74/297/EHSSměrnice Rady 74/297/EHS ze dne 4. června 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnitřní výbavy motorových vozidel (chování mechanismu řízení při nárazu)

►B

SMĚRNICE RADY

ze dne 4. června 1974

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnitřní výbavy motorových vozidel (chování mechanismu řízení při nárazu)

(74/297/EHS)

(Úř. věst. L 165, 20.6.1974, p.16)

Úřední věstník

  No

page

date

►M1

SMĚRNICE KOMISE 91/662/EHS ze dne 6. prosince 1991,

  L 366

1

31.12.1991

2.1

Chováním mechanismu řízení při nárazu se rozumí chování tohoto mechanismu pod vlivem tří druhů sil:

2.2

„Typem vozidla“ se rozumí kategorie motorových vozidel, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:

2.3

„Mechanismem řízení“ se rozumí řídicí zařízení, zpravidla volant, ovládané řidičem.

2.4

„Typem mechanismu řízení“ se rozumí kategorie mechanismů řízení, které se podstatně neliší, pokud se týká konstrukce, rozměrů, tvaru a materiálů.

2.5

„Schválením typu mechanismu řízení“ se rozumí schválení typu mechanismu řízení z hlediska ochrany hlavy a těla řidiče před mechanismem řízení při nárazu.

2.6

„Schválením typu vozidla“ se rozumí schválení typu vozidla z hlediska ochrany hlavy a těla řidiče před mechanismem řízení při nárazu.

2.7

„Univerzálním mechanismem řízení“ se rozumí mechanismus řízení, který může být montován do více typů vozidel, přičemž rozdíly v připojení mechanismu řízení ke sloupku řízení neovlivňují chování mechanismu řízení při nárazu.

2.8

„Airbagem“ se rozumí pružný vak, který je určen k naplnění plynem pod tlakem a který:

2.9

„Věncem mechanismu řízení“ se v případě volantu rozumí kruh, který řidič při jízdě drží rukama.

2.10

„Příčkou“ se rozumí tyč spojující věnec mechanismu řízení s nábojem.

2.11

„Nábojem“ se rozumí část mechanismu řízení nacházející se zpravidla v jeho středu, která:

2.12

„Středem náboje mechanismu řízení“ se rozumí bod na povrchu náboje, který leží v ose hřídele řízení.

2.13

„Rovinou mechanismu řízení“ se v případě volantu rozumí rovina, která rozděluje věnec volantu na dvě stejné části mezi řidiče a předek vozidla.

2.14

„Hřídelem řízení“ se rozumí konstrukční část, která přenáší točivý moment působící na mechanismus řízení do převodky řízení.

2.15

„Sloupkem řízení“ se rozumí kryt, který obklopuje hřídel řízení.

2.16

„Mechanismem řízení“ se rozumí sestava zahrnující mechanismus řízení, sloupek řízení, montážní příslušenství, hřídel řízení, převodku řízení a veškeré další konstrukční části, jako jsou části přispívající k pohlcování energie při nárazu na mechanismus řízení.

2.17

„Prostorem pro cestující“ se rozumí prostor pro umístění cestujících ohraničený střechou, podlahou, bočními stěnami, dveřmi, vnějším zasklením, přední přepážkou a rovinou podpěry opěradla zadního sedadla.

2.18

„Nárazovým tělesem“ se rozumí tuhá polokulová maketa hlavy o průměru 165 mm podle bodu 3 přílohy IV.

2.19

„R-bodem“ se rozumí vztažný bod místa k sedění definovaný v příloze III směrnice 77/649/EHS ve znění směrnice 90/630/EHS.

3.1.1

Žádost o ES schválení typu vozidla z hlediska ochrany řidiče před mechanismem řízení při nárazu podává výrobce nebo jeho pověřený zástupce.

3.1.2

K žádosti se přiloží v trojím vyhotovení tyto dokumenty a údaje:

3.1.3

Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží:

3.2.1

Žádost o ES schválení typu mechanismu řízení podává výrobce mechanismu řízení nebo jeho pověřený zástupce.

3.2.2

K žádosti se přiloží v trojím vyhotovení tyto dokumenty a údaje:

3.2.3

Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží mechanismus řízení představující typ mechanismu řízení, který má být schválen, a podle volby výrobce a po dohodě s technickou zkušebnou části vozidla, které jsou důležité pro zkoušky podle bodů 5.2 a 5.3.

4.1

Před udělením schválení typu ověří schvalovací orgán existenci vyhovujících opatření pro zajištění účinné kontroly shodnosti výroby.

4.2

K certifikátu ES schválení typu se připojí příloha odpovídající vzoru uvedenému v bodě 4.2.1 nebo 4.2.2:

5.1

Při zkoušce vozidla v pohotovostním stavu bez figuríny se nárazem na bariéru rychlostí 48,3 km/h nesmí vrchol sloupku řízení a hřídel řízení posunout ve vodorovném směru rovnoběžně s podélnou osou vozidla vzhledem k bodu vozidla neovlivněného nárazem dozadu o více než 12,7 cm, a ve svislém směru o 12,7 cm.

5.2

Narazí-li na mechanismus řízení maketa trupu pohybující se proti tomuto mechanismu relativní rychlostí 24,1 km/h v souladu s postupem podle přílohy IV, nesmí být síla, kterou na maketu trupu působí mechanismus řízení, větší než 1 111 daN.

5.3

Narazí-li na mechanismus řízení nárazové těleso pohybující se proti tomuto mechanismu relativní rychlostí 24,1 km/h v souladu s postupem podle přílohy IV, nesmí být zpoždění nárazového tělesa větší než 80 g po dobu kumulativně delší než 3 ms. Zpoždění musí být vždy menší než 120 g při kmitočtovou třídu kanálu CFC 600 Hz.

5.4

6.1

Splnění požadavků bodu 5 se ověřuje metodami stanovenými v přílohách II, III a IV. Všechna měření se provedou podle normy ISO 6487-1987.

6.2

Podle uvážení schvalovacího orgánu však mohou být použity jiné zkoušky, jestliže lze prokázat jejich rovnocennost. V tomto případě se k dokumentaci schválení typu přiloží zpráva popisující použité metody a dosažené výsledky.

7.1

V případě ES schválení typu vozidla se pro ověření shodnosti podrobí přiměřený počet mechanismů řízení ze sériové výroby namátkové kontrole.

7.2

V případě ES schválení typu mechanismu řízení se pro ověření shodnosti podrobí přiměřený počet mechanismů řízení ze sériové výroby kontrole náhodným výběrem.

7.3

Výše zmíněné kontroly se zpravidla omezí na kontrolu rozměrů. V případě nutnosti se však vozidlo nebo mechanismus řízení podrobí zkoušce podle bodu 5.

2.4.1

Ke zkoušce musí vozidlo buď být vybaveno všemi svými obvyklými částmi a zařízením zahrnutým do jeho pohotovostní hmotnosti (v nenaloženém stavu), nebo musí být ve stavu, ve kterém splňuje tento požadavek, pokud se týká částí a zařízení důležitých z hlediska prostoru pro cestující a rozložení hmotnosti vozidla jako celku v pohotovostním stavu. Na žádost výrobce může být vozidlo odchylně od bodu 5.1 přílohy I obsazeno při zkoušce figurínami umístěnými tak, aby v žádném okamžiku nebránily pohybu mechanismu řízení. Hmotnost figurín se při této zkoušce nebere v úvahu.

2.4.2

Je-li vozidlo poháněno vnějšími prostředky, musí být jeho palivový systém naplněn nejméně z 90 % svého objemu nehořlavou kapalinou o hustotě v rozmezí od 0,7 do 1. Všechny ostatní systémy (nádrže na brzdovou kapalinu, chladič atd.) mohou být prázdné.

2.4.3

Je-li vozidlo poháněno vlastním motorem, musí být jeho palivová nádrž naplněna nejméně z 90 % svého objemu. Všechny ostatní nádrže musí být naplněny do svého celého objemu.

Na přání výrobce a se souhlasem technické zkušebny může být motor zásobován palivem z pomocné nádrže malého objemu. V tomto případě se palivová nádrž naplní na nejméně 90 % svého objemu nehořlavou kapalinou o hustotě v rozmezí od 0,7 do 1.

2.4.4

Na žádost výrobce může technická zkušebna provádějící zkoušky povolit, aby bylo ke zkouškám podle této směrnice použito stejného vozidla, jakého se používá ke zkouškám podle jiných směrnic (včetně zkoušek, které mohou ovlivnit jeho nosnou konstrukci).

3.1

Ke stanovení posuvu mechanismu řízení směrem dozadu a nahoru se v průběhu srážky pořídí záznam ( 7 ) změny vzdálenosti – měřené ve vodorovném směru ( 8 ) rovnoběžně s podélnou osou vozidla a ve svislém směru kolmo k této ose – mezi horní částí sloupku řízení (a hřídele) a bodem na vozidle, který nebyl nárazem ovlivněn. Hodnotou posuvu směrem dozadu a nahoru je největší hodnota této změny zjištěná ze záznamu.

3.2

Po zkoušce se v písemné zprávě popíše poškození vzniklé na vozidle; připojí se nejméně po jedné fotografii pořízené z každého z těchto pohledů na vozidlo:

v

:

zaznamenaná rychlost v km/h;

M 0

:

hmotnost prototypu ve stavu podle bodu 2.4 této přílohy;

m 1

:

hmotnost prototypu se zkušebním zařízením;

D 0

:

Změna vzdálenosti změřená při nárazu podle bodu 3.1 této přílohy;

D 1

:

Změna vzdálenosti použitá ke stanovení výsledků zkoušky;

K 1

:

větší z hodnot (48,3/v)2 a 0,83;

K 2

:

větší z hodnot m 0/m 1 a 0,8.

4.2

Korigovaná změna D 1 sloužící k ověření, zda prototyp splňuje požadavky této směrnice, se vypočte podle vzorce:

4.3

Zkoušku čelním nárazem na bariéru není nutno provádět u vozidla, které je shodné s posuzovaným prototypem, pokud se týká vlastností podle bodu 2.2 přílohy I, avšak jehož hmotnost m 1 je větší než m 0, jestliže m 1 není větší než 1,25 m 0 a z korigované změny D 2 vypočtené ze změny D 1 podle vzorce D 2 = (m 1.D 1)/m 0 je zřejmé, že nové vozidlo ještě splňuje požadavky podle bodu 5 přílohy I.

5.1

Podle uvážení schvalovacího orgánu mohou být použity alternativní zkoušky, jestliže lze prokázat jejich rovnocennost. V tomto případě se k dokumentaci pro schválení typu přiloží zpráva popisující použitou metodu a dosažené výsledky, popřípadě důvod pro neprovedení zkoušky.

5.2

Za prokázání rovnocennosti alternativní metody odpovídá výrobce nebo jeho zástupce, který použití této metody požaduje.

2.1.1

Mechanismus se namontuje na přední část vozidla vzniklou příčným řezem karoserií na úrovni předních sedadel, pokud možno s vyloučením střechy, čelního skla a dveří. Tato část se tuhým způsobem připevní ke zkušební stolici tak, aby se nárazem makety trupu nemohla posunout.

Dovolená odchylka úhlu namontování mechanismu řízení oproti konstrukčnímu úhlu je ± 2°.

2.1.2

Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny však může být mechanismus řízení namontován na rámovou konstrukci, která napodobuje připevnění mechanismu řízení, pokud rámová konstrukce s mechanismem řízení má ve srovnání se skutečnou přední částí karoserie s namontovaným mechanismem řízení:

2.1.3

Montáž mechanismu řízení v případě žádosti o schválení typu samotného mechanismu řízení

Mechanismus řízení se zkouší s veškerým příslušenstvím. Mechanismus řízení musí mít pro zborcení minimální prostor 100 mm mezi mechanismem řízení a zkušební stolicí. Hřídel řízení musí být ke zkušební stolici dokonale připevněn, aby se účinkem nárazu nepohnul (viz obrázek 2).

2.2.1

Při první zkoušce musí být mechanismus řízení natočen tak, aby jeho nejtužší příčka směřovala kolmo k bodu jeho styku s maketou trupu. Je-li mechanismem řízení volant, zkouška se opakuje tak, aby k tomuto bodu styku kolmo směřovala nejpoddajnější část volantu. Je-li poloha volantu nastavitelná, provedou se obě zkoušky s volantem nastaveným do střední polohy.

2.2.2

Je-li vozidlo vybaveno zařízením k nastavení sklonu a polohy volantu, provede se zkouška s volantem v obvyklé provozní poloze stanovené výrobcem a považované zkušebnou z hlediska pohlcování energie za reprezentativní.

2.2.3

Je-li mechanismus řízení vybaven airbagem, provede se zkouška s naplněným airbagem. Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny nemusí být airbag při zkoušce naplněn.

2.4.1

Měří se maximální síla, která v důsledku nárazu na mechanismus řízení působí na maketu trupu ve vodorovném směru rovnoběžném s podélnou osou vozidla.

2.4.2

Tuto sílu lze měřit přímo nebo nepřímo nebo stanovit výpočtem z hodnot zaznamenaných při zkoušce.

2.5.1

Může být použit jakýkoli způsob pohonu pod podmínkou, že v okamžiku nárazu na mechanismus řízení není maketa trupu s hnacím zařízením nijak spojena. Maketa trupu musí narazit na mechanismus řízení po přibližně přímé dráze rovnoběžné s podélnou osou vozidla.

2.5.2

H-bod makety trupu označený zvláštní značkou se nastaví tak, aby před nárazem byl ve vodorovné rovině procházející R-bodem stanoveným výrobcem vozidla.

2.7.1

Přístroje použité k záznamu parametrů podle bodu 5.2 přílohy I musí umožňovat měření s touto přesností:

3.1

Po zkoušce se zjistí a v písemné zprávě popíše poškození vzniklé na mechanismu řízení; připojí se nejméně po jedné fotografii oblasti zahrnující mechanismus řízení, sloupek řízení a přístrojovou desku, pořízené ze strany a zepředu.

3.2

Maximální hodnota síly se změří nebo vypočte podle bodu 2.4.

2.1.1

Mechanismus řízení se zkouší s úplným příslušenstvím.

2.1.2

Je-li mechanismus řízení vybaven airbagem, provede se zkouška s naplněným airbagem. Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny nemusí být airbag při zkoušce naplněn.

2.2.1

Mechanismus řízení se namontuje na přední část vozidla vzniklou příčným řezem karoserií na úrovni předních sedadel, pokud možno s vyloučením střechy, čelního skla a dveří.

Tato část se tuhým způsobem připevní ke zkušební stolici tak, aby se nárazem makety hlavy nemohla posunout.

Dovolená odchylka úhlu namontování mechanismu řízení oproti konstrukčnímu úhlu je ± 2°.

2.2.2

Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny však může být mechanismus řízení namontován na rámovou konstrukci, která napodobuje připevnění mechanismu řízení, pokud rámová konstrukce s mechanismem řízení má ve srovnání se skutečnou přední částí karoserie s namontovaným mechanismem řízení:

2.3.1

Na žádost výrobce však může být zkouška provedena za podmínek uvedených v bodě 2.2. V tomto případě je schválení typu platné pouze pro montáž na určitý typ (typy) vozidla.

3.1

Zkušebním zařízením je nárazové těleso hmotnosti 6,8 kg vedené po lineární dráze.

3.2

Maketa hlavy musí být opatřena dvěma měřiči zrychlení a zařízením na měření rychlosti způsobilými měřit hodnoty ve směru nárazu.

3.3

4.1

Rovina mechanismu řízení se nastaví kolmo ke směru nárazu.

4.2

U každého typu mechanismu řízení se provedou nárazové zkoušky nejvýše ve čtyřech polohách a nejméně ve třech polohách. Pro každou nárazovou zkoušku se použije nový mechanismus řízení. Při nárazech po sobě následujících musí být osa nárazového tělesa v přímce procházející jedním z těchto bodů:

4.3

Nárazové těleso musí narazit na mechanismus řízení rychlostí 24,1 km/h; této rychlosti se dosáhne buď pouhou pohybovou energií, nebo použitím přídavného hnacího zařízení.

5.1

Při zkouškách provedených výše uvedeným postupem je hodnotou zpomalení nárazového tělesa průměr z hodnot simultánně naměřených oběma měřiči zrychlení.

6.1

Podle uvážení schvalovacího orgánu mohou být použity alternativní zkoušky, jestliže lze prokázat jejich rovnocennost. K dokumentaci pro schválení typu se přiloží zpráva popisující použitou metodu a získané výsledky.

6.2

Za prokázání rovnocennosti alternativní metody odpovídá výrobce nebo jeho zástupce, který použití této metody požaduje.