79/490/EHSSměrnice Komise 79/490/EHS ze dne 18. dubna 1979, kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 70/221/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se nádrží na kapalná paliva a ochrany proti podjetí zezadu u motorových vozidel a jejich přípojných vozidel

Publikováno:	Úř. věst. L 128, 26.5.1979, s. 22-28	Druh předpisu:	Směrnice
Přijato:	18. dubna 1979	Autor předpisu:	Evropská komise
Platnost od:	26. května 1979	Nabývá účinnosti:	25. dubna 1979
Platnost předpisu:	Ano	Pozbývá platnosti:

Konsolidované znění předpisu s účinností od 28. dubna 1981

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.

Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

►B

SMĚRNICE KOMISE

ze dne 18. dubna 1979,

kterou se přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 70/221/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se nádrží na kapalná paliva a ochrany proti podjetí zezadu u motorových vozidel a jejich přípojných vozidel

(79/490/EHS)

(Úř. věst. L 128, 26.5.1979, p.22)

Ve znění:

		Úřední věstník
		No	page	date
►M1	SMĚRNICE KOMISE 81/333/EHS ze dne 13. dubna 1981,	L 131	4	18.5.1981

▼B

SMĚRNICE KOMISE

ze dne 18. dubna 1979,

(79/490/EHS)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel ( 1 ), naposledy pozměněnou směrnicí 78/457/EHS ( 2 ), a zejména na články 11, 12 a 13 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 70/221/EHS ze dne 20. března 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se nádrží na kapalná paliva a ochrany proti podjetí zezadu u motorových vozidel a jejich přípojných vozidel ( 3 ),

vzhledem k tomu, že podle získaných zkušeností a stavu technologie je nyní možné stanovit přísnější požadavky a přiblížit je skutečným podmínkám zkoušek;

vzhledem k tomu, že zařízení na ochranu proti podjetí zezadu se již prodávají jak samostatně, tak namontovaná na vozidlo; že pokud je možné zkontrolovat je před namontováním na vozidlo, lze jejich volný oběh usnadnit zavedením EHS schválení typu pro tyto systémy jako samostatné technické celky ve smyslu článku 9a směrnice 70/156/EHS;

vzhledem k tomu, že opatření této směrnice jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobování směrnic o odstraňování technických překážek obchodu v oblasti motorových vozidel technickému pokroku,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 70/221/EHS se mění takto:

1. Články 2 a 2a se nahrazují tímto:

„Článek 2

1. Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla z důvodů týkajících se jeho nádrží na kapalná paliva, pokud toto vozidlo splňuje požadavky na nádrže na kapalná paliva stanovené v příloze.

2. Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla z důvodů týkajících se ochrany proti podjetí zezadu, pokud toto vozidlo splňuje požadavky na ochranu proti podjetí zezadu stanovené v příloze nebo je opatřeno zařízením na ochranu proti podjetí zezadu, pro které bylo jako pro samostatný technický celek podle článku 9a směrnice 70/156/EHS uděleno schválení typu a které bylo namontováno v souladu s požadavky bodu II.5 přílohy.

3. Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ zařízení na ochranu proti podjetí zezadu, pokud toto zařízení jako samostatný technický celek ve smyslu článku 9a směrnice 70/156/EHS splňuje odpovídající požadavky stanovené v příloze.

Článek 2a

1. Členské státy nesmějí odmítnout nebo zakázat prodej, registraci, uvedení do provozu nebo užívání určitého vozidla z důvodů týkajících se jeho nádrží na kapalná paliva, pokud toto vozidlo splňuje požadavky na nádrže na kapalná paliva stanovené v příloze.

2. Členské státy nesmějí odmítnout nebo zakázat prodej, registraci, uvedení do provozu nebo užívání určitého vozidla z důvodů týkajících se jeho ochrany proti podjetí zezadu, pokud toto vozidlo splňuje požadavky na ochranu proti podjetí zezadu stanovené v příloze nebo je opatřeno zařízením na ochranu proti podjetí zezadu, pro které bylo jako pro samostatný technický celek podle článku 9a směrnice 70/156/EHS uděleno schválení typu a které bylo namontováno v souladu s požadavky bodu II.5 přílohy.

3. Členské státy nesmějí zakázat uvedení zařízení na ochranu proti podjetí zezadu jako technického celku ve smyslu článku 9a směrnice 70/156/EHS na trh, pokud toto zařízení odpovídá typu, pro který bylo uděleno schválení typu podle čl. 2 odst. 3.“

2. Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 2b

Členský stát, který udělí schválení typu, přijme nezbytná opatření, aby byl informován o každé úpravě konstrukční části nebo vlastností uvedených v bodech II.2.1 a II.2.2 přílohy. Příslušné orgány dotyčného členského státu posoudí, zda je nutné provést na změněném typu nové zkoušky a vystavit nový protokol. Změna se nepovolí, jestliže se při těchto zkouškách prokáže nesplnění požadavků této směrnice.“

3. Příloha směrnice Rady 70/221/EHS se mění v souladu s přílohou této směrnice.

Článek 2

1. Od 1. ledna 1980 nesmějí členské státy z důvodů týkajících se ochrany proti podjetí zezadu u vozidel

— odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vydat doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 poslední odrážce směrnice 70/156/EHS nebo udělit vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla, nebo

— zakázat uvedení vozidla do provozu,

pokud konstrukční části, které u dotyčného typu vozidla nebo dotyčných vozidel zajišťují ochranu proti podjetí zezadu, splňují požadavky směrnice 70/221/EHS ve znění této směrnice.

2. Od 1. října 1980 členské státy:

— nesmějí již vydat doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 poslední odrážce směrnice 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 pro typ vozidla, jehož konstrukční části zajišťující ochranu proti podjetí zezadu nesplňují požadavky směrnice 70/221/EHS ve znění této směrnice,

— mohou odmítnout udělit vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla, jehož konstrukční části zajišťující ochranu proti podjetí zezadu nesplňují požadavky směrnice 70/221/EHS ve znění této směrnice.

3. Od 1. října 1981 mohou členské státy zakázat uvedení do provozu vozidel, jejichž konstrukční části zajišťující ochranu proti podjetí zezadu nesplňují požadavky směrnice 70/221/EHS ve znění této směrnice.

Článek 3

Členské státy uvedou v účinnost právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. ledna 1980 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

PŘÍLOHA

Část II se nahrazuje tímto:

„II. OCHRANA PROTI PODJETÍ ZEZADU

II.1 Obecně

Vozidla, na která se vztahuje tato směrnice, musí být konstruována tak, aby byla zajištěna účinná ochrana proti podjetí zezadu vozidly kategorií M1 a N1 ( 4 ).

II.2 Definice

II.2.1 Typ vozidla z hlediska ochrany proti podjetí zezadu

‚Typem vozidla z hlediska ochrany proti podjetí zezadu‘ se rozumějí vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:

II.2.1.1 šířka zadní nápravy, nosná konstrukce, rozměry, tvar a materiály zadní části vozidla, pokud mají význam z hlediska požadavků bodů II.5.1 až II.5.4.5.5,

II.2.1.2 vlastnosti zavěšení, pokud mají význam z hlediska požadavků bodů II.5.1 až II.5.4.5.5.

II.2.2 Typ zařízení na ochranu proti podjetí zezadu

‚Typem zařízení na ochranu proti podjetí zezadu‘ se rozumějí zařízení, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:

II.2.2.1 tvar,

II.2.2.2 rozměry,

II.2.2.3 upevnění,

II.2.2.4 materiály.

II.3 Žádost o EHS schválení typu

II.3.1

Žádost o EHS schválení typu vozidla z hlediska ochrany proti podjetí zezadu

II.3.1.1

Žádost o EHS schválení typu vozidla z hlediska ochrany proti podjetí zezadu podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

II.3.1.2

K žádosti musí být přiloženy ve trojím vyhotovení tyto dokumenty a údaje:

II.3.1.2.1 popis vozidla z hlediska kritérií uvedených v bodě II.2.1 s rozměrovými výkresy a buď fotografií, nebo schematickým pohledem na záď vozidla. Uvedou se čísla nebo znaky, které identifikují typ vozidla,

II.3.1.2.2 technický popis konstrukčních částí, které tvoří ochranu proti podjetí zezadu, s dostatečně podrobnými údaji.

II.3.1.2.3 Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží vozidlo představující typ, který má být schválen.

II.3.2

Žádost o EHS schválení typu pro zařízení na ochranu proti podjetí zezadu jako pro samostatný technický celek

II.3.2.1

Žádost o EHS schválení typu pro zařízení ochrany proti podjetí zezadu jako samostatný technický celek ve smyslu článku 9a směrnice 70/156/EHS podává výrobce vozidla nebo výrobce zařízení na ochranu proti podjetí zezadu nebo jejich pověření zástupci.

II.3.2.2

U každého typu zařízení na ochranu proti podjetí zezadu musí být k žádosti přiloženy:

II.3.2.2.1 dokumentace v trojím vyhotovení obsahující popis technických vlastností zařízení,

II.3.2.2.2 vzorek typu zařízení. Příslušný orgán může požadovat další vzorek, jestliže to pokládá za nutné. Vzorky musí být zřetelně a nesmazatelně označeny výrobní nebo obchodní značkou žadatele a označením typu.

II.4 EHS schválení typu

II.4.1

K certifikátu EHS schválení typu pro typ vozidla musí být připojen formulář podle těchto vzorů:

II.4.1.1 u žádosti podle bodu II.3.1 podle vzoru uvedeného v dodatku 1,

II.4.1.2 u žádosti podle bodu II.3.2 podle vzoru uvedeného v dodatku 2.

II.5 Požadavky

II.5.1

Všechna vozidla musí být konstruována nebo vybavena tak, aby zajišťovala v celé své šířce účinnou ochranu proti podjetí zezadu vozidly kategorií M1 a N1 ( 5 ).

▼M1

II.5.2

U vozidel kategorií M1, M2, M3, N1, O1 nebo O2 (kategorie podle mezinárodní klasifikace uvedené v poznámce b) přílohy I směrnice Rady 70/156/EHS) se podmínka uvedená v bodě II.5.1 pokládá za splněnou

— jestliže vozidlo splňuje podmínky uvedené v bodě II.5.3 nebo

— jestliže světlá výška zadní části nenaloženého vozidla není větší než 55 cm v šířce, která není menší než šířka zadní nápravy o více než 10 cm na obou stranách (nepočítaje vyboulení pneumatik těsně u vozovky).

Je-li zadních náprav více, uvažuje se šířka nejširší nápravy.

Tento požadavek musí být splněn alespoň do vzdálenosti 45 cm od zadního okraje vozidla.

▼B

II.5.3

U vozidel kategorií N2, N3, O3 nebo O4 ( 6 ) se požadavek bodu II.5.1 pokládá za splněný, jestliže:

— vozidlo je opatřeno zvláštním zařízením na ochranu proti podjetí zezadu podle požadavků bodu II.5.4 nebo

— vozidlo je konstruováno nebo vybaveno na zádi tak, že její konstrukční části lze s ohledem na jejich tvar a vlastnosti pokládat za náhradu zařízení na ochranu proti podjetí zezadu. Za náhradu zařízení na ochranu proti podjetí zezadu se považují konstrukční části, jejichž kombinovaná funkce splňuje požadavky uvedené v bodě II.5.4.

II.5.4

Zařízení na ochranu proti podjetí zezadu (dále jen ‚zařízení‘) se obecně skládá z příčníku a spojovacích částí připojených k podélníkům rámu nebo k částem je nahrazujícím.

Zařízení musí mít tyto vlastnosti:

II.5.4.1

Zařízení musí být upevněno co nejblíže k zádi vozidla. Při nenaloženém vozidle ( 7 ) nesmí být spodní okraj zařízení v žádném bodě výše než 55 cm nad vozovkou.

II.5.4.2

Šířka zařízení nesmí být v žádném bodě větší než šířka zadní nápravy vozidla měřená mezi vnějšími okraji kol, nepočítaje vyboulení pneumatik těsně u vozovky, ani nesmí být na obou stranách kratší o více než 10 cm. Je-li zadních náprav více, uvažuje se šířka nejširší nápravy.

II.5.4.3

Výška průřezu příčníku nesmí být menší než 10 cm. Boční okraje příčníku nesmějí být zahnuty dozadu nebo mít ostrý vnější okraj; tato podmínka je splněna, jsou-li boční okraje příčníku vně zaobleny s poloměrem zaoblení nejméně 2,5 mm.

II.5.4.4

Zařízení může být konstruováno tak, aby se jeho poloha na zádi vozidla mohla měnit. V tomto případě musí být zaručen způsob jeho zajištění v provozní poloze tak, aby byla vyloučena jakákoli nezamýšlená změna polohy. Obsluha musí mít možnost měnit polohu zařízení s použitím síly nepřekračující 40 daN.

II.5.4.5

Zařízení musí mít přiměřenou odolnost proti silám působícím rovnoběžně s podélnou osou vozidla a v provozní poloze musí být spojeno s podélníky rámu nebo částmi, které je nahrazují.

Tento požadavek je splněn, jestliže se prokáže, že jak během působení sil, tak po něm není vodorovná vzdálenost mezi zadní částí zařízení a zadním okrajem vozidla v bodech P1, P2 a P3 větší než 40 cm. Při měření této vzdálenosti se neuvažují části vozidla, které jsou výše než 3 m nad vozovkou, je-li vozidlo v nenaloženém stavu.

II.5.4.5.1

Body P1 jsou umístěny ve vzdálenosti 30 cm od podélných rovin tečných k vnějším okrajům kol na zadní nápravě; body P2 ležící na čáře spojující body P1 jsou v souměrné poloze ke střední podélné rovině vozidla ve vzájemné vzdálenosti 70 až 100 cm, jejich přesnou polohu určí výrobce. Výšku bodů P1 a P2 nad vozovkou stanoví výrobce vozidla v rozmezí přímek, které vodorovně ohraničují zařízení. V nenaloženém stavu však nesmí být tato výška větší než 60 cm. Bod P3 je středem na spojnici bodů P2.

II.5.4.5.2

V obou bodech P1 a v bodě P3 se postupně působí vodorovnou silou, která odpovídá 12,5 % maximální technicky přípustné hmotnosti vozidla, avšak není větší než 2,5 · 104 N.

II.5.4.5.3

V obou bodech P2 se postupně působí vodorovnou silou, která odpovídá 50 % maximální technicky přípustné hmotnosti vozidla, avšak není vyšší než 10 · 104 N.

II.5.4.5.4

Silami podle bodů II.5.4.5.2 a II.5.4.5.3 se působí odděleně. Pořadí, ve kterém se silami působí, může stanovit výrobce.

II.5.4.5.5

Při praktických zkouškách, kterými se ověřuje splnění výše uvedených požadavků, musí být splněny tyto podmínky:

II.5.4.5.5.1 Zařízení musí být připojeno k podélníkům rámu nebo k částem, které je nahrazují.

II.5.4.5.5.2 Předepsanými silami se pomocí zkušebních přípravků, vhodně kloubově uchycených (např. kardanovými klouby), působí rovnoběžně se střední podélnou rovinou vozidla přes plochu o výšce do 25 cm (přesnou výšku určí výrobce) a šířce do 20 cm, s poloměrem zakřivení (5 ± 1) mm na svislých hranách. Střed plochy se postupně umísťuje do bodů P1,P2 a P3.

II.5.5

Odchylně od výše uvedených požadavků nemusí požadavky této přílohy týkající se ochrany proti podjetí zezadu splňovat vozidla těchto kategorií:

— tahače návěsů,

— oplenová přípojná vozidla a jiná podobná přípojná vozidla pro přepravu kmenů nebo jiných velmi dlouhých předmětů,

— vozidla, u nichž se ochrana proti podjetí zezadu neslučuje s účelem použití těchto vozidel.“

Dodatek 1

VZOR

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Dodatek 2

VZOR

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

( 1 ) Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.

( 2 ) Úř. věst. L 168, 26.6.1978, s. 39.

( 3 ) Úř. věst. L 76, 6.4.1970, s. 23 a Úř. věst. L 65, 15.3.1979, s. 42.

( 4 ) Kategorie podle mezinárodní klasifikace uvedené v poznámce b) v příloze I směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.

( 5 ) Kategorie podle mezinárodní klasifikace uvedené v poznámce b) v příloze I směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.

( 6 ) Kategorie podle mezinárodní klasifikace uvedené v poznámce b) v příloze I směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.

( 7 ) Podle definice v bodě 2.6 přílohy I směrnice 70/156/EHS.

Zavřít

Vyhledání konkrétního předpisu

Fulltextové vyhledávání