(ES) č. 1425/2006Nařízení Rady (ES) č. 1425/2006 ze dne 25. září 2006 , kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu některých plastových pytlů a sáčků pocházejících z Čínské lidové republiky a Thajska a kterým se ukončuje řízení týkající se dovozu některých plastových pytlů a sáčků pocházejících z Malajsie

(1)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie ( 2 ) dne 30. června 2005 (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) informovala Komise v souladu s článkem 5 základního nařízení o zahájení antidumpingového řízení ve věci dovozu některých plastových pytlů a sáčků pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), Malajsie a Thajska (dále jen „dotčené země“).

(2)

Řízení bylo zahájeno na podnět, který dne 17. května 2005 podalo 29 výrobců plastových pytlů a sáčků ve Společenství představujících významný podíl (v tomto případě více než 25 %) celkové výroby těchto plastových pytlů a sáčků ve Společenství. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu zmíněného výrobku a o podstatné újmě z něj vyplývající, což bylo považováno za postačující pro zahájení řízení.

(3)

Komise oficiálně oznámila zahájení řízení žádajícím výrobcům ve Společenství, jejich sdružení, ostatním výrobcům ve Společenství, vyvážejícím výrobcům, dovozcům, dodavatelům a uživatelům, jakož i sdružením uživatelů, o kterých se vědělo, že se jich řízení týká, a zástupcům vyvážejících zemí. Zúčastněné strany dostaly možnost, aby písemně předložily svá stanoviska a požádaly o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(4)

Vzhledem k vysokému počtu známých vyvážejících výrobců v ČLR, Malajsii a Thajsku, jakož i vysokému počtu známých výrobců a dovozců ve Společenství se v oznámení o zahájení řízení počítalo v souladu s článkem 17 základního nařízení s výběrem vzorku pro stanovení dumpingu a újmy (další podrobné údaje o výběru vzorku viz níže).

(5)

Aby bylo vyvážejícím výrobcům v ČLR, kteří projevili zájem, umožněno předložit žádost o přiznání statusu tržního hospodářství nebo o individuální zacházení, zaslala Komise tiskopisy žádosti těm vyvážejícím výrobcům, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká, a čínským orgánům. O status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení požádalo 108 společností a skupin. Všechny společnosti a skupiny požádaly rovněž o individuální zacházení pro případ, že by šetření prokázalo, že podmínky pro status tržního hospodářství nesplňují. Tři společnosti požádaly pouze o individuální zacházení.

(6)

Komise rozeslala všem stranám, o kterých se vědělo, že se jich řízení týká, jakož i všem dalším společnostem, které se přihlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení, dotazníky. Kromě odpovědí na dotazník od stran, které byly zařazeny do vzorku vývozců, dovozců a výrobního odvětví Společenství, obdržela Komise rovněž odpovědi na dotazník od dvou maloobchodníků ve Společenství.

(7)

Řada stran rovněž vyjádřila své stanovisko písemně. Všechny zúčastněné strany, které o to ve stanovené lhůtě požádaly a které prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslyšeny.

(8)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace považované za nezbytné za účelem prozatímního stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Společenství a provedla inspekce na místě v prostorách těchto společností:

(9)

Šetření dumpingu se týkalo období ode dne 1. dubna 2004 do 31. března 2005 (dále jen „období šetření“). Posuzování újmy se týkalo období ode dne 1. ledna 2002 do 31. března 2005 (dále jen „posuzované období“).

(10)

Jak bylo uvedeno výše, vzhledem k vysokému počtu vyvážejících výrobců v ČLR, Malajsii a Thajsku byl v oznámení o zahájení řízení navržen výběr vzorku v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení.

(11)

Aby se Komise mohla rozhodnout, zda bude nezbytné provést výběr vzorku, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci požádáni, aby se do 15 dnů po zahájení šetření přihlásili a poskytli základní informace o svém vývozu a domácím prodeji a aby poskytli názvy a popis činností všech společností, které jsou s nimi ve spojení a které se podílejí na výrobě dotčeného výrobku, případně na jeho prodeji. Kromě toho proběhly konzultace s orgány v ČLR, Malajsii a Thajsku.

(12)

Ve stanovené lhůtě se přihlásilo a požadované informace poskytlo 108 společností a skupin z ČLR, 36 společností z Malajsie a 17 společností z Thajska. Ovšem vývoz do Společenství během období šetření ohlásily jen 104 společnosti a skupiny z ČLR, 31 společnost z Malajsie a 14 společností z Thajska.

(13)

Tito vyvážející výrobci, kteří vyváželi dotčený výrobek do Společenství během období šetření a vyjádřili přání být součástí vzorku, byli považováni za spolupracující společnosti a bylo s nimi počítáno při výběru vzorků.

(14)

Spolupracující vyvážející výrobci představovali přibližně 95 % celkového vývozu dotčeného výrobku z ČLR do Společenství, 96 % celkového vývozu z Malajsie a 88 % celkového vývozu z Thajska.

(15)

Zbývající společnosti byli buď obchodníci, nebo vyvážející výrobci bez vývozu do Společenství během období šetření. Proto se pro tyto společnosti nebude určovat dumpingové rozpětí.

(16)

Vyvážející výrobci, kteří se během výše uvedeného období nepřihlásili, byli považováni za společnosti, které v rámci šetření nespolupracují.

(17)

V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení byla při výběru vzorku použita tato kritéria: velikost vyvážejícího výrobce vzhledem k vývozu do Společenství a velikost vyvážejícího výrobce vzhledem k domácímu prodeji. Z níže uvedených důvodů se mělo za to, že by do vzorku měl být zařazen dostatečný počet společností prodávajících na domácím trhu. Proto byla do vzorku zařazena řada významných vyvážejících společností s reprezentativním prodejem na domácím trhu.

(18)

Komise na tomto základě původně vybrala vzorky deseti čínských vyvážejících výrobců, šesti malajských vyvážejících výrobců a šesti thajských vyvážejících výrobců. Vybrané společnosti představovaly přibližně 52 % vývozu zmíněného výrobku do Společenství z ČLR, 62 % z Malajsie a 71 % z Thajska.

(19)

V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení mohli spolupracující vyvážející výrobci a orgány dotčených zemí uvést připomínky k výběru vzorku.

(20)

Řada čínských vývozců uvedla, že by měli být zařazeni do vzorku, a to kvůli zvláštním okolnostem souvisejícím s jejich společnostmi, např. typy výrobků, obchodní model, nákladová struktura nebo jejich přičlenění ke skupinám se sídlem v Hongkongu nebo v EU. Vzhledem k množství údajů a době, která byla k dispozici pro výběr vzorků, však nebylo praktické usilovat o vzorek, který by zohledňoval všechny tyto činitele, a základní nařízení to ani nevyžaduje. Základní nařízení mimoto umožňuje omezit šetření na největší reprezentativní objem vývozu, který je možno přiměřeně prošetřit během doby, která je k dispozici.

(21)

Jeden čínský vývozce uvedl, že podle antidumpingové dohody WTO by Komise měla jednoduše vybrat vývozce s největším objemem vývozu do Společenství, bez ohledu na objem domácího prodeje. Článek 6.10 antidumpingové dohody mimo jiné stanoví, že vzorek vývozců je možno vybrat na základě „největšího procenta objemu vývozu z dotčené země, které může být rozumně vyšetřeno“. Takovýto výklad článku 6.10 antidumpingové dohody je nutno odmítnout. Za prvé, znění článku 6.10 antidumpingové dohody nevylučuje, aby do vzorku byli zařazeni rovněž vývozci s reprezentativním prodejem na domácím trhu. Za druhé, účelem výběru vzorku vyvážejících výrobců je shromáždit co nejvíce možných reprezentativních údajů, podle nichž by bylo možno vypočítat dumpingové rozpětí. V tomto ohledu je zásadní, že do vzorku jsou zařazeny společnosti s domácím prodejem dotčeného výrobku, aby bylo možno stanovit běžnou hodnotu, prodejní, správní a režijní náklady a zisk podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení. U společností, u nichž se zjistilo, že splňují kritéria pro udělení statusu tržního hospodářství, by bylo problematické stanovit běžnou hodnotu bez dostatečných údajů o těchto prodejních, správních a režijních nákladech a o zisku. Největší objem vývozu, který lze rozumně prošetřit, by měl tedy zahrnovat přinejmenším dostatečný počet společností s domácím prodejem v období šetření. Proto byly v souladu s článkem 6.10 antidumpingové dohody a článkem 17 základního nařízení vybrány pouze významné vyvážející společnosti, které představovaly rovněž důležitou část prodeje na domácím trhu.

(22)

Během šetření bylo zjištěno, že společnosti Wuxi Jiayihe Packaging Co., Ltd. a Wuxi Bestpac Packaging Co., Ltd. nahlásily omylem velká množství vývozu zmíněného výrobku do ES, které však samy nevyrobily, ale ve skutečnosti pouze zpracovaly pro jiné vyvážející výrobce. Vzhledem k malému objemu skutečného prodeje vlastního výrobku byly tyto společnosti z čínského vzorku vyňaty. Poněvadž však společnosti již byly prověřeny, budou posouzeny individuálně.

(23)

Malajské sdružení výrobců plastů poukázalo na to, že jedna ze společností, které nebyly vybrány do vzorku, neuvedla svůj místní prodej plastových sáčků uskutečněný společností ve spojení a měla by být do vzorku zařazena. Jelikož informace o této chybě v oznámených údajích byla obdržena včas, Komise souhlasila se zařazením této společnosti do vzorku a nahradila jednu z dříve vybraných společností, která měla menší objem vývozu.

(24)

Dotazníky byly zaslány k vyplnění 22 původně vybraným společnostem a všechny společnosti zaslaly ve stanovené lhůtě odpovědi, kromě jedné thajské společnosti, která byla vybrána do vzorku, poté však přestala spolupracovat.

(25)

Vzhledem k vysokému počtu zemí a zúčastněných stran a časovému omezení dospěla Komise k závěru, že nelze povolit individuální zjišťování ohledně vyvážejících výrobců za účelem použití čl. 9 odst. 6 a čl. 17 odst. 3 základního nařízení, protože by to znamenalo příliš velké zatížení a bránilo by to včasnému ukončení šetření. V souladu s tím Komise informovala všechny spolupracující vyvážející výrobce, že nezamýšlí povolit individuální zjišťování, pokud by bylo požadováno. Ve 40denní lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení nebyly kromě toho žádné takovéto žádosti podány.

(26)

Je nutno poznamenat, že jedna společnost v Číně, která nebyla zařazena do vzorku, ale spolupracovala v rámci šetření, podala žádost o změnu názvu z Jiangmen Xiefeng Plastic Co., Ltd. na Jiangmen Toptype Plastic Products Co., Ltd. Byly předloženy důkazy, že se jednalo o změnu názvu stejné právnické osoby a že nedošlo k žádné jiné změně, pokud jde o postavení, strukturu nebo vlastnictví společnosti. V příloze nařízení byl název společnosti změněn na název nový.

(27)

Vzhledem k vysokému počtu výrobců ve Společenství byl v oznámení o zahájení řízení navržen výběr vzorku v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Za tímto účelem Komise požádala výrobce ve Společenství, aby poskytli informace o výrobě a prodeji obdobného výrobku.

(28)

34 výrobců ve Společenství se přihlásilo a poskytlo informace požadované v oznámení o zahájení řízení. Do vzorku bylo zařazeno celkem pět společností (tři z Francie a dvě ze Španělska), jelikož představovaly největší reprezentativní objem výroby ve Společenství (přibližně 18 %), který bylo možno přiměřeně prošetřit během doby, která byla k dispozici. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení bylo jednáno se sdružením výrobců ve Společenství a to nevzneslo žádné námitky. Všichni výrobci ve Společenství zařazení do vzorku spolupracovali a ve stanovených lhůtách zaslali odpovědi na dotazník. Zbývající žádající výrobci a výrobci podporující šetření se sídlem v Belgii, Dánsku, Francii, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Španělsku a Spojeném království poskytli některé všeobecné údaje pro analýzu újmy.

(29)

Vzhledem k vysokému počtu dovozců ve Společenství se v oznámení o zahájení řízení počítalo s výběrem vzorku v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení. Za tímto účelem Komise požádala dovozce, aby poskytli informace o dovozu a prodeji dotčeného výrobku.

(30)

Na základě obdržených údajů Komise vybrala pět dovozců ve třech členských státech, dva ve Francii, jednoho v Německu a dva ve Spojeném království. Jednala rovněž se dvěma známými sdruženími dovozců. Tito dovozci představovali největší reprezentativní objem prodeje známých dovozců ve Společenství (přibližně 9 %), který bylo možno přiměřeně prošetřit během doby, která byla k dispozici. Dva dovozci nakonec spolupracovali a zaslali odpovědi na dotazník.

(31)

Všechny strany byly informovány o základních skutečnostech a činitelích, na jejichž základě se zamýšlelo doporučit uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých plastových pytlů a sáčků pocházejících z ČLR a Thajska a ukončení řízení týkajícího se dovozu těchto výrobků pocházejících z Malajsie. Kromě toho jim byla dána lhůta, v níž mohly po tomto poskytnutí základních skutečností a úvah, na jejichž základě byla uložena konečná opatření, předložit svá stanoviska.

(32)

Ústní a písemné připomínky zúčastněných stran byly zváženy, a bylo-li to vhodné, byla zjištění patřičně pozměněna.

(33)

Plastové pytle a sáčky vyrobené z polyethylenu obvykle distribuují maloobchodní prodejny spotřebitelům, kteří je používají zejména k přepravě nakoupeného zboží, balení potravin nebo k ukládání odpadu z domácností.

(34)

Dotčeným výrobkem jsou plastové pytle a sáčky obsahující nejméně 20 % hmotnostních polyethylenu a o tloušťce nejvýše 100 mikrometrů (dále jen „plastové sáčky“) pocházející z ČLR, Malajsie a Thajska. Dotčený výrobek spadá do kódů KN ex392321 00, ex392329 10 a ex392329 90.

(35)

Plastové sáčky se vyrábějí extruzí (protlačováním) z polymerů polyethylenu, ve spojitém trubkovém tvaru, a to vstřikováním vzduchu, po němž následuje stříhání a popřípadě svařování, potisk a připojení držadel nebo uzavíracích systémů. Sáčky se mohou vyrábět z polyethylenu různé měrné hmotnosti smíchaného s jinými pryskyřicemi nebo přísadami. Složení materiálu ovlivňuje vlastnosti sáčku (např. jeho pevnost, trvanlivost nebo odbouratelnost), jež mohou být požadovány pro různé použití.

(36)

V průběhu šetření čínské orgány a několik dovozců a vývozců uvedlo, že působnost šetření je příliš široká, jelikož zahrnuje položky jako nákupní tašky, pytle na odpadky, sáčky do mrazniček, sáčky na ovoce a zeleninu a jiné položky, které se údajně liší, pokud jde o fyzikální vlastnosti, ceny, prodejní kanály, konečné užití a vnímání spotřebitelů. Jeden vývozce a několik dovozců zejména požadovalo, aby byly z působnosti šetření vyloučeny sáčky se zdrhovadlem (polyetylenové sáčky s uzavíráním pomocí zdrhovadla) kvůli údajným rozdílům s ohledem na surovinu, výrobní proces, vzhled, použití, distribuci, vnímání spotřebitelů a cenu. Jiný dovozce uvedl obdobné tvrzení ohledně sáčků na peníze, které údajně mají některé jedinečné technické a fyzikální vlastnosti a vyrábí je pouze omezený počet společností.

(37)

Jeden malajský vývozce dále uvedl, že patentovaný prvek dávkovacího mechanismu některých jeho sáčků znamená, že by měly být tyto sáčky z působnosti šetření vyloučeny, jelikož sáčky s těmito prvky údajně výrobní odvětví Společenství nemůže vyrábět. Tento patentovaný prvek, který má zajistit funkční výhodu oproti jiným sáčkům, však nepředstavuje dostatečný rozdíl ve fyzikálních vlastnostech dotčených sáčků, aby je bylo možno považovat za samostatný výrobek. Ve skutečnosti jsou tyto sáčky v zásadě zaměnitelné s jinými sáčky, s obdobnými patentovanými systémy či bez nich.

(38)

Ačkoli se uznává, že existují různé typy plastových sáčků, které se používají k různým účelům včetně těch, jež byly zmíněny výše, šetření prokázalo, že tyto různé typy plastových sáčků, včetně sáčků s patentovanými prvky, mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti: v podstatě se jedná o pružné schránky vyrobené z polyethylenové fólie používané k balení a přepravě zboží. Použití plastových sáčků je vždy stejné, ačkoli „zboží“, které je v nich přepravováno či do nich zabaleno, se může lišit (např. maloobchodní zboží, potraviny, odpad). V této souvislosti je nutno uvést, že v základním nařízení se nevyžaduje, aby se šetření týkalo výrobků, které jsou ve všech hlediscích totožné, např. pokud jde o výrobní proces, ceny, prodejní kanály, použití nebo vnímání spotřebitelů. Stálou praxí Komise spíše je, že požaduje, aby jednotlivé druhy výrobků měly stejné základní fyzikální, technické nebo chemické vlastnosti, aby mohly být považovány za jediný výrobek.

(39)

Pro účely tohoto šetření jsou proto veškeré typy plastových sáčků patřící do kódů KN ex392321 00, ex392329 10 a ex392329 90 pocházející z ČLR, Malajsie a Thajska považovány za jeden výrobek.

(40)

Komise zjistila, že plastové sáčky vyráběné a prodávané na příslušných domácích trzích v ČLR, Malajsii (která byla rovněž srovnatelnou zemí) a Thajsku a plastové sáčky vyvážené z dotčených zemí do Společenství, jakož i plastové sáčky vyráběné a prodávané ve Společenství výrobním odvětvím Společenství, mají stejné fyzikální, chemické a technické vlastnosti a užití. Proto se dospělo k závěru, že všechny tyto výrobky jsou obdobné ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(41)

Níže uvedená obecná metodika byla použita u všech spolupracujících vyvážejících výrobců v Malajsii a Thajsku a rovněž u spolupracujících čínských vyvážejících výrobců, jimž byl udělen status tržního hospodářství. Předložená zjištění o dumpingu pro každou z dotčených zemí proto popisují pouze záležitosti specifické pro každou vyvážející zemi.

(42)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení Komise nejdříve u každého jednotlivého vyvážejícího výrobce zjišťovala, zda byl jeho prodej dotčeného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu reprezentativní, tj. zda celkový objem tohoto prodeje dosáhl alespoň 5 % celkového objemu odpovídajícího vývozu do Společenství.

(43)

Komise následně identifikovala typy výrobků prodávané na domácím trhu společnostmi s celkovým reprezentativním domácím prodejem, které byly totožné nebo přímo srovnatelné s typy určenými pro vývoz do Společenství. Použita byla tato kritéria: druh použitých surovin, rozměry, barva, potisk, uzávěr, držadla a obchodní úprava.

(44)

Prodej konkrétního typu výrobků na domácím trhu se považoval za dostatečně reprezentativní, pokud objem prodeje daného typu na domácím trhu nezávislým odběratelům během období šetření představoval alespoň 5 % celkového objemu prodeje srovnatelného typu výrobků vyváženého do Společenství.

(45)

Komise poté zjišťovala, zda se může prodej jednotlivých typů plastových sáčků prodávaných jednotlivými společnostmi v reprezentativních množstvích na domácím trhu v každé vyvážející zemi považovat za provedený v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení, přičemž se stanovil podíl ziskového domácího prodeje jednotlivých vyvážených typů výrobků nezávislým odběratelům během období šetření.

(46)

Pokud objem prodeje určitého typu výrobků prodávaného za čistou prodejní cenu odpovídající vypočteným výrobním nákladům nebo vyšší představoval více než 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu výrobků a vážená průměrná cena tohoto typu výrobků odpovídala výrobním nákladům nebo byla vyšší, byla běžná hodnota stanovena na základě skutečné ceny na domácím trhu. Tato cena byla vypočtena jako vážená průměrná cena všeho domácího prodeje tohoto typu výrobků uskutečněného během období šetření, bez ohledu na to, zda byl tento prodej ziskový, nebo nikoli.

(47)

Pokud objem ziskového prodeje daného typu výrobků představoval 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu výrobků nebo méně nebo pokud vážená průměrná cena tohoto typu výrobků nedosahovala výrobních nákladů, určila se běžná hodnota na základě skutečné ceny na domácím trhu, vypočítané jako vážený průměr pouze ziskového prodeje tohoto typu výrobků, pokud tento prodej představoval alespoň 10 % celkového objemu prodeje tohoto typu výrobků.

(48)

Pokud objem ziskového prodeje jakéhokoli typu výrobků dosahoval méně než 10 % celkového objemu prodeje tohoto typu, mělo se za to, že se tento konkrétní typ výrobků neprodává v dostatečném množství, aby bylo možné stanovit běžnou hodnotu na základě ceny na domácím trhu.

(49)

Pokud u některého typu výrobků prodávaného vyvážejícím výrobcem nebylo možné pro stanovení běžné hodnoty použít ceny na domácím trhu, musela být použita jiná metoda. V souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení Komise v tom případě použila početně zjištěnou běžnou hodnotu.

(50)

Běžná hodnota byla vypočtena tak, že se k výrobním nákladům jednotlivých výrobců na vyvážené typy přičetla přiměřená, v případě potřeby upravená částka prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřené ziskové rozpětí.

(51)

Ve všech případech byly prodejní, správní a režijní náklady a zisk stanoveny podle metod uvedených v čl. 2 odst. 6 základního nařízení. Za tímto účelem Komise zjišťovala, zda vzniklé prodejní, správní a režijní náklady a dosažený zisk dotčených vyvážejících výrobců na domácím trhu představovaly spolehlivé údaje.

(52)

Ve všech případech, kdy byl dotčený výrobek vyvážen pro nezávislé odběratele ve Společenství, byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení, a to na základě vývozních cen skutečně zaplacených či splatných.

(53)

Pokud se vývoz uskutečnil prostřednictvím dovozců ve spojení se sídlem ve Společenství, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení vypočtena na základě ceny, za niž byly dovezené výrobky poprvé znovu prodány nezávislému kupujícímu, řádně upravené s ohledem na náklady, které vznikly v období mezi dovozem a dalším prodejem, jakož i přiměřené rozpětí prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. V tomto ohledu byly použity vlastní prodejní, správní a režijní náklady dovozců ve spojení. Ziskové rozpětí bylo stanoveno na základě dostupných údajů od spolupracujících dovozců, kteří nejsou ve spojení.

(54)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnávány na úrovni ze závodu.

(55)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly provedeny příslušné úpravy týkající se rozdílů, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. U všech vyvážejících výrobců, jichž se šetření týkalo, byly povoleny odpovídající úpravy týkající se nákladů na dopravu, námořní dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejších nákladů, nákladů na balení, úvěry a provize, pokud byly použitelné a odůvodněné.

(56)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byla dumpingová rozpětí stanovena na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty jednotlivých typů výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu výrobků stanovenou výše uvedeným způsobem.

(57)

Dumpingové rozpětí u spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří se přihlásili v souladu s článkem 17 základního nařízení, nebyli však do vzorku zařazeni, byla stanovena na základě váženého průměru dumpingového rozpětí společností ve vzorku podle čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(58)

Je stálou praxí Komise, že vyvážející výrobce ve spojení nebo vyvážející výrobce, kteří patří do stejné skupiny společností, považuje pro účely stanovení dumpingového rozpětí za jediný subjekt, a tedy pro ně stanoví jediné dumpingové rozpětí. Je tomu tak zvláště proto, že v případě stanovení individuálních dumpingových rozpětí by mohlo docházet k obcházení antidumpingových opatření, která by se tak stala neúčinnými, protože by pak vyvážející výrobci ve spojení mohli směrovat svůj vývoz do Společenství prostřednictvím společnosti, která má nejnižší individuální dumpingové rozpětí.

(59)

V souladu s touto praxí byli vyvážející výrobci ve spojení patřící do týchž skupin považováni za jediný subjekt a bylo pro ně stanoveno jedno dumpingové rozpětí, které bylo vypočteno na základě vážených průměrných dumpingových rozpětí spolupracujících výrobců v příslušných skupinách.

(60)

Aby bylo možno stanovit dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce, byla nejprve stanovena úroveň nedostatečné spolupráce. Proto byl srovnán objem vývozu do Společenství, který uváděli spolupracující vyvážející výrobci, s příslušnými dovozními statistikami Eurostatu.

(61)

Jelikož úroveň spolupráce v Malajsii a v Thajsku byla vysoká (více než 85 %), považovalo se za vhodné stanovit zbytkové dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce v každé z těchto zemí ve výši nejvyššího cla uloženého spolupracujícímu vývozci.

(62)

Pokud jde o Čínu, je nutno poznamenat, že ačkoli byla celková spolupráce vysoká, tři vyvážející výrobci poskytli nepravdivé a zavádějící informace, a byli proto prohlášeni za nespolupracující ve smyslu článku 18 základního nařízení, jak je popsáno níže. Vzhledem k tomu, že se tyto společnosti vědomě zdržely spolupráce, zakládalo se zbytkové dumpingové rozpětí pro jakéhokoli nespolupracujícího vyvážejícího výrobce v ČLR na dostupných skutečnostech. Bylo proto považováno za vhodné stanovit zbytkové dumpingové rozpětí na úrovni nejvyšších rozpětí stanovených pro reprezentativní typy pro spolupracujícího vývozce, jemuž nebyl udělen status tržního hospodářství ani individuální zacházení. Nic nenasvědčovalo tomu, že by nespolupracující vyvážející výrobci prodávali za dumpingové ceny na nižší úrovni.

(63)

Tři společnosti měly celkově reprezentativní domácí prodej. Avšak vzhledem k nedostatečnému souladu mezi typy prodávanými na domácím trhu a vyváženými typy musela být pro tyto společnosti běžná hodnota vypočtena v souladu s výše uvedenou metodikou. Pro tři společnosti, které neměly reprezentativní domácí prodej, musela být běžná hodnota rovněž vypočtena v souladu s výše uvedenou metodikou.

(64)

U tří společností s reprezentativním domácím prodejem byl k výpočtu jejich běžné hodnoty použit zisk dosažený v běžném obchodním styku a jejich domácí prodejní, správní a režijní náklady na základě jejich domácího prodeje.

(65)

U tří společností bez reprezentativního domácího prodeje byla částka prodejních, správních a režijních nákladů určena podle průměrných prodejních, správních a režijních nákladů tří společností s domácím prodejem.

(66)

Jelikož pouze jeden výrobce z Malajsie měl celkově ziskový domácí prodej obdobného výrobku, bylo k výpočtu běžné hodnoty pro tři společnosti bez domácího prodeje v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení použito průměrné výše zisku dosažené u domácího prodeje stejné obecné kategorie výrobků, tj. 5,5 %.

(67)

Šest vyvážejících výrobců uskutečňovalo svůj vývoz do Společenství buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem ve Společenství a v Indonésii. Pokud se vývoz uskutečnil prostřednictvím dovozců ve spojení se sídlem ve Společenství, byla vývozní cena vypočtena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení, jak je uvedeno v 53. bodu odůvodnění.

(68)

Běžná hodnota a vývozní ceny byly srovnávány na úrovni ze závodu, jak je popsáno v 54. a 55. bodu odůvodnění, s případnými úpravami v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(69)

Pokud se prodej uskutečnil prostřednictvím Indonésie, použila se úprava provizí ve výši 3,3 % v souladu s čl. 2 odst. 10 bodem i) základního nařízení. Výše provizí byla založena na prodejních, všeobecných a správních nákladech indonéské společnosti spolu s rozpětím zisku ve výši 3 %. Vzhledem ke skutečnosti, že zisk indonéské společnosti byl ovlivněn prodejem mezi společnostmi ve spojení, bylo ziskové rozpětí ve výši 3 % stanoveno podle ziskového rozpětí, jehož dosáhl obchodník, který není ve spojení.

(70)

Jiný vývozce uvedl, že jeho prodejní ceny do Společenství by měly být upraveny, aby se zohlednila skutečnost, že jeho poslední smlouva (po období šetření) s konečným spotřebitelem stanoví zvýšení ceny, údajně ke kompenzaci ztrát vývozce, které vznikly v období šetření kvůli zvýšení cen surovin. Tuto úpravu nelze povolit, jelikož se během období šetření neuskutečnila žádná cenová úprava a neexistují žádné důkazy o vztahu mezi novou smlouvou a vývojem nákladů v minulosti.

(71)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento dovozní ceny CIF na hranice Společenství před proclením byla stanovena takto:

(72)

Komise zjišťovala, zda by v případě Malajsie mohlo být prokázáno, že celostátní úroveň dumpingu je nad minimální úrovní ve výši 2 % podle čl. 9 odst. 3 základního nařízení. Za tímto účelem se považovalo za vhodné extrapolovat výsledky vzorku, včetně společností, u nichž nebyl dumping zjištěn, k odhadu výše dumpingu pro společnosti nezařazené do vzorku. Výše dumpingu ve vzorku, vyjádřena jako procento hodnoty CIF dovozu ve vzorku, byla nižší než 2 %. Proto bylo celkové dumpingové rozpětí zjištěné pro Malajsii pod minimální úrovní. V tomto případě by řízení ve věci dovozu dotčeného výrobku pocházejícího z Malajsie mělo být ukončeno a neměla by být uložena žádná cla.

(73)

Výrobní odvětví Společenství tvrdilo, že čl. 9 odst. 3 základního nařízení nestanoví určení zanedbatelného dumpingového rozpětí platného pro celou zemi.

(74)

Tento výklad Komise odmítla. V čl. 9 odst. 3 základního nařízení se jednoznačně uvádí, že řízení se zastaví, pokud je dumpingové rozpětí nižší než 2 %. Jelikož řízení je zahájeno proti zemi, týká se to rozpětí platného pro celou zemi.

(75)

Výrobní odvětví Společenství rovněž uvedlo, že čl. 9 odst. 6 základního nařízení stanoví, že k nulovým nebo zanedbatelným rozpětím se nepřihlíží při výpočtu dumpingového cla použitelného na spolupracující vyvážející výrobce nezařazené do vzorku. Tento článek však pouze stanoví nejvyšší možné clo použitelné na tyto vyvážející výrobce, pokud mají být cla uložena. Vzhledem k tomu, že malajští vyvážející výrobci, u nichž byl zjištěn dumping, představují pouze malý podíl na celkovém vývozu z Malajsie, považovalo se za vhodné (jak je uvedeno výše v 72. bodu odůvodnění) založit výpočet platný pro celou zemi na extrapolaci výsledků celého vzorku.

(76)

Tři společnosti měly celkově reprezentativní domácí prodej. Avšak vzhledem k nedostatečnému souladu mezi typy prodávanými na domácím trhu a vyváženými typy musela být pro tyto společnosti běžná hodnota vypočtena v souladu s výše uvedenou metodikou. U společností, které neměly reprezentativní domácí prodej, musela být běžná hodnota rovněž vypočtena v souladu s výše uvedenou metodikou.

(77)

U těchto tří společností se použily domácí prodejní, správní a režijní náklady na základě jejich domácího prodeje. U dvou společností bez reprezentativního domácího prodeje byla částka prodejních, správních a režijních nákladů určena na základě průměrných prodejních, správních a režijních nákladů tří společností s domácím prodejem.

(78)

U dvou společností s reprezentativním domácím prodejem byl použit zisk dosažený v běžném obchodním styku. U třetí společnosti s reprezentativním domácím prodejem nebylo možno její vlastní zisk použít, jelikož se v běžném obchodním styku uskutečnilo méně než 10 % prodeje.

(79)

Jelikož žádný thajský vývozce neměl celkově ziskový domácí prodej, použilo se v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení pro výpočet běžné hodnoty u dvou společností bez domácího prodeje a u jedné společnosti, u níž se méně než 10 % domácího prodeje uskutečnilo v běžném obchodním styku, přiměřené ziskové rozpětí na základě zisku jedné thajské společnosti dosaženého z prodeje stejné obecné kategorie výrobků na domácím trhu.

(80)

Vývoz pěti spolupracujících vyvážejících výrobců se uskutečnil přímo nezávislým odběratelům ve Společenství. Vývozní ceny proto byly založeny na cenách dotčeného výrobku skutečně zaplacených nebo splatných, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(81)

Běžná hodnota a vývozní ceny byly srovnávány na úrovni ze závodu, jak je popsáno výše, s případnými úpravami v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(82)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento dovozní ceny CIF na hranice Společenství před proclením byla stanovena takto:

(83)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se v antidumpingových šetřeních týkajících se dovozu pocházejícího z ČLR běžná hodnota stanoví v souladu s odstavcem 1 až 6 uvedeného článku pro ty vyvážející výrobce, u kterých se zjistilo, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c). Tato kritéria jsou stručně a pouze pro usnadnění reference uvedena níže v souhrnné podobě:

(84)

Ze spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR uvažovaných pro zařazení do vzorku požádalo o status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení 108 vyvážejících výrobců, kteří ve stanovených lhůtách vyplnili tiskopis žádosti o status tržního hospodářství pro vyvážející výrobce. Tři společnosti požádaly pouze o individuální zacházení a v souladu s požadavky vyplnily tiskopis žádosti o status tržního hospodářství částečně. U deseti prošetřovaných společností si Komise vyžádala a ověřila v prostorách těchto společností všechny informace předložené v žádostech o status tržního hospodářství, které považovala za nezbytné.

(85)

Byl vyvozen závěr, že z deseti prošetřovaných čínských vyvážejících výrobců sedm prokázalo, že splňuje pět kritérií uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a proto by jim měl být přiznán status tržního hospodářství, zatímco u jednoho vyvážejícího výrobce bylo zjištěno, že by mu status tržního hospodářství udělen být neměl.

(86)

U zbývajících dvou prověřovaných čínských vyvážejících výrobců a jednoho vyvážejícího výrobce, který nebyl zařazen do vzorku, bylo dále zjištěno, že poskytli nepravdivé a zavádějící informace ve smyslu článku 18 základního nařízení.

(87)

Dva vyvážející výrobci neuvedli v příslušných odpovědích ve formuláři žádosti o přiznání statusu tržního hospodářství ani v odpovědích na antidumpingový dotazník svůj vzájemný vztah a jeden z nich předložil padělané důkazy, aby částečně skryl existující vztah.

(88)

V této souvislosti je nutno uvést, že je obvyklou praxí Komise zkoumat, zda skupina společností ve spojení jako celek splňuje podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství. To je nezbytné, aby se zabránilo směrování prodeje skupiny společností prostřednictvím jedné ze společností ve skupině, která je ve spojení a pro níž byla stanovena individuální sazba a byl jí přiznán status tržního hospodářství, budou-li opatření zavedena. Proto je v případech, kdy je dceřiná společnost či jakákoli jiná společnost ve spojení výrobcem nebo prodejcem dotčeného výrobku, nutno prohlásit všechny takovéto společnosti za společnosti ve spojení, aby bylo zajištěno, že pro společnosti ve spojení bude stanoveno jedno dumpingové rozpětí, budou-li opatření zavedena. Všechny společnosti ve spojení podílející se na výrobě nebo prodeji dotčeného výrobku musí poskytnout odpověď na formulář žádosti o status tržního hospodářství, aby se mohlo prověřit, zda splňují rovněž kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Všichni výrobci ve spojení musí rovněž zaslat odpovědi na dotazník.

(89)

V tomto případě, ačkoli obě společnosti jednotlivě splnily svou povinnost podat formulář žádosti o status tržního hospodářství, se společnosti ve spojení pokusily skrýt svůj vztah. Jelikož tento vztah nebyl zveřejněn, nebyla jedna ze dvou společností ve spojení prověřována spolu s druhou společností, která byla zařazena do vzorku, jak by tomu jinak bylo. Údaje poskytnuté Komisi proto neumožnily řádně prověřit všechny společnosti ve spojení v této skupině. To vedlo k tomu, že nebylo možno zjistit, zda skupina jako celek splnila podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství.

(90)

Proto byli šetřený vyvážející výrobce a společnost, která s ním je ve spojení a je výrobcem podílejícím se na výrobě a prodeji dotčeného výrobku, prohlášeni za nespolupracující vyvážející výrobce.

(91)

U zbývající společnosti bylo zjištěno, že v odpovědi na dotazník vědomě poskytla nesprávné údaje o vývozu a během inspekce na místě předložila padělané vývozní faktury, jak je popsáno ve 112. bodě odůvodnění. Mělo se za to, že vzhledem k tomu, že byla prohlášena za nespolupracujícího vývozce, nebylo podstatné posouzení její žádosti o status tržního hospodářství, jelikož za těchto okolností nemohlo být pro tuto společnost vypočteno individuální rozpětí.

(92)

Dotčení vyvážející výrobci a výrobní odvětví Společenství dostali možnost podat připomínky k výše uvedeným zjištěním.

(93)

Čínský vyvážející výrobce uvedený v 85. bodu odůvodnění nemohl prokázat, že splnil první, druhé a třetí výše uvedené kritérium, a udělení statusu tržního hospodářství bylo zamítnuto. Šetření této společnosti a společností, které jsou s ní ve spojení, prokázalo, že tato skupina zahrnuje dva výrobní subjekty, z toho jedním je čínská společnost a druhým je pobočka mateřské hongkongské společnosti v Číně. Společnost nemohla prokázat, že do řízení této pobočky nezasahuje čínský stát. V obchodním povolení čínské výrobní společnosti se dále uvádí, že určité minimální množství produkce by se mělo vyvážet. Společnost uvedla, že od místních orgánů mohla získat povolení prodávat na domácím trhu, tj. získat neomezené obchodní povolení. Toto tvrzení však nedoložila a nepožádala o zrušení zjevného omezení ve svém obchodním povolení ani nezměnila své stanovy, v nichž je požadavek na vývoz rovněž obsažen. Proto se došlo k závěru, že společnost nepředložila dostatečné důkazy, že může svobodně a pružně prodávat podle tržních podmínek, což by znamenalo, že může prodávat na domácím trhu. Toto omezení vyplývá z významného státního zásahu, tj. obchodního povolení, které omezuje rozsah činnosti společnosti na vývozní trh.

(94)

Na základě výše uvedeného byla žádost této společnosti o individuální zacházení rovněž zamítnuta, jelikož společnost nesplnila kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 písm. b), tj. že vývozní ceny a množství jsou určovány svobodně.

(95)

Pokud jde o druhé kritérium, vzhledem ke skutečnosti, že pobočka hongkongské mateřské společnosti funguje na základě hotovostních toků, mělo se za to, že její účetnictví není v souladu s akruální zásadou podle mezinárodních účetních standardů. Nedostatečné oddělení operací této pobočky od operací druhé výrobní společnosti vyvolává vážné pochybnosti o přesnosti účetnictví, zejména pokud jde o náklady, u obou subjektů. Proto lze usuzovat, že nebylo splněno druhé kritérium pro přiznání statusu tržního hospodářství.

(96)

S ohledem na práva na užívání pozemků a tovární budovy této pobočky společnost nemohla jasně prokázat, jak je nabyla a zda se na ně vztahují odpisy. Proto nelze považovat za splněné třetí kritérium pro přiznání statusu tržního hospodářství, jelikož společnost neprokázala, že neexistují žádná zkreslení přetrvávající z původního systému netržního hospodářství v souvislosti s právy na užívání pozemků a nabytím továrních budov.

(97)

Jiný čínský vyvážející výrobce měl ve svém obchodním povolení a stanovách ustanovení, v němž se uvádí, že vyvážet by se měla celá produkce společnosti. Společnost tedy během období šetření podléhala vývozní povinnosti a Komise nejdříve došla k závěru, že nemohla svobodně přijímat obchodní rozhodnutí podle tržních podmínek, a tedy že nebylo splněno první kritérium pro přiznání statusu tržního hospodářství. Společnost však předložila důkazy, že tato omezení byla v březnu 2006 zrušena. Společnost rovněž odůvodnila své rozhodnutí neprodávat na domácím trhu až do období šetření včetně a poskytla důkazy, že toto rozhodnutí bylo přijato výhradně s ohledem na situaci společnosti a její vyhlídky na trhu a že navzdory požadavku na vývoz obsaženému v obchodním povolení toto rozhodnutí ve skutečnosti nepodléhalo státnímu zásahu. Vzhledem k tomu, že obchodní povolení společnosti již neobsahuje požadavek na vývoz a společnost doložila své tvrzení, že toto zjevné omezení nebylo používáno již před jeho zrušením, společnost splňuje první kritérium pro udělení statusu tržního hospodářství.

(98)

Čínská vláda a několik vývozců tvrdilo, že Komise rozhodla pouze o žádostech o status tržního hospodářství pro společnosti zařazené do vzorku, ale nezabývala se žádostmi o status tržního hospodářství přibližně stovky společností, které do vzorku zařazeny nebyly. Podle jejich tvrzení je Komise povinna provést individuální posouzení podaných žádostí o status tržního hospodářství bez ohledu na to, zda byl vývozce zařazen do vzorku či ne.

(99)

Za prvé je nutno poznamenat, že v tomto řízení Komise čelila nebývale vysokému počtu spolupracujících vývozců, tj. více než 100. V tomto kontextu musela Komise zajistit, aby šetření mohlo být provedeno s dostupnými zdroji, v právním rámci a aniž by slevila z norem pro posouzení žádostí o status tržního hospodářství.

(100)

Komise se domnívá, že stávající ustanovení o výběru vzorku (článek 17 základního nařízení) zcela zahrnuje situaci společností žádajících o status tržního hospodářství. Ve skutečnosti vývozci nemají, jak logicky vyplývá z použití vzorku, možnost individuálního zjišťování, a to jak v zemích s tržním hospodářstvím, tak i v hospodářstvích v procesu transformace, a závěry, k nimž se dospělo s ohledem na vzorek, se použijí i na ně.

(101)

Článek 17 základního nařízení stanoví obecnou metodu řešení situací, není-li vzhledem k vysokému počtu dotčených společností možné individuální zjišťování, totiž použití reprezentativního vzorku. Neexistuje důvod, proč by tato metoda nemohla být stejně tak použita v případě, kdy vysoký počet dotčených společností zahrnuje vysoký počet společností žádajících o status tržního hospodářství.

(102)

Otázka, zda společnost zařazená do vzorku žádala o status tržního hospodářství nebo individuální zacházení, je ve skutečnosti pouze technickou otázkou, která má význam pouze pro metodiku ke stanovení dumpingového rozpětí. Týká se pouze údajů použitých pro výpočet dumpingu, totiž zda se použijí vlastní údaje společnosti nebo údaje ze srovnatelné země. Stejně jako v každém jiném případě výběru vzorku se určí vážený průměr pro všechny společnosti zařazené do vzorku, a to bez ohledu na metodiku použitou pro výpočet dumpingu pro každou společnost jako výsledek posouzení žádosti o status tržního hospodářství nebo individuální zacházení. Status tržního hospodářství nebo individuální zacházení tedy nebrání použití běžného výběru vzorku.

(103)

Hlavním důvodem výběru vzorku je dosáhnout souladu mezi administrativními požadavky na možnost posouzení případu včas v rámci závazných lhůt na jedné straně a provedení individualizované analýzy v co největším rozsahu na straně druhé. Počet žádostí o status tržního hospodářství byl v tomto případě tak velký, že individuální posouzení žádostí (jak se někdy provádí v jiných případech) nebylo z administrativního hlediska možné. Proto se považovalo za přiměřené použít pro všechny společnosti nezařazené do vzorku vážené průměrné rozpětí vyplývající ze všech společností vybraných do vzorku podle kritérií uvedených v 17. bodu odůvodnění, aniž se rozlišovalo mezi společnostmi, které získaly status tržního hospodářství nebo individuální zacházení, a ostatními společnostmi.

(104)

Výrobní odvětví Společenství vzneslo námitky proti udělení statusu tržního hospodářství pěti z výše uvedených společností.

(105)

Výrobní odvětví Společenství tvrdilo, že jedna ze společností, jíž byl přiznán status tržního hospodářství, je obecně považována za společnost ve vlastnictví státu a že vzhledem k tomu, že byla až donedávna jednou z významných obchodních skupin, jejichž výhradním vlastníkem byl stát, je pravděpodobné, že dosud využívá svého výsadního postavení u čínského státu a je jím ovlivňována. Výrobní odvětví Společenství rovněž poukázalo na to, že převod majetku z bývalé společnosti ve vlastnictví státu na nynější společnost má možné přetrvávající následky. Komise ověřila vlastnictví a řídící struktury této společnosti a došla k závěru, že od roku 2002 společnost řídí soukromí investoři nezávisle na kontrole státu. Komise rovněž prověřila převod majetku ze společnosti vlastněné státem a ujistila se, že k němu došlo za podmínek tržního hospodářství. Nebyly předloženy žádné důkazy, které by tyto závěry zpochybnily. Výrobní odvětví Společenství rovněž tvrdilo, že společnosti by neměl být udělen status tržního hospodářství, jelikož využívá vývozní subvence. Výše a povaha této subvence však neodůvodňuje neudělení statusu tržního hospodářství.

(106)

Pokud jde o druhou společnost, jíž byl přiznán status tržního hospodářství, uvedlo výrobní odvětví Společenství, že vzhledem k tomu, že její vývoz je velkou měrou vyroben prostřednictvím dohod o poplatcích se společností uvedenou výše, neměl by být status tržního hospodářství udělen. Jelikož však bylo zjištěno, že prvně uvedená společnost splňuje kritéria pro udělení statusu tržního hospodářství, nejsou důvody domnívat se, že společnost kritéria nesplňuje kvůli dohodě o poplatcích mezi oběma společnostmi.

(107)

S ohledem na třetí společnost, jíž byl přiznán status tržního hospodářství, mělo výrobní odvětví Společenství za to, že skutečnost, že společnost dosud nedosáhla zisku, znamená, že nemůže fungovat za podmínek tržního hospodářství. Komise to však nepovažuje za neobvyklé během počáteční fáze podnikání a považuje to za slučitelné s podmínkami tržního hospodářství. Výrobní odvětví Společenství rovněž uvedlo, že skutečnost, že obchodní povolení společnosti obsahovalo během období šetření požadavek na minimální objem vývozu, není v souladu s prvním kritériem pro udělení statusu tržního hospodářství. Komise se však domnívá, že to v období šetření nepředstavovalo skutečné omezení. Za prvé, omezení bylo v obchodním povolení z roku 2005 zrušeno, a za druhé, procento vývozu bylo vždy významně vyšší než práh stanovený ve starém obchodním povolení, což naznačuje, že omezení v obchodním povolení se již přežilo. Konečně, výrobní odvětví Společenství tvrdilo, že poznámka auditora týkající se ocenění surovin touto třetí společností znamená, že její účetnictví není spolehlivé. Komise však má za to, že skutečnost, že auditor uvedl tuto poznámku a že společnost přijala opatření k nápravě situace, potvrzuje, že její účetnictví prochází nezávislým auditem a je spolehlivé.

(108)

S ohledem na čtvrtou společnost, jíž byl přiznán status tržního hospodářství, uvedlo výrobní odvětví Společenství, že stát zasahoval do politiky zaměstnanosti společnosti, jelikož místní orgán schvaloval používané pracovní smlouvy. Toto schválení se však týkalo struktury vzorové smlouvy, a ne jejích konkrétních podmínek, a nepovažovalo se tedy za státní zásah.

(109)

Výrobní odvětví Společenství dále také zpochybnilo udělení statusu tržního hospodářství páté společnosti, jejíž stanovy během období šetření obsahovaly ustanovení, že veškerá produkce by měla být vyvezena. Tato společnost však prodávala dotčený výrobek na domácím trhu v Číně jak před obdobím šetření, tak i během něj. V roce 2005 společnost zrušila jakákoli omezení ve svých stanovách a za těchto okolností neexistuje důvod pro neudělení statusu tržního hospodářství.

(110)

Oba čínští vyvážející výrobci uvedení v 87. až 90. bodě odůvodnění, kteří byli prohlášeni za nespolupracující výrobce, nesouhlasili se závěry útvarů Komise, že by se měli považovat za nespolupracující společnosti a neměl by jím být přiznán status tržního hospodářství. Společnosti však neposkytly přesvědčivé vysvětlení ani údaje, které by vyvrátily důkazy, jež má Komise k dispozici a které byly získány během inspekcí na místě v prostorách jedné ze společností. Proto bylo potvrzeno, že by se v tomto řízení měly považovat za nespolupracující společnosti a v souladu s tím by jim neměl být přiznán status tržního hospodářství.

(111)

Byl konzultován poradní výbor a přímo dotčené strany byly náležitě informovány. Nejdůležitější námitky, jež vývozci a výrobní odvětví Společenství vznesli, již byly vysvětleny výše.

(112)

Komise obdržela různá tvrzení týkající se společnosti popsané v poslední části 86. bodu odůvodnění, která zpochybnila platnost údajů, jež Komise získala v průběhu inspekce na místě, v žádosti o status tržního hospodářství a v odpovědi na dotazník. Tato tvrzení byla ověřena a bylo zjištěno, že vývozní faktury předložené při inspekci na místě musely být skutečně upraveny tak, aby předstíraly značně vyšší vývozní cenu.

(113)

Důkazy byly předloženy společnosti, ta však zpochybnila názor, že toto postačovalo k tomu, aby byla považována za společnost nespolupracující při šetření podle článku 18 základního nařízení. Nemohla však vysvětlit rozdíly mezi těmito doklady, a proto bylo potvrzeno, že by se v tomto řízení měla považovat za nespolupracující společnost. Vzhledem k povaze nedostatečné spolupráce, tj. předložení nesprávných údajů a padělání dokladů, jakož i době, kdy toto bylo zjištěno, tj. na úplném konci šetření, musely být údaje poskytnuté touto společností zcela odmítnuty, jelikož nelze vyloučit, že stejným chováním byly dotčeny i ostatní poskytnuté údaje a doklady.

(114)

Tři společnosti ze sedmi, jimž byl udělen status tržního hospodářství, měly celkově reprezentativní domácí prodej. Avšak vzhledem k nedostatečnému souladu mezi typy prodávanými na domácím trhu a vyváženými typy musela být pro tyto společnosti běžná hodnota vypočtena v souladu s výše uvedenou metodikou. U zbývajících čtyř společností, které neměly reprezentativní domácí prodej, musela být běžná hodnota rovněž vypočtena v souladu s výše uvedenou metodikou.

(115)

U tří společností s reprezentativním prodejem na domácím trhu se použil jejich zisk, jehož dosáhly v běžném obchodním styku, a rovněž domácí prodejní, správní a režijní náklady na základě jejich domácího prodeje.

(116)

Pro čtyři zbývající společnosti, jimž byl udělen status tržního hospodářství a které neměly reprezentativní domácí prodej, byla částka prodejních, správních a režijních nákladů stanovena na základě průměrných prodejních, správních a režijních nákladů tří společností s reprezentativním domácím prodejem.

(117)

Jelikož pouze jeden čínský vyvážející výrobce, jemuž byl přiznán status tržního hospodářství, měl celkově ziskový domácí prodej obdobného výrobku, použil se při výpočtu běžné hodnoty pro čtyři společnosti, které neměly žádný prodej na domácím trhu, zisk této jediné společnosti z prodeje na domácím trhu stejné obecné kategorie výrobků v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení.

(118)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení musí být v zemích, jejichž hospodářství prochází transformací, běžná hodnota pro vyvážející výrobce, jimž nebyl přiznán status tržního hospodářství, stanovena na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi.

(119)

V oznámení o zahájení řízení byly pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR navrženy jako vhodná srovnatelná země USA. Komise vyzvala všechny zúčastněné strany, aby uvedly své připomínky.

(120)

Různé zúčastněné strany podaly připomínky a navrhly za srovnatelnou zemi Malajsii, Thajsko, Indonésii nebo Indii. Vzhledem ke spolupráci výrobců v Malajsii a Thajsku v rámci šetření byly již k dispozici údaje týkající se těchto výrobců. Mimoto byly kontaktovány jiné známé společnosti v USA, Indonésii a Indii s cílem určit, zda by tyto státy mohly být použity jako srovnatelné země. Ochotny spolupracovat byly pouze jedna společnost v USA a dvě společnosti v Indii, žádný z těchto výrobců však neodpověděl na dotazník.

(121)

Jelikož společnosti z ostatních možných srovnatelných zemí nebyly ochotny spolupracovat, byla prověřována vhodnost Malajsie. Bylo zjištěno, že Malajsie má reprezentativní domácí trh, na němž se vyrábí a prodává široká škála typů dotčeného výrobku, a vysoký počet dodavatelů zajišťuje dostatečnou úroveň hospodářské soutěže. Šetřením se zjistilo, že významný domácí prodej v běžném obchodním styku uskutečnili tři spolupracující vyvážející výrobci v Malajsii, kteří byli zařazeni do vzorku.

(122)

Po zveřejnění informačního dokumentu Komise, v němž byla za srovnatelnou zemi navržena Malajsie, namítlo výrobní odvětví Společenství, že by Komise měla jako srovnatelnou zemi použít USA vzhledem k malému domácímu trhu v Malajsii a vysokým platným dovozním clům v porovnání se cly USA.

(123)

Tento argument byl vzhledem k významnému domácímu prodeji dotčeného výrobku v Malajsii odmítnut. Dále bylo zjištěno, že ačkoli dovozní cla v Malajsii byla vysoká (30 %), na významný dovoz ze zemí ASEAN se uplatňovala preferenční sazba (5 %), která odpovídala clům v USA. Je nutno rovněž uvést, že navzdory maximálnímu úsilí Komise se nepodařilo zajistit spolupráci žádného amerického výrobce dotčeného výrobku.

(124)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci společností z USA, Indie a Indonésie a se zřetelem na skutečnost, že v případě Malajsie nebyl zjištěn žádný dumping, bylo rozhodnuto použít jako srovnatelnou zemi pro ČLR Malajsii.

(125)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro spolupracujícího vyvážejícího výrobce, kterému nebyl přiznán status tržního hospodářství, určena na základě ověřených údajů obdržených od výrobce ve srovnatelné zemi, tj. na základě cen skutečně zaplacených či splatných, na domácím trhu v Malajsii u typů výrobků, u nichž bylo v souladu s výše uvedenou metodikou zjištěno, že se uskutečnily v běžném obchodním styku. V případě potřeby byly ceny upraveny, aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání s typy výrobků vyváženými do Společenství dotčeným čínským výrobcem.

(126)

Běžná hodnota byla tedy stanovena jako vážená průměrná prodejní cena na domácím trhu v běžném obchodním styku účtovaná odběratelům, kteří nejsou ve spojení, spolupracujícími výrobci v Malajsii s reprezentativním domácím prodejem.

(127)

Čínští vyvážející výrobci uskutečňovali svůj vývoz do Společenství buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodních společností se sídlem v Hongkongu a ve Společenství. Vývozní ceny byly stanoveny s použitím obecné metodiky uvedené výše. Pokud se vývoz uskutečnil prostřednictvím prodejních společností v Hongkongu, které jsou ve spojení, provedla se úprava s ohledem na provize v souladu s čl. 2 odst. 10 bodem i) základního nařízení, bylo-li prokázáno, že tyto prodejní společnosti ve spojení plnily povinnosti jednatele za provizi. Výše provizí byla založena na prodejních, správních a režijních nákladech prodejní společnosti a použilo se rozpětí zisku ve výši 3 % podle informací získaných od obchodníků v Hongkongu, kteří nejsou ve spojení.

(128)

Běžná hodnota a vývozní ceny byly srovnávány na úrovni ze závodu, jak je popsáno výše, s případnými úpravami v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(129)

Jeden čínský vyvážející výrobce požadoval úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. d) základního nařízení odpovídající tržní ceně rozdílu v úrovni obchodu mezi vývozem a některým prodejem na domácím trhu. Avšak úpravy, jež společnost požadovala, nebyly doloženy odpovídajícím rozdílem v cenových úrovních na domácím trhu, a úprava proto nebyla povolena.

(130)

Dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento dovozní ceny CIF na hranice Společenství před zaplacením cla byla stanovena takto:

(131)

Pro spolupracující společnost ve vzorku, jíž nebyl udělen status tržního hospodářství ani přiznáno individuální zacházení, jak bylo uvedeno výše, bylo vypočteno dumpingové rozpětí za účelem výpočtu průměrného dumpingového rozpětí pro celý vzorek. Pro tuto společnost však nebude stanovena individuální celní sazba, jak je popsáno v 227. bodu odůvodnění, jelikož jí nebyl udělen status tržního hospodářství ani individuální zacházení.

(132)

Dotčený výrobek vyrábějí ve Společenství stovky výrobců. Výrobní odvětví je velmi roztříštěné a tvoří je především malé a střední podniky.

(133)

Při výpočtu výroby ve Společenství během období šetření byla jako výchozí bod použita odhadovaná spotřeba Společenství, jak je vysvětleno v 158. a 159. bodu odůvodnění. Od údaje o spotřebě byl odečten dovoz do Společenství evidovaný Eurostatem. Výsledný údaj o výrobě byl popřípadě upraven podle informací poskytnutých sdruženími výrobců v příslušných zemích. Toto množství pak bylo sníženo o množství vyrobené společnostmi nezahrnutými do vymezení výrobního odvětví Společenství, jak je uvedeno v 153. bodu odůvodnění. Na základě tohoto výpočtu byla celková výroba Společenství stanovena na 1 175 000 tun.

(134)

Někteří vyvážející výrobci, dovozci a maloobchodníci uvedli, že produkce výrobního odvětví Společenství je v poměru k celkové produkci Společenství nižší než 25 %, a proto by řízení mělo být ukončeno pro nedostatečnou podporu tohoto případu. Tento argument byl založen na tvrzení, že podle významného poskytovatele obchodních informací o trhu společnosti AMI ( 3 ) by odhadované množství extrudované polyethylenové fólie používané k výrobě obdobného výrobku činilo více než údaj o výrobě Společenství použitý při posouzení podpory.

(135)

Společnost AMI uvádí některé informace týkající se odvětví polyethylenových fólií ve dvou zprávách, na něž některé strany poukázaly:

(136)

Na žádost Komise společnost AMI souhlasila s reprodukcí výňatků z výše uvedených zpráv. Je nutno uvést, že v „poznámce vydavatele“ v těchto zprávách společnost AMI uvádí, že „nepřebírá žádnou právní odpovědnost za chyby nebo vynechávky v těchto informacích, ať už způsobené nedbalostí, náhodou, či z jiné příčiny, a nepřebírá žádnou odpovědnost s ohledem na pozici jakékoli uvedené firmy a společnosti“. Povolení reprodukovat informace obsažené ve výše uvedených zprávách bylo uděleno pouze s výhradou této zvláštní doložky o vyloučení odpovědnosti: „(AMI) neodpovídá za případný nesprávný výklad svých informací zástupci výrobního odvětví, kteří spolupracovali s (Komisí), ani za výklad údajů (AMI) ze strany Evropské komise“.

(137)

Je nutno rovněž poznamenat, že ačkoli společnost AMI ve dvou výše zmíněných zprávách uvádí některé informace o odvětví polyethylenových fólií, neuvádí žádný odhad velikosti trhu výrobku, jehož se šetření týká, ve Společenství. Zprávy společnosti AMI uvádějí následující odhad konečných použití extrudovaných polyethylenových fólií ( 4 ):

(138)

Zprávy AMI ( 5 ) nedefinují přesné metody pro výpočet údajů o výrobě nebo spotřebě surovin. Ve zprávách se odhaduje, že spotřeba polyethylenu pro extruzi fólií v Evropě, jak je uvedeno v 139. bodu odůvodnění, v roce 2004 činila 7 699 000 tun. Pokud jde o výrobu, společnost AMI odkazuje na údaje o výrobní kapacitě, které jak se při šetření ukázalo, obvykle představují množství polyethylenu zpracovaného jednotlivým výrobcem. Pokud jde o výrobu pytlů a sáčků, obsahuje údaj o výrobní kapacitě množství průmyslového odpadu (odpad ze stříhání, počáteční odpad a jiné extrudované fólie nižší jakosti), který se v procesu účinně recykluje. Proto by recyklace tohoto odpadu vedla k dvojímu započítání, jelikož určitá množství původně nové suroviny procházejí extruzí vícekrát.

(139)

Společnost AMI udává veškeré údaje o výrobě jako procenta představující konečné použití spotřeby polyethylenu pro extruzi fólie v Evropě. Pokud jde o zeměpisné pokrytí, zahrnuje zpráva Francii, Německo, Itálii, Spojené království, Benelux (Belgii, Nizozemsko a Lucembursko), Skandinávii (Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko), Španělsko, ostatní západní Evropu (Rakousko, Irsko, Řecko, Portugalsko, Švýcarsko) a střední Evropu (Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Českou republiku a Slovenskou republiku) ( 6 ). Zpráva se netýká členských států Estonska, Lotyšska, Litvy, Malty a Kypru, ale zahrnuje Švýcarsko, Norsko a Rumunsko, na něž se působnost tohoto šetření nevztahuje.

(140)

Jelikož se údaje společnosti AMI vztahují na zeměpisnou oblast, která neodpovídá území Společenství, bylo nutno nejprve zjistit spotřebu polyethylenu pro extruzi ve Společenství. Dva dodavatelé polyethylenové pryskyřice ve Společenství v této souvislosti uvedli, že v roce 2004 činila spotřeba polyethylenové pryskyřice pro extruzi fólií ve Společenství 6 100 000 až 6 500 000 tun. Níže uvedená množství byla proto vypočtena pomocí tohoto rozmezí spotřeby.

(141)

Strany uvedené v 134. bodu odůvodnění tvrdily, že do výrobku, jehož se šetření týká, by měly být částečně nebo zcela zařazeny kategorie vi), viii), ix) a x) uvedené v 137. bodu odůvodnění.

(142)

Jako jednoznačné se jeví, že kategorie „nákupní tašky“ by na základě svých fyzikálních vlastností patřila do výrobku, jehož se šetření týká; tato kategorie představuje 8,3 % (tj. 506 300 až 539 500 tun) konečných použití. Je však rovněž pravděpodobné, že část pytlů na odpadky, které představují celkem 5,8 % (tj. 353 800 až 377 000 tun) konečných použití, do této definice nepatří, jelikož pytle na odpadky pravděpodobně zahrnují pytle o tloušťce větší než 100 mikronů, a část této kategorie by proto měla být z definice vyloučena.

(143)

Některé strany tvrdily, že do definice výrobku, jehož se šetření týká, by patřilo až 65 % kategorie nazvané „fólie v rolích“ (představující 15,3 % ( 7 ) celkových konečných použití). V této souvislosti se poukazuje na skutečnost, že sama společnost AMI u této kategorie uvádí, že obsahuje použití jako „fólie na prádlo, hygienické fólie, fóliové přebaly a univerzální fólie na ochranu povrchu“. Je nutno poznamenat, že uvedená konečná použití jsou uvedená jako „fólie“, a nepatří tedy do kategorie pytlů a sáčků. Ověřování na místě v průběhu vyšetřování v prostorách sedmi výrobních závodů pěti výrobců ve Společenství ve dvou zemích kromě toho ukázalo, že se fólie v rolích, extrudovaná externě, při výrobě obdobného výrobku nepoužívala. Inspekce na místě v prostorách 21 vyvážejících výrobců ve třech dotčených zemích rovněž nepodpořily tvrzení, že by se fólie v rolích, extrudovaná externě, používala při výrobě dotčeného výrobku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti bylo nutno odmítnout tvrzení, že by se velká část kategorie „fólie v rolích“ měla zahrnout do výroby obdobného výrobku ve Společenství.

(144)

Některé strany rovněž uvedly, že do údajů o výrobě Společenství by mělo být zahrnuto konečné použití uvedené ve zprávě jako „jiné pytle/sáčky“, představující 11,9 % ( 8 ) veškerých konečných použití. Je třeba poznamenat, že strany u tohoto tvrzení nedoložily množství. Tato kategorie je v publikaci „AMI’s guide to the polyethylene industry in Europe“ (Průvodce AMI odvětvím polyetylenu v Evropě) uvedena jako „jiné fólie“ v údajích o výrobě v konkrétních zemích a není definována jako pytle nebo sáčky. Ačkoli není jasné, které výrobky společnost AMI zařadila do kategorie „jiné pytle a sáčky“, přinejmenším všechny ty výrobky, které nepatří do popisu výrobku, by měly být z odhadu vyloučeny. Podle jedné strany zahrnuje kategorie „jiné pytle a sáčky“ rovněž fólie používané pro „FFS balení“ u potravin (tj. „form, fill and seal“), což je druh balení, kdy se sáček vytvaruje, naplní a uzavře v integrovaném procesu. Zařízení FFS je obvykle plně automatizované. Tento výrobek se neprodává jako pytle nebo sáčky a dovoz tohoto výrobku nepatří do kódů KN 3923 21 00, 3923 29 10 a 3923 29 90. Vzhledem k tomu, že se odhady zúčastněných stran týkající se podílu výrobku, jehož se šetření týká, v této skupině pohybovaly v rozmezí od 15 % do 100 % a nebyly doloženy, nebylo možno provést přesný odhad, jaká část této skupiny by se měla zahrnout do výrobku, jehož se šetření týká. Proto se s ohledem na skutečnost, že neexistovaly žádné doložené údaje, považovalo za přiměřené pro účely výpočtu zahrnout 50 % této kategorie výrobku. Výsledná výroba v této skupině by tedy byla v rozmezí od 363 000 do 387 000 tun.

(145)

Některé strany uvedly, že na výrobu obdobného výrobku se použije až 1 milion tun recyklovaného materiálu. Podle společnosti AMI se při extruzi polyethylenu skutečně použije přibližně 1 milion tun ( 9 ) znovu zpracovávaného materiálu. AMI neupřesňuje, jakým konkrétním kategoriím výrobku lze toto užití přiřadit. Ověřování na místě kromě toho ukázalo, že na trhu existuje pouze velmi omezená dodávka recyklovaných materiálů od konečného spotřebitele, zatímco průmyslový odpad vzniklý ve výrobním procesu je recyklován účinně. V této souvislosti je nutno zmínit, že průmyslový odpad je již zahrnut v údajích o výrobě jako nový materiál, a zahrnutí tohoto množství do výroby by vedlo k dvojímu započítání. Šetření prokázalo, že recyklovaný odpad od konečného spotřebitele se používá zejména k výrobě pytlů na odpadky. Některé strany tvrdily, že až 25 % surovin této kategorie obdobného výrobku tvoří recyklovaný materiál od konečného spotřebitele. Podle informací poskytnutých zúčastněnými stranami to může činit až 20 % výroby těchto pytlů. Jelikož toto množství není zahrnuto v odhadu AMI pro konečné použití tohoto výrobku, mělo by se toto množství připočítat k odhadu výroby. Proto byla s ohledem na množství pytlů na odpadky provedena odpovídající úprava ve výši 20 %, což vedlo k dodatečné produkci dotčeného výrobku v rozmezí od 88 000 do 94 000 tun.

(146)

Výsledné celkové množství produkce na základě úvah uvedených ve 135. až 145. bodu odůvodnění leží v rozmezí 1 311 000 až 1 398 000 tun výrobku, jehož se šetření týká. Odhad však zahrnuje všechny pytle na odpadky a je nutno připomenout, že některé tyto pytle na odpadky mohou mít tloušťku větší než 100 mikronů, a tedy nepatří do definice výrobku. Toto rozmezí tedy představuje spíše nadhodnocený odhad výroby.

(147)

Abychom se dostali k výrobě Společenství, měla by být od výše uvedených údajů odečtena výroba společností vyloučených z výrobního odvětví Společenství představující 119 000 tun produkce. Výsledkem je výroba Společenství v rozsahu od 1 193 000 do 1 279 000 tun produkce výrobku, jehož se šetření týká. Odhad výroby Společenství při zahájení řízení ve výši 1 240 000 tun spadá do rozmezí tohoto výpočtu a práh podpory daného případu ve výši 25 % je splněn i v případě horní meze.

(148)

Z výše uvedené analýzy jednoznačně vyplývá, že údaje, na něž se některé strany uvedené v 134. bodu odůvodnění odvolávají, nejsou takové, aby vyvrátily odhad výroby Společenství výrobku, jehož se šetření týká, stanovený Komisí, který je uveden v 150. bodu odůvodnění.

(149)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti bylo nutno tvrzení o nedostatečné podpoře případu uvedené těmito stranami odmítnout.

(150)

V počáteční fázi souhrnná výroba 29 žádajících výrobců ve Společenství představovala 331 500 tun, tj. 26,7 % v poměru k celkové výrobě Společenství ve výši 1 240 000 tun měřeno v době zahájení řízení. Souhrnná výroba výrobců ve Společenství, kteří řízení odmítli, činila méně než polovinu výše uvedené podpory.

(151)

Kromě toho se poznamenává, že v době zahájení řízení podpořilo podnět dalších 21 společností s celkovou výrobou 302 000 tun. Celkem tedy podnět podpořili výrobci ve Společenství, kteří zastupují více než 50 % celkové výroby Společenství ve výši 1 240 000 tun.

(152)

Během šetření pět žádajících výrobců ze Společenství nespolupracovalo. Zároveň v rámci šetření spolupracovalo sedm jiných výrobců, kteří řízení podpořili.

(153)

Další tři spolupracující společnosti byly z vymezení výrobního odvětví Společenství vyloučeny, a jejich produkce tedy nebyla zahrnuta ve výrobě výrobního odvětví Společenství, jelikož jedna společnost dovážela významná množství od vývozce v Číně, s nímž je ve spojení, a další dvě společnosti dovážely z dotčených zemí do Společenství významná množství v poměru ke své produkci. Čtvrtá společnost, která řízení odporovala a nespolupracovala v rámci šetření jako výrobce Společenství, byla z vymezení výrobního odvětví Společenství rovněž vyloučena, jelikož byla ve spojení s vyvážejícím výrobcem v jedné z dotčených zemí a do Společenství dovážela významná množství dotčeného výrobku v poměru ke své výrobě ve Společenství.

(154)

Některé strany uvedly, že společnost, která namítá řízení, British Polyethylene Industries plc (dále jen „BPI“), byla vyloučena z vymezení výrobního odvětví Společenství, a tedy z celkové výroby Společenství, zatímco jiná společnost podporující řízení, Cedo Ltd., zde zahrnuta byla, ačkoli se obě společnosti nacházely ve stejné situaci a měly výrobu jak ve Společenství, tak i v dotčených zemích. V této souvislosti je nutno uvést, že oběma společnostem se dostalo stejného zacházení a obě byly vyloučeny z důvodů uvedených v 153. bodu odůvodnění.

(155)

Některé strany uvedly, že dva výrobci Společenství zařazení do vzorku by měli být z vymezení výrobního odvětví Společenství vyloučeni, jelikož dováželi významná množství dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR a Thajska. V tomto ohledu je třeba nejdříve poznamenat, že ačkoli je opravdu dlouhodobým zvykem vyřazovat z výrobního odvětví Společenství dovážející výrobce ve Společenství, pokud jsou před dumpingem chráněni nebo z něj mají prospěch, od jejich vyřazení se upouští, pokud se zjistí, že výrobci ve Společenství byli v důsledku stlačování cen na trhu Společenství k dovozu donuceni na dočasnou dobu a v omezeném rozsahu. V daném případě představoval v období šetření celkový dovoz obou uvedených společností 1 %, resp. 0,1 % jejich celkové výroby. Jelikož se jedná o malá množství, mohou být oba výrobci ve Společenství zahrnuti do vymezení výrobního odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení. Z toho důvodu byl uvedený argument zamítnut.

(156)

Dvacet čtyři žádajících výrobců ve Společenství a sedm dalších výrobců spolupracujících v rámci šetření bylo tedy považováno za výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Celkem tyto společnosti představují přibližně 358 000 tun, tj. 31 % výroby Společenství, měřeno v průběhu šetření.

(157)

Poznamenává se, že podporu šetření vyjádřilo dalších devět společností představujících 57 000 tun výroby. Tyto společnosti však při šetření plně nespolupracovaly, a nebyly tedy zahrnuty do vymezení výrobního odvětví Společenství.

(158)

Zjevná spotřeba Společenství byla stanovena na základě údajů oznámených v podnětu podaném žadateli. Jako základ byly použity informace žadatelů o různých trzích a údaje odvozené z údajů o trhu poskytnutých dvěma obchodními agenturami. Shromážděné informace o trhu v Belgii, Francii, Itálii, Lucembursku, Nizozemsku a Španělsku pak byly použity k extrapolaci spotřeby Společenství ve zbývajících členských státech.

(159)

Podle výše uvedené analýzy se spotřeba Společenství během posuzovaného období zvýšila o 6 %, tj. z 1 582 000 tun v roce 2001 na 1 674 000 tun v období šetření. Podrobné údaje vyjádřené v tunách:

(160)

Komise zjišťovala, zda lze dovoz některých plastových pytlů a sáčků pocházející z dotčených zemí hodnotit souhrnně v souladu s čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Podle tohoto článku se má vliv dovozu ze dvou nebo více zemí, které jsou současně předmětem antidumpingového šetření, hodnotit souhrnně jen v tom případě, kdy je zjištěno, že a) dumpingové rozpětí stanovené v poměru k dovozu výrobků z každé jednotlivé země není nepatrné ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení a objem dovezených výrobků z každé jednotlivé země není zanedbatelný a b) souhrnné posouzení je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Společenství.

(161)

Jelikož v případě Malajsie bylo zjištěno, že celkové dumpingové rozpětí je nižší než 2 %, tj. nižší než nepatrné, byl dovoz z Malajsie ze souhrnného hodnocení vyloučen. Dumpingová rozpětí stanovená v poměru k dovozu pocházejícímu z ČLR a Thajska byla nad minimální úrovní ve výši 2 % stanovenou v čl. 9 odst. 3 základního nařízení. Jelikož během období šetření představoval dovoz z ČLR podíl na trhu ve výši 14,4 % a dovoz z Thajska podíl na trhu ve výši 4 %, nebyly objemy dovozu z ČLR a Thajska zanedbatelné.

(162)

Pokud jde o soutěžní podmínky, šetření prokázalo, že výrobky dovážené z ČLR a Thajska byly obdobné s ohledem na všechny své základní fyzikální vlastnosti. Plastové pytle, a sáčky dovážené z ČLR a Thajska byly tedy zaměnitelné a během posuzovaného období byly uváděny na trh ve Společenství prostřednictvím srovnatelných prodejních kanálů a za podobných obchodních podmínek. Dovoz z obou zemí vykazoval obdobné tendence u cen a objemů a významnou úroveň cenového podbízení. Kromě toho se poukazuje na skutečnost, že bylo zjištěno, že dovážený výrobek je obdobný jako plastové pytle a sáčky vyráběné ve Společenství a jako takový s nimi soutěží za stejných soutěžních podmínek.

(163)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se usuzuje, že byla splněna všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 základního nařízení, a že dovoz z ČLR a Thajska by tedy měl být posuzován souhrnně.

(164)

Objem dumpingového dovozu dotčeného výrobku pocházející z ČLR a Thajska se podle údajů Eurostatu zvýšil z přibližně 219 000 tun v roce 2001 na 307 000 tun v období šetření, což představuje nárůst ve výši 40 %. Prudký nárůst dovozu v posuzovaném období absorboval 96 % nárůstu spotřeby, k němuž na trhu Společenství ve stejném období došlo.

(165)

Všechen dovoz dotčeného výrobku byl deklarován pod kódem KN ex392321 00 (pytle a sáčky z polymerů ethylenu). Dovoz s kódem KN ex392329 10 (pytle a sáčky z polyvinylchloridu) a ex392329 90 (pytle a sáčky z ostatních plastů) nebyl do výpočtu zahrnut, jelikož podle dostupných informací neexistovala žádná výroba pytlů a sáčků, v níž by hmotností nepřevládal polyethylen, a proto v současnosti neexistuje žádný dovoz dotčeného výrobku s těmito kódy KN.

(166)

Během posuzovaného období zvýšil dumpingový dovoz pocházející z ČLR a Thajska svůj podíl na trhu Společenství o 33 % z 13,8 % v roce 2001 na 18,3 % v období šetření.

(167)

Níže uvedené informace o cenách dotčeného dovozu vycházejí z údajů Eurostatu založených na objemu dovozu zjištěném pomocí metodiky popsané výše. Podle těchto informací poklesly průměrné ceny CIF dovozu pocházejícího z ČLR a Thajska mezi rokem 2001 a obdobím šetření o 14 %. V roce 2003 ceny dosáhly dna a až do období šetření mírně rostly. Nedosáhly však cenové úrovně z roku 2001 a 2002 a zůstaly nízké.

(168)

K určení cenového podbízení u dotčeného dovozu založila Komise svou analýzu na údajích poskytnutých v průběhu šetření vyvážejícími výrobci a výrobci ve Společenství zařazenými do vzorku. Při této analýze se pro jednotlivé typy výrobků porovnávaly skutečné ceny CIF na hranice Společenství vyvážejících výrobců upravené o náklady po dovozu s příslušnými váženými průměrnými prodejními cenami výrobního odvětví Společenství pro nezávislé odběratele upravené na úroveň ze závodu.

(169)

Srovnání ukázalo, že během období šetření byly dotčené výrobky pocházející z dotčených zemí podle typů výrobků definovaných v dotazníku na základě váženého průměru prodávány ve Společenství za ceny, které byly oproti cenám výrobního odvětví Společenství v případě ČLR a Thajska o 4,1 % až 37,9 % nižší, vyjádřeno jako procento z ceny výrobního odvětví Společenství.

(170)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnoval přezkum účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Společenství posouzení všech významných hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňovaly stav daného výrobního odvětví během posuzovaného období. Tato analýza byla provedena pro společnosti zařazené do vzorku. Takto byla stanovena výkonnost výrobního odvětví Společenství měřeno činiteli jako ceny, mzdy, investice, zisky, návratnost investic, peněžní tok a schopnost získávat kapitál, a to na základě údajů od společností zařazených do vzorku. Nicméně v zájmu úplného popisu stavu výrobního odvětví Společenství jsou v případě ukazatelů, u nichž jsou k dispozici spolehlivé informace pro výrobní odvětví Společenství jako celek, tyto informace také uvedeny níže. Činitele újmy, jako je podíl na trhu, objem prodeje, zaměstnanost, výrobní kapacita, zásoby a výroba, pak byly stanoveny pro celé výrobní odvětví Společenství.

(171)

Během posuzovaného období se výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství zvýšila o 66 000 tun, tj. o 17 %. Ve stejném období se však výroba zvýšila pouze o 9 %. Míra využití kapacity výrobního odvětví Společenství se proto snížila o 6 %.

(172)

Šest výrobců nezařazených do vzorku nemohlo poskytnout odpovídající údaje o svých zásobách kvůli nedostatečným údajům o obdobném výrobku ze svých systémů řízení zásob. Údaje těchto společností proto musely být při provádění analýzy zásob za posuzované období vyloučeny. Tato analýza se zakládala na údajích poskytnutých výrobci zařazenými do vzorku a 20 výrobci, kteří do vzorku zařazeni nebyli.

(173)

Během období šetření zásoby hotových výrobků představovaly kolem 8 % celkového objemu výroby výrobního odvětví Společenství. Konečné stavy zásob výrobního odvětví Společenství se v roce 2003 nejprve zvýšily o 11 %, poté v roce 2004 zaznamenaly pokles o 7 % a v období šetření pak v porovnání s rokem 2001 vzrostly o 20 %.

(174)

Objem prodeje výrobního odvětví Společenství se v posuzovaném období zvýšil o 10 %. V roce 2004 dosáhl svého vrcholu, poté však v období šetření mírně poklesl. Celkový poměrný nárůst byl vyšší než zvýšení celkové spotřeby, které činilo 6 %.

(175)

Podíl výrobního odvětví Společenství na trhu se v posuzovaném období zvýšil o 4 %. Po prvotním nárůstu ve výši 5 % v období od roku 2001 do roku 2002 se až do roku 2004 neměnil a v období šetření vykázal mírný pokles. Spotřeba Společenství se v posuzovaném období současně zvýšila o 6 %. Od roku 2001 do období šetření tedy výrobní odvětví Společenství bylo s to využít růstu trhu.

(176)

V posuzovaném období se míra zaměstnanosti ve výrobním odvětví Společenství snížila o 1 %. Ve stejném období se jeho produktivita, měřeno jako výroba na zaměstnance a rok, zvýšila o 10 %.

(177)

Během posuzovaného období se celkové roční náklady práce na zaměstnance zvýšily o 7 %. Po nárůstu ve výši 8 % v období mezi roky 2001 a 2004 poklesla průměrná mzda mezi rokem 2004 a obdobím šetření o 1 %.

(178)

Průměrné čisté prodejní ceny výrobců ve výrobním odvětví Společenství, kteří byli zařazení do vzorku, se snížily z 1,50 EUR za kg v roce 2001 na 1,47 EUR za kg v období šetření. Ceny se v roce 2002 nejprve snížily o 4 % a v roce 2003 o další 2 %. V období od roku 2003 do roku 2004 zaznamenaly mírný nárůst ve výši 0,7 % a v období šetření se dále zvýšily o 3,5 %. Tento poměrně stabilní vývoj cen je nutno posuzovat ve světle vývoje cen surovin, které se značně zvýšily, tj. o 23 %.

(179)

Během posuzovaného období se ziskovost prodeje výrobců výrobního odvětví Společenství, kteří byli zařazení do vzorku, pro odběratele, kteří nejsou ve spojení, snížila o 82 %. V letech 2001 až 2002 dosahovali výrobci výrobního odvětví Společenství, kteří byli zařazení do vzorku, ještě udržitelné úrovně ziskovosti. Mezi rokem 2002 a obdobím šetření však ziskovost vykazovala průběžný prudký pokles a v období šetření dosáhla pouze 1,1 %, přičemž několik společností zařazených ve vzorku zaznamenalo ztrátu.

(180)

Roční investice výrobního odvětví Společenství do výroby obdobného výrobku se v průběhu posuzovaného období snížily o 30 % z přibližně 16 milionů EUR na méně než 12 milionů EUR.

(181)

Návratnost investic u výrobců ve výrobním odvětví Společenství zařazených do vzorku, která vyjadřuje jejich hospodářský výsledek před zdaněním jako procentní podíl průměrné počáteční a konečné čisté účetní hodnoty aktiv potřebných k výrobě obdobného výrobku, se v důsledku klesající ziskovosti výrazně snížila. Zatímco v období 2001 až 2002 byla návratnost investic poměrně stálá, v období šetření prudce poklesla na 6 %, což znamená celkový pokles mezi rokem 2001 a obdobím šetření ve výši 84 %.

(182)

Výrobci ve výrobním odvětví Společenství, kteří byli zařazení do vzorku, zaznamenali během posuzovaného období čistý kladný peněžní tok z provozních činností. Pokud se však peněžní tok vyjádří jako procentní podíl obratu, čistý kladný peněžní tok zaznamenal v procentním vyjádření výrazný pokles, zejména během období šetření, a to spolu se snížením ziskovosti.

(183)

Velká část výrobního odvětví Společenství se skládá z malých nebo středních podniků. Schopnost výrobního odvětví Společenství získávat kapitál byla proto v posuzovaném období poněkud snížena, a to zejména v jeho pozdější fázi, kdy ziskovost byla mimořádně nízká.

(184)

Výrobní odvětví Společenství se nemuselo zotavovat z předchozích účinků dumpingu působícího újmu nebo subvencování.

(185)

Pokud jde o dopad skutečného dumpingového rozpětí na výrobní odvětví Společenství, je vzhledem k objemu a cenám dovozu z ČLR a Thajska významný.

(186)

Z šetření výše uvedených činitelů vyplývá, že od roku 2001 do období šetření se výrazně zvýšil objem dumpingového dovozu i jeho podíl na trhu. Ve skutečnosti se jejich objem za posuzované období zvýšil o 40 % a jejich podíl na trhu dosáhl v období šetření výše 18,3 %. Je třeba si povšimnout, že v období šetření činil dumpingový dovoz přibližně 57 % celkového dovozu dotčeného výrobku do Společenství. Mimo to byly v období šetření prodejní ceny výrobního odvětví Společenství v důsledku dovozu dotčeného výrobku předmětem významného cenového podbízení (od 4,1 % do 37,9 %). V důsledku toho byly ceny výrobního odvětví Společenství tlačeny dolů a téměř dosáhly bodu rovnováhy mezi náklady a prodejní cenou.

(187)

Bylo zjištěno, že se situace výrobního odvětví Společenství v průběhu posuzovaného období zhoršovala. Výrobní odvětví Společenství zaznamenalo výrazné snížení ziskovosti ve výši 5,2 % a v období šetření dosáhlo téměř bodu rovnováhy mezi náklady a prodejní cenou. Ve stejném období se jeho návratnost investic snížila o 31 % a došlo k významnému poklesu v jeho peněžním toku, a to ve výši 69 %. Využití jeho výrobní kapacity se snížilo o 5 %, prodejní ceny klesly o 2 %, zaměstnanost se snížila o 1 %, konečné stavy zásob vzrostly o 20 %, investice se snížily o 30 % a jeho schopnost získávat kapitál se postupně zhoršovala.

(188)

V průběhu posuzovaného období se výrobní kapacita výrobního odvětví Společenství poněkud zvýšila. To je však nutno posuzovat v kontextu celkové výroby Společenství, která byla postižena uzavřením řady společností s výrobní kapacitou více než 140 000 tun. Výrobní odvětví Společenství zvýšilo svou kapacitu nabytím výrobních prostředků od společností, které výrobu zastavily.

(189)

Na základě výše uvedeného se dochází k závěru, že se výrobní odvětví Společenství nachází v obtížné hospodářské a finanční situaci a utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(190)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz pocházející z Thajska a ČLR způsobil výrobnímu odvětví Společenství újmu, kterou lze považovat za podstatnou. Byly prozkoumány i jiné známé činitele, které by mohly vedle dumpingového dovozu současně způsobit újmu výrobnímu odvětví Společenství, aby se zajistilo, že tato případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude připsána dumpingovému dovozu.

(191)

Od roku 2001 do období šetření se objem dumpingového dovozu pocházejícího z ČLR a Thajska zvýšil o 40 %. Podíl tohoto dovozu na trhu se současně zvýšil z 13,8 % v roce 2001 na 18,3 % v období šetření. Ceny dovozu z těchto zemí se během posuzovaného období významně snížily a byly nižší než ceny výrobního odvětví Společenství v období šetření, a to od 4,1 % do 37,9 %.

(192)

Toto cenové podbízení je obecně důsledkem cenotvorby, která nezahrnuje všechny náklady v obchodním řetězci.

(193)

K podstatnému zvýšení objemu dovozu za velmi nízké a dumpingové ceny a zvýšení jeho podílu na trhu v průběhu posuzovaného období došlo současně se zhoršením situace výrobního odvětví Společenství v témže období, a to zejména s ohledem na ziskovost, prodejní ceny, konečné stavy zásob, investice, využití kapacity, peněžní tok, schopnost získávat kapitál a návratnost investic.

(194)

Proto byl přijat závěr v tom smyslu, že tlak vyvinutý dotčeným dovozem hrál rozhodující úlohu v újmě výrobního odvětví Společenství.

(195)

Pokud jde o objemy prodeje ostatních výrobců ve Společenství, poklesly mezi rokem 2001 a obdobím šetření o 7,1 % a jejich podíl na trhu se ve stejném období snížil o 7,8 %. Nebylo zjištěno, že by ceny ostatních výrobců Společenství byly nižší než ceny spolupracujícího výrobního odvětví Společenství nebo že by jejich celková situace byla jiná. Proto se vyvozuje závěr, že výrobky vyráběné a prodávané ostatními výrobci ve Společenství nepřispěly k újmě, kterou výrobní odvětví Společenství utrpělo.

(196)

Podle údajů Eurostatu se objem dovozu pocházející z jiných třetích zemí (např. Malajsie, Turecka, Indie a Indonésie) v posuzovaném období zvýšil o 22 % a v období šetření dosáhl výše přibližně 231 000 tun. To odpovídá podílu na trhu ve výši 13,8 %. Ve stejném období se ceny tohoto dovozu snížily o 11 % (z 1,66 EUR/kg v roce 2001 na 1,48 EUR/kg v období šetření). Je však nutno poznamenat, že průměrná cena tohoto dovozu byla vyšší než cena dovozu pocházejícího z ČLR a Thajska v období šetření, a dokonce mírně vyšší než cena výrobního odvětví Společenství. Proto se dospělo k závěru, že dovoz z jiných třetích zemí nepřispěl významně k újmě, kterou výrobní odvětví Společenství utrpělo.

(197)

Některé strany tvrdily, že cena polyethylenu je v Asii historicky nižší než jeho cena v EU. Vývoj cen polyethylenu však ukazuje, že v posuzovaném období se ceny surovin v Asii pohybovaly nad i pod příslušnými evropskými cenami. Podle údajů předložených těmito stranami o situaci v ČLR se v období mezi rokem 2001 a 2004 průměrný rozdíl mezi cenami surovin v ČLR v porovnání s EU snížil z 20,3 % na 12,3 %, zatímco se současně průměrný rozdíl mezi cenami hotového výrobku zvýšil z 0,7 % na 14,8 %. Jelikož vývoj cen surovin měl vést spíše ke snížení rozdílu mezi cenami hotového výrobku než k jeho zvýšení, šetření prokázalo, že neexistuje logická spojitost mezi vývojem ceny suroviny a ceny hotového výrobku vyváženého do Společenství. Naopak, výrobní odvětví Společenství bylo v roce 2001 v poměrně dobrém stavu, ačkoli rozdíl mezi cenami byl nejvyšší, a v roce 2004 a v období šetření (kdy rozdíl mezi cenami byl mnohem menší) zaznamenalo újmu. Je proto nutno vyvodit závěr, že rozdíl mezi cenami surovin nemohl významně přispět k podstatné újmě výrobního odvětví Společenství.

(198)

Některé strany dále tvrdily, že újma, kterou výrobní odvětví Společenství utrpělo, nebyla způsobena dumpingovým dovozem, ale zvýšením cen polyethylenu ve Společenství v posuzovaném období. V této souvislosti je nutno zmínit, že se ceny polyethylenu během posuzovaného období v průměru skutečně zvýšily. Výrobní odvětví Společenství však nemohlo v souladu s tím zvýšit příslušné prodejní ceny. Tato nepružnost cen byla zapříčiněna souběžným nárůstem dumpingového dovozu pocházejícího z ČLR a Thajska za ceny, které jsou významně nižší než ceny výrobního odvětví Společenství a které v průměru nepokrývají ani výrobní náklady v ČLR a Thajsku. Za těchto okolností je nutno učinit závěr, že výrobní odvětví Společenství bylo vystaveno silnému cenovému tlaku způsobenému tímto dumpingovým dovozem, a proto nemělo možnost kompenzovat růst cen surovin odpovídajícím zvýšením svých prodejních cen.

(199)

Na závěr se připomíná, že v rámci šetření příčinné souvislosti je nutno prověřit, zda dumpingový dovoz (z hlediska ceny a objemu) způsobil podstatnou újmu výrobnímu odvětví Společenství nebo zda tato podstatná újma byla zapříčiněna jinými činiteli. V tomto ohledu odkazuje v souvislosti s cenami čl. 3 odst. 6 základního nařízení na nutnost dokázat, že cenová úroveň dumpingového dovozu působí újmu. Odkazuje tedy pouze na rozdíl mezi cenami dumpingového dovozu a cenami výrobního odvětví Společenství. Neexistuje tedy požadavek na analýzu činitelů ovlivňujících výši dovozních cen, například výše nákladů práce, ceny surovin nebo výše prodejních, správních a režijních nákladů.

(200)

Výše uvedenou skutečnost potvrzuje rovněž znění čl. 3 odst. 7 základního nařízení, které odkazuje na jiné známé činitele než dumpingový dovoz. Ve skutečnosti se mezi jinými známými činiteli uvedenými v tomto článku nezmiňují činitele, které ovlivňují výši ceny dumpingového dovozu. V souhrnu je v případě dumpingového dovozu, i když využívá příznivý vývoj cen surovin, obtížné zjistit, jak by příznivý vývoj cen vstupů mohl být dalším činitelem působícím újmu.

(201)

Analýza činitelů ovlivňujících výši cen dumpingového dovozu, ať jde o kolísání cen surovin, či cokoli jiného, nemůže být proto rozhodující a takováto analýza by překračovala požadavky základního nařízení. Na tomto základě se tvrzení ohledně cen suroviny odmítají.

(202)

K újmě výrobního odvětví Společenství došlo současně s prudkým nárůstem dovozu z ČLR a Thajska a významným cenovým podbízením u tohoto dovozu.

(203)

Pokud jde o dovoz z jiných třetích zemí s ohledem na jejich nižší podíl na trhu během období šetření, než je podíl na trhu u dotčeného dovozu, a zejména s ohledem na vyšší průměrnou cenu, než byla cena dotčeného dovozu během období šetření, a co je důležitější, než byla cena výrobního odvětví Společenství, se vyvozuje závěr, že účinek těchto jiných činitelů nemohl významně přispět k újmě, kterou výrobní odvětví Společenství utrpělo. Účinek rozdílu mezi cenami surovin ve Společenství a v dotčených zemích na nepříznivý vývoj výrobního odvětví Společenství s ohledem na ziskovost, výkonnost a snížení podílu na trhu byl zanedbatelný a ve skutečnosti by k situaci výrobního odvětví Společenství přispěl kladně.

(204)

Žádné jiné činitele, které by mohly současně způsobit újmu výrobnímu odvětví Společenství, nebyly zúčastněnými stranami uvedeny, ani nebyly zjištěny v průběhu šetření.

(205)

Vzhledem k výše popsané analýze, v jejímž rámci byly řádně odlišeny a odděleny účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Společenství od poškozujících účinků dumpingového dovozu, šetření potvrdilo, že tyto jiné činitele samy o sobě nemohou zvrátit skutečnost, že zjištěná újma musí být připsána dumpingovému dovozu.

(206)

Proto se usuzuje, že dumpingový dovoz pocházející z ČLR a Thajska způsobil výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(207)

V souladu s článkem 21 základního nařízení se zkoumalo, zda navzdory závěru o dumpingu působícím újmu existují přesvědčivé důvody pro uznání, že v tomto konkrétním případě není v zájmu Společenství uložit antidumpingová opatření. Zvažoval se rovněž vliv možných opatření na všechny strany dotčené řízením a rovněž důsledky případného nepřijetí opatření.

(208)

Očekává se, že uložení opatření zabrání dalšímu narušování hospodářské soutěže a obnoví spravedlivou soutěž na trhu. Výrobní odvětví Společenství je konkurenceschopné a životaschopné odvětví, což dokládá jeho situace v roce 2001, kdy bylo navzdory silné celosvětové konkurenci v poměrně dobrém stavu. Uložení opatření by mu tedy umožnilo zvýšit podíl na trhu a prodejní ceny, a tím dosáhnout přiměřené výše zisku potřebné ke zlepšení finanční situace výrobního odvětví. Umožnilo by mu rovněž pokračovat v investicích do výrobních zařízení, což by zaručilo přežití výrobního odvětví Společenství.

(209)

Na druhou stranu, pokud by se antidumpingová opatření nezavedla, je pravděpodobné, že by zhoršování již tak špatné situace výrobního odvětví Společenství pokračovalo. Výrobní odvětví by nebylo schopno realizovat investice nezbytné pro to, aby mohlo účinně konkurovat dumpingovému dovozu z dotčených třetích zemí. To by donutilo některé společností v blízké budoucnosti ukončit výrobu a propustit své zaměstnance. Ohroženo by bylo 3 300 přímých pracovních míst ve spolupracujícím výrobním odvětví. Celková výroba pytlů a sáčků ve Společenství poskytuje přibližně 12 000 pracovních příležitostí, a to hlavně v malých a středních podnicích. S ukončením výroby Společenství by se Společenství stalo závislejším na dodavatelích mimo území Společenství.

(210)

V souladu s tím se vyvozuje závěr, že uložení antidumpingových opatření by výrobnímu odvětví Společenství umožnilo překonat účinky dumpingu působícího újmu, a proto je v zájmu výrobního odvětví Společenství.

(211)

Komise zaslala dotazníky čtyřem dovozcům/obchodníkům zařazeným do vzorku, kteří představují 9 % celkového prodeje dovozu z dotčených zemí. Na dotazník však odpověděli pouze dva dovozci/obchodníci, kteří představují 3 % celkového dovozu z dotčených zemí. Spolupracující dovozci, kteří nejsou ve spojení, uvedli, že pokud by byla opatření uložena, prodejní ceny dotčeného výrobku by se zvýšily a spotřebitelé by museli za dotčený výrobek platit více, tedy že účinek cla by byl přenesen na spotřebitele. V tomto ohledu by byl nepříznivý dopad na dovozce, kteří nejsou ve spojení, omezený.

(212)

Dotčený výrobek velkou měrou distribuují maloobchodní podniky. Některé typy výrobků, např. sáčky používané v obchodech a nákupní tašky, jsou jednotlivým spotřebitelům v některých zemích ve Společenství distribuovány zdarma, zatímco jiné typy, např. sáčky do mrazničky, sáčky na dětské pleny a sáčky do odpadkových košů, se spotřebitelům prodávají. Je nutno poznamenat, že v současné době se v některých členských státech, např. ve Spojeném království, jednorázové nákupní tašky spotřebitelům neúčtují.

(213)

Šetření prokázalo, že tvrzení o finančním dopadu antidumpingového cla na jiné hospodářské subjekty, zejména na maloobchod, byla značně přehnaná. Někteří maloobchodníci uvedli, že clo ve výši 10 % by pro samotný maloobchod znamenalo dodatečné náklady ve výši 220 milionů EUR ročně. Na základě šetření bylo zjištěno, že jelikož celková celní hodnota dotčeného dovozu je zhruba 375 milionů EUR, maximální účinek průměrného cla ve výši 10 % by v celém Společenství představoval ročně 38 milionů EUR. Kromě toho na základě dvou odpovědí na dotazník, které zaslali maloobchodníci, činily průměrné nákupy dotčeného výrobku méně než 0,1 % obratu těchto maloobchodníků. Dopad antidumpingového cla ve shora uvedené výši by přispěl k pouze nepatrnému nárůstu jejich nákladů. Některé tyto dodatečné náklady by se mimoto rozdělily mezi různé úrovně dodavatelského řetězce. Tvrzení těchto maloobchodníků bylo proto odmítnuto.

(214)

Tito maloobchodníci rovněž tvrdili, že výrobní odvětví ES nejenže nenabízí některé typy dotčeného výrobku, ale že nemá kapacitu, aby uspokojilo poptávku Společenství jako celku. V této souvislosti je nejdříve nutno poznamenat, že s ohledem na nabídku pytlů a sáčků by uložení antidumpingových opatření nezastavilo dodávky výrobku z dotčených zemí, ale pouze by obnovilo rovné soutěžní podmínky na trhu. Dovoz pytlů a sáčků bude pokračovat, aby zajistil určitou nabídku na trhu Společenství. Výrobní odvětví Společenství má v současnosti výrobní kapacitu, aby mohlo uspokojit případný nárůst poptávky. V každém případě jsou i nadále možné další dodávky všech typů plastových pytlů a sáčků ze třetích zemí, na něž se opatření nevztahují. Tato tvrzení byla proto odmítnuta.

(215)

Sdružení zastupující maloobchodníky, kteří získávají finanční prostředky k charitativním účelům, uvedlo, že případné clo by nepřiměřeně poškodilo činnost těchto maloobchodníků při získávání finančních prostředků, jelikož ti nakupovali sáčky, které byly jejich zákazníkům rozdávány zdarma. Sdružení rovněž uvedlo, že uložení antidumpingového cla by se dotklo i sáčků používaných ke sběru použitého zboží k charitativním účelům. V této souvislosti je nutno poznamenat, že tento druh získávání finančních prostředků (i pro charitativní účely) se provádí na obchodním základě. Proto se na něj vztahují stejná rizika jako na jakoukoli jinou obchodní činnost a měl by se posuzovat stejně. Účinek cla na tyto maloobchodníky by se významně nelišil od účinku na ostatní maloobchodníky. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(216)

Ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení se nepřihlásilo žádné sdružení spotřebitelů.

(217)

Někteří dovozci uvedli, že uložení antidumpingových opatření by způsobilo nárůst cen účtovaných konečným spotřebitelům, jelikož výše prodejních cen by se upravila podle těchto cel.

(218)

Jak však bylo uvedeno výše, někteří maloobchodníci distribuují část těchto výrobků svým zákazníkům zdarma. Pokud tito obchodníci nezmění zavedenou politiku, spotřebitelé v těchto případech účinek uložených antidumpingových opatření nepocítí.

(219)

Průměrné clo ve výši 10 % by zvýšilo cenu jednoho dovezeného sáčku v průměru o 0,086 centů a cenu jednoho sáčku prodaného ve Společenství o 0,016 centů (za předpokladu hypotetické hmotnosti jednoho sáčku 7 g). Toto zvýšení je zanedbatelné, a to i tehdy, pokud by jej hradili pouze spotřebitelé. Ve skutečnosti bude clo hrazené spotřebiteli ještě nižší, jelikož tyto náklady budou rozděleny mezi různé úrovně dodavatelského řetězce.

(220)

Pokud jde o účinky možných opatření na hospodářskou soutěž ve Společenství, dotčení vyvážející výrobci budou moci dále prodávat některé plastové pytle a sáčky, jelikož mají silné postavení na trhu. To spolu s vysokým počtem výrobců ve Společenství a dovozem z jiných třetích zemí zajistí, že uživatelé a maloobchodníci budou mít i nadále široký výběr různých dodavatelů obdobného výrobku za přiměřené ceny.

(221)

Na trhu bude tedy významný počet účastníků, kteří budou moci uspokojit poptávku. Na základě výše uvedených skutečností se proto činí závěr, že hospodářská soutěž bude po uložení antidumpingových opatření s největší pravděpodobností i nadále silná.

(222)

Uložení opatření na dovoz některých plastových pytlů a sáčků pocházející z Čínské lidové republiky a Thajska by tedy jednoznačně bylo v zájmu výrobního odvětví Společenství. Opatření výrobnímu odvětví Společenství umožní, aby rostlo a zotavilo se z újmy způsobené dumpingovým dovozem. Kdyby naopak opatření uložena nebyla, je pravděpodobné, že výroba Společenství bude dále klesat a další hospodářské subjekty budou nuceny ukončit obchodní činnost. Dovozci a maloobchodníci nebudou významně postiženi, protože na trhu budou stále k dispozici pytle a sáčky dodávané za spravedlivou cenu, a to včetně dovozu z jiných třetích zemí.

(223)

S ohledem na výše uvedené byl vyvozen závěr, že neexistují žádné přesvědčivé důvody pro neuložení antidumpingových cel na dovoz některých plastových pytlů a sáčků pocházející z Čínské lidové republiky a Thajska.

(224)

Se zřetelem k závěrům, k nimž šetření dospělo ohledně dumpingu, jím způsobené újmy a zájmu Společenství a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení, by měla být uložena konečná antidumpingová opatření na dovoz pocházející z Čínské lidové republiky a Thajska s cílem zamezit pokračování újmy, kterou dumpingový dovoz způsobuje výrobnímu odvětví Společenství.

(225)

Úroveň antidumpingových opatření by měla být dostatečná, aby odstranila újmu způsobenou tímto dovozem bez překročení zjištěného dumpingového rozpětí. Při výpočtu nezbytné výše cla pro odstranění účinků dumpingu působícího újmu se přihlíželo k tomu, že jakákoli opatření by měla výrobnímu odvětví Společenství umožnit pokrýt výrobní náklady a dosáhnout zisku před zdaněním, kterého lze v rozumné míře dosáhnout ve výrobním odvětví tohoto typu za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. za neexistence dumpingového dovozu, u prodeje obdobného výrobku ve Společenství. Rozpětí zisku před zdaněním u prodeje obdobného výrobku použité pro tento výpočet činilo 6 % obratu, což představuje zdravou výši zisku, kterou lze v tomto odvětví předpokládat za běžných podmínek hospodářské soutěže a kterou výrobní odvětví dosahovalo před nárůstem dumpingového dovozu.

(226)

Sazby antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení se stanovily na základě zjištění tohoto šetření. Proto odrážejí stav těchto společností zjištěný v průběhu šetření. Tyto celní sazby jsou proto výlučně použitelné na dovoz výrobků pocházejících z dotčených zemí a vyráběných uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami.

(227)

Jelikož jednomu čínskému vyvážejícímu výrobci nebyl udělen status tržního hospodářství ani přiznáno individuální zacházení, pro tuto společnost by neměla být stanovena individuální sazba antidumpingového cla, ačkoli pro ni bylo vypočteno dumpingové rozpětí, jak bylo vysvětleno v 131. bodu odůvodnění. Na dovoz výrobků vyrobených touto společností spolupracujícím vyvážejícím výrobcem by se proto měla vztahovat průměrná celní sazba stanovená pro spolupracující vývozce, kteří nebyli vybráni jako součást vzorků, jak je popsáno v 228. bodu odůvodnění.

(228)

Celní sazby pro spolupracující vývozce, kteří nebyli zařazení do vzorků, jsou pro každou zemi váženým průměrem zjištěných dumpingových rozpětí u společností zařazených do vzorků podle 54. bodu odůvodnění. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části nebo přílohách tohoto nařízení spolu s názvem a adresou, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(229)

S veškerými žádostmi o použití těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu, po vzniku nových výrobních či prodejních subjektů) je třeba se obrátit na Komisi a připojit veškeré příslušné údaje, zejména pak údaje o změnách v činnostech společnosti spojených s výrobou či domácím a vývozním prodejem, které souvisejí například se změnou názvu nebo se změnou ve výrobních či prodejních subjektech. Nařízení bude podle potřeby příslušně pozměněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby. Podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení nemohl být při tomto řízení zahájen přezkum u nových vývozců za účelem stanovení individuálních dumpingových rozpětí, neboť u vyvážejících výrobců v ČLR, Malajsii a Thajsku byl použit výběr vzorku. Nicméně ve snaze zajistit novým vyvážejícím výrobcům stejné zacházení jako spolupracujícím společnostem nezahrnutým ve vzorcích se má za to, že by mělo být přijato ustanovení o uplatnění cla platného pro posledně uvedené společnosti na všechny nové vyvážející výrobce, kteří mohou prokázat, že by měli nárok na přezkum podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení.

(230)

Žádosti o zařazení nového vyvážejícího výrobce v ČLR nebo v Thajsku na seznamy uvedené v příloze I nebo II tohoto nařízení by měly být adresovány Komisi spolu s uvedením všech příslušných údajů, zejména důkazů, že společnost splňuje tři kritéria stanovená v článku 2 nařízení. Nařízení bude případně změněno a bude provedena aktualizace seznamů společností v příloze I nebo II, na něž se vztahuje průměrné clo vzorku.

(231)

S ohledem na výše uvedené jsou navrhovány tyto antidumpingové celní sazby: