(ES) č. 861/2007Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007 , kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích
| Publikováno: | Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 1-22 | Druh předpisu: | Nařízení |
| Přijato: | 11. července 2007 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 1. srpna 2007 | Nabývá účinnosti: | 1. ledna 2008 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (Úř. věst. L 199 31.7.2007, s. 1) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
L 158 |
1 |
10.6.2013 |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/2421 ze dne 16. prosince 2015, |
L 341 |
1 |
24.12.2015 |
|
|
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/1259 ze dne 19. června 2017, |
L 182 |
1 |
13.7.2017 |
|
Opraveno:
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 861/2007
ze dne 11. července 2007,
kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích
KAPITOLA I
PŘEDMĚT A OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Předmět
Toto nařízení zavádí evropské řízení o drobných nárocích, jehož cílem je zjednodušit a urychlit řízení o sporech týkajících se drobných nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně. Evropské řízení o drobných nárocích je stranám sporu k dispozici jako alternativa k řízení upravenému právními předpisy členských států.
Toto nařízení rovněž ruší mezitímní řízení nezbytná k tomu, aby rozhodnutí vydaná v rámci evropského řízení o drobných nárocích v jednom členském státě mohla být uznána a vykonána v jiném členském státě.
Článek 2
Oblast působnosti
1. Toto nařízení se vztahuje na občanské a obchodní věci v přeshraničních případech ve smyslu článku 3, bez ohledu na povahu soudu, jestliže hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 5 000 EUR. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (acta jure imperii).
2. Toto nařízení se nevztahuje na věci týkající se:
a) osobního stavu nebo způsobilosti fyzických osob k právům a právním úkonům;
b) majetkových práv plynoucích z manželských vztahů nebo vztahů, s nimiž právo rozhodné na daný vztah spojuje účinky obdobné manželství;
c) vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo příbuzenských vztahů;
d) závěti a dědění, včetně vyživovacích povinností vzniklých v důsledku smrti;
e) úpadku, likvidace podniku či jiné právnické osoby z důvodu platební neschopnosti, soudního urovnání sporu, vyrovnání a obdobných řízení;
f) sociálního zabezpečení;
g) rozhodčího řízení;
h) pracovního práva;
i) nájmů nemovitostí s výjimkou žalob týkajících se peněžitých nároků; nebo
j) porušení práv na ochranu soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy.
Článek 3
Přeshraniční případy
1. Pro účely tohoto nařízení se přeshraničním případem rozumí případ, ve kterém má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byla podána žaloba.
2. Bydliště se určí v souladu s články 62 a 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ( 1 ).
3. Rozhodným okamžikem pro určení, zda lze určitý případ považovat za přeshraniční, je den obdržení žalobního formuláře příslušným soudem.
KAPITOLA II
EVROPSKÉ ŘÍZENÍ O DROBNÝCH NÁROCÍCH
Článek 4
Zahájení řízení
1. Žalobce zahájí evropské řízení o drobných nárocích vyplněním vzorového formuláře A uvedeného v příloze I a jeho podáním přímo u příslušného soudu nebo zasláním poštou nebo pomocí jiných komunikačních prostředků, jako je fax nebo elektronická pošta, které přijímá členský stát, v němž se řízení zahajuje. Žalobní formulář obsahuje popis důkazních prostředků na podporu nároku a jsou k němu případně přiloženy příslušné podpůrné doklady.
2. Členské státy uvědomí Komisi o tom, které komunikační prostředky jsou pro ně přijatelné. Komise tyto informace zveřejní.
3. Nespadá-li nárok do oblasti působnosti tohoto nařízení, soud o tom vyrozumí žalobce. Pokud žalobce žalobu nevezme zpět, projedná ji soud podle procesního práva členského státu, v němž řízení probíhá.
4. Nejsou-li podle názoru soudu informace poskytnuté žalobcem přiměřené nebo dostatečně jasné nebo není-li žalobní formulář řádně vyplněn, umožní soud, pokud tento nárok není zjevně neopodstatněný nebo žaloba nepřípustná, žalobci tento formulář doplnit nebo opravit, popřípadě poskytnout doplňující informace nebo doklady nebo vzít žalobu zpět, a to ve lhůtě, kterou stanoví. Soud k tomu použije vzorový formulář B uvedený v příloze II.
Pokud je nárok zjevně neopodstatněný nebo žaloba nepřípustná nebo pokud žalobce nedoplní či neopraví žalobní formulář ve stanovené lhůtě, návrh se odmítne. ►M2 Soud o takovém odmítnutí vyrozumí žalobce a rovněž připojí informaci o tom, zda lze proti němu podat opravný prostředek. ◄
5. Členské státy zajistí, aby byl vzorový žalobní formulář A k dispozici u všech soudů, u nichž může být zahájeno evropské řízení o drobných nárocích, a aby byl dostupný prostřednictvím příslušných vnitrostátních internetových stránek.
Článek 5
Průběh řízení
1. Evropské řízení o drobných nárocích je písemným řízením.
1a. Soud nařídí ústní jednání, pouze pokud se domnívá, že není možné vydat rozhodnutí na základě písemných důkazů, nebo pokud o to některá ze stran požádá. Soud může takovou žádost zamítnout, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu je možné zajistit spravedlivý průběh řízení i bez ústního jednání. Zamítnutí musí být písemně zdůvodněno. Zamítnutí nelze samostatně napadnout, aniž by bylo napadeno samotné soudní rozhodnutí.
2. Po obdržení řádně vyplněného žalobního formuláře vyplní soud část I vzorového odpovědního formuláře C uvedeného v příloze III.
Kopie žalobního formuláře a případných podpůrných dokladů se spolu s takto vyplněným odpovědním formulářem doručí žalovanému v souladu s článkem 13. Tyto písemnosti se odešlou do 14 dnů od obdržení řádně vyplněného žalobního formuláře.
3. Žalovaný odpoví do 30 dnů od doručení žalobního a odpovědního formuláře tak, že vyplní část II vzorového odpovědního formuláře C a zašle jej spolu s případnými příslušnými podpůrnými doklady zpět příslušnému soudu, popřípadě jakýmkoli jiným vhodným způsobem bez použití uvedeného odpovědního formuláře.
4. Do 14 dnů od obdržení odpovědi žalovaného zašle soud žalobci kopii tohoto vyjádření spolu s případnými příslušnými podpůrnými doklady.
5. Pokud žalovaný ve své odpovědi tvrdí, že hodnota nepeněžitého nároku překračuje částku stanovenou v čl. 2 odst. 1, rozhodne soud do 30 dnů od odeslání odpovědi žalobci, zda nárok spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení. Toto rozhodnutí není samostatně napadnutelné.
6. Jakákoliv vzájemná žaloba, která se předloží na vzorovém formuláři A, a případné příslušné podpůrné doklady se žalobci doručí v souladu s článkem 13. Tyto písemnosti se odešlou do 14 dní po jejich obdržení.
Žalobce na případnou vzájemnou žalobu odpoví do 30 dní od doručení.
7. Přesahuje-li vzájemný nárok částku stanovenou v čl. 2 odst. 1, neprojedná se žaloba a vzájemná žaloba v rámci evropského řízení o drobných nárocích, nýbrž podle procesního práva členského státu, v němž řízení probíhá.
Články 2 a 4 a odstavce 3, 4 a 5 tohoto článku se použijí obdobně i pro vzájemné nároky.
Článek 6
Jazyky
1. Žalobní formulář, odpověď, případná vzájemná žaloba, odpověď na takovou vzájemnou žalobu a popis příslušných podpůrných dokladů se předkládají v jazyce či v jednom z jazyků soudu.
2. Je-li soudu předložen další dokument v jiném jazyce, než ve kterém probíhá řízení, může soud požadovat překlad tohoto dokumentu, pouze je-li to nezbytné pro vydání rozhodnutí.
3. Odmítá-li strana přijetí dokumentu, protože tento dokument není vyhotoven:
a) v úředním jazyce přijímajícího členského státu, nebo je-li v daném členském státě více úředních jazyků, v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa, v němž má být provedeno doručení nebo kam má být dokument odeslán, nebo
b) v jazyce, kterému adresát rozumí,
vyrozumí soud o této skutečnosti druhou stranu s cílem, aby tato strana poskytla překlad dokumentu.
Článek 7
Ukončení řízení
1. Do 30 dnů od obdržení odpovědi žalovaného nebo žalobce ve lhůtě stanovené v čl. 5 odst. 3 nebo 6 vydá soud rozhodnutí nebo
a) si vyžádá od stran ve stanovené lhůtě nepřesahující 30 dnů další informace týkající se nároku;
b) provede dokazování podle článku 9 nebo
c) předvolá strany k ústnímu jednání, které se koná do 30 dnů od předvolání.
2. Soud vydá rozhodnutí buď do 30 dnů od ústního jednání nebo po obdržení všech informací nezbytných pro vydání rozhodnutí. Rozhodnutí se doručí stranám v souladu s článkem 13.
3. Neobdrží-li soud od příslušné strany odpověď ve lhůtě stanovené v čl. 5 odst. 3 nebo 6, vydá rozhodnutí o nároku nebo vzájemném nároku.
Článek 8
Ústní jednání
1. Považuje-li se v souladu s čl. 5 odst. 1a ústní jednání za nezbytné, uskuteční se za použití jakékoli vhodné technologie komunikace na dálku, jako je videokonference nebo telekonference, má-li soud takovou technologii k dispozici a není-li její použití s ohledem na zvláštní okolnosti případu nevhodné pro spravedlivý průběh řízení.
Má-li osoba, která má být vyslechnuta, bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát, v němž se nachází soud, u něhož byla podána žaloba, zajistí se účast této osoby na ústním jednání prostřednictvím videokonference, telekonference nebo jiné vhodné technologie komunikace na dálku s využitím postupů stanovených v nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ( 2 ).
2. Strana, která byla předvolána k osobní účasti na ústním jednání, může požádat o použití technologie komunikace na dálku, má-li soud tuto technologii k dispozici, za předpokladu, že požadavek osobně se dostavit k soudu, zejména pokud jde o případné náklady této strany, by byl ve vztahu k nároku nepřiměřený.
3. Strana, která byla předvolána k účasti na ústním jednání za použití technologie komunikace na dálku, může požádat o osobní účast na tomto jednání. Na vzorovém žalobním formuláři A a na vzorovém odpovědním formuláři C, jež byly zavedeny postupem podle čl. 27 odst. 2, jsou strany řízení informovány o tom, že na náhradu jakýchkoli nákladů vynaložených některou stranou v souvislosti s osobní účastí na ústním jednání, a to na žádost dané strany, se vztahují podmínky uvedené v článku 16.
4. Rozhodnutí soudu o žádostech uvedených v odstavcích 2 a 3 nelze samostatně napadnout, aniž by bylo napadeno samotné soudní rozhodnutí.
Článek 9
Dokazování
1. Soud určí způsob a rozsah dokazování, které je nezbytné pro vydání jeho rozhodnutí, v rámci příslušných pravidel upravujících přípustnost důkazů. Soud použije nejjednodušší a nejméně náročný způsob dokazovaní.
2. Soud může připustit dokazování prostřednictvím písemných výpovědí svědků, znalců nebo stran.
3. Pokud je pro účely dokazování nutné vyslechnout nějakou osobu, uskuteční se ústní jednání v souladu s podmínkami stanovenými v článku 8.
4. Soud může provést důkaz znaleckým posudkem nebo ústní výpovědí, pouze pokud není možné vydat rozhodnutí na základě jiných důkazů.
Článek 10
Zastupování stran
Zastoupení advokátem nebo jiným odborníkem v oboru práva není povinné.
Článek 11
Poskytování pomoci stranám
1. Členské státy zajistí, aby strany měly možnost získat praktickou pomoc při vyplňování formulářů a obecné informace o oblasti působnosti evropského řízení o drobných nárocích, jakož i obecné informace o tom, který soud je v dotyčném členském státě příslušný k vydání rozhodnutí v evropském řízení o drobných nárocích. Tato pomoc musí být poskytována bezplatně. Tento odstavec nevyžaduje, aby členské státy poskytovaly bezplatnou či úplatnou právní pomoc formou právního posouzení konkrétního případu.
2. Členské státy zajistí, aby informace o orgánech nebo subjektech, které jsou oprávněny poskytovat pomoc v souladu s odstavcem 1, byly k dispozici u všech soudů, u nichž lze zahájit evropské řízení o drobných nárocích, a byly dostupné prostřednictvím příslušných vnitrostátních internetových stránek.
Článek 12
Úloha soudu
1. Soud stranám neukládá povinnost provést právní posouzení nároku.
2. Je-li to nezbytné, vyrozumí soud strany sporu o procesních otázkách.
3. Je-li to vhodné, snaží se soud o dosažení smíru mezi stranami.
Článek 13
Doručování dokumentů a jiných písemností
1. Dokumenty uvedené v čl. 5 odst. 2 a 6 a rozhodnutí vydaná v souladu s článkem 7 se doručují:
a) poštou, nebo
b) elektronickými prostředky,
i) jsou-li tyto prostředky technicky dostupné a přípustné podle procesních pravidel členského státu, v němž evropské řízení o drobných nárocích probíhá, nebo má-li strana, jíž mají být tyto dokumenty a rozhodnutí doručeny, bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, podle procesních pravidel daného členského státu; a
ii) akceptovala-li strana, jíž mají být tyto dokumenty a rozhodnutí doručeny, způsob doručování elektronickými prostředky výslovně předem nebo má-li podle procesních pravidel členského státu, v němž má tato strana bydliště nebo místo obvyklého pobytu, právní povinnost tento konkrétní způsob doručování akceptovat.
Doručení musí být doloženo potvrzením o přijetí s uvedením data přijetí.
2. Doručování všech písemnosti neuvedených v odstavci 1 mezi soudy a stranami či jinými osobami zúčastněnými na řízení se uskutečňuje elektronickými prostředky s potvrzením o přijetí, pokud jsou tyto prostředky technicky dostupné a přípustné podle procesních pravidel členského státu, v němž je evropské řízení o drobných nárocích vedeno, jestliže daná strana nebo osoba tyto komunikační prostředky předem akceptovala nebo má podle procesních pravidel členského státu, v němž má tato strana nebo osoba bydliště nebo místo obvyklého pobytu, právní povinnost je akceptovat.
3. Kromě jakýchkoli jiných prostředků, které jsou podle procesních pravidel členských států dostupné pro vyjádření akceptace předem, jak je požadováno podle odstavců 1 a 2, pokud jde o použití elektronických prostředků, je možné vyjádřit takovou akceptaci prostřednictvím vzorového žalobního formuláře A a vzorového odpovědního formuláře C.
4. Pokud není doručení v souladu s odstavcem 1 možné, lze je provést jedním ze způsobů uvedených v článcích 13 a 14 nařízení (ES) č. 1896/2006.
Pokud není způsob komunikace podle odstavce 2 možný nebo s ohledem na zvláštní okolnosti případu vhodný, lze použít jakýkoli jiný způsob komunikace přípustný podle práva členského státu, v němž je evropské řízení o drobných nárocích vedeno.
Článek 14
Lhůty
1. Pokud soud stanoví lhůtu, musí být dotčená strana informována o důsledcích jejího zmeškání.
2. Vyžaduje-li to ochrana práv stran, může soud za výjimečných okolností prodloužit lhůty stanovené v čl. 4 odst. 4, čl. 5 odst. 3 a 6 a čl. 7 odst. 1.
3. Pokud soud za výjimečných okolností nemůže dodržet lhůty stanovené v čl. 5 odst. 2 až 6 a v článku 7, přijme opatření vyžadovaná těmito ustanoveními co nejdříve.
Článek 15
Vykonatelnost rozhodnutí
1. Rozhodnutí je vykonatelné bez ohledu na jakýkoli možný opravný prostředek. Složení jistoty se nevyžaduje.
2. Článek 23 se použije rovněž v případě, kdy má být rozhodnutí vykonáno v tom členském státě, ve kterém bylo vydáno.
Článek 15a
Soudní poplatky a způsoby jejich placení
1. Soudní poplatky vybírané v členském státě v případě evropského řízení o drobných nárocích nesmí být nepřiměřené a nesmí být vyšší než soudní poplatky vybírané v daném členském státě v případě vnitrostátních zkrácených řízení.
2. Členské státy zajistí, aby strany mohly soudní poplatky hradit prostřednictvím platby na dálku, která stranám umožňuje provést platbu rovněž z členského státu jiného než členského státu, v němž se soud nachází, přičemž bude nabídnut nejméně jeden z těchto způsobů platby:
a) bankovní převod;
b) platba kreditní či debetní kartou; nebo
c) inkaso z bankovního účtu žalobce.
Článek 16
Náklady
Náklady řízení nese strana, která neměla úspěch ve věci. Soud však straně, která měla úspěch ve věci, nepřizná náhradu nákladů v rozsahu, v němž nebyly nutně vynaložené nebo nebyly přiměřené ve vztahu k nároku.
Článek 17
Opravné prostředky
1. Členské státy informují Komisi o tom, zda jejich procesní právo připouští proti rozhodnutí vydanému v rámci evropského řízení o drobných nárocích opravné prostředky, a o lhůtě, v níž musí být tyto opravné prostředky uplatněny. Komise tuto informaci zveřejní.
2. Články 15a a 16 se použijí na jakýkoli opravný prostředek.
Článek 18
Přezkum rozhodnutí za výjimečných okolností
1. Žalovaný, který se nedostavil k soudu, má právo požádat o přezkum rozhodnutí vydaného v rámci evropského řízení o drobných nárocích u příslušného soudu členského státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, pokud:
a) žalovanému nebyl doručen žalobní formulář nebo, bylo-li nařízeno ústního jednání, žalovaný na něj nebyl předvolán v dostatečném předstihu a takovým způsobem, aby si mohl připravit svou obhajobu; nebo
b) žalovaný nemohl nárok napadnout z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které sám nezavinil;
ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, přestože měl možnost tak učinit.
2. Lhůta pro podání návrhu na přezkum činí 30 dnů. Začíná běžet dnem, kdy se žalovaný skutečně seznámil s obsahem rozhodnutí a měl možnost se k němu vyjádřit, nejpozději však dnem přijetí prvního opatření v rámci výkonu rozhodnutí vedoucího k tomu, že je žalovaný zcela nebo zčásti zbaven možnosti nakládat se svým majetkem. Uvedenou lhůtu nelze prodloužit.
3. Zamítne-li soud návrh na přezkum uvedený v odstavci 1 s odůvodněním, že není dán žádný z důvodů pro přezkum uvedených v odstavci 1, zůstává rozhodnutí nadále platné.
Rozhodne-li soud, že je přezkum opodstatněný na základě některého z důvodů uvedených v odstavci 1, je rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích od počátku neplatné. Žalobce však neztrácí výhody vyplývající z jakéhokoli přerušení promlčecí nebo prekluzivní lhůty, pokud k takovému přerušení dojde podle vnitrostátního práva.
Článek 19
Použitelné procesní právo
Nestanoví-li toto nařízení jinak, řídí se evropské řízení o drobných nárocích procesním právem členského státu, v němž řízení probíhá.
KAPITOLA III
UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ
Článek 20
Uznání a výkon rozhodnutí
1. Rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích v jednom členském státě se uzná a vykoná v jiném členském státě, aniž je nutné prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti napadnout jeho uznání.
2. Soud vyhotoví na žádost některé ze stran osvědčení o rozhodnutí vydaném v rámci evropského řízení o drobných nárocích na vzorovém formuláři D uvedeném v příloze IV, a to bez dalších nákladů. Soud na žádost poskytne dané straně osvědčení v kterémkoli jiném úředním jazyce orgánů Unie s použitím vícejazyčného dynamického vzorového formuláře, který je k dispozici na portálu evropské e-justice. Žádné ustanovení tohoto nařízení neukládá soudu povinnost poskytnout překlad nebo přepis textu zapsaného v uvedeném osvědčení do textových polí s volně vkládaným textem.
Článek 21
Vykonávací řízení
1. Aniž jsou dotčena ustanovení této kapitoly, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu.
Rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích se vykonává za stejných podmínek jako rozhodnutí vydané v členském státě výkonu.
2. Strana, která žádá o výkon rozhodnutí, předloží:
a) kopii rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, a
b) osvědčení uvedené v čl. 20 odst. 2 a v případě potřeby jeho překlad do úředního jazyka členského státu výkonu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde má být rozhodnutí vykonáno, v souladu s právními předpisy tohoto členského státu, nebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný.
3. Od strany, která žádá o výkon rozhodnutí vydaného v rámci evropského řízení o drobných nárocích v jiném členském státě, se nesmí požadovat, aby měla:
a) pověřeného zástupce nebo
b) poštovní adresu
v členském státě výkonu, kromě orgánů příslušných pro vykonávací řízení.
4. Od strany, která v jednom členském státě žádá o výkon rozhodnutí vydaného v rámci evropského řízení o drobných nárocích v jiném členském státě, se nesmí z důvodu, že je cizím státním příslušníkem nebo že nemá bydliště ani nepobývá v členském státě výkonu, požadovat složení jistoty, kauce či vkladu, ať už je jejich označení jakékoli.
Článek 21a
Jazyk osvědčení
1. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Unie, které nejsou jeho úředními jazyky a které jsou pro něj v případě osvědčení podle čl. 20 odst. 2 přijatelné.
2. Překlad informací týkajících se podstaty rozhodnutí uvedených v osvědčení podle čl. 20 odst. 2 provádí osoba oprávněná k překladatelské činnosti v jednom z těchto členských států.
Článek 22
Zamítnutí výkonu
1. Výkon je na návrh osoby, proti níž je požadován, příslušným soudem v členském státě výkonu zamítnut, jestliže je rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích neslučitelné s dřívějším rozhodnutím vydaným v kterémkoli členském státě nebo ve třetí zemi, pokud:
a) se dřívější rozhodnutí týkalo téže věci mezi stejnými stranami;
b) dřívější rozhodnutí bylo vydáno v členském státě výkonu nebo splňuje podmínky nezbytné pro jeho uznání v členském státě výkonu a
c) proti neslučitelnosti nebyla a nemohla být vznesena námitka při soudním řízení v členském státě, v němž bylo rozhodnutí v rámci evropského řízení o drobných nárocích vydáno.
2. V žádném případě nesmí být v členském státě výkonu rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích přezkoumáváno ve věci samé.
Článek 23
Zastavení nebo omezení výkonu
Pokud strana napadla rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích nebo trvá možnost takového napadení či pokud strana žádá o přezkum ve smyslu článku 18, může příslušný soud nebo orgán v členském státě výkonu na návrh strany, proti níž je výkon požadován:
a) omezit vykonávací řízení na ochranná opatření;
b) podmínit výkon složením jistoty, kterou sám určí, nebo
c) za výjimečných okolností vykonávací řízení zastavit.
Článek 23a
Soudní smír
Soudní smír schválený soudem nebo uzavřený před soudem v rámci evropského řízení o drobných nárocích, který je vykonatelný v členském státě, v němž bylo řízení vedeno, bude uznán a vykonán v jiném členském státě za stejných podmínek jako rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích.
Na soudní smír se použijí ustanovení kapitoly III obdobně.
KAPITOLA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 24
Informace
Členské státy spolupracují, aby poskytly veřejnosti a odborným kruhům informace o evropském řízení o drobných nárocích, včetně informací o nákladech, a to zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci zřízené rozhodnutím 2001/470/ES.
Článek 25
Informace poskytované členskými státy
1. Do 13. ledna 2017 oznámí členské státy Komisi:
a) soudy, které jsou příslušné vydávat rozhodnutí v rámci evropského řízení o drobných nárocích;
b) komunikační prostředky přijatelné pro účely evropského řízení o drobných nárocích, které jsou soudům podle čl. 4 odst. 1 k dispozici;
c) orgány nebo subjekty, které jsou příslušné pro poskytování praktické pomoci v souladu s článkem 11;
d) prostředky elektronického doručování a komunikace, které jsou v souladu s čl. 13 odst. 1, 2 a 3 technicky dostupné a přípustné podle jejich procesních pravidel, a případné prostředky akceptace předem, jež je pro použití elektronických prostředků požadována podle čl. 13 odst. 1 a 2, které jsou podle jejich vnitrostátního práva k dispozici;
e) případné osoby nebo druhy profesí, které mají v souladu s čl. 13 odst. 1 a 2 právní povinnost akceptovat doručení dokumentů nebo jiných písemností elektronickými prostředky;
f) výši soudních poplatků za evropské řízení o drobných nárocích, nebo jaký je způsob jejich výpočtu, jakož i přijatelné způsoby platby soudních poplatků podle článku 15a;
g) opravné prostředky, které jsou k dispozici podle procesního práva dané země v souladu s článkem 17, lhůtu, v níž musí být takové opravné prostředky podány, a soudy, u kterých je lze podat;
h) postupy pro podání návrhu na přezkum podle článku 18 a soudy, které jsou pro tento přezkum příslušné;
i) jazyky, které jsou pro ně přijatelné podle čl. 21a odst. 1; a
j) orgány, které jsou příslušné pro výkon rozhodnutí a orgány, které jsou příslušné pro účely článku 23.
Členské státy oznámí Komisi jakékoli další změny těchto informací.
2. Komise zveřejní informace sdělené v souladu s odstavcem 1 pomocí jakéhokoli vhodného prostředku, například prostřednictvím portálu evropské e-justice.
Článek 26
Změna příloh
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 27, pokud jde o změny příloh I až IV.
Článek 27
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 26 je svěřena Komisi na dobu neurčitou počínaje dnem 13. ledna 2016.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 26 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 26 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 28
Přezkum
1. Do 15. července 2022 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o fungování tohoto nařízení, včetně hodnocení, zda je vhodné:
a) za účelem dosažení cíle tohoto nařízení, kterým je usnadnit občanům a malým a středním podnikům přístup ke spravedlnosti v přeshraničních případech, dále zvýšit částku uvedenou v čl. 2 odst. 1; a
b) rozšíření působnosti evropského řízení o drobných nárocích, zejména na mzdové nároky, s cílem usnadnit přístup ke spravedlnosti pro zaměstnance v přeshraničních pracovněprávních sporech s jejich zaměstnavatelem, a to po zvážení plného dopadu takového rozšíření.
K této zprávě se případně připojí legislativní návrhy.
Za tímto účelem poskytnou do 15. července 2021 členské státy Komisi informace týkající se počtu žalob v rámci evropského řízení o drobných nárocích, jakož i počet návrhů na výkon rozhodnutí vydaných v rámci evropského řízení o drobných nárocích.
2. Do 15. července 2019 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o šíření informací o evropském řízení o drobných nárocích v členských státech a může vypracovat doporučení, pokud jde o zvýšení povědomosti o tomto řízení.
Článek 29
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. ledna 2009, s výjimkou článku 25, který se použije ode dne 1. ledna 2008.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.
PŘÍLOHA I
PŘÍLOHA II
PŘÍLOHA III
PŘÍLOHA IV
( 1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).
( 2 ) Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 1).