92/21/EHSSměrnice Rady 92/21/EHS ze dne 31. března 1992 o hmotnostech a rozměrech motorových vozidel kategorie M1

Publikováno: Úř. věst. L 129, 14.5.1992, s. 1-10 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 31. března 1992 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 9. dubna 1992 Nabývá účinnosti: 9. dubna 1992
Platnost předpisu: Zrušen předpisem (ES) č. 661/2009 Pozbývá platnosti: 20. srpna 2009
Konsolidované znění předpisu s účinností od 20. října 1995

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

►B

SMĚRNICE RADY 92/21/EHS

ze dne 31. března 1992

o hmotnostech a rozměrech motorových vozidel kategorie M1

(Úř. věst. L 129, 14.5.1992, p.1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  No

page

date

►M1

SMĚRNICE KOMISE 95/48/ES Text s významem pro EHP ze dne 20. září 1995,

  L 233

73

30.9.1995




▼B

SMĚRNICE RADY 92/21/EHS

ze dne 31. března 1992

o hmotnostech a rozměrech motorových vozidel kategorie M1



RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ( 1 ),

ve spolupráci s Evropským parlamentem ( 2 ),

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 3 ),

vzhledem k tomu, že je důležité přijmout opatření, jejichž cílem je postupné vytváření vnitřního trhu v období do 31. prosince 1992; že vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu;

vzhledem k tomu, že pro dosažení vnitřního trhu je nutný postup plné harmonizace;

vzhledem k tomu, že tato metoda bude použita při revizi celého postupu EHS schválení typu ve smyslu usnesení Rady ze dne 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normalizaci;

vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na jejich hmotnosti a rozměry;

vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možno použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkající se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel ( 4 ), naposledy pozměněné směrnicí 87/403/EHS ( 5 );

vzhledem k tomu, že tato směrnice bude doplněna směrnicemi týkajícími se hmotností a rozměrů všech kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel;

vzhledem k tomu, že není nutné stanovit požadavky týkající se dynamické stability jízdních souprav motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, protože výrobci motorových vozidel zohledňují toto hledisko při stanovení maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:



Článek 1

Pro účely této směrnice se „vozidlem“ rozumí každé motorové vozidlo kategorie M1 podle definice ►M1  v příloze II části A směrnice 70/156/EHS ◄ určené k provozu na pozemních komunikacích, která mají nejméně čtyři kola a maximální konstrukční rychlost vyšší než 25 km/h.

Článek 2

Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla nebo odmítnout nebo zakázat prodej, registraci, uvedení do provozu nebo užívání určitého vozidla z důvodů týkajících se jeho hmotností a rozměrů, pokud toto vozidlo splňuje požadavky stanovené v příloze I.

Článek 3

Změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků příloh této směrnice technickému pokroku přijímá Komise postupem stanoveným v článku 13 směrnice 70/156/EHS.

Článek 4

1.  Členské státy přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. července 1992. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Použijí tyto předpisy ode dne 1. října 1992.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

▼M1




SEZNAM PŘÍLOH



Příloha I:

Správní ustanovení pro schválení typu

Dodatek 1: Informační dokument

Dodatek 2: Certifikát schválení typu

Příloha II:

Oblast působnosti, definice, požadavky

Dodatek: Způsob ověření hmotností motorových vozidel kategorie M1

▼M1




PŘÍLOHA I

SPRÁVNÍ USTANOVENÍ PRO SCHVÁLENÍ TYPU

1.   Žádost o EHS schválení typu pro typ vozidla

1.1 Žádost o EHS schválení typu podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS pro typ vozidla kategorie M1 z hlediska jeho hmotností a rozměrů podává výrobce.

1.2 Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 1.

1.3 Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží:

1.3.1 vozidlo představující typ, který má být schválen.

2.   EHS schválení typu vozidla

2.1 Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se EHS schválení typu podle čl. 4 odst. 3 směrnice 70/156/EHS.

2.2 Vzor certifikátu EHS schválení typu je uveden v dodatku 2.

2.3 Pro každý schválený typ vozidla se přidělí číslo schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS. Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

3.   Úpravy typu a změny schválení typu

3.1 V případě úprav typu schváleného podle této směrnice se použije článek 5 směrnice 70/156/EHS.

4.   Shodnost výroby

4.1 Opatření k zajištění shodnosti výroby jsou obecně přijímána v souladu s článkem 10 směrnice 70/156/EHS.




Dodatek 1

image

image

image




Dodatek 2

image

image




PŘÍLOHA II

OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE, POŽADAVKY

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato směrnice se týká hmotností a rozměrů motorových vozidel kategorie M1 podle článku 1.

2.   Definice

2.1 Odpovídající definice uvedené v příloze I (včetně poznámek pod čarou) a v příloze II směrnice 70/156/EHS platí i pro tuto směrnici.

2.2 „Hmotností konvenční zátěže“ se rozumí hmotnost 75 kg násobená počtem míst k sedění pro cestující (včetně sklopných sedadel) podle údaje výrobce.

2.3 „Hmotností další zátěže“ se rozumí rozdíl mezi maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla a hmotností v provozním stavu zvětšenou o hmotnost konvenční zátěže. Hmotnost další zátěže může zahrnovat hmotnost volitelného zařízení, např. posuvné střechy, klimatizace, spojovacího zařízení.

2.4 „Hmotností spojovacího zařízení“ se rozumí hmotnost vlastního zařízení a součástí jeho připevnění podle údaje výrobce vozidla.

2.5 „Maximálním statickým svislým zatížením v bodu spojení“ se rozumí technicky přípustné svislé zatížení přenášené při stojícím vozidle ojí přívěsu na střed spojovacího zařízení. Toto zatížení musí být stanoveno výrobcem.

2.6 „Přípojnou hmotností“ se rozumí hmotnost taženého přívěsu bez hmotnosti odpovídající svislému zatížení v bodě spojení s tažným vozidlem.

2.7 „Sklopným sedadlem“ se rozumí pomocné sedadlo určené pro příležitostné použití, které je obvykle sklopeno.

3.   Požadavky

3.1

Rozměry

3.1.1

Maximální přípustné rozměry vozidla jsou:

3.1.1.1

Délka: 12 000 mm

3.1.1.2

Šířka: 2 500 mm

3.1.1.3

Výška: 4 000 mm

3.2

Hmotnosti a hmotnosti na nápravu

3.2.1

Součet maximálních technicky přípustných hmotností na nápravu nesmí být menší než maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla.

Maximální technicky přípustná hmotnost vozidla nesmí být menší než hmotnost vozidla v provozním stavu plus hmotnost konvenční zátěže.

Je-li vozidlo naloženo na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla podle bodů 3.2.2 a 3.2.3, nesmějí hmotnosti na každou z náprav překročit maximální technicky přípustnou hmotnost na dotyčnou nápravu.

Jsou-li vozidlo a zároveň i jeho zadní náprava zatíženy na maximální technicky přípustnou hmotnost, nesmí být hmotnost na přední nápravu menší než 30 % maximální technicky přípustné hmotnosti vozidla.

3.2.2

Při ověřování požadavků podle bodu 3.2.1 třetího pododstavce musí být hmotnosti cestujících, zavazadel a další zátěže překračující konvenční zátěž rozloženy tak, jak je uvedeno v dodatku. Způsob ověření hmotností je popsán v dodatku. Je-li vozidlo vybaveno odnímatelnými sedadly, omezí se ověření na stav s maximálním počtem namontovaných sedadel.

3.2.3

Je-li vozidlo určeno k tažení přívěsu, ověří se další dva stavy v souladu s bodem 3.2.1 třetím pododstavcem a s bodem 3.2.2:

a) včetně maximální hmotnosti spojovacího zařízení a

b) včetně maximální hmotnosti spojovacího zařízení a maximálního statického svislého zatížení v bodu spojení s přívěsem. Pro účely pozdějšího ověřování:

3.2.3.1

Maximální technicky přípustná hmotnost na zadní nápravu (nápravy) nesmí být překročena o více než 15 % a maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla nesmí být překročena o více než 10 % nebo o 100 kg, podle toho, která hodnota je nižší; to platí pouze pro toto konkrétní použití vozidla, pokud je provozní rychlost omezena na 100 km/h nebo méně.

3.2.3.2

Výše uvedené zvýšené hmotnosti se neberou v úvahu při jiném schvalování typu než podle této směrnice, není-li v dané směrnici výslovně uvedeno jinak.

3.2.3.3

Výrobce uvede v příručce uživatele všechna omezení rychlostí, která se týkají bodu 3.2.3.1, nebo jiné provozní podmínky.

3.2.4

Jestliže výrobce vozidla vybavuje vozidlo spojovacím zařízením, je povinen na něm nebo v jeho blízkosti na vozidle vyznačit maximální přípustné statické svislé zatížení působící v bodu spojení.

3.3

Přípojná hmotnost a statické svislé zatížení spojovacího zařízení

3.3.1

Maximální technicky přípustnou přípojnou hmotnost určuje výrobce.

3.3.1.1

Přípojná hmotnost vozidla určeného k tažení přívěsu vybaveného zařízením pro provozní brzdění (při výpočtu přípojné hmotnosti se nebere v úvahu překročení maximální technicky přípustné hmotnosti naloženého vozidla podle bodu 3.2.3.1):

3.3.1.1.1

Maximální přípustná přípojná hmotnost je nižší hodnotou z těchto hodnot:

a) maximální technicky přípustná přípojná hmotnost stanovená na základě konstrukce vozidla nebo pevnosti mechanického spojovacího zařízení nebo

b) maximální technicky přípustná hmotnost tažného vozidla (motorového vozidla) nebo u terénního vozidla podle směrnice 70/156/EHS 1,5násobek této hmotnosti.

3.3.1.1.2

Maximální technicky přípustná hmotnost přívěsu však nesmí být v žádném případě větší než 3 500 kg.

3.3.1.2

Přípojná hmotnost vozidla určeného k tažení přívěsu bez zařízení pro provozní brzdění:

3.3.1.2.1

Přípustná přípojná hmotnost je maximální technicky přípustná přípojná hmotnost nebo polovina hmotnosti tažného vozidla v provozním stavu, podle toho, která z těchto hodnot je nižší.

3.3.1.2.2

Maximální technicky přípustná hmotnost přívěsu nesmí být v žádném případě větší než 750 kg.

3.3.2

Technicky přípustné statické svislé zatížení spojovacího zařízení určuje výrobce; toto zatížení nesmí být menší, než odpovídá 4 % maximální přípustné přípojné hmotnosti, a menší než 25 kg. Výrobce je povinen v příručce uživatele určit maximální přípustné statické svislé zatížení spojovacího zařízení, body upevnění spojovacího zařízení na motorovém vozidle a maximální přípustný převis spojovacího zařízení.

3.3.3

Motorové vozidlo táhnoucí přívěs musí být schopno pětkrát během pěti minut rozjet jízdní soupravu naloženou na svou maximální hmotnost do svahu o stoupání nejméně 12 %.

3.4

Maximální počet míst k sedění pro cestující stanovený výrobcem nesmí záviset na tom, zda vozidlo táhne, nebo netáhne přívěs.




Dodatek

Způsob ověřování hmotností a hmotností na nápravu motorových vozidel kategorie M1

1.   Hmotnost vozidla se ověřuje tímto způsobem:

1.1

nenaložené vozidlo, tj. vozidlo v provozním stavu podle bodu 2.6 dodatku 1 k příloze I, avšak bez řidiče.

U obytných automobilů se bere v úvahu též hmotnost odpovídající nádržím na čerstvou vodu a zásobním nádržím plynu naplněným na 90 % objemu;

1.2

plně naložené vozidlo (za podmínek podle bodů 3.2.1 a 3.2.3 přílohy II) na základě výpočtu, přičemž se berou v úvahu tyto okolnosti:

 je-li sedadlo přestavitelné, musí být posunuto do krajní zadní obvyklé polohy pro řízení nebo sedění určené výrobcem, přičemž se bere v úvahu pouze podélné nastavení sedadla; sedadla používaná jinak než jako běžná sedadla pro řízení a sedění se neuvažují. V případě dalších možností seřízení sedadla (výškové seřízení, úhlové seřízení, seřízení opěradla apod.) se zvolí poloha určená výrobcem vozidla. V případě odpružených sedadel musí být sedadlo aretováno v obvyklé poloze pro jízdu podle pokynu výrobce;

 v úvahu se berou tyto hmotnosti:

 

 hmotnost každého cestujícího 68 kg (včetně řidiče)

 hmotnost zavazadla každého cestujícího 7 kg (včetně řidiče)

 hmotnost každého cestujícího působí svisle v bodu ležícím u podélně seřiditelného sedadla 100 mm před R-bodem ( 6 ) a u všech ostatních sedadel 50 mm před R-bodem (6) . Hmotnost zavazadla každého cestujícího představuje svislá síla, která prochází středem průmětu do vodorovné roviny maximální využitelné délky zavazadlového prostoru ležící ve střední podélné rovině vozidla.

 V případě vozidla pro zvláštní účely se působiště hmotnosti zavazadel zvolí podle určení výrobce se souhlasem technické zkušebny;

 jakákoli zátěž překračující konvenční zátěž se rozloží podle určení výrobce se souhlasem technické zkušebny, přičemž se bere v úvahu různá úroveň výbavy vozidla a její hmotnost a umístění;

 v případě obytného automobilu musí být hmotnost další zátěže rovna nejméně (10 kg × N) + (10 kg × L), kde L je celková délka obytného automobilu a N je počet cestujících včetně řidiče podle údajů výrobce.

 Hmotnost další zátěže se rozloží po všech zavazadlových prostorech podle údajů výrobce a se souhlasem technické zkušebny.

1.3

Jednotlivé hmotnosti a hmotnosti na nápravu se určují podle tabulky:

image

2.

Výsledky ověření

(Je-li v bodech 2.8 a 2.9 informačního dokumentu uvedena více než jedna hodnota, musí se výsledky ověřit pro každou hodnotu.)

Výsledky se považují za vyhovující, jestliže:

 hmotnosti a hmotnosti na nápravu nenaloženého vozidla (sloupec a)) odpovídají s odchylkou ± 5 % hmotnostem udaným výrobcem (v tomto případě se hodnota hmotnosti udaná výrobcem použije pro výpočet hmotností ve sloupcích b) a c)),

 hmotnosti a hmotnosti na nápravu ověřené pro stavy uvedené ve sloupcích b) a c) nepřekračují maximální přípustné hmotnosti udané výrobcem,

 jsou splněny požadavky uvedené ve čtvrtém odstavci bodu 3.2.1 přílohy II,

 hmotnosti a hmotnosti na nápravu udané výrobcem jsou v souladu s únosností pneumatik určených pro dotyčné motorové vozidlo, přičemž se berou v úvahu omezení rychlosti pro tažné vozidlo podle bodu 3.7.3 přílohy IV směrnice 92/23/EHS.



( 1 ) Úř. věst. C 95, 12.4.1990, s. 92.

( 2 ) Úř. věst. C 284, 12.11.1990, s. 80 a rozhodnutí ze dne 12.2.1992 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

( 3 ) Úř. věst. C 225, 10.9.1990, s. 9.

( 4 ) Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.

( 5 ) Úř. věst. L 220, 8.8.1987, s. 44.

( 6 ) Stanovení R-bodu podle přílohy III směrnice 77/649/EHS.

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU