budováním institucí a odvětvovými reformami. V neposlední řadě by EIB měla vymezit ukazatele výkonnosti navázané na rozvojové a environmentální aspekty projektů a jejich výsledků.

(23)

Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost byla s cílem zvýšit dopad a soudržnost vnějších vztahů Unie vytvořena funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“).

(24)

V posledních letech také došlo k rozšíření a posílení politik vnějších vztahů Unie. To se týká zejména předvstupní strategie, evropské politiky sousedství, strategie Unie pro Střední Asii, obnovených partnerství s Latinskou Amerikou a jihovýchodní Asií, jakož i strategických partnerství Unie s Ruskem, Čínou a Indií. Totéž platí také pro unijní politiky rozvojové spolupráce, které byly nyní rozšířeny na všechny rozvojové země. Od roku 2007 jsou vnější vztahy Unie podporovány také novými finančními nástroji, tedy nástrojem předvstupní pomoci, evropským nástrojem sousedství a partnerství, finančním nástrojem pro rozvojovou spolupráci, evropským nástrojem pro demokracii a lidská práva a nástrojem stability.

(25)

S ohledem na zřízení ESVČ by Komise a EIB měly po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost pozměnit memorandum o porozumění týkající se spolupráce a koordinace v regionech, které jsou uvedeny v rozhodnutí Rady 2006/1016/ES ze dne 19. prosince 2006 o poskytnutí záruky Společenství na případné ztráty Evropské investiční banky z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Společenství ( 4 ), a ve vhodných případech a se souhlasem vysokého představitele rozšířit uplatňování nového memoranda o porozumění i na ESVČ, zejména pokud jde o pravidelný a systematický dialog mezi Komisí a EIB na strategické úrovni, do něhož by měla být zapojena také ESVČ, a další aspekty spadající do pravomoci ESVČ.

(26)

V souladu s čl. 209 odst. 3 Smlouvy o fungování EU by EIB měla ve všech regionech, v nichž rozvíjí své aktivity, usilovat o nepřímou podporu dosažení rozvojových cílů tisíciletí pro rok 2015 jako nezbytné opatření pro provádění unijní politiky rozvojové spolupráce.

(27)

V zájmu posílení soudržnosti celkové podpory Unie v dotyčných regionech by se měly využívat příležitosti pro případné spojení finančních prostředků EIB s rozpočtovými zdroji Unie, například ve formě záruk, rizikového kapitálu, úrokových dotací a spolufinancování investic spolu s technickou pomocí při vypracování a provádění projektu, a to prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci, evropského nástroje sousedství a partnerství, finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci, evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a nástroje stability. Kdykoli k takovému spojení finančních prostředků EIB s jinými rozpočtovými zdroji Unie dojde, měly by být v rozhodnutích o financování zřetelně identifikovány zdroje, které mají být použity. Výroční zpráva Komise pro Evropský parlament a Radu o finančních operacích EIB prováděných podle tohoto rozhodnutí by měla obsahovat podrobný rozpis rozpočtových zdrojů a finančních nástrojů použitých ve spojení s finančními prostředky EIB.

(28)

Mělo by být zajištěno, aby vnější finanční operace EIB na všech úrovních, od strategického plánování na výchozí úrovni po navazující rozvoj projektů, byly v souladu s vnějšími politikami Unie a s cíli na vysoké úrovni stanovenými v tomto rozhodnutí a aby je podporovaly. V zájmu zvýšení soudržnosti vnějších činností Unie by měl být dále posílen dialog o politice a strategii mezi Komisí, ESVČ a EIB. Za týmž účelem by mezi Komisí, ESVČ a EIB měla existovat užší spolupráce a včasná vzájemná výměna informací na operační úrovni. Kanceláře EIB mimo území Unie by se měly nacházet v první řadě při delegacích EU, aby se tato spolupráce posílila a obě instituce se mohly podělit o provozní náklady. Případná včasná výměna názorů Komisí, ESVČ a EIB pak má zvláštní význam v procesu přípravy programových dokumentů s cílem maximalizovat synergii mezi činnostmi těchto tří institucí Unie.

(29)

Praktická opatření na propojení cílů obecného mandátu a jejich provádění by měla být stanovena v regionálních operačně-technických pokynech. Tyto pokyny by měly být v souladu se širším rámcem regionální politiky Unie stanoveným v tomto rozhodnutí. Měly by odrážet strategie Unie pro jednotlivé země a jejich cílem by mělo být zajistit, aby finanční prostředky poskytované ze strany EIB doplňovaly v jednotlivých regionech odpovídající politiky, programy a nástroje pomoci Unie.

(30)

EIB by měla za konzultací s Komisí připravit orientační víceletý program plánovaného objemu podepsaných finančních operací EIB, aby bylo zajištěno odpovídající rozpočtové plánování, pokud jde o přidělování prostředků do záručního fondu, a aby byla zajištěna slučitelnost prognóz EIB ohledně financování se stropy stanovenými v tomto rozhodnutí. Komise by měla tyto prognózy zohlednit ve svém pravidelném rozpočtovém plánování předávaném rozpočtovému orgánu.

(31)

Měl by být prostudován vývoj platformy Unie pro spolupráci a rozvoj s cílem optimalizovat fungování mechanismů pro kombinování grantů a úvěrů ve vnějších regionech. Za tímto účelem by Komise měla vytvořit skupinu odborníků z členských států, ESVČ a EIB, která by posoudila náklady a přínosy takovéto platformy. Při svých úvahách by tato skupina měla konzultovat jiné relevantní aktéry včetně evropských mnohostranných a dvoustranných finančních institucí. Tato platforma by měla nadále podporovat součinnost a mechanismy vzájemné důvěry založené na komparativní výhodě jednotlivých institucí a zároveň respektovat úlohu a výsady Komise při plnění rozpočtu Unie a úlohu a výsady EIB při poskytování úvěrů. Na základě zjištění skupiny odborníků by Komise měla do poloviny roku 2012 podat zprávu Evropskému parlamentu a Radě a podle okolností předložit návrh na takovou platformu.

(32)

EIB by měla být povzbuzována, aby zvyšovala objem svých operací a diverzifikovala své finanční nástroje mimo Unii bez využití záruky EU, tak aby existovaly podněty k využívání záruky v případě zemí a projektů s obtížným přístupem na trh, s přihlédnutím k udržitelnosti dluhu, a v případech, kdy tak záruka vede k vyšší přidané hodnotě. EIB by proto s přihlédnutím ke své vlastní schopnosti absorbovat riziko, a vždy za účelem podpory cílů politiky Unie v oblasti vnějších vztahů, měla být nabádána ke zvyšování částek, které poskytuje formou půjček na své vlastní riziko, mimo jiné podporováním hospodářských zájmů Unie, a to zejména v zemích usilujících o přistoupení k Unii, v sousedních zemích a v případě jiných regionů v zemích, které dosahují požadovaného investičního stupně, ale také v zemích s nižším investičním stupněm, má-li EIB vhodné záruky třetích stran. Za konzultací s Komisí by EIB měla vypracovat politiku pro rozhodování o tom, zda projekty zahrne do mandátu v rámci záruky EU, nebo do financování na vlastní riziko ze strany EIB. Tato politika by zejména měla vzít v úvahu bonitu dotčených zemí a projektů.

(33)

EIB by měla zvážit zvýšení objemu svých finančních operací podle tohoto rozhodnutí u státem řízených veřejnoprávních subjektů, pokud u těchto operací provede náležité hodnocení úvěrového rizika.

(34)

EIB by měla rozšířit spektrum nabízených nových inovačních finančních nástrojů, včetně zaměření se na tvorbu záručních nástrojů v co největším rozsahu, s přihlédnutím ke strategiím EIB pro řízení rizik. Dále by EIB měla být povzbuzována, aby poskytovala úvěry v místních měnách a vydávala dluhopisy na místních trzích, za předpokladu, že partnerské země zavedou nezbytné strukturální reformy, zejména ve finančním sektoru, jakož i jiná opatření k usnadnění činnosti EIB.

(35)

Aby se zajistilo, že EIB splní požadavky mandátu ve všech regionech a subregionech, měly by být na vnější činnosti EIB postupně přidělovány dostatečné lidské a finanční zdroje. To by mělo zahrnovat zejména dostatečnou kapacitu na podporu unijních cílů rozvojové spolupráce, na větší zaměření se na posouzení environmentálních, sociálních a rozvojových aspektů jejích činností ex ante a na účinné sledování projektů během jejich provádění. Je třeba využít příležitostí k dalšímu zvyšování efektivity a účinnosti a aktivně usilovat o dosažení součinnosti.

(36)

Při svých finančních operacích mimo Unii, které spadají do oblasti působnosti tohoto rozhodnutí, by měla EIB dále usilovat o posílení koordinace a spolupráce s jinými mezinárodními finančními institucemi a evropskými dvoustrannými finančními institucemi, včetně případné spolupráce, pokud jde o odvětvové podmínky a vzájemnou důvěru v postupy, o využívání společného spolufinancování a podílení se na celosvětových iniciativách, jako jsou iniciativy na podporu koordinace a efektivity pomoci. Cílem této koordinace a spolupráce by měla být minimalizace potenciálního zdvojování nákladů a nadbytečného překrývání činností. Toto úsilí má být založeno na vzájemnosti. Zásady stanovené v tomto rozhodnutí by se měly rovněž uplatňovat v případech, kdy je financování ze strany EIB prováděno prostřednictvím dohod o spolupráci s jinými mezinárodními finančními institucemi a evropskými dvoustrannými finančními institucemi.

(37)

V zemích mimo Unii, v nichž provádí společnou činnost s jinými evropskými finančními institucemi, by EIB měla zejména zlepšit vzájemnou spolupráci prostřednictvím dohod, jako je například trojstranné memorandum o porozumění mezi Komisí, skupinou EIB a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD), které by upravovaly spolupráci mimo území Unie a umožnily skupině EIB a EBRD vzájemně doplňovat své činnosti tím, že se budou opírat o své vlastní komparativní výhody.

(38)

Mělo by být zintenzivněno podávání zpráv a předávání informací ze strany EIB Komisi, aby mohla Komise rozšířit svou výroční zprávu pro Evropský parlament a Radu o finančních operacích EIB prováděných podle tohoto rozhodnutí. Další požadavky na podávání zpráv uvedené v tomto bodě odůvodnění by se měly vztahovat pouze na finanční operace EIB, u nichž je žádost o financování ze strany EIB podána po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost a u nichž dojde k podpisu po 1. lednu 2012. Zpráva by měla zejména zhodnotit soulad finančních operací EIB s tímto rozhodnutím, přičemž by měla vzít v úvahu regionální operačně-technické pokyny, a měla by zahrnovat oddíly týkající se přidané hodnoty EIB, jako je podpora vnějších politik Unie, požadavků mandátu, kvality financovaných operací, přenesení finančních výhod na klienty a oddíly týkající se spolupráce s Komisí, jinými mezinárodními finančními institucemi a dvoustrannými dárci, včetně spolufinancování. Zpráva by měla rovněž zhodnotit, jak EIB při přípravě a sledování financovaných projektů zohledňuje ekonomickou, finanční, environmentální a sociální udržitelnost. Měla by rovněž obsahovat zvláštní oddíl věnovaný podrobnému vyhodnocení opatření, která EIB přijala za účelem zajištění souladu se současným mandátem, jak je stanoven v rozhodnutí č. 633/2009/ES, se zvláštním zřetelem na finanční operace EIB využívající finančních subjektů nacházejících se v nespolupracujících jurisdikcích. EIB by při svých finančních operacích měla přiměřeně provádět své politiky vůči nedostatečně regulovaným nebo nespolupracujícím jurisdikcím, s cílem přispět k mezinárodnímu boji proti daňovým podvodům a daňovým únikům. Zpráva by měla obsahovat vyhodnocení sociálních a rozvojových aspektů projektů. Zpráva by měla být zveřejněna, aby občanská společnost a přijímající země mohly vyjádřit své stanovisko. V případě potřeby by zpráva měla zahrnovat odkazy na významné změny okolností, které by odůvodnily další změny mandátu před koncem období. Tato zpráva by měla zejména obsahovat rozpis financování ze strany EIB podle tohoto rozhodnutí spolu s veškerými finančními zdroji Unie a jiných dárců, aby poskytla přehled o finanční angažovanosti související s finančními operacemi.

(39)

Finanční operace EIB by měly být i nadále řízeny v souladu s jejími vlastními pravidly a postupy, včetně vhodných kontrolních opatření a opatření přijatých za účelem předcházení daňovým únikům, a v souladu s příslušnými pravidly a postupy ve vztahu k Účetnímu dvoru a Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).

(40)

Komise by měla být zejména vyzvána, aby při předkládání návrhu na záruku EU v příštím finančním rámci v úzké spolupráci s EIB a s přihlédnutím k důsledkům vyčlenění prostředků pro Záruční fond pro vnější vztahy posoudila stropy, na které se záruka EU vztahuje, seznam způsobilých zemí, a možnost, aby EIB poskytovala mikroúvěrové financování a další druhy nástrojů. Komise a EIB by měly posoudit možnosti, jak v budoucnu posílit součinnost mezi nástrojem předvstupní pomoci, evropským nástrojem sousedství a partnerství, finančním nástrojem pro rozvojovou spolupráci, evropským nástrojem pro demokracii a lidská práva a nástrojem stability a mandátem EIB pro poskytování úvěrů třetím zemím.

(41)

Tímto rozhodnutím nejsou dotčena jednání a rozhodnutí o budoucím víceletém finančním rámci.

(42)

Z těchto důvodů a z důvodu právní jistoty a jasnosti by mělo být rozhodnutí č. 633/2009/ES zrušeno,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:



Článek 1

Záruka EU

1.  Evropská unie poskytne Evropské investiční bance (EIB) rozpočtovou záruku EU na financování operací prováděných mimo území Unie (dále jen „záruka EU“). Záruka EU je poskytnuta jako paušální záruka na všechny splatné platby dosud neobdržené EIB v souvislosti s úvěry a úvěrovými zárukami na investiční projekty EIB, které jsou způsobilé podle odstavce 2. Poskytování financí ze strany EIB musí být v souladu se všeobecnými zásadami vnější činnosti Unie a přispívat k dosahování jejích cílů a politik. Cílem financování ze strany EIB v rozvojových zemích ve smyslu seznamu příjemců veřejné rozvojové pomoci sestaveného OECD je nepřímo přispívat k plnění rozvojových cílů jako snižování chudoby prostřednictvím růstu podporujícího začlenění a udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje.

2.  K získání záruky EU jsou způsobilé úvěry a úvěrové záruky EIB poskytnuté na investiční projekty uskutečněné v zemích, které jsou uvedeny v příloze III, a poskytnuté v souladu s pravidly a postupy EIB, včetně prohlášení EIB o sociálních a environmentálních normách, a na podporu příslušných cílů vnější politiky Unie, pokud bylo financování ze strany EIB poskytnuto v souladu s podepsanou dohodou, jejíž platnost dosud neuplynula a jež ani nebyla ukončena (dále jen „finanční operace EIB“).

3.  Záruka EU je omezena na 65 % celkové částky vyplacených úvěrů a záruk poskytnutých v rámci finančních operací EIB po odečtení všech uhrazených částek a přičtení všech souvisejících částek.

4.  Záruka EU kryje finanční operace EIB podepsané během období od 1. února 2007 do 31. prosince 2013. Finanční operace EIB podepsané podle rozhodnutí Rady 2006/1016/ES, a 2008/847/ES ( 5 ) a podle rozhodnutí č. 633/2009/ES nadále využívají záruku EU podle tohoto rozhodnutí.

5.  Pokud do konce období uvedeného v odstavci 4 Evropský parlament a Rada nepřijmou na návrh Komise v souladu s článkem 13 rozhodnutí o poskytnutí nové záruky EU na finanční operace EIB mimo Unii, prodlužuje se uvedené období automaticky o šest měsíců.

Článek 2

Stropy mandátu

1.  Maximální strop finančních operací EIB v rámci záruky EU po celé období 2007–2013 po odečtení zrušených částek nepřekročí 29 484 000 000 EUR; tento maximální strop je rozdělen na dvě části:

a) obecný mandát ve výši 27 484 000 000 EUR;

b) mandát pro změnu klimatu ve výši 2 000 000 000 EUR.

2.  Obecný mandát je rozdělen na regionální stropy a podstropy, jak je stanoveno v příloze I. V rámci regionálních stropů EIB postupně zajistí vyvážené rozdělení mezi jednotlivé země v regionech, na něž se vztahuje obecný mandát.

3.  Obecný mandát se vztahuje na finanční operace EIB, které sledují cíle stanovené v článku 3.

4.  Mandát pro změnu klimatu se vztahuje na finanční operace EIB ve všech zemích, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, pokud tyto finanční operace podporují klíčový cíl politiky Unie spočívající v řešení změny klimatu podporou projektů zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se této změně, které přispívají k celkovému cíli Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu zejména tím, že potlačují nebo snižují emise skleníkových plynů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a udržitelné dopravy nebo zvyšují odolnost vůči negativním dopadům změny klimatu na zranitelné země, odvětví a komunity. Mandát pro změnu klimatu se provádí v úzké spolupráci s Komisí, přičemž je-li to možné a vhodné, se financování ze strany EIB kombinuje s rozpočtovými prostředky Unie.

Ve vhodných případech může Rada na návrh Komise rozhodnout o omezení způsobilost určité země k financování ze strany EIB v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu v rámci záruky EU. Takové omezení způsobilosti k financování v rámci mandátu pro změnu klimatu se vztahuje pouze na finanční operace EIB, u nichž je požádáno o financování ze strany EIB po 30. říjnu 2011 a u nichž dojde k podpisu po 1. lednu 2012.

5.  V souvislosti s mandátem pro změnu klimatu se EIB snaží zajistit do konce období uvedeného v čl. 1 odst. 4 vyvážené rozdělení podepsaných finančních operací mezi regiony, na něž se vztahuje příloha III. EIB zejména zajistí, aby region uvedený v příloze III bodě A neobdržel více než 40 % částky přidělené na tento mandát, region uvedený v bodě B více než 50 %, region uvedený v bodě C více než 30 % a region uvedený v bodě D více než 10 % této částky. Mandát pro změnu klimatu se využívá k financování projektů, které úzce souvisejí se základními pravomocemi EIB, mají přidanou hodnotu a maximalizují účinek na přizpůsobení se změně klimatu a na zmírňování jejích dopadů.

6.  Plnění obecného mandátu i mandátu pro změnu klimatu se řídí zásadami řádné bankovní praxe.

Článek 3

Cíle obecného mandátu

1.  Záruka EU se poskytuje na finanční operace EIB, jež podporují některý z těchto obecných cílů:

a) rozvoj místního soukromého sektoru, zejména podporu malých a středních podniků;

b) rozvoj sociální a hospodářské infrastruktury, včetně dopravy, energetiky, environmentální infrastruktury a informačních a komunikačních technologií;

c) zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 4.

2.  V rámci základních pravomocí EIB přispívají její finanční operace podle tohoto rozhodnutí k naplnění obecných zásad, kterými se podle článku 21 Smlouvy o EU řídí vnější činnost Unie, a k provádění mezinárodních dohod v oblasti životního prostředí, jichž je Unie smluvní stranou.

3.  Základním cílem finančních operací EIB v oblastech, na něž se vztahuje odstavec 1, je regionální integrace partnerských zemí, včetně hospodářské integrace zemí usilujících o přistoupení k Unii, sousedních zemí a Unie.

4.  EIB zváží rozšíření své činnosti na podporu infrastruktury v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, bude-li mít tato činnost jasnou přidanou hodnotu.

Článek 4

Země, na něž se vztahuje záruka EU

1.  Seznam zemí, které by mohly být způsobilé pro financování ze strany EIB v rámci záruky EU, je uveden v příloze II. Seznam zemí způsobilých pro financování ze strany EIB v rámci záruky EU je uveden v příloze III a může obsahovat pouze některou ze zemí uvedených v příloze II. U zemí, které nejsou uvedeny v příloze II, se o způsobilosti dané země pro financování ze strany EIB v rámci záruky EU rozhodne v jednotlivých případech řádným legislativním postupem.

2.  Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 5, pokud jde o změny přílohy III. Rozhodnutí Komise přitom vychází ze všeobecného posouzení hospodářské a politické situace, včetně otázek souvisejících s demokracií, lidskými právy a základními svobodami, jakož i z příslušných usnesení Evropského parlamentu a rozhodnutí a závěrů Rady. Akty v přenesené pravomoci, kterými se mění příloha III nejsou dotčeny záruky EU na financování ze strany EIB podepsané před vstupem těchto aktů v přenesené pravomoci v platnost.

3.  Záruka EU se vztahuje pouze na finanční operace EIB prováděné ve způsobilých zemích, které s EIB uzavřely rámcovou dohodu o právních podmínkách provádění těchto operací.

4.  Záruka EU se nevztahuje na finanční operace EIB v určité zemi, jestliže dohoda o těchto operacích byla podepsána po přistoupení uvedené země k Unii.

Článek 5

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci se svěřuje Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 4 je svěřena Komisi na dobu neurčitou počínaje 30. říjnem 2011.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 4 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 6

Příspěvek finančních operací EIB k politikám Unie

1.  Komise vypracuje společně s EIB regionální operačně–technické pokyny pro financování ze strany EIB podle tohoto rozhodnutí.

Tyto regionální operačně–technické pokyny, jejichž cílem je zajistit, aby finanční operace EIB podporovaly politiky Unie, musí být v souladu se širším rámcem regionální politiky Unie uvedeným v příloze IV. Regionální operačně–technické pokyny budou zejména zajišťovat, aby financování ze strany EIB v rámci tohoto rozhodnutí v jednotlivých regionech doplňovalo odpovídající politiky, programy a nástroje pomoci Unie.

Při vypracování těchto pokynů budou Komise a EIB v případě potřeby konzultovat Evropskou službu pro vnější činnost (dále jen „ESVČ“) ohledně politických otázek a zohlední relevantní usnesení Evropského parlamentu a rozhodnutí a závěry Rady.

Okamžitě po vydání pokynů a jakékoli jejich aktualizaci je Komise předá Evropskému parlamentu a Radě.

V rámci stanoveném regionálními operačně–technickými pokyny vymezí EIB příslušné strategie financování a zajistí jejich provádění.

2.  Soulad finančních operací EIB s cíli vnější politiky Unie musí být sledován v souladu s článkem 11. S cílem usnadnit toto sledování vyvine EIB ukazatele pro měření výsledků financovaných projektů z hlediska rozvoje, životního prostředí a lidských práv a zohlední přitom příslušné ukazatele obsažené v Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci. Součástí ukazatelů měřících výsledky projektů z hlediska životního prostředí by měla být kritéria pro „čisté technologie“, jež se v zásadě zaměří na energetickou účinnost a technologie na snižování emisí.

3.  Záruka EU se neposkytne na finanční operaci EIB, pokud k této operaci Komise zaujme záporné stanovisko v rámci postupu podle článku 19 statutu EIB.

4.  V souladu s unijními a mezinárodními cíli v oblasti změny klimatu předloží EIB ve spolupráci s Komisí do 31. prosince 2012 strategii, jak v rámci svého mandátu pro poskytování úvěrů třetím zemím postupně a plynule zvýšit procentní podíl projektů na podporu snižování emisí CO2 a postupně ukončit financování projektů, které dosažení cílů Unie v oblasti klimatu brání.

5.  S ohledem na nové požadavky zavedené tímto rozhodnutím zajistí řídící orgány EIB postupné přizpůsobení zdrojů EIB včetně personálních, aby byly požadavky stanovené v tomto rozhodnutí odpovídajícím způsobem splněny. Je třeba využít příležitostí k dalšímu zvyšování efektivity a účinnosti a aktivně usilovat o dosažení součinnosti.

Článek 7

Hodnocení rozvojových aspektů projektů ze strany EIB

1.  V souvislosti s rozvojovými aspekty projektů, na něž se vztahuje záruka EU, provede EIB důkladnou kontrolu náležité opatrnosti a ve vhodných případech vyžaduje v souladu se sociálními a environmentálními zásadami Unie příslušné veřejné konzultace na místní úrovni.

EIB zahrne do vlastních pravidel a postupů nezbytná ustanovení týkající se posouzení environmentálního a sociálního dopadu projektů a aspektů spojených s lidskými právy, aby se zajistilo, že na základě tohoto rozhodnutí budou podporovány pouze projekty, které jsou hospodářsky, finančně, environmentálně a sociálně udržitelné.

Komise začlení do výroční zprávy pro Evropský parlament a Radu souhrnné hodnocení rozvojového hlediska činností EIB, které bude vycházet z kontroly náležité opatrnosti prováděné u projektů.

Pokud je to vhodné, posoudí se i možnost zvýšit během projektového cyklu kapacity příjemců financování ze strany EIB prostřednictvím technické pomoci.

2.  Kromě předběžného hodnocení rozvojových aspektů požaduje EIB po předkladatelích projektů, aby v průběhu provádění projektu a až do jeho dokončení důkladně sledovali mimo jiné dopady projektu na rozvoj, životní prostředí a lidská práva. EIB posoudí informace poskytnuté předkladatelem projektu. EIB sleduje pokud možno i výsledky činnosti finančních zprostředkovatelů na podporu malých a středních podniků. Je-li to možné, výsledky tohoto sledování se zveřejní.

3.  EIB podává Komisi výroční zprávy, v nichž hodnotí očekávané dopady operací financovaných v průběhu roku na rozvoj.

Tyto zprávy vycházejí z ukazatelů EIB pro měření výsledků, jež jsou uvedeny v čl. 6 odst. 2. Komise předkládá zprávy EIB o rozvoji Evropskému parlamentu a Radě v rámci každoročního podávání zpráv podle článku 11 a zveřejňuje je, aby k věci mohly vyjádřit své stanovisko rovněž zúčastněné subjekty, včetně občanské společnosti a přijímajících zemí.

Evropský parlament tyto výroční zprávy projedná s ohledem na stanoviska všech zainteresovaných stran.

4.  Požadavky uvedené v tomto článku se vztahují pouze na finanční operace EIB, u nichž je žádost o financování ze strany EIB podána po 30. říjnu 2011 a u nichž dojde k podpisu po 1. lednu 2012.

Článek 8

Spolupráce s Komisí a ESVČ

1.  Je posilován soulad vnějších činností EIB s cíli vnější politiky Unie s cílem maximalizovat součinnost mezi financováním ze strany EIB a rozpočtovými zdroji Unie, zejména vypracováním regionálních operačně-technických pokynů uvedených v článku 6 a pomocí pravidelného a systematického dialogu a včasné výměny informací týkajících se:

a) strategických dokumentů vypracovaných Komisí nebo případně ESVČ, jako jsou strategické dokumenty pro jednotlivé země a regiony, orientační programy, akční plány a předvstupní dokumenty;

b) strategických plánovacích dokumentů EIB a zdrojů projektů;

c) ostatních politických a operačních hledisek.

2.  Spolupráce se uskutečňuje na regionálně rozlišeném základě při zohlednění role EIB i politik Unie v jednotlivých regionech.

Článek 9

Spolupráce s jinými institucemi veřejného financování

1.  Finanční operace EIB se ve vhodných případech stále častěji provádějí ve spolupráci s jinými mezinárodními finančními institucemi nebo evropskými dvoustrannými finančními institucemi s cílem maximalizovat součinnost, spolupráci a efektivitu a zajistit obezřetné a přiměřené sdílení rizik a soudržné projektové a odvětvové podmínky ve snaze minimalizovat potenciální zdvojování nákladů a nadbytečné překrývání činností.

2.  Spolupráce uvedená v odstavci 1 se usnadní prostřednictvím koordinace, zejména v rámci memorand o porozumění nebo případně jiných rámců Unie pro regionální spolupráci mezi Komisí, EIB, hlavními mezinárodními finančními institucemi a evropskými dvoustrannými finančními institucemi, které působí v jednotlivých regionech, s přihlédnutím k pravomocím ESVČ.

Článek 10

Krytí a podmínky záruky EU

1.  V případě finančních operací EIB, u nichž je jednou ze stran stát nebo za něž se stát zaručil, a jiných finančních operací EIB, u nichž jsou jednou ze stran regionální nebo místní orgány nebo státem vlastněné nebo kontrolované veřejné podniky nebo instituce, jestliže u těchto jiných finančních operací EIB provedla EIB náležité hodnocení úvěrového rizika zohledňující situaci dané země, pokud jde o úvěrová rizika, kryje záruka EU veškeré splatné platby dosud neobdržené EIB (dále jen „globální záruka“).

2.  Pro účely odstavce 1 zastupuje Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy palestinská samospráva a Kosovo ( 6 ) zastupuje Mise OSN v Kosovu nebo správa stanovená v regionálních operačně–technických pokynech uvedených v článku 6.

3.  V případě finančních operací EIB neuvedených v odstavci 1 kryje záruka EU veškeré splatné platby dosud neobdržené EIB, pokud bylo neobdržení způsobeno naplněním jednoho z těchto politických rizik (dále jen „záruka na politická rizika“):

a) zastavení devizového transferu;

b) vyvlastnění;

c) válka nebo občanské nepokoje;

d) odepření spravedlnosti po porušení smlouvy.

4.  EIB po konzultaci s Komisí vypracuje jasnou a transparentní politiku přidělování při rozhodování o zdrojích financování operací, které jsou způsobilé získat záruku EU i financování ze strany EIB na její vlastní riziko.

5.  Je-li záruka EU uplatněna, postoupí EIB Unii příslušná práva v souladu s dohodou uvedenou v čl. 13 odst. 2.

Článek 11

Výroční zprávy a účetnictví

1.  Komise předloží každý rok Evropskému parlamentu a Radě zprávu o finančních operacích EIB uskutečněných na základě tohoto rozhodnutí. Tato zpráva zahrnuje hodnocení finančních operací EIB na úrovni projektů a odvětví a na celostátní a regionální úrovni, jakož i hodnocení příspěvku finančních operací EIB k naplňování cílů vnější politiky a strategických cílů Unie. Zpráva obsahuje souhrnný přehled probíhajících projektů.

Zpráva zejména zhodnotí soulad finančních operací EIB s tímto rozhodnutím, přičemž vezme v úvahu regionální operačně–technické pokyny uvedené v článku 6, a bude obsahovat části týkající se přidané hodnoty pro dosahování politických cílů Unie, hodnocení očekávaného souhrnného dopadu na rozvoj, hodnocení toho, jak EIB při přípravě a sledování financovaných projektů zohlednila environmentální a sociální udržitelnost, a hodnocení spolupráce s Komisí, jinými mezinárodními finančními institucemi a evropskými dvoustrannými finančními institucemi, včetně spolufinancování.

Ve zprávě se uvede zejména rozpis veškerých finančních zdrojů Unie použitých spolu s finančními prostředky EIB a jiných dárců, a vytvoří se tak přehled o finanční angažovanosti související s finančními operacemi prováděnými podle tohoto rozhodnutí. Kromě toho obsahuje i zvláštní část věnovanou podrobnému hodnocení opatření, která EIB přijala, aby dodržela čl. 1 odst. 2 tohoto rozhodnutí.

2.  EIB bude i nadále poskytovat Evropskému parlamentu, Radě a Komisi všechny své nezávislé hodnotící zprávy, které posuzují praktické výsledky konkrétních činností zrealizovaných EIB v rámci jejího mandátu pro poskytování úvěrů třetím zemím.

3.  Pro účely odstavce 1 předkládá EIB Komisi výroční zprávy o finančních operacích EIB uskutečněných na základě tohoto rozhodnutí na úrovni projektů a odvětví a na celostátní a regionální úrovni a o naplňování cílů vnější politiky a strategických cílů Unie, včetně spolupráce s Komisí, jinými mezinárodními finančními institucemi a dvoustrannými institucemi, a hodnotící zprávu o dopadu na rozvoj uvedenou v článku 7. Jakákoli memoranda o porozumění mezi EIB a jinými mezinárodními finančními institucemi nebo dvoustrannými institucemi, která se vztahují k finančním operacím podle tohoto rozhodnutí, se zveřejňují, nebo není-li jejich zveřejnění možné, oznamují se Evropskému parlamentu a Radě v rámci výroční zprávy Komise uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

4.  EIB poskytne Komisi o každé své finanční operaci statistické, finanční a účetní údaje a jakékoli další doplňující informace nezbytné ke splnění povinnosti Komise podávat zprávy nebo požadavků Účetního dvora, a to spolu s osvědčením auditora o nesplacených částkách finančních operací EIB.

5.  Pro účely účetnictví a podávání zpráv Komise o rizicích, na která se vztahuje globální záruka ve smyslu čl. 10 odst. 1 předloží EIB Komisi hodnocení rizik vypracované EIB a informace o bonitě týkající se finančních operací EIB s dlužníky nebo dlužníky krytými zárukou, jinými než státy.

6.  Informace uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 poskytuje EIB na vlastní náklady.

7.  Informace uvedené v odstavcích 3 a 4 rovněž EIB obecně zveřejňuje, přičemž ze zveřejnění vyloučí veškeré informace důvěrné povahy.

8.  Informace, zda se na projekt vztahuje záruka EU, se uvede ve shrnutí projektu, které se zveřejňuje na internetových stránkách EIB poté, co projekt projde schvalovací fází.

9.  EIB zahrne do své výroční zprávy následné posouzení fungování memoranda o porozumění s evropským veřejným ochráncem práv, a to v rozsahu, v jakém se toto memorandum týká finančních operací EIB, na něž se vztahuje toto rozhodnutí.

10.  V příslušných případech se požadavky uvedené v odstavcích 1 a 3 vztahují pouze na finanční operace EIB, u nichž je žádost o financování ze strany EIB podána po 30. říjnu 2011 a u nichž dojde k podpisu po 1. lednu 2012.

Článek 12

Nespolupracující jurisdikce

V rámci svých finančních operací EIB netoleruje žádné činnosti sloužící protiprávním účelům, včetně praní peněz, financování terorismu, daňových podvodů nebo daňových úniků. EIB se zejména nepodílí na žádné finanční operaci prováděných ve způsobilé zemi prostřednictvím zahraniční nespolupracující jurisdikce, kterou za nespolupracující označuje OECD, Finanční akční výbor (FATF) a další příslušné mezinárodní organizace.

Článek 13

Zpětné získávání plateb provedených Komisí

1.  Pokud Komise provede jakoukoli platbu v rámci záruky EU, usiluje EIB jménem a na účet Komise o uplatnění nároků týkajících se vyplacených částek.

2.  Komise a EIB uzavřou dohodu, kterou se stanoví podrobná ustanovení o uplatňování nároků a postupech pro jejich vymáhání, a to nejpozději do uzavření dohody uvedené v článku 14.

3.  V zájmu transparentnosti Komise na svých internetových stránkách zveřejní konkrétní informace o všech případech zpětného získávání plateb podle dohody o záruce uvedené v článku 14, není-li třeba zachovat důvěrnost.

Článek 14

Dohoda o záruce

Komise a EIB uzavřou dohodu o záruce, která bude obsahovat podrobná ustanovení a postupy týkající se záruky EU, a informují o ní Evropský parlament.

Článek 15

Kontrola Účetním dvorem

Záruku EU a v jejím rámci poskytnuté a zpětně získané platby k tíži nebo ve prospěch souhrnného rozpočtu Evropské unie kontroluje Účetní dvůr.

Článek 16

Přezkum

Komise v případě potřeby předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh, kterým se stanoví záruka EU v příštím víceletém finančním rámci.

Článek 17

Závěrečná zpráva

Do 31. října 2014 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě závěrečnou zprávu o uplatňování tohoto rozhodnutí.

Článek 18

Zrušení

Rozhodnutí č. 633/2009/ES se zrušuje.

Článek 19

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.




PŘÍLOHA I

REGIONÁLNÍ STROPY OBECNÉHO MANDÁTU

A.

Země usilující o přistoupení k EU : 9 048 000 000 EUR

B.

Země v rámci politiky sousedství a partnerství :

13 548 000 000 EUR s rozdělením na tyto orientační podstropy:

i) země Středomoří: 9 700 000 000 EUR

ii) východní Evropa, jižní Kavkaz a Rusko: 3 848 000 000 EUR

C.

Asie a Latinská Amerika :

3 952 000 000 EUR s rozdělením na tyto orientační podstropy:

i) Latinská Amerika: 2 912 000 000 EUR

ii) Asie (včetně střední Asie): 1 040 000 000 EUR

D.

Jihoafrická republika : 936 000 000 EUR

V rámci celkového stropu obecného mandátu mohou řídící orgány EIB rozhodnout o přerozdělení částky ve výši až 10 % regionálních stropů v rámci regionů a mezi nimi.




PŘÍLOHA II

POTENCIÁLNĚ ZPŮSOBILÉ REGIONY A ZEMĚ

A.    Země usilující o přistoupení k EU

1.    Kandidátské země

Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Chorvatsko, Island, Turecko

2.    Potenciální kandidátské země

Albánie, Bosna a Hercegovina, Kosovo ( 7 ), Srbsko

B.    Země v rámci politiky sousedství a partnerství

1.    Země Středomoří

Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, Sýrie, Tunisko, Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy

2.    Východní Evropa, jižní Kavkaz a Rusko

Východní Evropa: Bělorusko, Moldavská republika, Ukrajina

Jižní Kavkaz: Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie

Rusko

C.    Asie a Latinská Amerika

1.    Latinská Amerika

Argentina, Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Guatemala, Honduras, Chile, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Uruguay, Venezuela

2.    Asie

Asie (bez střední Asie): Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Brunej, Čína (včetně zvláštních administrativních oblastí Hongkongu a Macaa), Filipíny, Indie, Indonésie, Irák, Jemen, Jižní Korea, Kambodža, Laos, Malajsie, Maledivy, Mongolsko, Nepál, Pákistán, Singapur, Srí Lanka, Thajsko, Tchaj-wan, Vietnam

Střední Asie: Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán

D.    Jižní Afrika

Jihoafrická republika




PŘÍLOHA III

ZPŮSOBILÉ REGIONY A ZEMĚ

A.    Země usilující o přistoupení k EU

1.    Kandidátské země

Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Chorvatsko, Island, Turecko

2.    Potenciální kandidátské země

Albánie, Bosna a Hercegovina, Kosovo ( 8 ), Srbsko

B.    Země v rámci politiky sousedství a partnerství

1.    Země Středomoří

Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Maroko, ►M1  ————— ◄ Tunisko, Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy

2.    Východní Evropa, jižní Kavkaz a Rusko

Východní Evropa: Moldavská republika, Ukrajina

Jižní Kavkaz: Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie

Rusko

C.    Asie a Latinská Amerika

1.    Latinská Amerika

Argentina, Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Guatemala, Honduras, Chile, Kolumbie, Kostarika, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Uruguay, Venezuela

2.    Asie

Asie (bez střední Asie): Bangladéš, Brunej, Čína (včetně zvláštních administrativních oblastí Hongkongu a Macaa), Filipíny, Indie, Indonésie, Irák, Jemen, Jižní Korea, Kambodža, Laos, Malajsie, Maledivy, Mongolsko, Nepál, Pákistán, Singapur, Srí Lanka, Thajsko, Vietnam

Střední Asie: Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán

D.    Jižní Afrika

Jihoafrická republika




PŘÍLOHA IV

RÁMEC REGIONÁLNÍ POLITIKY

Činnost EIB v partnerských zemích účastnících se předvstupního procesu probíhá v rámci stanoveném v přístupových a evropských partnerstvích, která uvádějí priority pro kandidátské a potenciální kandidátské země, s cílem dosáhnout pokroku v přibližování k Unii, a která stanovují rámec pomoci Unie. Politickým rámcem Unie pro západní Balkán je proces stabilizace a přidružení. Vychází z progresivního partnerství, ve kterém Unie nabízí obchodní koncese, hospodářskou a finanční pomoc a smluvní vztahy prostřednictvím dohod o stabilizaci a přidružení. Předvstupní finanční pomoc poskytovaná prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci pomáhá kandidátským a potenciálním kandidátským zemím připravit se na povinnosti a úkoly, které z členství v Unii plynou. Tato pomoc podporuje proces reforem, včetně příprav na případné členství. Zaměřuje se na budování institucí, dosažení souladu s acquis Unie, přípravu na politiky a nástroje Unie a podporu opatření k dosažení hospodářské konvergence.

Činnost EIB v sousedních zemích probíhá v rámci evropské politiky sousedství, kde je záměrem Unie rozvíjet se zeměmi v jejím sousedství zvláštní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů založený na hodnotách Unie, jako jsou demokracie, právní stát, řádná správa věcí veřejných a dodržování lidských práv, a vyznačující se úzkými a mírovými vztahy spočívajícími na spolupráci, v souladu se zásadou odstupňování podle výkonu. V rámci této spolupráce se financování ze strany EIB podle tohoto rozhodnutí zaměří i na politiky prosazující inkluzivní růst a vytváření pracovních míst, které přispějí k sociální stabilitě v souladu s pobídkově orientovaným přístupem, jenž podporuje cíle vnější politiky Unie, a to i ve vztahu k otázkám migrace.

K dosažení těchto cílů provádějí Unie a její partneři společně dohodnuté dvoustranné akční plány, které vymezují soubor priorit, včetně priorit v oblasti politických a bezpečnostních otázek, obchodních a hospodářských záležitostí, environmentálních a sociálních aspektů a integrace dopravních a energetických sítí.

Evropskou politiku sousedství doplňují mnohostranné a regionální iniciativy Unie pro Středomoří, strategie Unie pro Podunají, strategie Unie pro region Baltského moře, Východní partnerství a černomořská synergie zaměřené na podporu spolupráce mezi Evropskou unií a příslušnou skupinou sousedních partnerských zemí, které se potýkají se společnými problémy nebo sdílejí společné zeměpisné prostředí. Iniciativa Unie pro Středomoří si klade za cíl znovu zahájit proces evropsko-středomořské integrace podporováním vzájemného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje na obou stranách Středozemního moře a podporuje lepší socioekonomický rozvoj, solidaritu, regionální integraci, udržitelný rozvoj a budování znalostí, přičemž zdůrazňuje potřebu posílit finanční spolupráci na podporu regionálních a nadnárodních projektů. Unie pro Středomoří podporuje zejména budování námořních a pozemních dálkových cest, odstranění znečištění Středozemního moře, středomořský solární program, iniciativu pro rozvoj podnikání v oblasti Středozemního moře, iniciativy v oblasti civilní ochrany a zřízení Evropsko-středomořské univerzity. Strategie Unie pro region Baltského moře podporuje udržitelnost životního prostředí a optimální hospodářský a sociální rozvoj v oblasti Baltského moře. Strategie Unie pro Podunají podporuje zejména rozvoj dopravy, energetických propojení a bezpečnosti, udržitelnost životního prostředí a socioekonomický rozvoj v Podunají. Cílem Východního partnerství je vytvořit nezbytné podmínky k urychlení politického přidružení a další hospodářské integrace mezi Unií a východními partnerskými zeměmi. Ruská federace a Unie mají rozsáhlé strategické partnerství, které je odděleno od evropské politiky sousedství a vyjádřeno společnými prostory a cestovními mapami. Na mnohostranné úrovni tyto iniciativy doplňuje Severní dimenze, která stanoví rámec pro spolupráci mezi Unií, Ruskem, Norskem a Islandem.

Činnost EIB v Latinské Americe probíhá v rámci strategického partnerství mezi Unií a zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku. Jak je zdůrazněno ve sdělení Komise s názvem „Evropská unie a Latinská Amerika: globální hráči v partnerství“ ze září roku 2009, prioritami Unie v oblasti spolupráce s Latinskou Amerikou jsou podpora regionální integrace a vymýcení chudoby a snížení sociální nerovnosti za účelem prosazování udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje. Tyto politické cíle budou podporovány s ohledem na různou úroveň rozvoje v zemích Latinské Ameriky. V oblastech společného zájmu Unie a Latinské Ameriky, včetně životního prostředí, změny klimatu, snižování nebezpečí katastrof, energetiky, vědy, výzkumu, vysokoškolského vzdělávání, technologie a inovací, bude veden dvoustranný dialog.

V Asii se EIB vyzývá k působení v dynamických rozvíjejících se ekonomikách i v méně prosperujících zemích. V tomto rozmanitém regionu prohlubuje Unie svá strategická partnerství s Čínou a Indií a pokračují jednání o nových dohodách o partnerství a volném obchodu se zeměmi v jihovýchodní Asii. Zároveň zůstává na předních místech programu Unie rozvojová spolupráce s Asií; cílem rozvojové strategie Unie pro asijský region je vymýtit chudobu podporou rozsáhlého udržitelného hospodářského růstu, prosazováním příznivého prostředí a podmínek pro obchod a integraci v rámci regionu, zlepšováním správy věcí veřejných, zvyšováním politické a sociální stability a podporou dosažení rozvojových cílů tisíciletí pro rok 2015. Společně se zavádějí politiky pro řešení společných náročných úkolů, jako jsou změna klimatu, udržitelný rozvoj, bezpečnost a stabilita, správa věcí veřejných a lidská práva, jakož i předcházení přírodním a lidským katastrofám a reakce na ně. Strategie Unie pro nové partnerství se Střední Asií přijatá Evropskou radou v červnu roku 2007 posílila regionální a dvoustranný dialog a spolupráci Unie se středoasijskými zeměmi ohledně hlavních problémů, se kterými se region potýká, jako je snižování chudoby, udržitelný rozvoj a stabilita. Provádění strategie významně pokročilo v oblastech lidských práv, právního státu, řádné správy věcí veřejných, demokracie a politik týkajících se vzdělávání, hospodářského rozvoje, obchodu, investic, energetiky, dopravy a životního prostředí.

Činnost EIB v Jihoafrické republice probíhá v rámci strategického dokumentu EU pro Jihoafrickou republiku. Ústředními oblastmi zájmu označenými v uvedeném strategickém dokumentu je tvorba zaměstnanosti a rozvoj kapacit pro poskytování služeb a sociální soudržnost. Činnosti EIB v Jihoafrické republice se značně doplňují s programem rozvojové spolupráce Komise, zejména tam, kde se EIB zaměřuje na podporu soukromého sektoru a na investice do rozšiřování infrastruktury a sociálních služeb (bydlení, elektrická energie, čističky na získávání pitné vody a komunální infrastruktura). Přezkum strategického dokumentu EU pro Jihoafrickou republiku v polovině období navrhl posílit opatření v oblasti změny klimatu prostřednictvím činností na podporu tvorby ekologicky orientovaných pracovních míst.



( 1 ) Postoj Evropského parlamentu ze dne 17. února 2011 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 20. září 2011 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. října 2011.

( 2 ) Úř. věst. L 190, 22.7.2009, s. 1.

( 3 ) Úř. věst. L 145, 10.6.2009, s. 10.

( 4 ) Úř. věst. L 414, 30.12.2006, s. 95.

( 5 ) Rozhodnutí Rady 2008/847/ES ze dne 4. listopadu 2008 o způsobilosti zemí Střední Asie pro financování podle rozhodnutí 2006/1016/ES o poskytnutí záruky Společenství na případné ztráty Evropské investiční banky z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Společenství (Úř. věst. L 301, 12.11.2008, s. 13).

( 6 ) Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999).

( 7 ) Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999).

( 8 ) Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999).

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU